Cesta k dospělosti

18. května 2011 v 21:15 | Nel-ly |  Na téma
No, podvolila jsem se a nacpala mezi odstavce tečky - poprvé a naposledy! Jestli se to nespraví, tak sem psát nebudu. Nelíbí se mi, jak to vypadá a nebudu to dělat...
.
Zkouškou dospělosti se dnes rozumí písemný test a posléze ústní zkoušení z předmětů, které se studenti učí po celé čtyři roky - na běžných středních školách a převážné většiny studentů - ale popravdě, pojmenování "Zkouška dospělosti" už tento test dávno ztratil, ať si kdo říká, co chce.


.
Nebudu ze sebe dělat nějakého nevzneseného studenta, který vám oznámí, že se celé čtyři roky neučil, školou procházel jen s nejlepšími známkami a odmaturoval na výbornou. To ani náhodou. Byla jsem hrdá, že jsem se vůbec dostala k maturitě a o to víc, když jsem ji měla bez čtyřky - jak jsem si vysnila už v prváku.
.
Ono je to hlavně o tom, jak to všechno člověk bere, jaký je a taky, ať se nám to líbí nebo ne, z jakých poměrů pochází. Například v naší rodině mají všichni titul - děda doktor přírodovědy, babička je magistra, otec doktor, máma doktorka filozofie, strejda inženýr, teta… No, nějaký ten titul má taky, krom toho moje vlastní matka byla vždy jedničkářka, má červený diplom z KUčka, umí plynule mluvit několika jazyky a celkově je to nadprůměrně vzdělaný člověk. Doopravdy, vy si myslíte, že umíte Český jazyk potom, co jste prošli pár testy na školách? Tak to se pletete, neumíte ani h***o a nejspíš se ti průměrní z nás nikdy ani nedozví, kolik, bez pardónu blbostí, naše gramatika obsahuje. No, jakožto jediná dcera a naděje (berte s nadsázkou) se u mě předpokládalo, že budu prokazovat stejné nadání na učení a budu se připravovat na akademickou budoucnost.
.
Ony naděje, které do mě má rodička vkládala, skončily už během mých let v mateřské školce, i když tomu bych nepřikládala žádný význam. První větší ránou bylo, když jsem se během celé první třídy nebyla schopna naučit plynule číst (co si budeme povídat, nahlas mi to nejde do teď) a dokázala jsem se tak maximálně kostrbatě podepsat - a na tom jsem, co se krasopisu týče, stále stejně.
.
Jako necelá čtvrtina mých vrstevníků jsem byla dyslektik i dysgrafik (dnes je to víc jak padesát procent žáků, takže nic extra), překypovala jsem hyperaktivitou a nebyla se schopná soustředit - a všichni litovali, že mě do školy poslali už v normálním věku a nedali mi radši odklad, který by mi ale nejspíš stejně nepomohl.
.
Okamžitě bylo jasné, že na to, abych se z druhé třídy dostala na Jazykovou školu, nemám sebemenší šanci - první těžká rána.
.
Nikdy jsem neměla samé jedničky, ač jsem potom kdysi velice toužila, tak čeština a především tedy gramatika pro mě byla nedosažitelným cílem celou základní školu. V jednu chvíli jsem měla i trojku - myslím, že v prvním pololetí sedmé třídy, v tom druhém to byla trojka z chemie, za což učitelku do dnes proklínám (zasedla si, i když je to otřepaná výmluva, právě na mě - popravdě jsem si to asi trochu zasloužila =) - a tím mi celý tento předmět znechutila). Bylo jasné, že na gympl (osmi či šestiletý) nemám šanci, ale byla tu možnost matematické třídy. V matematice jsem bývala dobrá, bavila mě a umisťovala jsem se na předních žebříčcích na různých Klokáncích a Olympiádách - zatím co u Českého Vajíčka (nebo jak se ta příšernost jmenuje) se učitelka děsila, že bych se chtěla přihlásit do soutěže - což jsem, pro klid její duše, nikdy neměla v plánu.
.
Třikrát jsem nanečisto přijímačky do matematické třídy udělala s plným počtem bodů na prvním místě ze všech účastníků, a když se šli dělat přijímačky "na ostro" tak jsem neměla ani padesát procent. Proč? Řeknete si asi, že jsem byl nervózní, nebo jsem předtím měla štěstí - ne, už v té době jsem pochopila, že zůstat ve třídě s kamarády je pro mě mnohem důležitější, už proto, že si od přírody nové kamarády dělám dost špatně, a jsem za tu volbu šťastná - i když by mi matematická třída usnadnila pozdější život na střední škole, což jsem ale nakonec ani nepotřebovala.
.
V deváté třídě už se máma vzdala jakékoliv naděje, že se u jejího dítěte projeví to, v čem ona vždy vynikala - jedničkář. Já měla plán jasný
.
1. Dostat se na průměr - tedy vyznamenání pro celou osmičku a první pololetí devítky. No, to se povedlo.
2. Jít na Obchodní Akademii, protože z gymplu člověk musí jít na vysokou, Průmyslová škola je pro kluky a stroje mi nic neříkají a na učňák jsem moc líná a musela bych mít jakékoliv nadání pro práci s rukama, což nemám a nejspíš bych si hned během prvního roku na škole ublížila.
.
K všeobecnému šoku to mámě ani nevadilo, i když moji životní filozofii - nemuset být nejlepší, jen dostat, co chci, nikdy nechápala a nechápe.
.
V prváku nás čekalo psaní na počítači všemi deseti (dnes píšu takřka třista úhozů za minutu a tenhle článek mi do této doby zabral cca deset minut), což byl pro mě velký problém. Gramatika pro mě byla stále noční můra (i když do kocne devítky jsem přečetla celé čtyři knihy - Harry 1, 2, 3 a 4), pletla se mi písmenka a prsty prostě odmítaly poslouchat. Krom toho jsem trávila většinu volného času s kamarády venku - pobíháním, kde se dalo, ježdění po Praze mhd-čkem (to už od chvíle, kdy jsem mohla sama chodit ze školy - tzn. Třetí třída, i když máma o tom nesměla vědět, škola byla za rohem) a počítač mi vůbec nic neříkal. Tedy byla to ta rachotina, co stojí u mámi na stole a strašně vrčí (v té době jsem nejspíš ani netušila, co je to Internet, což je přeci jen trochu smutné :D). No, díky psaní na počítači jsem získala svoji historicky první (a ne poslední) čtyřku na vysvědčení, po níž koncem roku následovala i pětka z matiky, protože jsem se pohádala s učitelem - no, o prázdninách ho vyhodili, ale mě pětka zůstala a já udělala, teď malé chvástání, reparát bez chyby a bez učení.
.
Střední jsem procházela průměrně až podprůměrně - předměty, které pro mě byly důležité, jsem se snažila udržet, jak to šlo (a z matiky jsem od té doby měla jen za jedna, což mi je ale v tuhle chvíli k h****)… Následovala další čtyřka z psaní na počítači, a když se to pak urovnalo, přišla čtyřka z práva a ze zbožíznalství - předměty, na které jste se museli naučit slovo od slova jako básničku a toho já nebyla a nejsem schopná - jen teď se to naučit zkouším a nejde mi to, předtím jsem se s tím prostě nesrala. Bylo mi jasné, že můžu půl roku dostávat pětky a pak se nechat jednou vyzkoušet za jedna a mám to v kapse, tak proč ne? Na vysvědčení sejně nikdo nekouká, nikoho nezajímá víc, než maturita.
.
Na maturitu jsem šla s neuvěřitelně dobrou náladou. Vážně, takhle jsem se ve škole ještě nikdy nenasmála. Maturovala jsem po téměř dvoutýdenním svaťáku (víte, naše škola maturovala vůbec první v Praze, a tam je svátek, který krásně vyšel a ještě k tomu jsem za polovinou abecedy), který jsem strávila s kamarádkou na chatě - chodily jsme na procházky, kde jsme na sebe pokřikovaly účty, jedly, kouřily, pily, válely se u bazénu, z toho se ona každý den složila a vykřikovala, že nemá šanci a já potlačovala smích (někdy jsem přeci jen trochu škodolibá). Vždyť, když máte praktickou z účetnictví (během které se mi vypnul počítač a já přišla o několika hodinovou práci z dohromady osmi hodinový), tak už ústní nějak dát musíte. Angličtinu se na poslední chvíli naučit nedá, to prostě není v lidských silách a něco jim tam blebtnu - profesorka říkala, že se stačí představit a chvíli mluvit o blbostech a dostanete čtyřku, když tedy máte písemnou část a to já měla. V době maturity už jsem byla dávno za knihomola a tedy literatura nebyla problém, gramatika mě nebavila, a tak jsem se ji neučila, ale z maturitního slohu jsem měla jedničku podtrženou (to podtržítko tam bylo!) - což bylo to nejvtipnější ze všeho, protože celé čtyři roky mě naše češtinářka přesvědčovala o tom, jak nejsem vůbec literárně zdatná, nedokážu sesmolit několik plynulých vět a moje slohy jsou příšerné (a já jí svatosvatě slíbila, že nikdy nebudu nic psát - takže tady vlastně nejsem a moje povídky, no, názor jste si utvořili samy a jsem si jistá, že ona to nečetla). Co se týče dalšího, tak… No, bylo mi jasné, že ekonomii neumim, ale učit se mi ji nechtělo, takže jsem se naučila pět otázek z dvaceti pěti (dostala šestou, zákon schválnosti) a plánovala si to zopáknout v září. Co se týče němčiny a ostatních blbostí, které byly všechny srolovány do písemné a částečně ústní části, tak to se prostě nějak podá - no, a podalo.
.
Nemám nejlepší známky, nemám ani vyznamenání, ale najdete i nějakou tu jedničku a dvojčičku, a samozřejmě trojčičku - za kterou jsem však velice vděčná, protože u ekonomie jsem prokázala všechno svoje (ne)nadání na improvizaci - doteď si nepamatuju název té otázky, co jsem dostala.
.
Každopádně fakt, že mě pár dní před svaťákem podmíněně vyloučili, že jsem ze střední odcházela s dvojkou z chování, a že jsem měla i nějakou tu čtyřku jak v prváku tak ve druháku i ve třeťáku (nevím, jak je to možný, ale čtvrťák byl pro mě nejlepší, i když jsem se tam snažila chodit, co nejméně) byl zapomenut ve chvíli, kdy jsem v prstech sevřela cár papíru nazývající se: Maturitní vysvědčení. A bylo po všem, prozatím…
.
Přijímačky na vysokou jsem dělala týden na to, ani jsem se na to nepodívala a šla to prostě zkusit. Dostala jsem se na obě školy, na které jsem chtěla (tedy na další dvoje přijímačky už jsem nešla, když jsem už tamty udělala a raději se hezky vyspala po nočnim tahu) a v tu chvíli bylo zapomenuto i to, jaké jsem měla známky z Maturity, všechny přestala zajímat.
.
Dnes se morduju ve zkouškovém - je mi jedno, jaké dostanu známky (je mi to v pravdě u pr***e) a stačí mi, když budu procházet s trojkama - klidně bych to prubla i se čtyřkami, bohužel to už je teď nedostatečná, a ti těch má v tuhle chvíli dost.
.
No, držte mi palce, protože na vysoké jsem poprvé zažila to, o čem ostatní předtím neustále mluvili a třásli se, začala jsem se učit… Sice jen v době, kdy nutně musím (v těch nejzazších chvílích), ale začala. V tuto chvíli, víc než kdy jindy, závidím šprtům… Vážně, pokud jste jedni z těch, kdo se pravidelně učí, i když ho ostatní pomlouvají, já vám závidím, nikdy jsem toho nebyla schopna a teď… Teď to neumím.
.
No, tématem byla maturita - Zkouška dospělosti. Myslím, že ale zkouška dospělosti je celé studium, je to o tom, jak se rozhodnete. Pokud jste dozráli do té dospělosti již před maturitou, tak se nemáte čeho bát, učili jste se a připravovali, jako lidé, kteří ví, co musí i když zrovna nemusí. Pokud jste se poučili začátkem vysoké školy (nedej bohu, jste nepokračovali dál a pak tedy nemáte na výběr a já si to neumím představit - protože být studentem ještě pár let bych si moc a moc přála), chodíte na přednášky, učíte se během semestru a o zkouškovém si jen opakujete, pak maturita pro vás byl doopravdy ten milník dospělosti. A pokud ne? No… Já zjevně ještě nedospěla, když nemusím, nedělám, když musím, tak to odkládám, když už nestíhám, tak na to radši kašlu… A jen doufám, že mě Zkouška dospělosti nečeká natvrdo už teď, kdybych se náhodou nedostala dál.
.
No, jak to máte vy? Jste stejní průměrní flákači a uznáváte moji filozofii - držet se tak, aby vám to stačilo (už jsem se zmínila, že mě škola nijak zvlášť nebaví a chci jen ten titul?)? Nebo jste si vždy zakládali na tom nejlepším a snažili se vykřeast, co to šlo? Jestli ano, máte můj obdiv.
.
No, a já se jdu zase učit… Nebo asi ne, kouknu se na seriál, protože zkoušku jsem si zase odložila na později.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chillychilly chillychilly | Web | 18. května 2011 v 21:31 | Reagovat

Tak koukám, že nejsem sama, kdo si všechno nechává na poslední chvíli. Já jsem vždycky spoléhala na to, že mi všechno leze do hlavy tak nějak samo, prostě mi stačilo si to jednou přečíst a bylo to.
Jo, tak tomu je teď konec. Vzhledem k tomu, kolik se toho musím naučit, tak prostě nestíhám. Navíc, jsem nehorázně, ale opravdu nehorázně líná.
Ale maturita nebyla tak strašná. Nevím, vždycky jsem měla dobrou pamět, takže mi ani jeden můj maturitní předmět nedělal problém. Protože to, co nebylo o učení se, ale pochopení mě prostě bavilo.
Ale šprtům taky závidím, tolik práce by mi to ušetřilo. představa, že bych se učila ze den na den je děsivá, na druhou stranu, pak bych se asi tolik nestresovala a bylo by všechno v pohodě. Budu o tom přemýšlet (nikdy jsem se nedostala dál než k fázi přemýšlení - vlastně jednou ano, naučila jsem se francouzštinu na další den a ona nám odpadla, jakou si z toho má pak člověk odnést motivaci?).

2 nel-ly nel-ly | 18. května 2011 v 21:36 | Reagovat

[1]: tak já se na maturitu v podstatě neučila a z předmětu, který chci dělat, jsem měla za jedna :D a angličtina se taky podala bez učení... je to taková pakárnička, když si na to člvoěkt eď vzpomene
a líná? já neuvěřitelně! a za všechno může škola a to, že půl roku nic nedělám :D

3 Emily Emily | Web | 18. května 2011 v 21:37 | Reagovat

S tím zkouškovým se shodnem.. i když zítra mám hrozně těžkou ZK, učila sem se na to cca 2 hodiny a místo toho jsem na blogu.. to je MOR! achjo.. nemáš nějakou radu, tak se od toho odpoutat, alespoň když člověk musí?

4 nel-ly nel-ly | 18. května 2011 v 21:44 | Reagovat

[3]: já? zítra jsem měla mít zkoušku, u k terý se mi už podařilo prolítnout :D nejednou a... no zavolala jsem do školy a přesunula ji na později, nejsem schopná a jestli mě vyrazej tak... pff, nějak musim (kamarádka mi dokonce doporučila prášky na soustředění, stojej necelý dvě stovky a v lékárně si je tam bralo snad deset lidí, tak jsem to zkusila :D uvidíme)

5 Hope Hope | Web | 18. května 2011 v 21:45 | Reagovat

já přiznávám, že jsem od sedmé třídy byla šprt O=o) nebo ani ne tak šprt, jako jsem se spíš nemusela nějak extra učit, prostě mi stačilo sedět ve škole, poslouchat, pak si to jednou až třikrát přečíst a jednička byla v kapse, stejně jako vyznamenání...teda až na prvák, kdy jsem měla v pololetí čtyřku z dějepisu, za kterou se nehorázně stydím, a na druhák, v druhém pololetí stačilo o dvojku míň a měla jsem to vyznamenání už tehdy!
a maturita u mě dopadla hodně blbě...písemná za 4, praktická za 2, angličtina za 3 (fakt jsem měla za to, že si to zopakuju v září!), konstrukce za 1 (jo, ta se na tom vysvědšení fakt vyjímá :-D ), čeština za 3 (blbej sloh!) a technologie za 3, ale maturitu mám a to je hlavní...kdybych se ale hned dostala na vysokou, tak bych se dokázala teď učit celý rok, takhle jsem z toho na rok vypadla a už se vezu...

6 nel-ly nel-ly | 18. května 2011 v 21:53 | Reagovat

[5]: já se zas neučila nikdy, stačilo mi odsedět si to ve škole a bylo... jedničky, dvojky, na střední sem tam trojka, ale ve čtvrťku jsem už byla bez...
maturita... no :D ta dvojka z angličtiny mě maličko mrzela, ale trojka z ekonomiky pro mě byl malej velkej zázrak :D a hlavně, máš pravdu, známky nikoho nezajímaj a teď se vezu... strašný :-/ si říkám, že vyšší odborná (třeba je jedna, PIS, u který můžeš přestoupit na vysokou a dostat se až k magistrovi) - to chodíš čtyčřikrát tejdně do školy, ale máš testy a povinnou docházku, to je pak jiný :D

7 Hope Hope | Web | 18. května 2011 v 21:59 | Reagovat

[6]: právě...já bych se nejradši vrátila na střední =o)

8 chillychilly chillychilly | Web | 18. května 2011 v 22:07 | Reagovat

[7]: Na střední? Jen to ne, mít zase děják, uff, to by mě zabilo. Na druhou stranu, člověk nic nemusel řešit...
Hm, třeba teď jsem se chtěla učit a co dělám, sedím na blogu. Musím toho nechat a znovu se ponořit do tajů učení.

9 Hope Hope | Web | 18. května 2011 v 22:13 | Reagovat

[8]: taky bych se měla učit, v pondělí mě čekají dvě zkoušky...

10 Emily Emily | Web | 18. května 2011 v 22:22 | Reagovat

[4]: to na mě nefunguje.. je mi po nich blbe :-D takže smůla no..

11 nel-ly nel-ly | 18. května 2011 v 22:31 | Reagovat

[10]: no, já uvidim, jestli vůbec pocítim změnu :D

[7]: na střední ne... jen ten systém výuky byl dobrej, že člověk minimálně musel chodit do školy pravidelně, takhle mám půl roku vypnuto a pak... fííí

[8]: já to dneska vzdala, ale zítra... zítra pořádně :(

12 Neriah Neriah | Web | 18. května 2011 v 22:35 | Reagovat

Na prvním stupni základky jsem se učit nemusela, všecko jsem si pamatovala z hodin. Na druhým už to trošku drhlo, hlavně při matice, fyzice a tak... Ale i tak se to dalo. Tehdy se rodiče msueli smířit s tím, že z matematiky opravdu lepší známku než trojku mít nebudu. A když jsem se rozhodla jít na gympl, říkala jsem si, tak to bude pohodička... A ono celkem jo, prvák jsem se nemusela skoro učit, protože to bylo opakování základky + něco málo k tomu... Ale tím, jak jsem se minulej rok neučila, teď v druháku občas bojuju. Třeba moje znalosti z němčiny jsou poněkud chabé, nedokážu dát skoro dohromady ani souvislou větu,aniž by v ní nebyla alespoň jedna chybička... :D Ale i přes to se se čtyřkama dá projít. Občas se naučím (to hlavně ve chvíli, kdy zjišťuju, že hrozí pětka :D) a jinak na to kašlu...

Nezávidím šprtům ale těm, co mají smysl pro povinnost. Já mám pocit, že ten u mě postupně jaksi vymizel.
Vím, že bych se měla na zítřek učit chemii a biologii, ale je mi to fuk... Jsem totiž nějak unavená a navíc si chci něco přečíst (a že ještě nevím co, to je jedno :D).

Matura mě čeká za dva roky a jediný, čeho se bojím, je ta ústní zkouška... Já mám i normálně problém s mluvením při zkoušení a ještě tam něco budu muset odkecat... Ale jinak je mi docela i volná. Přijde mi, že ji profesoři vždy moc dramatizují, aby studenty donutili něco dělat. Ale na mě to nějak nezabírá :D

13 Sasie Sasie | 19. května 2011 v 0:07 | Reagovat

K tomuhle asi jen jedno, za týden touto dobou se nejspíše budu nervozně převalovat v posteli, abych mohla ráno "čile" vstát, navléknout se do slavnostních šatů, zkusit si aspon něco namalovat na ksicht (z bezpečtnostních důvodů to nebudu přehánět) a vyrazit vstříc první části "zkoušky dospělosti".

14 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 19. května 2011 v 8:22 | Reagovat

Na základce jsem ne neučila vůbec...max. 5 minut před písemkou a moje vysvědčení v polovině 9 bylo mimo dvou 2 samé jedničky. Češtinu nesnáším doteď, i když slohovky mě baví. Na gympl jsem se dostala bez přijímaček (když to ještě bylo možné) a samozřejmě hned v prváku jsem byla v pr***i. myslela jsem, že co si vyslechnu v hodinách, mi bude stačit jako na základce...omyl - první polovina prváku dvě 4, pět 3 a asi jen tři 1. S mojí ctižádostivostí mě to tak strašně naštvalo, že jsem si řekla, dost, budeš se učit. Co myslíte, jak to dopadlo? moje známky se moc nezlepšili, učení mě prostě nebaví. Sem ve druháku, kdybych zabrala v dějáku (a to já nikdy, nemám paměť na jména a tak), tak bych mohla mít vízo bez trojky. Ale už mě to nes**e. Udělala jsem talentovky na konzervatoř a odcházím za svým snem. Zpívat. jenže samozřejmě máma byla silně proti. bylo jí líto těch 2 let na gymplu. Takže, co se neděje, budu si dělat gympl na dálku. Takže další šrocení!! Já už na to prostě nemám! myslela jsem si, že si odpočinu, udělám pár akcí s kámošema a gympl, kde jsem teď se vys**u. Ne, vysvědčení musí být co nejlepší. (Jen tak pro srandu, nedávno jsme měli na češtině mluvní cvičení. Když jsem ho dořekla - na druhý pokus, profesorka se na mě tak podívala a řekla mi, jestli to příště nechci raději odzpívat. Neriah, taky neumím mluvit před lidma xD)

15 Snowy Snowy | 19. května 2011 v 20:51 | Reagovat

Jop, tak ja jsem se taky tak nejak musela zacit ucit az na vysoke. Do te doby jsem mela vyznamenani a jednicky jen tak a z lenosti jsem si na maturu vybrala fyziku a matiku, abych se nemusela nic ucit, protoze literatura a cestina me celkove bavila a nemcina mi dycky sla. Jenze na vysoke me cekal skok z gymplu na strojarsky predmety a programovani  mezi spoluzaky, kteri tohle vetsinou uz znali. Sice jsem mela v pohode ty matematicky a fyzikalni, ale do ted si pamatuju, jak jsem bojovala s konstruovanim a nechapala, proc musim na nejake blbe rozvodne desce nebo hrideli delat zapichy a podobne lahudky. A do ted vzpominam na CAD systemy, kde jsem sedela s kamosem(ze ktereho se pred dvema roky stal pritel), oba jsem byli z gymplu, oba stejne ztraceni a jedine, co jsme zvladli delat, bylo to, ze jsme se cely dve hodiny chlamali.

16 kami kami | Web | 26. května 2011 v 16:23 | Reagovat

A vieš o tom, že to naozaj nebolo také strašné. :D tesne pred tým nervy, a ako vyjdeš, tak už nič. Je mi super a musím sa pochváliť. A ja som si nikdy nepredstavovala, že si chodila na Obchodnú. Bolo mi jasné, že teraz máš už taký smer, aj z mojej triedy sa tak veľa vybralo, ale ja som čakala, že si gympel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA