Dáno osudem (9)

10. října 2010 v 16:17 | Nel-ly |  Dáno osudem
astorie 02
Ve chvíli, kdy jsem se dostala na devátou stránku, jsem se rozhodla, že to jedna kapitola doopravdy nebude (co vím, ta u některých opravdu úžasných autorů by to byly klidně tři a víc :D, takže co)... Neřeknu však, že je to polovina, protože ukončené je to myslím dobře, i když zase trošku myšlenkovější a bez děje... Přesto doufám, že vám to pomůže pochopit Astoriiny pocity, její chování a vůbec ji samou :)



Jednoho dne si Astorie z čista jasna uvědomila, že už se pomalu blíží konec října, což znamená, že se chýlí ke konci její druhý měsíc v Bradavicích a co víc, že se blíží i její šestnácté narozeniny, jež měla oslavit v polovině listopadu tohoto roku.

Jen samotná představa, že už je v Bradavicích skoro dva měsíce, ji uváděla do rozpaků… Aniž by si toho sama všimla, zvykla si. Zvykla si na podivný středověký hrad s houfem studených, kamenných chodeb i s jeho bláznivým strašidly, jež se bez varování zjeví kdykoliv a kdekoliv a dokáží vás vyděsit k smrti. Zvykla si dokonce i na Zmijozelskou kolej a její nespolečenské, zvláštní studenty. Jak by taky ne? Když jeden z nich se stal jejím blízkým přítelem (i když sám by to nikdy nepřiznal). Zvykla si dokonce i na mezikolejní rivalitu, jež se projevila především při prvních říjnových zápasech ve famfrpálu, kdy nenápadně fandila Ginny Weasleyové a jejímu týmu, zatímco Draco stojící vedle ní provolával slávu Havraspáru jen proto, aby Nebelvír nevyhrál. Zvykla si dokonce i na to, že je snoubenkou Draca Malfoye, protože o tom stále nikdo nevěděl (tím pádem ani Ginny, její druhá kamarádka) a ti co věděli, se nezajímali.

Mohla by si Bradavice zamilovat, vytanulo Astorii už několikrát na mysli. Bylo to tu krásné, kouzelné, doslova naplněné starobylou magií, na rozdíl od, o dost modernějších Krásnohůlek s jejich barevným obložením a všudypřítomným bezpečím. Ano, Bradavice měly něco do sebe, jen kdyby se sem nedostala za takových okolností.

***

"Co děláš?"

"Učím se," zněla její stručná odpověď na jeho debilní otázku. Takhle to šlo poslední dobou čím dal častěji, vždy se někde z nenadání objevil, chvíli ji pozoroval a pak se zeptal na něco triviálního, jako třeba dnes.

"V sobotu?"

"Ano, v sobotu," řekla a nenamáhala se ani zvednout oči od stolu. Za chvíli ho ten zájem určitě přejde, jako vždy. Má svoje přátele, dokonce bandu následovníků a dívky, které ho pronásledují na každém rohu. Jestli Astorie představovala to nejnižší dno Zmijozelského poháru oblíbenosti, tak Draco se vyjímal na čestném místě na jeho napěněné hladině.

"Pojď se mnou," chytil ji na jednou za ruku a nedbaje na její námitky, ji vytáhl z pohodlného křesla a zamířil pryč.

"Co to děláš?" vykřikla Astorie, zatímco musela trochu popoběhnout, aby stačila jeho dlouhým, rychlým krokům.

Nic. Draco zamával hůlkou a přivolal si k sobě dva teplé vlněné pláště, jeden Astorii přehodil přes ramena, druhý si vzal na sebe a pak ji znovu uchopil za zápěstí a táhl za sebou k východu ze společenské místnosti.

"Kam to jdeme?" zkusila to po několika minutách znova. Hlasitě oddechovala a zhluboka do plic nasávala čerstvý vzduch. Byla víc jak o hlavu menší než on, ale to si Draco zjevně vůbec neuvědomoval anebo mu na tom ani za mák nezáleželo.

***

Venku na školních pozemcích konečně ustalo drobné mrholení, jež charakterizovalo počasí celého uplynulého týdne, přesto si Astorie přitáhla vlněný plášť k tělu. Na rozlehlých školních pozemcích foukal mrazivý vítr, a proto se většina studentů celý víkend schovávala uvnitř hradu, kde sice neunikla chladu, ale větru a vlhku určitě. Začal pravý anglický podzim.

Prošli masivní branou a dál po dlážděném chodníku, stále stejným rychlým tempem. Jak za ním pospíchala, málem už nestačila s dechem - bolely ji snad všechny svaly v těle a plíce měla v jednom ohni, nebyla zvyklá na takové tempo.

Bradavickou
bránu už měli daleko za zády, když Astorie unaveně přivřela oči a nechala Draca, aby ji táhl za sebou. Co měla dělat? Vytrhnout se mu nemohla a i kdyby…

Najednou se Draco z čista jasna zastavil a Astorie, která už nestačila zpomalit, mu vletěla přímo do náruče ve chvíli, kdy se k ní naštěstí sám otočil. Kolem pasu se jí ovinuly dvě silné ruce a zabránily jí tak v pádu.

Hlasitě vydechla a nevědomky na chvíli znovu přivřela oči. Obětí jeho silných paží, rychle se zvedající hruď tlačící se na její, horký dech ovívající jí tvář… Bylo tak příjemné, že Astorie na setinu sekundy zatoužila poddat se tomu pocitu a opětovat jeho obětí, pak se však napřímila a upřeně mu pohlédla do šedivých očí.

"Co po mě chceš?" zeptala se a, co nejrychleji mohla, se vymanila z jeho obětí.

Jeho přítomnost ji vyváděla z míry. Chvílemi jí tolik připomínal chlapce z dob dávno minulých před více než pěti lety. Toho, s kterým se tak často dohadovala a hádala, toho který na ni vždy dával pozor a hlasitě se s ní smál, toho kterého si tolik vážila. A pak tu byl nynější Draco - její snoubenec. Ten, co ji násilím vytrhl z jejího dosavadního spokojeného života. Ten, jehož jediného obviňovala za svoje nynější neštěstí. Ten, který mohl za ztrátu jejího pevného pouta se sestrou i přáteli z Francie. Ten, který ji ovládal, kontroloval a vlastnil. Ten, který jí naháněl strach.

"Chtěl jsem jen být chvíli s tebou, bez ostatních," odpověděl tiše, zatímco v kapse svého pláště nahmatal hůlku a ladným pohybem ji vytáhl. Astorie bezděčně couvla, zbytečně. Draco nemířil na ni, ale na hrad. Soustředěně se zamračil, krátce máchl a pak jeho hůlka znovu zmizela v záhybech černého pláště.

"Co to -?"

V tu chvíli ji znovu chytil kolem pasu, přitáhl blíž k sobě a jemně políbil na rty. Ucukla, stejně jako vždy.

"Myslel jsem, že bychom si mohli udělat trochu času jen pro sebe," zašeptal jí do ucha, zatímco ji k sobě pevně tiskl a nebral na vědomí její marné pokusy se osvobodit, "být spolu sami, stejně jako kdysi."

"Nic už není jako kdysi," odpověděla stejně tiše Astorie zasažená celou tou situací. Choval se k ní - něžně. Jeho pevné obětí bylo příjemné, stejně jako když ji před chvílí zachytil před pádem. Jeho dech byl teplý a hlas postrádal obvyklou aroganci. Najednou se znovu začal podobat Dracovi, kterého znávala, a to ji na chvíli vyděsilo natolik, že se od něj znovu pokusila odtrhnout. Marně.

"Zůstaň se mnou ještě chvíli takhle," poprosil. Doopravdy, Draco Malfoy prosil. Prosil ji, svoji snoubenku, svůj majetek, "je zima a fouká vítr, nechci, abys promrzla."

"Tak proč jsi mě sem vytáhnul?"

"Uvnitř je všude spousta lidí, chtěl jsem být jen s tebou, sám," odpověděl s mírným úsměvem, při kterém mu šedé oči zajiskřily, "a taky ti něco ukázat."

"Co?" nechápala.

"Uvidíš," usmál se tajemně a pak se k ní z ničeho nic naklonil. Pokusila se uhnout, když se jeho rty dotkly jejích.

Dělala to pokaždé, když se k ní přiblížil, což se sice nestávalo tak často, jak se bála, ale bylo to na denním pořádku. Zdálo se, jakoby si Draco ani neuvědomoval, že ho Astorie nechce, že nemá na vybranou a proto se podvoluje jeho vůli. Čas od času, například jako zrovna teď, se k ní choval mile, něžně se jí dotýkal, oslovoval ji stejně jako kdysi a vůbec se choval jako její doopravdový přítel, jenže pak tu byly okamžiky, kdy ji jednoduše chytil, přitáhl k sobě a pokoušel se ji hladově líbat, aniž by bral na vědomí její pokusy o obranu. Nevyznala se v něm, nevěděla, co po ní vlastně chce a stále netušila, proč si vlastně za snoubenku vybral ji, když mohl mít v podstatě jakoukoli čistokrevnou dívku v Anglii… Netušila, kdo pravý Draco Malfoy je, a proto se ho bála.

"Neuhýbej mi," zašeptal s čelem opřeným o její hlavu. Řekl to tak tiše a prosebně, skoro až bolestně, že byl jeho hlas jen těžko rozpoznatelný, a pevněji ji sevřel v náručí. "Rio."

Přes všechnu jeho snahu, když se ji znovu pokusil políbit, uhnula hlavou. Nevnímala, co jí říká. Nechápala význam a neposlouchala jeho tón. Věděla jen, že se znovu snaží dokázat, jak velkou nad ní má moc a tomu se snažila za jakoukoli cenu zabránit, přestože neměla moc možností - jak se bránit.

Nesměla mu ublížit, nesměla od něj odejít, musela ho poslouchat… To byly jedny z mnoha podmínek jejich zasnoubení, jež musela ještě před odjezdem do školy podepsat, za přítomnosti a kontroly svých i jeho rodičů. Ty a další podmínky byly předmětem její zásnubní smlouvy a Astorie se jen třásla hrůzou a čekala, kdy Draco začne vyžadovat i svá další práva.

***

Jen stěží se ovládl, aby bolestně nepřivřel oči. Myslel si, doufal,… V co vlastně mohl doufat, potom co udělal?

Myslel si, že výběrem své snoubenky udělal jeden z největších kroků ke svému budoucímu spokojenému životu. Nakonec… S Riou si vždy tak dobře rozuměli, přátelili se a ona, jak ke svému překvapení o letních prázdninách zjistil, se stala tak atraktivní a přitažlivou, že už jen ten fakt zaručoval jejich bezproblémové manželské vztahy, alespoň v prvních letech, která byla nejdůležitější.

Nebylo pochyb. Draco si svou snoubenku vybral moc dobře a ujišťoval se o tom vždy, když ji spatřil procházet se po Bradavických chodbách.

Pamatoval si rozdováděnou, usměvavou, milou dívku, s níž zažíval ta nejlepší dětská léta. Pamatoval si, jak se spolu smáli a hádali, jak se vždy sama rozeběhla někam, kam nesměla, ale zároveň se otáčela za ním, jestli ji sleduje a dává na ni pozor.
Věřila mu, spoléhala na něj a měla ho ráda.

Byla prvním člověkem na celém světě, který měl Draca rád jen proto, jaký byl, možná byla dokonce i jediná. Jeho otec ho miloval, jistě, ale vždy mu šlo jen o zachování rodu a jména, bylo mu jedno, jak se Draco cítí nebo jaký je. Jeho matka, ano, ta ho milovala, tím si byl Draco jistý, cítil její lásku, ale také cítil, že se musí podřídit její vůli, protože Narcisa Malfoyová vždy toužila po dokonalém životě a dokonalém dítěti, které si vysnila a nakonec ho, po několika potratech, i získala. Jeho rodiče byli spokojeni s tím, že vůbec nějaké dítě mají, že je to syn a že je zdravý a že bude nést jméno jejich rodu, nikdy se však nezajímali o tom, jaký ten syn je, jak se cítí a jaké má sny.

Daphne Greengrassová byla přesnou kopií Dracovy matky. Věděl, že by z ní byla stejná matka, jako ta jeho, a proto si ji nemohl vzít, za nic na světě, i kdyby si místo ní musel vybrat nevhodnější, hloupější či ošklivější dívku a pošpinit tak čest své rodiny. Nemohl dopustit, aby přesně kopíroval život svých rodičů. Ne, to nikdy!

Od svého nástupu do Bradavic měl Draco spoustu přátel a nikdy nebyl sám. Crabe s Goylem mu byli neustále za patami, hlídali každý jeho krok, smáli se jeho vtipům, zastrašovali ty, které se Dracovy z jakéhokoli důvodu znelíbili a vůbec dělali všechno, co jim Draco řekl. Dokonalí přátelé dokonalého Zmijozela a přesto to Dracovi, z nějaké zvláštního, nepochopitelného důvodu nestačilo. Chtěl něco jiného. Chtěl něco víc.

V takových chvílích se Draco často ztrácel svým dvěma společníkům. Odcházel na dlouhé procházky po hradě, kdy sedával schovaný v sovinci či na úplném vrcholku Astronomické věže. Eventuelně, když tomu odpovídalo počasí, procházel se Draco po školních pozemcích, létával sám na koštěti a bezmyšlenkovitě si užíval krásu Skotské krajiny… Ach, jak on miloval Bradavice!

Ano, doopravdy miloval Bradavice. Jejich magickou, děsivou krásu, nespoutanou přírodu lemující školní pozemky a divoké hory, jež mohl pozorovat z každého okna středověkého hradu. Miloval Bradavice, připadaly mu jako domov, byly pro něj víc, než jeho vlastní domov, přestože v Malfoy Manor měl všechno pohodlí a dřív to pro něj znamenalo místo splněných snů, to však skončilo ve chvíli, kdy mu matka oznámila, že se Astorie stěhuje do Francie a už k nim nebude jezdit na prázdniny. Od té chvíle doma Draco nezažil ani jediný, doopravdy šťastný, den. Nikdy.

Astorie, malá roztomilá Ria. Jeho nejlepší kamarádka, spřízněná duše, holčička s dvěma rozcuchanými copy… Mladá dívka v elegantních modrých šatech, jež ladily s jejíma křišťálově modrýma očima. Ne, Astorie doopravdy nebyla prototypem krásné dívky. Byla příliš malá, měla příliš široké boky a zároveň jaksi kostnatá ramena. Její vlasy měly všechny a zároveň žádný odstín blonďaté barvy, obličej byl poset množstvím pih, které nemizelo dokonce ani v chladném anglickém počasí a její chování, charakterové vlastnosti - to všechno z ní dělalo naprosto obyčejnou dívku, tak nevhodnou snoubenku po někoho s jeho rodokmenem a mocí.

Přesto, nebo možná právě proto, mu Astorie připadala dokonalá. Její výška se zdála být přesně odpovídající proto, aby ji mohl chytit kolem pasu a zvednout do náručí. Široké oblé boky byly přesně takové, k jakým si představoval, že se vždy v noci ze zadu přitiskne a přehodí přes ně svou ruku. Vlasy ve světle svíček hrály všem možnými odstíny sladkého medu a pihy byly přeci tak roztomilé!

Astorie nebyla dokonalá podle žádných měřítek, přesto se Dracovi zdálo, že je ta pravá.

Nejdřív to byla jen otravná malá holka, takové bláznivé strašidlo, pak kamarádka, nejlepší kamarádka, vzpomínka na šťastná dětská léta a nakonec dívka, pohled, na níž ho dokázal za jakékoliv situace toužebně roztřást.

Během září ji jen z povzdálí pozoroval a představoval si, jaké by to asi mohlo být. V říjnu však po ní toužil už tolik, že se mu o ní zdálo skoro každou noc ve snech, v nichž hrála vždy tu nejnemravnější roli, jakou si jen dovedl představit. Přitahovala ho, nejen tím, jak vypadala, ale i tím, jak se chovala… Byla tak čistá, nedotečená, roztěkaná, úplně jiná než všechny dívky, které doposud ve Zmijozelu poznal. A co víc, byla jeho a už jen ta samotná představa. Představa moci a kontroly, kterou nad ní měl, mu vyháněla krev z hlavy. Uvědomoval si, k čemu všemu ho opravňuje jejich zásnubní smlouva, přesto svá práva doposud nevyužil
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 10. října 2010 v 16:29 | Reagovat

Po prvé, som rada, že tu oxiduješ ešte tento týždeň. ;-) :D Po druhé, mne sa psychologizácia postáv páči a vôbec sa mi Dracove úvahy nezdali nudné a odporučila by som mu týmto, aby sa vážne nepokúšal domáhať svojich práv, pretože by si to fakt, ale fakt pokazil, aj u mňa. :D No som zvedavá, pretože tento ich vzťah je naozaj iný, ako býva u väčšiny poviedok s akýmkoľvek párom. :-)

2 Artemis Artemis | 10. října 2010 v 16:57 | Reagovat

je to iné. je to skvrle! chcem dalsiu cast :-)

3 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 10. října 2010 v 17:29 | Reagovat

Kráásna kapitola, čím ďalej tým viac sa mi páči! :), tešim sa na pokračovanie :).

4 lucrecia lucrecia | Web | 10. října 2010 v 18:06 | Reagovat

Prostě jednoduše řečeno Draco se zamiloval, i když tím svým způsobem, ale přesto se zamiloval. Ale pořád nechápu Astorii. Mě se zdá, že si to všechno komplikuje sama, dělá si to těžší, dělá si život nešťastnější. Protože kdyby Dracovi alespoň trochu vyšla vstříc a zkusila to a ne pořád dělat odmítavou, tak by třeba nakonec mohla být šťastná. Vždyť podle téhle kapitoly se k ní nechová hezky a mile a má ji rád, tak co by ta hloupá holka ještě chtěla. Je to asi ještě pořádná naivka a představuje si všechno mnohem růžovější.

5 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 10. října 2010 v 18:23 | Reagovat

vážně super. Všechny kapitoly jsem přečetla jedním dechcem ...suprově popisuješ obě postavy. A doufám, že Ria Draca oblíbí....a její sestry mi je líto. Kdybych byka na jejím místě, tak bych si hodila mašli

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. října 2010 v 18:34 | Reagovat

kami: no dobře, nevyšlo to :D ale říkala jsem si, že lepší neděle než pondělí :) nakonec všichni studují a neválí se jen doma :D
psychologie postav je moje silná i slabá stránka (pár lidí už si myslím všimlo :D) a tak jsem ráda, že se líbí, bez toho by to podle mě nedělalo postavy uvěřitelné, tedy pokud vůbec takové jsou :)
děkuji

Artemis: jiné? jsem ráda, že to jiné se zatím líbí :) díky

Lily: díky díky díky :) jestli se nezhoršuju, je to jen moje plus :D blíží se totiž můj problémový počet kapitol

Lucrecia: asi máš pravdu, nakonec její jen patnáct-šestnáct let, ale zase já ji chápu (aby ne! :D)... nakonec posledních pět let byls jen mezi dívkami na dívčí škole, neseznámila se s žádnými kluky a má z nich všeobecně trochu strach a pak si přijde tenhle ňouma a ze všeho ji vytrhne, sahá a líbá ji (třebas čas od času něžně), kdy se mu za chce a k tomu tu je ještě ta smlouva, která jí zabraňuje cokoliv namítnout... bylo by pro ni lepší neuhýbat, ale kdo z nás si vždy na poprvé (nebo třeba také nikdy) zvolí tu správnou cestu? :)

Aranel van de Corvin: vážně? páni :D máš větší odvahu než já.. mockrát díky :) a jsem ráda, že Daphne stále není nesympatickou povahou, vlastně by jí mělo být lidem spíš líto a myslím, že pocity s tebou doopravdy sdílí :)

7 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 10. října 2010 v 18:36 | Reagovat

Musím říct, že tahle povídka je moc hezká. Je úplně jiná, než většina toho, co jsem doposud četla. Je taková milá, tajemná a hodně lyrická. A to se mi líbí. :-)

8 lina lina | Web | 10. října 2010 v 19:28 | Reagovat

stále fandím Daphne..Draco a ty jeho myšlenkový pochody jsou úžasný:) doufám, že ty práva opravdu nevyužije...ale je to Malfoy, že jo...jinak kapitola bezvadná...
p.s. kde je Liam?

9 Nel-ly Nel-ly | 10. října 2010 v 19:35 | Reagovat

Barunka Charlotte LaRose: moc díky :)

lina: Daphne? fakt? ale jo, dostane svou šanci :D a Draco? no, přeci jen je to Malfoy, jeho myšlenky jsou vždycky trochu pohnutý :) a Liam? zapomínáš, kdo jsou naše hlavní postavy! :D

10 Maya Maya | 10. října 2010 v 20:05 | Reagovat

Jéééé :-D :-D
Ten Draco je vážně úžasnej. Asi bych se rozpustila, kdyby takhle mluvil ještě chvíli. Bylo to nádherný, to, jak po ní postupem času začíná pořád víc a víc toužit, jak ji pozoruje, jak si uvědomuje všechny její chyby a právě ty mu připadají roztomilé a krásné...
Tuhle povídku bych mohla číst pořád, pořád bych chtěla Draca a Riu, a to, jak se chovají, co dělají a tak...jsou jako droga
Vážně krásně napsaný, těším se na další
Bude brzy, že jo? Protože tohle rozhodně nebylo těch devět stránek a já chci víc...chci ten zbytek a pak ten přebytek... jasný? :-D
P.S.: Ne, že bych Rie přála něco špatnýho, ale přece jen je to Dracovo manželské právo :-D

11 Jenny Jenny | Web | 10. října 2010 v 21:15 | Reagovat

Obě kapitoly se mi moc líbily.
Tady se Draco zamiloval..
Jak někdo psal sice s tím jeho způsobem ale zamiloval..
Nevím co bych dodala prostě úžasné vážně úžasné,nádherné..mám pokračovat,...xD

12 Neriah Neriah | Web | 11. října 2010 v 11:20 | Reagovat

Ach... Úžasná kapitola...
Musím říct, že Astorii chápu, někdy i víc než Draca... A jestli si Draco začne vymáhat svá práva, Astorii ztratí úplně. Doufám, že pokračovánípřidáš brzy (třeba dneska?):-)

13 Guenon Guenon | Web | 11. října 2010 v 15:26 | Reagovat

já mám radost... ten Draco... ách, bože, to mi děláš schválně! když v týhle snící náladě dozarím nadoučování z matiky, bude si doučující myslet, že ho miluju(a veř mi, to nikdo nnechceme:D už jen to, že umí matiku, mluví za vše:D)
a bylo to krásný, úžasný, paráda:D
a devět? týjo, to já bych teda minimálně na dvě dala určitě:D jsi na nás hodná:D super:D

14 Nel-ly Nel-ly | 11. října 2010 v 17:15 | Reagovat

Maya: ty nestoudnice jedna :D co by si chudinka Ria počela? nevím, jestli na to není až moc psychicky narušená :D (i když samozřejmě, chápu tvoje pocity)

Jenny: ach ano, Draco a jeho "vlastní způsoby", co ty mu ještě přinesou? :)

Neriah: děkuji, jsem ráda, že alespoň někdo :D tolik jsem přemýšlela nad jejím charakterem, že jsem se chvíli zamotala a teď je těžké předsvědčit, že opravdu není divná :) (tolik)

Guenon: já kdysi doučovala matiku :-P :D ale to už je dlouho
devět... ach ano, zbytek si ještě syslím :) ankonec se to podařilo rozdělit :D

moc vám všem znovu děkuji (a zase debilně červenám)

15 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 11. října 2010 v 19:23 | Reagovat

Měla bych k tomu také svoje, ale všechno už bylo řečeno-skvělá, úžasná, dokonalá kapitola. Ani trochu jsem se nenudila, psychologie postav-to je moje :-D, takže kapitola stvořená pro mně :). Ria je opravdu úžasná hlavní postava, kapitolu od kapitoly sympatičtější, ale část z pohledu Draca byla zase strašně zajímavá s ohledem na doplnění informací, člověk u něj totiž nikdy neví jak je na tom :-D. Taky si myslím, že je Do Rii zamolovaný, ale žádné teorie do budoucna nemám-nechám se překvapit :-D. Upřímně doufám, že další kapitola bude co nejdříve, jak už tu bylo řečeno-je to jako droga! A já nejsem v rozpoložení na abstinenci :-D.

16 Deadlik Deadlik | 11. října 2010 v 22:54 | Reagovat

Krása :) opravdu se ti to povedlo a Draco?ikdyž z něj ráda dělám ve své povídce blbce je to zlatíčko :) jen tak dál slečno spisovatelko

17 Dorea Dorea | Web | 11. října 2010 v 23:12 | Reagovat

no Draco to s Riou bude mít asi ještě těžké :-D ale má co chtěl, že ano ;-) jak tu psali už přede mnou obdivuju rozpracovanost postav a líbí se mi jakým způsobem se vyvíjejí
no a co bude dál co co?? jsem napnutá jak Hadrid v tangách :-D  8-O

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. října 2010 v 23:18 | Reagovat

Elin: děkuji, tvůj komentář k téhle povídce se stává něčím, na co vždy čekám, protože kdybch náhdou nevěděla, tak ty mě vždy postrčíš svými úvahami, čehož si vážím :) i přesto, že nemáš představu :D což já naštěstí zatím ano

Deadlik: blbce? chudinka malej :( se spisovatelkou bych to nepřeháněla, napsala bych pokus o "autorku"

Dorea: jeeej hagrid v tangách? chudinky malý, nebo chudák? :D
ach ano, psychika postav, teď jen aby dopadala tak, jak jsem si to na začátku představovala... moc díky :)

19 chillychilly chillychilly | Web | 12. října 2010 v 20:12 | Reagovat

doufá, že svá práva brzy využije (mé zvrhlé já se na to velmi těší) Draco je zvláštně komplikovaná postava, ale přes to všechno, co o něm teď vyšlo na jevo mi moc sympatický není, prostě studený čumák, co chce mít nad svým majetkem kontrolu. Doufám, že brzo přidáš další kapitolu, už se nemůžu dočkat

20 Nel-ly Nel-ly | Web | 13. října 2010 v 0:12 | Reagovat

já nenapsala "doufá!" :D ale... no, necháme to na něm... Draca podle mě nemůžeš nenávidět, ale milovat ho je tak těžké :) (přesto ho miluju a basta! :D)
nakonec je to zmijozel, spratek a hulvát, na druhou stranu.. nemyslím si, že když je schopen citů (ať už jsou jakékoliv), nemůže být až tak zlý, a proto dává tolik prostoru k mojí "psychoanalýze", které si ještě dost užijete :)

21 Shiroa Shiroa | Web | 13. října 2010 v 14:47 | Reagovat

Svá práva ještě nevyužil, aly myslím, že dříve či později na ně přijde:-D
ale super kapitola, taková přechodná, s kouskem děje a nakouknutí do mysli Draca:-)

22 chillychilly chillychilly | Web | 13. října 2010 v 20:09 | Reagovat

Chyba, chtěla jsem napsat doufám :) já mám Draca ráda, jen že je to takový spratek, ale na druhou stranu, jak píšeš, prostě nejde ho nemít rád :)

23 Nel-ly Nel-ly | Web | 13. října 2010 v 20:43 | Reagovat

Shiroa: věřme mu, že bude konat jen dobro! (Ha :D tak teď jsem se nasmála), ale vážně.. co ty víš? třeba mu rupne v bedně a nebudem se stačit divit
jojo, přechodná, před tou druhou půlkou, u které jsem se jaksi zasekla :)

24 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 13. října 2010 v 20:57 | Reagovat

presne, Snape vyzerá ako zmaľovaný :D
Voldy ma nezaujme, ani mi nepríde krásny nikdy (zase tak slizolinská nie som :-P) :-!, ale ako fotka (štýl) je celkom pekná :)

25 Awi Awi | Web | 13. října 2010 v 22:03 | Reagovat

Děkuju :) Mimochodem, ty píšeš HP povídky? Bože, dříve jsem na ně úplně letěla :D Asi si je přečtu :D

26 Maya Maya | 14. října 2010 v 19:51 | Reagovat

[14]: Jak jako nestoudnice? Neříkej, že tě to taky nenapadlo :-D

27 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. října 2010 v 19:59 | Reagovat

ne ne ne, ono se to tam tak samo... já ten příběh vůbec nemám pod kontrolou :)

28 therysek-diary therysek-diary | Web | 23. listopadu 2010 v 19:31 | Reagovat

Draco z druhé stránky? Taky hezká vsuvka...běžím na pokračování, začíná se mi to líbit čím dál víc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA