20. Kapitola - Večírky

14. listopadu 2010 v 14:36 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
Sirius
Připravte si injekce s inzulínem, už jsem tu zase! Vážně, takhle kapitola je tak strašná, že jsem ji dokonce ani já nebyla schopná přečíst víc než dvakrát (a to po prvé jsem ji četla, zatímco jsem ji psala). Ale už zas uběhla nehorázně dlouhá doba (nebudu se zmiňovat o dalších čekajícícho povídkách) a je mi jasné, že brzy všichni, co tuhle moji prvotinku četli odumřou nudou a přestanou číst, nebo jednoduše zapomenou děj.
A tak je tady... kapitola hloupá, dětinská a jak vystrčižená z nějakého braku, který bych sama dobrovolně nikdy nečetla.

(upozorňuji, že kratší kapitolu už jsem dlouho nenapsala :D a snad ani takhle debilní a jak jsem nedávno mluvila o  krizi? tak tohle je důsledek.. radši bych se neměla ni snažit)



"Večírek? Už zase?" zasténala nešťastně a pohlédla do rozradostněné tváře své nejlepší kamarádky.

"No, ano, večírek," usmála se Alice a v očích jí nebezpečně blýsklo, "a jaký ´už zase´? Vždyť poslední byl těsně po Vánocích."

"Alice," rozhodla se úpěnlivě prosit a dovolávat se smilování v kamarádčině duši, i když věděla, že je to jen marná snaha, "prosím, nenuť mě tam tentokrát jít. Víš, že to pokaždé dopadne strašně!"

"To tedy nevím," zavrčela hnědovláska neústupně a založila si ruce na prsou.

"Vážně? Tak já ti dám příklad," začala Elizabeth ztrácet svůj tak těžce udržitelný klid, to zdědila určitě po svém bratranci, v jejich rodině se sklon k výbušnosti musel dědit už dlouhé generace.

Alice jen pozvedla obočí.

"Vánoční večírek," řekla Elizabeth a dala si záležet, aby v jejím hlase zněla kýžená hořkost, což vlastně nebyl zas takový problém. Ten večírek se vážně nevyved. Z rande s krásným milým klukem se stal pokus o znásilnění, napadení spolužáka, běh napříč sklepením a jako grandiózní
finále polibek se Zmijozelským princem, jímž vlastně začala většina jejích trápení.

"No jistě, ale vždyť se nakonec zas tolik nestalo. Ano, vím, že to, co ti chtěl udělat, bylo nechutné a zvrhlé, ale nic se nestalo a ten idiot dostal, co zasloužil."

Díky nejmenovanému černovlasému chlapci s uhrančivě modrýma očima.

"A nakonec to všechno dopadlo dobře," pokračovala Alice a na její tváři se zase začal objevovat spokojený úsměv.

"Jistě, líp už to dopadnout ani nemohlo," prohlásila sarkasticky Elizabeth a v mysli se jí vybavila jedna ze vzpomínek, jež se pokoušela ze své mysli nadobro vymazat. Díky tomu večeru sama vběhla Regulusovi do náruče.

"A v lednu si se někam vypařila dřív, než tě mohl Tom vůbec požádat o tanec," nevšímala si Alice jejího tónu a v tuhle chvíli dokonce přidala i vyčítavý tón. Vyčítavý! Jakoby ji snad mohla cokoliv vyčítat, sama se při každé takové akci točila jen a jen kolem svého přítele a svému okolí věnovala pramalou pozornost. A to jen ve chvílích, kdy se jí Frank nepokoušel ulíbat k smrti.

"Jako by snad o to kdoví jak stál," zamrmlala Elizabeth a snažila se potlačit další bolestné bodnutí, až nebezpečně blízko srdci.

Další nemilá vzpomínka vyskočila z temného koutu její duše, kde měla zůstat a Elizabeth nemohla nemyslet na večer, kdy sice doopravdy zmizela už na jeho začátku, ale jen do kumbálku kousek od vchodových dveří, kde pak v objetí toho-jehož-jméno-už-neměla-v-plánu-nikdy-vyslovit strávila dvě velice plodné hodiny.

Otřásla se. Plodné, to by ještě scházelo. Naštěstí tenhle problém ji nemusel trápit, věděla svoje, lékokouzelníci ji na to upozornili ještě v době, kdy si myslela, že děti se objevují jednoduše pomocí nějakého Přivolávacího kouzla.

"Vážně se mi tě nepodaří přesvědčit, abys mě nechala zůstat v klidu na koleji a učit se, co?" zeptala se po chvíli poraženecky Elizabeth a zvedla oči ke své nejlepší kamarádce.

Pff, jak si vůbec Alice mohla říkat její nejlepší kamarádka? Podobala se spíš menší verzi nějaké dost nebezpečné chiméry s prohnanými nápady.

"To ani náhodou," zazubila se na ni hnědovláska.

"Fajn, tak mi alespoň slib, že mi tentokrát nebudeš nikoho dohazovat. Myslím, že Tom po tancování se mnou netouží o moc víc, než po tanci s Křiklanem."

"Myslíš, že by se mu Křiklan nelíbil? Třeba by si tak zlepšil známky a -"

"Alice!" vytřeštila Elizabeth oči a v jednu chvíli nevěděla, jestli má být vyděšená nebo se smát, nakonec však, potom co se její kamarádka zlomila v pase se slzami pobavení v očích, vesele rozesmála.

Co by si bez ní počala?

***

"Ale, ale, copak to tu máme za krásnou mladou dámu. Co ty na to, krásko? Neukážeme těm chudákům, jak se to má tančit?" ozvalo se jí za zády a pak už ji mladík chytil za ruku a táhl doprostřed tanečního parketu.

"Myslím, že sis mě s někým spletl," zazubila se na něj Elizabeth, ale bez debat se nechala jednou jeho rukou obejmout kolem pasu a levačku mu sama vložila do nabízené dlaně.

"Věř mi, nespletl," usmál se na ni Sirius a přitáhl si ji k sobě ještě o kousek blíž, až Elizabeth ucítila knoflíčky jeho společenského hábitu zarývající se do kůže hlubokého výstřihu. V tu chvíli si začala doopravdy uvědomovat, jak je oproti němu malá a drobná a že v tuhle chvíli, kdy ji k sobě pevně tiskne, je úplně v jeho moci a co bylo zajímavější, vůbec jí to nevadilo, spíš si připadala… příjemně.

"Kolik si toho vypil," zeptala se opatrně v reakci na jeho těsné objetí. Tohle chování k němu nesedělo, ne, když byla na blízku ona.

"Moc ne. A ty?" zeptal se úsměvem, na který odpověděla jen zakroucením hlavou.

Sálem se rozezněly první melodické tóny, jež zvaly páry k zahájení tance. Sirius ji vedl k prvnímu kroku a pak k dalšímu a dalšímu… Jeho pohyby byly elegantní, držení pevné a Elizabeth při té příležitosti ucítila náhlý nával spokojenosti, když si uvědomila, jak skvělého získala tanečníka. Byl tak klidný, jakoby společenský tanec patřil mezi samozřejmosti jeho běžného života, že se v jeho krocích ztratila i její vlastní neschopnost.

Píseň skončila, ale když se od něj Elizabeth pokusila odtáhnout, zjistila, ke svému velkému překvapení, že to nejde. Naopak, Sirius si ji k sobě přitáhl ještě mnohem pevněji a ona ucítila jeho chladivý dech na odhalené šíji tak kontrastující s doslova hořícím dotykem jeho dlaně klouzající po jemné látce jejích šatů.

Několikačlenná kapela, jíž si Křiklan na svůj v pořadí už třetí večírek s tance objednal, začala znovu hrát a páry připravené na parketě se začaly pohybovat do rytmů pomalé, tklivé melodie.

Elizabeth se Siriem začali znovu tancovat, avšak něco bylo jinak. Najednou si mnohem silněji uvědomovala jeho blízkost. Dlaň sunoucí se jí po zádech od lopatek až k pasu, z nepochopitelných důvodů se zrychlující dech na její tváři a bušení jejího vlastního srdce.

V tu chvíli, kdy se pomalu v těsné blízkosti pohybovali na parketě, si znovu vybavila všechny důvody, proč ji tolik let přitahoval a proč ji ještě stále přitahoval. Aniž by si uvědomovala, co dělá, zvedla pomalu hlavu a její zrak se střetl s pohledem tak dobře známých šedých očí. Dívaly se na ni jinak, jiným způsobem než kdy předtím. Způsobem, jehož význam nedokázala rozluštit.

Zastavili se v polovině kroku a zůstali stát uprostřed parketu. Dívali se mlčky jeden druhému do očí, a zatímco Elizabeth uvažovala, jestli nemá něco říct a to by to vlastně mělo být, Siriovy oči zůstávaly nečitelné, tajemné a hluboké jako vždy. A pak… Pak se k ní začal z čista jasna naklánět a než stihla cokoliv namítnout nebo udělat, přikryl její rty svými v něžném polibku.

Vytřeštila oči. Čekala, že udělá cokoliv. Cokoliv kromě tohohle. Celé ty dlouhé roky čekala, až si jí jednou všimne. Modlila se, za tu šanci získat alespoň na okamžik jeho pozornost, být jednou z mnoha a přesto zůstat jiná. Stala se jeho kamarádkou. Naučila se s ním normálně mluvit. Naučila se ho nemilovat a on teď, po tak dlouhé době, po tak usilovném snažení, udělá něco takového a jednoduše během jediného krátkého okamžiku prolomí hradby, jež kolem sebe stavila skoro pět let.

Zatímco strnule stála a snažila se znovu spojit s racionální částí svého mozku, Sirius si ji k sobě, pokud to vůbec bylo možné, přitáhl ještě blíž a prohloubil polibek. Ani nevěděla jak, ale začala mu odpovídat, mírně rozevřela ústa a nechala ho, aby jazykem vklouzl dovnitř.

Trvalo to jen několik krátkých vteřin, které však mohly být i dlouhé roky. Žádný polibek ji dosud nerozechvěl tolik, jako tenhle. Nikdy necítila nic podobného a pak… Pak to najednou skončilo. Sirius se od ní odtáhl a ona pomalu otevřela oči.

Šedé oči Bradavického bohéma se leskly a Elizabeth bylo jasné, že ona sama má tváře rudé jako rajská jablíčka.

"Liz," začal opatrně, ale ona ho přerušila. Jak nejhloupěji mohla.

"Promiň," bylo to jediné, co dokázala vyhrknout, než se rychle otočila a spěšně opustila sál.

Tak takhle skončil v pořadí třetí večírek jejich profesora lektvarů. První se nesl v duchu katastrofy, bolesti a příjemného překvapení. Druhý byl směsicí a výbuchem citů a hormonů, byl odrazem mrazivé vášně. A ten poslední, třetí Křiklanův večírek? Ten se nesl v duchu příjemné konverzace, okouzlujícího společníka a nakonec strachu a nejistoty z rozpadu pevného přátelství.

Ne, Elizabeth byla pevně rozhodnuta, že na další Křiklanův večírek už za žádnou cenu nepůjde. Všechny pro ni měly přímo katastrofální důsledky, i když každý jiným způsobem, přičemž u toho posledního si nebyla jistá, jak to vlastně může dopadnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 14. listopadu 2010 v 14:54 | Reagovat

dokonalá kapitola!!!!... proste nádherná, ani nwm, čo na to povedať! nááádhera!!!
tešim sa na pokračko :)

2 chillychilly chillychilly | Web | 14. listopadu 2010 v 15:18 | Reagovat

Mně se to líbilo :-) mám v sobě tři sklenky vína a jsem ze všeho šťastná, takže tohle mě tak krásně zahřálo u srdce, ach
Křiklanovi večírky jsou nejlepší... A taky Sirius (teda nesnáším skloňování Sirius bez Siria, ale to je spíše otázkou vkusu a toho, čemu dá člověk přednost. I když čeština je spíše na straně Siria) je úžasný. Oni oba bratři Blackové mají cosi do sebe, že?

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 15:35 | Reagovat

Lily: děkuju! :) jsem ráda, že se ti líbí, ani nevíš jak

chillychilly: necheš mě pozvat 8-O no, já tu mám lahev růžovýho s bublinkama a furt na ni zírám :D ale přeci jen je den, tak abych se šla někam projít, když je tak hezky, dojít až k babičce, usadit se na její mini zahrádku... jen škoda že nemá wifi :D to by bylo žůžo

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 15:36 | Reagovat

jinak sklonování jména "sirius" je pěkně zmatečný :/ v tomhle češtinu doopravdy nesnáším....
já vždy používala Siriusovi...atd. ale pak mi to přišlo moc dlouhý a teď to používám jak kdy :D někdy tak a jindy onak

5 chillychilly chillychilly | Web | 14. listopadu 2010 v 15:46 | Reagovat

[3]: u nás je docela ošklivě, takže se ani nic jiného dělat nedá :D ne, nejsem ochmelka, jen u nás byla rodinná oslava a takhle to dopadá  vždycky :-) Siriusovi je dlouhé, uznávám, ale pořece jenom jsem si na to zvyknula a už bych neměnila. Ale je to hezký kompromis, používat obojí :-)

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 15:51 | Reagovat

[5]: no, jak to tak vidím, tak než se vypravím, bude hnusně nebo tma :D nejlíp bylo tak před dvěma hodinama, kdy jsem se tu s**la s tímhle žvástem :-D ale musim jet vykoupat orchidej :-/
ale zas babička má televizi :D a tu já postrádám... a kompromis? vlastně jo, ani jsem si toho nevšimla, jednou se mi hodí jedno po druhý druhý, nejradši bych vynálezce češtiny a hlavně skloňování strčila někam hluboko do díry.. těch pravidel :-/ člověk se je nenaučí využívat všechny ani za celej život

7 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 18:04 | Reagovat

Jako vždy přeháníš, kapitola super jako vždy :-D. Na prohloubení vztahu mezi Elizabeth a Siriusem říkám: Yes! alespoň se to tam pořádně zamíchalo :-D, zajímalo by mně, jestli to Regulus viděl osobně, nebo mu to až donesou druhého dne školní tamtamy, nicméně to bude ještě zajímavé :-). Jinak souhlasím, čeština je zlo a Velká a malá písmena jsou vůbec to největší. Takže dokud píšeš Sirius s velkým "S" tak je to v pohodě :-D.

8 Sokana Sokana | Web | 14. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

Pekné (: Aj keď neviem, mne sa vždy páčil viac Regulus (proste, o siriusovi je toho plno, a Regulus je záhadnejší :D) a v tejto poviedke som mu vždy fandila, a tak dúfam že toto to poriadne zamotá... som zlá :D Nevadí, bolo to kásne napísané, teším sa na ďalšiu (:

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 19:53 | Reagovat

Elin: moc ti děkuju, ale nemyslím si, že bych přeháněla :) věř mi, už to na sobě poznám :D
a otázka zda tam byl Regulus? já ho chěla nějak zařadit, ale pak jsem si řekla, že budu tajemná :) tak uvidíme... děkuju

Sokana: no ano, já Reguluse miluju (což není zas takové tajemství), takže slibuju, že svůj prostor dostane, ale přeci jen... Sirius je Sirius :) ten vždcky všechny dostane, ač ho nemáme tak rády

10 lina lina | Web | 14. listopadu 2010 v 20:12 | Reagovat

Jo a přesně proto nerada chodím na zábavy:D Nic tam nejde podle tvýho plánu a většinou se stane něco hroznýho...táke Liz dokonale chápu:D
Pěkná kapitola, takový shrnující, trošku posouvací a nějak nezvykle krátká:)

11 Angel Angel | 14. listopadu 2010 v 20:54 | Reagovat

Jak už jsem doufám psala :D
Do téhle kapitolovky jsem se totálně zamilovala...

Kapitola je prostě nepopsatelná :)
Už se těším na další :)

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 21:11 | Reagovat

lina: jo kratší, víc vám nedám :-P učím se od ostatních, víš? :D
myslím, že s mojí rychlostí těch shrnovacích bude ještě dost :)

Angel: psala a já ti za to moc děkuji, protože přeci jen je to moje prvotinka a jakotaková pro mě znamená úplně něco jiného než ty ostatní, je to moje malá srdcová záležitost (kterou dost často nenávidím :-D)
moc děkuju :)

13 Tweedlee Tweedlee | Web | 14. listopadu 2010 v 21:36 | Reagovat

Hm... nebudu reagovat na kapitolu jako takovou, ač jsem ji četla, můj názor na ni teď není podstatný. K čemu se všem musím vyjádřit je anotace.

Upřímně by mě zajímalo, Nel-ly, proč tu kapitolu uveřejňuješ, když je -podle tvých vlastních slov-, tak hrozná, že bys ji ani ty sama nečetla?
Sama za sebe musím říct, že bych na blog nedala nic, o čem bych byla přesvědčená, že je to shit. Když vím, že jsem schopná napsat to lépe, tak prostě začnu znovu, nebo ne?

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 21:54 | Reagovat

Tweedlee: no, něco na tom asi doopravdy bude :) ale vím, že každý má svůj názor a taky vím, že do příběhu pasuje a já ji tam nutně potřebuju a jinak už ji nenapíšu... četla jsem ji dostkrát na to,abych zkontrolovala chyby a ujistila se, že lépe už to nenapíšu, přesto dobrovolně bych ji už doopravdy nečetla :-)
bohužel, jinak už bych ji nenapsala a tak... je taková jaká je a já věřila, že někomu se líbit bude :-D

asi by bylo lepší vkládat jen to, s čím jsem úplně spokojená, ale to ybch nevyložila nikdy nic ;-)

jinak s tebou ale musím souhlasti :-D a slibuju, že příště si dám pozor

15 Tweedlee Tweedlee | Web | 14. listopadu 2010 v 22:15 | Reagovat

[14]: Vždycky to jde napsat lépe, mám s tím své zkušenosti, ačkoliv, je-li to tvůj názor, brát ti ho nemohu. To zaprvé.

A za druhé... "asi by bylo lepší vkládat jen to, s čím jsem úplně spokojená, ale to ybch nevyložila nikdy nic ;-)"
Víš, mám za to, že méně je někdy více. Sázím na kvalitu, takže toho na blogu nemám mnoho, ale o všem jsem přesvědčená, že je to dobré, líbí se mi to a jsem s tím spokojená.

16 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 22:25 | Reagovat

[15]: já to beru tak, že se postupně zlepšuju a tak jednou budu stoprocentně spokojená (což ale nikdy nebude u téhle povídky :D z důvodů prvnotních snah a toho že ji píšu už přes rok..fííha, strašná doba)
kdybych vždy čekala, až bud spokojená úplně, nikdy bych sem nemohla vložit první kapitolu a nikdy bych nezačala "psát" a řekla bych, že potom roku vidím v novvých povídkách i znak toho, že lepší jsem... přesto chci dopsat ty staré a to je pak jedno velké trápení :D

17 Maya Maya | 15. listopadu 2010 v 19:12 | Reagovat

Wow! Ani nevíš, jak dlouho jsem na tomhle čekala! Jo!Jo!Jo! Jsi úžasná, skvělá, nádherná, a já nevím, co ještě, ale budu tě nadosmrti uctívat! (a věř mi, že pokud je nedáš dohromady, tvoje smrt nebude daleko :-) )
Bylo to vážně super, Sirius je prostě...Sirius. Áááááá, jsem šťastná :-)
Tohle ti asi nic moc neřekne, ale...fakt jsem ráda, takže smůla :-) Moc se těším na pokračování
Maya

18 Misha Misha | E-mail | Web | 16. listopadu 2010 v 7:02 | Reagovat

parada parada:-P jsem tak zvedava co bude dal:-D uz pises dalsi? tak pises???:-P

19 Nakira Nakira | Web | 16. listopadu 2010 v 23:41 | Reagovat

Sakra... To je vždycky doba než se prohrabu těma komentářema až k mému vytouženému okénku na koment :D Uff... Takže, vezmu to takto... Překvapena jako obvykle! :-D Oči mi málem vypadly. Fakt paráda. Jedeš na skvělé spisovatelské vlně. Akorát menší dotaz... Proč se nerozepíšeš hlouběji? Máš na víc, Nel-ly :-)

20 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. listopadu 2010 v 3:17 | Reagovat

Maya: ale kuš uctívat, zas moc přeháníš (i přesto se tlemim jak magor a soustavně rudnu :D)

Misha: eh? kuš! :D jsem ráda, že je tu tohle :)

Nakira: vypadly? dyť se k tomu schylovalo už dlouho, ne? :) nenápadně ale jistě (aby to zas nebyla moc velká překvapení, to není dobře :D) a hlouběji a rozepsat? už neee... bylo mi i vyknuto, jak dlouhé mám kapitoly :-P tak se řídím zlatým průměrem a zrovna teď mi to moc vyhovovalo :)

21 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 17. listopadu 2010 v 10:18 | Reagovat

[3]: trochu si ma zle pochopila, ale neva

22 Angie Angie | Web | 27. listopadu 2010 v 19:38 | Reagovat

Ano, a my si zase nemůžeme být jisti, jak to nakonec celé dopadne.
Moc hezké čtení takhle na večer, akorát mám pocit, že to na mě nezapůsobilo tak, jak mělo. Ono to asi ani nejde, když u toho člověk poslouchá death metal :D Takže rozhodně nikomu nedoporučuji!
Tak mě napadlo, když Tajemství srdce končí, kolik kapitol bude mít tahle povídka?
Totiž, nenapadá mě nic, krom ještě něčeho s Regulusem, co by se tam ještě mělo stát, pokud neplánuješ několik zvratů.

23 Lily Lily | Web | 12. prosince 2010 v 4:42 | Reagovat

vím, že je hrozné,  že píšu komentář až k téhle kapitolce, ale nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Bylo to skvostné, což dokazuje i fakt, že to čtu v takhle pozdní (nebo brzkou) hodinu.
Stejně, jako jsem byla ráda, že se Liz dala dohromady s Regulusem, stejně tak jsem i ráda, že se rozešli. Je prostě neuvěřitelné, jak si mě vtáhla do děje a souhlasím teď se vším, co se v ději odehrává - a to se mi nestává často :D
Zvládla jsem to i bez inzulinu - neměla by ses tak přeceňovat, co se dávak romantiky týče. Znám i mnohem sladčí spisovatele :D
Doufám, že další kapitolky budeou stejně, nebo i více (i když to možná ani nejde) dobré!

24 Sawarin Sawarin | Web | 4. ledna 2011 v 0:35 | Reagovat

No páni.. Tak jsem si řekla, že bych si po dlouhé době mohl taky něco přečíst. Tuhle povídku jsem četla už dříve, ty kapitoly, co byly, ovšem dost jsem toho pozapomněla, takže jsem to dneska (včera) četla celé od znova. Rozhodě toho nelituju. Četla jsem, četla, četla.. No prostě jsem se nemohla odtrhnout. Nejdřív mě okouzlil Regulus, pak mě pěkně naštval, teď se zas projevuje Sirius. No, chvilku to budu vstřebávat.:D Každopádně se mi líbí originalita této povídky, ta nápaditost. Kapitoly se čtou úplně sami. Ve zkratce: Kde je sakra pokračování?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA