Dáno osudem (18)

21. ledna 2011 v 15:52 | Nel-ly |  Dáno osudem
Astorie
Tuhle kapitolu jsem psala na směny... Vlastně už od chvíle, kdy jsem dopsala tu minulou. Vím, co se má stát, prostě to vím, ale nějak se k tomu ne a ne dopracovat tak, jak chci... Ale co, trochu toho sladkého do života potřebuju a v posledních kapitolách si to zrovna na Dracovy a Rie doopravdy vybíjám :).
Jsem nějaká přeaktivnělá, co? No... Zkoušky.


Slavnostní večeře pomalu skončila a na velké tabuli zůstalo jen několik posledních kusů rozmanitých dezertů, čokoládové bonbóny a ovoce všeho druhu. Hosté se začali pomalu zvedat od stolu a společnost se přesunula do vedlejšího pokoje, rozlehlého sálu (pro tuto noc kouzlem zvětšeného), kde už je čekalo buď posezení v pohodlných křeslech a popíjení likérů či pravého šampaňského nebo tanec v doprovodu živé kapely. Lady Greengrassová si dala doopravdy záležet, aby se její vánoční večírek podařil a aby na něj nikdo dlouho nezapomněl.

Astorie si stoupla kousek stranou od hloučku, který se vytvořil kolem Daphne a jejích rodičů a nezúčastněným pohledem klouzala po místnosti. Všechno bylo krásné a dokonalé, přesto chladné a neupřímné. Lidé se smáli, ale byl to strojený smích, stejně jako náklonnost, kterou jeden druhému projevovali. Takhle to vypadalo vždy - okázalé oslavy čistokrevných rodů, kdy se každý snažil ukázat jen tu svoji ´nejlepší´stránku a nakonec to dopadalo, jako přehlídka voskových figurín.

Kdysi si Astorie myslela, že je chyba jen na její straně. Vždyť ona byla jediná, kdo se neusmíval a kdo se netěšil na oslavy tohohle typu, například Daphne se v nich vždy vyžívala, stejně jako jejich matka. Dnes však Astorie chápala, že existuje i jiný způsob a jiní lidé, kteří se dokáží doopravdy bavit - a to i bez všudypřítomného luxusu a bohatství.

Akademi v Krásnohůlkách si vždy zakládala na nejúžasnějších plesech v celé kouzelnické Francii. Sám zámek připomínal sídlo těch nejvyšších šlechticů, v němž muselo být všechno vzorně čisté, uklizené a barevně sladěné. Naopak v Bradavicích se snad nikdo, kromě školníka Filche, jehož čas od času bylo vidět se starou prachovkou v rukou, jak prochází po chodbách, nesnažil uklidit způsobem, pod jakým si Astorie vždy pořádek představovala. Ne, neznamenalo to, že by byla na hradě špína (i když prachu by se po chodbách dalo nasbírat na minimálně jednu peřinu pro obra, kdyby ovšem dotyčný neměl alergii na právě na ten prach, protože kýchání těchto bytostí bylo pro člověka značně nebezpečné), ale pod pozorným zrakem jakékoliv aristokratické paničky by jednoduše neprošel. Obrazy na hradě byly zjevně pověšené bez ladu a skladu, jak se komu zachtělo. Brnění postávající v různých chodbách čas od času měnila svá místa, ostatně - vždyť to tam dělala i většina schodišť! A Astorie měla podezření, že nejenom schody, ale i chodby měnily své pozice. Stručně a jednoduše, na první pohled vládl v Bradavické škole čar a magie naprostý zmatek a do toho se Astorie zamilovala.

"Můžu prosit?" ozval se vedle ní tak dobře známý hlas, a když se s úsměvem otočila, nepadl její zrak na nikoho jiného, než na mírně se uklánějícího blonďatého chlapce, jenž dnešní večer vypadal obzvlášť dobře. Srdce jí až zaplesalo, když hleděla na jeho elegantní černý hábit a lakované kožené boty, nad nimiž se lehce skláněla jeho blonďatá hlava. Člověk by si pomyslel, že někdo jako Draco, bude vypadat třeba i směšně v černém oblečení, jež se určitě nehodilo k šestnáctiletému chlapci, ještě k tomu s jeho bledou pletí. On však nosil elegantní oblečení s takovou nonšalancí a samozřejmostí, že nikdo nemohl říct slovo.

"Samozřejmě," kývla hlavou a ucítila, jak se jí po zádech rozlil vodopád kudrlinek. Pro dnešní večer se jejich malá domácí skřítka doopravdy snažila, kdyby Astorie nevěděla, že má od rodičů přísně zakázáno používat jakákoliv kouzla, která neměla výslovně povolena, podezírala by jí z použití magie, protože to, co dokázala, bylo neuvěřitelné.

Draco ji jemně chytil za ruku a odvedl do středu parketu, kde už ji pevně sevřel do náruče a zaujal taneční postoj. Jestli byla jejich aristokratická výchova k něčemu doopravdy dobrá, tak právě k tanci a Draco byl výjimečný tanečník.

"Vypadáš nádherně," zašeptal jí do ucha, když se rozezněly první tóny a oni se pomalu dali do pohybu.

"Děkuji," sklopila oči a s rudnoucími tvářemi mírně sklonila hlavu.

"Myslím to vážně, v sále není nikdo tak krásný, jako ty," pokračoval Draco a Astorie se neubránila úsměvu.

"Nech toho," zašeptala, "moc dobře víš, že to není pravda." Sama si všimla, kolik pohledů se stáčí k její starší sestře, jaký rozruch dokáže vyvolat, když jen přistoupí k tomu či onomu hloučku lidí. Daphne byla jako vždy hvězdou. Kralovala všem večeřím, večírkům, společenským akcím, které se konaly a Astorie zůstávala stát v jejím stínu, s tichou závistí a přesto úsměvem ve tváři. Tolik pozornosti by ona sama nikdy nechtěla, ale věděla, jak se v tom její sestra vyžívá a přála jí jen to dobré. Dnes… Dnes si však v Dracově náruči sama připadala jako královna. Vždyť říkal to, co říkal. Usmíval se na ni… Potichu jí šeptal do ucha a přitom se občas rty dotkl lalůčku jejího ucha… Byl její, jen její.

***

"Slíbilas, že si promluvíme," natočil se k ní její snoubenec, když už na tanečním parketu zůstávalo jen několik nevyčerpatelných párů, blížila se půlnoc.

"Draco, jsem unavená a…"

"Astorie," přerušil ji výhružným tónem, ze kterého jí bezděky naskočila husí kůže.

"Nemůžeme to nechat na zítra?" zkusila to a zadívala se mu s nevinným úsměvem do očí.

"Ne," sykl, chytil ji podpaží a zamířil pryč ze sálu, nedbaje na její snahy se mu vytrhnout. Táhl ji přes chodbu a schody do prvního patra, kde se nacházely jejich ložnice. S trhnutím otevřel dveře té své a vstrčil Astorii dovnitř.

"Co si myslíš, že děláš?" zavrčela na něj hned, jak se dokázala vzpamatovat z faktu, že se nachází zavřená v jeho ložnici a ještě k tomu s ním.

"Řekl jsem, že si promluvíme," odpověděl v klidu a udělal pár kroků k ní. Couvla a on se zamračil. "Co to děláš?"

"Co myslíš?"

"Uhýbáš přede mnou."

"Vážně?" zkusila to a přitom udělala další krok vzad, přičemž narazila do sloupku jeho postele a měla co dělat, aby udržela rovnováhu a nesvalila se na ni, to by její situaci nejspíš ještě zhoršilo.

"Fajn," prohlásil po chvíli, kdy si ji se zamyšleným výrazem podíval a otočil se k ní zády. Zdálo se, že chce odejít z místnosti.

"Kam to jdeš?"

"Pryč."

"Proč?"

"Nebudu tě k ničemu nutit, když vidím, že se mě očividně bojíš," prohlásil tiše. "Myslel jsem si, že už je to mezi námi vyřešeno, ale zjevně ne a s tím já už nic neudělám." Znovu se rozešel a natáhl ruku ke klice dveří, a však ve chvíli, kdy ji zmáčkl, ho zastavila dlaň položená na jeho rameni.

"Ale já se nebojím," prohlásila Astorie tiše a jen stěží potlačila slzy. Tak to si o mně myslí? Že se ho bojím? To snad -

"Tak proč si přede mnou utíkala?"

"Protože - protože nevím, co od tebe čekat," zamumlala a jen s přemáháním k němu zvedla oči. Mlčel, jen ji s nerozluštitelným výrazem pozoroval a zdálo se, že alespoň pro tuhle chvíli se rozhodl v pokoji zůstat. "Omlouvám se," vyhrkla dřív, než si to stačila rozmyslet, "všechno mě to tak mrzí, nechtěla jsem to říct, nemyslela jsem to vážně… Nic z toho! Nechci to pokazit ještě víc."

"Myslela."

"Draco,…"

"Nepokoušej se mi nic namluvit, vím, že myslela a… V něčem si měla pravdu, ale… Nikdy jsi mi neřekla, co přesně ti vadí a pak… Zrovna kvůli někomu, jako je Weasleyová!"

"To s Ginny vůbec nesouviselo," začala se bránit a jen stěží potlačila rozhořčení nad tím, jak Draco opětovně mluví o její nejlepší kamarádce… Dobře, bývalé nejlepší kamarádce.

"Vážně? Takže to nebyla ona, kdo tě tak rozrušil? Nebyl to právě ten důvod, proč si na mě najednou začala ječet?"

"Možná částečně," připustila.

"Částečně?

"Zasloužil sis to už dávno předtím," vyhrkla, "a na tom večírku se to ve mně prostě všechno nahromadilo."

"Tak zasloužil? Nevšiml jsem si, že by ti předtím něco až tak -"

"Copak to nechápeš? Celou tu dobu jsem ti říkala, že s tvým chováním nesouhlasím! Snažila jsem se ti to dávat najevo, ale tys nevnímal," na chvíli se odmlčela a ublíženě mu pohlédla do očí, "ty mě nikdy nevnímáš."

"Ale - ale to… To není pravda," trhnul hlavou.

"Pak se doopravdy nemáme o čem bavit," sklonila hlavu a ustoupila stranou. "Jestli chceš odejít, nebudu ti bránit."

"Jak jinak," slyšela ho zašeptat, když se k ní znovu otočil zády a natáhl se po klice dveří.

Rozzuřeně zaúpěla, zoufalá z celé téhle situace, pak rozhodila rukama, chytla ho za ramena a silou, kterou nevěděla, jak ve svém malinkatém těle našla, ho otočila zpět k sobě. A než se Draco stačil vzpamatovat a snad i začít bránit, přisála se k jeho rtům v polibku, jenž mu měl dokázat, jak špatně všechno pochopil.

Zůstal strnule stát, s očima doširoka otevřenýma a Astorie se zarazila, s ústy stále přitisknutými k těm jeho. Normálně by jí tahle situace přišla komická, ne však dnes a už vůbec ne v případě chlapce, jehož k sobě stále pevně tiskla. Svým způsobem to všechno bylo vážně tak trochu… Absurdní.

Celé ty dlouhé týdny od jejich zásnub chodila jako tělo bez duše, litovala se a v duchu proklínala Draca Malfoye, myslela si, že ho bude nenávidět až do konce života a to, jak bezohledně s ní zacházel, tomu moc nepřidalo. Pak se však něco změnila a ona se ho rozhodla tolerovat. Nic míň, nic víc. Přestala se bránit a naučila se ignorovat ten pocit zrady, jež cítila hluboko uvnitř svého těla. Neměla přeci na výběr, byl její snoubenec a to se už nedalo nijak změnit, prostě to nešlo. Avšak tím, že nepokračovala v jeho proklínání, nýbrž zapudila svoje vlastní pocity, si nastražila past, do které nakonec sama spadla. Ve chvíli, kdy se mu přestala bránit a odvracet se od něj, ho začala akceptovat a pak… Pak už to šlo všechno ráz na ráz a nedalo se tomu zabránit. Znovu v něm poznávala toho Draca z dávno minulých let, dokázala se s ním smát, opětovat polibky a postupně, aniž by si to sama uvědomila, se do něj zamilovala a tím si vykopala vlastní hrob, protože teď už nebylo návratu.

Zavřela oči, stoupla si na špičky a dlaněmi přejela z jeho hrudi, kde až do teď pevně svírala jeho společenský hábit, k Dracovým tvářím. Přejela po jemné pleti jeho obličeje až k hebkým vlasům, objala ho kolem krku a donutila ho rozevřít rty, aby sama mohla prohloubit jejich polibek. Konečně si uvědomila, že je už moc pozdě na to, aby couvla.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 21. ledna 2011 v 16:46 | Reagovat

Prenádherná kapitola! :) Vážne ani nemám čo dodať, lebo je to dokonalé! A naozaj, nemám slov! Došli :D. Je to naozaj prenádherná kapča! :)

2 Sokana Sokana | Web | 21. ledna 2011 v 19:07 | Reagovat

Mám z toho rozhovoru dosť zvláštny pociť, taký... divný. Strojený. Ani to poriadne vysvetliť neviem :D Ale kapitola bola nádhená, ten záver úplne magický, som Rada že si to Ria konečne priznala (:

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 21. ledna 2011 v 19:25 | Reagovat

Oba jsou to pitomci! Jen netuším, kterej z nich ten větší :D Krásná kapitola.

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. ledna 2011 v 19:28 | Reagovat

Lily: děkuju :) moc a moc

Sokana: ehm, jakej přesně? ten druhej O:) no, mělo to být takové ... jiné a k tomu jsem vůbec netušila, jak to napsat :-D

C.ind.ere.lla: viď? ale kdyby nebyli, o čem bych psala? :-) díky

5 kami kami | Web | 21. ledna 2011 v 20:21 | Reagovat

Juj! Koľko to romantiky na koniec. :D Ale aj také musí byť, inak v poslednej dobe sa mi zdá, že Draco je na sladké scény ako stvorený, asi už len tým, že sám je taký cukríček. :D
A ešte, čo sa týka tvojho písania poviedok na etapy... ja tak píšem úplne všetko. Podľa mňa je to potom aj lepšie napísané, človek je nútený čítať si to viac ráz po sebe.

6 Hope Hope | Web | 21. ledna 2011 v 20:52 | Reagovat

já nevím, co napsat...jsem naprosto šokovaná, tohle bych od Astorie nečekala, ale bylo to úžasné =o)

7 Nel-ly Nel-ly | 21. ledna 2011 v 21:11 | Reagovat

kami: já varovala! :-D ale slibuju, že to nebudu přehánět, to ty Vánoce a právě náš cukrkandlový Dráček... je tááák sladkej
jo, etapy jsou určitě dobré na promyšlení, ale ne tímhle způsobem... nejdřív si uvědomim, že je to šílené..nebo hůř, že nejsem schopná navázat

Hope: no, šok není to nejlepší, co bych chtěla slyšet, ale když si tu přeberu po svém... je to pochvala :-D

8 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 21:15 | Reagovat

Jé, dneska jsem měla pořádnou dávku romantiky. Ale co, já ten cukr potřebuju. Proč nikdy chlapi nepochopí, co se za jakým chováním skrývá? (uznávám, občas je to těžké, ale i tak. Měli by to poznat!)
I když oni jsou oba dva takový...no...jak to říct...(nechala bych to na těch třech tečkách).
Začínám mít Draca ráda a to u mě vždycky vedl Lucius...

9 Maya Maya | 21. ledna 2011 v 21:32 | Reagovat

Wow, Ria je teda žena činu, co? Líbilo se mi to a hlavně ten závěr...naprosto nepřekonatelný...áááách, Draco je k sežrání

10 deadlik deadlik | Web | 21. ledna 2011 v 21:37 | Reagovat

Páni nemám slov :) Tahle kapitola se ti opravdu povedla,teda každá kapitola se ti povedla,ale tahle kapitola mě naprosto okouzlila:) Jsem ráda,že se to mezi Riou a Dracem začíná konečně urovnávat.Snad konečně budou štastný.

11 Betka Betka | Web | 21. ledna 2011 v 21:49 | Reagovat

Ahoj, ďakujem za blahoželanie blogu. :-D
Nečítala som síce celú túto kapitolu, ale je skutočne výborná! :)
Nie je veľa talentovaných blogových spisovateľov, ale Ty patríš k nim! :D :-D

12 Nel-ly Nel-ly | 21. ledna 2011 v 21:56 | Reagovat

chillychilly: myslím, že Luciusem můžeš být posedlá a kdoví co, ale Draca mít ráda - to přeci ani jinak nejde :-) když on je taaaaak...prostě tak :-D
tupoučkej, slaďoučkej, debilňoučkej a kdoví kolik dalších oučkejch, krom toho se mi ze všech postav prostě píše nejlíp - takže i tvárnej

Maya: myslím, že už konečně nastal čas, aby tochu... zapůsobila :-D přeci jen otálela dost dlouho, aby dala hold svému charakteru :)

deadlik: kdoví? (já ano! :-D) moc děkuju :) zkusím nezdržovat

Betka: díky

13 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 22:48 | Reagovat

[12]: Když jsem si přečetla, že je Draco tvárný, tak mi to dohromady s knížkou, kterou momentálně čtu utvořilo takový mírně perverzní podtext. Alespoň mě to rozesmálo, ale ne, nesmím na to myslet!
Jj, Draco je oučkej, to Lucous není. Dráček je prostě plyšáček :-D  (ale ne, další... panebože, já tu knížku nesmím číst, ještě se ze mě stane zvrhlík)

14 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 22:49 | Reagovat

Lucius, panebože, Lucous, jak jsem to mohla napsat? :-D

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. ledna 2011 v 23:02 | Reagovat

[13]: jaká je to knížka? začíná mě to celkem zajímat :-D
Lucous... náhodou, dyť to zní dobře :D jak Licous (jen si nevzpomínám, co to je - něco s vousama? :D)

16 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

Belle de jour. Je to hodně... no, nic neskrývá. Prostě bez jakýchkoli zábran píše o svém životě prostitutky. Plus nejen o něm. Některé praktiky nejsou pro slabé nátury. Je to docela zajímavá kniha. Vznikalo to jako blogový deníček. Tuším, že za to i dostala nějakou cenu.

17 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

Jj, licousy jsou vousy, měl je třeba František Josef I. Takový ty, co rostou kolem uší :-D a na tvářích

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. ledna 2011 v 23:25 | Reagovat

[16]: tak to neznám, ale jednou seženu ;-)
já četla Markýze de Sade, mě už asi nic nepřekvapí :-D
jj... já vím, vzpoměla jsem si, jak jsem to poslala...

19 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 23:29 | Reagovat

[18]: Tak po tom už věřím, že tě to asi moc nemůže ohrozit na psychice. Musím říct, že má sice zajímavý sexuální život, ale nemusím mít všechno. Neco bych byla ochotná vyzkoušet, ale některé věci které tam popisuje jsou pro mě prostě tabu. Přijde mi, že ona nemá hranice.
No vidíš, zrovna dneska jsem si doplňovala knihovnu )abych si zvedla náladu) a na tohle tam koukala taky, nakonec jsme si to ale nevzala, už tak jsem měla hrozně moc knížek. Možná tam pro to zítra skočím :-D

20 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. ledna 2011 v 23:35 | Reagovat

[19]: já to kdysi koupila v levných knihách, tohle už by psychiku ovlivnit mohlo... je to doopravdy magořeina, už bych tomu ani neřekla "sex" nebo tyranie...prostě... magořina
(a tahle diskuze určitě nepatří k téhle kapitole, to je moje nepříliš omezená kapitolovka! :-D)
jo.. do knihovny taky musím, zaplatit spozdný a třeba konečně dostat opencard

21 Tarina S. Tarina S. | Web | 22. ledna 2011 v 10:32 | Reagovat

Vůbec nevadilo :D Hlavní je, že tam bude jedno Weasleyho dvojče a romantika! :-D

22 Sokana Sokana | Web | 22. ledna 2011 v 12:59 | Reagovat

[4]: No, začiatok rozovoru bol síce perfektný, ale potom mi prišlo, ako keby to ani neboli oni. Draco menej ako Ria, ale predsa sa mi to zdalo neprirodzné. Ale bude to asi len mnou, v poslednom čase to so mnou ide dolu kopcom :D

23 Nel-ly Nel-ly | Web | 22. ledna 2011 v 17:25 | Reagovat

[22]: je to možný a asi to bude mnou :) potřebovala jsem nějak - jí poposunout dál a Draca stáhnout... Celou dobu by si, dle mých předpokladů :D, neměl vlastně vůbec uvědomovat, co dělá a teď s tím pomalu začít, i když pravda, že jsem se mu v posledních kapitolách věnovala málo, tak to mohlo být překvapivé... asi bych si měla uvědomit, že do hlav jim tady vidím jenom já

24 Neriah Neriah | Web | 22. ledna 2011 v 20:35 | Reagovat

Astorie mě hodně překvapila. Takový krok bych od ní nečekalaa, zvláště potom, co rozhovor neustále oddalovala... Ale bylo to prostě úžasný :-) Draco v tvým podání je prostě... jak to jen říct... :D No zkrátka díky tobě jsem si ho hodně oblíbila a toho si važ! :D

25 Angel Angel | 23. ledna 2011 v 10:06 | Reagovat

Páni, Astorie válí:-)

26 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 23. ledna 2011 v 11:50 | Reagovat

Kdo by to do ní řekl? Každopádně, moc hezké, moc hezky napsané, zase jsem se tam vžila :-)
Jo, virózy jsou pěkné potvory, já už dva dny mluvím jak veverka :-)

27 Guenon Guenon | Web | 23. ledna 2011 v 19:46 | Reagovat

Romantika? Ano prosím, to si sakra necháme líbit...:D Astorie překvapila, celekm hodně, ale asi to muselo přijít. To, že tvého Draca miluju, sice říkám pořád, ale tak,... je to pravda!
Takže prostě: krásná kapitola, a šup dále! :)

28 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. ledna 2011 v 2:23 | Reagovat

Neriah: ach jo, tak já doufala, že už to vyplyne samo a tady jsou všichni překvapený... krucinál! :D
vážím vážím :) nemít ráda Draca, to je zločin

Angel: děkuju :)

Barunka: ale ano, řekl! (ehm očividně jen já) veverka? :) to bych chtěla slyšet, já se radši nebudu k ničemu přirovnávat

Guenon: jojo, to sakra jo :-D díky... jaký je? hm? dokonalý? O:)

29 Shiroa Shiroa | Web | 26. ledna 2011 v 16:42 | Reagovat

Astorie má možná trošku v hlavě zmatek, ale... no, pěkně to rozjíždí:-D A Draco... juj:-D krásná kapitola...:-)

30 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. ledna 2011 v 17:16 | Reagovat

Shiroa: co já bych řekla, tak zmatek má v hlavně furt a furt :-D chudinka... děkuju :)

31 Lucy36 Lucy36 | 29. ledna 2011 v 23:03 | Reagovat

To je krása :-D Astorii závidím :D

32 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. ledna 2011 v 23:24 | Reagovat

Lucy36: já taky :-D děkuju

33 Šnečkovská Šnečkovská | Web | 26. února 2011 v 19:42 | Reagovat

Úžasné, těším se na další kapitolu :)

34 Emily Emily | Web | 7. března 2011 v 14:48 | Reagovat

Téda, je to vážně krása.. a tys říkala, že se Draco nemůže zabouchnout :-D bude to ještě pokračovat nebo je to konec? i když tohle by jako konec šlo..ROMANTIKA fakt pěkný

35 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. března 2011 v 16:05 | Reagovat

[34]: konec? neblázni...nene :-D to jsem se jen trochu zadrhla :D ale za pojedu... já to umím vždcky tak po polovině krásně zmrvit, každopádně plány mám velku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA