Vlastní cestou (1)

28. května 2011 v 11:07 | Nel-ly


Vím, že to trvalo trochu dýl. Ale teď je toho na mě přece jen dost a na psaní nezbývá čas ani síla :( Přesto je příjemné jednou za čas odběhnout od reality právě sem, do světa povídek.




"Dobré ráno, zlato," ozvalo se ode dveří kuchyně, právě když si mazala toast sýrem, a v další chvíli už na tváři ucítila jemný dotek dobře známých rtů.

"Dobrá ráno," pozdravila Hermiona svého přítele.

Ron se právě usazoval ke stolu naproti ní a zároveň se natahoval po konvici s horkou černou kávou, kterou měli k snídani každé ráno - on si přidával jen dvě kostky cukru, zatímco Hermiona jen jednu a bez smetany, přeci jen už jí bylo něco přes dvacet let a musela dbát na to, aby za pár let nedopadla stejně jako stará dobrá, malá a kulatá, Umbridgeová se svými klobásovitými prstíky. Když se Ron konečně spokojeně usadil, natáhl se po čerstvých toastech, namazal si je máslem a domácím malinovým džemem od jeho matky a rozevřel svou část novin.

Hermiona mu nevěnovala pozornost, společná snídaně s toasty a kávou patřila mezi mnoho jejich denních rutin, které se moc často neměnily - pokud zrovna jeden z nich nebyl odvolán do práce dřív, což se ale nestávalo nijak pravidelně.

Ron byl na svoji vlastní žádost přesunut do kanceláře, kde se staral o výcvik nových uchazečů o místo anglických bystrozorů a zdál se spokojený. Každé ráno vstával v půl osmé ráno, za pět minut třičtvrtě se vydal vystřídat Hermionu v koupelně a kolem čtvrt na devět se oba sešli v kuchyni u snídaně. O půl deváté, pak jeden po druhém vstoupili do krbu a pomocí letaxu se přenesli na Ministerstvo kouzel, kde se Ron vydal do pátého a Hermiona do devátého podlaží čelit každodenní práci v kanceláři.

Kolem poledne se pak většinou scházeli na oběd, někdy se k nim přidal Harry, který však býval velice zaneprázdněn - hodně cestoval a neměl pevnou pracovní dobu - a jindy se k nim naopak připojila Ginny která, v době kdy zrovna nebyla famfrpálová sezóna, trávila většinu svého času buď na trénincích, nebo na Ministerstvu v oboru pro Sport a volný čas, kde se aktivně účastnila hovorů s Mezinárodní famfrpálovou asociací.

Dnes, stejně jako včera, Hermionu čekalo devět únavných hodin v kanceláři, které měla strávit papírováním, vypisováním smluv a vařením kávy paní Augustě Pevrplínové, první náměstkyni Ministra kouzel, jíž dělala osobní asistentku už skoro jeden rok. Vlastně… Příští týden to měl být přesně rok a za další týden měla Hermiona oslavit třiadvacáté narozeniny, což podle její matky byl ten nejlepší věk na to, aby se konečně usadila a pořídila si dítě - zdálo se, že Ron proti tomuto harmonogramu nemá vůbec nic proti.

Přesně v pět hodin, ani o minutu déle, jak bylo napsáno v její pracovní smlouvě, měla Hermiona vycházet ze své kanceláře na Ministerstvu (tedy kanceláře, šlo vlastně o skrovný stoleček v předpokoji kanceláře paní náměstkyně), avšak co Hermiona za ten uplynulý rok pamatovala, ještě ani jednou se nestalo, že by končila přesně v pět hodin, natož třeba o pár minut dřív. Ne však, že by dostávala příplatky za odpracované hodiny navíc, jak říkala paní Pevrplínová: Existují stovky mladých dívek, které by chtěly pracovat na tak prestižní pozici, jako vy, slečno Gregorová (nikdy si nebyla schopna zapamatovat její jméno, přestože byla v podstatě národní hrdinkou), tak buďte ráda, že se vám dostalo té výsady zde pracovat. A Hermiona si této velké výsady samozřejmě byla vědoma a tak neprotestovala, nikdy neprotestovala, a dělala vše, co se jí řeklo, aby splnila své poslání skvělé pracovnice.

Pravidelně mezi půl šestou až šestou, čas od času i později, se Hermiona vždy vydala na cestu do jejího a Ronova společného bytu na předměstí Londýna. Byl to pronajatý byt s prostornou ložnicí, jedním menším pokojem a největší místností sloužící jako obývací pokoj a kuchyň zároveň, jen nájem je vyšel každého na více než polovinu platu, takže si nemohli dovolit už nic jiného a stejně Hermiona i nadále šetřila a doplňovala to, co jí naspořili rodiče, aby měla na začátek po dokončení školy.

Způsob cesty z Ministerstva střídala, jednou to brala z centra Londýna mudlovskou městkou dopravou, zašla na trh koupit čerstvou zeleninu a ovoce a nakonec došla procházkou nebo pomocí autobusu k jejich domu, aby měla v sedm večer hotovou večeři. Když spolu s Ronem začali bydlet, chtěla Hermiona v jejich vztahu udat přesná pravidla. Nechtěla nikdy skončit jako hospodyňka - vždy před sebou měla obraz Molly Weasleyové, jak běhá po kuchyni a obskakuje svých šest synů a jednu vytouženou dceru. Hermiona měla samozřejmě paní Weasleyovou ve velké úctě, obdivovala ji za to, kolik času a lásky dokáže věnovat své rodině, ale nikdy takhle nechtěla skončit, pro ni samotnou byla Molly Weasleyová odstrašující příklad, snad kromě její schopnosti ovládat kouzelnou hůlku, což dokázala během svého legendárního souboje s Belatrix Lestrangeovou.

Ta pravidla, která si s Ronem stanovili - tedy popravdě, která stavila jen Hermiona a očekávala, že Ron nebude namítat, jako vždy - vycházela přesně tak, jak si naplánovali. Samozřejmě. Ron se nikdy nenaučil vařit, dokonce ani po těch dlouhých měsících, které během jejich sedmého ročníku v Bradavicích strávili pod stanem, nebyl schopen udělat ani obyčejnou omeletu, a tak to bylo na Hermioně, aby obstarávala snídaně, večeře a o víkendech obědy, pokud je zrovna netrávili v Doupěti, což se stávalo více než často - Molly se jednoduše nedokázala smířit s tím, že i její nejmladší syn vyletěl z hnízda, a tak se k němu upnula více, než kdy dřív. A popravdě? Ron si to náležitě užíval, konečně si připadal jako milované a doceněné dítě, až na to, že ve chvíli, kdy už měl být spíš dospělý muž.

Ronovu neschopnost v kuchyni vyřešili kompromisem, když to stíhal, chodil nakoupit a staral se o část úklidu v domácnosti. Stal se z nich spokojený pár, který se jen čas od času potýkal s menšími problémy, které se vždy rychle vyřešily. Když se začali hádat, Ron většinou ustoupil a uznal, že má Hermiona pravdu, nebojovali spolu, nerozcházeli se, neměli potřebu se bouřlivě usmiřovat, jejich život plynul klidně dál jako tok Temže.

"Jak bylo v práci?" zeptala se Hermiona, když Ron v sedm večer vešel do kuchyně, mávnutím hůlky prostřel stůl pro dva a usadil se na své židli.

"Jako vždy, však to znáš," povzdechl si. "Denis ráno spletl programy druhé a čtvrté skupiny, takže nastal na chvíli chaos, ale všechno se vyřešilo. Vážně nepochopím, proč tolik touží stát se bystrozorem. Vždyť ve zkoušce propadl už čtyřikrát za sebou, je z něj nový rekordman."

"To kvůli jeho bratrovi, Colinovi," podotkla Hermiona a před očima se jí na setinu sekundy mihla zamlžené podoba malé postavičky, jíž nebylo za velkým očarovaným fotoaparátem vidět nic jiného, než čupřina blonďatých vlasů. Colin Creevy se stal jednou z obětí Bitvy o Bradavice a jeho mladší bratr Denis se s tím dosud nedokázal vyrovnat, tolik toužil stát se bystrozorem a bojovat proti zlu.

"Já vím," kývl Ron hlavou, natáhl se pro talíř s vařenými bramborami, který před něj Hermiona postavila

Po večeři se Ron přesunul k dřezu, kde pomocí mávání hůlky nechal mýt nádobí a jen dohlížel, aby se nerozuteklo po všech koutech jejich bytu, jak už se mu to několikrát stalo, když zapomněl činnost očarovaných předmětů kontrolovat. A zatímco Ron věnoval svou pozornost dřezu s nádobím a po očku přitom otáčel hlavu k mudlovské televizi, kterou měli postavenou na ledničce (Hermioně nedalo moc práce prosadit si několik elektronických přístrojů a Ron velice brzy zjistil, jak je televize skvělý vynález), ona se usadila kousek stranou do křesla u malého stolku před krbem (který naopak představoval velice příjemnou kouzelnou vymoženost v bytě, protože živý oheň nebyl nájemní smlouvou povolen), vytáhla celou tlustou složku lejster a smluv, jež jí velevážená náměstkyně Ministra kouzel paní Pevrplínová dala na dodělání do zítřka - a naschvál jí to děla necelou hodinu před skončení pracovní doby, aby to Hermiona prostě musela dodělat ve svém volném čase - a pustila se do práce.

Byla to únavná, jednotvárná práce obsahující veškerou administraci od kontroly dopisů, žádostí a smluv přes doplňování inkoustu v kancelářích, obcházení soukromých pochůzek paní Pevrplínové až po vaření kávy… Práce poblíž té nejvyšší pozice na Ministerstvu kouzel vůbec nebyla to, co Hermiona očekávala a až vůbec ne v co doufala.

Po dalších několika hodinách, kdy Ron s velkým zaujetím sledoval jakousi milovskou pohádku o kouzelnících - a neopomíjel to náležitě posměšně komentovat - a Hermiona konečně dokončila velkou část své práce, se oba postavili na nohy a vydali se do ložnice.

První šla do koupelny Hermiona, provedla základní hygienu, rychle se vysprchovala, převlékla se do jednoduchého modrého pyžama, které jí kdysi k narozeninám darovala matka, a vydala se do postele, zatímco Ron se zavřel v koupelně.

Hermiona už si ani nepamatovala, kdy naposledy se jen tak naložila do vany, zapálila si několik svíček a jednoduše relaxovala - každý den to bylo to samé, buď druhý den musela brzy vstávat (zítra díky nedodělané práci ještě dřív), nebo se museli připravovat na cestu do Doupěte či k jejím rodičům nebo si Ron našel nějakou věc, s kterou nutně potřeboval její pomoc.

Po pár minutách ucítila, jak se zachvěla postel, když si Ron lehl vedle ní. Zvedl se na loktech, políbil ji krátce na čelo, a pak se k ní otočil zády, mávnutím hůlky zhasnul všechna světla a okamžitě usnul. Na cokoliv jiného než spánek zjevně ani nepomyslel. Co se týkalo sexu a jakýchkoli jiných intimností, tak se to odehrávalo jednou až dvakrát týdně, vždy v pátek a někdy ve středu - ale to stále míň a míň.

Jak tak Hermiona ležela na zádech v posteli a ve tmě viděla jen, jak se na stropě míhají světla kolem projíždějících aut, začala přemýšlet o svém životě. Všechno se zdálo být dokonalé - měla práci, kterou si vysnila. Přítele, kterého milovala od chvíle, kdy jí hormony řekli, co je to vlastně kluk a který s největší pravděpodobností miloval ji. Ne, Ron ji určitě miloval, jen to nedával najevo - vlastně to nedal spontánně najevo už od chvíle, kdy ji během Poslední bitvy poprvé políbil. Začali spolu chodit a on, jakoby snad zjistil, že má Hermionu jistou, přestal žárlit, ale zároveň i projevovat vášnivé city. v
Všechno upadlo do zajeté rutiny. Rutiny, které se vždy Hermiona v hloubi duše obávala a teď v ní žila. Bylo to tak jednoduché, prostě se nechat stáhnout a zajet do vyjetých kolejí.

Byl to pomalý, ale jistý efekt, který pomalu ovládl jejich životy. Bez Ronova povšimnutí a bez Hermionina vzdoru se z jejich života stala stará dobrá rutina, jakou ji měla většina lidí, jenže z nějakého důvodu, Hermiona začala během té noci, která byla stejná jako všechny předchozí, uvažovat, zda to takhle vůbec chce i nadále.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 28. května 2011 v 13:23 | Reagovat

Nádherná kapitola! Páči sa mi, ako opisuješ ich spolunažívanie! :-)
Tešim sa na ďalšiu kapitolu :).

2 Hope Hope | Web | 28. května 2011 v 14:12 | Reagovat

sakra, Hermiona začala přemýšlet o životě aa to není dobrý =o(
ovšem i když se bojím, co z toho vytvoříš, tak se těším na dalši kapitolu =o)

3 denisa-delly denisa-delly | 29. května 2011 v 11:24 | Reagovat

Úžasná kapitola :-) Moc se mi tvé povídky líbí .. Sice jsem četla jen Dáno osudem a tuhle kapitolu, ale musím říct, že píšeš velmi dobře :-)

4 nel-ly nel-ly | Web | 29. května 2011 v 22:43 | Reagovat

[1]: no, společného bydlení asi bude ještě dost :D te´d jen sis urovnat jejich návyky... Hermionu bych měla, ale ještě toho Rona

[2]: ono vůbec, jakmile někdo začne myslet, jde všechno do kelu, že  jo :D díky

[3]: Děkuju :) já vím, od Dáno osudem uběhla doba :( ale já to dopíšu... jen aby bylo pro koho :D

5 chillychilly chillychilly | Web | 30. května 2011 v 8:49 | Reagovat

Tohle bylo naprosto úžasná kapitola (a musím přiznat, že mě trochu vyděsila, přesně tohohle se bojím, že se mi někdy stane a já zapdnu do stereotypu). Už se těším na další kapitolu, protže tohle mě opravdu hodně zaujalo. A musím říct, chudák Hermiona (jak bylo v jednom filmu: Kdy jsme naposledy měli sex? Hmm, před týdnem? No vidíš, správná odpověd by vždy měla znít včera!)

6 denisa-delly denisa-delly | Web | 30. května 2011 v 16:12 | Reagovat

[4]: Jo, to dopiš! :D .. Moc se mi ta povídka líbí a bylo by super, kdybys to dopsala :D .. je pro koho ;)

7 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 30. května 2011 v 18:51 | Reagovat

Přemýšlet o životě, to se mi nikdy moc nevyplatilo, to by dělat rozhodně neměla.
Musím říct, že je to čím dál tím zajímavější. Hermiona je v tomhle příběhu zajímavě pojaté, jen jedno musím uznat - ta její pozice by se mi i líbila, na rozdíl od ní :-)

8 denisa-delly denisa-delly | Web | 31. května 2011 v 16:05 | Reagovat

Jsem asi vlezlá, ale chtěla bych tě pozvat na můj blog :) (a lidi kolem samozřejmě taky) .. Mám ho nově založený a chtěla bych znát nějaké názory :-) Zvlášť od někoho, kdo píše tak dobře :-)

9 nel-ly nel-ly | Web | 31. května 2011 v 17:38 | Reagovat

[5]: já to chtěla pojmout tak nějak realisticky, což je divné zrovna od člověka, který není znám nejdelšími vztahy, tak uvidíme... alespoň mě má do kontrolovat ;-)
Pro mě je Hermi prostě zrozená pro něco "víc", jak to říct? :D

[7]: Je to příšerný, ale kdyby se Hermi nezamyslela, nebyla by to ona :) no... myslím, že bych si taky nestěžovala, ale je to holka s velkejma ambicema

[8]: náhodou, já už nakukovala :D ale tak hezky neviditelně, teď vzhedem ke zkouškám na všechno strašně kašlu :-( ale určitě si tě nechám v záloze ;)

10 denisa-delly denisa-delly | Web | 31. května 2011 v 17:55 | Reagovat

[9]: Vážně? :-D Tak to jsem poctěna :-D taky jsem měla teď období, kdy jsem na všechno kašlala .. blbý přijímačky :-( .. Tak díky! :-)

11 Vixen Vixen | Web | 1. června 2011 v 15:53 | Reagovat

ahojky.. mohla bych stebou udělat rozhovor.. napiš mi na blog..:) a připiš Emailovou adresu na tu ti pošlu otázyk ok..:)..

12 Shiroa Shiroa | Web | 1. června 2011 v 18:18 | Reagovat

Taková klidná kapitola, ale zavádějící... by mě nadchlo, kdyby se tahle kapitolovka jakoby propletla s Ukolébavkou... jen nenápadně... ale já si to propletu v hlavě :D :D
Jenom hlavně nezapomeň na ostatní rozepsané povídky :P :D :D :D

13 nel-ly nel-ly | Web | 1. června 2011 v 18:51 | Reagovat

[12]: ono mě to napadlo přitom, viď.. je to ze stejného období, atd... ale radši už nebudu mít zamotávat, vim, jak to pak dopadá... neboj :) už se na něčem pracuje :D tedy tak polehoučku, budu to dohánět v červenci, kdy budu mít, snad, po zkouškách

14 Infinity Infinity | Web | 9. listopadu 2012 v 8:45 | Reagovat

Ať tě ani nenapadne tuto povídku nějak přepisovat. :-D
Je to úžasně napsané!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA