Dáno osudem (19)

8. března 2011 v 2:55 | Nel-ly |  Dáno osudem
Omlouvám se! Vážně strašně se omlouvám... Poslední kapitola byla zveřejněna v lednu. Jsem příšerná, vážně příšerná, ale ono to jaksi nešlo... Měla jsem jakýsi kapitolový zásek, ale zabojovala jsem. Sice trochu jinak, ne jak to bylo v plánu (popravdě teď si ten plán za boha nevbavím, jen vím, že byl jiný :D), ale pokračuju a slibuji, že se pokusím zminimalizovat intervaly, jak jen to půjde. Ostatně... Touhle kapitolou jsme načali další, tu mnohem kratší, část povídky a já jen doufám, že vám ten směr nebude moc proti srsti - bylo to v plánu už od začátku, ale neplánovalo se to tak dlouho, takže ubereme omáčky a začneme s nějakým tím dějem :D ale nejdřív... mé romantické já a láska k Dracovy dostanou ještě trochu prostor (snad si pamatujete, alespoň trochu, kde jsme skončili)

"Draco," vzdychla a on se v duchu otřásl. Bylo to tady, konečně nastala ta správná chvíle. Vlastně si nebyl ani jistý, jak je to vůbec možná, ale… Po tolika měsících čekání. Po týdnech nejistoty a tolika dlouhých dnech zoufání.

Ze začátku to byla jen ta lepší volba ze dvou příšerných, obohacená vzpomínkami na šťastné dětství a nepopiratelnou Astoriinou atraktivitou, okořeněnou její nevinností a naivitou. Pak už to byla čistá přitažlivost, umocněná dívčinou odmítavostí a postupně vzrůstající fyzická touha - vždyť ona byla první, kdo ho odmítl. První, která si to kdy dovolila a přitom měla být jeho, bez výhrad, bez pochyb… Jeho. Bylo to poprvé, co musel něco udělat, nějak se změnit, aby dívku zaujal. Nezáleželo jí na tom, kdo je. Tedy… Jak se později dozvěděl, záleželo, ale jinak, než doufal.

Teď však všechno bylo jinak. Všiml si, jak se Astoriin postoj proměňuje… Po tom prokletém večírku se sice doopravdy bál a poprvé myslel na všechno to, co udělal a co dělat neměl, nebo naopak měl, ale… Copak na tom teď záleželo? Teď, když se bez odporu nechala povalit na postel a on tak mohl zlíbat každý kousek odhalené kůže, zatímco dívka mu zapletla ruce do vlasů a přivřela oči.

Draco postupoval pomalu, vychutnával si každý pohyb jejích v jeho vlasech, pootevřenými vlhkými rty a horkým jazykem přejížděl přes její bradu, krk, až k prohlubni mezi klíčními kostmi, jíž oblízl, a pokračoval stále dál. Jeho ruce zatím hladily Astoriiny boky, bříško a postupně mířily stejným směrem, jako jeho rty.

Nebránila se. Ani jednou jedinkrát se od něj nepokusila odtrhnout, dokonce sebou ani necukla. Uvolněně ležela, hladila ho po ramenech, a její obličej, který Draco bázlivě každou chvíli kontroloval, jen dokazoval, jak příjemné pocity právě zažívá.

Ještě snad nikdy necítil kolem srdce tak hřejivé teplo, jako když se znovu vrátil na její šíji, žádostivě ji políbil a dokonce jemně skousnul kůži a ona mu odpověděla tichým zasténáním jeho jména.

"Draco."

Byl to jen tichý, sotva slyšitelný zvuk, a přesto Draco v životě neslyšel nic tak krásného. Ještě nikdy nikdo jeho jméno nevyslovil s takovou láskou - možná, že ano, ale ještě nikdy to pro něj neznamenalo tolik, jako dnes. Draco si připadal jako v sedmém nebi - a Astorie představovala všechno, co si tam přál mít.

Po nějaké době mu dotyky přes slabou látku jejích večerních šatů přestaly stačit. Stále pevněji objímal a jeho polibky i dotyky se staly tvrdšími a náruživějšími. Věděl, co to znamená, ale nebyl si jistý jestli…

Právě v tu chvíli Astorie zvedla ruce, kterými ho doposavad objímala kolem ramen a se zakloněnou hlavou začala prsty šátrat okolo límečku jeho košile a hledala první knoflík. A když ho našla, s podivuhodnou obratností ho rozepnula a okamžitě zamířila k dalšímu.

Draco se spokojeně usmál, posunul se zpět k její tváři a jemně se svými rty dotkl jejích. Pootevřela ústa a vyšla mu vstříc. Natáhl ruku, jak nejdál dosáhnul a ještě během polibku jí položil dlaň na stehno a začal ji pomalu sunout nahoru, přičemž způsoboval pohyb látky vhůru.

Astorie znovu bezděčně zasténala do jeho rtů a trochu pokrčila nohu, aby mu ulehčila snahu. Draco se během polibku usmál. Nepředpokládal, že by teď dívka dokázala myslet, přesto i přes minimum svých zkušenosti, nebo spíš žádné, dělala přesně to, co by si on sám přál. Když se jí konečně podařilo rozepnout všechny knoflíky jeho košile, nepokoušela se mu ji hned sundat, nýbrž přejela rukama po stranách jeho pasu až na záda, kde mu jemně zasekla nehty do kůže. Byla pro něj dokonalá, bezesporu dokonalá.

Netrvalo dlouho a Astoriiny šaty byly vyhrnuty vysoko nad boky a Dracova dlaň se znovu sunula po jejím, teď už víceméně nahém, těle, tentokrát směrem dolů. Přejel jí po vnitřní straně stehen, jemně je promnul, čímž si vysloužil další tichý sten, a nakonec konečně zasekl palec pod lem kalhotek. Nemohl se dočkat, až se jí konečně dotkne, ale zároveň nechtěl nic uspěchat. Astorie překvapeně zalapala po dechu a vytřeštila oči, když Draco poprvé pohnul prsty. Na setinu sekundy se bál, že se ho leknutím pokusí odstrčit, spletl se. Hned v další chvíli už se znovu uvolnila a více rozevřela stehna, jakoby ho zvala dál. A on poslechl a pomalu pohnul i dalším prstem. Nepospíchal. Měli moře času, měli celou věčnost.

A v druhou chvíli se věčnost rozpadla. Ozvala se hlasitá rána a pak překvapivý hlasitý nádech a tiché zajíknutí, jak se Narcisa Malfoyová otočila zády ke svému polonahému synovi a jeho ještě méně zahalené snoubence.

Draco okamžitě vyskočil do sedu, jednou rukou si přitáhl košili blíž k tělu a druhou na posteli nahmatal jeden z barevných polštářů, který si rychlostí blesku přimáčkl do klína. Za zády zaznamenal Astoriiny pohyby, jak se co nejrychleji snažila urovnat si spodní prádlo, stáhnout šaty a uhladit si vlasy - to všechno najednou. Vlastně by to byla celkem komická situace, kdyby však osoba, která je vyrušila z jejich činnosti, nebyla zrovna jeho matka.

Za svými zády uslyšel tichý vzlyk, a zklamaně stiskl víčka a v duchu proklel zlomyslnost osudu. V tuhle chvíli už jen doufal, že je matka vyrušila kvůli něčemu důležitému, protože pokud přišla s nějakou hloupostí (a v tuhle chvíli Dracovy všechno, na co si vzpomněl, připadalo jako ta největší banálnost na světě), tak… Tak! No, neudělal by nic, maximálně tak zdemoloval vše, co by se ocitlo v jeho bezprostřední blízkosti. Bylo mu jasné, že dnes už nic nebude. Po tomhle zážitku bude zázrak, když mu Astorie v dalším týdnu vůbec dovolí ji před lidmi chytit za ruku.

Draco se ještě párkrát pomalu a zhluboka nadechl, než konečně dokázal ovládnout tlukot svého srdce a hlavně jiné části svého těla, které i v téhle situaci volaly po jeho pozornosti. A co nejklidnějším tónem se zeptal: "Matko? Co potřebuješ?"

"O-omlouvám se," pípla Narcisa a konečně se otočila zpátky do pokoje, do očí svého syna se však nebyla schopná podívat. Draco svou matku ještě nikdy neviděl ani trochu se začervenat, dokonce ani tváře nemívala růžové a teď najednou její obličej doslova plál rudou barvou, "nechtěla jsem… já…"

"Máti," přerušil ji Draco a musel si v duchu blahopřát, jeho tón byl neutrální a klidný, stejně jako vždy.

"Ano, jistě," pokývala hlavou a zhluboka se nadechla. "Draco, musíš se co nejrychleji upravit a přijít do salonu. Vracíme se domu."

"Teď?" zeptal se šokovaně. Očekával snad cokoliv, ale že by se ho matka rozhodla kvůli takovému incidentu odtáhnout domu, jako neposlušného kluka? Merline, vždyť Astorie byla jeho snoubenka, a i kdyby ne… "Proč?"

"Já - tady se o tom nebudeme bavit," odsekla Narcisa. Zjevně už se dokázala také vzpamatovat, a ačkoliv se ostentativně snažila pohledem vyhýbat posteli, na které oba stále seděli, její tón se vracel zpět do své normální podoby chladu a vznešenosti.

"To si nemyslím," sykl Draco. Co to má znamenat? "chci vědět, co se děje. Hned! Protože si odmítám teď v noci balit věci a vracet se domů. Dohodli jsme se, že tady strávím celé Vánoční prázdniny, tedy ještě týden."

"Tvůj otec byl dnes v noci zatčen," oznámila mu chladně Narcisa a konečně se mu zadívala do očí. "Zrovna v téhle chvíli je nejspíš převážen do Azkabanského vězení společně se svými přáteli," ušklíbla se znechuceně, "a my se vracíme domů, abychom vyřešili vše, co je potřeba. Tak se přestaň chovat jako malé dítě. Uprav se. Rozluč se, se svojí snoubenkou. Za deset minut tě čekám v přijímacím salonku."

Draco ani nestihl nic odpovědět, dokonce ani nestihl mrknout, protože potom, co na něj jeho matka vyvalila celé své prohlášení, otočila se k němu zády a s vysoce zdviženou hlavou vyšla z jeho pokoje, zatímco její syn seděl strnule na posteli a zíral na otevřené dveře.

Zatčen? Jeho otec? Azkaban? Přátelé? To snad…

Draco nedokázal uklidnit své splašené myšlenky. Bylo mu okamžitě jasné, co tím slovem přátelé jeho matka myslela. Tušil, že se něco děje, už když si uvědomil kolik synů, manželů a otců vznešených rodin na večírku lady Greengrassové chybí, ale ve skrytu doufal, že to není to, čeho se bál. Ale fakt, že byl jeho otcen zatčen znamenal, že se doopravdy jednalo o další úkol Temného pána a že vše nedopadlo, tak jak mělo… Merline! Jeho otec byl a cestě do Azkabanu! Nejpřísnějšího a nejděsivějšího vězení na Světě! Co si počne? Co má dělat? Co - ?!

"Draco?"

Polekaně sebou škubnul, když mu Astorie jemně položila ruku na rameno.

"Draco? Jsi v pořádku?"

"Já - ," začal, ale zasekl se. Co jí má na tohle odpovědět? Říct, že je všechno v pořádku? Že se to vyřeší? Merline! Nic se nevyřeší! On sám nikdy nic nemusel řešit, všechno za něj vždy vyřídil otece. Jeho otec… Který je právě teď na cestě do Azkabanu, bez hůlky v poutech… Draco si nedokázal představit, jak strašné to musí být. Jejich rodina ještě nezažila takovou ránu. Všichni se to dozví - všichni se dozví, že je jeho otec Smrtijede, že slouží Temnému pánu, že…, že…

Co budu dělat?

"Nevím," hlesl nakonec. "Doopravdy nevím."

"Všechno bude v pořádku," zašeptala mu do ucha a zezadu o objala kolem ramen, "všechno se vyřeší."

"Můj otec - on - to -" nebyl schopen sestavit kloudnou větu. To jeho otec vždy řešil všechny problémy! Ne on, Draco si nikdy s ničím nemusel lámat hlavu. Ne, ne, ne!

"Já vím," políbila ho ze zadu na krk.

Ne, nic nevíš.

"Ty to zvládneš, věřím ti."

Věří? "Proč?"

"Co proč?"

"Proč to říkáš? Já - nikdy - nikdy jsem…"

"Draco," přerušila ho a vzala do rukou jeho obličej, během Dracova pokusu sestavit celou větu se přesunula na postel před něj a on si bezděky uvědomil, že se jí povedlo upravit svůj zevnějšek. Vzpomněl si na ten pocity nekonečného štěstí, který pociťoval ještě před chvílí - to všechno skončilo v jediném krátkém okamžiku. Všechno bylo pryč, "není nic, co bys nedokázal. Miluji tě."

Miluji tě.

Doopravdy to řekla?

Proč to v něm nevyvolalo žádné pocity? Ještě před chvílí by mu srdce nejspíš vybuchlo štěstím, kdyby něco takového řekla, ale teď… Na ničem nezáleželo. Jeho otec je v Azkabanu. A on je sám, úplně sám. Musí se o to postarat.

"Už musím jít," řekl dutě, postavil se na nohy a prkenně vyšel z ložnice, aniž by se na dívku jedinkrát podíval.

Jeho otec je v Azkabanu. A on je sám, úplně sám. Musí se o to postarat.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 8. března 2011 v 6:04 | Reagovat

Tá Narcissa... Gr :D. Chudák Draco, už som sa začínala báť, že Luciusa neodvedú (nie žeby som mu to priala, alepedsa len... zaslúži si to) a tu to je. Som hrozne zvedavá na pokračovanie :).

2 Emily Emily | Web | 8. března 2011 v 10:46 | Reagovat

Achjo ten Draco!!! Trouba, když už se konečně do něj někdo zamiluje, tak se chová takhle... :-( vrrr

3 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 8. března 2011 v 16:52 | Reagovat

Co se to ke konci jakože stalo? Měla jsem z toho pocit, jako by snad Dracovi zase zkamenělo srdce, ale... To snad neuděláš, že ne? :-)

4 Pobertka Pobertka | Web | 8. března 2011 v 17:17 | Reagovat

Jak on to Draco jednou zkončí :D

5 Angel Angel | 8. března 2011 v 17:28 | Reagovat

To se mi líbí, a moc. Skvělá zápletka a dokonce pravdivá

6 Hope Hope | Web | 8. března 2011 v 18:29 | Reagovat

teda ale jako! tohle...ach jo, Draco se chová jako hňup, s prominutím
musím se přiznat, že když do pokoje přišla Narcisa, tak jsem se musela smát, to prostě nešlo a představa červenající se Narcisy pobavila ještě víc :-D

7 kami kami | Web | 8. března 2011 v 21:57 | Reagovat

Koniec bol perfektný, páčilo sa mi, ako sa v tom momente všetko zmenilo. Rozsypalo sa mu to. (Vždy sa teším z trápenia dobrých postáv.)
A to ako prišla Cissa, aj jaj, trapas. Nevadí! Ale zvládli to obaja navýbornú, tak aristokraticky. :-D
Som rada, že si konečne pridala pokračovanie, ale dúfam, že zajtra to bude zase Harry, draco. :-D

8 Kame~~ Kame~~ | E-mail | Web | 8. března 2011 v 23:27 | Reagovat

tak tohle se mi líbilo :D Draco je takovej, jakýho si ho dokážu představit. Budu se těšit na další díl ^^

9 Nel-ly Nel-ly | 9. března 2011 v 1:03 | Reagovat

°Alex: chudák Lucius! :D zlá Alex! ale asi máš pravdu (což neznamená, že není sladkej - jen Draco sladší)

Emily: njn, je to trouba (především ted v mých povídkách nikdy nedopadne zrovna nejlíp a nepřekypuje inteligencí :D), ale i tak ho miluju

Barunka: no, už pro jeho dobro doufám, že ne ;-)

Pobertka: teď nevím co, ale jestli skončí "to", no... zatím má celkem smůlu, co? :-D

Angel: děkuju, jak už jsem na začátku říkala, chci se držet kánonu, ale musela jsem si upravit časové údaje (přeci jen Astorie je o rok maldší než Draco a zasnoubit ji ve čtrnácti? no... nic se nemá přehánět)

Hope: bez prominutí :-D (ale ať tě neslyší! 8-O ) dlouho jsem uvažovala, jestli to s červenající se Cissou trochu nepřepísknu, ale... přeci jen je to její malej mazánek, ne?

Kami: a já je tak ráda trápím, hlavně svého blonďáka... taky bych někdy chtěla mít jejich schopnost všechno přestát :-?

Kame~~: děkuju :-)

10 Dorea Dorea | Web | 9. března 2011 v 11:44 | Reagovat

zlá zlá Nel-ly! tohle se dělá?
nicméně krásná kapitola, tedy jestli se to dá takhle říct, vzhledem k druhé části, první část...no krása, to se mi moc líbilo, romantický Draco och a ach :-P a druhá no Draco předvedl takový krásný dušitrhající vnitřní monolog, pěkné, jen kdyby jim Narcissa nechala ještě tak čtvrt hodiny, aspoň
díky za kapitolu a moc se těším na další, ikdyž než se vrátí k tomuhle stavu (myslím Astorii a Draca) asi jim to bude chvilku trvat, díky!

11 Hope Hope | Web | 9. března 2011 v 13:06 | Reagovat

Nel-ly, určitě to nebylo přehnané, jen mě to opravdu pobavilo :-D

12 Nel-ly Nel-ly | 9. března 2011 v 13:19 | Reagovat

Dorea: nojo, vždyť já neustále otravuju s jeho romantickým já :-D vidíš? má ho! a jaký...jen kdyby to nebyl takovej trotlík... čtvrt hodiny, notak!, chudinka malá :D

Hope: no, ale nic zábavného na tom nebylo  :-P posměváčku jeden

13 Hope Hope | Web | 9. března 2011 v 14:48 | Reagovat

Nel, mně to zábavné přišlo :-D celkově ta scéna byla vtipná, když si odmyslím toho uciuse v Azkabanu =o)

14 chillychilly chillychilly | Web | 9. března 2011 v 18:38 | Reagovat

Myslím, že nejsem první ani poslední, kdo proklíná NMarcisino načasování. Ačkoli, kdyby přišlo o několik minut později, asi by to bylo větší faux pas. Na druhou stranu, jendou se mi stalo něco podobného (jenže o těch prá minut později) s prý se tím rodiče baví dodnes :D (přijde mi to děsivé, takhle rozebírat sexuální život svých potomků).
Pomlau už zapomínám, co bylo v kapitolách před tím, asi si to budu muset oživit a pár posledních přečíst. Mebyl tam někde ekvivalent Snapea (Liam, asi)? Nebo to bylo v jiné povídce?

15 Nel-ly Nel-ly | 9. března 2011 v 18:59 | Reagovat

[14]: jakej ekvivalent? :D to byla originální postava, která přijde na řadu až jim ty předlouhé vánoční prázdniny skončí... (ano, už končí :D)

no, mámin časovej harmonogram jsem si vždycky pamatovala na zpaměť... mě celkem stačí, když se mnou chce rozebírat svůj život (tohle rodiče mít prostě nemaj a nemaj se o tom s dětma bavit! nemaj! :D)

16 Shiroa Shiroa | Web | 9. března 2011 v 19:09 | Reagovat

Krásná kapitola... úplně jsme si dokázala představit Narcissu, jak tam vtrhla... ta situace, jak si rychle upravují věci :D
nj, nezbývá mi nic jiného, než čekat další kapitolu... :)

17 Chillychilly Chillychilly | Web | 9. března 2011 v 20:17 | Reagovat

[15]: Přesně rodiče by měli mít děti a pak by jejcih sexuální život měl skončit. A nebo by se měl odehrávat na úrovni, kdy o tom okolí nemá povědomí.
Naštěstí se mi tohle nestalo u mě doma, ale u přítele. Ježkovi, kdyby se to stalo u nás...

18 mayaluthrell mayaluthrell | 12. března 2011 v 14:15 | Reagovat

No wow, tak za tohle bys Narcissu asi zabila. Takhle je vyrušit, že se nestydí :-) Ale dokázala jsem si to živě představit :-)
Jen mne trochu mrzelo, že jí Draco neřekl: taky tě miluju. Myslím, že to bude Rie vadit a jen tak to nepřejde.
Bylo to krásný, jsem zvědavá, jak se s tím Draco popere

19 Nel-ly Nel-ly | Web | 12. března 2011 v 14:52 | Reagovat

[16]: já bych si to snad radši nepředstavovala, chudinka Ria :-( :D

[17]: o to víc, když já vyrůstala bez otce, takže máma a její samostatná postel pro mě byla jasná pravda (a je doteď!!! :D)

[18]:a zrovna včera jsme to řešily a musím říct, že tohle nebylo zdaleka nejhorší...Narcisa je slušná paní
děkuju :-)

20 Šnečkovská Šnečkovská | Web | 15. března 2011 v 15:57 | Reagovat

Narcissa jedna vleze všude kam nemá a celé jim to zničí chudáci :(

[18]: Přesně bylo by to horzně pěkné kdyby jí to taky řekl :)
A neodolám přidat větu, Těším se na pokračování! :)

21 Sia Sia | Web | 23. března 2011 v 14:03 | Reagovat

Lidi já se asi zamilovala (to se stalo už pře měsícem) a tentokrát to není osoba je to tahle povídka Je to mnohem lepší než třeba "Eded" (Edward Cullen) s "Bebéjou" (Isabella Swanová) v originále. Prostě nejlapší povídka co jsem za poslední tři měsíce četla a to jsem první kapitolu četla někdy v šest hodin ráno dnešního dne! :-D

22 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. března 2011 v 19:56 | Reagovat

[20]: Narcisa je správná šťouravá máma, no... vždycky je tam, kde nemá být
na další se pracuje, jen se mi nějak strašně nechtělo :D

[21]: když jsem jako první viděla slovo Bebéjou, tak jsem se trochu lekla, kdo to píše :-) ale pak... Páni, moc děkuju *rudne až za ušima* a vážim si toho, že ses dostala až sem a na jeden zátah O_o máš můj obdiv :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA