Dáno osudem (17)

7. ledna 2011 v 12:41 | Nel-ly |  Dáno osudem
astorie 02
Na mé poměry doopravdy kraťoulinká kapitola a zase spíš taková vyplňovací, ale co. Za svojí délku se omlouvat nemusím :-P snad jen za zvětšující se prodlevy, kterým se snažím marně zabránit. Ale děj mám promyšlený, minimálně příští čtyři kapitoly znám slovo od  slova, teď je jen sepsat (a člověk by řekl, že nejtěžší je to vymyslet).


Ve stejném duchu, v jakém vánoční ráno začalo, tak i celý den pokračovalo. Jistě, nejistota a ostychy v jejich chování přetrvaly, přesto by Astorie mohla s klidným svědomím tvrdit, že dnešní den představoval až převratné zlepšení jejich vzájemných vztahů.

Od toho osudné večírku, na nějž se tolikrát snažila zapomenout a na nějž zároveň neustále vzpomínala a kladla si za vinu všechno, co toho večera řekla (přestože v koutku duše věděla, že měla z větší části pravdu) a udělala, litovala, že raději nedržela jazyk za zuby, jak už to vlastně bývalo jejím zvykem. Bylo to poprvé po dlouhé době, co se nechal takhle unést. Už roky se nestalo, že by takhle ztratila ovládání, a když už náhodou, tak jen v tichu a klidu své ložnice schována za tlustými dveřmi. Nikdy nebyla typ skandálových dívek, jež rády vyvolávaly scény a strhávaly tím na sebe pozornost. Vždy si přála být jednoduše… Neviditelná. O to víc potom, co všechno se jí podařilo zkazit jen v několika minutách planoucího vzteku a pocitu ukřivděnosti, jenž v ní bobtnal už od chvíle, kdy ji Draco požádal, a zároveň donutil souhlasit, o ruku.

Ne! Astorie se rozhodla, že na to už nebude myslet, hlavně ne dnes, když konečně začalo všechno zlepšovat. Draco s ní mluvil… Tedy, ráno ji pozdravil a popřál Veselé Vánoce. Pak ji usadil ke stolu, jak se od něj slušelo, a když se natahovala po másle, galantně jí ho podal, přičemž se letmým dotykem otřel prsty o hřbet její ruky a mírně se na ni usmál. Ano, tohle gesto bylo pro Astorii jasným znamením, že přestal trucovat (a že by tedy měla přestat i ona sama) a hodlá se znovu začít chovat, jako dospělý člověk (čehož se bála).

"Astorie," ozval se za ní povědomý hlas zrovna ve chvíli, kdy se toho dne už po několikáté zahleděla tak zvaně ´do blba´ a přestala vnímat své okolí. Poplašeně sebou trhla, ale pak si urovnala sukni svých večerních šatů a s nejistým úsměvem se rozhodla čelit svému snoubenci.

"Draco," oslovila ho a dala si záležet na přirozeném, snad trochu překvapeném, tónu hlasu. "Potřebuješ něco?"

"Myslím, že bychom si měli promluvit."

"Vážně?"

Její psychický trýznitel se zamračil.

Tak dost, Greengrassová. Zas tu tupost nepřeháněj nebo ho odeženeš… A co pak?

"Ano, myslím, že je to nutné."

"Samozřejmě," odpověděla a pokusila se na své tváři vykouzlit další úsměv, marně.

Nejsem připravená. Ne teď, ještě ne, prosím, ne!

"Draco," začala pomalu a snažila se nasadit výraz, jemuž říkala jednoduše ´Daphne´. Výraz naprosté zdvořilosti, úcty, ale zároveň neústupnosti a hrdosti. Nepovedlo se, její mimické svaly se bránily s takovou vervou, až se její obličej pomačkal do jakéhosi pokřiveného šklebu.

Bezva, jestli si o tobě doteď nemyslel, že jsi blázen. Tak teď už ano.

Může milovat blázna? Když může být láska bláznivá, tak proč -.

Ale ty nechceš, aby tě miloval… Nebo snad…?

"Myslím, že bychom to měli nechat na potom," vyhrkla dřív, než mohl její vnitřní rozhovor s… kdovíkým uvnitř její hlavy… dojít k závěru, kterého se nechtěla ani domýšlet.

Ne. Ne! NE!

"Radši bych…," začal Draco, ale k Astoriině úlevě byl okamžitě přerušen domácím skřítkem, jež se s tichým ´PUK´ objevil v pokoji.

"Deepy se omlouvá," uklonilo se to stvoření div, že se špičkami rozevlátých uší neotřelo o zem. "Paní vzkazuje, že večírek začíná a slečna Astorie s panem Dracem mají jít přivítat hosty."

"Ano jistě," mávl Draco rukou a ani se na skřítka nepodíval. "Už jdeme."

"Ano, pane," další hluboká úklona, během níž se už musel každou chvíli praštit hlavou o zem. "Jistě, pane. Děkuji, pane." Skřítek se ještě naposledy hluboce uklonil a pak se přemístil pryč.

"Měli bychom už jít, matka nerada čeká," hlesla Astorie a okamžitě se začala otáčet, avšak v odchodu jí zabránila Dracova ruka pevně se svírající kolem jejího předloktí. Bojácně se k němu znovu otočila a pohlédla do těch šedomodrých očí, které ji v posledních dnech neustále trápily ve snech.

"Večer si promluvíme," oznámil jí Draco nesmlouvavě a ještě silněji ji zmáčkl.

"A-ano," zakoktala se a uhnula pohledem. Chytil ji za bradu a natočil tak, aby jí mohl hledět do očí.

"Slib mi to."

"Slibuji," zašeptala a s odhodláním, které nevěděla, kde získala, mu opětovala upřený pohled.

***

"Astorie, má drahá, vypadáš úžasně," bylo první, co uslyšela, jakmile se otevřely dveře vstupní haly a hned na to už měla před očima jen zeleno a zahalil ji oblak drahé těžké voňavky. Nikdy by nečekala, že lady Malfoyová projeví tolik nadšení ze shledání se svou budoucí snachou, ještě k tomu nechtěnou budoucí snachou, protože Astorie samozřejmě nikdy nemohla dosáhnout dokonalosti své sestry, kterou si Narcisa pro svého syna vždy přála.

"Lady Malfoyová," vykuckala Astorie a snažila se zhluboka dýchat ústy, aby se ubránila omamné vůni luxusního a šíleně aromatického parfému.

"Ale no tak, má drahá, jaká lady? Vždyť už jsme vlastně jedna rodina," spráskla Narcisa ruce a znovu ji krátce objela. Astorie se nezmohla na víc, než šokované zamrznutí na místě. To už si jí však lady Malfoyová přestala všímat a vrhla se kolem krku svému synovi, který jí obětí s úsměvem opětoval.

"Draco, miláčku, jsi nějaký bledý a tak hubený," slyšela Astorie Narcisin šepot, "nosíš teplé oblečení? Jíš pořádně? Tolik jsi mi chyběl, chlapče. Už jsem se začínala bát, že tě o Vánocích vůbec neuvidím…"

Aha, tak proto se na mě tak vrhla. Došlo Astorii okamžitě. Bylo to historicky poprvé, co Draco netrávil alespoň převážnou většinu vánočních prázdnin doma u své rodiny a své milující matky. Ale copak mu to neřekla sama? Že by se Draco sám rozhodl trávit prázdniny s její rodinou? Že by vše doopravdy vycházelo z jeho iniciativy, aby mohl být s ní? Mimo Bradavice? Další slova lady Malfoyové Astorii přesvědčila, že ve svých úvahách míří správným směrem.

"… tohle už nám nikdy nedělej. Víš, jak bez tebe bylo doma prázdno a ticho? Tolik jsi mi chyběl a otci také."

Takže to všechno bylo doopravdy z jeho hlavy. Nejspíš dávno předtím, než se stala ta katastrofa na večírku, kdy už pozvání k její rodině nešlo zrušit. Sám se připravil o možnost strávit svátky doma se svou rodinou jen, aby mohl být s ní a ona to takhle pokazila.

Právě v tuhle chvíli Astorie ze všeho nejvíc toužila po schůzce s nějakým Třaskavým skvorejšem v malé místnůstce bez oken a dveří. Potom všem, co jí o těchhle stvoření jak Daphne, Draco tak i Ginny vyprávěli, pochopila, že by ani jednoho z nich nechtěla potkat. Dnes by si to však zasloužila.

***

Společnost čítající asi dvacet až pětadvacet hostů z nejvyšší čistokrevné kouzelnické třídy se přesunula do největší místnosti Greengrassova sídla, tedy do obrovského luxusně vybaveného obývacího pokoje a posléze velkými posuvnými dveřmi do jídelny, kde už na ně čekala dlouhá tabule prohýbající se pod tunami jídla.

Vánoční večírky pětadvacátého prosince byly již odvěkou tradicí čistokrevných rodin. Pro manželky aristokratů bylo tou největší poctou, když na ně přišla řada a snažily se vždy ukázat, že zrovna jejich hostitelské schopnosti jsou nejlepší a že zrovna ony jsou schopny připravit ty nejhonosnější večeře. Tento rok padl los na lady Greengrassovou, jejíž mladší dcera se brzy měla provdat za jediného syna veleváženého lorda Malfoye a tak spojit jejich rody. Malfoyovi patřili k samé špičce žebříčku, večírky lady Malfoyové byly nezapomenutelné, jejich sídlo bylo úžasné, už na míle daleko byl cítit luxus, ne však kýč, ale taková ta starosvětská elegance, jež dodávala atmosféru starobylosti. Lady Malfoyová byla dokonalá hostitelka, nikdo se jí nedokázal vyrovnat, ale všechny dámy se jí snažily, co nejvíce přiblížit a tento rok se zrovna paní Greengassová musela snažit více, než kdykoliv jindy, protože od teď už patří do jejich velevážené rodiny, přesto se však lord Malfoy, budoucí Astoriiny tách, vánočního večírku nezúčastnil, bez udání zvláštního úvodu - což by se slušelo, ale v jeho postavení to nebylo potřeba. Ostatně… Nebyl sám. Chyběli další tři nebo čtyři tradiční hosté, jejichž manželky už minimálně jednou byly nebo měly být hostitelkami. Nikdo si s tím však nedělal hlavu, nemohl, dnes se mělo slavid. Dnešní den se vzdával hold bohatství a tradicím čistokrevných rodů.

Aniž by si toho všimla, ocitla se Astorie stojící po prvém boku svého otce, jenž seděl v čele stolu, a za ní jí už Draco galantně odsouval židli. Posadila se, a když si Draco sedal na volnou židli vedle ní, mírně se na něj usmála a během přípitku, kdy všichni pozvedli své číše, ho nenápadně pod stolem chytla za ruku a pevně sevřela.

Cítila, jak sebou překvapeně cukl, ale ruku z jejího sevření nevytrhl. Naopak… Ještě silněji opětoval její stisk, a když se k němu po chvíli nepatrně otočila, mile se na ni usmál. Největší chmury byly zažehnány.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 7. ledna 2011 v 13:19 | Reagovat

Krásna kapitola! Nádherná! :) Tešim sa na ďalšiu :)!
PS: ani som ti nepochválila dess (myslím...), krásny :)!

2 Shiroa Shiroa | Web | 7. ledna 2011 v 14:52 | Reagovat

Při přivítací scéně Malfoyových jsem si musela posmyslet: Maminčin mazánek:-D :-D
úžasná kapča... kraťounká, ale úžasná:-D

3 Nixie Nixie | 7. ledna 2011 v 14:59 | Reagovat

Úžasné, úasné, úžasné :D Hrozně se těším na ten jejich rozhovor :D A ten konec je tak.... roztomilý xD

4 Nel-ly Nel-ly | 7. ledna 2011 v 15:05 | Reagovat

Lily: moc děkuju :)

Shiroa: to doufám, v tomhle jsem vařila z vody :-D ale tak Draco... náš malý aristokratický rozmazlený andíleček

Nixie: to víš, já jsem roztomilost sama :-D ale co... musím si to trochu užít, než zas půjde do tuhýho, abych vás neunudila, děkuju

5 Neriah Neriah | Web | 7. ledna 2011 v 17:50 | Reagovat

Narcisino vítání nemělo chybu :D Jen tam máš malý překlep, místo "objala" je tam "objela". A ten konec se mi prostě líbil. :-) Těším se na rozhovor. :D

6 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 7. ledna 2011 v 17:55 | Reagovat

Upřímně, já bych zrovna neřekla, že je nejtěžší povídku vymyslet, ale spíš sepsat, protože jinak já už bych měla toho napsáno tolik :-)
Kapitola byla absolutně úžasná! Vůbec si nemyslím, že je jen taková vyplňovací, to rozhodně ne.
Astorie má taky druhé já? Ach, tak teď se právě přiblížila svou postavou k normálnímu člověku, protože polovina lidí, co znám, se věčně věků hádá sama se sebou.
A Draco... Neřekla bych, že je to maminčin mazánek, ale očividně je. A víš co? Hodí se to tam, líbí se mi to :-)
Prostě a jednoduše nádherná kapitola!

7 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 7. ledna 2011 v 19:31 | Reagovat

Krésné ale krátké :D

8 Nel-ly Nel-ly | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 20:35 | Reagovat

Neriah: překlep?? neee, a já konečně po dlouhé době poslechla radu spisovatelů, napsala kapitolu včera a dnes si ji teprve přečetla... to je přesně důvod, proč potřebuju betareadera... objela, co si o mě pak budete myslet? 8-O

Barunka: "člověk by řekl" jooo.. stačit tak vymyslet příběh, tak toho tu je tak desetkrát víc... ale stejně, sedět koukat a nevědět, když je v podstatě vidim před sebou a přesně vim, co má být (už kolik měsíců? to je zvláštní :D)
Chvíli jsem uvažovala, jestli tam Astoriino druhé já strkat nebo ne, ale ono se vecpalo a neodešlo :-D tak jsem ráda že neruší

C.ind.ere.lla: děkuju :-) krátká ano... tak snad příště a dřív :-D

9 Therysek Therysek | Web | 7. ledna 2011 v 20:53 | Reagovat

K tomu prostě nemám co dodat, všechno už bylo řečeno. Těším se na další :-)

10 Therysek Therysek | Web | 7. ledna 2011 v 20:55 | Reagovat

[8]: Druhé já stoprocentně neruší, mně se to tam naopak strašně líbilo, působí to nenásilně a hezky se to čte. (Něco mi to připomíná :-D :-D)

11 Neriah Neriah | Web | 7. ledna 2011 v 21:05 | Reagovat

[8]: Stát se to může. :-) Já občas taky perlím :D Mám v tomhle trošku výhodu - jak text poslouchám, dokážu většinu překlepů vychytat hned na první pokus, stejně tak interpunkci. Horší je to s i/y, to si musím projet po písmenech, abych zjistila, zda tam není chybka, ale word většinu vychytá. A text si čtu hned po napsání a pak i druhý den. Ale to spíš kvůli formulaci některých vět :-)

12 Nel-ly Nel-ly | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 21:52 | Reagovat

Therysek: klidně můžeš říakt dál, já si to ráda přečtu :-D
Co ti to připomíná? :-O zas jsem se snažila být originálně neoriginální? :)

[11]: chápu, že v poslechu to může být jiné, protože při čtení je dokázáno, že když už čteš rychle a dobře, tak vnímáš jen první a poslední písmeno slov, zbytek si mozek domyslí... ale zase chápu, že to musí mít milion jiných nevýhod :(
jo formulace, chybějící slova (to se mi stává furt :D protože píšu rychleji, než myslim)

13 Hope Hope | Web | 7. ledna 2011 v 21:55 | Reagovat

já prostě nevím, co k tomuhle napsat =o) bylo to skvělé =o)

14 Neriah Neriah | Web | 7. ledna 2011 v 22:34 | Reagovat

[12]: Jedna nevýhoda mě napadá. Když si chci při hodinách něco číst na netu, nedokážu vnímat zároveň i výklad, díky čemuž nevím, jestli po mně profesoři něco nechtějí :D Je pravda, že když čtu něco v Braillu, taky nevnímám chyby. A taky píšu rychleji, než myslím. :D Pak vždy přemýšlím, co jsem chtěla shlukem některých znaků říct. A některým formulacím se musím smát.
Když už tu píšu komentáře naprosto nesouvisející s článkem... Jak se reaguje na příspěvky v návštěvní knize od blueboardu? Ono to asi nejde ovládat s klávesnice... :-( A nebo jsem už úplně blbá!

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. ledna 2011 v 23:35 | Reagovat

[14]: to chápu, slyšet a slyšet, je jiný než číst a slyšet... právě proto mi nevadí psát při televizi... vnímám oboje

hele návštěvní kniha, normálně tam máš čtyři kolonky: jméno, mail, home a text.. žádný kódy nebo tak... stačí vyplnit jméno a text a pak myší kliknout na odeslat... snad ti to půjde :) mě právěp potěšilo, že v tom nejsou ty šílený kódy

16 JaNousek JaNousek | 8. ledna 2011 v 11:13 | Reagovat

Moc se to povedlo vážně!!!
Prosím kukni http://janousecek.blog.cz/

17 Jenny Jenny | Web | 8. ledna 2011 v 12:20 | Reagovat

Ach Narcissa moc milá žena..:) Mám jí ráda ale vážně..Přijde mi taková že se o všechno musí starat a hlavně o syna takže jak tady už někdo napsal "maminčin mazánek" :)
Ale vážně se mi kapitola moc líbila a jsem zvědavá co bude dál..:)

18 lina lina | Web | 8. ledna 2011 v 20:15 | Reagovat

náhodou krásná vyplňovací kapitola:) A hrozně se těším na další...

19 mayaluthrell mayaluthrell | 8. ledna 2011 v 21:24 | Reagovat

No konečně! Konečně se skoro usmířili (ještě by to totiž chtělo nějakou pusu nebo tak :-D) Ale...konečně! Jsem moc ráda, že ho chytla za ruku a on nedělala uraženého. Bylo to moc krásný, těším se na další a jak se to vyvine

20 Nel-ly Nel-ly | Web | 8. ledna 2011 v 21:46 | Reagovat

Jenny: já taky :) ale ta její opičí láska k Dracovi (je to prostě rozmazleneček). Děkuju

lina: díky

Maya: myslíš, že to udělám tak jednoduchý? :-D jakobys mě nezanala... ještě zdaleka nedkončím :) (i když bych možná měla)

21 chillychilly chillychilly | Web | 9. ledna 2011 v 12:06 | Reagovat

Mě ta délka docela vyhovovala, nějak jsem nepostřehla, že by to bylo kratší než obvykle. Narcissa byla skvělá, taková straostlivá mamča, kdo by si to pomyslel... Schůzku s třaskavým škvorejšem? To na tom musela být hodně, ale opravdu hodně špatně :-)
Ale už to vypadá, že spolu budou žít šťastně až do smrti, jde to vůbec o Draca, aby žil šťastně? Ačkoli jistý náznak neštěstí bych tam viděla (v těch chybějících rodinách. Mě by to asi znepokojilo...)

22 Angel Angel | 9. ledna 2011 v 19:20 | Reagovat

Opravdu, tahle se ti moc povedla.

23 Therysek Therysek | Web | 16. ledna 2011 v 11:01 | Reagovat

[12]: Připomíná? Já ti nevím.. :-D...občas se ve mě taky ozývá takový tichounký vnitřní hlásek :-D :-D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA