Tak trochu jiná pohádka

23. prosince 2010 v 16:05 | Nel-ly |  Jednorázovky
Veselé Vánoce
Tohle prosím berte s velkou nadsázkou :). Měla jsem v plánu Vánoční jednorázovku, ale to tak nějak nevyšlo a tak mám... Tohle. Je to otisk duše HP maniaka, vykrádání vánočního příběhu a pěkná hloupost... Ale snad to pobaví a zaujme, jako taková "jiná" Vánoční pohádka.
(třeba mě ještě chytne múza a nakonec něco sepíšu, ale je to dost nepravděpodobné - stále nemám stromeček ani ozdoby :D, nic není uvařeno a stejně jako minulý rok mám dneska v plánu pořádit si vánoční kocovinu - i když asi v o dost menším měřítku, než jak to dopadlo minule - to jsem totiž mohla dojít "bezpečně" domů v pět ráno)

Veselé Vánoce Vám Všem :)

době, kdy Lily a James Potterovi očekávali narození svého prvního potomka, skomíral kouzelnický svět v jedné z největších magických válek všech dob. Temný mág, zvaný lord Voldemort, započal válku proti mudlům, kouzelníkům z mudlovkých rodin a konečně i čistokrevným, jež se odmítli podrobit jeho tyranii. Uvedl Svět do chaosu.

Stalo se to na podzim roku 1979, kdy se lord Voldemort dozvěděl o věštbě, jež měla změnit celý jeho život - nadobro. Věštbu vyřkla dědička skomírajícího starobylého věšteckého rodu, s největší pravděpodobností to bylo její první a také poslední proroctví.
Věty, jež byly vyřčeny, slibovaly na sklonku sedmého měsíce roku narození chlapce, spasitele, jež bude mít dost sil porazit Pána zla. Měl to být syn rodičů, jenž se Voldemortovi již třikrát postavili v boji. Avšak takové páry byly v celé Anglii jen dva, dva jediné.
Pán zla tedy vyslal své věrné následovníky. "Hledejte! Hledejte, dokud je nenajdete, i kdybyste měli prohledat každý kout Planety, i kdybyste měli vyvraždit všechny kouzelníky či mudli. Najděte je!"
A tak byli Lily a James Potterovi nuceni opustit své přátele i bitevní pole a ukrýt se na bezpečném místě neznámém pro lidi na celičkém širém Světě, kromě těch nejbližších a nejdůvěrnějších přátel. Jejich skrýší se stal maličký dům v městě zvaném Godrikův důl pojmenovaném po zakladateli nejbojovnější a nejšlechetnější z kolejí Bradavické školy čar a kouzel.
Uběhlo několik měsíců, až konečně jednoho dne nastala chvíle, na kterou Potterovi čekali. Lily porodila miminko, syna, jenž dostal jméno Harry James Potter.
Rok se s rokem sešel, Harry Potter oslavil své první narozeniny a život tříčlenné rodiny se stal znovu klidným a ve skrytu magických bariér relativně šťastný. Ačkoliv museli zůstat odříznuti od přátel a rodiny, světa, v němž stále zuřila krutá válka, byli ochotni obětovat ještě víc, třeba i své životy, jen aby zajistili šťastnou budoucnost svému milovanému synovi.
Chlapec rostl a rostl, stal se tím největším potěšením svých mladým rodičům, stával se silnějším a živějším, jeho smaragdově zelené oči, zděděné po matce, zářily štěstím a radostí.
Až jednoho dne, v době svátku Všech svatých se v zapadlém kouzelném městečku zvaném Godrikův Důl objevila tmavá postava, jež s určitostí mířila k prázdnému chladnému domku, o němž si obyvatelé vesničky celé roky mysleli, že je liduprázdný. Ach, jak se pletli. Schováni za desítkami silných ochranných kouzel starobylé magie zrovna malá rodinka vstávala od bohaté večeře. Rudovlasá matka odběhla do kuchyně odnést špinavé nádobí, zatímco otec si v obývacím pokoji hrál s jednoročním chlapcem se záplavou černých kudrlinek na hlavě. Nikdo si nevšiml toho dlouhého temného stínu, jenž s tichým smíchem procházel kolem jejich oken.
***
Uběhlo již tolik let a on si stále vybavoval matčin křik a prosby. Záplavu zelených paprsků, rány, které vydával bortící se dům nad jeho hlavou a pak to ticho… Nikdy nekončící děsivé ticho, jenž nedokázal přehlušit ani jeho hlasitý nářek. Uběhlo již tolik let ode dne, kdy zemřeli Lily a James Potterovi. Ode dne, kdy kouzelnický svět zaplavila vlna bouřlivých oslav - ode dne, kdy malý Harry Potter porazil Pána zla.
Voldemort byl poražen, někteří byli skeptičtí, tvrdili, že se jednoho dne Temný mág vrátí, nebyli však vyslyšeni. Vždyť ve světě konečně zavládl klid a harmonie. Voldemort na vždy zmizel, poražen chlapcem, jež se nestihl naučit ani mluvit. V den, kdy Harry Potter ztratil celou svoji rodinu a získal všechnu slávu a svoji jizvu ve tvaru klikatého blesku, mu celý svět vzdával hold a zpíval oslavné písně na jeho počest: "Sláva Harrymu Potterovi, na zemi pokoj a klid znovu zavládne. Sláva našemu milovanému!"
Dnes se však tma vrátila, černější a děsivější než kdy dřív, aby s ještě větší silou obklopila svět. Mladý chlapec celé roky bojoval proti přicházejícímu zlu, bojoval s hrozbou ve svém srdci i ve Světě, teď však nastala bitva ze všech největší. Bitva o celý Svět, bitva o jeho duši.
Za necelých osmnáct let si zažil všechno, co se jiném "nepoštěstí" za celý život. Jako malého ho týrali, zbytek jeho vlastní rodiny, poslední příbuzní. Po nástupu do školy byl obdivován a milován za skutek, na nějž si nepamatoval, na nějž si pamatovat nechtěl. Báli se ho, nenáviděli, opovrhovali jím a pak se vše obrátilo, v jediném okamžiku, a on znovu získal svoji slávu a lásku kouzelníků, stal se jedinou nadějí kouzelnického světa.
Teď tu stál sám, sám proti největšímu černokněžníkovi, který kdy žil. Stal se hrdinou a spasitelem a dnes, dnes se stane i mučedníkem. Nastala ta chvíle z proroctví. Jeden nemůže žít, když žije druhý, zemřou tedy oba, společně a na vždy. Dnes přijde definitivní smrt lorda Voldemorta, jeho temná vláda skončí, o to už se hrdina postará, za cenu svého života.
Navždy budou kouzelníci vzpomínat a oslavovat den, kdy zemřeli Lily a James Potterovi a zrodila se legenda. Už navždy si budou připíjet na počest hrdiny, jenž za ně v tak nízkém věku obětoval život. Navždy si bude kouzelnická společnost připomínat svého spasitele a z Harryho Pottera se v průběhu let, desetiletí a věků postupně stane vzpomínka, ze vzpomínky vznikne legenda a z legendy… Kdoví? Třeba i pohádkový příběh o neexistujícím světě i hrdinovi, jež si budou vyprávět mudlové během vánočních svátků, při oslavách svého spasitele. Kdoví, co se stane s legendou o Harrym Potterovi za dva tisíce let?

Na den, kdy se Harry Potter obětoval pro svět a naposledy se postavil svému odvěkému nepříteli, se nikdy nezapomene. Někteří si tento příběh přikrášlí, někteří v něj nikdy neuvěří, někteří ho zavrhnout. On však navěky bude bdít nad životy všech kouzelníků a čarodějek, bez rozdílu pohlaví, věku či původu… Bude nad nimi bdít na místě, kam se každý jednou dostane.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 23. prosince 2010 v 17:09 | Reagovat

veľmi pekná jednorázovka! :)

2 tija12 tija12 | E-mail | Web | 23. prosince 2010 v 17:37 | Reagovat

Moc krásná povídka. :-D

3 Guenon Guenon | Web | 23. prosince 2010 v 19:57 | Reagovat

Jsem sice pod vlivem tun vaječňáku, takže nejsem úplně obejktivní, ale moc se mi to líbilo. Tohle vypravování se k k Vánocům hodí výborně. Mírně o přehrává, ale jelikož se to nemá brát vážně, i to tam sedí.
Z velké části krásná suma sumárum, a na konci i hezké zamyšlení. To mám ráda... To se mi líbilo nejvíc. To bylo přímo krásné :D

4 Guenon Guenon | Web | 23. prosince 2010 v 19:58 | Reagovat

nemůžu uvěřit, kolikrát jsem v tak prťávém komentáři byla schopná požít "to". Muhaha... to ten vaječňák, ne já :D

5 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 23. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

Nádherná pohádka, taková před spaním si jí přečíst a hned člověka u srdce zahřeje. Krása :-)

6 chillychilly chillychilly | Web | 23. prosince 2010 v 21:02 | Reagovat

Vánoce by měly být svátky klidu a míru a ty se vytasiš s tímhle :-)
Tím nechci říct, že by se mi to nelíbilo, jen mě to přivedlo do takového útlumu. Čekala jsem nějakou vtipnou kravinku a ono to bylo takhle vážné.
Já prostě nemám ráda příběh Lily a Jamese, je mi jich hrozně líto. Mám je moc ráda.

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. prosince 2010 v 1:10 | Reagovat

Lily: děkuju :)

tija12: díky :)

Guenon: nejsi objektivní? jak si mám tohle vysvělit? hmm? :D u chváli mi to prosím nepiš :-P
Jak jsem řekla je to s nadsázkou a ne mírnou, ale myslím, že někdo, kdo se tu každý týden pachtí s příběhy z HP, povídá si s Dracem nebo třeba se Snapeem atd. :D má právo tohle napsat :)

Barunka: moc děkuju :) pohádky psát neumím, chtěla jsem tomu dát tu pohádkovost, ale nějak... snad příště ještě trochu :)

chillychilly: klid a mír? od kdy? :-D
tss, vždyť to byla pohádka...jiná, ale byla (doufám). jejich příběh miluju (asi o hodně víc, než Harryho - což jsem právě dokázala tím, že jsem ho zabila - konečně konečně konečně!!! :D), ale i přestože je smutný mi prostě přišel pohádkový - už jen proto, že jsou pro mě svatí :)

8 AjuŠka :) AjuŠka :) | Web | 24. prosince 2010 v 18:07 | Reagovat

Moc pěkný :)
-I když se neozývám, moc se mi tvůj blog líbí.Pokud by jsi měla zájem, koukni ke mě.Ráda bych tě měla v seznamu svých SB, ale jen pokud chceš ;)

9 Polgara Polgara | Web | 24. prosince 2010 v 23:29 | Reagovat

Páni, ty se nezdáš. V tobě se koukám ukrývá víc, než se na první pohled zdá. Ten konec je hezký, vede čtenáře k zamyšlení a byla to skoro jako pohádka. Jen mohla být trochu veselejší :-P

10 Maya Maya | Web | 26. prosince 2010 v 18:08 | Reagovat

Páni, to bylo vážně jako pohádka. Taková hezká, příjemná, prostě tvoje. Kdo z nás by to neznal, že, ale i přes to jsi dokázala všechno podat prostě báječně. Bylo to krásný, Maya
P.S.: Z osobních důvodů jsem změnila blog, protože z mého tajného místa se stalo místo netajné. Proto bych tě prosila o nové spřátelení, jestli bys měla zájem :-) No...s Mayou Luthrell :-)

11 Shiroa Shiroa | Web | 27. prosince 2010 v 19:05 | Reagovat

Je to vážně hezky sepsané, jako něco, co se dá vyprávět každý večer dětem před spaníma  neomrzí:-) takový hezký příběh Harryho zkrácený na pár stránek...:-) jenom jsem nepochopila, že nezemřel?? ...:-/

12 Nel-ly Nel-ly | 27. prosince 2010 v 19:22 | Reagovat

[8]: Díky :)

[9]: nojo, zas mě podceňuje :D příběh o "spasiteli" ale není vyselý :-P

[10]: Děkuju :) to víš, zná to každý, ale já to budu do nekonečna stejně opakovat

[11]: jojo :D to je můj alternativní konec, zásadně nesouhlasím s epilogovou verzí "A žili šťastně až na věky..."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA