Vlastní cestou (2)

9. června 2011 v 15:11 | Nel-ly
Víte, doopravdy jsem nikdy neměla ráda "limity" a taky jsem vždy tvrdila, že psát se má především pro sebe - třeba já, když nedokončím povídku, tak vlastně ani nevím, co z ní nakonec vznikne a jak přesně dopadne, vdycky můžu dostat nový nápad a celý příběh změnit. I když to není to nejchytřejší :D
Jenže, předchozí kapitolu otřevřelo během jednoho dne sedmdesát lidí a v podobných "vyšších" číslech to pokračovalo i další dny, kdy jsem nepřidávala nic jiného a vždy byla přečtena právě ona a já bych ráda věděla, kdo všechno - ale hlavně kolik lidí, tahle "nová" povídka zajímá. A protože jsem teď chytla vlnu a mám již připravené pokračování, je to jen na vás, kdy se tu objeví.
Za minulé komentáře děkuji °Alex, Hope, denise-delly, chillychilly, Barunce Charlotte LaRose a Shiroe, a vám i druhou kapitolu věnuji.
Další přidám ve chvíli, kdy se zde objeví 10 komentářů od různých lidí - snad se pokračování dočkáme :D.
UPDATE: Abyste se nemuseli trápit s mými překlepy a všem nesmysly a já to nemusela znova číst, když doopravdy nestíhám, tak jsem začala zneužívat naší drahou Hopeinku, která se stala betareaderem téhle povídky. Děkuji, zlato :*

"Rone?!"

"Cože?"

"Rone, ty mě zase vůbec neposloucháš! A nekruť hlavou, vždyť je to nad slunce jasné," přerušila ho Hermiona ještě předtím, než se stačil začít bránit.

"Tak dobře, dobře," zvedl ruce v obraně, "možná jsem trochu neposlouchal. Tak co jsi to říkala?"

"Ptala jsem se, co budeme o víkendu dělat."

"No, já nevím," řekl pomalu, "v neděli jsme pozvaní k našim na oběd a v sobotu bych měl dodělat ty přihlášky pro nové ročníky. K nám na oddělení se začíná hlásit čím dál víc lidí a my to pomalu přestáváme stíhat. To všechno kvůli Harrymu, ale taky nám, hrdinům z války," řekl s nemalou pýchou a maličko pozvedl bradu, "každý chce být takový - hlavně v době míru, kdy doopravdy nehrozí nějaké větší nebezpečí."

"Takže budeš celou sobotu pracovat?"

"Nejspíš jo, proč? Ty snad nemáš nějakou práci? Myslel jsem, že tě Pevrplínka zásobuje víc než dost."

"No to ano, ale…" zarazila se a sklopila hlavu. Minulý týden v noci nemohla usnout, nemohla přestat s myšlenkami na život, jaký teď vedla. Jistě - byla šťastná, dosáhla nejvyššího možného vzdělání ve svém oboru, měla prestižní práci, snoubence, který ji miloval, a ona milovala jeho. Tak co bylo špatně? A bylo vůbec něco špatně, nebo to byl jen takový divný pocit, co jí čas od času nedával spát?

Hermiona nevěděla, přesto si byla jistá, že ať je to cokoliv, tak to jen tak samo nezmizí. Musí s tím něco udělat a hodlala začít právě tenhle víkend.

"Víš, tak mě napadlo," začala pomalu, věděla, že Rona nesmí vyděsit náhlými plány. On sám si na stereotyp a klidný život zvykl vlastně z minuty na minutu. Nikdy mu nevadilo, že vyměnil období svého dospívání, kdy žili v neustálém strachu z budoucnosti, často byli v ohrožení života, krváceli, báli se a život… život jako by byl mnohem víc než teď. V dobách, kdy je neustále ohrožoval Voldemort, a kdy museli bojovat sami za sebe, bránit své životy, si Hermiona jednoduše připadala živá. Dnes… Dnes jí přišlo, že spíš spokojeně přežívá, jako nějaký stárnoucí lenochod, který se jednoduše jednou pověsil na větev uprostřed pralesu a od té doby tam prostě - visí. A přestože je to jeho podstata, přestože je šťastný, něco chybí - to něco, co jí nedává spát. "Napadlo mě, že bychom si mohli někam vyjet."

"Vyjet?"

"No, na výlet třeba. Už jsme dlouho nikde nebyli."

"Vždyť jsme před dvěma týdny byli ve Skotsku," obrátil se na ni nechápavě Ron.

"No, to ano," přikývla, "ale to jsme se jen jeli podívat na důležitý zápas Ginnyina družstva. Byl tam i Harry a Fred s Georgem…"

"Byla to sranda, nebo tobě se to nelíbilo? Být zase s ostatníma? Vím, že tě nikdy famfrpál moc nebavil, ale byla tam přece i Angelina s Claire, tak jsem myslel, že…"

"Ne, ne," přerušila ho, "já se bavila, doopravdy. Byl to moc hezký víkend, ale víš… nebyli jsme pořádně sami."

"Promiň, Hermiono, ale nechápu, co…"

"Chtěla bych být s tebou. Jenom s tebou, sama," zajiskřilo Hermioně v očích a žádostivě se na svého snoubence zadívala.

"Já -"

"No tak, Rone. Pojeďme někam. Sbalíme si jen to nejnutnější, nebo vůbec nic a zmizíme pryč - na celý víkend. Jen my dva!"

"Ale to nejde, mám…"

"Proč by to nešlo?! Nic nám přeci nebrání, nemáme žádné závazky. Tvoje matka pochopí, že chceme být pro jednou o víkendu jenom spolu a práce počká! Prosím, Rone."

"Promiň, Mio," vstal, pohladil ji po temeni hlavy a políbil na čelo, "ale to nejde, mám hodně práce. V neděli si může zajít třeba na večeři nebo do kina, když budeš chtít."

"Jistě," vzdychla Hermiona a ve tváři se jí usídlil tak silný výraz zklamání, že by si ho Ron určitě všimnul, kdyby však dřív neodešel z místnosti.

***

"Hermíno, zajděte dolů do druhého patra a řekněte Riggsovi, ať už konečně dodělá tu zprávu o té nelegální velkovýrobně oživlých čajových souprav. Chci ji mít na stole v pondělí v osm ráno," ozval se pištivý hlas její nadřízené zpoza pootevřených dveří a chvíli na to už paní Pevrplínová vycházela ze své kanceláře oblečená v křiklavě růžovém kabátku z umělé kůže a ve vysokých kozačkách na jehlovém podpatku. Na to, že jí bylo téměř šedesát let (což pro čarodějku sice není žádný drastický věk, ale stejně), se její mladá asistentka oblékala, jako by tou starší byla ona sama.

"A až to doděláte, můžete odejít domů," dodala paní Pevrplínová s blahosklonným úsměvem, jakoby právě Hermioně udělala cennou službu.

Hermiona se v duchu ušklíbla, bylo skoro půl páté. Dnes měla končit ve čtyři, ale než stihne zajít ještě do druhého patra, vyslechne si Riggsovi zoufalé nářky, že nedokáže svoji práci stihnout (zatímco se ji nenápadně bude snažit přemluvit, aby mu pomohla a zároveň sahat na zadek) a pak se ještě vrátí zpět do své kanceláře, bude už pět hodin a o nějakých proplacených přesčasech si může nechat jen zdát.

"Jistě, paní Pevrplínová," kývla Hermiona hlavou. "Nashledanou a užijte si víkend."

Výsostná první náměstkyně ministra kouzel se ani neobtěžovala odpovědět na pozdrav a s elegancí sobě vlastní, a především tedy vratkým botám na jehlách, se vypotácela ze dveří.

"Ježibaba jedna," zaklela tiše Hermiona a s hlasitým výdechem se vydala do druhého patra.

***
Domů dorazila v osm večer a našla Rona sedět v obývacím pokoji u televize. Už po několikáté proklela den, kdy ho seznámila s touhle mudlovskou věcí a začala uvažovat, co si dnes dají k večeři, když jí to najednou došlo.

Je pátek večer.

Doopravdy byl pátek a Hermiona ho protentokrát nehodlala strávit stejně, jako týdny a týdny předtím, sezením v obývacím pokoji na gauči u televize vedle nevnímajícího Rona, doděláváním práce pro paní Pevrplínovou nebo spánkem. V pátek večer se nemá spát! Nemá se ani pracovat!

Celé ty roky v Bradavicích trávila každou volnou chvíli učením se nebo čtením. Veškeré to učení ji nakonec dostalo na pozici, o kterou tolik usilovala, a teď ji začínala nenávidět - to by už mnohem raději seděla za pultem třeba v nějakém knihkupectví nebo jako prodavačka v cukrárně na Příčné ulici. Alespoň by potkávala nové lidi a měla alespoň ten minimální společenský kontakt.

Od práce na Ministerstvu, jako asistentka první náměstkyně a v brzké budoucnosti, což se s každým měsícem stereotypní práce stále vzdalovalo a vzdalovalo, si slibovala, že něčeho dosáhne - nějak změní svět. Hermiona si vždy představovala, že dokáže něco velkého. Ne, nebyla náročná a nežila ve snách, vždy stála pevně na nohou a uvědomovala si nevyhnutelná fakta.

Nebyla krásná, takže cesta přes pozornost významných mužů byla uzavřená. Nepocházela ani z nějak významné rodiny, co hůř, byla mudlovská šmejdka. Ač tomuto označení nepřikládala žádný význam a po pádu lorda Voldemorta se na původ čarodějů přestalo tak hledět, vždy v kouzelnickém světě platilo, že čistokrevní jsou elita sama o sobě a mít k tomu ještě významné jméno, popřípadě peníze? To byla záruka rychlého postupu. Například rod Pevrplínů se táhl až do desátého stoletní bez jediného kazu na krvi.

Hermiona vždy stála nohama pevně na zemi, protože neměla na výběr. Neměla nic, co by jí mohlo pomoci v kariéře a nikdy o to ani nestála. Jistě, fakt že se významně podílela na porážce lorda Voldemorta ji ve společnosti posunul nejspíš nad jakoukoliv mudlovskou šmejdku, která kdy žila, ale hlavním hrdinou byl Harry. To on je vedl, to on bojoval a to on nakonec Voldemorta zabil. Zasloužil si všechnu tu slávu, za to, co všechno musel prožít, co musel obětovat již od raného dětství a stále dál. Hermiona nestála o zásluhy z toho, v čem jenom pomohla, chtěla něco vlastního - najít vlastní způsob a vždy věřila, že píle a pevná výdrž jí k tomu dopomohou. Teď však začínala pochybovat.

"Rone," přisedla si ke svému snoubenci a položila mu ruku na koleno, "co budeme dnes dělat?"

"Hm?"

"Je pátek večer."

"No, ano…," zašklebil se, "to je."

Hermiona potlačila povzdechnutí, někdy bylo těžko potlačit zoufalství a hněv při Ronových zpomalených reakcích.
"Já vím, ale napadlo mě, že bychom mohli něco podniknout."

"A co jako?"

"No, na to se tě ptám," naklonila se k němu blíž, "můžeme jít třeba někam ven. Do baru nebo -"

"Počkej, ty chceš jít do baru?"

"Jistě, proč ne? Jsme přeci dospělí a už jsme strašně dlouho nebyli jen tak venku - sami dva, spolu. Můžeme si zajít na večeři, a pak třeba někam na skleničku. Collet z práce, víš, ta Pastorkova sekretářka, pamatuješ si na ni?"
"Blonďatý vlasy, hlubokej výstřih a…"

"Jo, nemusíš pokračovat, každopádně…" mávla rukou. Kluci! Že by zmínil její francouzský původ, neuvěřitelné studijní výsledky na nejprestižnějších školách v Evropě a mládí. Ne, tady šlo jen o její nespornou krásu a úsporné oblečení, "říkala mi o jednom novém baru v Příčné. Můžeme se tam zajít podívat."

"Hermiono - "

"Třeba jen na chvilku," přerušila ho rychle, "chtěla bych něco podniknout, nebaví mě furt sedět doma a nedělat nic nového."

"Jsem unavený z práce a zítra musím dodělat ty smlouvy a v Doupěti máme být už ve dvanáct, co bys řekla na příští týden? Můžeme se dohodnout s Harrym a Ginny, vždyť víš, že má v pátek poslední trénink před koncem sezóny."

"Vím."

"Můžeme to s ní oslavit, její tým poslední zápas vyhrál a pro teď jsou třetí v Anglii. Třetí! Víš, co to znamená? To už je skoro první desítka v Evropě a…"

"Jo, je to skvělé," zašeptala sklesle Hermiona a vstala z gauče. Nechtěla poslouchat o famfrpálu a úspěších Ronovy mladší sestry. Nechtěla sedět doma a připadat si, jakoby vůbec nežila. Chtěla něco zažít. Jít ven, do baru, zatancovat si, něco prožít - mít na co vzpomínat, ať už v dobrém nebo zlém. Chtěla mít nové zážitky a taky si je obstará - ať už s Ronem nebo bez něj.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jessie Jessie | 9. června 2011 v 15:56 | Reagovat

Je mi Hermiony docela líto. Zdá se mi, jako by jí to opravdu ubíjelo.. no jsem zvědavá, jak se to vyvine..:D

2 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 9. června 2011 v 16:32 | Reagovat

Chudák Hermiona - vůbec neměla začínat přemýšlet o životě, to nedělá dobrotu.:-)
Rona mám normálně ráda, ta postava je mi sympatická, ale v téhle kapitole z něj mám rozporuplné pocity. Uvidíme, kam bude pokračovat, já jen doufám, že tím dobrým směrem :-)
Byla to krásná kapitola, ta povídka je vážně hodně zajímavá. :-)

3 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 9. června 2011 v 16:50 | Reagovat

...

- no co je? chci další kapitolu!!!
    :) dík

4 chillychilly chillychilly | Web | 9. června 2011 v 17:58 | Reagovat

Ano, ať jde sama do baru, Ron je pořádná pecka tak ať si holka užije. no, mohla by tam potkat jednoho pěkného blonďatého aristokrata (pokud ho nepotká harry, ale to určitě nepotká :D ) a zatancovat si a tak (jo, jsem zatížená na Malfoye, ale to už všichni dávno víme). Každopádně se mi tahle povídka opravdu zamlouvám. Takže nezbývá než doifat, že se tady těch dalších šest komentářů objeví co nejdřív :)

5 nel-ly nel-ly | Web | 9. června 2011 v 18:04 | Reagovat

[1]: no, je to holka čiperná a nudit se přeci nesmí!

[2]: ale já nikdy neřekla, že nemám Rona ráda, jen mám trochu jinou představu, než romantického hrdiny... no, třeba se spraví
děkuju

[3]:jednou určitě, slibuju :D díky

[4]: ticho buď, papriko jedna... dobře, sama se tam nejspíš vydá nebo s kamarády a vůbec, co ty víš :P

6 °Alex °Alex | Web | 9. června 2011 v 18:05 | Reagovat

"Ježibaba jedna," zaklela tiše Hermiona... :D To bolo super.
Chudák Hermiona. Ten Ron je teda romantik :D.
Nwm, ako si túto vetu myslela, ale mal by tam byť otáznik: "co budeme dnes dělat." :)
A ešte mám pripomienku: Evrobě :). To je všetko :D.

PS: Hrozne ti ďakujem za venovanie! :):)

7 Emily Emily | Web | 9. června 2011 v 18:10 | Reagovat

Dobrá povídka, skoro bych řekla, že to sedí na mě.. ačkoli já mám na rozdíl od Herms dost kamarádů, kteří by mě nenechali shnít doma.. :-)

8 nel-ly nel-ly | Web | 9. června 2011 v 18:21 | Reagovat

[6]: jo vidíš, chyby... to je to: přečtěte si to po sobě, ale že by se mi chtělo :D no, jsem nějaká líná... dohledám ;-)
díky

[7]: co ty víš :P bez Rona, ne sama, Hermi si poradí... je to hvězda

9 denisa-delly denisa-delly | Web | 9. června 2011 v 18:26 | Reagovat

No teda :-D Hermiona to s Ronem vážně nemá jednoduchý :-D To jeho pomalý vedení by mi šlo na nervy :-D  :-D skvělá kapitola! :-)

10 Neriah Neriah | Web | 9. června 2011 v 18:37 | Reagovat

Tak jsem se konečně dokopala celou povídku si přečíst a musím říct, že je to zajímavý nápad.

Jo, přesně tak nějak si Rona představuju... Sice fajn kluk, ale v některých věcech trochu zaostávající :D
Chudák Hermiona, docela jí rozumím, taky koho by ten stereotyp bavil, že?
A její zaměstnání jí opravdu nezávidím :D
Tak doufám, že se Ron vzpamatuje nebo že ona najde někoho pozornějšího nebo... To nechám na tvojí fantazii :D
Jenom ať je tu pokračování brzy :D
Nějak mám teď náladu na HP fanfiction, tak jdu přečíst ještě nějaké tvé povídky...
*jde hledat, kterou ještě nečetla*

11 Hope Hope | Web | 9. června 2011 v 19:28 | Reagovat

tak jsem to dočetla a vážně jsem zvědavá, jak to bude pokračovat =o) vzhledem k tomu, že pár Ron/Hermiona mám ráda, tak doufám, že spolu zůstanou, ale jak tě znám, tak si tím vůbec nejsem jistá =o) mno, nechám se překvapit =o) snad tady bude nová kapitola brzy ;o)

12 Shiroa Shiroa | Web | 9. června 2011 v 19:49 | Reagovat

Hermi, odkopni Rona, zmaluj se, obleč si minisukni a začni líbat prvního hezkýho chlapa, kterej ti vletí před cestu :D :D :D Na co ti je trčet doma s chlapem, kterej "určité osobě" připomíná Homera Simpsona? :D :D :D
lal... :D
Jinak psaní pro sebe, pro vlastní potěšení a pocit dosáhnutí něčeho, sic malého... :) ten důvod znám, je takový oddychový a bez nátlaku :D

13 Dorea Dorea | Web | 9. června 2011 v 20:03 | Reagovat

na mě čiší z té povídky trpká reality dnešní doby, je mi Hermiony líto, ale něco mi říká, že jí za chvíli dojde, že s Ronem ťo nebude happy ever after a půjde konečně tou svojí vlastní cetsou, konekocnů povídka ním to dává najevo, díky za kapitolu a těším se na pokračování
P.S. plánuješ tam pak nějaký pairing nebo necháš Hermionu hledat smysl života? :-D

14 nel-ly nel-ly | Web | 9. června 2011 v 20:15 | Reagovat

[9]: nemá no, ale ona je silná holka, nedá se!

[10]: jojo, fajn kluk, to mu neberu, mám ho i ráda, ale s tim Rowlinym "šťastně až na věky" no... něco si za tu dobu museli prožít, aby se tam dostali, tedy pokud je tam nechám dostat se, nikdo neřekl, že se budu představ držet (a epilog odmítám za součát Kánonu :D)

[11]: nikdy neříkej nikdy :P co ty víš? třeba mi na hlavu spadne kladia a pak... no, to radši ne, nenapsala už bych nic :D

[12]:to ne, s Homerem je sranda :D ne... já Rona ráda, vážně, ale prostě mi odpovídá spíš tomuhle obrazu
Jo jo jo, píšu pro sebe, mě samotno zajímá, jak to bude vypadat dál, ale tak vkládat se mi to sem nechce, když vím, žě někdo je tu na ten komentář línej O:) tak budu diktátorovat

[13]:tak pairing má ne? (proč všichni myslej na zlatovlásku? - jo, dostala jsem tě :D)
Tohle má být vlastně jen o Hermiona a pravda, že mám asi tři různý "cesty" jen si musim jednu vybrat

15 Emily Emily | Web | 9. června 2011 v 21:11 | Reagovat

[8]: však to přepokládám.. o čem by jinak ta povídka byla, že? :-D ještě bude sranda... jen sem komentovala to věčný čumění na telku a žádné romantické výlety, resp. pouze s kamarády... :-x

16 nel-ly nel-ly | Web | 9. června 2011 v 21:18 | Reagovat

[15]: njn, to je ten pokus o dospělost a reálnost povídky :D
přítel bez zájmu, stává se

17 Infinity Infinity | Web | 9. listopadu 2012 v 9:10 | Reagovat

Opět úžasná kapitola, já Hermionu naprosto chápu. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA