4. Povídka na přání pro Maggie- Volba

3. února 2011 v 5:46 | Nel-ly |  Povídky na přání
Prosím, berte v úvahu, že nejsem filozof :-D ani nemám nijak velkoduché myšlenky a moje povídky většinou bývají podle jednoduchého slohového i dějového schématu, a i když si zakládám na myšlenkových pochodech, takovýhle námět by mě nikdy, ale vůbec nikdy!, nenapadl… O to víc musím Maggie poděkovat, že jsem si díky ní zkusila povídku s doopravdy zajímavým promyšleným námětem a předem se omlouvám za její zpracování.
Krom toho jsem to psala kolem pátý ráno (fakt se mi nechtělo spát :D) a asi hodinu jsem uvažovala o začátku, protože jsem za boha nemohla přijít na něco depresivního :D a nakonec jsem se to rozhodla odfláknout - moje múza nechce pomáhat a tak jsem si zvolila přání z úplného konece.
(a omlouvám se za odseky "Flashback", ale oddělit to kurzívou jsem kvůli dalším "myšlenkovým pochodům" nemohla a nechtěla jsem, aby to třeba bylo zmatený... s tím totiž problémy nemívám)
Volba
Zadání:
Doba: Studium Harryho Pottera (sedmý ročník - kniha)
Postavy: Fred a George Weasleyovi
Místo: Bradavice
Žánr: Psychologické, depresivní, bratrská láska (nějak se spojení mezi dvojčaty říká, ale nevzpomenu si)
Děj: George se předem doví, že jeho dvojče zemře během poslední bitvy, kvůli tomu, že se Harry nevydá Voldemortovi včas. Co udělá?
Slov: 1366

oddělovač

Byla hluboká noc. Lehký vánek si pohrával s listy vysokých stromů rozprostírající se okolo třpytícího se jezera, v němž zářil odraz velkého měsíce vysoko na tmavém nebi plném zlatavých hvězd. Celému okolí vládlo až tíživé ticho a čas jakoby se zastavil, nic se nepohnulo. Navzdory sotva slyšitelnému šustění listů stromů hladina jezera zůstávala klidná, jako černé zrcadlo, odkrývající prázdnotu, jež pohltila svět. Vzduchem se linul sladký zápach pomalu zasychající krve. Nevycházel však z jednoho místa, nedalo se identifikovat, kam až sahají nesčetné louže lidské krve.

A mezi tím vším osamocená postava. Mladý muž klečící v trávě uprostřed prázdna. Nevnímal chlad, jež postupně pohlcoval jeho ztuhlé tělo. Neuvědomoval si pocit bolesti vystřelující mu z nepřirozeně křivené páteře. Nepohnul se dokonce ani když se z černého nebe snesla první ledová kapka a dopadla mu na obličej - zavřel oči, pevně sevřel víčka a nastavil špinavou tvář chladivému dešti, jakoby doufal, že voda padající z nebe dokáže smít vyschlé stopy horkých slz, ještě než jeho slzné kanálky konečně definitivně vyschly.

Neuvědomoval si, necítil, nezajímal se. Všechno mu bylo jedno, všechno skončilo… Svět ztratil svůj smysl, pokud někdy nějaký měl.

Litoval?

Nenáviděl se!


Ale copak mohl jinak?

Co bylo správné a co špatné? Ach… Nenašla se jednodušší otázka. Bylo to jasné jako nic na světě, a přesto tak dlouho, ještě i teď, potom co to všechno skončilo, zůstával v rozporu sám se sebou. Byla to volba, jež rozervala jeho srdce na dvě části, jež se vrývala hluboko do jeho duše a trhala ji na kousky.

Mělo to být jednoduché. Mělo to být jasné - automatické, ale nebylo, protože ačkoliv si byl jistý, že by obětoval cokoliv, třeba i svůj vlastní život, tohle byla až příliš vysoká cena - ta nejvyšší, kterou nemohl zaplatit (nebo snad ano?).

Stalo se to jen dva dny před závěrečnou bitvou. Myšlenky, pocit, prozření, které navždy změnilo jeho život… Které ho navždy poznamenalo.

Flashback

"Georgi? Jsi v pořádku?"

"Cože?"

"Brácho, dneska nejsi ve svý kůži," poplácal ho Fred po rameni. "Co je to s tebou? Vstával si levou nohou?"

"Ne, já ..." zašeptal a potřásl hlavou. Stále měl před očima obraz, který přetrhl jeho doposud klidný spánek a díky němuž se uprostřed noci probudil zalitý ledovým potem.

Ne, to nemůže být pravda. Prostě je toho moc, už i na mě. Noční můry jsou normální… Ale tohle bylo tak reálné. Tak reálné!

"Georgi, brácho, co je s tebou?"

V očích jeho bratra se objevil ustaraný pohled, který u něj nebyl příliš běžný. Naznačoval, že si Fred všimnul, jak moc je jeho dvojče vykolejené a že něco není v pořádku.

"Ne ne, to nic, moc jsem se nevyspal," pokusil se o celkem zdařilý úsměv. "Běž na snídani, hned přijdu."

"Já vím, co tě trápí," přistoupil k němu najednou Fred a krátce, ale pevně ho objal, "ale všechno bude v pořádku, on to dokáže. Musíme tomu věřit, už brzy… Vzpomínáš? Na toho draka a Gringottovi. Byli tam všichni tři. Ron je v pořádku a ať už dělají cokoliv, tak to dokážou… Musí. Potom všem, co už udělali. Nakonec nás náš malej brácha doopravdy předčil," zakroutil Fred nevěřícně hlavou, ale ve tváři mu hrál pobavený úsměv. "Ale však mi tomu prckovi ukážeme! Už brzy!"

"Jo, jasně, už brzy," zašeptal nepřítomně.

Brzy.

Obraz před jeho očima stále zůstával živý. Klidnou letní noc přerušily stovky hlasitých výbuchů a křik. Bradavický hrad byl zaplaven šlehajícími plameny, stěny se bortily, vzduchem létala kouzla všech barev a pak….

Pak vše najednou ztichlo. Nastal klid, děsivý klid, stejně jako před bouří. Klid, který po chvíli přerušil ten hlas - vysoký, chladný, až se mu na okamžik zastavilo srdce a naskočila husí kůže. Žádal - ne nařizoval - nebylo sporu, že dostane všechno, co chce, ale to nesměli dovolit. Nemohli! Harry byl jejich jediná naděje na přežití!

Budou bojovat! Na smrt! Až do konce!

A to byla chyba.

Lidé umírali. Hrad se bortil, všude kolem zavládl zmatek a chaos… Po chodbách tekly proudy krve a mezi nimi…

NE!

Mezi nimi ležela známá tvář. Spíše chlapec než mladý muž, se skelným prázdným pohledem v doširoka rozšířených očích. V očích tak blankytně modrých, jaké neměl nikdo jiný, nikdo jiný až na jiného mladíka, jenž bez hnutí shlížel na svého bratra… Na mrtvolu svého vlastního dvojčete.

"NE!" jeho výkřik protnul ticho v místnosti a on ucítil ruku, jež ho objala kolem ramen.

"To nic, to nic," šeptal mu do ucha tak dobře známý hlas.

"Frede?"

"Jo, jsem tady," pokračoval uklidňujícím tónem.

"Jsi - nejsi -?"

"Co nejsem?"

"Mrtvý," hlesl roztřeseným hlasem. Nechtěl to vyslovit nahlas, ale musel se ujistit, všechno to bylo tak živé, tak reálné.

"Samozřejmě, že ne," rozesmál se hlas jemným smíchem. "Něco se ti zdálo, brácho. Jsem v pohodě a ty si na chvíli usnul… Vzpamatuj se," poplácal ho po zádech, "už musíme jít."

"Jít? Kam?"

"Do Bradavic přeci, copak si mě vůbec neposlouchal?" zamračil se Fred.

"Ale -"

"Už je to tady, Georgi, konečně se začíná něco dít! Konečně!"

Už?

Současnost

Existovaly jen dvě možnosti a jen jedna z nich byla ta správná.

Pokud zůstane stranou, nebude zasahovat do cesty osudu, nechá Freda bojovat a nechá Harryho udělat to, co je potřeba, tak jeho bratr, dvojče, polovina jeho srdce, zemře. Věřil v to, víc než to, on věděl, že má pravdu.

Pokud se však rozhodne zasáhnout a postará se o to, jakýmkoli způsobem, aby se Harry dostal do rukou lorda Voldemorta, existuje jen jediná jistá věc - Temný Pán vyhraje. Zemřou stovky, ne-li tisíce dalších a Svět, jaký ho známe, padne. Vše zešedne, nastane tma… Není jisté, zda by to vůbec Fred přežil, zda by přežil jediný z nich. Rodina, přátelé, spolužáci, všichni ti, co si váží života, jaký je, ale stále je tu ta možnost… malá, ale přesto tu je… Fred může žít, tahle možnost dává naději, ale za strašlivou cenu.

Flashback

"Vím, že se připravujete k boji. Vaše snaha je zbytečná. Se mnou nemůžete bojovat," přehlušil vřavu debatujících studentů i profesorů ve Velké síni chladný hlas a George se bezděky otřásl.

Bylo to přesně takové, stejné jako v jeho… ne, to nebyl sen… snad předzvěst? Pocit? Věštba? Každopádně pravda, nevysvětlitelná krutá pravda, ale z jakého důvodu? Proč? Bylo to snad to silné pouto mezi jeho bratrem, jednovaječným dvojčetem, kterého varovalo před Fredovou smrtí? Bylo to propojení jejich magie, kterou spolu sdíleli již od raného dětství? Bylo to… Nezáleželo na tom, co to přesně bylo, ale byla to pravda. Předzvěst, která se právě stala realitou.

"Vydejte mi Harryho Pottera," pokračoval Voldemortův hlas a George bolestně přivřel oči, věděl, že se to stane a také věděl, co nastane, jindy by nepřemýšlel a jednal přesně tak, jako všichni ostatní - snad kromě zmijozelských studentů, "a nikomu se nic nestane," (Kéž by tak mohl věřit!). "Vydejte mi Harryho Pottera a já nechám školu být. Vydejte mi Harryho Pottera a budete odměněni. Máte lhůtu do půlnoci."

Půlnoc přijde za hodinu… A pak… Pak Fred zemře.

Bylo to rychlé… Příliš rychlé, už nezbýval čas.

"Frede! Musím s tebou mluvit!"

"Co se děje?"

"Nesmíš - nesmíš bojovat," vyhrkl.

"Cože? Georgi, je ti dobře? Já vím, že je to dost děsivý, ale chováš se… Divně. Víc než normálně."

"Nesmíš bojovat!"

"Ale -" zarazil se a pak podrážděně zatřásl hlavou, "musíme jít, nikdo nezná tajný chodby líp, než my. Nevím, co ti přelítlo přes nos, ale jestli se bojíš tak -"

"Já se nebojím!"

"Jistěže jo, to já přeci taky! Ale udělám cokoliv, aby to skončilo, i kdybych… Vždyť ty všechno víš. Víš to ze všech nejlíp."

"Já vím."

Nemohl ho zastavit. Fred by ho neposlechl, nikdy by mu neuvěřil, a i kdyby, nedonutil by ho, aby se držel dál od boje. Neměl to v povaze - na to ho znal moc dobře, byli si až příliš podobní.

Současnost

Postava se pohnula, mladík otevřel prázdné skelné oči a zahleděl se na klidnou noční oblohu. Bezmračnou, tmavou, plnou zářivých hvězd… Dokonalou ve své děsivé, nekonečné kráse.

Mohl se rozhodnout jinak?

Byla i třetí možnost?

Ať už to bylo jakkoliv, svoje rozhodnutí si bude vyčítat až do konce svého života.

Flashback

Rozhodl se, musel to udělat, prostě musel… Rozběhl se, před sebou měl obraz svého bojujícího bratra a jen několik metrů od něj stál i Harry s Ronem a Hermionou. Bylo rozhodnuto. Věděl, co musí udělat. Zprudka zatočil a ještě zrychlil svůj běh.

"FREDE!"



A/N: Samy se rozhodněte, jak se asi George rozhodl? A jaký byl konec této povídky? Máte jen dvě možnosti… Nebo snad existuje i třetí?
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 3. února 2011 v 17:04 | Reagovat

Povídka je zajímavá a o to hezčí, že vypráví o postavách z Harryho Pottera, kterým se autoři fan fiction moc nevěnují. A já za ni děkuju. Maggie měla dobrý nápad.

2 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 3. února 2011 v 17:55 | Reagovat

Já tě... Á Bože! Za co mě trestáš?
Právě jsi mi přivodila minimálně tři večery, kdy nebudu moct usnout a budu neustále přemýšlet, jak se rozhodl. A ještě minimálně pětkrát si to přečtu.
Prostě úžasné, úžasné, úžasné. Málem jsem ronila slzy. Nádhera!

3 Shiroa Shiroa | Web | 3. února 2011 v 18:10 | Reagovat

nádherné... tak... krásně napsané a prostě... zajímavý konec. Myslím, že George se nechal zabít místo Freda... nebo mě to alespoň počas čtení napadlo... ale to, jak je to neurčité... sakra! Bylo by tak super dozvědět se, jak to skončilo! Ale takovýhle konec má své kouzlo...

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. února 2011 v 18:13 | Reagovat

Polgara: ale já o nich napsala celou povídku :-) píše se s nima celkem často, řekla bych, jen pro mě si kouzlo získal Draco a tak se ho držím trochu víc... děkuju

Barunka: :-D ha, tak první věta tvého komentáře mě moc potěšila, už je to dlouho, co mi na blogu někdo vyhrožoval :-)
žadatelka psala, že jí otevřené konce nevadí a tak jsem to vzala doslova O:)

Shiroa: děkuju :-) taky mě napadla ještě tahle možnost, jenže to bohužel nejde, vzhledem k tomu, že to vypráví on (no, a pokud jde a já si toho nevšimla -  ksakru!)... myslím, že by to udělal, ale "vize" byla jen o Fredovi a tak jsem tam další možnosti už necpala, abych se neztratila (krom toho Freda mám odjakživa radši :-D)

5 Neriah Neriah | 3. února 2011 v 20:18 | Reagovat

Ach... Dokonalé. A ten konec... Nejdřív jsem tě za něj chtěla zaškrtit, ale pak jsem zjistila, že se mi vlastně hodně líbí :D Já mám takový konce ráda, protože si můžu domyslet, co chci. Hm... Ale stejně mě děsně zajímá, jakej konec jsi vymyslela ty... :D Vztahy mezi dvojčaty jsou obecně hodně fascinující.

6 Piece Piece | Web | 3. února 2011 v 23:05 | Reagovat

Bylo to nádherné. Moc se mi líbila ta atmosféra, které z této povídky přímo tryskala. Tak, tak dojemné a prostě báječně napsané a to všechno okolo. Bylo tam tolik emocí, tolik možností.... Nápad to byl tedy rozhodně skvělý. Deprese ti jdou, mimochodem:D Prostě se budu moc těšit na další velekrásné veledílko z tvojí dílny:D

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 4. února 2011 v 0:05 | Reagovat

Neriah: děkuju a jsem ráda, že ses mi nerozhodla ublížit :-D
vlastně jsem chtěla už ze začátku napsat, že "svět skončil" a tím dát jasně najevo, že bez Freda žít nemůže a že jsem ho chudáka zabila podle knihy, ale pak mě napadlo, že takhle by to mohlo být zajímavější, krom toho pouto mezi dvojčaty určitě děokáže divy

Piece: vážně? O:) protože já se o tu "depresi" od začátku marně snažila a pak jsem nějaký atmosféry hodila za hlavu :-D myslím, že jsem se snažila až moc... veledílo? :-D no, pár těch "dílek" snad ještě bude, ale to je tak všechno, co můžu slíbit

8 Hope Hope | Web | 4. února 2011 v 3:43 | Reagovat

já nevím, co napsat =o)
jo, už vím, konec se mi nelíbí :-P já prostě nejsem člověk, který má rád otevřené konce =o)
ale jako povídka celkově je moc dobrá =o) a taky myslím, že pokud to byl Fredův osud, tak stejně zemřel, ať už George chtěl nebo ne (ano, Čarodějky na mně zanechaly stopy, přiznávám :-D )

9 kami kami | Web | 4. února 2011 v 20:26 | Reagovat

Najprv chcem povedať, že takéto typy poviedok zbožňujem, potom chcem oznámiť, že sa George rozhodol určite správne a Voldy prehral, hoci mne samej by sa viacej páčila predstava apokalypsy a nakoniec chcem len skonštatovať, že to bolo veľmi dobré.

10 Rose Rose | Web | 5. února 2011 v 14:27 | Reagovat

Dojemný, ale krásně napsaný, doufám, že existuje i nějaká třetí možnost... že by se nakonec George rozhodl se obětovat pro bratra a tak by Voldemort nevyhrál a jeho bratr přežil?

11 Guenon Guenon | Web | 5. února 2011 v 20:08 | Reagovat

napsala bych toho hodně, ale povím jen, že mě to dostalo, že se to dotklo hluboko, že i slza ukápla a že to bylo krásný.
A co se pokračování týče... věřím v nejhorší možnost. Dodává to dramatičnosti.

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. února 2011 v 0:14 | Reagovat

Hope: hm, ale to mě je jedno :-P :-D fantazie máš dost, takže si to určitě domyslíš i bez čarodějek ;-)

kami: můj osobní názor je obdobný, byl to i prvotní plán, ale napadlo mě, že určitě existuje možnost dalších konspiračních teorií :)) a tak jsem to nechala na vás... ostatně, názory se různí

Rose: byla by to krásná možnost, ale myslím, že moc pohádková... někdo padnout musí (a já vždycky hlasovala za Harryho! myslím, že jednou si ho pro srandu doopravdy zabiju)

Guenon: děkuju, jsem moc a moc ráda :-) jen mi ale řekni, co je nejhorší možnost pro George?

13 chillychilly chillychilly | Web | 6. února 2011 v 10:23 | Reagovat

Vrahu! Tohle to nesnáším. Jak jsi mi to mohla udělat? Neeee *mlátí hlavou do zdi* právě jsi si zabila jednoho čtenáře!
Myslím, že stejně umřel Fred, že George nic nezměnil a všechno bylo tak, jak to mělo být. A nebo změnil běh všech událostí a nikdy nevznikla ta příšerná poslední kapitola v sedmičce :-D (ďábelský smích)
Povídka to byla nádherná, něco úplně jiného.
Mlěla jsem to už tolikrát rozečtené a vždycky mě od toho něco vyrušilo, proto až teď.

14 The The | Web | 6. února 2011 v 10:28 | Reagovat

Ta povídka byla pěkná, hluboká, s krásnou atmosférou. Ještě pět minut po dočtení jsem zvažovala, pro co se rozhodl. Přemýšlela jsem a přemýšlela a nakonec jsem dospěla k názoru, že se rozhodl "správně" (jak pro koho, že), aby vyhrál Harry a tak dále. I přesto, že se mi víc líbí představa, že by vyhrál Voldy...a to o hodně víc. :D

Já jsem přesvědčená, že by to ve spoustě případech dopadlo zelenou září. Ale pořád je tam ta nepatrná možnost na kterou nechci ani pomyslet. :D
Och, mrkve, mrkve, an ty pozor.
Co se týče layoutu, já jsem za něj ještě ráda, protože na grafiku jsem levá a pokud chci mít uatorské designy, tak prostě musí být jednoduché.
Mimochodem, teď jsem si uvědomila, že ty jsi ke mně přišla zrovna na jeden z nejdivnějších a nejkratších článků, které na blogu vůbec mám. :-D

15 Guenon Guenon | Web | 6. února 2011 v 13:01 | Reagovat

[12]: tou nejhorší jsem myslela, že se rozhodne správně. Pro výhru dobra. Nejhorší je pro mě. :D jelikož Freda miluju... :D (Asi jsem se měla vyjádřit jasněji, co? :D takže tak:D)

16 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. února 2011 v 15:30 | Reagovat

chillychilly: teda, takhle mi vyhrožovat :-( já jen plnila přání, krom toho to TY si furt stěžuješ, že nikdo nepíše o Georgeovi ;-) a tak jsem pro tebe zabila či nezabila Freda ;-)

The: děkuju, já myslím, že to tak asi bylo - byl to prvotní plán, ale... možnost výhry VodíQua (takhle to bylo? :D) bych taky brala, nebo alespoň smrt Harrouše (na tu jsem se těšila snad o prvního dílu :D)
neboj, nebyl to první článek ;-) to jen, že jsem se musela vyjádřit a určitě ne poslední...

[15]: jo, tak to se spolu pak shodneme, když on je tak (rozdíl mezi ním a Georgem je ten, který vím jenom já, protože jsem si ho vsugerovala, ale minimálně má Fredík hezčí jméno... chudinka :-( )

17 Guenon Guenon | Web | 6. února 2011 v 16:44 | Reagovat

[16]: já ho mám raději od té doby, co umřel. Prostě je to tak. Poplakala jsme si nad ním a od té doby to tak je. A myslím, že herec, který ho hraje, vypadá o něco líp... :D

18 The The | Web | 6. února 2011 v 18:00 | Reagovat

[16]: Haha, naše glosy..nejsou nijak kvalitní, nás prostě jen bavilo je psát. A pak jsem je prostě zveřejnila. Za to, že jsem byla pitomá a nevěděla jsem, co je to AUTP jsem se všem potom omlouvala, ale já byla strašně nevzdělaná co se fanfikcí týče. :D
Co se týče těch latinských jmen, vrtalo mi to v hlavě docela dlouho. I když uznávám, že "Siriuse" zní líp než "Siria". Ale tak je to gramaticky správně! :D Ale nevadí. Jen jsem se potřebovala ohradit. :-D

Smrt Harryho, na to jsem se taky těšila už od prvního dílu. A pak, když ten prevít přežil, to mě Rowlingová naštvala. Voldík umřel, Harry přežil - existuje nějaká spravedlnost?
Jo a byl to WoldííQ:*. :DD
Tak to je milé. Já mám vůbec strašně nevyrovnané články. A některé povídky z dubna, to potěš koště.

19 Electra Electra | Web | 13. února 2011 v 1:14 | Reagovat

Nemůžu spát a jsem moc utahaná na to, abych psala, tak jsem hledala něco pro ukrácení dlouhé chvíle a napadlo mě přečíst si konečně něco od tebe.:-D A pááni ... tahle povídka mě dostala. Freda jsem při čtení sedmého dílu oplakávala hodně, víc než Harryho (tam jsem tušila, že v tom bude háček a nakonec nějak přežije). Super náměť a ještě lepší zpracování. Hned jdu na něco dalšího...  ;-)

20 Maya Maya | 15. února 2011 v 20:40 | Reagovat

Chudák George, je mi ho líto. Smrt Freda mě mrzí Rowlingovou jsem za to ještě několik dní nesnášela :-/
Ale tohle bylo úžasný, ačkoliv smutný, ale úžasný :-)

21 Emily Emily | Web | 21. července 2011 v 17:58 | Reagovat

Upřímně, co mě jako první napadlo, buď to nestihl, nebo ano a schytal to místo bráchy.. hrůza

22 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 11. září 2011 v 12:00 | Reagovat

Heh - třetí možnost - poslal na Freda Petrificus Totalus a odklidil ho do bezpečí, jenže umřel Percy a Lee Jordan... Percy protože tam nebyl Fred a Lee přiběhl až když už chodbu ozařovalo zelené světlo a Percy padal k zemi... A tak George zachránil své dvojče za cenu dvou jiných životů... 8-O

23 nel-ly nel-ly | Web | 12. září 2011 v 21:28 | Reagovat

[22]:Můj ty Merline, to ne! :D to je až moc kratastrofický scénář... a to by přeci nikdo z Nebelvíru nedopustil

24 Maysie Maysie | E-mail | Web | 23. září 2012 v 17:42 | Reagovat

Nesnáším otevřený konce.. :D Nutí mě to o tom neustále přemýšlet. Štveš mě :D

25 Kejt Kejt | Web | 29. listopadu 2012 v 8:13 | Reagovat

Tohle jsou moje nejoblíbenější postavy, snad. Hrozně se mi líbí, že píšeš i s postavama, kterým se ostatní moc nevěnují. :)
Ta povídka je zase skvělá, jen bych tě nejradši zastřelila za ten otevřený konec. Chtěla bych aby byla třetí možnost, co kdyby třeba Voldy zakopnul v lese, zabodl si omylem hůlku do srdce a přitom stihl zabít i Naginiho? :D To by se mi líbilo :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA