Vlastní cestou (4)

19. června 2011 v 10:41 | Nel-ly
Ne, doopravdy jsem nechtěla, aby to bylo DRAMIONE (jak já tyhle spojení nesnášim, přijde mi to slizký :D). Jenže tam Malfoy vlezl a asi nikdo by mi neodpustil, kdyby jen tak "vylezl" a nezanechal po sobě něco na památku (ne, nevybavila se mi televizní reklama s "tuhejma hovínkama" :D). Dobře, už jsem zticha.
Malfoy je a ještě chvíli bude. Ale nezapomínejte, tady jde jen a jen o Herm. Jak já tu holku žeru (a ne, nenapadlo mě nic na femslash... aaa bože, zavřete mi někdo pusu). Zatím bez Bety, ještě musím sehnat Hopinku a hezky se na ni usmívat (včera jsem jí usnula u chatu - zase :D)

btw. málem bych zapomněla, víte, že minule bylo dvacet různých komentujícíh? O_o Tak to dnes těch 12 komentářů určitě dáte O:)

"Malfoyi! Co tu, u Agrippových smradlavých bot, děláš?!"

"Grangerová!" zalapal komicky Malfoy po dechu a přiložil si dlaň na srdce. "Tak silná slova, to bych od tebe vážně nečekal," ušklíbl se výsměšně a přitáhl si k sobě sklenici s neznámou tekutinou, kterou jedním lokem vyprázdnil. Pak mávl na barmana a ukázal mu dva prsty. "Jsem si jistý, že mě za to, jak jsem tě jako rytíř v lesklé zbroji zachránil, ráda pozveš na drink."

"Já - co - to - ne - " zakoktala se z míry vyvedená Hermiona a nebyla schopná okamžitě odpovědět, čehož Malfoy samozřejmě využil a znovu se samolibě usmál.

"Jsem rád, že na tebe stále působím takovým dojmem."

"Dojmem? Ty na mě nijak nepůsobíš," zasyčela a jala se k odchodu, když po ní Malfoy chňapl, chytil ji za zápěstí a přitáhl zpět k sobě.

"Víš, Grangerová, ty si vážně ta poslední, koho bych v tomhle podniku čekal."

"Nechápu proč," prskla na něj a pokusila se vymanit z jeho sevření, marně.

"Vážně? No, nikdy ses mi nezdála - taková."

"Jaká?" zeptala se a nevědomky se přestala vzpírat jeho stisku a znovu k němu přistoupila.

Ano, jaká? Hermionu nikdy nezajímalo, co si o ní Malfoy myslí, až do teď. Chtěla to slyšet. Slyšet pravdu a tu by jí nikdo z jejích známých do očí neřekl.

"Nudná," prohlásil bez mrknutí oka, "a stereotypní."

Tak a bylo to venku. Ani to nestálo moc snahy, tedy určitě ne z Malfoyovy strany. Prostě to řekl a Hermiona ucítila chladný mráz uvnitř svého těla. Měl pravdu. Vždy taková byla, jenže si to neuvědomovala nebo jí to bylo jedno.

Přátelství s Harrym, neustále nebezpečí a nutnost dělat to, co by ji nikdy ani ve snu nenapadlo, dělalo její život zajímavý. Válka a smrt ji násilím vyvedly z klidu, který prožívala prvních jedenáct let, jako osamělé podivné dítě bez přátel na mudlovské základní škole. A za ty roky, co s Harrym a Ronem museli čelit všemožným nebezpečím, si na to zvykla - zvykla si na vzrušení z boje, nutnost se rychle rozhodovat, nemyslet na budoucnost, žít. A to bylo to, co jí její společný život s Ronem nedal. Pocit, že je živá.

"Jo, asi máš pravdu," řekla sklesle a sama se usadila na židli vedle něj.

Malfoyovi přes obličej přelétl mírný šok. Zjevně čekal, že se bude bránit, hádat se s ním nebo ho minimálně prokleje. Dřív by to udělala. Jenže teď - Proč vlastně? Proč se měla bránit pravdě, kterou slyšela v jeho slovech?

"Co se stalo?"

"Cože?"

"Co se s tebou stalo?" zopakoval zamračeně Malfoy, napil se z jedné sklenice, kterou před ně barman položil a druhou přišoupl k Hermioně.

"Dospěla jsem," odpověděla Hermiona se sklopenýma očima, "dospěla a přišla o iluze."

"Jo, jako každý z nás," prohlásil posměšně, "ale to není ten správný důvod pro ztrátu vlastní osobnosti."

"Nechápu, co - "

"Kde je ta Grangerová, kterou jsem znal? Grangerová, která se nebála, ačkoliv šlo většinou o čirou hloupost a lehkomyslnost, postavit se čelem problémům," pokračoval Malfoy a nevšímal si rozšiřujících se hnědých očí, které na něj v mírném šoku hleděly, "kvůli tý ráně, cos mi dala ve třeťáku jsem si dokonce musel jít na ošetřovnu pro mastičku, aby mi zakryla monokl."

"Vážně?"

"Jo, a nikdy bych ti to nepřiznal, kdybych už v sobě neměl pár skleniček," prohlásil a napil se z poháru, který před něj jen chvíli předtím postavil barman.

Hermiona si náhle uvědomila, že i ona má před sebou další sklenici s neznámým drinkem a že ten předchozí během rozhovoru s Malfoyem stihla vypít, aniž by si uvědomovala jeho chuť a snažila se rozpoznat, co to vlastně je. Tolik ji zaujala jeho slova - mluvit s ním, tady a teď, v setmělém baru, bylo… příjemné.

"Myslím, že po válce už prostě nebyl důvod se s někým nebo něčím prát, a tak jsem nevědomky přestala," řekla Hermiona po několika minutách, během kterých vedle sebe s Malfoyem tiše seděli, každý ztracený ve svých myšlenkách. "Co tady vlastně děláš ty?"

"Co myslíš? Zašel jsem na skleničku a poohlédnout se po nějaké společnosti," na chvíli se zamyslel, a pak s úšklebkem dodal, "ale místo toho tu ztrácím čas s tebou."

"No," rozhodla se ignorovat jeho poznámku, "už jsem pochopila, že tenhle podnik není to, co jsem hledala."

"Neříkej," ušklíbl se posměšně Malfoy, "když na tebe tak koukám, v takových šatech," zkoumavým pohledem přejel přes její hluboký výstřih až po lem velice krátké sukni a potutelně se usmál. Hermiona se zachvěla a vší silou potlačila touhu vytáhnout si znovu výstřih víc a zároveň se pokusit stáhnout si sukni, "tak bych si myslel, že si začala s novou lukrativní profesí."

"To snad - "

"Sedíš tady u baru, sama, s nohou přes nohu a máš na sobě šaty menší velikosti, než co si nosila celou dobu na škole," přerušil ji posměšně, když si všiml jejího rozčilení, "a musím říct, že ti to určitě prospělo. Ty tvoje modely pro malou nevinnou školačku - ," znovu se zarazil, aby si dal pořádný lok ze sklenice. "No, pokud by sis to chtěla rozmyslet a doopravdy začít po nocích takhle pracovat, tak tě rád nechám si něco vydělat."

"Malfoyi!"

"Nevím, co ti vadí. Vlastně jsem ti právě svým způsobem složil poklonu," ušklíbl se, "měl bych přestat tolik pít."

"Jo, to měl," zavrčela Hermiona, "plácáš blbosti. Já nejsem děvka a ani se jí nechci stát!" To, že má Malfoy pravdu v tom, že tak působila, radši ani nahlas nezmínila. Neuvědomila si to, ale teď když o tom tak uvažovala, začínala konečně chápat reakci muže, před kterým jí Malfoy zachránil.

"Škoda pro tebe, třeba by ses dokázala trochu odvázat."

"Já, se umím… Odvázat!"

"Opravdu, Grangerová?"

"Jistě," vystrčila bradu a zamračila se.

Draco se tiše nevesele zasmál a naklonil se k ní blíž. "Tak mi to dokaž."

Zůstala na něj mlčky s pootevřenými ústy a vytřeštěnýma očima zírat.

"Cože?!"

"Řekl jsem, abys…"

"Já ti rozuměla!" skočila mu do řeči.

"Tak, prosím," zadíval se jí zpříma do očí, "můžeme si zahrát."

"Co… Zahrát?" zeptala se pomalu Hermiona. Možná to bylo tím, že v rukou svírala už třetí skleničku toho štiplavého, ale více než opojného drinku, nebo usilovnou touhou po změně, že se rozhodla alespoň vyslechnout Malfoyův návrh.

Vyslechnout Malfoye? Jak moc uboze to znělo? Ale Hermiona si nemohla pomoci, za těch několik let poklidného života s Ronem se z jejího života jednoduše vytratilo všechno napětí i vášeň a nahradila je jednotvárnost. Připadala si, jakoby žila a pracovala už nejméně deset snad dvacet let, připadala si, jakoby svůj život už prožila a teď bylo načase zůstat doma a… dožít. Ne, takhle to nemohlo - nesmělo vypadat.

Hermiona zvedla hlavu a zahleděla se do Malfoyových chladných šedých očí, v nichž pozorovala náznaky světle modré, jakoby hleděla na zamrzlé jezero. Po zádech jí přejel chlad. Malfoy tiše vyčkával a na tváři mu hrál mírný sebevědomý úsměv, zjevně předpokládal, že teď Hermiona odejde. Odejde z tohohle pajzlu, odejde z jeho života a zachová si tvář a důstojnost tím, že se nebude zahazovat s takovým zmetkem, jako je právě on. Za normálních okolností by to Hermiona udělala. Ta stará všední, nudná Hermiona by to udělala. Měla by to udělat - teď hned odejít, nejlépe mu vmést do tváře několik sprostých nadávek a bouchnout dveřmi lokálu.

"Dobře," kývla po chvíli přemýšlení Hermiona, "ale nejdřív mi řekni, co tady vlastně děláš."

Všimla si, jak Malfoy strnul a na setinu sekundy jeho oči prozrazovaly šok, který však chvíli na to stihl zakrýt svojí kamennou maskou. Nechápala, jak tohle dokáže. Nejen, že dokázal skoro dokonale skrývat svoje emoce, ale s elegancí a bravurností sobě vlastní ovládal nejen mimiku svých tváří, ale dokonce i své oči - a to se to zdálo nemožné. Jak někdo může dokázat, že ani jeho oči - často nazývané jako okna do duše - neprozradí jedinou jeho myšlenku?

"Myslím, že už jsem ti to říkal," prohlásil chvíli na to posměšně, jakoby se nic nestalo, "chtěl jsem si tu najít nějakou společnost. Postel už mi dlouho nikdo nezahříval a já bych si konečně rád zase -"

"Ale na to jsem se neptala," přerušila ho Hermiona a znechuceně se ušklíbla. Malfoy byl takový už na škole a z toho zjevně nedospěl.

Ruku v ruce s Malfoyovou charismatickou osobností (tedy, že je Malfoy charismatický říkaly jen nány jako Parvati nebo Levandule) kráčela neřest a nemorálnost. Byl to aristokrat, nikdy během jeho dětství mu nikdo nic neodmítl nebo nezakázal, a tak si dělal, co chtěl a bral, na co dostal chuť - především pak, pokud šlo o ten nespočet dívek, jež se vystřídaly v jeho posteli. Ne, že by je k něčemu nutil, nikdy nemusel, ony mu tam samy skákaly a Hermiona nikdy nedokázala pochopit proč. Každopádně jeho standardy, které dokázal tak jednoznačně určit každý, kdo s ním pobýval v jedné místnosti déle, než pět minut, a tohle místo mezi ně jednoduše nepatřilo.

Hermiona postupně začínala chápat, jak se sem dostala a že jde jen o jeden velký omyl, ale co tu dělal Malfoy, to byla jedna velká záhada, na kterou Hermiona hodlala získat odpověď.

Tenhle podnik, pokud se tomu tak dalo vůbec říkat, ani zdaleka neodpovídal Malfoyovým standardům, co hůř - Hermiona dost pochybovala, že by na takové místo vkročil někdo z těch, kteří pro jeho rodinu pracovali.

Čistokrevné rodiny s rodinnými stromy, historií a erby jako byli Malfoyovi, Blackovi, Nottovi a desítky dalších, patřily k elitě kouzelnické společnosti a u takových lidí se jednoduše nepředpokládalo, že je potkáte sedět samotné na baru, zahalené v černé kápi a popíjející levný drink v té nejzapadlejší putyce.

"Tak fajn, Grangerová," prohlásil po chvíli ticha Malfoy, "odpovím ti na tvoje otázky, ale budu za to něco chtít."

Jak jinak.

"Zeptáš se - dostaneš odpověď, ale to samý platí i pro mě, chci odpovědi a nepokoušej se lhát, poznám to," zasyčel na ni, "ta tvoje šílená nebelvírská přímočarost by ti ostatně nedovolila bezelstně lhát."

"A jak poznám, že mi nelžeš ty?" přerušila ho.

Odměnil ji úsměvem koutkem úst a pokračoval, jakoby nic neřekla. "A při každé otázce tě bude čekat panák ohnivky a hezky na ex, Grangerová, nejsme v žádnym nóbl podniku, kde budeš z deckový skelničky usrkávat půl hodiny."

"Ale -"

"Začneme, Grangerová? Nebo si až moc velkej srab?"

Srab? Co si to ten zmetek vůbec dovoluje! Já a srab.

"Začneme, Malfoyi," odpověděla přezíravě a jedním pohybem ruky do sebe vyklopila zbytek ze své sklenice.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 19. června 2011 v 11:10 | Reagovat

Jejda.. no tak tady se to rozjíždí.. a rovnou hlásím - nedopadne to dobře.. resp. jak se to vezme.. nudné manželství s Ronem taky stojí za starou bačkoru.. ale tohle bude minimálně průůser :-) už se těšim!

2 Delly Delly | Web | 19. června 2011 v 11:11 | Reagovat

Geniální :-D hezky jsem se pobavila a těším se na další :-D bude to zajímavý :-D .. Jo, já bych ti teda jen tak neodpustila, kdyby jen tak "vylezl"! :-D doufám, že tam ještě pěkně pobude :-D  ;-)

3 °Alex °Alex | Web | 19. června 2011 v 11:19 | Reagovat

Joj, Dramione :-( :D. No tak na pokračko som hrozne zvedavá :D.

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 19. června 2011 v 11:43 | Reagovat

[1]: no, podle toho, co je dobře a co ne, že jo? každý má na to naštěstí odlišný názor :D

[2]:je mi to jasný, kde je Malfoy, tam se povětšinou něco děje, takhle se dá strašně krásně zneužívat O:)

[3]: ale prd, žádný Dramione, já ho vyženu - tedy pokud se nechá, což zatím moc nevypadá :D ale budu bojovat ;-)

5 chillychilly chillychilly | Web | 19. června 2011 v 12:05 | Reagovat

Vrahu, takhle to skončit! já prostě nechápu, proč mají všichni autoři potřebu končit kapitoly v těch nejlepších momentech.
Myslím, ře Draco Hermioně jenom prospěje.
Dobře, ředím se mezi nány jako jsou Levandule s Parvati, protože Malfoy prostě musí mít charizma, tak bylo je a bude.
Pěkně se to rozjíždí, těším se na další kapitolu

6 Delly Delly | Web | 19. června 2011 v 12:13 | Reagovat

[4]: Hezky sis to vymyslela :-D ale máš pravdu no ;-) .. Opravdu bys ho tam nějakou tu dobu mohla nechat ;-) absolutně by mi to nevadilo :-D

7 Shiroa Shiroa | Web | 19. června 2011 v 13:06 | Reagovat

wohou! Draco jako takovýhle se mi dost líbí :D :D
A celkově, tahle kapitola... si mě spoutala :D Ten rozhovor mezi Hermi a Dracem, kdy každý očekává něco jinýho :D :D
Doufám, že má Hermiona výdrž co se týče alkoholu :D :D

8 kami kami | Web | 19. června 2011 v 16:13 | Reagovat

Prvá a druhá kapitola bola najviac taká "iná" a nová. Teraz, keď je tu Draco dostáva sa to zase do toho štýlu, ktorý máš obyčajne v poviedkach. Nie je to nič zlé, ale ten začiatok sa mi páčil viacej, asi mám rada tie "nudné" časti. :-) Ale je to tvoja poviedka, Draco má iskru a Hermiona svoje typické správanie v dramione.
Nechcela by si to urobiť tak, že by si jej nedala nikoho do páru a len by sa stretávala s ostatnými postavami, ktoré by jej ukazovali cestu životom? Ja len že mne samej sa páčia poviedky, ktoré nie sú výslovne o nejakom páre, ale skôr iba o osobe, netvrdím, že tam nemôže byť romantika alebo tak, ale aby to nebolo len o tom. (A samozrejme potom mám rada slash. :-D) Ale poviedka sa mi inak páči, len to už nie je to, čo bolo na začiatku. (Pardon, kami nechce byť zlá a dokonca sa jej ani pre dnes nechce rýpať.)

9 Hope Hope | Web | 19. června 2011 v 16:26 | Reagovat

to, že si usnula u chatu není žádná novinka :-D a dokonce mi v noci došlo, žes musela usnout, když jsem asi hodinu čekala na odpověď :-D
a jinak ke kapitole...mno, jsem zvědavá, co se dozvíme a jak celé setkání s Dráčkem dopadne =o) moc se těším na pokračování ;o)

10 nel-ly nel-ly | Web | 19. června 2011 v 17:10 | Reagovat

[5]: aby zůstalo napětí? :D pokud tam nějaký je a nemusíš se bát, nejsi sama, taky patřím mezi gang Parvati a Levandule :D

[6]: minimálně ho budu mít vždy v záloze, to slibuju ;-)

[7]: každý očekával něco jiného? a co přesně si očekávala ty? :D jen tak mimochodem, abych věděla, já totiž dnes došla k názoru, že jsem si to vycucala z prstu - nemám ráda dialogy

[8]: kuš, ty potvoro :D překvapení... nene, doopravdy to nemá být prioritně Dramione, vlastně nemělo být vůbec,  ráda bych se vrátila tam, kde jsem byla na začátku - dejme tomu k "dospělému" povídání, jenže pokud chci čas od času nějakou akci, tak to asi nejsem moc schopná skombinovat :-/
jen ať si kami rýpe, někdo musí a od tebe se i to hezky poslouchá ;-)

[9]: no jo, když ty si tááák ukecaná, co? :D :P (a jak se mi dobře spalo na notebooku, zase :D)
dík :-*

11 Polgara Polgara | Web | 19. června 2011 v 19:06 | Reagovat

Neluška se nezdá, Neluška umí...bože, vyjadřuju se jako nějakej uchyl. :-D Je to dobré, ale jsem zvědavá, co z tebe ještě vyleze. Nápad je tam pořád dobrý. Hermiona vystrkující drápky...jen tak dál. :-)

12 Shiroa Shiroa | 19. června 2011 v 19:53 | Reagovat

[10]: tak dialogy jsou na potvoru, má je rád jen ten, kdo je umí.. :D :D
ale víš... Hermiona prostě neočekávala, že Draco by mohl co dělat na "takovým" místě a on zas od ní neočekával její upřímnost a dá se říct že i otevřenost... miluju scény, kdy se lidi překvapujou navzájem :D :D

13 °Alex °Alex | Web | 19. června 2011 v 20:04 | Reagovat

[4]: ok :), myslím si, že táto poviedka bude mať niečo do seba aj bez Dramione :).

14 Dorea Dorea | Web | 19. června 2011 v 21:47 | Reagovat

[Smazaný komentář] ty vole já vůbec nechápu, proč se tam ten komentář objevil?! to jsem odpovídala asi před dvěma hodinama na komentáře u svojí povídky, co to zase sakra je?!!!!!! ten blog mě irituje

ha! Draco je na scéně!!! víš, že já si stěžovat nebudu, když se to zvrhne v Dramione, tady máš jasnej důkaz toho, že povídky se chovají jako živé, mně to dělají pořád :D
no a jsem zvědavá, co se dozvíme z hry <3 ráwr :D už teď jsem natěšená na další kapitolu! tak šup!!!

15 nel-ly nel-ly | Web | 19. června 2011 v 21:49 | Reagovat

[14]:tak já to s dovolením smažu :D a srdíčko se neobjevilo :( tss
No, spoilerovat sama sebe nebudu, ale co se týče jednoho bodu "těšení se", tak nevím, jak moc mě budeš mít ráda

16 Jeannie Jeannie | Web | 20. června 2011 v 15:18 | Reagovat

Těším se na další díl:D
Zajímají mě otázky,které dá Malfoy Hermioně..a co z toho bude:D

17 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 20. června 2011 v 15:58 | Reagovat

Těším se! Piš rychle.
To je rozkaz vojíne!

18 Lilly Lilly | 20. června 2011 v 18:41 | Reagovat

opravdu moc děkuji a podle mě je to úžasná povídka a skvělá kapitola, doufám, že bude brzy pokračování, a mě osobně by vůbec nevadilo, kdyby se u toho stala povídka na pár Draco/Hermiona, jinak moc děkuji, že přidávaš tak rychle :-)

19 nel-ly nel-ly | Web | 20. června 2011 v 19:25 | Reagovat

[16]: jo, u toho jsem se maličko zasekla a nakonec... no nebudu se spoilerovat, znovu :D

[17]: Rozkaz, generále!

[18]:děkuju :) myslím, že ohledně kapitolových povídek mi žánr na "pairing" moc nevyhovuje, protože nikdy přesně není jasné, jak to dopadne a ve více kapitolách mají postavy možnost se rozvíjet a hlavně potkávat nové lidi O:)

20 Sia Sia | Web | 20. června 2011 v 21:51 | Reagovat

To je cool. Nemůžu se dočkat pokračování!

21 Misha Misha | 21. června 2011 v 23:21 | Reagovat

Super povidka, ani nevis jak me vzdycky potesi najit tu neco noveho kdyz zbesile klikam mezi strankama a snazim se najit neco co by me na chvili zdrzelo od psani bakalarky:-D takze pis pis, at nemusim psat ja :-D

22 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 22. června 2011 v 21:01 | Reagovat

Hermiona je nějaká odvážná, ta se nezdá. Už si pomalu začínám na Draca v příběhu zvykat, takže se nemůžu dočkat jejich pěkného rozhovoru.
Teď jsem si taky všimla, ono se vrací Dáno osudem? Vážně? Opravdu? Ježiši, to by bylo super, tak povídka mi taaaaak neskutečně chybí :-)

23 nel-ly nel-ly | Web | 22. června 2011 v 22:28 | Reagovat

[20]: děkuju

[21]: tady toho je :P (sama nevěřím, kolik :D věnovat se svý bakalářce takhle, tak už je pětkrát dopsaná)

[22]: Chm jo, no... uvidíme, co bude :D slibuju kocovinu
jojo, já se maličko zděsila, kolik zas uběhlo času O_o ale vůbec nebyla psací a když, tak ne kapitolová, ale tak teď to snad napravím, dodělám a za nějakkoou dlouhou dobu budu i finišovat
domyšleno jest dokonale (pro mě :D)

24 Illandris Illandris | Web | 23. června 2011 v 17:10 | Reagovat

Ale ne, proč musel být konec zrovna v té nejlepší chvíli? Teď mi nezbývá nic jinýho, než se jenom těšit na pokračování:)
Mimochodem, z těch Malfoyových hlodů nemůžu. Vždycky mě to rozesměje :-D

25 Luc Luc | Web | 26. června 2011 v 19:47 | Reagovat

prečítam kapitolu, teším sa na ďalšiu a medzitým si prečítam, že si dva týždne na dovolenke.. :'D dúfam, že nazbieraš nové nápady a dovtedy budem verne stalkovať tvoj blog - striehnuť na ďalšiu kapitolu :'DD

26 Valli Valli | 27. června 2011 v 20:21 | Reagovat

wow super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA