Cyklus „Zaklínačka Lota“ – Petra Neomillnerová

4. července 2011 v 11:50 | Nel-ly |  Fantasy (urban fantasy)
Psí zima
Stříbrný meč a ostré bílé zuby? Zaklínačka Lota a její souputník a milenec Urian svým výběrem partnera doma radost neudělali a zejména zaklínačský cech neváhá dát to rázně najevo. Lota je přinucena odejít ze školy, na její straně zůstává jen věrný přítel Torge, o práci však zaklínačka nouzi nemá. V tuhé zimě se objevily bandy kožoměnců, které táhnou blíž k městům a terorizují obyvatele, o Lotiny služby je zájem a ona tříští lebky a přesekává vazy tak, jak je zvyklá. Slabost pro upíry však přinese zaklínačce ještě další komplikace. Na scénu přichází vampýrský zabiják Enno a ten je rozhodnut Lotě i jejím milencům dokázat, že stříbrný meč, ani dobrá rodina jednoho neuchrání před zážitky, které nelze nazvat jinak, než extrémní.

Asi každý z nás, milovníků fantasy, zná příběhy o Zaklínači od Sapkowskyho nebo minimálně alespoň stejnojmenný polský seriál (dle mého povedený).
Tentokrát je to trochu jiné, máme zaklínačskou školu pro ne-lidi vychovávané k boji s nestvůrami, aby ochránili lidi, kteří jim budou platit, ale hlavní hrdinkou je žena - zaklínačka a autorkou je česká spisovatelka Petra Neomillnerová.
Už jen prvních pár stránek knihy naznačuje, že nepůjde o putovní fantasy nebo v podstatě pohádku pro dospělé (viz. Pán prstenů, Dragonlance) a už vůbec se "Psí zima" nedá zařadit k titulům dnes oblíbené "romantické" fantasy, přestože druhým hlavním hrdinou knihy není nikdo jiný, než vampýr.

Lota, jakožto tvrdá vyspělá žena-bojovnice, si nebere servítky a vidí život takový, jaký je. Ví, že může kdykoliv zemřít a ví také, že zemřít nechce a tak udělá cokoliv, aby to oddálila.
Příběh navazuje na několik povídek o Lotě (které já osobně zatím nečetla) a kde s největší pravděpodobností čtenář už setkal s Lotinými kolegy a mistry zaklínači a především pak událostmi, které vedli k jejímu sblížení s vampýrem Urianem, který nejenže jí zachránil život, ale také ji kousnul, čímž jí předal některé ze svých vlastností. Lota sama se nikdy nepodobala ostatním zaklínačům, protože její otec pocházel "z témné (blíže nespecifikované) strany" a také nebyl člověk, teď se však liší ještě víc a co hůř, odmítá se vzdát svého vampýřího milence Uriana a tak "dobrovolně" odchází ze školy, přestože v takové zimě, která právě přichází, by si to moc lidí ani zaklínačů nedovolilo.
Ani vampýr Urian to nemá lehké. Začal si a, co hůř, zamiloval se do zaklínačky, což je pro rod vampýrů, kteří v tomto světě představují něco jako nejvyšší nedotknutelnou šlechtu, velká urážka. Lota není a nikdy nemůže být na jejich úrovni, přesto se jí Urian odmítá vzdát a tak se vyhýbá své rodině, aby se spojil se svou milovanou zaklínačkou.
Nakonec se, k jejich velkému překvapení, najde jeden vampýr, který neodsuzuje jejich nerovný vztah a co víc, má pro Lotu práci, za kterou by mohla vydělat dost peněz, aby pomohla zaklínačské škole z úpadku. Jenže zima je zlá, krajem se ozývá psí vytí a začít si s vampýry pro zaklínače není nikdy dobré.

Příběh sám, stejně jako celá knihy, velice rychle utíká. To je vlastně zapříčiněno i neobvyklým stylem psaním autorky. Celá kniha je rozdělena desítkami krátkých odseků, které obsahují spíše, než cokoliv jiného, přímou řeč a to málo, co slouží k jinému popisu situacee nebo děje je napsáno v přítomném čase. Za začátku jsem měla velký problém si na tento styl psaní zvyknout - už proto, že sama jsem zastáncem popisů, které mě většinou spíše vtáhnou do děje a díky nimž si dokážu příběh i obrazově představit. No, jakmile jsem si zvykla na jiný styl psaní, už jsem se mohla jen stěží odvyknout. Autorka, stejně jako její hrdinka, nemá ráda zdržování a tak si jde svou vlastní cestou a příběh se odehrává takovou rychlostí, že se z toho chvílemi až točí hlava - a to se první polovina svou razancí zdaleka nevyrovná té druhé, kde jedna dějová linie střídá další, vše se točí v zamotaném kruhu a přesto je pro čtenáře velice jednoduché se orientovat.

Posledním upozorněním by mělo být, že kniha není vhodná pro slabší postavy a především mladší, teď si nejsem jistá kolika, ale určitě patnácti let, protože se v houfech přímé řeči nešetří těmi nejsprostšími výrazy (tak mluví především zaklínači v čele se samotnou Lotou) ani popisy všudy přítomného sexu… Pokud si však představujete romantické popisy. Alou pryč.

Knihy v mých myšlenkách:
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Omylem jsem si koupila druhý díl a bez prvního by to nešlo.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavnými nebo podstatnými)
Zkurvenej život
3. Definujte knihu jedním slovem (sloveso či citoslovce)
Žít
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Nejsem si jistá, jestli bych se s kýmkoliv byla schopná ztotožnit. Nejbližší mi je asi na první pohled upjatá vampýrka Iffigenie (snad až na tu vampýrskou krásu), protože ta jediná se nezdá tak tvrdá a nezažila zdaleka tolik, co Lota a ostatní.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Neuvěřitelná rychlost příběhu, člověk si to ani neuvědomí a je na konci- i když nevím, zda by se to mělo brát jako klad nebo zápor.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba v chování postav.
I přesto, jak rychle jsem knihu přečetla, tak styl psaní mi není a nejspíš nebude blízký.
Hodnocení: 9/10

Neomillnerová Petra: Žár krveŽÁR KRVE

Je pokrčováním PSÍ ZIMY z cyklu "Zaklínačka Lota" a navazuje na dobrodružství našich starých známých hrdinů. Lota, Urian, Torge a další se znovu dostávají do mnoha svízelných situací, ale tentokrát to nejsou jen oni. Do potíží se dostávají i ti, kteří si mysleli, že jsou nedotknutelní. Poklidný život Vampýrů je narušen ve chvíli, kdy jim začíná docházet, že nejsou zdaleka nesmrtelní a po prvé, po staletích, má propuknout válka… Jenže na to není nikdo připraven.

Žár krve byl pro mě příjemným překvapením v podobě větší hojnosti popisů a stylu psaní, který mi byl mnohem blíž. Přesto razance příběhu vůbec neklesla - ba naopak, knihu jsem dočetla tak rychle, jak to jen bylo možné a ani si to neuvědomila - a stále se nedá najít žádné zdržování.

Lota je stále stejně svérázné, drzá, sprostá a živočišná, stejně jako její kolega Torge a mistr Ingolf, a stále stejně pobuřuje všechny vampýry a zároveň v mnoha z nich vyvolává něco, co se v sobě od jak živa snažili potlačit…

Knihy v mých myšlenkách:
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Ještě jsem snad nikdy nečetla žádnou fantasy od české spisovatelky.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavnými nebo podstatnými)
Pocit života
3. Definujte knihu jedním slovem (sloveso či citoslovce)
Nezemřít
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Myslím, že bych doopravdy nechtěla být snad nikým, ale v tomhle případě především naprosto bezmocným člověkem - žádný totiž v příběhu nemá nejmenší šanci.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Tomhle se říká pohled na život, možná se zdá pesimistické žít bez ideálů a nedívat se na vše alespoň někdy přes růžové brýle - ale to si člověk prostě němůže dovolit. Syrová, krutá realita ve fantasy.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba v chování postav.
První část je doopravdy jen o sexu, snad každý s každým atd. ne že by mi to v příběhu vadilo, určitě je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě, ale tady jakoby to v první polovině zabíjelo příběh, který graduje především v druhé polovině.
Hodnocení: 8/10

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bigbiz bigbiz | Web | 5. července 2011 v 0:13 | Reagovat

Musím říct, že recenze se povedla. Rozhodně obě knihy vypadají zajímavě, i když upřímně upířiny, hlavně po Twilightmanii, nemusím. Ovšem u těchhle knih bych udělal výjímku, příběh vypadá dobře a líbí se mi, že to není nějaká tupá romance.

2 Delly Delly | Web | 5. července 2011 v 13:08 | Reagovat

Skvěle napsaná recenze. Knihy sice nevzbudily mé sympatie, ale třeba si je jednou přečtu :-)

3 nel-ly nel-ly | Web | 5. července 2011 v 22:09 | Reagovat

[1]: tohle právě není upířina - tedy upírů je tam jak nasráno :D ale ne tak, jak si to člověk představí...
no, romantiku určitě nenajdeš, je to zajímavý - já tedy především nikdy nic takového nečetla

[2]: no, asi to není pro každého :)

4 Delly Delly | Web | 6. července 2011 v 10:56 | Reagovat

[3]: Já jsem ochotná vyzkoušet v knížkách všechno :-D (taky na to má knihovna celkem vypadá).

5 Neriah Neriah | Web | 7. července 2011 v 21:53 | Reagovat

Od Neomillnerové jsem zatím četla pouze Tinu Salo, na Zaklínačku se ale taky rozhodně chystám.
Máš pravdu, že její styl psaní je opravdu dost odlišný, ale člověk si zvykne... Velké množství přítomného času v knihách ráda nemám, ale když je to napsáno dobře a děj není rozvláčný, klidně si to přečtu :)

6 Lothaire Lothaire | 25. listopadu 2011 v 15:52 | Reagovat

Temna nespecifikovana rasa :D v povidkach o lote je napsano ze tato rasa je rasa temnych elfu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA