Dáno osudem (22)

14. srpna 2011 v 19:06 | Nel-ly |  Dáno osudem
Blíží se konec školního roku v Bradavicích. Ostatně... už bylo načase, vzhledem k tomu, jak dlouho to trvá, že ano? :D no a tak se musíme trochu pohnout, takže jsem se rozhodla zkusit trochu víc dějovosti a míň myšlenkových pochodů hlavní hrdinky - která by stejně potřebovala někdy utnout trochu tipec, aby dostaly příležitost další dva hlavní postavy.
Každopádně... nejsem si tak jistá, že se mi tahle kapitola líbí (protože se mi nelíbí!), ale je v ní všechno, co jsem chtěla, tak co už... Jednou to konečně skončit musí.
Kapitola jako všechny předchozí je bez Betareadra (byla bych ráda, dkyby se našel někdo a obetoval celou povídku, ale v tuhle chvíli je to přesně 85 stran ve wordu a 40 624 slov (NO PÁNI :D)
Minulé hvězdičky i komentáře mě moc potěšily O:) tak doufám v další ;)


Pomalu se blížil konec školního roku a ve zmijozelské koleji panovalo napětí. Někteří starší studenti v čele s Dracem Malfoyem, synem odsouzeného Smrtijeda, se začínali stranit ostatních, čím dál častěji si sedali do rohů a kontrolovali, aby je nezaslechl někdo nepovolaný. Mezi těmi studenty byla i Daphne Greengrassová, horlivá zastánkyně všeho, o čem Draco řekl, že je dobré a s čím souhlasil.

Draco však, přestože jeho spolužáci s ním ochotně drželi, jakoby se odcizoval i svým přátelům. Chvílemi se stávalo, že dokonce ani Crabbe a Goyle, jeho dvě věrné gorily, nevěděli, kde se nejmenovaný král Zmijozelu toulá, a když o tom věděli… stejně z nich nikdo nedostal ani slovo, a že to Daphne s Pansy zkoušely pokaždé, jak to šlo.

Zdálo se, že Draco má své vlastní plány, ale nikdo netušil, oč mu vlastně jde. Stranil se společnosti svých přátel a čím dál častěji mizel, neznámo kam. Všechny, celou kolej, zajímalo, kam se mladý Malfoy ztrácí… všechny, až na jednu výjimku. Zdálo se totiž, že Astorie Greengrassová vůbec netouží vědět, kam její snoubenec tak často mizí.

Věděla to? Věděla, co Draco celé dny dělá? Daphne tomu ani za mák nevěřila. Zdálo se prostě, že Astorie to neví a že ji to nezajímá. Hrála roli Dracovy snoubenky, tak dokonale, až jí to Daphne chvílemi začínala závidět - ani ona sama by se neudržela, nedokázala by být tak chladnou a projevovat tolik nezájmu o dění ve svém okolí, jak to bylo správné u lidí z "vyšší" třídy, pokud ovšem… pokud ovšem Astorie v téhle části doopravdy svůj nezájem jen hrála. Co když jí doopravdy přestalo zajímat, co se kolem ní děje? Co když doopravdy ztratila zájem o to, čím tráví čas její snoubenec? Co když…

Ano, ano, ano, přesně v tom to je, rozhodla se jednoho dne Daphne, když celé odpoledne strávila jen tím, že svou mladší sestru pozorovala. Ona doopravdy nemá zájem a je chladná ke svému okolí. Nemá zájem dokonce ani o Draca a to jí, Daphne, velice nahrávalo… konečně dostane šanci. Šanci, která už jí jen tak neproklouzne mezi prsty, tentokrát ne.

***

"Rio, jaký jsi měla den?" zeptal se ve čtvrtek večer Draco u večeře a políbil svou snoubenku na čelo, chladně se na něj usmála, kývla hlavou a pokračovala v jídle.

***

"Napadlo mě, že bychom si někdy mohli jít zase zalétat, bavilo tě to, nebo ne?" přitočil se k ní v sobotu dopoledne.

"Jak budeš chtít."

"Tak třeba dnes po obědě?"

"Třeba, ale nejdřív musím do knihovny," reagovala, aniž by se mu podívala do očí a mávla na Pansy Parskisonovou.

"Jdeš do knihovny s Pansy?"

"Ano, vadí ti to? Nemusím se s ní bavit."

"To ne, samozřejmě, že mi to nevadí, jen… myslel jsem," zakoktal se Draco. Ty její chladné nicneříkající oči ho vyváděly z míry, zdálo se, jakoby to už ani nebyla ona, "jen jsem myslel, že ji nemáš ráda."

"Nemám," řekla a postavila se, "jen tam nechci být dneska sama, aby mě nikdo jiný neotravoval."

"Aha."

***

"Mohli bychom zajít do Prasinek," zkoušel to v neděli, "víš, třeba do Medového ráje nebo na Máslový ležák. Kamkoli…"

"Nechce se mi mezi lidi," zazívala a otočila další stránku učebnice lektvarů, "a nevím, co bych dělala v Medovém ráji, bude tam narváno."

"Mají přeci duhové pendreky, ty máš nejraději, mohli bychom -"

"Pansy mi je přinese nebo někdo jiný, určitě jim to nebude dělat problémy."

"Myslel jsem, že bychom mohli být spolu chvíli sami.

"Teď jsme sami."

"Ale někde jinde než ve společence, třeba se jít projít, promluvit si…"

"Mluvíme," odbyla ho, "ale radši bych to nechala na později, musím se učit. Tvá matka si cení těch nejlepších známek, nechci ji zklamat."

"Jistě," odtušil a zvedl se na nohy, při odchodu se však ještě na chvíli otočil, "změnila jsi se, víš?"

"Konečně jsem taková, jaká mám být."

To ano, taková, jaká měla být. Chladná, vypočítavá, pyšná, zmijozelská… přesně jako její sestra Daphne. Dnes byla její věrnou kopií, ba víc, dokonce i chladná Daphne projevovala větší množství emocí a chovala se spíš, jako obyčejný, chvílemi až nedozrálý, teenager, než Astorie. Změnila se, stala se takovou, jakou měla být. Takovou, jakou ji Draco nikdy nechtěl mít. A mohl si za to sám.

***

Procházela jednou ze sklepních chodeb nevnímajíc desítky tmavých dveří a klikatá rozcestí - za měsíce strávené v Bradavicích se je konečně naučila znát dost dobře na to, aby se neztrácela a hlavně v poslední době, kdy se snažila co nejvíce času trávit sama, byla znalost Bradavických chodeb doopravdy potřebná. Mohla mít společnost, ale nestála o ni. Upištěnou vtíravou Pansy, hloupu Eloise nebo svou sestru. Vždy měla Daphne ráda a to se nezměnilo, jenže její vztek a žárlivost přerostly tak vysoko, že s ní nedokázala a ani nechtěla trávit čas. Všechno se změnilo a nic už nebylo v pořádku.

Její vztah k sestře. Přátelství s Ginny. Draco.

Především poslední zmíněný byl tím, co ji trápilo ze všeho nejvíc. Snažil se, tomu upřít nemohla, stejně jako nemohla zapomenout na jeho chování od chvíle, co se vrátili zpět do Bradavic z Vánočních prázdnin. Chápala, že všechno nemůže zůstat jako dřív, jeho otec byl v Azkabanu a všichni věděli, že obvinění jsou vážná a nejspíš také pravdivá. Chtěla mu pomoct, moc stála o to, aby mu mohla být oporou, jenže on nechtěl a jeho chování… Astorie tušila, že něco není v pořádku. Dokonce, že je to ve velkém nepořádku, ale nemohla na to přijít.

Dobře tedy, budu se chovat tak, jak se to ode mě očekává, řekla si po posledním rozhovoru s Ginny. Rozhovoru? Nemohla zapomenout, jak na ni zrzka křičela všechny ty ohavné urážky a jak ji nakonec nazvala… Smrtijedkou? To nemohla myslet vážně! Astorie by nikdy, nikdy by… jenže, co když měla Ginny pravdu? Lucius Malfoy byl Smrtijed a Astorie se začínala bát, že i Draco… pokud jím ještě nebyl, brzy se jím měl stát a ona se děsila toho, co všechno by se mohlo stát.

Chodbou se rozlehl chlapecký výkřik a Astorie nijak nezareagovala. Bylo normální, že zmijozelští ve sklepeních šikanovali mladší studenty ze své nebo z jiných kolejí. Co na tom? Ginny, Draca… Svět změnit nemohla, a tak se o to přestala snažit. Naučila se být správnou členkou své koleje. A popravdě? Nebylo na tom vůbec nic složitého - ze začátku ji ten fakt snad děsil, ale dnes už ne, už si vůbec nic nebrala. Nic neřešila a prostě přežívala, jak uměla.

"Nechte mě na pokoji, vy chudáci!"

"Komu říkáš chudák, skrčku?" zasmál se někdo hlubokým hlasem, a pak se ozvala další rána. To už Astorie na vlastní oči viděla dva vysoké hromotluky s barvami Zmijozelu a na zemi u jejich nohou zkroucenou malou postavičku, nejspíš chlapeckou.

"Tobě, ty nanicovatej trole, komu asi myslíš?" slova, která vycházela z úst oné postavičky, byla překvapivě rázná a sebejistá na to, že chlapec byl přinejmenším o dvě hlavy nižší, než ti dva (pokud mohla Asotorie soudit, vzhledem k tomu, že se stále krčil na zemi) a zjevně už neměl ani hůlku, která se válela jen několik metrů od něj.

"Jak jsi mi to řekl?"

Astorii se zdálo, že šikanovaného chlapce zná, ale nemohla si vybavit… Ostatně, na tom nezáleželo. Tohle se dělo ve Zmijozelu dnes a denně a ona už stokrát přihlížela podobným praktikám. Nehodlala se do toho plést, nenašel by se nikdo, kdo by jí za to poděkoval a většina by ji nejspíš ještě uřkla za to, že se to do toho vůbec pletla. Nikdo za ní nestál a ona se rozhodla, že nebude čeřit vodu, ale prostě jen… proplouvat.

"Trole! Zjevně s nějakým z nich máš velice blízký příbuzenský vztah, nemyslíš?" zasmál se chlapec a v další chvíli zasténal po kopanci, jež mu jeden z jeho tyranů uštědřil.

Ten hlas, vysoký při rozčilení snad trochu upištěný, ale zároveň sebejistý, arogantní a chladný. Odkud ho… Astorie se zrazila.

No jistě, málem na něj zapomněla. Liam. Malý neduživý kluk, kterého spolužáci buď nesnášeli nebo jednoduše ignorovali. Jeden z těch, kteří stojí na samém okraji a jsou tím nejlepším terčem - nikdo je nechrání, nikdo jim nepomáhá, nikdo je nemá rád. Liam jakožto člen Zmijozelu a to právoplatný, vzhledem k jeho povaze, nemohl mít žádné přátele v jiných kolejí a jeho vlastní spolužáci o něj nikdy nestáli, neměl co nabídnout.

"Nechte ho nepokoji!" postavila se jim Astorie do cesty a měřila si je chladným pohledem.

"A to jako proč?" zasmál se jeden z Liamových tyranů a úslužně chlapce znovu nakopnul. Liam zasténal a skrčil se ještě do menšího klubíčka, až by si Astorie pomyslela, že je ještě menší, než doopravdy byl.

"Protože vám to říkám."

"Ty nemáš právo -"

"To si piš, že mám," přerušila ho. Jedno nesměla zmijozelské koleji upřít, naučila ji razantnosti, kterou dříve postrádala. Nemohla mluvit o odvaze, protože si byla jistá Dracovou ochranou a záštitou svého vznešeného jména, "nebo si to s vámi vyřídím."

"Doopravdy, holčičko, a jak bys chtěla -" začal znova a udělal krok blíž, když ho druhý chytil za předloktí a stáhl zpátky k sobě.

"Copak seš slepej? To je ta Malfoyova holka, říkaj dokonce, že je to jeho snoubenka a víš, co je zač Malfoy."

"Je mi jedno, co -"

"Jeho otec je Smrtijed a on nejspíš taky! Pojď pryč, najdeme si lepší zábavu," šeptal mu dál do ucha a ostražitě si Astorii měřil.

"Fajn, tak fajn, tenhle," plivnul směrem, kde Liam pokoušel postavit na nohy, "nám za to stejně nestojí." Na to se oba dva otočili a zmizeli kdesi v chodbách Bradavických sklepení.

"Jsi v pořádku?" přiskočila Astorie k chlapci hned, jak ti dva hromotluci zmizeli za rohem. "Můžeš vstát? Dovedu tě na ošetřovnu, madame Pomfreyová…"

"Nepotřebuju," zachroptěl, odstrčil její ruce a s námahou se postavil. Pod okem měl pomalu tmavnoucí modřinu, ze rtů mu kapala krev a těžce popadal dech, "běž pryč."

"Nikam nejdu," odporovala a přisnula se blíž k němu. Liam se pokusil ucuknout a odejít, jenže zavrávoral na vratkých nohách, a kdyby ho Astorie nezachytila, znovu by skončil na zemi.

"Fajn, když nechceš jít na ošetřovnu, tak mě alespoň nech ti ošetřit rány," zašeptala, chytla ho pod paží a vydala se s ním pomalým krokem směrem k učebně lektvarů. Profesor Křiklan v ní netrávil víc času, než bylo nutné, a tak zůstávala volná a po většinu času odemčená pro studenty, kteří se zde chtěli něco přiučit - takže vlastně pro nikoho, protože nikdo se nemáhal chodit až sem, když po hradě bylo tolik volných prostor, v kterých nehrozilo, že vám na hlavu spadne sklenice s lákem v němž bude naložená nějaká nechutnost, krom toho všechny soukromé pomůcky učitele lektvarů na sobě měly hlídací kouzla, která studentům zabraňovala s nimi manipulovat.

***

"Víc už asi nezvládnu, ale alespoň to už nekrvácí a modřiny do rány vyblednou," usmála se na něj Astorie asi po hodině. Seděl na desce jedné z lavic a ona kolem něj poskakovala s hůlkou a vyčarovaným hadrem namočeným ve studené vodě, "ale lepší by bylo, kdybys zašel -"

"Nepůjdu na ošetřovnu! Něco si na to dám na koleji."

"Tak fajn, fajn, nechoď, ale myslím si, že bys to měl někomu říct."

"A komu jako?" vyprskl posměšně Liam a pak zkřivil nateklý obličej bolestí.

"Já nevím, třeba… třeba profesoru Snapeovi, je to přeci vedoucí naší koleje! A vím, že ty útočníky určitě znáš, takže -"

"Udělali by mi ze života peklo," přerušil ji a ona v jeho hlase zaslechla potlačovaný smutek, "a Snape by s tím nic neuděla, jsou taky ze Zmijozelu."

"Já vím, ale...," snažila se vymyslet jinou variantu, věděla, že říká pravdu - krutou pravdu, které nechtěla uvěřit, "mohla bych se přimluvit, společně bychom ho určitě předsvědčili a pak -"

"A pak bych to odnesl ještě hůř," řekl Liam a zahleděl se jí do očí. V jeho pohledu nebylo nic z dětskosti a naivity mladých teenagerů, kteří jinak pobíhali po hradu a tropili lotroviny. On si už od začátku procházel peklem a věděl, že život dokáže být krutý ke všem, kteří nejsou privilegovaní a přesto se do staly do koleje, jako byl právě Zmijozel, "i za tebe."

"Já -"

"Na tebe si nikdo nedovolí, vždyť jsi to viděla," pokračoval, když si uvědomil, že chce něco podotknout, "a po tvojí ochraně netoužím, dokážu se o sebe postarat sám."

"Takhle by to nemělo být," zašeptala, "svět by přeci nemůže být tak krutý."

"Vážně ne? Ale vždyť ty jsi jeho součástí a sama jsi v poslední době pochopila, že krutost a chlad je jedin způsob, jak se dá přežít," vysmíval se jí do očí a na to už Astorie nedokázala nalézt odpověď. Měl pravdu, přesně to udělala. Chovala se chladně a krutě k těm, kteří byli pod ní - nijak se neodlišovali od Liama, až na to, že to nebyli její přátelé. Vybrala si tu lehčí cestu, místo toho, aby se snažila zpět získat své přátele, postavit se svému osudu a bojovat. Vybrala si jako pravý Zmijozel a to přeci nikdy nechtěla dopustit.

"Ale takhle to nemá být a nebude. To ti slibuji."
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Catrina Catrina | 14. srpna 2011 v 19:38 | Reagovat

Pěkné kapitola. Těším se na pokračování.

2 °Alex °Alex | Web | 14. srpna 2011 v 19:50 | Reagovat

Krásna kapitola! Chudák Liam :(.
Som zvedavá na pokračovanie :).

3 deadlik deadlik | Web | 14. srpna 2011 v 21:45 | Reagovat

Chladná Ria se mi vůbec nelíbí a Dracovi očividně taky ne...Daphne by měl někdo nakopat do jistých míst, aby už těm dvoum dala pokoj...A je mi líto Liama :( Těším se na další díl :)))

4 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 14. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat

Ach jo, chudák Liam :(
P.S.: Jestli chceš, tak pro Dáno osudem ti betareadera udělám, tu povídku mám ráda. :)

5 nel-ly nel-ly | Web | 14. srpna 2011 v 22:50 | Reagovat

[1]: díky :)

[2]: no, někdo to odnést musí, bude vycvičenej ;-)

[3]: ale však ono přetvařování naší Rie není až tak blízké ;-) ona se s tím nějak vypořádá a Daphne? to je moje třetí hlavní postava! :D chudinka moje

[4]: vážně? protože tě můžu varovat, že je to hrůza hrůz, ale znovu to celé číst...na to nemám čas a především ani energii :D je toho dost O_O

6 Emily Emily | Web | 14. srpna 2011 v 22:59 | Reagovat

Wow.. super kapča! Už se moc těším na další!

7 Jenny Jenny | Web | 14. srpna 2011 v 23:32 | Reagovat

Vypadá,že ani Dracovi se už nelíbí,že je tak chladná.A ten Liam to přesně vystihl.A mě se také nelíbí,jak se změnila.A tohle není kritika nebo že by se mi to nelíbilo.Právě naopak.Chválím chválím.Moc se mi to líbilo.Už se těším co bude příště..;)

8 Luc Luc | Web | 15. srpna 2011 v 10:31 | Reagovat

túto poviedku mám veľmi rada, teším sa na nasledujúcu kapitolu ^^

9 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 15. srpna 2011 v 11:02 | Reagovat

No, teď jsem hrozně zvědavá, co se stane. Astorie to řekla tak... divně, až se začínám bát, že něco udělá a pořádně si tím zavaří.
Každopádně, jako Zmijozela jsi ji vykreslila dokonale. A jak se Draco snažil, to bylo kouzelný! (Vidíš, tady mi nevadí, ale dávat ho dohromady s Hermionou, to radši ne :-) ).
Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat a hlavně, co všechno ještě Daphné v té její hlavince vymyslí :-)
Ehm, kdy bude další?

10 chillychilly chillychilly | Web | 15. srpna 2011 v 13:29 | Reagovat

Konečně se ocitnul na scéně zase  Liam :) mám ho ráda a ne jenom proto, že mi tolik pipomíná jistého nejmeovaného černovlasého profesora lektvarů, který si večery krátí tím, že kutí cosi s jedním blonďatým aristokratem v ložnici :)
Ze začátku se mi Astorie vůbec nejevila jako zmijozel,ale teď už si ji tak dovedu krásně představit, koukám, že člověk časem zcela otupí a radši zůstává se své otupělosti místo aby se jí bránil... i když, každý potřebuje nějaký podnět, takže v tomto případě asi Liama.
Jsem zvědavá na pokračování

11 nel-ly nel-ly | 15. srpna 2011 v 14:36 | Reagovat

Všem vám děkuju :)

[9]: no jo no, ale tak pro Hermioninu cestu je potřeba někoho a přeci jen, on tam jiný není, pokud nechci vymyšlenou postavu a tomu se vyhýbám O:)
Další? No, to je podle toho, jak to půjde, vymyšlené už to mám přes rok :D

[10]:ano uznávám, jako jsem to uznávala i před měsíci, jemně jsem se nechala inspirovat jistým charakterem, na který bych si v hlavní roli netroufla :D
když ona chudinka... no, Nebelvír není, ale Zmijozel také ne a v dospělejším věku už je těžké někam přesna zapadnout ;-)

12 Sia Sia | Web | 15. srpna 2011 v 15:05 | Reagovat

Je mi líto Draca (no jo, úchylka se začíná projevovat...), ale on si to zaslouží chlapec. Neměl na ni být hnusnej. Navrhuji nakopat Daphne a to je jedno kam. Astorie je šikovná moooc šikovná. Zajímalo by mě co dalšího její hlavinka vymyslí a co podnikne Draco. Prostě chci další, nebo..... No, na to nebo zapomeň nebo si ho domysli protože já si zakzala ti vyhrožovat...

13 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 17:15 | Reagovat

[5]: vzhledem k tomu, že mě prázdniny začínají zabíjet (nechápu, že to vážně říkám), budu ráda za nějakou práci, klidně to pošli ;)

14 Kiki Kiki | Web | 15. srpna 2011 v 17:24 | Reagovat

Ahoj chtěla jsem se zeptat jestli jsi ty psala povídku: POVÍDKA BEZE JMENA a jestli ano, bude pokračování.
Odpověd nejlépe na blog. Děkuji Kiki

15 nel-ly nel-ly | 15. srpna 2011 v 18:44 | Reagovat

[12]: ale ne, moje úchylka se projevuje tím, že mi nevadí, když trpí... je přitom sladkej :D
Myslím, že by ti Astorie za chválu poděkovala, chudinka to sama se sebou nemá lehký.

[13]: vážně, vážně, vážně? :D ach jee... tak děkuju moc, určitě pošlu :)

[14]: teď by mě fakt zajímalo, jestli je to ejn hloupý vtip, nebo co to má znamenat

16 Sia Sia | Web | 15. srpna 2011 v 20:48 | Reagovat

[15]: To je... Přesto je mi ho stále trochu líto... Potom co jsem ho chudáčka nechala "znásilnit" už ve třinácti letech s výmluvou, že: kouzelníci dospívají rychleji a jinak by nebylo možný, aby Weasleyiovi měli tolik dětí a stále byli tak mladí... Jo, RPG hry jsou s°°°ě, zvlášť když třináctiletá holka poroučí smrtijedům... Já zas kecám nesmysli, už jsem jak náš třídní...
Ria to se sebou rozhodně nemá lehký, ona je taková rozpolcená. Stále náruživě hlásám: Nakopejme Daphne!!!

17 nel-ly nel-ly | Web | 15. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

[16]: ježiš! a mě lidi vyčítaj, že mu ubližuju :D jo... je to zajímavý, když oni v kouzelnickym světě všichni rodí nějak brzo - na to, že mají být narozdíl od mudlů dlouhověcí (brumlovi prý těch cca 150 bylo)
Ale, nikdo není černobílý a Daphne vám má být spíš čas od času líto, chudák malá, špatně si vybrala a ještě vyrůstá ve Zmijozelu ;-)

18 Hope Hope | Web | 15. srpna 2011 v 21:44 | Reagovat

já nevím, co na tohle napsat =o(
hrozně se mi líbilo, že pomohla Liamovi, bylo to od ní tak nezmijozelské a já se pomalu začínala bát, že je opravdu chladnou a necitlivou...mno, naštěstí není =o)

19 Sia Sia | Web | 16. srpna 2011 v 11:34 | Reagovat

[17]: Teď je mi díky tobě Daphne ještě líto, sice ji nemám ráda, ale je mi jí líto. Chudák si špatně vybrala a tomu se celej život podřizoval a on si ji ani nevybere. Tomu se říká nespravedlnost.... Pořád ji nemám ráda. :-D

20 Delly Delly | Web | 16. srpna 2011 v 17:32 | Reagovat

Tak na další kapitolu jsem se už vážně nějakou tu dobu těšila, jsem ráda, že přibyla :-) No a k ní.. Teda :D Astorie se nám pěkně změnila. I když aspoň Dracovi ukáže, jaká i ona dokáže být. Zaslouží si to chlapec, ano, zaslouží :D I když je to můj oblíbenec, tohle mu patří :D Ale líbilo se mi, jak se Astorie zastala Liama. Vážně pěkná kapitola :-)

21 nel-ly nel-ly | Web | 16. srpna 2011 v 17:35 | Reagovat

[18]: a já myslela, že pomoc Liamovi napoví... no to je jedno, jen se modlím, abych se zas nezamotala :D v mojí hlavě to vypadá hezky, ale pak tady... :D

[19]: dobře, nebudu prosazovat svoje postavy, ostatně bych do toho vůbec neměla kecat, že jo :D  jen jsem se nějak snažila, aby charaktery nebyly "černobílé"

[20]:no jo, holka se musí otáčet a Draco ještě víc :) Liam je sladká bytost, kterou nenápadně vnucuju :D mucík

22 Sia Sia | Web | 19. srpna 2011 v 11:53 | Reagovat

[21]: Nejsou a to je dobře. No já ve svých dvanácti letech se snažím ať všichni nejsou černobílí. Jenže potom něco napíšu, zpětně to přečtu a zjistím, že postava je přímo ukázkovou Mary Sue a já to tak vůbec nechtěla....

23 Nishi Nishi | Web | 21. srpna 2011 v 21:27 | Reagovat

Good morning, Astorie :D :D :D
tahle kapitola se mi líbí. Ne že bych měla právo nebo aspoň nějaký silnější pouto, ale malinko se s Astorií stotožňuju, co se týče názorů :D nebo aspoň...
protože jen chladné, kruté a bezohledné slečinky dokáží lehčeji projít životem, ale zase dívat se na to, jak někdo někomu ubližuje a člověk nemůže nic dělat.. :///
no nic... :D :D

24 Lucy36 Lucy36 | 22. srpna 2011 v 17:55 | Reagovat

Krásná kapitola :-) chudák Draco :-(  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA