Dáno osudem (8)

6. října 2010 v 17:43 | Nel-ly |  Dáno osudem
Astorie
Přísahám, že to už je tenhle týden doopravdy naposledy, co tu oxiduju a něco přidávám :) (tedy pokud nevymyslím něco na téma týdne, což zatím moc nevypadá). Je to tak, že teď jsem doopravdy neměla, coby... Škola právě začala, práce se ještě nenašla a venku je hnusně (a ostatní se první týden snaží dodržovat nastavený rozvrh :D otrava).
Přesto... zítra jdu k zubařce na trhání osmiček, v pátek dokonce na dvě hodiny do školy a pak ke kamarádce stáhnout ji o materiály, abych si to nemusela shánět jinak :D no a pak snad, konečně, proběhne první "alkoholové opojení" v novém bytě, z kterého se pak budu zas vzpamatovávat (abyste rozuměli, po trhání zubů toho moc nesním a došla jsem k názoru, že se z toho budu léčit červeným lambruscem a vodkou :D) uvidíme...
Tak tedy, vzhledem k tomu, že mám napsanou hned další a ještě s jednou jsem v polovině /tahle povídka mě nehorázně chytla/, tak není proč ještě jednu tajit a další... nejdřív příští týden :P pokud se mi bude chtít :)
rozdělovač 2

Její v pořadí už třetí pokus o nalezení učebny Kouzelných formulí neměl daleko k zoufalství. Motala se po středověkém hradě sem a tam a pokaždé, ať se to zdálo jakkoliv nemožné, se dostala na to samé místo - do Velké síně.


Astorie byla zoufalá. Výuka začala až v úterý a tak ji teprve dnes, v pondělí jejího druhého týdne v Bradavicích, čekala první hodina formulí, na kterou takovýmhle tempem dorazí pozdě nebo také vůbec.

Nerozhodně se rozhlížela po Vstupní hale, do níž se, toho dne už po několikáté dostala, a rozhodovala se, jakým směrem to zkusí tentokrát, když si všimla vysoké rudovlasé dívky.

Neznámá na sobě měla školní hábit s Nebelvírským erbem, což mohlo znamenat dvě věci. Za prvé - není ze Zmijozelu, jak bylo patrné, a tak by mohla Astorii poradit, protože její kolejní příslušníci očividně neměli zájem komukoliv pomáhat. Nebo za druhé - je z Nebelvíru, tedy z jiné koleje než Astorie, a tak bude sdílet nesnášenlivost ostatních studentů ke Zmijozelu a nedá Astorii ani příležitost se zeptat.

"Promiň," sebrala nakonec odvahu a oslovila zrzku. Všimla si jí už na několika hodinách minulý týden, chodila s ní tedy do stejného ročníku a vypadala celkem mile, i když trochu od rány, "můžu se tě zeptat?"

"Ehm, ano jistě," otočila se na ni dívka s takovým výrazem údivu, že se Astorie málem neovládla, aby se neušklíbla. Podobnou reakci čekala, přestože ji překvapilo už to, že se dívka vůbec zastavila.

"Nevíš, kde je učebna Kouzelných formulí?"

"Jasně, zrovna tam jdu," usmála se zrzka. "Ty jsi tu nová, že ano? Astorie Greengrassová. Já jsem Ginny," podala jí ruku, "Ginny Weasleyová."

"Ráda tě poznávám, ty jsi…," vzpomněla si Astorie, "tvůj bratr je kamarád Harryho Pottera, Ron."

"Znáš Rona? Snad mi to nepoškodí pověst," rozesmála se Ginny, zatímco se společně vydaly stejnou chodbou, jakou Astorie zkoušela při svém prvním pokusu o nalezení kýžené učebny.

***

"Ahoj," ozvalo se vedle ní a Astorie s úsměvem zvedla hlavu.

"Ginny," pozdravila zrzavou dívku.

"Zase sedíš sama?" zeptala se Ginny se zájmem a Astorie jen pokývala hlavou. S kým jiným by asi mohla sedět? Všichni její spolužáci se znali už více jak čtyři roky, představovaly pevně sevřenou skupinu lidí, kteří spolu ve škole vyrůstali, navazovali nová přátelství, spávali ve společných ložnicích a co víc, měli stejný pohled na svět, zmijozelský pohled, ten pohled, který se Astorie snažila najít a nenašla. "No a nechceš si sednout se mnou? Je nás sudý počet a já nemám souseda."

"Víš…," zakoktala se Astorie, "nemyslím si, že je to dobrý nápad," dořekla vyhýbavě a sklopila oči. Uměla si představit reakci své sestry, kdyby se dozvěděla, že sedí s někým z Nebelvíru. Popřípadě Dracovu rakci, vždyť Ginny byla sestrou nejlepšího kamaráda jeho největší rivala Pottera.

"Aha," řekla sklesle zrzka a Astorie si najednou, kdoví proč připadala vinná. Nechtěla nikomu ublížit, nechtěla si nikoho znepřátelit, chtěla jen boží klid a kamarády - ani jedno z toho však neměla.

"Počkej," natáhla se k Ginny, "tak jsme to nemyslela! Moc ráda bych si s tebou sedla, ale -"

"Ale co?"

"Jsi z Nebelvíru," odpověděla stručně.

"A?"

"No, Nebelvírští a Zmijozelští se spolu nikdy nebaví."

"Proč by ne?"

"Já -"

"To, že se s nikým ze Zmijozelu nebavím, neznamená, že nemůžu nebo nechci, ale že si moji pozornost ještě nikdo z nich nezasloužil," prohlásila Ginny a hrdě zvedla hlavu. V tu chvíli Astorii připadala jako jedna ze středověkých královen a její rudé vlnité vlasy připomínaly ohnivou korunu. "Zatím jsem nepoznala nikoho, kdo by za to stál."

"Stejně si nemyslím,…" chtěla Astorie protestovat, ale zrzka ji znovu přerušila.

"Jestli nechceš, nemusíš. Jen mi přišlo, že bys možná chtěla, když tu nikoho jiného nemáš. Nevadí," řekla nakonec, "tak já půjdu za ostatníma." Otočila se k odchodu.

"Ne! Počkej," zastavila ji už po druhé Astorie a podívala se na ni se stejně planoucím pohledem, jako Ginny před chvílí, "sedni si," pokynula na volné místo vedle sebe.

"Díky," usmála se konečně Ginny tím svým hřejivým úsměvem, za níž jí Astorie byla tolik vděčná.

***

"Stejně to nechápu," prohlásila, zamávala hůlkou a vykřikla příslušené zaklínadlo: "Engorgio!" Pak se pozorně zahleděla na žabáka, s nímž se však vůbec nic nestalo.

"Co?" zeptala se Astorie a zopakovala stejný postup jako její společnice, nic. I její ještěr zůstával stále stejně nehybný. Nic, vůbec nic.

Měli hodinu Kouzelných formulí a Astorie jako vždy seděla v druhé řadě u dveří po boku Ginny Weasleyové. Od začátku školního roku se po nich začala vyžadovat usilovná práce jak na hodinách tak mimo ně a dokonce i jindy zábavný a ne příliš náročný předmět jako byly formule se před zkouškami NkÚ stal složitý.

"Jak si se vlastně dostala do Zmijozelu?"

"Moudrý klobouk mě tam zařadil?" nadhodila Astorie, zamávala hůlkou a zopakovala zaklínadlo podle přesného popisu učebnice Kouzelných formulí pro pátý ročník.

Na kouzlu pro zvětšování věcí nebylo nic složité, když však šlo o živé bytosti, narazili studenti hned na několik problémů, k nimž patřilo i vyslovení náležité formule. Pokud šlo o obojživelníky a menší obratlovce, jako v tomto případě, musela se první půlka slova doslova zadrmolit, zatímco poslední slabika zaklínadla "engorgio" se musela protáhnout pomalu až do zpěvného tónu.

Astorie netušila, k čemu se jí v obyčejném životě bude hodit, že umí zvětšit ještěrku nebo hada (ty by nejradši zmenšila nebo se jim úplně vyhnula), ale měla Formule ráda, když pro nic jiného, tak chaos panující na hodinách maličkého profesora Kratiknota všem studentům zaručoval možnost se dosyta vypovídat a pro Astorii se tak Formule staly o to cennější. Byla to její jediná možnost z celého týdne na pořádný, nevázaný rozhovor s dívkou svého věku. Stále neměla žádné přátele a ani to nevypadalo, že by měla šanci na seznámení se s někým dalším… V duchu však doufala, že Ginny se jednou stane první její opravdovou kamarádkou, pokud už jí nebyla.

"Jasně," odsekla zrzka trochu tvrdším tónem, než na jaký u ní byla Astorie zvyklá, "ale jak je to možné? Proč? Vůbec se do Zmijozelu nehodíš."

"Proč myslíš?"

"No, já nevím," zasekla se trochu Ginny a na chvíli se zamyslela, "jsi prostě jiná. Otevřená, upřímná, zábavná, milá… Merline! Když si představím třeba takového Malfoye nebo tvoji sestru, tak nemůžu pochopit, co tam někdo jako ty dělá! Musí to být pro tebe přeci příšerný, nebo snad ne?"

"Jistě, že ne," hlesla Astorie, ale uhnula očima. Neuměla lhát, nikdy jí to nešlo, další věc, která ji tolik odlišovala od jejích spolužáků.

"Tak proč tedy?"

"Prostě tak," hlesla potichu a pokoušela se znovu věnovat své ještěrce. Nechtěla se o tom s Ginny bavit. Nechtěla jí vyprávět o svých důvodech, nechtěla o ni přijít. Skoro nikdo zatím nevěděl, že je Dracovou snoubenkou a ti co to věděli, určitě nepoběží zrovna za studentkou Nebelvíru, aby jí o tom řekli. Ne, Ginny se to nesmí dozvědět, jinak by o ni Astorie určitě přišla. Vždyť na Draca nadává skoro každý týden, uváděla ho za ten nejhorší příklad, nenáviděla ho, a kdyby zjistila, že ona, Astorie, s ním má brzy spojit svůj život, bude nenávidět i ji.

***

"Ale copak, chystáš se jít o víkendu na výlet do Prasinek?" ozvalo se nad ní jen chvíli předtím, než jí Liam z ruky neurvale vytrhl Historii anglických kouzelnických vesnic.

"Ano," zasyčela a natáhla se po knize, kterou s opovržlivým úšklebkem hodil zpět na stůl.

"Ale," protáhl, "koukám, že jsi dnes nějaká nerudná. Neříkej, že Malfoy zase zlobí nebo ti přes nos přelétlo něco jiného?"

Poznala, že jen vtipkuje a svým zvláštním způsobem tak projevuje nefalšovaný zájem. Dnes však na jeho sarkastické poznámky neměla náladu.

"Ano, jdu do Prasinek a proč tě to vlastně zajímá? Ty tam stejně nesmíš," prskla.

"A proč bych nemohl?" otázal se, teď už s neskrývaným zájmem.

"No druháci přeci…" zarazila se.

"Aha, takže vzhledem k tomu, že jsem ti nikdy neodpověděl na tvou hloupou otázku, do jakého chodím ročníku. Usoudila si, že nemůžu být starší dvanácti let a uvrtala si mě mezi ty nanicovatý nýmandy, co se po škole potloukají a smějí se každý blbině," zasyčel.

"Ne, to ne, já vím, že jsi jiný -"

"Tak jiný," ohrnul spodní ret. "Vždy potěší, když ti druhý hádá míň let, ale ne když z tebe udělá malé dítě."

"Liame! Tak jsem to… Počkej!

"A jak jsi to tedy myslela?" zeptal se a nasadil jeden ze svých, tak dobře vypracovaných posměšných úsměvů. Zase se dostala do úzkých a on to moc dobře věděl.

"Myslela jsem," začala Astorie pomalu a snažila se dobře volit svá slova, "že jsi doopravdy mimořádně vyspělý a inteligentní druhák."

"Aha," pokýval hlavou, "tak dovol, abych tě vyvedl z omylu. Jsem naprosto průměrný zmijozelský student čtvrtého ročníku, i když na to očividně nevypadám."

To doopravdy ne.

"Omlouvám se!"

"Nemusíš," zašklebil se, "nestojím o to." Přesto Astorie poznala, že je za její omluvu rád. Liam steně jako ona neměl ve
Zmijozelu moc přátel a ona postupně začala chápat, proč. Nebyl z čistokrevné rodiny, patřil mezi ty chudé vyvržence, jež zaujímali spodní příčky Zmijozelského mocenského žebříčku. Nikdy neměl šanci se jakkoliv prosadit a to i přes svou inteligenci a schopnosti.

Postupně, aniž by Astorie věděla jak, se stali přáteli. Bylo to křehké a nenápadně přátelství, přesto mezi nimi existovalo jakési pouto. A tak konečně, začátkem října, Astorie začala o Bradavicích uvažovat jinak než o místě svého utrpení.
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 6. října 2010 v 18:26 | Reagovat

krásna kapitola :), tešim sa na ďalšiu :):)
PS: kto mohol hlasovať v ankete za "Nic moc."? :-? strašné!

2 Nel-ly Nel-ly | 6. října 2010 v 18:35 | Reagovat

ten, co dal půlku jedný hvězdičky? a už se neodvážil říct, co mu vadí (pokud to vůbec četl)
stane se :)

3 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 6. října 2010 v 21:08 | Reagovat

Tak dodržuju své slovo a komentuju :). Tuhle povídku samozřejmě sleduju pravidelně, takže mi udělala další kapitola hroznou radost, protože tvou Astorii moc ráda a navíc o ní není moc povídek, takže mně tahle o to víc baví :). Jsem ráda, že se Astorie spřátelila s Giny, doufala jsem že se nějak dá dohromady s Nebelvírskými už když potkala Harryho a Rona, prostě mi to k ní sedělo :). Liam mi sice leze na nervy, ale když se s ním teda kamarádí...budiž :). Torchu mi v kapitole leze draco, i když v té minulé se choval jako arogantní hazlík(já vím, že by mně to nemělo překvapovat, ale stejně :-D...). Upřímně Astorii lituju, nemá to v nové škole jednoduché, naštěstí jsem to osobně nezažila, ale umím si to představit :(. No nic, honem přidej další kapitolu a přežij trhání osmiček, budu na tebe myslet :)

4 lina lina | Web | 7. října 2010 v 14:36 | Reagovat

Třikrát hurá pro Ginny a milionkrát pro Liama:)
popravdě vůbec mi nevadilo, že se v Draco v téhle kapitole nějak nevyskytoval:D úplně jsem se bez něj obešla...jinak kapitola moc pěkná, taková, řekla bych, že oddechová..

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. října 2010 v 16:04 | Reagovat

Elin: no to teda komentuj, co bych si počala bez tvých shrnutí? :D
Draco dostane svoji příležitost, víc než dost :) a lítost.. jak jinak by se vám mohla zavděčit? úchvatnou odvahou či vtipem doopravdy nehýří :D

lina: ach ano, oddechová a jaksi posunující, jak sis asi všimla, ale bude mít svoji roli, pro další "hrdiny".. příště to zas rozjedeme :D

6 lucrecia lucrecia | Web | 7. října 2010 v 16:17 | Reagovat

Já sice Ginny nijak zvlášť nemusím, ale jako role kamarádky chudinky Astorie je jako dělaná. A hrozně moc se mi líbil důvod, proč se nebaví s nikým ze zmijozelu. A Liam je hrozně zajímavá postava.
A taky nějak nechápu, proč jsem se tě nezeptala o spřátelení, když sem pořád lezu. Takže jsem moc ráda, že se chceš spřátelit. A já se taky moc ráda spřátelím.

7 Guenon Guenon | Web | 7. října 2010 v 18:07 | Reagovat

takže. Abych to nezdržovala: skvělé. Moc se mi to líbilo, nějak si dokázala, že mi nevadí Ginny(to je sakra zvláštní úkaz:D koneckonců obě vyvolené drahoušů Potterových nemusím:D) A Liam... Minimálně me neskutečně zajímá. :D
A bez Draca to kupodivu šlo. A moc dobře... sice jsme furt přemejšlela, kdy už se se svým úžasným šarmem dovalí na scénu, ale i přes to, že se tomu tak nestalo, jsem si kapitolu moc užila:D

8 Neriah Neriah | Web | 7. října 2010 v 18:37 | Reagovat

Pěkná povídka s originálním nápadem.
Moc se mi líbí Astorie v tvém podání, nikdy jsem nic podobného nečetla. :-)
Liam je sympatická postava, mám ho skoro nejradši ze všech, ale to už je taková má vlastnost, že se mi líbí ty nejzvláštnější postavy.
Jen škoda, že nebyla Astorie zařazena do Mrzimoru, mohlo by se to vyvíjet dosti zajímavým způsobem. Dost ji lituju, ona povahu pro zmijozel opravdu nemá. Jsem ráda, že se baví s Ginny, ne třeba s Hermionou, tu nemůžu ani vystát. :-)
A Draco... Nějak nevím, co si o něm myslet. Za to, co udělal v minulé kapitole bych ho nejradši přihodila jako přísadu do lektvarů. Takže mi v téhle kapitole vážně nescházel. :-) Doufám, že se alespoň trochu změní (ono to u někoho jako je Draco Malfoy jde?):-) NO to sem zas napsala blbost, určitě se nezmění, ale Astorii bych přála, aby s ním (když už nemůže být s nikým jiným), byla šťastná, protože si to dle mého názoru zaslouží.
Už se těším na další kapitolu, tato povídka mě zaujala. Doufám, že si najdu brzy čas na přečtení dalších tvých povídek. :-)
Jej, to jsem se to zase rozepsala...

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. října 2010 v 18:48 | Reagovat

lucrecia: jak už jsem ti psala, Ginny taky nemám ráda :D vůbec... ale někam ji strčit musím

Guenon: nevadí? mě zatím taky ne :) to přijde... a Liam, nemám tušení, co s ním bude (ha :D a tak jsem se přiznala), ale něco ano...

Neriah: moc děkuji za vysilující komentáře :) důvod proč Astorie nešla do Mrzimoru (ač by to bylo asi dost zajímavé :D) jsem vysvětlila tak, aby mi to jednoduše vyhovovalo pro účely s nezměnitelným Dracem :) i když i jemu dávám šanci...malou

10 Shiroa Shiroa | Web | 7. října 2010 v 18:52 | Reagovat

zasazení Ginny do příběhu je skvělé:-) super... no a Liam nějak přestává oxidovat (nebo se mi to zdá? :-D) ...

11 Maya Maya | 7. října 2010 v 20:55 | Reagovat

Je to ndherný. Umíš tak krásně popsat všechno, co se děje, i když jen přeměňujou nebo zvětšujou nějakou pitomou žábu. S tou Ginny to byl naprosto skvělý nápad, je to prostě nádhera, číst tvoje díla...a ten Liam...nevím proč, ale připomíná mi jednoho kamaráda...taky se děsně vyžívá v ironii a sarkasmu, ale když tě pustí dál, zjistíš, že je to úžasný člověk.
Hrozně se těším na další...nemohla by jsi s tím něco udělat? :-D Prosím....

12 Clarett Clarett | Web | 8. října 2010 v 16:06 | Reagovat

Ahoj Nelly. Tak. Velmi dlouho jsem tu nebyla... a... nic nečetla, což je mi líto. Přiznávám, že si už ani nepamatuju, co přesně jsem to u tebe četla, ale že to bylo skvělé a bavilo mě to. Taky se mi stýská po tvých komentářích. Začala jsem zveřejňovat novou povídku a moc ráda bych znala i tvůj názor... tak kdyby sis někdy udělala čas... moc by mě to potěšilo. :) Můžu si tě zas přidat mezi oblíbené stránky? Co nejdřív něco z tvé tvorby doženu. :-) Měj se! :)

13 ginnouš ginnouš | Web | 10. října 2010 v 12:56 | Reagovat

hezké :-D

14 chillychilly chillychilly | Web | 12. října 2010 v 20:03 | Reagovat

No vážne, Liam je prostě Severus za mlada :D

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 13. října 2010 v 0:10 | Reagovat

:-P no jo furt :D, fajn... ale byl to zmijozel, tak co? :D

16 therysek-diary therysek-diary | Web | 23. listopadu 2010 v 19:16 | Reagovat

Ginny se tam podle mě skvěle hodí a Liam určitě ve finále nebude zas tak špatný. =) Nemám co dodat, pokračuju na další než zase napíšeš další kapitolu :-)

17 Infinity Infinity | E-mail | Web | 27. října 2012 v 13:37 | Reagovat

Úžasná kapitola!! :)
Snad s Liamem bude mít Ria nějakej románek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA