Ztráty iluzí

1. března 2011 v 14:41 | Nel-ly |  Na téma
Mám v "přípravně" článek na jiné Téma týdne, ale nakonec jsem se rozhodla, že dám nejdřív průchod svým nynějším pocitům a napíšu článek na Téma týdne z blog.cz.
Ale co už... Jak je mým stylem, článek jsem pojela ve velkém a to rovnou od bodu "ZROZENÍ" :-) a to tak, že doslova...


Když se člověk narodí, je jako kus bílého, nepopsané papíru a zajímá ho jen to, jak se co nejrychleji vrátit zpátky do matčina lůna, kde mu bylo teplo a měl všechno, co potřeboval. Bohužel - život je krutý a to se miminko dozvídá hned v prvních vteřinách po narození… Vylez ven! Dýchej! Bojuj! Uč se!

První ztrátu iluzí si nikdo z nás nepamatuje, kromě prudkého vstupu do života, se totiž ztrácejí velice nenápadně. Tak, že si to v podstatě nikdo nestihne uvědomit a i kdyby ano - co by s tím nadělal?

Už v mateřské školce poznáváme, že svět není tak růžových, jak jsme si ho v klidu svých domovů (tedy v mém případě) představovali. Děti jsou kruté, moc kruté - nerady se dělí o hračky, už v nízkém věku mají nutkání se srocovat do skupinek těch nejsilnějších a vůbec, už tak brzy začínáme chápat, že ve společnosti lidí (jakéhokoli věku) to není a nikdy nebude ideální.

Pak přijde škola, první stupeň základní školy, kdy se na nás najednou ti dospělí (učitelé) vrhnou s desítkami zákazů, které prostě musíme dodržovat (ať už je chápeme nebo ne). Když se ti chce na záchod - hlas se! Nejez o hodině! Nepij! Nemluv! Nekruť s sebou! Ne! Ne! NE!

Na druhém stupni (nebo i dřív?) především dívky pochopí, že být sama sebou prostě nestačí… Najednou se objeví skupinky, do kterých vy třeba nemusíte zapadat (já tedy nezapadala). Kamarádky, které si s vámi ještě minulý týden hráli na pískovišti s plastovou dodávkou (když já doopravdy nikdy neměla ráda panenky), se najednou zajímají o kluky (kteří vám třeba stále nic neříkají - tedy krom možnosti se s někým pořádně poprat), o šminky a v zimě začínají nosit krátké sukně, což vy nechápete, protože je to přeci nepohodlné, nepraktické a nutí vás to nosit kousavé punčocháče. Nu, což. Je to vývoj a vy znovu ztrácíte iluzi, která vám ještě nedávno byla vštěpována do hlavy a i v dalších letech budete neustále poslouchat to, co prostě není pravda: Stačí být jen sama sebou (jistě, pokud ale zapadáš do průměru).

Postupem času se vztahy mezi dívkami komplikují a komplikují, stále dál. Neříkám, že kluci to mají jednoduché, ale můj první dojem ze střední školy byl:

Přišla jsem do třídy, první den na první hodinu a skoro pozdě (jak jinak?) a rozhlédla se po učebně připomínající malý sál kina (škola se jím vždy velice aktivně prezentovala). Už tu sedělo takových dvacet pět až třicet lidí mého věku… Všichni kluci, jichž mohla být i celá polovina třídy, seděli v levém horním rohu a se smíchem se spolu bavili (jen dva z nich se znali z dřívějška), zatímco dívky seděly samy, po dvojicích a byla tu jen jedna třetice (jak jsem se později dozvěděla, tak jen omylem), byly z ticha, nebavily se spolu, nedružily se… Jen si jedna druhou prohlížely hodnotícími, arogantními výrazy, jež jasně říkaly: "Bože, co to má na sobě?" "Ježiš, ta je divná." "To jsou šaty ze sekáče?" ale také "Hm, samý dilinky a růžovky." nebo "Ta je hezká a má na sobě značkový obleční - určitě namyšlená fiflena."

No, a tak jsem si sedla jak ten debil do prázdné druhé řady napravo a celých deset minut mlčela a čekala, kdy už přijde naše nová třídní profesorka… Tomu bych asi přirovnala "čekání na smilování boží".

Nakonec se ukázalo, že všechno není tak zlé, jak se na první pohled zdálo. Kluci byli v podstatě stejní, jako ti na základce - jen jich bylo víc a nebyl mezi nimi žádný z kamarádů, které jsem znávala (a z nichž s jediným se bavím doteď). Bavili se spolu, všichni - bez rozdílu.

Dívky utvořily skupinky - byla tu ta populární část, která si sedla k sobě, pět až šest holek v sukních, s nalakovanými nehty a převážně blonďatými háry. Pak tu byla dvojce "divných" holek - měly na sobě převážně černou barvu, promíchanou s maskáčema, širokýma kalhotama a oči obtažené tlustou černou linkou (jedna z nich se nakonec stalo v podstatě mojí nejlepší kamarádkou ze střední školy). No a zbytek… nějak se to sesedalo, nějak se to spolu začalo bavit a postupem času se utvořila další skupina, jíž jsem v tichosti ráda říkávala: Včelí královna a její pomocnice (skupina jedné, její nejlepší kamarádky a dvou dalších). Já se bavila tak nějak se všemi a zas nikam nezapadla(i když nejméně s první skupinou, která také z převážné většiny zapadala do "zlobivé" půlky třídy - abyste rozuměli, na většinu hodin jsme byli rozděleni na půlky po patnácti lidech, a my jsme z nějakých čtrnácti kluků dostali pět… a to ještě těch slušných, krom jednoho třídního vola - jeho největším dílem za celé čtyři roky, byla účast v pornu na konci čtvrtého ročníku, byla to kazeta za asi padesát korun, kdy si to padesát chlapů rozdávalo s jednou holkou - na obrázku na internetu většina měla masky, náš "Ládínek" byl úplně vepředu a spokojeně se z obrázku šklebil).

Ale abych se dostala k tématu… Na střední škole padly další iluze. Dřív si člověk myslel, že jeho "intimní" život je jen a jen jeho věc. K všeobecnému překvapení nebyla. Dřív ho všichni usvědčovali, že oblíbenost nezáleží na tom, co máte na sobě a kde nakupujete, další velký omyl… Přestože se to neřešilo vyloženě šikanou či něčím podobným (na to jsme byly až příliš slušná škola), tak se každý v duchu opovrhoval a jen několik lidí si to dovolilo říct nahlas - možná, že ne krutě a nejspíš si to ani nepamatují, ale ti, co něco podobného o jejich neexistujícím "stylu" si ta slova pamatují - jsem jednou z nich, přesto jsem nezatrpkla a zrovna s jednou z takových (a členkou "ladyovské" bandy zrovna bydlím)… Věřte mi - vy, co jste v tom věku - chvíle je to bude bavit, chvíli bude "móda" a "styl" to, na čem nejvíc záleží, ale ony se vzpamatují, všichni se vzpamatují, a když se vždy najdou ti, kteří si budou ukazovat na něco, co vyniká z "normálu (obyčejnosti)", vám to začne být jedno - to je známka dospělosti, známka ztráty iluzí.

Nu, což. Střední škola zůstala. Dívky se rozpadly a už se nikdy nesešly ve stejném počtu, jako tomu bývalo ve třídě. Chlapci se scházeli, scházejí a věřím, že scházet budou (sic ne v plném počtu, ale vždy minimálně dvakrát i třikrát větším, než my - natož pak všichni společně, že?).

Přišla Vysoká škola - a jediná z iluzí, která mohla zůstat, byla víra v sama sebe. Víra v to, že Vysoká škola je něco výjimečného, pro (třeba i desetitisíce) výjimečnějších lidí, s kterými si člověk bude rozumět. Ejhle… Vysokoškolští studenti nemusí být inteligentní, to vůbec. Ti, kteří jsou dokonce horší než vy, budou postupovat s větší lehkostí - díky štěstí, které je jedním z důležitých faktorů (I když vaše vlastní chyba je samozřejmě v tom, že se pořádně nesnažíte - což uznávám, protože jsem královna lenochů, ale… když to oni taky! A víc!). Nebo peníze, ale to by bylo téma zdlouhavé a zmatené.

Každopádně v tomhle období života už jste stihli ztratit hodně ze svých počátečních iluzí.

· Někteří poznali lásku a povedlo se, jiným bylo zlomeno srdce, nebo stále nechápou, co na tom všichni vidí a začínají věřit, že něco takového není (nebo není pro ně?).

· Někteří poznali kamarádství až za hrob, jiní začali chápat, že nechápou své dávné kamarády, a pak jsou tu ti, kteří své kamarády ztratili, nebo zjistili, že nikdy žádné neměli a zůstali sami.

· Někteří, bohužel, pochopily, že bezkonkurenční víra v rodinu je velká chyba. Třeba už v dětství nebo později přišli o iluzi dokonalé rodiny a co hůř… Přišli o ni úplně a pochopili, že rodinu si člověk nemůže vybrat, ale neznamená to, že se na vás všichni nemůžou vykašlat a nechat vás, ať se staráte sami o sebe (to je jeden z faktorů, který člověka dokáže vrhnout do reality, jako pád do ledové vody, a on už se nikdy nemusí oklepat - což není dobře).

No, a pak jsou tu ti, jimž v realitě běžného života něco chybí (někdy víc, někdy míň) a chtějí tak utéct. Na místo, kde můžou být sami sebou. Na místo, kde se můžou vypovídat ze svých problémů - nebo naopak na místo, kdy na ty problémy nemusí myslet. Na místo, které je jen a jen jejich - na místo, o které se rádi podělí. Na místo, které není reálné (nebo je víc, než cokoliv jiného).

Každý má takovou touhu (doopravdy každý - někdo míň, někdo víc). Někdo čte knihy, píše si deník, chodí sám na procházky do přírody,… Má něco - něco, co ho uklidní - prostě něco.

(tak a ještě to malé rýpnutí)

No a jsou tu stovky a tisíce těch, kteří si založí blog… každý z jiného důvodu, emocionálního nebo ne, tvořivého nebo ne, jen tak?... A chtějí mít místečko, kde nebudou problémy a bude jen to, co se rozhodnou vypustit do světa (ignorujeme blogy, které doporučují zvyšování návštěvnosti tím, že budou otravovat všechny kolem a vyvolávat hádky).

A pak se objeví problémy. Přijde si někdo a začne vám tvrdit, že kvalitní blogy jsou jen ty, které sám určí - ať už jsou na krásná.cz nebo v AK. Objeví se nové skupiny, které rozhodují o tom, jestli někam zapadáte nebo ne (a vy si uvědomíte, že takové to bylo a je… že to tak vždycky zůstane, skupinky), a kteří pak prohlásí, že to nejzajímavější najdete jen u nich, že jejich blogy jsou kvalitní (a jiné tedy ne?)…

Ne. Teď ještě nemám myšlenky v "celku", přesto… Dřív jsem chodila na "Srdce blogu" jako nečlen AK, protože tam ukazovali "zajímavé články", teď se z toho staly "nejzajímavější články" členů AK. A najednou se uvažuje, že se Téma týdne bude týkat jen téhle menšiny? Že se blog.cz ještě víc propojí s AK? Uznávám, v AK jsou zajímavý autoři, ale autorský neznamená "zajímavý" natož "kvalitní" a díky TT jsem často narazila na blogy (někteří z vás možná tento článek čtou), ke kterým bych se jindy nedostala… A chci, aby tomu tak bylo i dál, i když… Nejspíš se po těch týdnech úvah neubráním a s těžkým srdcem blog definitivně opustím, protože to MÍSTO, které jsem hledala, jsem nenašla a svých problémů a důvodů se rozčilovat mám víc než dost… A blog mi za to, popravdě, nestojí.

Iluze se ztrácejí, ale my musíme najít způsob, jak se s tím vyrovnat a žít.

(Nel-ly :D)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 o.O_*Pájis*_O.o o.O_*Pájis*_O.o | Web | 1. března 2011 v 15:26 | Reagovat

krásnej blogís!!! :)

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. března 2011 v 15:32 | Reagovat

[1]: jo, další důvod, tohohle se zbavim

3 Fantaghira Fantaghira | Web | 1. března 2011 v 15:46 | Reagovat

Vidíš, a zrovna ty jsi důkazem toho, že i nečlen AK může napsat kvalitní článek na téma týdne.
Dost věcí z článku bychom měly společného. Na vysokou jsem šla na opačný konec republiky a jedním z důvodů bylo i to, abych se "zbavila" svých bývalých spolužáků z gymplu :-D S tím, s kým se chci sejít, se sejdu a zbytek mi může... Jinak na vysoké jsem zatím v prváku, takže tady ještě ta ztráta iluzí nepřišla... Nebo jsem si žádné iluze možná už nedělala.

[1]: Autory komentářů jako tenhle bych střílela :-D Ale aspoň jsou všechna písmenka stejně velká...

4 Thery Thery | Web | 1. března 2011 v 15:49 | Reagovat

[2]: To nebylo myšleno ošklivě, že ne :-D...
Jinak, článek má něco do sebe a s tím koncem souhlasím. Vždycky se lidi rozdělí do skupinek, přičemž jedna z nich se považuje za "lepší" a, jak už jsi zmínila", kvalitnější.
A mimochodem, pochopila jsem to správně, že se stěhuješ jinam nebo chceš nadobro zmizet? No to snad ne? O_O I když...poslední dobou taky mívám takové nutkání. Blog pro mě už není zdaleka tak bezpečný jako dřív.

5 Thery Thery | Web | 1. března 2011 v 15:50 | Reagovat

[3]: :-D... pravda, taky za to mohla napsat MuCíííQ... :-D

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. března 2011 v 16:18 | Reagovat

[3]: znám hodně blogů, mezi oblíbenýma mám dost z AK (v poslední době dost z KS, překvapivě :-D ), ale mnohem víc je těch, kteří v Ak nejsou... nezajímá je to, nechtějí tam.. proč taky? tak mě tyhle škatulky prostě naštvaly

já se bavím s těmi, s kterými se chci bavit (i když ne vždycky se mi to povede :-D ) po necelých třech letech jsme všichni jinde (prý)... na kolej jsem vždy chtěla, protože tohle studium v místě, kde bydlím, je prostě individuální, ale z Prahy bych nešla... nikdy

[4]: byla sem ošklivá? to snad ne :-D
Dlouhodobě uvažuju, v poslední době častěji... ne kvůli bezpečnossti, anonymitě a kdoví kvůli čemu, ale protože mi blog.cz přestává vyhovovat, nikdy nevím, jestli mi to všechno někdo nesmaže (samozřejmě skoro nezálohuju :-D ) a vůbec mám toho plný zuby....

jinak děkuji... ne... tHankZZ Za CoMMenTs MuCkY /kdo semm něco podobného napíše, bude ukamenován! :-D /

7 Hope Hope | Web | 1. března 2011 v 16:19 | Reagovat

já se v mnoha bodech tohohle článku našla, ne ve všech, jasně, ale je jich spousta...
mno, jen se vyjádřím k tomu konci...jsou i lidé, kteří si blog založili, aby měli místo, kde se můžou vyzpovídat a doufali, že je nenajde nikdo, kdo je zná...mno, některým to bohužel nevyšlo, takže i tak mohly ztratit iluze, krom jiného ;o)

8 Shiroa Shiroa | Web | 1. března 2011 v 17:10 | Reagovat

Tohle je článek, který má pro mě velkou myšlenku. Je až trochu směšné, že celý život se dá popsat těmihle odstavci :-D Ale takhle to bylo, takhle to je a takhle to bude. A i když mnozí namítají, těžko se dá něco změnit.

9 chillychilly chillychilly | Web | 1. března 2011 v 19:51 | Reagovat

Hmmm, zbavíš se blogu? Ale dál tady někde budeš, že? Protže to by mě docela mrzelo, kdyby jsi zmizela tak by mě to mrzelo :-(
Každopádně já nevím, asi jsem měla šťastné dětství a velké štěstí. Nebo je to tám, že jsme taková prdel? Těžko říct. Každopádně dětství jsem měla více než dobré, se základkou (na kterou jsem chodila jen pět let) jsem byla také spokojená, ačkoli po pár letech na gymplu jsem byla ráda, že jsem odešla. Gympl jsem si maximálně užila a vysoká? No, ještě nemůžu tolik soudit, ale zatím to není taková hrůza, navíc, dělám to, co mě baví.  
Asi jsem to pochopila nějak špatně, ale z tvého článku (něco kolem posledního odstavce) jsem získala dojem, že do tématu týdne budou moci psát pouze členové AK.

10 Rose Rose | Web | 1. března 2011 v 20:07 | Reagovat

Hezký článek. Moc zajmavý.. já jsem teď na gymplu, máme docela dobrou třídu, uvidím, co bude dál..
A ty už skončíš s blogem?? Vždyť ty píšeš tak úžasně, doufám, že to bude až za nějakou dobu...

11 lina lina | Web | 1. března 2011 v 20:09 | Reagovat

Základka byla nádhera, možná taky proto, že ve třídě ná bylo 5+-:D
škatulkování bylo je a bude, i když mi teď připadá, že jakmile jsem vypadla z gymplu a máme srzy, tak e bavím i slidma, se kterýma jsem si dřív neměla co říct (i když to mám i teď)....
Hodláš útéct z blogu?

12 Guenon Guenon | Web | 1. března 2011 v 20:54 | Reagovat

Ach. Já jen... tohle se mi tak líbilo! četlo se to prakticky samo a nacpala jsi do toho hodně pravdy. Tohle je vděčné téma... snad si ho i taky zkusím, ať to těm namyšleným (některým:D... ať neurazíme:D) autorákům dáme:D
Gympl. Iluze zmizeli tak rychle... ale zase jsem si vypěstovala nové. Něco ti totiž vypadlo - Iluze jsou krásná věc. Pojí se s nadějí, se sny. Bez iluzí to nejde. Je to víra, s níž usínáme - představujeme si lepší zítřek.
A ano, iluze ztrácíme. Některé odejdou s věkem, jako Ježíšek, ale... Já pořád věřím hodně věcí. Možná jsem jen děcko...:D
Někdo mi kdysi řekl, že vysoká pro něj je o tom, aby si pomocí knih a diskuzích o míru mohl vytvoři iluzi o světě, který chce změnit a napravit, jen aby většinu z těch iluzí po třech minutách v tom pravém světě ztratil. A to chci já. Místo, kde budu snít.
A hele.. skupiny byly a budou. Také mě to vlastně mrzí, je to nepřekonatelná bariéra. Škodí to všemu a není to k ničemu dobré. Ale každý to dělá. Každý se na někoho povyšuje. Já to nenávidím... a upřímě se také občas přistihnu. Je to hnusný lidský zvyk.
A... U nás jsou kluci skoro jako ty holky. Ale obecně bývaj lepší, to je fakt.
S tímhle článkem jsi si u mě každopádně moc stoupla :)

13 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. března 2011 v 22:31 | Reagovat

[7]: no já vím, hlavně těch pár částí, ale optimismus, má drahá...

[8]:taky mě na chvíli zarazilo, jak je to vlastně krátký článek (ať se slečinky MuCk diví - ježiš zad tak dlouhý články!, jak chtěj), vždycky jde o to samé - v každé etapě života (i když do pár jsem se ještě nedostala)

[9]: ale já měla šťastné dětství :-D jestli to vyznělo jinak, tak mě to mrzí.. opravdu ano, střední jsem si náležitě užila a na vysoký - no, to už je trochu o něčem jiném

Co se týče toho, co si pochopila z poslední části, tak si to pochopila správně - i když se o tom zatím jen "uvažuje". Je to.. demence, řekla bych, hlavně o té kvalitě, která AK dost chybí... přestože neubírám kvalitu některým jejich členů,k teré sama ráda navštěvuji a ještě radši je vyhledávám na chatu na FB

[10]: pokud zabojuju s leností, tak se přestěhuju, když mi to nebude vyhovovat (což je základní problém jiných blogů - v ovladatelnosti a tvárnosti), tak se rozčilovat nebudu :-)

[11]: plánuju vzít písmenka do rance a vydat se do světa jiných domén :-D
no, já se třeba stýkám ze základky celkem pravidelně s dvěma třema lidmi, které jsem v té době skoro nesnášela :D a co se týče střední - no, vždyť jsem psala, že ten bydlím se slečnou z party, která mi nic neříkala :-) a vidím se, s kým chci já

[12]: ať se urážejí, autorský není kvalitní, to nikdy nidko (až do teď) netvrdil... hlavně mi tyhle "problémy" jen dokazují, jak ráda jsem, že tam nejsem
Já si na skupiny zvykla, štvalo mě to někdy v osmé třídě, ale jinak.. šla jsem si prostředkem a byla spokojená.. Iluze jsou moc krásné, to ano - já neřekla, že ne :-) a každému nějaké zůstanou po celý život, jen se prostě ztrácejí a já na to chtěla podotknout (popravdě jsem tu půlhodinu ťukání do klávesnice moc nepřemýšlela a psala, co mi přišlo pod prsty)

14 Hope Hope | Web | 1. března 2011 v 23:07 | Reagovat

Nel, neboj, optimismem přímo srším =oP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA