Zkouška dospělosti

22. května 2011 v 9:00 | Nel-ly
Popravdě nemám nejmenší tušení, jak mě tohle napadlo. Napsat to mi zabralo asi dvacet minut, ani jednou jsem se nezasekla, ani jednou jsem se nepokoušela myslet na děj nebo na důvod, proč to píšu. První popud byla jednorázovka na HP, kam bych nějak vzměstnala zkoušku dospělosti, ale... No, HPFF už přeci jen bylo dost, tak doufám, že se vám to bude líbit. Jde o historickou či fantasy povídku, vlastně je to jedno, jen to není ze součastnosti. (nečetla jsem to po sobě - těch dvacet mintu je i s okopírováním do blogu a přednastavením na ráno a ne, článek není v TT)

Počet slov: 963
Žánr: Psychologický, Drama
Postavy: bezejmenný chlapec


"Co se děje?"

"Už jsou tu!"

"Pospěšte si!"

Změť výkřiků a křiků, jeden křičel přes druhého, jeden se snažil radit, druhý rozkazoval a dohromady vládl všude jen chaos.

Mladík stál uprostřed davu a snažil se rozhlédnout kolem sebe, zhodnotit situaci, zaujmout pozici, která se několik týdnu ve výcviku učil. Kolem něj vládl zmatek. Vojáci připomínali krysy zahnané do kouta, běhali ze strany na stranu, přičemž v roztřesených rukách pevně svírali své zbraně, ve snaze nepropadnout ještě větší panice - někteří snad stále doufali, že je ty dlouhé kusy oceli, s nimiž zacházeli jen o něco málo nemotorněji, než před několika týdny, kdy ani nevěděli, co je to "rukojeť" či "pochva", zachrání, jiní snad uvažovali o tom, že si své vlastní meče vrazí do břicha dřív, než nepřítel dorazí až k nim. Jak to věděl? On, zíraje na ostří svého vlastního rezavějícího meče, uvažoval o tom samém.

"Vojáku!"

Trhl sebou tak prudce, že zakopl o vlastní nohu a klesl na kolena přímo na rozblácenou zem. Okamžitě mu bylo jasné, že má celé kalohty nasáknuté hnědavou vodou plnou hlíny a že už nikdy nebudou čisté - tedy, pokud dostane šanci to zjistit.

"Co to děláte! Vstávejte! Na nohy, hned!"

"Rozkaz, pane," pokoušel se zasalutovat a vstát najednou, nepříliš povedeně. Nakonec se však vyškrábal na nohy a zvedl ostří meče jako pozdrav svému veliteli - málem ho probodl. "Omlouvám se pane, já - "

"Ticho! Postavte se na své místo."

Neměl tušení, kde to je ho místo je. "Ano, pane."

"A připravte se k boji!"

Boj? Proboha, doopravdy to přišlo. Když za zoufalého křiku své matky, jíž musel jeho otec pevně svírat kolem pasu, aby se nevydala za svým jediným synem, odcházel z domova, nikdy si nepředstavoval, že se doopravdy dostane do bitvy a když už, tak na bojovém hřebci a v nablýskané zbroji vstříc slávě a vítězství.

"Ano, pane."

Chtěl se stát hrdinou. Chtěl získat tu nejkrásnější dívku v kraji. Chtěl se stát doopravdovým mužem.
Zaujal bojovou pozici, jak ho to učili. Byl to krátký výcvik obsahující jen několik málo hodin, kdy se sto vojáků najednou učilo několik základních seků s meči, a zbytek dne trávili přenášení věcí důstojníků z jednoho místa na druhé. Nikomu na nich nezáleželo, nikdo se je nesnažil připravit na tento den, nikdo jim nepřikládal ani takový význam, aby si alespoň zapamatoval jejich jméno - co alespoň, vždyť ani nebyli lidé, jen ovce jdoucí na porážku.

Ozval se křik, nový křik připomínající tu nejděsivější noční můru. Bojový pokřk zkušenějších dospělých mužů lačnících po krvi - po jeho krvi.

Po krvi chlapce, který ještě ani neměl dívku, nestihl ani okusit teplo dívčího těla. Teď, ano, právě v tuhle chvíli, doopravdy litoval, že v den svých patnácti let nešel se svými kamarády do nevěstince. Dělal to snad každý chlapec ve vesnici - v den, kdy jim bylo patnáct let dostali do ruky minci, první vydělané peníze, které byly důkazem toho, že se z nich stali muži. Snad všichni jeho kamarádi, stejně jako jejich otcové a před nimi i jejich otcové, využili svůj peníz, aby si zaplatili jednu z těch nejlevnějších holek v nevěstinci. Ženy, dívky se jim říkat doopravdy nedalo, byly už seschlé a vrásčité, většina z nich mohla být chlapcova matka (některé byly starší než jeho opravdová matka a většina z nich tak alespoň vypadala). Uvnitř byly celé vytahané, ňadra měly splasklá - připomínající vemena staré krávy.

Nechtěl, aby to poprvé bylo s takovou ženou. Po takové netoužil - chtěl dívku, krásnou mladou dívkou s oblými boky a pevnými plnými ňadry. Růžolící dívčinu z vesnice, jejíž smích se rozléhal po kraji a již by udělal na vždy šťastnou. Toužil po opravdovém zážitku - předtím. Teď však litoval, že nenapodobil své kamarády, alespoň by nemusel zemřít, aniž by okusil toho nejúžasnějšího v životě muže.

Krajem začaly znít bubny. Při každé ráně, se celé chlapcovo tělo pohnulo a on pevně sevřel meč v roztřesených rukou.

Ach, jak moc by si teď přál být doma. V obětí své milující matky, jíst teplé jídlo, sedět u krbu a vyprávět otcovo vyprávění o tom, co ten či onen soused z jejich či jiné vesnice říkal na trhu. Přemýšlet o smějících se dívkách a představovat si vzdálené kraje. Teď v jednom takovém byl a vůbec se mu to nelíbilo.

Bum. Bum.

Bubny a s nimi i armáda se přibližovali. On se však nehnul z místa. Velitel řekl, že má zůstat na místě a on, jako správný voják musí poslechnout. Tohle je zkouška, jeho první zkouška - zkouška dospělosti.

Bum. Bum.

Znovu se ozval zuřivý křik a zem se rozechvěla pod nárazy stovek běžících mužů. Protivník zaútočil na první linii - on byl součástí té první linie, která měla padnout hned v prních minutách boje. Nikdo ani nepředpokládal, že se mladí rekruti zmůžou na odpor - jejich jediným úkolem bylo stát na místech a trochu zpomalit útočící vojska.

Z čista jasna se v chlapcově zorném úhlu zjevila rozhněvaná vousatá tvář a chvíli po ní i býčí šíje jejího majitele s širokými rameny a svalnatou pravicí, jež právě pozvedala obrovský meč.

Má větší meč než já, byla chlapcova jediná myšlenka, když se s klidem díval do očí svého protivníka.

V další minutě ucítil ukrutnou bolest a pak už bylo všude mokro. Uvědomil si, že leží tváří v bahně s rukama přiloženýma ke svému břichu - mezi prsty mu z rozšklebené rány vylézalo tlusté střevo a vytékaly litry krve, jež se míchaly s blátem na zemi a vytvářeli tak ještě nechutnější břečku.

Ani se nezmohl na odpor. Neodkázal dokonce ani pozvednout meč. Jen stál a díval se. Vstříc svému osudu. Tu zkoušku - zkoušku dospělosti - nesložil a teď za to musel zaplatit.

Jeho poslední myšlenka patřila špinavým kalotám… Pokud se nevyperou skvrny od bláta, tak jen stěží od jeho krve a vnitřností.

Pak už však odezněla bolest a přišel chlad.

Bezejmenný voják zemřel na bitevním poli dříve, než se jeho generál vůbec dozvěděl, že boj začal.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 22. května 2011 v 9:42 | Reagovat

Trochu fuj.. to tlusté střevo a tak :-D dobře napsané, ale not for me... :-) ach Harry, kde jsi? :-P

2 nel-ly nel-ly | Web | 22. května 2011 v 9:53 | Reagovat

[1]: no joo, jenže Harry... toho se nevzdám, ale přeci jen po skoro dvou letech už ho bylo moc, musí se zkoušet něco nového ;-) děkuju :)

3 °Alex °Alex | Web | 22. května 2011 v 11:15 | Reagovat

Nádherná jednorázovka! Nádherná! :):) Aj keď je smutná :).

4 Polgara Polgara | Web | 22. května 2011 v 20:28 | Reagovat

Ty buď píšeš optimisticky anebo čistě depresáky, ale přesto je to krásné. Má to cit a hloubku. Víš, že by se mi líbilo, kdybys napsala nějakou delší historickou dlouhou povídku podobného ražení...

5 Guenon Guenon | 22. května 2011 v 22:21 | Reagovat

Sakra... Výborné, heleď. Mělo to takovou nepopsatelnou sílu, cítila jsem, že to něco znamená. Hloubka tvé osobní tvorby mě vždcky zarazí. Já se jen moc těším, až se odprostíš od Harryho a vrhneš se do něčeo většího. :)
Mimochodem... Jak jsi tu psala o tom seriálu, Make it or break it - tak já si to pustila. Z nudy a krize. Překvapivě mě to chytlo, oddychovka výborná... Jen jsem se tě chtěla zeptat - kdy už, doprdele, někdo skočí na toho mňamózního trenéra? Osobně by se mi nejvíc líbil s tou Pejsn:D (Peyson?) Úplně to vidím... :D

6 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 22. května 2011 v 23:26 | Reagovat

Paradec! Odprostila ses od Harryho a podle me ti to nesmirne prospelo. Diky za vyborne poctenicko :)

7 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 22. května 2011 v 23:27 | Reagovat

*oprostila

8 Dorea Dorea | Web | 23. května 2011 v 14:11 | Reagovat

jo a takhle se chcípá ve vlastních hovnech a chcankách.... nevím, jestli znáš Andrzeje Sapkowského, asi jsme se spolu o něm tak už bavily, tohl,e není přesná citace, hledat se mi jí nechce, ale vesměs to vyzní přesně takhle a je to pravda :-|

9 nel-ly nel-ly | Web | 23. května 2011 v 14:50 | Reagovat

[3]: děkuju :)

[4]: jak to? a co takhle povídky, které jsou plné depresí i optimismu? :D ty mě furt škatulkuješ! ale díky

[5]: Sakra..tímhle nezačínej, ne v povídkách, kterými si nejsem jistá :D říkala jsem si, že ty, co všechno přežijou a jsou vyvolení osudem mě nebaví, tak se snažim přijít na někoho normálního a... no, zrovna v poslední době se mi krutá smrt strašně líbí :)
jo... no, abys mě nepředstihla, já už to neviděla nějakou dobu, šetřím si díly ;-)

[6]:děkuju :) no, já už delší dobu uvažuju, že zkusím něco jiného, ale musím postupně a pomalu...

[8]: znám :D sice jsem už Zaklínače četla strašně dávno a moc si z toho nepamatuju, ale vím, že něco podbnýho se objevuje - ostatně jsem četla dost historických románů, smrt není hezká a je nechutná, tak se nesmíme bát :) děkuju

10 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 23. května 2011 v 19:14 | Reagovat

Ty jsi určitě četla nějakou super naturalistickou knížku, co? Takové morbidní!
Příběh nádherný, moc pěkně vymyšlené a já k tomu nemám slov, ale teda, ty střeva sis mohla odpustit. Co máme dělat my se slabším žaludkem? :-)

11 nel-ly nel-ly | Web | 23. května 2011 v 20:11 | Reagovat

[10]: nevím o tom, že bych četla super naturalistickou knížku :D dej mi nějakej příklad, ani si to neumím představit
no jo... ale mě se líbí představa, jak mu lezou mezi prsta..fíí... bych se ještě víc vyjádřila, ale pro slabší jsem to vynechala :P díky

12 Katellinka Katellinka | Web | 23. května 2011 v 21:23 | Reagovat

fakt užasně napsané akorát ten konec hnus .. to střevo fuj :D

13 Dragita Dragita | Web | 24. května 2011 v 0:03 | Reagovat

velmi poutavě napsané, to se musí nechat, škoda chlapce ;-)

14 nel-ly nel-ly | Web | 24. května 2011 v 3:51 | Reagovat

[12]: já vím, ale ještě jsem mohla dodat, co všechno dokážou náhle uvolněné svaly a hlavně svěrače ;-) díky

[13]: no, jeden z milionů... a jako jeden z mála dostal svůj příběh, díky

15 Guenon Guenon | 24. května 2011 v 12:25 | Reagovat

[9]: když jsem ti to psala, měla jsem za sebou dílů asi šest:D ale asi budu mít smůlu...:D no nic:D (Protože jsem nemocná a chybí mi asi tři do úplného konce, víš?:D Miluju nemoci... Vždycky dám celý jeden seriál:D)
Každopádně je vidět, že je to přece jen pořád od té blbé abc family, která příliš moralizuje.

16 :-*LoVe :-*LoVe | Web | 24. května 2011 v 14:56 | Reagovat

No dobře, já za to nemůžu... :-( prostě jsem hrozná

17 Shiroa Shiroa | Web | 26. května 2011 v 21:24 | Reagovat

Zajímavě napsané z pohledu těch, kteří jsou nejmenovaní a neznámí, ale bez nichž by to nikdy nešlo...

18 Chillychilly Chillychilly | Web | 30. května 2011 v 9:37 | Reagovat

Teď mi tak trochu přijde, že tvoje vlastní tvorba má větší hloubku než ff, na druhou stranu, třeba jenom tahle povídka má větší hloubku. Každopádně se mi to opravdu hodně líbilo.
A docela jsem čekala, že umře a takyk, že umře hodně brzo. Chudák, ani hrdna se z něj nestal (na druhou stranu, být hrdinou si přála asi většina a komu se to splnilo? Většinou těm, kteří o to nestáli)

19 nel-ly nel-ly | Web | 31. května 2011 v 18:36 | Reagovat

[17]:no, úplně mám nutkání ti ten komentář ukrátst jako anotaci :) díky

[18]: jestli to nebude tím, že je jí mnohem míň a tak jsem to tolik nemohla zmrvit :D
no, hrdinové jsou přeci jen omezení a pohled obyčejného vojáka mi přišel zajímavější :) díky

20 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 15. června 2011 v 20:02 | Reagovat

Děsivé. Ale fakt ze skutečného života. zdá se mi, že se to seběhlo nějak až moc rychle.
a vážně se nedivím, že se  mu nechtělo na poprvé se starou babkou :D

21 nel-ly nel-ly | Web | 9. srpna 2011 v 16:28 | Reagovat

[20]: většinou to bývá nečekané a rychlé ;-) díky

22 Colleen Colleen | Web | 28. února 2012 v 22:12 | Reagovat

Moc se mi líbí, jak píšeš. Tvé příběhy mají hloubku a nutí k zamyšlení.Žádné prázdné tlachaní, na jaké se dá narazit na každém rohu. Zatím jsem tu nestihla moc rozhlédnout, ale hodlám se tu zabydlet :-)

23 Suši Suši | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 17:44 | Reagovat

Moc hezké! I když... nevím, jestli zrovna slovo "hezké" můžu použít v kontextu s obsahem příběhu, trochu mi z toho lezl mráz po zádech, ale četlo se to hezky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA