Dragonlance – Draci podzimního soumraku

24. března 2011 v 21:06 | Nel-ly |  Fantasy (urban fantasy)
http://www.fantasya.cz/content/images/d/dragonlance-kroniky-draci-podzimniho-soumraku_thumb.gifAbyste si nemysleli, že toho tak málo čtu (i když přiznávám, že mě povídky nebo jiné činnosti třeba minulý rok dost zaměstnávaly), tak tu pro vás mám zas něco k těm "recenzím". myslím, že je zbytečné sem házet každou knihu, co jsem četla, krom toho, že už jse toho četla tolik v minulých letech :D a vlastně čtu dost pomalu - doma skoro vůbec a tak mi zbývají jen cesty v mhd.
(snad najdu trailer na animovaný film, který byl podle knihy natočen - já ho viděla kdysi kousek jen tak a zhrozila se :D ale teď mě zajímá, jestli to bude ještě hroší potom, co jsem četla knihu)

Je to nespravedlivé a není to vůbec hezké, ale snad nikdo se tomu nevyhne. Od doby, kdy Tolkien napsal svoje legendární dílo zasazené do nového a nepoznaného světa a tím začal éru fantasy, ať si kdo říká, co chce. Se už žádná kniha tohoto žánru nevyhne srovnávání a už vůbec ne od člověka, jehož první opravdové fantasy byl právě ten legendární Pán prstenů. Znovu vás tedy varuji, recenze psát nejspíš neumím, protože zaujatá jsem tím či oním směrem prostě vždy (podle mě musí být každý alespoň na jednu stranu, ale dobře… do světa recenzí a kritiků nebudu dloubat).

Na základní škole jsem nečetla (HP byla má první kniha a dostávala jsem za čtení placeno, ano, tak strašně jsem se lišila od, v podstatě, knihomola, kterým jsem dnes) a na střední se konečně rozečetla. Začalo to na HP, pokračovalo přes romantiku k historii (kde jsem se na dlouho zasekla) a pak jsem objevila Pána prstenů. A jeho svět mě uchvátil… Všechny tři knihy jsem přečetla třikrát, z toho dvakrát v jednom roce a bylo to…

Ale to bylo malé odběhnutí od tématu.

O Dragonlance jsem slýchávala od kamarádů, kdysi to dokonce zkoušela číst, a teď jsem se k tomu zas vrátila a nakonec doopravdy dočetla první díl. Hned na začátku se nám představí hlavní, tedy nejspíš jedna z hlavních, postava Tanise Půlelfa zmítajícího se mezi svými dvěma polovinami - tou lidskou a elfskou, a láskou k dvou ženám - lidské ženě Kitiaře a elfí panně Lauraně. Je to první chytrý tah od dvou autorek (ano, autorek), které přesně vytušily, že fantasy nečtou jen kluci a že i ti si potrpí na nějaké ty vztahy, takže na každých alespoň padásti stránkách zmiňují Tanisovo utrpení a rozvahy, přestože se jedna z těchto dvou v knize ani "fyzcky" neobjeví, což dává možnost navázat na první díl a pokračovat v sáze čítající pět knih o čtyřech dílech (a to jen kroniky).

Elfové v podání této ságy jsou dlouhověcí, nemají rádi změny, nerostou jim vousy (všimli jste si, jaká je tak častá podoba mezi elfy a americkými indiány?) a opovrhují lidmy. Vidím první srovnání s mojí legendou.

Hned na začátku se setkáváme hned s další hlavní postavou budoucí "družiny" a to s Tanisovým dlouholetým přítelem trpaslíkem Flintem - se sekyrkou, dlouhými vousy a neustálými stížnostmi. V tu chvíli si říkám, že alespoň v Odkazu dračích jezdců ti trpaslíci nebojovali jen svými sekyrami, ale dokonce i luky, přestože všichni a všude mají lásku k stavbám a jsou rozhádáni s elfy.

Musím uznat, že kdyby se charaktery těchto bytostí nějak lišily od zavedeného Tolkienovského standartu, vlastně bych byla dost zmatená a kroutila hlavou. Člověk to prostě zná takové jaké to je (přestože před příchodem Středozemě byly elfové jen jako květní víly) a stejně jako elfové si čtenáři těžko zvykají na změny a rádi předvídají a díky tomuto zvyku se rychle vžijí do příběhu, bez nějakého vysvětlování - co, proč, jak? Tolkien už nám to přeci všechno dávno řekl (vím, jak moc je Eragon inspirován Pánem prstenů, ostatně jeho autor je velkým fanouškem, někdy o za to odsuzuji a vysmívám se, ale mám ty knihy moc ráda, a proto můžu mít ráda i cokoliv jiného). Nechci urážet autorky, celou ságu Dragonlance - nechci. Ostatně jsem zvyklá, tak proč bych si měla převykávat na něco jiného?

Ze začátku a vlastně i v narůstajícím počtu stránek jsem byla celkem zmatená. Autorky zvolily styl vyprávění, který se moc nedoporučuje, protože čtenáře mate. Nezačali s vyprávěním er-formy u jedné z postav, ale rovnou od několika, a ty se postuně nabalují a nabalují, ale nakonec se rychle zorientujete a pak už vám to nemusí vadit. Nemáte totiž kdy se nad tím zamýšlet. Děj ubýhá v rychlém sledu, neexistuje chvíle ticha a klidu a když, třeba na chvíli, tak v druhou už "družina" zase bojuje. Tak se dostáváme ke slovu "družina" a pouti za předmětem nevýslovné síly, který zachrání svět. Protože za svět můžou bojovat jen ti… pravda, tady vyvolení asi nejsou, i když vlastně jeden…

Seznamujeme se s historií hlavních postav. Tanis a Flint mají přátele, s kterými se mají setkat a kteří se stanou hlavními postavami celého příběhu.

K půlelfovi a skřítkovi se přidá další bytost - šotek Tasselhof Bosonožka. Postavička tak roztomilá, ztřeštěná a lezoucí na nervy, že bez ní by to prostě nešlo. Všechny družiny mají jasně stanové pozice - vůdce, bojovníka(-y), nositele mocného předmětu, čaroděje a komickou postavu… V tomto případě výborně zvolenou.

A pak už jsou tu lidé, i když jeden jen na půl. Dvojčata, rozdílná jako den a noc, mladší bratři jedné z Tanisových milovaných. Velký silný, ale trochu hloupější, bojovník Karamon a fyzický slabí, ale velice inteligentní čaroděj Raistlin - a v tuto chvíli příběh získává nový level s postavou, která není ani bílá ani černá, a která má až neobyčejně zajímavý charakter - na takový typ fantasy. Raistlin je držákem celé knihy (a jak tuším, a částečně i vím, v budoucnu se bude projevovat ještě víc) a zvedá její kvalitu hned o celý stupeň. Dále tu máme rytíře Sturma - ušlechtilého, kníratého, čestného, ale neuznaného, který přesně odpovídá svému rytířskému charakteru - mě osobně je ukradený a nesympatický. No, je to přeci jen čistě jen kladná postava a ty nemá nikdo rád.

K našim přátelům se brzy přidávají lidé z Planin - vysoký muž Řekyvan a překrásná kněžna Zlatoluna nesoucí tajemnou hůl, po které všichni touží a tím vlastně začíná celé naše dobrodružství - obsahující dlouhou namáhavou cestu, boje a vyváznutí (vím, že umírají jiní, než hlavní postavy, vím to… hlavní postavy neumřou v obyčejných bojích a už vůbec ne na´začátku ani v prostředku a dostanou se ze všeho, už dávno to vím a je to smutné).

No, tak jsme si, snad bez výraznějších spoilerů, představily tu "hodnou" část našeho příběhu, které budeme fandit v jejich boji proti o tolik mocnější straně "temna".

Máme tu páchnoucí agresivní skřety, tajemné dračí postavy vyskakující z každého rohu, tupé trpaslíky (další krásné a svojí nezajímavostí zajímavé postavy, které příběh okoření - hlavně pak když se k tomu přidá Raistlin, já si ty scény zamilovala) a nakonec samozřejmě krutého draka - nebo tedy draky. Bytosti z legend, které jsou nezničitelné, silní, ale… No, a na pozadí toho všeho jsou dvě mocnosti silnější, než jakékoliv jiné. Mocnosti, které vlastně v pozadí utvářejí příběh, který začal jako každý jiný - na začátku byli starší bohové, lidé na ně zanevřeli, propadli své lidskosti a ejhle… Je tu Pohroma.

Dragonlance jsou pro nenáročné i náročnější milovníky fantasy to pravé. Nabízejí dostatek toho žánru fantasy, po kterém jejich čtenáři touží. Ale pokud chcete víc, než jen to "fantasy", běžte jinam. Tohle je příběh cesty, bojů, nepříliš propracovaných postav a jejich vztahů (hned na začátku si určíte, kdo je kdo, dáte jim jejich role a pak můete přestat uvažovat - víte, co udělají, tedy krom Raistlina, který tak vysoce vyčnívá).

A nakonec? Co si budeme povídat. Fantasy máme rádi, čteme ho, a těchhle knih není nikdy dost. A Dragonlance patří mezi ságy, které je dobré znát a které mají miliony svých fanoušků po celém světě - zaslouženě.

Každopádně vás upozorňuji, pokud si knihu pujčíte z knihovny, pozor na starší vydání - přesněji z roku 1995, má i jiný obrázek - protože těch překlepů, chyb a vůbec špatný překlad vám čtení jen zhorší. BOhužel, z knihovny mám jen ta stará vydání.

(Kdybych bodovala na pomyslném žebříčku, kdy, co se týče fantasy, má u mě Tolkien, King, Goodkinda další jasné první místo a s pěti hvězdičkami podtrženými, tak první díl Dragonlance si zaslouží o něco víc než tři - ve svém žánru, a věřím, že to bude s dalšími díly stoupat - čtyřdílné kroniky s největší pravděpodobností dočtu a jak to bude dál? to se uvidí.)

Knihy v mých myšlenkách:
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Kamarádka tuhle ságu miluje (a není zdaleka sama), všichni básní o jakémsi Raistlinovi a ona měla dokonce na webu přezdívky - Kitiara a Laurana, a já nevěděla, co to má znamenat.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavnými nebo podstatnými)
Dlouhá cesta
3. Definujte knihu jedním slovem (sloveso či citoslovce)
Zachránit
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Nejsem hrdina a tady jde o fantasy hrdiny. Ztotožnit bych se tedy mohla až tak za polovinou knihy s Tikou a její touhou bojovat za svůj svobodný život, i když to vůbec neumí (bohužel však nemám její rudé vlasy ani zelené oči).
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Je to fantasy jak má být. Má všechny klišé, které se od fantasy očekávají, ale umí s nimi moc dobře pracovat, což je velké plus, ale to největší je samozřejmě za postavu Raistlina, která se tomuto žánru dost vymyká a která dělá příběh víc, než jen obyčejné fantasy.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba v chování postav.
Je to fantasy jak má být. Kvůli tomu stojí za zmínku pozitiva, ale bohužel i negativa. Protože najít originalitu a vymykání se svému žánru jen v jedné postavě je strašně málo a to, že PP něco začal, přeci neznamená, že v tom musíme pokračovat.

(jinak podle Timesů to byla nejlepší kniha - nevim, jestli v žánru - ale Timesům jsem už přestala věřit, i když tady zrovna věřím)
.
A já se s vámi loučím, protože mě čeká stopadesátá strana druhého dílu =).

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 24. března 2011 v 21:54 | Reagovat

Tuhle knížku jsem četla a nemohla se od ní odtrhnout. Je úžasná. Teď sháním v knihovně třetí díl. Akorát ten film mě zklamal no nic nemůže být dokonalý.
PS: Úspěšně dočti druhý díl.

2 Nel-ly Nel-ly | 24. března 2011 v 23:13 | Reagovat

[1]: já měla štěstí, našlaj sem si knihovnu pár metrů od bytu a ejhle...měli tam všechny díly :D tak jsem si je, pro jistotu, pujčila :)

3 Polgara Polgara | Web | 25. března 2011 v 15:09 | Reagovat

Ono, to srovnání se nabízí, neboť právě Dragonlance vzniklo na základě úspěchů Tolkienova světa a dosáhlo toho, že má spoustu fanoušků po celém světě a setjně jako Tolkien si udrželo slávu až do dnešních dnů.
Nejradši mám tanise Půlelfa, ta jeho rozpolcenost je popsána úžasně, ten šotek mi vždycky lezl svoji neodbytností na nervy. Ovšem největším favoritem zůstává Raistlin a jsem ráda, že se mu autorky takhle věnují. Potom jsem si ještě oblíbila Tiku a její pánvičku :-)

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 25. března 2011 v 18:54 | Reagovat

[3]: ta rozpolcenost je roztomilá (a furt čekám na tu Kitiaru, kde se courá? :D)... ale Tas, to je geniální postava :D spíš postavička... Tanis je vůdce a má moc charakteru, Sturm charakter postrádá, Raistlin je kniha o sobě, Karamon je přesně daná postava, o Flintovi nemluvim, ale Tas - to je postava, jak se patří - tedy ten druh komické, která má být v "družině"

vím, že se to odvíjí od slávy PP a vím, kolik to má zasloužených fanoušků... a sám o sobě je příběh zajímavý a jiný, ale ten svět... prostě PP byl, je a bude, a Dragonlance je pro mě velice úspěšná napodobenina (ale strašně dobře se čte :D)

5 Rabe Rabe | Web | 30. března 2011 v 7:52 | Reagovat

Raistlin mě držel při čtení DragonLance, on je prostě naprosto úžasnej :-D ten plášť změní právě ve třetím dílu :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA