Dáno osudem (13)

11. listopadu 2010 v 19:02 | Nel-ly |  Dáno osudem
Astorie
Tahle kapitola měla ještě pokračovat, ale nakonec mi přišla dostatečně dlouhá (těch celých pět stránek a kus jsem si stále udržela :D) a tak bude (nevím kdy) pokračovat, což je jistá výhoda "nepojmenovanosti" jednotlivých kapitol, které tedy nemusím dělit na půlky.
Pokud se divíte, kde se tu vzala, tak včera jsem si jednoduše sedla kolem desáté večer do autobusu, zírala z okna a když jsem přišla domů, vyplodila během asi půl hodiny tři stránky, na které jsem dnes navázala - takhle by to mohlo jít se všema povídkama a hned bych snížila konto svých dluhů vůči vám, každopádně… teď si dám něco k jídlu, kouknu na pár dílů Naruta (na chvíli jsem se vrátila do druhé serie první části :D ty vzpomínky!) a pak doženu svoje resty… čeká na mě hodně čtení =)
(a taky jsem se zařekla nepřidávat v nejnabitějším "blogovém čase" a porušila to, takže jestli se tu zas minutu po zveřejnění objeví reklama, tak budu rozkopávat - cokoliv :D)



"Tak a je to tady," povzdechla si polohlasně a ještě naposledy si prohlédla svůj odraz v zrcadle.

Vypadala… Popravdě si Astorie v podstatě nebyla ani jistá, na koho se to vlastně dívá. Nepoznávala menší modrookou dívku ženských tvarů, jež se na ni ze skla smutně usmívala a pak, ve stejnou chvíli jako ona sama, zdvihla pravou ruku, zastrčila si za ucho uvolněný pramen dlouhých medově blonďatých vlasů a pak ji znovu pomalým pohybem spustila podlé boku, až látka tmavě modrých večerních šatů, jichž se její dlaň dotkla, jemně zašustila.

Ty šaty byly bezesporu úžasné a určitě i velice drahé. Přesně takové, jaké by její i Dracovy rodiče čekali, že na sobě bude mít a jaké by si ona sama nevybrala, bohužel… Už dávno pochopila, že do okolností týkající se jejího života nemá co mluvit. Byla ta nejposlednější v dlouhé řadě lidí, na které záleželo při rozhodování o jejím osudu. A ona si zvykla, smířila se, přestala bojovat.

Vypadala jako pravá aristokratická snoubenka čistokrevného kouzelníka.

"Jdeme na to," oznámila prázdnému pokoji a zhluboka se nadechla. Musí být silná, vždyť je to jen jeden hloupý večírek, kterých se vší pravděpodobností zažije ještě desítky ne-li stovky.

Pomalu a především velice opatrně kráčela ze schodů vedoucích z dívčích ložnic do společenské místnosti Zmijozelu. Jednou rukou si přidržovala nařasenou sukni večerních šatů, zatímco druhou se, skoro až křečovitě, přidržovala dřevěného zábradlí na schodech. Doopravdy nesnášela podpatky, to se nezměnilo a její nešikovnost v tomto směru se za ta léta jen zvýšila, proto vždy tolik proklínala svoji výšku, nedokázala s ní bojovat.

Když Astorii konečně došlo, že přes širokou lesklou sukni šatů nemá šanci zahlédnout schody před sebou, natož své nohy, konečně opatrně zvedla hlavu a srazila se s pohledem šedých očí. Usmívaly se, stejně jako pokaždé, když se na ni během posledních týdnů podíval.

Pokusila se Dracovy opětovat milý úsměv, avšak její snaha skončila slabým úšklebkem, jenž mohl mít jakýkoliv význam, jen ne spokojenost s nastalou situací. Tolik se jí na ten večírek nechtělo!

Její milovaný snoubenec popošel k patě schodiště a elegantně jí nabídl rámě. S povděkem přijala a značnou částí své váhy se mu pověsila na ruku. Díky Merlinovi, že byl Draco o tolik vyšší a silnější než ona.

"Rio," pošeptal jí do ucha, zatímco kráčeli přeplněnou společenskou místností. Ti, co nedostali pozvánku na Křiklanův večírek, alespoň využili možnosti pokochat se drahými róbami a aristokratickými úsměvy svých bohatších a mocnějších spolužáků, "vypadáš nádherně."

"Díky," tentokrát se jí na tváři podařilo vyloudit poměrně přesvědčivý úsměv.

Rio… Byl jediný, kdo jí tak říkal. Kdysi tuhle přezdívku čas od času využívala i její sestra, ale to už bylo vážně velice dávno a jejich vztahy se od té doby změnily k nepoznání a to především díky chlapci, jež Astorii takto oslovoval i nadále.

Kéž by to nedělal, kéž by zapomněl, kéž by ji nechal zapomenout,… Věděla, že Draco si touhle přezdívkou, jíž jí oslovuje jen, když jsou sami, nebo jí potichu šeptá do ucha, připomíná doby dávno minulé. Doby, kdy k sobě měli tak blízko. Doby, kdy neexistovaly výčitky, bolest ani zrada. Doby, které už byly dávno ztraceny, a on si to odmítal přiznat.

Ria začala mizet ve chvíli, kdy jí matka oznámila, že nastupuje do Krásnohůlek, stovky kilometrů vzdálená od své sestry a nejlepšího kamaráda. Ria mizela ve chvílích, kdy se Astorie dobrovolně vzdávala možnosti nosit mudlovské oblečení, potrhané volné kalhoty nebo kšiltovku. A mizela nepozorovaně dál, zatímco se dívka začala vyhýbat létání na koštěti, přestala se věnovat sportům, zmrazila svoji neposlušnost a jistou vášeň k životu a nahradila je pokorou a drahými hábity v pastelových barvách, jež tak hojně nakupovala se svými francouzskými kamarádkami. Ria nenávratně zmizela přesně ve chvíli, kdy ji Draco požádal o ruku a tím zničil všechnu důvěru a krásné vzpomínky, které měla na své dětství s ním uchované hluboko v srdci.

Široké dubové dveře kabinetu profesora Lektvarů se před nimi automaticky otevřely a oni pomalým, elegantním krokem vkráčeli do kouzly zvětšené místnosti, připomínající menší plesový sál. Po stranách byly rozestavěny kulaté stolky, v jejichž prostředku vždy stála váza s červenými růžemi. Okna na jedné straně místnosti zahalovaly metry těžkého zeleného závěsu a uprostřed sálu bylo dokonce i prostranství připomínající malý taneční parket.

Astorie to všechno - několik méně významných studentů ze Zmijozelu v černobílých oblecích číšníků, broušené sklenice s mnoha druhy drahých vín i likérů, rozmanité jednohubky a salátový bar, dokonce i několik známých osobností anglického kouzelnického světa - pozorovala s úžasem. To, jak tohle všechno dokázal profesor Křiklan připravit a vlastně důvod, proč vůbec snažil v prostorách školy pro mladé kouzelníky od jedenácti do sedmnácti let, bylo pro Astorii záhadou.

Rychle se však dokázala oklepat z počátečního šoku a nepříliš nenápadně se rozhlédla po celé místnosti ve snaze najít Ginny nebo některé z jejích přátel a pak se jim, jakýmkoliv způsobem, celý večer vyhýbat. Věděla, že konfrontace musí přijít a že nejspíš přijde právě dnes, ale nebyla na to připravená, vůbec nebyla připravená a tak se setkání se svými (zatím) přáteli chtěla co nejdéle vyhýbat.

"Á, Draco," ozvalo se těsně vedle nich a Astorie polekaně nadskočila, když se v jejím zorném úhlu objevilo nejdřív kulaté břicho profesora Lektvarů zakryté v zeleném sametu a následně i celý Křiklan, "jsem rád, že jste přišel a přivedl jste i svoji roztomilou přítelkyni. Slečno Greengrassová, jsem velice rád, že jste mé pozvání přijala."

"Děkuji, pane profesore, bylo to od vás velice milé," nasadila co nejuctivější a nejmilejší tón a nechala si od postaršího muže potřást rukou.

"Víte, pane profesore, popravdě Astorie není jen moje přítelkyně," prohlásil arogantně Draco a ona ze všech sil potlačila zoufalé zaúpění. No, šel na to hopem.

"Vážně?"

"No ano, víte, jsme zasnoubeni," zvedl Draco "nenápadně" ruku v níž svíral její dlaň a na níž se blýskal diamantový zásnubní prstýnek, jež nutně patřil k dnešnímu večeru. Normálně ho naštěstí nemusela nosit a děkovala za to všem svatým, známým i neznámým.

"Ach, doopravdy," spráskl Křiklan ruce a Astorie se v duchu ušklíbla, připomínal jí tlusté děcko na výletě do Medového ráje, "tak to vám velice gratuluji. Bude to velká sláva a při té příležitosti se spojí dva velice vážené čistokrevné kouzelnické rody."

"To určitě ano," usmál se Draco takovým způsobem, že nikdo nemohl pochybovat o jeho šlechtickém původu a přesně tak, že by mu Astorie nejradši vrazila jednu do nosu. Takového ho nesnášela a přesně tak se, bohužel, choval povětšinu času.

"Teď, když dovolíte, musím se jít věnovat i dalším hostům, ale doufám, že si to tu hezky užijte," prohlásil po chvíli Křiklan a obdaroval je dalším svým zářivým úsměvem zpod obřího knírku.

"Jistě, děkujeme."

***

"Támhle je Zabini a MacDougal," otočil se na ni Draco asi půl hodiny po jejich příchodu na večírek, "půjdu za nimi. Chceš -"

"Porozhlídnu se tu sama, pak si tě najdu," přerušila ho s úsměvem a nechala se políbit na tvář. Stále ještě nehrozilo nebezpečí, Ginny, Lenka, Neville ani Hermiona se zatím neukázali…

Třeba nakonec nepřijdou.

Přesně ve chvíli, kdy ji napadla tahle naivní, ale spásná myšlenka, za sebou uslyšela povědomý hlas a ucítila měkký dotyk drobné dlaně na svém rameni.

"Astorie? Páni, vypadáš úžasně! Neřeklas mi, že sem půjdeš, i když mi to mohlo být hned jasné…," začala Ginny hned, jak se k ní Astorie otočila a váhavě ji pozdravila.

"Díky, já - "

"Ty šaty, nemůžu tomu uvěřit," nenechala se její rudovlasá kamarádka přerušit, "něco takového jsem nikdy neviděla, natož abych se toho mohla dotknout. Vážně, tohle je skvost všech skvostů a ještě k tomu ty bílé rukavičky a -" zasekla se v polovině věty a s vykulenýma očima zaraženě hleděla na Astoriinu levou ruku.

"Ginny, to -"

"Řekni, že to není to, co si myslím."

"Podle toho co si myslíš," zamumlala potichu Astorie a ani se nenamáhala diamantový prsten skrýt, už bylo pozdě.

"Ale… ale… kdy… jak… A s kým, u Merlina?"

Vlastně ji nemělo ani překvapovat, že šestnáctiletá Ginny pozná snubní prsten na první pohled. V čistokrevných kouzelnických rodinách bylo zvykem, že se dcery připravovaly na brzký sňatek už od útlého mladí… Nezáleželo na tom, jak bohatá či vlivná ta rodina byla. Tradice vždy vládly a ještě dlouho budou vládnout v tomhle případě velice zaostalému kouzelnickému světu.

"Během letních prázdnin."

"Páni," dokázala po chvíli šokovaně vydechnout Ginny zatímco její zrak, jakoby se přilepil na velký zářivý prsten. "To jsem ne - takhle brzy - a… Kdo? Koho si budeš brát?"

"Ještě nemáme stanovené datum svatby," zakroutila Astorie hlavou, ale to na klidu její kamarádce očividně nepřidalo.

Ginny začala pomalu ale jistě rudnout. Zrůžověly jí tváře a v očích se jí objevil neúprosný pohled. Nebylo vyhnutí… Musí s pravdou ven.

"Draco," odpověděla na znovu nevyřčenou otázku a opětovala své kamarádce upřený pohled. Nemrkla, její tvář nabyla zcela neutrálního výrazu a ona se jen modrala, aby si Ginny nevšimla, jak se po celém těle jemně třese. "Jsem zasnoubená s Dracem Malfoyem, už od konce července a brát se budeme nejspíš chvíli potom, co dokončím školu. Svatbu dohodli naši rodiče, spojení našich rodin plánovali už od našeho narození a já… Já jsem ta, kterou vybrali," neřekla však, že si ji vybral Draco a že v poslední době strávila dost času tím, že ho líbala nebo se s ním držela za ruku. Nemyslela si, že by to Ginny byla schopná pobrat, už tak vypadala, že se brzy složí. "Máš ještě nějaké otázky?"

"Já - já tomu nevěřím," zakroutila Ginny hlavou, až se jí rudé vlasy rozprostřely po úzkých ramenech. "To nemůže být pravda."

"Je to pravda," poznamenala Astorie až překvapivě klidně. Vlastně se bála, že to bude horší… Že to své kamarádce nedokáže říct, že omdlí nebo se alespoň rozpláče, avšak… Nic, vůbec nic. V hrudi už necítila žádné pocity, jen tiché vyčkávající prázdno.

"Miluješ ho?"

Tak teď ji Ginny překvapila.

"Cože?"

"Ptám se, jestli ho miluješ," zopakovala ledovým hlasem zrzka. "Astorie, miluješ Draca Malfoye?"

"To není tak lehké, Ginny," zakroutila vyhýbavě hlavou.

"Ale ano, je to lehké! Stačí jedno slovo, máš jen dvě možnosti."

"Známe se s Dracem už od dětství, vyrůstali jsme spolu a…," najednou si uvědomila, že neví, jak má odpovědět. Samozřejmě, že ho nemilovala! Jak by také mohla? Potom, jak se k ní zachoval. Potom, co…

A to byl právě ten problém, Astorie si nebyla schopná vzpomenout, co jí vlastně Draco udělal tak strašného, kromě toho, že ji bez jejího svolení požádal o ruku a tomu se Astorie koneckonců nemohla vyhnout. Nakonec, kdyby ji Draco o ruku nepožádal, rodiče by ji nejspíš donutili provdat se za někoho jiného. Za někoho, koho by neznala, třeba i za o hodně staršího muže nebo cizince, který by ji odvedl z jejího domova a který by se k ní určitě nechoval tak, jako Draco v posledních dnech.

"A?"

"Mám ho ráda," prohlásila na konec a odvrátila od zrzavé dívky zrak.

"Aha," zašeptala Ginny a odvrátila se od ní pro sklenku růžového skřítčího vína. Křiklan si doopravdy troufal, když jen tak, beze strachu, nechal rozlévat alkoholové nápoje všem hostům, i když… zrovna skřítčí víno bylo spíš jen taková sladká limonáda a určitě nemohla nikomu ublížit a to v jakémkoliv množství.

"Aha? To je jako všechno, co mi na to řekneš?" zamrkala překvapeně Astorie a sledovala zrzku, jak několika loky vyprazdňuje sklenku a pak ji pokládá za sebe na prázdný stůl.

"No a co ti mám na to říct? Že mě mrzí, žes mi to neřekla? Že jsem právě zjistila, že po tobě ani po tolika dlouhých měsících v podstatě nic nevím? Že si mi celou tu dobu lhala a že se tedy bojím, j

"Co ti na to mám říct? Že mě mrzí, žes mi to neřekla? Že jsem právě zjistila, že o tobě po tolika měsících v podstatě nic nevím? Žes mi celou tu dobu lhala a já se teď bojím, že už ti nedokážu znovu věřit?" stejnou měrou jako se stupňovala hlasitost Ginniných slov, stupňovala se i bolest v Astoriině srdce. Čekala to. Věděla, že její kamarádka nepochopí a že nesmiřitelná nenávist mezi Nebelvírem a Zmijozelem se jednoduše nedá obejít. Astorie patřila na druhou stranu pomyslné barikády, vybrala si to sama a teď musí nést následky.

"Ale já ti nikdy nelhala," pokusila se potichu přerušit proud slov, jež se na ni od vysoké zrzky valil ve vlnách zklamání a bublajícího hněvu.

"Tak nelhala? Vážně? A jak to, že -"

"Jen jsem ti to neřekla, prostě mi to nepřišlo -"

"Důležité?" zasmála se Ginny ironicky, její tváře teď dosahovaly skoro stejné barvy jako dlouhé rudé vlasy, jež jí poskakovaly po zádech, jak divoce gestikulovala rukama. "Nepřišlo ti důležité, abys mi řekla, že jsi zasnoubená s Malfoyem. Merline! Zrovna s ním, vždyť… Celou tu dobu jsem si na něj stěžovala, nadávala a ty jsi mlčela! Neřekla si mi na to ani slovo!"

To byla pravda.

Ginny nadávala na Draca pravidelně, bylo jasné, že ho nenávidí a myslí vážně každé slovo, které o něm řekla. Měla k tomu své důvody. Vlastně, zjistila Astorie nedávno, mluvila o Dracovi úplně stejně, jako on mluvil o Harrym Potterovy a jeho přátelích, tedy i Ginny, mladší sestře Potterova nejlepšího kamaráda. A ona, Astorie, se teď dostala mezi ně. Vážila si přátelství s Nebelvírskými, ctila svoji rudovlasou kamarádku, ale v hloubi duše měla zabudovanou i loajalitu a úctu ke svému snoubenci a rodině. Pokud by se kdy měla rozhodnout pro jednu z těchto stran, měla už dávno vybráno. Nevybrala si sama. To rozhodnutí bylo dáno jejím osudem.

"Nevybrala jsem si to," poznamenala potichu Astorie a tím prostým prohlášením přerušila další proud zrzčiných slov, "ale nic na tom ani nezměním a… A ani nechci."

Ginny už po několikáté toho dne vykulila oči a s jistým zděšením naslouchala Astoriinu strohému prohlášení. Tohle nebyla dívka, kterou Ginny poznala během hodin ve škole. Tohle byla dědička rodu, budoucí lady Malfoyová, neznámá osoba.

"Prosím, Ginny," zvedla k ní Astorie oči a na okamžik se v jejích modrých očích objevil záblesk potlačené touhy po vzdoru, "neodsuzuj mě za to, čím se mám stát. Nic na tom nezměním, tak mě přijmi takovou, jaká jsem."

"Nemůžu," zněla tichá odpověď, ale Astorie nedokázala rozpoznat, jak se zrzka tvářila, jaké pocity v ní její rozhodnutí vyvolalo, protože Ginny se otočila na podpatku a zmizela jí z dohledu rychleji, než by Astorie předpokládala, že to někdo v přeplněném sále dokáže.


POZNÁMKY:
1. Proč je Draco na večírku už jsem vysvětlovala - je to moje malá změna kánonu :D zatím si nikdonestěžoval, tak v tom pokračujte ;-)
2. Morgan MacDougal - originální postava z knihy, Neville mu předával Moudrý klobouk během svého zařazování, nebylo však napsáno, kam ho zařadil a tak jsem si to dovolila domyslet. V Nebelvíru bylo, jak víte, pět chlapů, u Zmijozelu známe jen čtyři - Malfoy, Zabini, Crabe a Goyle, tak jsem si dovolila jednoho přidat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 chillychilly chillychilly | Web | 11. listopadu 2010 v 19:24 | Reagovat

No, ne že bych to nečekala. Ale stejně, doufala jsem, že by to zrovna Ginny mohla přijmout. I když, oni vždycky byli všichni zaslepení tou hloupou nenávistí mezi kolejemi. Chudák Astorie, ale třeba se to ještě nějak spraví...
Ale Křiklan byl tak krásně Křiklanovitý :D
mám ráda tyhle postavičky

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 11. listopadu 2010 v 19:28 | Reagovat

Skvělá kapitola. Přiznávám, že mohla být delší, ale tak snad bude brzy pokračování.

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. listopadu 2010 v 19:31 | Reagovat

chillychilly: ach děkujiti, doopravdy jsem se lekla, že i přes výstrahu se tu objeví něco nevyžádaného - neměla bych na to nervy :D
Křiklan se líbil? To jsem ráda :) já totiž vůbec neuvažoval nad tím, jestli se držím jeho postavy v originálu :D a Ginny? Nojo, ti nebelvírští, ale zase kromě nenávisti ke zmijozelu mají i hodně kladů.. tak uvidíme ;-)

4 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 11. listopadu 2010 v 19:37 | Reagovat

Draco je občas takový aristokratický hňup, že ho upřímně nesnáším. Takhle se chlubit!
Astorie - mám z ní v téhle kapitole rozpoluplné pocity. Ublížená chudinka nebo hrdá zmijozelská aritokratka? Nějak se nemůžu rozhodnout.
Křiklan - je Křiklan. To už se snad nezmění :-)
A Ginny - čekala jsem to. Přece jenom Malfoy je pro ní Malfoy a nepřenese se přes to. To by snad ani nešlo. Alespoň si to neumím představit.
Bylo to úchvatné, úchvatně napsaná. Nevím, co dál mám vymýšlet za pochvaly. Je to dokonalé! :-)

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. listopadu 2010 v 19:49 | Reagovat

C.ind.ere.lla: delší? jeeej, já se ti snad nikdy nezavděčím :-P

Barunka: Astorie - no ano rozpolcená, to je ta pravá charakteristika, ona totiž vlastně zatím není v podstatě nic (jestli to nebude tím, že se s ní stále snažím pracovat :D) a Ginny? no, přeci jen je to Weasleyová a narozdíl od Hermiony mi vždy přišla jaksi bojovnější a méně důvěřivá :) ale uvidíme, jak bude postupovat její charakter :D
moc a moc děkuji :)

6 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 11. listopadu 2010 v 20:17 | Reagovat

krásna kapitola :):), hlavne sa mi páčila časť s Riou a Ginny, tešim sa na pokračko :)

7 lucrecia lucrecia | Web | 12. listopadu 2010 v 14:07 | Reagovat

Tak na tuhle část jsem se těšila. Konečně je to venku, žádná tajemství. Já se říkím pravidle, že když nějakou osobu miluju, tak takovou jaká je i se svěmi chybami. A to platí i o kamarádech. Takže kdyby Ginny byla opravdu dobrá kamarádka, tak by jí to nakonec odpustila a třeba naopak by se jí snažila pomoct, protože Astorie si podle mě s někým o Dracovi potřebuje promluvit a nejlépe s nějakou kamarádkou, která ji ale už dopředu nebude odsuzovat. Ale to všechno se ještě může stát a doufám, že taky stane.

8 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 16:17 | Reagovat

Moc jsi mně kapitolou potěšila, mám za sebou hroznýý den a kapitola vždy udělá radost :-). Musím říct, že reakce Ginny mně ani nijak zvlášť nepřekvapuje, dalo se to čekat. Přesto dofuám(a věřím), že jí nakonec jako dobrá kamarádka odpustí a pokud ne hned, tak jednoho dne ano. Překvapilo mně, jak rychle Draco zdrhl od Astorie, ale je mi jasné, že jsi potřebovala prostor pro tento rozhovor :-D a Draco alespoň dostálsvépovaze, když se začal vychlubovat před Křiklanem :-D. Moc se těším na pokračování :-).

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 12. listopadu 2010 v 16:28 | Reagovat

Lily: moc děkuju :) nakonec, tahle kapitola byla z většiny napsána právě proto, ale svůj význam snad nakonec bude mít jinde (pokud mi to vyjde :D)

lucrecia: myslím, že to pro ni byl příliš velký šok, než aby mohla reagovat jinak, ale uvidíme, jak se s tím dokáže vypořádat... dívčí mysl je plná temných zákoutí :D

Elin: to jsem moc ráda :) a Draco a jeho zmizení? no ano, trochu jsem ho musela odstrčit, ale nikdo přeci neřekl, že večírek skončil :) mají před sebou ještě dlouhou noc

10 Guenon Guenon | E-mail | 12. listopadu 2010 v 17:21 | Reagovat

líbilo, moc se mi to líbilo...:D
A ono to máš jedno, i kdybys psala kapitolu na dvacet stránek, mě to stejně bude máo, já chci víc!:D
Ginny mě nepřekavapila, jinak to být nemohlo... Draco byl krásně dacoidní, jeho ego miluju:D
Líbilo se mi, jak se jí ginny zeptala, jestli draca miluje. Trefná otázka... a jsem zvědavá, jestli v tvé verzi bude či ne :D Osobně by se mi líbilo ano, nejsem moc zadobře s tím, že by dracoušek nesl dědictví Luciuse a manželsví by měl jen z donucení.. ale nechám se překvapit:D .

11 Sokana Sokana | Web | 12. listopadu 2010 v 22:22 | Reagovat

Pekná kapitola (: To s Ginny som predpokladala, je to pochopiteľné, veď chrabromil sa nezaprie, ale... aj tam ma to trošku sklamalo. Dúfala som že možno... A teraz dúfam, že sa to nejak vyrieši. Aj keď vážne netuším ako, veď chudák dievča si nejakú kamarátku zaslúži.
Teším sa na ďalšiu (:

12 Misha Misha | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 4:25 | Reagovat

Jee nova kapitola :-P to me dneska potesilo:-P
a zase paradni!!:-))) ted se nedostanu na net tak casto tak mi treba ani nebude vadit kdyz budou pribyvat jenom jednou za cas:-)

13 Nel-ly Nel-ly | Web | 13. listopadu 2010 v 10:15 | Reagovat

Guenon: víš proč jsem začala psát? protože na chatě, tou dobou když kamarádka byla nemocná, nebyla ani dobrá kniha ani net s FF, na kterých jsem v té době byla závislá :D a tak jsem to zkusila... vem si příklad a když chceš delší piš je ;-) a my budeme s radostí jásat :D
A Draco jako Lucius? Já nevím, mě vždy připadalo, že Narcisu svým způsobem miloval, takže i kdyby to láska nebyla, Draco stejně nedopadne :-P Děkuji :)

Sokana: no, nesmíš zapomínat, že to byl první dojem, i když... jak říkáš, Nebelvír a Draco, to je dlouhá historie :)

Misha: jeeej, z takový dálky a furt se vracíš ke čtení, už jen proto díky :) a s delší dobou mezi kapitolami ti to nevadí, to jsem ráda :-P protože stát se to klidně může :(

14 neriah neriah | Web | 14. listopadu 2010 v 10:58 | Reagovat

To bylo úžasné. Typický Křiklan, Draco i Ginny. Kdyby se Draco nepochlubil, divila bych se, co mu je. :-D No a Ginnina reakce se dala tušit, ach ten Nebelvír... V Astorii se tak trochu nevyznám, i když v některých věcech ji dokážu pochopit. Tak jsem zvědavá, jaká nakonec bude.

15 Maya99 Maya99 | 14. listopadu 2010 v 12:57 | Reagovat

No ty vado, chudák Ria. Chápu, že to Ginny není zrovna po chuti, ale...prostě to takhle nemůže dopadnout! Nemělo to tak dopadnout :-(
Trochu jsem zmatená chováním Rii, nevím, co vlastně chce. A to zaujaté nepřátelství Nebelvír x Zmijozel... štve mě to.
Ale bylo to úžasný, vážně, moc se mi to líbilo. Doufám, že to dopadne líp třeba u Nevilla nebo tak, že se to všechno urovná.
Těším se na další kapču
Maya

16 Moon-Lustre Moon-Lustre | Web | 14. listopadu 2010 v 17:38 | Reagovat

Páni... nemůžu se dočkat další kapitoly

17 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 18:20 | Reagovat

neriah: děkuju, co autora FF potěší nejvíc, když člověk řekne u originální postavy "typický".. moc děkuju :)
Nevyznáš se v Astorii? :) no, tak to má asi být, když ona se chudinka ještě nevyzná ani sama v sobě, jen bůh ví (tzn. autor by měl vědět)

Maya: teprve první reakce, pak to vezme snad i jinak (ale jestli hůř nebo ne? Ginny nepatří mezi moje oblíbené postavy :D), děkuju

Moon-Lustre: děkuju a budu se snažit ;-)

18 Jenny Jenny | Web | 15. listopadu 2010 v 10:02 | Reagovat

Musim říct že mě Ginny moc zklamala.
Mohla se zachovat jako kamarádka.
Ale na druhou stranu jí chápu.Kdybych s ní kamarádila a tohle se dozvěděla..brr..:D:P
Vážně se nemohu dočkat co se bude dál dít..:P

19 Shiroa Shiroa | Web | 15. listopadu 2010 v 17:15 | Reagovat

ach jo...:-D Ginny to nějak nepobrala... no doufám, že se vzpamatuje:-D ale samo o sobě je to super kapitola, teda až na to, že ten Draco mě štve! :-D tak arogantní... vrr! :-D A může být snad jiný? asi ne:-D

20 Hope Hope | Web | 16. listopadu 2010 v 17:22 | Reagovat

já se moc omlouvám, že kometuju až teď, ale musela jsem první něco dopsat a přestěhovat blog a tak...bylo to pořád něco, ale teď se mi psát nechce, chce se mi pro změnu spát, tak jsem si kapitolku konečně přečetla =o)
kapitola se mi líbila, akorát mě zklamala Ginny, do poslední chvíle jsem doufala, že Astorii neodsoudí, že jí to nebude vadit, ale tak teď budu upřímně doufat, že se s tím brzy vyrovná a budou se spolu opět normálně bavit =o)
njn, tohle chování mi vadí, nemám ráda, když se druzí lidé odsuzují, i když jsem to párkrát taky udělala, ale to už je dávno

21 therysek-diary therysek-diary | Web | 24. listopadu 2010 v 16:41 | Reagovat

Taky jsem doufala, že to Ginny pochopí. Snad se to ještě nějak vysvětlí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA