Opojení

30. října 2010 v 1:06 | Nel-ly |  Jednorázovky
opojeni
Za prvé to má blbý název, ale já na žádný pořádný, doopravdy, nemohla přijít. Za druhé - je to zase po dlouhé době další volovina, kterou jsem začala psát asi před měsícem z nudy, když jsemv noci nemohla usnout a skončila někde na třetí stránce a už to zapomněla dopsat.
Předpokládám však, že to mělo nějak takhle podobně skončit a tak jsem se na dalších třech stránkách rozhodla dnes pokračovat… No a skončilo to naprostým fiaskem.
Povídka je o ničem. Nemá hlavu a patu. Nemá nápad. A postavy jsou naproto OC :D ale co nadělám, to se čas od času stane a věřím, že alespoň pár milovníků "obscénností ve slashi" si přijde na své.
 (btw. byla to Guenon, kdo si v minulé jednorázovce přál "pokračování" po polibku? přestože na to nemá věk? :D - což mě přivádí k anketě v bočním menu, tak šup na ní a nelžete!)


Varování: Slash
Rating: 15+
Doba: šestý ročník HP
Postavy: Draco,…

Začalo to jako obyčejné sobotní ráno ve škole, kdy většina studentů nestávala dřív než před desátou dopolední, především tedy těch, co se účastnili pátečního večírku, na němž on nesměl chybět. Těch několik málo, co bylo schopno vylézt z postelí, se ještě v polospánku odbelhalo do Velké síně na snídani, zatímco převážná většina si v pohodlí svých ložnic, popřípadě společenské místnosti jejich koleje, dopřávala půl denní siestu a kolem jedné hodiny vydatný oběd, po němž většinou následovalo další odpočívání nebo partička kouzelnických šachů či jedna dvě partie Řachavého Petra.

Draco, stejně jako zbytek zmijozelských studentů šestého ročníku, toho dne vstal až těsně před polednem. Dopřál si dlouhou horkou sprchu, jež alespoň částečně rozproudila jeho krevní oběh a nakonec podstoupil nepříjemnou, ale velice potřebnou, tečku své mycí procedury v podobě ledového proudu vody přímo na hlavu.

Včerejší večírek se protáhl až do časných ranních hodin a Draco, který samozřejmě s alkoholem nikdy neměl problémy a vždy se dokázal dokonale kontrolovat, si skoro nepamatoval, jak se vlastně dostal do ložnice, natož dokonce do své vlastní postele, v níž se, oblečený ve školní košili a trenýrkách, ráno probudil.

Většina studentů od pátého ročníku výš by si lektvar proti kocovině dokázala sama namíchat, v čele s ním, lektvarovým premiantem a oblíbencem jejich bývalého profesora. Jenže sehnat ty správné ingredience bylo složité, dokonce i pro Malfoye se všemi jeho kontakty a hlavně ta dlouhá příprava… Skoro šest hodin vaření na mírném ohni. Do té doby se každá, dokonce i ta nejsilnější, kocovina zákonitě stačila vytratit.

Studentům zmijozelské koleje tedy v takovýchto případech po ránu zbývala jediná možnost. Osoba, jejíž pomoc vždy tak usilovně vyhledávali a plazili se před ní po kolenou, protože přeci oni… ti tvrdí zmijozeláci nikdy, nikdy, nepodlehnou něčemu, jako jsou následky alkoholového opojení. Ráno se však plazí a prosí, aby jim, ona, ta jediná, která měla zásoby všeho, na co si kdo dokázal vzpomenout, pomohla a zachránila je.

Dlouze zívl, protáhl si ztuhlé svaly a vyrazil směr Velká síň a vydatný oběd. Kráčel pomalým opatrným krokem a snažil se našlapovat málem na špičky, jen aby omezil štiplavou bolest v hlavě, jež cítil při každém silnějším otřesu nebo hlasitějším zvuku.

Ne, Draco prosit nebude, vydrží to a až nebude moct… až mu bude doopravdy špatně… stejně to vydrží a určitě nepůjde za ní, za tou, která měla včera tu drzost a odmítla ho. Caroline Averyová mu dala košem a to prosím uprostřed večírku, který sám zorganizoval a před asi polovinou jejich ročníku.

Pomalu se došoural ke kolejnímu stolu, nenápadně se zasunul ke stolu a rozhlédl se po stole. Měl hlad, obrovský hlad. Sebevědomě se natáhl po vařených bramborách, nandal si vrchovatou porci, hojně je zalil omáčkou a navrch ještě přidal velkou krvavou kotletu. Jídlo hodně pravého muže, samce, lovce!

Ukrojil si kousek lákavé kotlety, namočil ji do omáčky, na vrh přidal ještě půlku brambory a vložil si t umělecké jídlo do úst.

Trvalo to jen chvilku, setinu sekundy, než viditelně zezelenal a nedbaje na desítky párů očí v místnosti, kvapně vyběhl ze dveří, s úmyslem dostat se do první umývárny, kterou cestou potká.

***

Zhluboka se nadechl, vyklopýtal z kabinky a oběma rukama se opřel o jedno z umyvadel. Nakonec to bylo akutnější, než si myslel a zapadl hned do první umývárny, kterou cestou potkal, dívčí umývárny. Draco jen děkoval bohu, že je to právě tahle umývárna, stará a opuštěná místnost, jíž nikdo nepoužíval už desítky let. Jedině snad bláznivý duch mrtvé studentky.

"Ale ale, zdá se, že tu někdo trochu přebral," ozval se za jeho zády posměšný hlas. Draco polekaně zvedl hlavu a zaostřil na svůj mokrý odraz ve špinavém zrcadle. Vlastně ne přímo na svoji tvář, ale spíš za ni. Zahleděl se přímo do tak dobře známých očí.

"Co tu chceš?" prskl Draco a nenápadně vsunul pravou ruku do kapsy hábitu a pevně v dlani sevřel svoji hůlku.

"Jen klid, klid," odtušil tiše jeho nevítaný společník a Draco jen překvapeně zamrkal. Tohle chování k němu vůbec, ale vůbec nesedělo. Co se to tu děje?

"Tak co chceš?"

"Jen mě tak napadalo, že bys možná mohl chtít tohle," zvedl ležérně ruku, v níž svíral malý flakonek s narůžovělým lektvarem.

Draco zalapal po dechu, to bylo přesně to, co potřeboval. Lék na všechny jeho nynější problémy. Na problémy, které se mu zdály mnohem větší, než jiným obyčejným lidem, kteří byli zvyklí na takové maličkosti, jako je ranní nevolnost, bolest hlavy nebo kocovina.

"Co za to?" zeptal se Draco a pozvedl hlavu. Nynější situace, jakkoliv byla absurdní, v tuhle chvíli dostávala tam, kde se blonďák cítil jistý v kramflecích. Pokud ho chtěl vydírat, vyjednávat s ním, nabízet kompromisy - všechno tohle už Draco zažil a hlavně, vždy vyhrál.

"Ale nic," zakroutil okamžitě hlavou, "skoro nic."

"Nedělej si ze mě legraci!"

"Já? To bych si nikdy nedovolil," zasmál se.

Co se to s ním stalo? Jak to, že je najednou tak - dospělý? Chladnokrevný, uvolněný, klidný… Jistě vždycky měl odvahu, samozřejmě, ale také to byla horká hlava, ovládaná svou vášnivostí a city. Jakoby najednou získal kus ze zmijozelské povahy, právě ten správný kus, který se tak dobře kombinoval s jeho vlastní kolejí.

"Co je to s tebou?" neodolal, musel se zeptat. Jakoby nestačilo, jak tenhle den začal, vlastně ne, začalo to už předtím, tím odmítnutím na večírku a pak už se to jenom vezlo. Proč ona ho to vlastně odmítla?

Bavili se spolu, pak jí došel pro další sklenku vína, zeptala se ho, jestli si s ní nezatancuje… Řekl, že je unavený. Šli si sednout, pokusila se mu dát ruku na stehno, odsunul se, pokusila se ho políbit a… Sakra! Co se to s ním dělo? Caroline patřila mezi nejkrásnější dívky ze Zmijozelu, možná, určitě i z celých Bradavic a neodmítla ho, vždyť ona ho sama vybízela, vábila, ale Draco se nenechal. Myslel - na co on to proboha myslel? Většinou, když v sobě měl trochu víc alkoholu, tak dívčí společnost spíš vyhledával, než se jí stranil. V takových chvílích vždy dělal všechno proto, aby nějakou dostal a to se mu taky dařilo.

Všechno je špatně, moc špatně a tady ten nový, chladný, arogantní a klidný Potter je jen třešnička na dortu, který chce Dracovy někdo hodit do obličeje.

"Nic," prohlásil posměšně Potter a věnoval Dracovy milý úsměv, "jen mě napadlo, že bych si za svoji velkorysost zasloužil nějakou odměnu, nemyslíš?"

"Co myslíš tou… odměnou?" vyhrkl roztřeseně blonďák a nevědomky o krok couvl a zády narazil o kameninové umyvadlo.

"Ale no tak, Malfoyi," ušklíbl se Potter pobaveně a Draco hlasitě polkl. Něco se dělo, něco naprosto nemožného, nepravděpodobného… Děsivého, "a já si vždycky myslel, že nejsi až tak blbej. No, asi jsem se spletl."

"Co chceš?" vyhrkl Draco a sám se až vyděsil, jak mu jeho hlas zní cize a - vřeštivě. Ne! Malfoy nikdy nevřeští, dokonce ani nekoktá a už vůbec se nebojí přítomnosti takový nicky, jako je jeden ubohý nevýznamný Nebelvír, i když má oči barvy toho nejčistšího smaragdu jako Harry… ne! Ne! NE! Potter! POTTER!

"Proč seš tak nervní, Draco?" zašeptal potichu Potter a jeho hlas najednou připomněl lehké pohlazení, jež na kůži způsobí nevysvětlitelné mravenčení.

Draco si ani nestihl všimnout, kdy se k němu druhý chlapec přiblížil. Faktem však bylo, že teď stál Potter necelý metr od něj a měřil si ho zkoumavým pohledem svých úchvatných očí.

"Já -" začal blonďák, ale hlas se mu zadrhl v hrdle.

"Ano?" tentokrát se k němu už doopravdy naklonil a na ústech se mu objevil křivý úsměv plný slibů.

Rozbušilo se mu srdce a Draco se bál, aby mu nevyskočilo z hrudi. Bezdůvodně se mu zpotily ruce a dlaně začaly podkluzovat, jak se křečovitě přidržoval umyvadla za svými zády.

Nic se neděje. Všechno jev pořádku! Chce tě jen nachytat, využít tvojí situace. Uklidni se. KLID!

"Měl bys to vypít, nevypadáš moc dobře," prohodil najednou nedbale Potter a podával Dracovi broušený flakonek s kýženým nápojem.

Zaváhal. Když si to teď vezme, tak ustoupí a bude muset splnit… Splnit? Nic nebude plnit, hned jak se mu udělá líp, se sebere a vydá se pryč. Zapomene na celý tenhle proklatý den a příště… Příště si nezapomene uvařit lektvar do zásoby.

Draco vytrhnul tmavovlasému chlapci lahvičku z ruky, dřevěnou zátku odhodil někam do rohu nepoužívané umývárny a pořádně si lokl. Vypil celý její obsah jedním douškem a okamžitě ucítil, jak bolest hlavy a křeče v břiše okamžitě mizí. Fungovalo to, teď…

Draco překvapeně zamrkal, když seznal, že se nemůže hýbat. Stál přimražen na místě, s rukou na poloviční cestě ke kapse svých kalhot.

"Přece sis vážně nemyslel, že tě nechám jen tak jít," zasmál se výhružně Potter a dalším krokem snížil jejich vzdálenost. "Teď mi budeš muset zaplatit."

Po zádech mu přejel mráz. Něco na těch slovech nebo snad na tónu, jakým jeho společník mluvil a jak se na něj dýchal, ho zneklidnilo ještě víc, než tahle bezvýchodná situace, kdy Draco stál ochromen jakýmsi lektvarem na pospas svému nebelvírskému sokovi.

"Tak začneme," zašeptal Potter těsně předtím, než přiložil ústa k Dracovu pravému uchu a jemně skousl lalůček.

Šokovaně zamrkal - jeden z mála pohybů, kterých byl pod vlivem Potterova lektvaru schopný a silou vůle se pokusil přemoci kouzlu a uhnout, marně.

Co to, ksakru, dělá?

Ať už to bylo cokoliv, způsob jakým Potter svými rty a zuby prozkoumával Dracův krk a čas od času skousl nebo nasál jemnou alabastrově bílou pokožku, byl více než vzrušující a Draco i přes odpor, jež cítil a výkřiky protestu, znechucení a hněvu, jež zaplavovaly jeho mysl, pocítil jemné mravenčení v podbřišku.

Svět se zbláznil. Ne, nezbláznil, skončil… Protože situace, kdy se Harry Potterr doslova plazí po svázaném Malfoyovi, jež se ze všech sil snaží ovládnout svoji vzrůstající erekci, je prostě absorudní.

Draco skoro až bolestně přivíral oči, když Potter mučivě pomalu svými rty klouzal stále níž a níž po jeho krku a následně i hrudi stále níž, zatímco jeho obratné prsty rozepínaly jeden knoflíček Dracovy bílé košile za druhým.

Takovou slast ještě nikdy nezažil. Vlastně… ještě nezažil nic, co by se tomu třeba jen zdaleka podobalo. Byl to pocit horoucí vášně, jež bortila všechny dosud známé hranice. Mrazivého chtíče, zvrácené touhy a děsu, že je někdo uvidí. Bylo to zakázané, nemorální, snad i nechutné, ale zároveň vzrušující víc než cokoliv jiného.

Draco si z ničeho nic vzpomněl na svého otce. Na lekce slušného chování, na slova o tradici a úctě. Kdyby tak jen věděl, co teď právě jeho syn provádí. Kdyby ho viděl, jak tu stojí bez hnutí a bez další snahy o osvobození se oddává polibkům a dotykům jiného muže (a ještě k tomu jakého muže!) a plně si to užívá.

Najednou se Harry… Ano, už ne Potter, ale Harry. Svůdný, něžný, vášnivý chlapec s úžasnýma smaragdovýma očima a tak vzrušujícím jazykem… ocitl znovu na nohou. Tyčil se nad Dracem ve své plné výšce, jíž získal díky Dracovým podlamujícím se kolenům, a upřeně ho pozoroval.

Draco netušil, co to znamená. Proč přestal, proč nepokračuje, proč…?

Jeho myšlenkový proud byl přerušen ve chvíli, kdy Harry hladově zaútočil na jeho rty. Násilím Dracovi rozevřel ústa a okamžitě se do nich vecpal svým horkým jazykem, zatímco se k němu přitiskl celým tělem a Draco tak poprvé zažil ten úžasný pocit, kdy se o sebe třely dva ztopořené údy, což v něm vyvolávalo vlny horka a mrazení zároveň a to i přes tvrdou látku jeho i Páterových kalhot, nebo snad díky ní?

Ozvalo se hlasité zapraskání, pak škubnutí a Draco zakolísal v kolenou, když mu Harry trhnutím stál černé kalhoty až po kotníky a pak se k němu znovu silně přitiskl.

Aniž by si to Draco uvědomil. Kouzlo, jež ho ještě před několika minutami ochromovalo a nutilo zůstat nehybně stát na místě, začalo vyprchávat. Nejenže jeho tělu už nic nebránilo ukázat pravou velikost svého vzrušení, ale také se mohl konečně začít bránit. Odstrčit Pottera, zaklít ho, odejít a prásknout za sebou dveřmi. Žádná z těchto možností ho však nenapadla, a když mu došlo, že se může hýbat, jedinou změnou bylo, že začal Harrymu opětovat vášnivé polibky a sám natáhl ruce k pásku jeho kalhot.

Nevěděl, co vlastně chce a jak to vůbec chce, ale jeho vlastní, živočišné pudy ho vedly právě k tomuhle… A tak pokračoval. Dál bojoval s Potterovým páskem a posléze i poklopcem jeho kalhot. Chtěla se dostat k jeho odhalené pokožce, dotknout se obnaženého… Merline!

Draco se už už natahoval, že se ho konečně dotkne, když mu Harry najednou sevřel obě zápěstí a silou ho přetočil zády k sobě, až Draco břichem tvrdě narazil o kameninové umyvadlo, jehož chlad se otřel o jeho erekci a ještě tak zvýšil bolestivé napětí.

"Co to - " dostal ze sebe a pokusil se uvolnit Harryho sevření, marně.

A pak… Pak najednou ucítil nejdřív Potterovi prsty tlačící na… A nakonec dokonce i…

***

Draco se s hlasitým výkřikem probudil a posadil na své posteli v ložnici šestého ročníku Zmijozelu. Na sobě měl částečně rozepnutou školní košili a trenky, v nichž cítil nepříjemné vlhko.

Potřásl hlavou a dezorientovaně se rozhlédl po temném pokoji. Zpoza nedbale zatažených závěsů kolem své postele měl dokonalý výhled na chrápajícího Goyla, jemuž z pootevřených úst odkapávaly sliny na polštář.

Takže to byl doopravdy jen sen… Jeden z mnoha mokrých snů, které se mu čas od času zdály a přeci, tenhle byl o tolik odlišný. Tak reálný, tak bolestně reálný a doopravdy mokrý, pomyslel si Draco a rukou přejel po volných trenkách. Málem znovu zasténal, když se zvlhlá látka dotkla jeho kůže, stále byl více než citlivý a možná i připravený na další… Ne, tohle nebyl jen obyčejný sen. Nejen kvůli tomu, kdo vněm hrál svou hlavní roli, ale především ve svém znepokojujícím výsledku.

Už bych neměl tolik pít, pomyslel si Draco. Opatrně se vymotal z přikrývek a potichu zamířil do koupelny. Potřeboval sprchu… Studenou sprchu a pak… Pak se bude nějaký čas motat kolem nepoužívané umývárny v prvním patře a bude doufat, že narazí na Harryho.

Potter o tom sice nemá ani tušení, ale mají spolu nevyřízené účty. Nemůže se k Dracovi chovat takovým způsobem bez následku, přestože to bylo jen v Dracově mysli.
 

43 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. října 2010 v 9:34 | Reagovat

naša trieda ani nevie, že taký film existuje :D a robia chybu, lebo je dokonalý nielen Hartnett, ale aj celý film :D

2 Jenny Jenny | Web | 30. října 2010 v 9:49 | Reagovat

Já nechci být zlá ale máš tam hned na začátku chybu...Máš tam 2x to-
Draco, stejně jako zbytek zmijozelských studentů šestého ročníku, toho......a tak dále
Jinak to bylo dost..Jak bych to řekla..
Jednorázovka se mi líbila a i pobavila..x)

3 chillychilly chillychilly | Web | 30. října 2010 v 11:11 | Reagovat

Teda, na to, že pár Harry a Draco nemám moc ráda, tak tohle se mi líbilo. Pobavilo mě to :D nejlepší asi bylo Jídlo hodně pravého muže, samce, lovce! :D  jinak, všimla sis, že ti word přepsal Pottera na Pátera? vždycky mě pobaví, jak vtipně ta sranda opravuje slova :D stejně nejvtipnější je Hagrid, kterého mi to přepisuje na Hybrida :-)

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 30. října 2010 v 12:21 | Reagovat

Jenny: hned se jdu kouknout, co to tam je :D byla jsem moc zděšená na to, abych to ještě znovu četla :) díky

chillychilly: ale páry, nekecej, nedávno jsi říkala, že nemáš ráda slash :D
jo, tak pátera jsem si doopravdy nevšimla, hajzl jeden, jdu to zjistit ;-) dík

5 Lily Black Lily Black | Web | 30. října 2010 v 15:48 | Reagovat

Hezkej blog a taky design:-) :-D

6 Shiroa Shiroa | Web | 30. října 2010 v 17:00 | Reagovat

wow:-D :-D jen jsem každou chvilku očekávala, že tam vtrhne Uršula a bude přes celou školu vyřvávat tento pár..:-D Tak, a teď víme, co se každou noc Dracovi zdá:-D :-D super jednorázovka:-)

7 Dorea Dorea | Web | 30. října 2010 v 17:26 | Reagovat

tak sem se rozhodla, že budu trávit celé odpoledne v osteli s notebookem, když mám teda ten zub pryč a infekci v dolní čelisti, a na co nenarazím, možná to není kdejaká světoborná povídka, ale mně se líbila, kdysi jsem napsala cosi podobného, akorát, že tam měli chlapci trochu jinačí role a taky jsem upozornovala, že je to spí takvé nijaké pro pobavení, ale o to tu jde ne? nemusí být všechny povídky úžasné a dechberoucí, mně se tohle líbilo a klidně si přečtu i něco podobného ;-)

8 chillychilly chillychilly | Web | 30. října 2010 v 17:28 | Reagovat

[4]: od té doby, co jsem si přečetla první povídku na fantasmagoriu s párem Lucius a Severus (roztékám se blahem) jsem změnila  názor :D i když, nutno přiznat, že první krok k toleranci slashe jsem udělal díky tvé Sázce, ta byla úžasná, slint

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 30. října 2010 v 17:47 | Reagovat

[5]: hm, bezva, dík... za chvíli budiš smazáno :D

Shiroa: hele já o Uršule taky uvažovla :D ale pak už se mi nechtělo nic vymýšlet, tak třeba příště ;-)

Dorea: no, já si myslím :D taková povídka o ničem, bez důležité myšlenky neo děje... jednou za čas? proč ne? :D
právě, že to většinou bývají jiné "pozice" a tak jsem dala Harrymu možnost, alespoň v Dracově mayli :)

chillychilly: ach děkuji, ani nevíš, jak moc si toho cením... po asi měsíci jsem došla k názoru, že Sázka doopravdy nebude až tak ostudná a že ji tu nakonec nechám :D
mě ke slashi dovedl právěp pár Harry/Draco a u toho jsem zůstala, i když Lucius/Severus (asi ve třech případech) mi vůbec nevadili :D

10 Maya Maya | 30. října 2010 v 20:09 | Reagovat

:-D No, neříkám, že Draco mi sedí víc k holce, ale tohle taky není špatný, Zvlášť z toho konce jsem nemohla...chudák Draco, co mu to jen děláš :-D
Fakt dobrý :-)

11 kami kami | Web | 31. října 2010 v 7:36 | Reagovat

Teraz ja neviem... už som si všimla, že aj v komentároch ti písali, že to tam máš dvakrát, ale pritom sú to dva o trochu odlišné začiatky... no nič, počkám si, čo mi povieš lebo som z toho naozaj dezorientovaná. :D A teraz... hehe! :-D Musela som sa rehotať, keď si tam písala o samcoch a im podobných, rovnako, ako keď tam boli myšlienkové pochody o tom, čo Malfoyovi nerobia, ale pritom to urobia. :-) A to, že sa Draco prestane hýbať som čakala, doslova sa to tam pýtalo. A Dráčik nám túži po odplate? Ehm, nechcela by si z toho urobiť kapitolovku? Ako prvá kapitola by to nebolo zlé. :-D

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 31. října 2010 v 9:31 | Reagovat

Maya: no asi ano, ale to by to pak s holkou nemohlo dopadnout takhle :D víš?

kami: ehm, uznávám, že dnes ráno jsem trochu "vymetená" ale vůbec netuším, o čem to mluvíš.. a to už jsem si to dvakrát četla (a našla i Pátere) a myslím si, že stavět kapitolovku na tomhle by doopravdy nebylo nic moc :) ale díky

13 kami kami | 31. října 2010 v 10:07 | Reagovat

Nel-ly, vážne to tam máš dvakrát. Prvý odstavec je Začalo to jako obyčejné sobotní ráno ve škole, kdy většina studentů nestávala dřív než před desátou dopolední, především tedy těch, co se účastnili pátečního večírku, na němž on nesměl chybět. A potom o presne ďalšie 4 odseky sa ti tá veta opakuje a vyzerá to tak, že to začína odznova. Práve tam nemáš ani tento odstavec oddelení jedným voľným riadkom. Alebo to tam nemáš a mne jednoducho absolútne zahrábavá alebo to opakovanie tých odsekov jednoducho nechápem? 8-O

14 Nel-ly Nel-ly | 31. října 2010 v 10:28 | Reagovat

Už to vidim :D jdu to opravit... já jsem vážně dneska nějaká zpomalená... podlehla jsem vlastním následkům halloweenského alkoholového opojení :D

15 Guenon Guenon | Web | 31. října 2010 v 14:35 | Reagovat

Ha!:D Jeden u toho i na kocovinu zapomene... Parádní. Skvělé!:D
Jsem ráda, že jsem se k tomu dostala až po opravě, aspoň mě nic nemátlo:D
vážně skvělý, neskutečně vtipný a... A taky důkaz, že po té puse v povíce předchozí něco taky přijít mělo, protože popisovat to fakt umíš!:D
Nemám co vytknout a musím říct, že když ne kapitolovka, tak druhá půlka jednorázovky by se mi moc líbila:D Dracova pomsta je totiž věc nádherná:D... (to bylo mimochodem taky skvělý, jak jsi psala, že takhle se k němu Potter nesmí chovat ani ve snu. Krása:D)
Takže super, jen tak dál a jen více takových...:D

16 Berenika Berenika | E-mail | Web | 31. října 2010 v 16:58 | Reagovat

Slash nečtu dlouho, a popravdě mě dřív dost znechucoval. Teď ale, po pár povídkách, na mých oblíbeným blozích, jsem si na něj zvykla, a začínám ho mít docela ráda, pročež hlasuji v anketě XD No dobrá, k mému věku se to nehodí, ale snad se to promine. Plusko i číslici za ním už ignoruji téměř bezděčně... Moc se mi líbí. Zakončení se snem jsem sice už viděla, ale přesto se mi vždycky líbilo, jako i teď. Skvělé. Chudák Draco XD Nebo spíš chudák Harry, jestli Draca potká :-D Děkuju za pochvalu povídky. Je fakt, že píšu teprve rok, a i když zrovna Aristokratickou hrdost považuju za povídku, která se mi povedla, vím, že mám co zlepšovat. Už jsem si zvykla psát tak, že odděluji každou větu, ale díky za upozornění, zkusím to zlepšit. Nevím, jestli zrovna u té povídky, ta už je dokončená, ale v té nové určitě, děkuju.

17 Berenika Berenika | E-mail | Web | 31. října 2010 v 17:22 | Reagovat

První povídka to není, je druhá... Nebo vlastně třetí, ale druhá dokončená, protože druhá, kterou jsem začala je... No, je na vlastní téma, a z chvilkové inspirace, takže jsem ji zatím nedokončila, a ani to nemám v úmyslu. (alespoň v dohledné době) Já zase básně skládám raději, než píšu. Dřív jsem raději psala povídky, ale... připadá mi, že básně mi jdou lépe. Tedy, ta kterou jsi před chvílí četla se mi zrovna moc nelíbí, ale přece jen mi to příjde takové... Vyspělejší? Nevím, jak to nazvat. Dřív jsem psala vázanou poezii. Dětskou, nevyzrálou. Když jsem přešla na volnou, už pořádně nedokážu napsat tu vázanou, ale připadá mi, že se tím ty básně vyvíjí. Prostě, jako by vyrůstaly spolu se mnou, každá by byla na jiné úrovni. Vyšší úrovni... nevím, jak to popsat... Snad, že hledám něco, čím se ještě víc liším od většiny vrstevníků. Něco, co odpovídá lidem, se kterými si rozumím. Věkový okruh mých virtuálních přátel, se kterými dokážu mluvit dlouho, nemusím se na nic vymlouvat, nemusím vysvětlovat ,,proč" píšu, ,,proč" mě to baví... Dokonce jsem si změnila e-mail, abych si nemusela psát s reálnými lidmi.XD Asi jsem blázen... nebo spíš určitě. No, ale snad se zlepším, alespoň na tu úroveň, na jakou bych se chtěla dostat - obyčejná internetová spisovatelka, jejímž snem není vidat knihu, nýbrž být ,,normální" rozumět si s vrstevníky a tak dále. Jenže takové sny dávno zmizeli, takže tápu. Nemám cíl. Kromě psaní samozřejmě. To je taková jistota v prázdnu. A vlastně jsem chtěla jenom napsat, že Malfoyovi jsou z mých nejoblíbenějších postav. Nakonec si tedy Luciuse hrozně zidealizuji, ale myslím, že se to časem zlepší. Neumím to asi dost dobře vystihnout...

18 Berenika Berenika | E-mail | Web | 31. října 2010 v 17:30 | Reagovat

Já původně ani nechtěla na blog dávat fotky... To bylo hlavně tím, že mi lidé nevěřili, že je mi třináct... nesnáším svůj věk, ale ještě víc nesnáším, když mi lidé píší, že si vymýšlím, že je mi míň, abych zamaskovala, že píšu jako desetileté děcko... No... To byly komentáře jeden čas... Pak, když jsem dala na blog první fotku, to přestalo, naštěstí. Teď mám na blogu asi tři nebo čtyři fotky... Myslím, že čtyři, ale až na tu jednu jsou upravené.

19 Berenika Berenika | E-mail | Web | 31. října 2010 v 17:39 | Reagovat

Ano, ano... Ať žije fanfiction, což mi připomíná, že kromě povídky, kterou píšu s Illian (http://ztracenych.blog.cz) jsem už dlouho nic nenapsala... Budu to muset zlepšit. To já mám radějic Luciuse než Draca. Přece jen, na Draca už toho bylo spoustu napsáno, a mě nebavilo psát o něčem, o čem jsem toho už tolik četla. Tvorba s Luciusem je omezenější. Vlastně povídky, kde by hrál jednu z hlavních rolí jsem viděla jen u Blanch a ještě v pár jednorázovkách. Mmmm... Stala jsem se na něm v povídkách taky docela závislá, skoro si připadám jako někteří mí vrstevníci, kteří vedou ,,fancluby" celebrit typu Hannah Montana, či jak se ta hrůza píše.  Jen s tím rozdílem, že já vynechala kopírování všech možných fotek a začala psát. S internetem už pracuju asi čtyři roky, ale autorsky psát jsem začala před rokem a něco, když nepočítám nepovedené pokusy, které jsem ani nezveřejnila, a které už dávno skončily v koši. No, musím už jít, zatím se měj... A ať se ti dobře píše, protože už prakticky počítám s tím, že se sem ještě hodněkrát podívám... Tvé příběhy se krásně čtou.

20 Neriah Neriah | 31. října 2010 v 19:51 | Reagovat

Náhodou jako takové lehčí čtení to bylo moc fajn, u některých pasáží jsem se vážně bavila, za což děkuju, protože už bylo na čase, aby si má špatná nálada dala na chvilku odchod. :-D
A díky tobě jsem si oblíbila Draca, kterého jsem dřív moc nemusela. :-)

21 Chiara Chiara | Web | 1. listopadu 2010 v 16:43 | Reagovat

wow

22 Arwen Arwen | Web | 1. listopadu 2010 v 19:47 | Reagovat

mne sa poviedka páčila...mám rada FF na Hp :D

23 Nel-ly Nel-ly | 1. listopadu 2010 v 22:32 | Reagovat

Guenon: jak už jsem psala kami, na tohle navazovat doopravdy nebudu :D a už to ani nechci nikdy číst... je to jednoduše oddechová hovadina na ... vypuštění páry :D ale moc děkuji

Neriah: to jsem moc ráda :) taky to tak mělo působit

Chiara, Arwen: děkuji :)

24 evi evi | Web | 2. listopadu 2010 v 14:07 | Reagovat

Haha, nejvíc mě dostaly tam v jednom monentě ty Páterovy kalhoty:D Automatické opravdy ve Wordu mám sama vypnuté, ale někdy opravdu dokážou rozesmát na tom správném místě:-D Vtipný byl i lektvar na kocovinu, který se vaří tak dlouho, že kocovina mezitím přejde:-D A samozřejmě Draco, jak se teď bude motat kolem dámských umýváren:D Dobrý!

25 Nel-ly Nel-ly | Web | 2. listopadu 2010 v 14:14 | Reagovat

evi: moc děkuju, ale... bože Páterovy kalhoty? ještě fuet? kruci.. já myslela, že už se mi to konečně povedlo opravit :/ nenávidim word, nejsem schopná všechny ty opravy vypnout...

26 Blanch Blanch | Web | 11. února 2011 v 1:32 | Reagovat

[19]: :D Já jednorázovku na Lucius/Harry snad v životě nenapsala :D
Naopak jsem na ně napsala dvě kapitolovky :), nepleteš si to s někým?

27 Electra Electra | Web | 13. února 2011 v 1:41 | Reagovat

"Nemůže se k Dracovi chovat takovým způsobem bez následku, přestože to bylo jen v Dracově mysli." Typický Draco, nádhera ... :-D Hrozně jsem se u toho nasmála.

28 Emily Emily | Web | 21. února 2011 v 22:50 | Reagovat

Teda, já ti povím, tvoje fantazie nemá břehy :-D

29 ~Atti~ ~Atti~ | Web | 7. ledna 2012 v 20:57 | Reagovat

No tak Potter sa má teda na čo tešiť :D

30 MaikelR MaikelR | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:52 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA