Dáno osudem (20)

29. března 2011 v 6:00 | Nel-ly |  Dáno osudem
No, nebyla psavá, ale to tak, že vůbec…
Kapitola je důležitá, přesto by se dalo říct, že o ničem. Myšlenkové pochody, popisy, nulový děj - to já ráda :D a k tomu se konečně vracíme k důležitosti jedné mé, dokonalé!, vedlejí postavy, která byla opomíjená a také zpět k třetí hlavní postavě -protože tenhle příběh má TŘI hlavní postavy, i když jedna je neustále ignorována.
Blablabla, tak tedy konec kecům… Užijte si a hezky okomentujte :-*


"Rád vidím, že se konečně začínáš chovat jako správná členka své koleje," poznamenal jednoho rána při snídani Liam, aniž by zvedl hlavu od své omelety, "ale musím uznat, že jsem tě předtím -" zasekl se v polovině slova, ale po chvíli zakroutil hlavou a rozhodně nabral na vidličku velký žloutek a vstrčil si ho do pusy.

"Měls mě rád víc?" napověděla mu Astorie.

"Míň si mi vadila," zasyčel a blýskl po ní nakvašeným pohledem. Dívka se potichu rozesmála, ale po chvíli se zarazila a znovu se zasmušeně pustila do jídla. Stále však cítila svaly po stranách svých úst a jakoby viděla i vrásky, jež byly důkazem, že si její obličej už skoro nepamatoval, co je to úsměv.

Uplynulo teprve několik dní od jejího předčasného návratu z vánočních prázdnin a všechno šlo, lidově řečeno, do kopru. Astoriin svět se znovu změnil a v jednom okamžiku se zhroutil, znovu. Nemělo by ji to tolik překvapovat, měla by se s tím bez problémů vyrovnat - vždyť začátkem tohoto školního roku byla donucena se přestěhovat zpět do Anglie, nastoupit do neznámé školy, žít v koleji, do které srdcem nepatřila a zasnoubit se s mladíkem, kterého nechtěla. Její snoubenec… Draco. Ach ano, tady byl problém. Tentokrát se zdálo, že je pro Astorii mnohem horší vyrovnat se z nastalými změnami ve svém životě. Proč? Protože byl jejich důvodem, již tradičně, Draco. Ne však proto, že by se jí věnoval víc, jak to bylo dřív, než by sama chtěla, ale protože se jejich vztah, pokud tedy někdy nějaký existoval, o čemž už Astorie začínala pochybovat, ochladil. Kdyby jen ochladil - zamrzl a ona v tom tentokrát byla naprosto nevinně. Tedy doufala…

Od toho dne, kdy je Narcisa načapala při… no, přitom co dva snoubenci mohli klidně potají dělat, Ode dne, kdy byl Lucius Malfoy zadržen a odsouzen za smrtijedství, se Dracovo chování změnilo. Jistě, Astorie chápala, jak moc je zasažený tím, co se stalo jeho otci. Chápala, že od teď jeho zájmy sahají dál, než k jeho zoufající si snoubence, ale…

Řekla to, doopravdy to řekla. Vyslovila ta slova. Řekla mu, že ho miluje a… Popravdě, neočekávala, že jí odpoví to samé. Jistě, doufala v to, modlila se za to, ale nepředpokládala, že toho Draco bude schopný, ne teď, ne tak brzy. Byla však přesvědčena, že bude šťastný, že se jí za to nějak - odvděčí? Nebylo to trochu namyšlené a sobecké? Ne, nebylo… Nebylo, protože ona si to zasloužila. Zasloužila si odezvu, jakoukoli odezvu, kromě oznámení, že se Draco musí ještě ten večer opustit sídlo jejích rodičů a ona že se má druhý den vrátit do Bradavic, sama. Beze slova, bez rozloučení, Draco se k ní otočil zády a odešel z domu jejích rodičů.

To bylo před… Kdy vlastně? Týdnem, dvěma? A od té doby se nic nezlepšilo.

Když se Draco druhého ledna vrátil zpět do Bradavic, byl jako vyměněný - avšak navenek působil stejně, jako vždy. Vešel v neděli v podvečer do Společenské místnosti se svým tradičním arogantním postojem, usadil se do svého oblíbeného křesla a kolem něj se okamžitě seběhla sebranka jeho kumpánů - včela s gorilami Crabbem a Goylem, Pansy Parkinsonovou a samozřejmě Astoriinou sestrou, Daphne. Ona sama zůstala stát opodál a s rozbouřenými pocity sledovala Dracovo počínání.

Choval se normálně… Ano, tohle bylo jediné, co mohla prohlásit potom, co ho celý večer bedlivě pozorovala. Tak normálně, že jí to připadalo až moc okaté. Příliš se snažil, až moc se soustředil na to, co říká a co dělá a ani jedinkrát se na ni neotočil, jejich pohledy se za celý večer nestřetly a Astorie věděla, že se Draco moc snaží, aby tomu tak bylo i nadále. Vyhýbal se jí… Ale proč? Co udělala? Proč s ní nechtěl mluvit? Proč?

***

"Co si provedla těm nebelvírským nanynkám?" objevil se vedle ní z ničeho nic Liam, když se jednoho pondělí spolu s ostatními studenty prodírala na oběd.

"Nevím, o čem to mluvíš," odbyla ho chladně a ani se nenamáhala na něj otočit, jen nápadně zrychlila krok a doufala, že Liam zůstane někde v závěsu daleko za ní. Bohužel, chlapec s ní bez problémů držel krok a znuděně ji pozoroval.

"Neumíš lhát," prohlásil nakonec bez zájmu a Astorie poplašeně zamrkala. Vždycky přesně poznal, co se děje a vždy to dokázal až příliš přesně popsat a zhodnotit. Astorie tuhle jeho vlastnost proklínala, hlavně proto, že se Liam zjevně zaměřoval především na ni, přesto by o něj nikdy nechtěla přijít. Svým osobitým způsobem jí tímhle chováním Liam dokazoval, že jeho zájem o ni vychází z jejich prapodivného přátelství a ona mu za to byla vděčná - ostatně, byl to její jediný přítel.

"Proč tě to vůbec zajímá?" povzdechla si Astorie, nemělo cenu mu dál lhát a vlastně ani nevěděla, proč by měla. Její napjaté vztahy s jistými dívkami z nebelvírské koleje byly více než zjevné. Nikdo jiný kromě Liama si toho naštěstí nevšiml, to byla jedna z mála výhod toho, že si Astorie většinu času v Bradavicích připadala neviditelná.

"Nijak zvlášť mě to nezajímá," pokrčil rameny a ona mu okamžitě uvěřila, přesto… "jen jsem tak uvažoval, co tak strašného si té své kamarádce mohla provést, že tě propaluje takovými nenávistnými pohledy."

"Nenávistnými?"

"No, člověk by řekl, že bezchybní nebelvírští jsou svatí a se svojí bezelstností nejsou něčeho třeba jen maličko podobného nenávisti schopni," uvažoval Liam, "avšak zdá se, že ty si dosáhla toho, že k tobě Weasleyová cítí očividnou zášť. Jakobys´ už doopravdy patřila do Zmijozelu. Blahopřeju."

"Blahopřeješ?" Astorie zakopla o svoji vlastní nohu a spíš se rozplácla, než usadila, na lavici na kraji zmijozelského stolu. Více než deset metrů vzdálená svému snoubenci a hloučku jeho obdivovatelů. Ani se na ni nepodíval a ona se rozhodla pro novou taktiku, místo toho, aby ho neustále provázela vyčítavými pohledy a lámala si hlavu nad tím, co se Dracovi stalo, rozhodla se ho jednoduše ignorovat. Bylo to lehčí, ne o moc, ale určitě to míň bolelo.

"No jistě, tvoje změna v posledních dnech je obdivuhodná," pokýval Liam hlavou, když se elegantně usadil naproti ní. Někdy, vlastně většinu doby, vůbec nepůsobil jako student třetího ročníku - vypadal tak na první ročník, ale choval a vyjadřoval se jako mnohem starší, než například Astoriini vrstevníci.

"Obdivuhodná…," zašeptala Astorie do prázdna a bez chuti si vložila vidličku do úst, vlastně ani nevěděla, co to jí. Jídlo jí v poslední době nechutnalo, pití ji neosvěžilo, učení nebavilo… Nic nebylo tak, jak to má být.

"No ano, konečně je na tobě alespoň trochu vidět, že do Zmijozelu patříš, už jsem se začínal trochu bát," pokračoval Liam a ignoroval její zjevnou nechuť bavit se o tomhle tématu, "že se to tvoje Mrzimorské já, jak říkal klobouk, začne ještě víc projevovat a ty se dostaneš do maléru."

"V maléru už jsem, jestli sis nevšiml," zavrčela na něj Astorie a její tmavé modré oči se proměnily ve dvě úzké škvírky, z nichž sršely blesky na chlapcovu hlavu.

On to však ignoroval, s nezlomným klidem a důstojností si nevšímal jejího výbuchu a pokračoval, kde skončil: "Ale přesvědčila jsi mě, že dokonce i mrzimorské srdce stojí za trochu pozornosti, i když jak u koho," Astorie zdánlivě zaznamenala podivnou poklonu, která ji i přes pohrdání v Liamově hlase zahřála u srdce, "a že každý člověk se dá nějakým způsobem změnit tak, aby to vyhovovalo požadavkům jeho okolí."

"Takže mi tím chceš říct," začala po chvíli zamyšleně, "ze bolest ze ztráty nejlepší kamarádky, vynucená náklonnost k Dracovi, kterou on sám úspěšně zabíjí a vůbec to, že jsem celé dny v depresi znamená, že se ze mě stává správný Zmijozel?"

"Přesně tak," zazubil se na ni Liam a v jeho očích se blýskla jiskřička pobavení.

Astorie se ještě víc zachmuřila, a pak se přestala ovládat. Pěstí praštila do mohutné dřevěné desky stolu, postavila se na nohy a rázovala si to ven z Velké síně, aniž by si všimla postavy, jež se jen několik vteřin po ní také zvedla na nohy a pomalu ji následovala.

***

Daphne těch několik dní během vánočních prázdniny v domově svých rodičů zažívala pravá muka. Sledovala, jak se Dracův a Astoriin vztah stále prohlubuje. Viděla ty nenápadné doteky, obdivné pohledy a lásku čišící z jejich očí.

Vždy se otřásla odporem, když si všimla té jejich vzrůstající náklonnosti a jemných úsměvů. Zdálo se, jakoby bez sebe nemohli být, i když se mezi nimi na Křikanově večírku "něco" stalo, zdálo se, že jim to jen pomohlo prohloubit jejich vztah a… co na tom bylo nejhorší, konečně to odbouralo Astoriiny pochyby. Ostatně, o Dracově lásce ke své mladší sestře Daphne věděla mnohem dřív, než on sám a potajmu doufala, že mu to nikdy nedojde nebo že Astorie udělá další hloupou chybu, její sestra na to přeci byla expert.

Svátky byly na svém vrcholu, když přišel tradiční vánoční večírek pětadvacátého prosince, který byl velkolepý. Všechna pozornost se směřovala jen a jen na Daphne, královnu všech plesů a oslav a ona si užívala všechen ten obdiv a poklony, směřující k jejímu dokonalému vzhledu, krásným šatům a vůbec k ní samé.

Jenže až příliš brzy si uvědomila, že jeden muž v místnosti o ni ani nezavadil pohledem. Draco se zářícíma očima plnýma obdivu a lásky sledoval svoji snoubenku a zdálo se, že ona je ta jediná, kterou vidí. V tu chvíli Daphne přešla všechna dobrá nálada a postupně se začala smiřovat s faktem, že Draco nikdy nebude její.

A pak se to stalo. V jednu chvíli se všichni vesele bavili, Daphne laškovala s jedním asi pětadvacetiletým mladým mužem, který jí byl okouzlujícím společníkem a brzy měl povýšit a získat velice dobré místo na ministerstvu - krom toho pocházel z vlivné a bohaté čistokrevné rodiny, a v sekundu na to se rozrazily dveře velkého sálu a dovnitř vtrhli dva otcovi přátele, měli strhané tváře plné zděšení, když se v rychlosti hnali k jejím rodičům a lady Malfoyové.

Co se dělo dál, Daphne nevěděla. Dozvěděla se to až druhý den ráno - to už byl Draco dávno pryč a ona s Astorií se chystaly na návrat do Bradavic. Astorie byla toho dne přešlá, mlčela a nevyužila dokonce ani možnosti si se sestrou v klidu popovídat - během dlouhé cesty do školy nevydala ani hlásku. Jen, se skoro až nevidomým pohledem, hleděla z okna s očima zarudlýma od pláče. Daphne jí bylo málem líto - ale jen málem, protože její smutek jasně znamenal, že události včerejší noci toho hodně změnily. Jak moc však Daphne zatím netušila.

Když se vrátily do Bradavic, sestry se mlčky rozdělily. Neměly si říct, ačkoliv se Astorie v posledních měsících úpěnlivě snažila s Daphne promluvit, ona její snahy odbíjela jen mávnutím ruky. Netoužila po společnosti své, ještě nedávno tak hluboce milované, sestry.

Daphne se rychle převlékla a vydala se do Společenské místnosti, aby se pozdravila se svými přáteli, kteří se buď dřív vrátili z prázdnin, nebo domů vůbec neodjeli, zatímco Astorie se zavřela ve svém pokoji a s nikým nepromluvila. Snad kromě toho divného kluka, Liama. Pitchard, nebo jak se ten ňouma jmenoval, byl její častý společník a přesto, že ho Daphne nikdy neslyšela promluvit ani jediné slovo, chlapec se v přítomnosti jeho sestry vyskytoval stále častěji a častěji. Zjevně si padli do noty - oba byli podivíni zmijozelské koleje a oba měli nouzi o přátele.

Draco se vrátil odpoledne posledního dne prázdnin a zdál být se úplně v pořádku. Choval se stejně, jako předtím, v klidu jim vysvětlil, že jeho otec byl zatčen, ale mluvil o tom tak pohrdavě a bez zájmu, že mu všichni uvěřili, že jde jen o nějakou nanicovatou chybu, která se brzy vysvětlí. Daphne však věděla svoje, viděla mu na očích, že se stalo něco mnohem důležitějšího a byla si skoro stoprocentně jistá, že to mělo něco společného s Temným pánem - už toho hodně slyšela od svých starších přátel, s nimiž byla v kontaktu, stejně jako Draco a jejich malá skupina "přátel".

Draco se zdál velice unavený a napjatý, dával si pozor, aby neřekl víc, než co si mohl dovolit, ale Daphne byla šťastná. Měla ho zpět - znovu spolu začali trávit většinu času a Draco, najednou často zamlklý a zahleděný jakoby do dálky, kam Daphniny oči nemohly nikdy dohlédnout, se ani jednou za celou dobu nezmínil o Astorii, skoro na ni nepohlédl, i když Daphne si přesto všimla doopravdy nenápadných pohledů, jež směřovaly k její nešťastné sestře - i ona se změnila, najednou začala být konečně "normální", tak jak se to v jejím postavení slušelo.

Daphne byla přesvědčena, že konečně získala zpět alespoň část svého postavení po Dracově boku (ať už bylo jakékoliv) a teď se musela jen soustředit na to, aby dosáhla toho, co si vždy přála - aby nahradila Astoriino místo, navždy.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 lina lina | Web | 29. března 2011 v 11:13 | Reagovat

Liam je zpátky! :D Fandím Astorii, jen ať toho bídáka ignoruje...a Daphne, někdo by měl napsat povídku, kde nebude mrchou, i když ona v podstatě není mrchou v pravém slova smyslu, co?

2 Shiroa Shiroa | Web | 29. března 2011 v 14:19 | Reagovat

Konečně Daphne! :-) ách, skvělá kapitolka. Ale už zase mám chuťky nakopat Draca někam, nejradši mezi nohy. Okej, a to nejsem agresivní.
Teda nevím, ale Daphne vzbuzuje moji pozornost. Strašně ráda bych věděla, co přesně plánuje (možná pomohla... ne to radši ne... možná:-D)
no nevím... :-D

3 °Alex °Alex | Web | 29. března 2011 v 14:51 | Reagovat

Súhlasím s Linou a Shiroan (skloňovanie si, prosím, nevšímaj). Draco by si malú ranu medzi nohy zaslúžil, i keď na druhej strane ho aj chápem (ale iba málo). Som zvedavá, ako to bude pokračovať :).

4 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 29. března 2011 v 19:09 | Reagovat

To bylo... Já nemám slov!
Draco je pitomeček! Měl by se sebou něco dělat, protože nám nějak zamrzá.
Daphné - nevím proč, ale zase mi přijde taková normální. Ano, sice je vypočítavá, ale kdo dneska není. Ale jinak mi přijde velmi normální a dokonce - sympatická?
Jsem asi divná :-)
Rozhodně krása!

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. března 2011 v 22:45 | Reagovat

lina: jo, je zpět! přece bych se ho nevzdala, když jsem si na něm dala tak záležet ^^ mrcha... o tom by se dalo polemizovat

Shiroa: a ublížit jeho chloubě O_o to neee :D jak říkám, Daphne je taky hlavní postava, no vážně!

°Alex: myslím, že Shiroan vůbec nezní špatně ;-) ale takhle mu ubižovat... no, někdy by zasloužil :-D

Barunka: ale já neřekla, že nemá být sympatická, mě osobně něčím sčdí a něčím ne, ale třeba Ria mě štve mnohem víc :D přeci jen svět není černo-bílý

moc vám děkuju a hlavně, že jste na mě nezanevřely :)

6 Emily Emily | Web | 30. března 2011 v 17:16 | Reagovat

Téda, to je zmetek... fakt! Já stejně dofám, že se na něj Astorie vykašle, začne se zas bavit s Nebelvírama a a nejde si někoho jinýho..! jo a bezva že pokračuješ! :-D

7 Dorea Dorea | Web | 30. března 2011 v 17:52 | Reagovat

typický Draco, chjo, proč jsou chlapi takoví natvrdlí? já vím, maska je většinou jednoduší, ale jen na začáku, pak dá problém si jí udržet, doufám, že Draco to pochopí brzo a ne pozdě
díky za pokračování a těším se na další ;-)

8 Nel-ly Nel-ly | 30. března 2011 v 18:31 | Reagovat

Emily: vykašle? no, uvidíme, jak moc si zas pozměním kánon ;-)

Dorea: kdoví? tohle je otázka, na kterou asi nikdy nenajdeme odpověď :D a Draco a chápání... někdy mi přijde natvrdlý snad ještě víc, než Ron :D

9 Šnečkovská Šnečkovská | Web | 31. března 2011 v 19:20 | Reagovat

Chudák Astorie, to se nedělá Draco!  Dafne nám vystrkuje růžky, no jsem zvědavá na pokračování :)

10 Hope Hope | Web | 6. dubna 2011 v 14:12 | Reagovat

kapitola byla skvělá =o) úplně mě mrzí, že jsem se k ní nedostala dřív, ale to už stejně nezměním...jsem zvědavá, co bude dál =o)

11 Jenny Jenny | Web | 10. července 2011 v 10:07 | Reagovat

Omlouvám se že jsem se dlouho neozvala..;) .. Kapitolu jsem si přečetla nejmíň 10x a stále obdivuji to tak píšeš.Mě se velice líbila a jsem napjatá jako struna..;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA