Dáno osudem (12)

3. listopadu 2010 v 1:32 | Nel-ly |  Dáno osudem
Daphne
Dobojováno a vybojováno. Kapitola je na světě a věřte  mi, že je to menší zázrak... V téhle povídce to bylo doopravdy poprvé, co jsem se musela přemáhat, abych kapitolu dopsala a co víc, nechala ji v téhle podobě a nesmazala ji, protože s ní vůbec, ale vůbec nejsem spokojená :(
Bohužel, s tím už nic nevymslím /a věřte, že jsem se snažila/... Takže budu očekávat všechny vaše komentáře, ať už nějakou tu pochvalu nebo kritiky ;-) to vy můžete udávat směr mého psaní, tak toho využijte, dokud to ještě jde.



Nastala pravá anglická zima. Na školní pozemky spadaly první vločky bílého sněhu a školník, Argus Filch, byl už od časného rána viděn, jak prochází po namrzlých chodníčkách lemujících celé školní pozemky a především pak cesty k vnějším skleníkům nebo na famfrpálové hřiště, kde hrozily nejčastější nebezpečí úrazů pro procházející studenty, a rozprašuje nad nimi jiskřivý namodralý prášek, jež fungoval jen o něco lépe než sůl a písek používané v mudlovském světě, avšak s tou výhodou, že je stačilo posypat jen jednou za celou zimu - přesto se Filch tvářil na nejvýš nabroušeně a nebylo tedy divu, že se mu Bradavičtí studenti dnešního rána vyhýbali velkou oklikou.

Bylo s podivem, že ještě žádný kouzelník za celá ta staletí fungování Bradavické školy čar a kouzel nevymyslel způsob, jak zabezpečit dlouhé kamenné hradní chodby proti chladu. Možná, že k tomu zakladatelé i další desítky ředitelů měly své účely. Nakonec, bylo jistým pravidlem, že jakmile začal prosinec, množství studentů na chodbách se snížilo skoro o sto procent. Jediní, kteří se i nadále potulovali chodbami, byli členové Zmijozelské koleje, v jejíž podzemní společenské místnosti a ložnicích se nemohli pobývat jinak, než zabaleni v tlustých svetrech.

Studenti Zmijozelské koleje se po většinu roku tvářili spíš nakvašeně a nerudně, než šťastně a spokojeně, přesto v zimě k tomu měli své důvody, a tak budili ještě větší respekt a hrůzu než kdy dřív. Dnes však toto tvrzení nejlépe platilo především o jedné dívce ze šestého ročníku Zmijozelu, jíž se i její vlastní kolejní příslušníci snažili vyhnout horlivěji, než samotnému školníku Filchovy.

Daphne Greengrassová byla vším, co po ní příslušenství ke Zmijozelské koleji vyžadovalo. Když byla smutná nebo nahněvaná, dokázala se mile usmívat a hodiny klábosit o hloupostech, přestože na hovor nebo společnost neměla ani pomyšlení. Když měla náladu se šťastně usmívat, užívat si společnosti lidí, dokázala se tvářit tak nepříjemně a hrozivě, až z ní šel strach a dokonce i její nejbližší přátelé se jí vyhýbali obloukem. Od malička se učila skrývat své pocity, ovládat své city a být dokonalou čistokrevnou dědičkou ve všech směrech a tou se také stala. Nikdo, dokonce ani její nejbližší nedokázal poznat, co si právě myslí, pokud si to ovšem sama nepřála. Byla dokonalá, až na jeden jediný nepatrný nedostatek, který však všechno změnil - neměla bohatého čistokrevného a mocného snoubence, jakého si přála. A to ji ničilo.

Nedokázala se učit, mluvit, dívat se, jíst ani dýchat, aniž by alespoň jednou nepocítila bolestné bodnutí v srdci, jež jí připomínalo tu potupu, kterou zažila.

Milovala Draca Malfoye. Milovala ho od chvíle, kdy se s ním poprvé setkala. Proč? Protože on měl být jejím osudem. Protože on pro ni byl dokonalý, stejně jako ona pro něj. Tak proč to nevyšlo? Proč si nevybral ji… Proč?

S bolestí a těžko potlačovanou zuřivostí byla svědkem toho, jak se Draco postupně mění. Všímala si, jak pohledem čím dál častěji pronásleduje její sestru. Pohledem tak hladovým a plným chtíče, až se jí podlamovala kolena, přestože nikdy nesměřoval jejím směrem.

Celé ty dlouhé roky mu stála po boku. Kdykoliv něco potřeboval, chtěl si promluvit, pomoci s úkolem do školy nebo sehnat alibi v případě hrozících školních trestů nebo dotazů jeho otce, vždy tu byla. Daphne jeho tichá opora.

Při každé jeho potyčce s Potterem stála stranou s hůlkou připravenou v pohotovostní pozici. Během famfrpálových utkání zatínala prsty, až se jí nehty zasekávaly do dlaní a fandila až do posledního okamžiku s vědomím, že pak Dracovy poskytne podporu, ať už zápas dopadne jakkoliv.

Když měl Draco v pátém ročníku problémy s Přeměňováním a hrozilo, že jeho NKÚ nedopadnou tak, jak si přál jeho otec, tak se Daphne neučila skoro na žádný jiný předmět, jen aby mu mohla pomoci a díky tomu se následující rok nedostala na navazující studium Kouzelných formulí, které ji tolik bavily, avšak nelitovala. Nikdy nelitovala, protože pevně věřila, že se jí její snaha vyplatí a že Draco jednou pochopí, jaký poklad ve své společnici má.

S kamennou tváří a vynuceným klidem sledovala, jak se po jeho boku střídají různé dívky. S velkým sebezapřením se naučila být milá k Pansy Parkinsonové, jež neustále pobývala v jeho blízkosti a stala se její nejlepší kamarádkou, přestože ve skrytu duše k ní nechovala žádné city, snad kromě opovržení a zášti.

Jeho postelí prošly už desítky dívek. Jakby taky ne? Bylo mu sedmnáct let, byl bohatý a atraktivní, ve Zmijozelu neexistovala dívka, jež by netoužila po jeho společnosti a snad ještě mnohem víc se takových našlo i v dalších kolejích… Kdo by mohl odolat jeho temné auře a tajemství aristokratické výchovy a tradic? A co víc, během jejich pátého ročníku se k tomu všemu ještě přidala jeho pověst, díky níž mu dívky do postele doslova skákaly.

Daphne to všechno sledovala s klidem. Věděla to, co ostatní, v čele s žárlivou Pansy, jež v jeho posteli nevydřela déle než dva týdny ve čtvrtém ročníku, kdy se teprve učil prozkoumávat možnosti svého těla v přítomnosti nahé žádoucí dívky. Daphne věděla, že jeho postelí sice projde mnoho dívek, ale k jeho srdci se ještě nepřiblížila žádná a na tom přeci záleželo. Jeho srdce bylo rezervováno - pro ni. Pro tu, co celá ta dlouhá léta stála po jeho boku a byla mu tou nejlepší kamarádkou a společnicí.

A pak se to náhle všechno zvrtlo… Stačila jedna jediná věta. Věta obsahující pět slov vycházejících z jeho úst.

´Astorie, staneš se mojí ženou? ´

Ta věta zněla Daphne v hlavě od chvíle, kdy ji Draco vyslovil. Když se ráno probudila, bylo to, to první na co si vzpomněla. Když pohlédla na svou sestru, nedokázala myslet na nic jiného, než na den, kdy ji požádal o ruku a tak se Astorii koncem letních prázdnin začala vyhýbat a během posledních měsíců ve škole s ní promluvila stěží několik slov.

Nechápala to. Nemohla pochopit jak… jak… Jak se tohle mohlo stát? Proč si vybral její malou mladší sestřičku, to malé dítě? Proč ne ji, která vždy stála po jeho boku? Tak proč?

Co měla Astorie a neměla ona, Daphne? Jak se mohlo stát, že mu ta holka učarovala víc, než ona? Proč Draco svoji snoubenku neustále sledoval hladovým pohledem a vynucoval si polibky, kterému nechtěla dát, když ona, Daphne, by mu byla okamžitě po vůli.

"Daphne," zamávala na ni od stolu černovlasá dívka s obličejem, jemuž vévodil malý ohrnutý nos připomínající rypáček mezi malýma tmavýma očima nejasné barvy.

"Dobré ráno," nasadila vynucený úsměv, ale i přes veškerou svoji snahu nedokázala potlačit povzdechnutí.

"Vypadá to, že dnes někdo vstával levou nohou," zasmála se Pansy, když se vedle ní Daphne stejně jako při každém společném jídle usadila.

"Na rozdíl od jiných," ušklíbla se posměšně Aileen sedící naproti nim.

"Co tím myslíš?"

"Jen se podívej," kývla výmluvně hlavou k vchodu do Velké síně.

Daphne se okamžitě otočila stejným směrem a vteřinu na to toho litovala. Její pohled neomylně padl na drobnou blonďatou dívku, jež se zrovna se širokým úsměvem bavila s černovlasým chlapcem.

"To je -" začala Pansy s tím svým vševědoucím tónem, ale v polovině věty se zarazila a obličej se jí zkrabatil, jak se snažila vzpomenout si na jméno dotyčného.

"Pitchard," přerušila její usilovnou snahu bez zaujetí Daphne, "Liam Pitchard. Chodí do čtvrťáku a je to absolutní nicka, jedna z těch mnoha černých skvrn naší ctihodné koleje."

"Pitchard? Ale to jméno přeci není -" začala Aileen a Daphne jí v duchu musela přičíst bod. Nejstarší slečna Averyová doopravdy vyčnívala svojí bystrostí a především vědomostmi o důležitých lidech, kdyby tak jméno jejich rodiny neutrpělo zavřením Aileenina strýce v Azkabanu po pádu Temného pána a odsouzením za Smrtijedství před Kouzelnickým tribunálem.

"Jeho bratranec snad má nějakou moc, ale tenhle kluk není víc než…," zamyšleně pozorovala černovlasého kluka, jenž se vybavoval s její sestrou, "nějaká Nebelvírská směska."

Daphne se znovu zamračila. Nejen, že se Astorie chovala tak hloupě, dovolila si od sebe Draca odstrčit a ještě k tomu na veřejnosti, v jejich společenské místnosti, před zraky jejich spolužáků, ale ještě k tomu se bavila s někým takovým, jako byl… Liam Pitchard. Člověk uzavírající žebříček společenských tříd Zmijozelské koleje.

"Já nikdy nepochopím, co na ní Draco vidí," vyrušil Daphne ze zamyšlení pisklavý hlas její nejlepší kamarádky.

"No," odtrhla zrak od své sestry a jejího hloupého kamaráda, "to vážně netuším."

***

"Daphne," ozval se jí za zády hluboký hlas.

"Ahoj, zlato," otočila se s úsměvem na černovlasého chlapce a přitáhla si jeho hlavu k polibku, "co tu děláš? Myslela jsem, že budeš v knihovně."

"Potřeboval jsem do ložnice zajít za věci, tak jsem si řekl, že tě rovnou pozdravím," zazubil se na ni Nathaniel Arrow a ukázal tak světu svůj bezchybný zářivě bílý chrup.

"To je od tebe moc milé," usmála se sladce a věnovala mu další o něco hlubší polibek, "ale teď už bys měl jít. Nesmíme přeci dovolit, abys měl kvůli známkám z Lektvarů zatržený ty famfrpálový tréninky. Zmijozel by přišel o skvělého hráče."

"To ne, neboj se, famfrpálu je všechno," zakroutil Nathaniel hlavou. "Už půjdu. Uvidíme se večer?"

"Jistě," kývla hlavou a sledovala, jak se mladík otočil na podpatku a spěšně vyšel ze Společenské místnosti.

Byl opravdu roztomilý. Student sedmého, závěrečného ročníku, kapitán Zmijozelského týmu a zároveň skvělý střelec s nadějnou budoucností u nějakého z profesionálních anglických týmů. Čistokrevný mladík z ne moc významné rodiny se slušným příjmem, který za Daphne běhal jako poslušný pejsek už více než rok.

"Ale ale, copak to vidím," pozvedla Aileen obočí, když došla k místu, kde Daphne stála.

"Co myslíš?"

"Takže ty a Arrow, ano? Už dlouho vím, že tě chce, ale nikdy mi nepřišlo, že by se ti nějak zvlášť líbil," poznamenala Aileen. "Změnila si názor?"

"Možná," pokrčila Daphne rameny.

"Copak ta změna?"

"Řekněme, že jsem přehodnotila některá svá stanoviska," odpověděla a uvolněně se usadila na pohovce potažené tmavě zeleným sametem.

"Věděla jsem, že na tebe ten Dracův vztah s -"

"S Dracem ani Astorií to nemá nic společné," přerušila ji možná až příliš ostře Daphne, ale okamžitě se znovu ovládla a nasadila klidný výraz, v němž nebylo poznat žádné emoce.

"Jistě," pokývala Aileen hlavou a vědoucně se zasmála, "ale vybrala sis dobře. Je hrozně hezký. Má tak úžasný zadek a…"

Dál už ji Daphne neposlouchala. Nedokázala a vlastně ani nechtěla poslouchat malicherné názory nějaké sedmnáctileté kačeny, která si myslí, že spolkla všechnu moudrost světa. Avšak nemohla popřít, že Aileen měla pravdu - nepříjemnou pravdu.

Ačkoliv Daphne vždy z povzdálí sledovala všechny Dracovy úlety, ona to samé nikdy neudělala. Dokonce se ani nelíbala s chlapcem, i přes všechny předpoklady svého okolí.

Čekala na toho pravého. Čekala na Draca, jenže on o ni nestál a Daphne se rozhodla pro změnu. Potom co viděla, s jakou vášní se věnuje Astorii, jí došlo, že nezkušená, nevinná dívka, jakou až do teď byla, nikomu stačit nebude, a tak na sobě začala pracovat s malou pomocí pana Arrowa, kterého mohla bez problémů ovládat.

"Ale to se podívejme, zdá se, že hrdličky se vrátily," rozezněl se jí v uších nezaměnitelný pisklavý hlásek její černovlasé kamarádky.

"O čem to mluvíš, Pansy?" otočila se na nově příchozí Aileen.

"Dívej," odpověděla s opovržením.

Ohlédla se k tajnému vstupu do Zmijozelské koleje. Přišli spolu, jak překvapivé, ruku v ruce s propletenými prsty. Samozřejmě, jakmile vešli do společenské místnosti, Astorie mu ruku vytrhla a ucukla, když ji k sobě Draco přitáhl a krátce políbil na rty. A přesto…

Daphne se v duchu zamračila. Přestože se mu Astorie vytrhla, nemohla si Daphne nevšimnout, jak stydlivě sklopila oči a jak její tvář okamžitě pokryl tmavnoucí ruměnec. Tohle bylo - zvláštní. I přes dlouhé odloučení Daphne svoji sestru znala více než dobře a to, jak zareagovala na Dracovy dotyky, svědčilo o tom, že se mezi nimi něco stalo. Něco vážného, něco, co dokázalo změnit její pocity.

Tohle bylo špatné, moc špatné. Právě v tuhle chvíli Daphne pojala podezření, že Astorie už není ve svém vztahu k Dracovi tak ukřivděná a nedůvěřivá.

***

"Co to - ?" Překvapeně zírala na dlouhé tmavě modré společenské šaty, jež ležely rozložené na její posteli v ložnici. "Kruci," zaklela sama pro sebe a natáhla ruku, aby se dotkla lesklé látky šatů, jemné hedvábí jí projelo mezi prsty. Byly to úžasné šaty, přesně podle jejího vkusu. Volné, skoro nezdobené, dokonce i její oblíbená barva… Teď už se tomu nevyhne. Večírek bude dnes večer a Draco na ni bude za dvě hodiny čekat ve společenské místnosti.

Astorie se zhluboka nadechla. Nebylo vyhnutí, dnes projde její přátelství s Nebelvírskou partičkou zkouškou ohněm a ona si byla více než jistá, že Křiklanův večírek neskončí bez vážných následků, jejich význam si však Astorie nechtěla ani domýšlet.

POZNÁMKY:
1. Nathaniel Arrow je moje malá chlapecká mařena, kterou si někteří z vás pamatují z povídky "Až přijdou slzy", kdy měl úplně jinou charakteristiku a nebyl ani jednou z hlavních vedlejších postav, takže jsem si nebrala servítky a znovu využila jeho jméno. (Pokud si však někdo pamatuje popis "postavy", tak to vůbec není špatné... Vím, že lina kdysi slintávala :-P)
2. Aileen Averyová - vymyšlená postava s využitím příjemní jednoho z Voldemortových smrtijedů (musím si na ní upamatovávat, abych zase neztratila její jméno :D)
3. Pany Parkinsonová v knize možná vystupovala, jako Dracova dívka a doprovázela ho na ples ve čtvrtém ročníku. Nikdo však neřekl, že by i nadále byla jeho přítelkyní a sama Rowlingová řekla, že ji neměla ráda a nechtěla, aby s ní Draco skončil - proto jsem jí přiřadila danou roli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 3. listopadu 2010 v 6:39 | Reagovat

pekná kapitola :):):):), tešim sa na ďalšiu :):):):)

2 Neriah Neriah | Web | 3. listopadu 2010 v 11:31 | Reagovat

Máš štěstí,žes to nesmazala. :) Náhodou se ti to moc povedlo, jsem ráda,že to bylo pro změnu z pohledu Daphne. Je mi docela sympatická. Já tak nějak pořád doufám, že Astorii v Nebelvíru neodsoudí, ale to ji zas odsoudí Draco... Tak se budu těšit, jaksi s tím poradíš. :-)

3 Misha Misha | 3. listopadu 2010 v 12:31 | Reagovat

Jee to me po ranu potesilo (ne neboj, nevstavam az ted:-D jenom jsem si to az ted precetla:-)) krasna kapitola, ale ten dej se o moc neposunul takze o to vic se tesim na tu dalsi:-P bude uz brzo?:-D

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. listopadu 2010 v 12:41 | Reagovat

Lily: děkuji

Neriah: no, tak to jsem ráda :) Daphne má být od začátku jedna z hlavních postav, ale nějak zatím nedostávala moc příležitostí, tak jsem se to konečně rozhodla změnit :) a jak to vymyslím? :D no, doufám, že neselžu

Misha: já v podstatě teď vstávala, takže.. :D ale ne, vzhůru už jsem asi od jedenácti :-D... děj se doopravdy neposnul, na to jsem totiž expert :D ale tak příště, snad

5 chillychilly chillychilly | Web | 3. listopadu 2010 v 15:16 | Reagovat

To byla moc povedená sonda do Daphniny(skloňuje se to tak?) duše. Moc se mi to líbilo, je dobře, že jsi to nesmazala. Každpopádně se těším na Kříklanův večírek. Jsem zvědavá, jak Ginny a ostatní v Nebelvíru vezmou, že je zasnoubená s Dracem...

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. listopadu 2010 v 15:42 | Reagovat

chillychilly: no, já doufám, že tak nějak ano... vůbec skloňování jmen (to je velká výhoda angličtiny a dalších jazyků)
Moc děkuji :) těch sond nejspíš bude ještě víc, nakonec měla být jednou z hlavní postav a večírek? jo, tak ten je v plánování a zatím nikdo přesně neví, jak to všechno dopadne :D

7 Misha Misha | E-mail | Web | 3. listopadu 2010 v 15:57 | Reagovat

Tak uz mam hotovou zakladni podobu blogu :-P sice tam jeste nic neni a ani jsem tu adresu jeste temer nikomu nerozesilala, ale to asi az potom co tam bude prvni normalni clanek :-D tak si tu adresu nekam uloz :-P

8 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 3. listopadu 2010 v 18:03 | Reagovat

Nádhera!
Zprvu jsem si možná myslela, že Daphne je taková ta chudinka, ale po tomhle z ní mám opačný pocit. Celý život se na něco upínala, přijde mi spíš jako trochu nesympatická závislačka. Ale to jsou jenom moje myšlenkové pochody :-)
Hrozně moc mě zajímá, co se stane na večírku, takže se obrovsky těším na další kapitolu...

9 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 3. listopadu 2010 v 19:58 | Reagovat

tak po dlouhé době zase připojuju komentář :D Kapitola byla skvělá. Hrozně se mi líbilo, jak Daphne uvažuje. Těším se na pokračování.

10 lucrecia lucrecia | Web | 3. listopadu 2010 v 20:03 | Reagovat

No co jiného na to můžu říct, než že to byla zase naprosto perfektní kapitola. Daphne je sice chudinka, ale já ji nemám ráda, protože tento typ dívek přímo nesnáším. A moc se těším na další kapitolu.

11 Jenny Jenny | Web | 3. listopadu 2010 v 21:34 | Reagovat

Tak to je mi jedno jestli s tou kapitolou nejsi spokojená ale já jo..xD
Já neříkám že Daphne je zrovna můj šálek kávy ale konečně/néé konečně/ne..jsem ráda že jsem se trochu dozvěděla jak se cítí že jsi to napsala z tý její strany..A já nevím ale mě připadá že s tím..Nathaliemem/prooomin jestli to píši blbě..=D/ chodí jenom kvůli tomu..No prostě že to je náplast na bolístku takhle sem to chtěla říct :-D  :D
Takže..už se nemohu dočkat další kapitoly..x)

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. listopadu 2010 v 22:47 | Reagovat

[8]: Moc děkuji :-) snad večírkem nebudete zklamáni, zdá se, že každý toho čeká trochu moc :D

[9]: Líbilo? to jsem ráda, já si říkala, že zase zapadám do tradice nedějovosti :-/ nějak se tomu neumím vyhnout

[10]: moc a moc děkuju... no, uvidíme, kdo nakonec bude ta oblíbená :D protože postavy (moje), které se mi líbí se většinou nelíbí nikomu jinému... :-D

[11]: tak alespoň jedna z nás :-D já si ji četla... no, počítat to nebudu a doopravdy jsem nevěděla, co s ní a tak jsem ustoupila a nechala ji "žít"
Jsem ráda, že pojetí z Daphniny strany nevadilo, protože se bude zaručeně opakovat ;-) tak snad to nakonec nepohnojím

Moc vám všem děkuji, vážně - zas se tu usmívám na obrazovku jak malej de**lek :)

13 lina lina | Web | 3. listopadu 2010 v 22:52 | Reagovat

ají..Nat se vrátil:D jj..slintávala, protože má úžasný jméno - Nathaniel...
Chudák Ria, takhle ji mučit:D Daphne je fajn, udělá něco ošklivýho? Doufám, že jo:D
kapitola je bezvadná...

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. listopadu 2010 v 23:04 | Reagovat

lina: vůbec jsem si to slintání nevynutila :) :D
jak mučít? dyť jí už nějakou dobu vůbec nemuším :( a Daphne? na jejím charakteru se ještě bude pracovat, má velký potenciál ;-)

15 Shiroa Shiroa | Web | 4. listopadu 2010 v 14:07 | Reagovat

po přečtení kapitoly nechápu jednu věc. Jak s ní dokážeš být nespokojená? vážně nechápu... :-D :-D vždyť je skvělá! Už by chtělo naznačit v zatemnělé Daphniny mysli nějaký náznak něčeho chystaného..:-D

16 Guenon Guenon | E-mail | 4. listopadu 2010 v 14:45 | Reagovat

Já tohle už komentovala, sakra... jsem si jistá:D
Teď se divím, že můj komnetář tu není, tak jsem si to pro jistotu přetla  znovu - a ano, komentovala a znám:D... divné:D
Každopádně se mi to líbilo:D Moc.

17 Nel-ly Nel-ly | 4. listopadu 2010 v 15:26 | Reagovat

Shiroa: děkuju :-D ale i tak... to víš, být sama se sebou spokojená, tak můžu jít rovnou skočit z mostu.... zatemnělé? ale notak, kdo řekl, že je to "temná" postava :)

Guenon: jo, tak cesty blogu jsou opravdu nevyzpytatelná... ale já vážně nic nemazala :-/ každopádně děkuji, že se ti to stále líbí :D já si to budu ještě minimálně jednou muset přečíst a tááák se mi už nechce :D

18 deadlik deadlik | Web | 4. listopadu 2010 v 18:41 | Reagovat

skvělá kapitola jako vždy,už se těším jak bude pokračovat vztah Rii a Dráčka :) :-D

19 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 4. listopadu 2010 v 18:47 | Reagovat

no hej, dosť neobviklý, našla som u Piece, Guenon a Craze (moje SB) jeden blog s poviedkou o Tomovi a Hermione, ak chceš môžeš si ju prečítať: http://kallia.netai.net/rozepsane_hp.html
ešte nie je dokončená

20 Jenny Jenny | Web | 5. listopadu 2010 v 12:58 | Reagovat

No víš co..musela zavolat policii protože od tý doby je mobil NEDOSTUPNÝ..

21 Moon-Lustre Moon-Lustre | Web | 5. listopadu 2010 v 16:05 | Reagovat

krásné

22 Shiroa Shiroa | Web | 5. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

[17]: ne že by byla temná, taky jí fandím, ale že její mysl je teď taková... negativnější, plná "menší" nenávisti vůči jedné osobě:-)

23 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. listopadu 2010 v 12:08 | Reagovat

deadlik: páni, jako vždy? :) to jsem vždycky četla nebo psala a nějak mě nenpadalo, že bych to mohla číst tady... moc a moc díky

Moon-Lustre: děkuji :)

Shiroa: no, ješitnost a zhrzená láska dokáží divy :D jen člověk netuší jaké zrovna

24 Maya99 Maya99 | 6. listopadu 2010 v 13:32 | Reagovat

Ty vado, ta Daphne je ale mrcha... J vím, že ji to děsně zranilo, ale i tak je to prostě hnus. Nemám ji ráda...ale líbí se mi, jak ji popisuješ, to je moc fajn :-)
Potom Astorie a Draco...moji miláčkové. Ach, jak já Draca zbožňuju. Ani nevíš, jak :-)
Moc krásně napsaný, těším se na další kapču a hlavně na to, jak dopadne večírek. Jestli to vážně bude taková katastrofa...

25 kami kami | Web | 6. listopadu 2010 v 15:58 | Reagovat

Ja som si to čítala už v stredu, ale dostala som sa len do polovice. (kvôli obmedzenosti časového rozvrhu.) Ale to neprekáža, aspoň som si to mohla prečítať ešte raz a obdivovať tvoju Daphne. Zbožňujem tento druh postáv, oni sa vždy tak rôznorodo a nečakane vyvíjajú. Super. :-D

26 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. listopadu 2010 v 14:12 | Reagovat

Maya: proč mrcha? vždyť nic neprovedla, chudinka moje malá :) nikdy nevíš, co bude...

kami: ach, děkuji :D, jen doufám, že se mi ten vývoj povede tak, abych se v tom moc neztrácela nakonec...

27 therysek-diary therysek-diary | Web | 24. listopadu 2010 v 16:25 | Reagovat

Asi nemá cenu psát, že se mi to líbilo a jdu číst dál... Tentokrát to ale nebylo moc o Dracovi a Rie,o to víc se těším na tu příští :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA