Dáno osudem (11)

24. října 2010 v 12:39 | Nel-ly |  Dáno osudem
Astorie
V pondělí mám studijní volno, v úterý a ve středu sice zubaře (bojí, moc bojí) ale pak volno, ve čtvrtek je státní svátek a v pátek děkanské volno - k tomu ještě dva víkendy. Takže 9 dní volna a já jsem co? No přeci nemocná, není to bezva? A věřím, že ve chvíli, kdy se po mě bude něco chtít se mi ihned udělá dobře... na to se moc těším.

Na první pohled nebylo na dnešním dni nic zvláštního, snad až na to, že z dívčích ložnic pátého ročníku Zmijozelu se ozývaly zvuky, jež se více než čemukoliv jinému podobaly spokojenému pobrukování. Nebylo žádných pochyb, že melodie těchto jemných tónů ladila s nějakou pozitivní a rychlou písničkou, jejíž jméno by však nikdo ve zmijozelské koleji nebyl schopen uhádnout.


Proč? No protože takové zvuky, jako bylo broukání si, pískání nebo snad jen lehký nápěvek na jakoukoli píseň vyjma pohřebního requiemu či vítězné písně, bylo ve zmijozelské koleji něco, jako nepsané tabu. Stejně jako zářivý úsměv, s nímž dotyčná dívka, jež vyluzovala ty podivné zvuky, vyšla z ložnice a vydala se napříč společenskou místností k východu. Ve Zmijozelu bylo na každého, kdo se jen tak spokojeně usmíval (a to prosím ne s výsměchem nebo vítězně, ale z čiré radosti) a zdravil každého, koho potkal na chodbě, ať už patřil do Zmijozelu či jiné koleje nebo to byl dokonce jen nevýznamný duch, pohlíženo jako na největší lůzu a podivína. A přesně tak dnes celý Zmijozel sledoval Astorii Greengrassovou, když doslova proplachtila společenskou místností a následně dlouhými chodbami až do vstupní síně, kde se spokojeně usadila vedle toho malého tichého kluka, o kterém si jeho spolužáci už čtyři roky mysleli, že chodí do prvního ročníku.

"Ahoj," usmála se na Liama tak nadšeně, že se chlapec málem nedokázal skrýt za svoji permanentní masku chladu a nezájmu, jíž pravidelně dával celému světu na odiv.

"Co je to s tebou?"

"Co by mělo být? Je hezky, nemyslíš? Venku svítí sluníčko a -"

"Jsi nemocná?" přerušil ji a podezřívavě se na ni zamračil.

"Ne," zavrtěla pobaveně hlavou. "Proč?"

"Protože jinak nechápu, proč přede mnou mluvíš o počasí a o… sluníčku," vyslovil poslední slovo s takovým znechucením, že se Astorie rozesmála tak hlasitě, až se na ni otočilo několik šesťaček od vedlejšího havraspárského stolu, zmijozelští ji ostentativně ignorovali.

"Nikdy nepochopím, proč se neustále musíš tvářit, jakoby si spolkl střevouzel," prohlásila Astorie udýchaně.

Věnoval jí další kyselý úšklebek a mlčky se pustil do jídla. Astorie ho napodobila, a když sklonila hlavu k talíři a dlouhé vlasy zakryly výhled na její tvář, znovu se spokojeně usmála. Nejen že ji tentokrát ani jednou neurazil, ale dokonce už ani neodpověděl. Postupně si na jeho chování začala zvykat, obrnila se proti jeho narážkám a co víc, byla si jistá, že brzy začne vítězit.

***

"Dobré ráno," ozvalo se vedle ní, zrovna když procházela boční chodbou vedoucí do vstupní síně a uvažovala nad tím, že dnešní den už nemůže být lepší.

"Dobré," otočila se na vysokého chlapce a s úsměvem ho letmo políbila na tvář. Draco překvapeně vykulil oči.

"Co to mělo být?"

"Co myslíš?"

"No - tamto," mávl rukou.

"Nesmím dát pusu svému snoubenci?" zeptala se s dalším zářivým úsměvem a pokračovala v cestě.

"No jistě, ale…," zakoktal, naprosto konsternovaný jejím chováním. Jistě, v posledních týdnech si všiml, že se její postoj k současnému stavu věcí změnil. Vlastně už ode dne, kdy se spolu byli proletět na košťatech. Draco už si několikrát říkal, že to musejí zopakovat, ale počasí se stále zhoršovalo a aniž by si toho stačili bradavičtí studenti všimnout, listopad se přehoupl v prosinec a zima již definitivně převzala vládu nad divokou přírodou Severní Anglie. Blížily se Vánoce. "Vážně si myslíš, že tohle stačí?"

Astorie se zastavila v polovině kroku a překvapeně se na něj otočila. Nestačila však už nic namítnout, když se jeho paže obmotaly kolem jejího pasu a Draco ji pevně objal a přitiskl své rty na její. Automaticky se k němu přimknula blíž, položila ruce na jeho ramena a pootevřela ústa, aby mu do nich umožnila jednodušší přístup.

Opětovala mu jemné polibky, a když po chvíli konečně pronikl jazykem za její zuby, na chvíli ztuhla, ale neodtrhla se. Dokonce sebou ani necukla a Draco si vůbec poprvé užíval vášnivé líbání a doteky se svou snoubenkou.

Nevěděl, co ta změna znamená, ale vše nasvědčovalo tomu, že to byla změna k lepšímu. Ať už se stalo cokoliv, určitě to bylo mnohem lepší, než když se mu vyhýbala na chodbách, pokoušela se vymanit z jeho o objetí a po každém jeho pokusu o intimnější dotek, než bylo přátelské podání ruky, se na něj dívala s čitelnou zradou a bolestí v očích.

Nakonec to byla znovu Astorie, kdo jejich polibek přerušil a odtrhl se od něj. Nebylo to však, protože by jí to bylo nepříjemné. Viděl jí to na očích. Usmívaly se, stejně jako kdysi. Usmívaly se na něj a dávaly mu pocit tepla a bezpečí, který od těch dob nikdy nezažil.

"Už musím jít, čekají na mě," vyhrkla Astorie a jemně zrudla pod jeho upřeným pohledem. Pak se natáhla na špičky, letmo otřela rty o jeho a rozeběhla se chodbou směrem k Vstupní síni. Ani se nestačil zeptat, kdože to na ni vlastně čeká. Nejspíš ten její kamarád, Liam. Kamarád… To asi pro někoho, jako byl malý Pitchard bylo trošku silné slovo, ale Draco si už stačil všimnout, že s tím Astorie tráví hodně času a taky si ho nezapomněl prověřit.

Pitchard pocházel z čistokrevné, ale nevýznamné a velice chudé rodiny. Bratr jeho matky byl moták a rodina se ho zřekla, jakmile nastala vhodná příležitost, přesto to navždy pošpinilo jejich pověst. V kouzelnickém světě se vždy tradovalo, že motáctví je částečně dědičné a tím pádem je mnohem větší pravděpodobnost, že se v rodině objeví další motáci, nejčastěji ob jednu či dvě generace. Každopádně Pitchard na škole neměl žádné kamarády, nebavil se s ním dokonce ani jeho mladší bratranec(*) pocházející z bohatší větve jejich rodiny.

Bylo velice složité, i když samozřejmě ne pro někoho jako byl Draco, zjistit o tichém zmijozelském čtvrťákovi více informací. Trávil většinu doby sám v knihovně nebo zalezlý v některém z opuštěných sklepení poblíž zmijozelské koleje a většina jeho spolužáků ani nevěděla, jaké má křestní jméno. Ne, o někoho jako byl Liam Pitchard se Draco doopravdy nemusel zajímat, neohrožoval ho a tak mu mohl blahosklonně dovolit trávit sem tam čas s jeho snoubenkou.

Nakonec, Liamova společnost mohla být pro Astorii dle Dracova názoru velice přínosná. Potřebovala trávit čas ve společnosti zmijozelských, naučit se jejich chování a tradicím nejvěhlasnější koleje na škole. Svým chováním, svým postojem, svým srdcem, se Astorie do Zmijozelu jednoduše nehodila a i když byl Draco vděčný za její přítomnost, nemohl si nevšimnout rozruchu, jaký dnes ráno způsobilo její nepřístojné chování. Vlastně to byl také důvod, proč ji sledoval z Velké síně… Chtěl ji poučit, že se takhle chovat nesmí, že si musí dávat větší pozor, vynadat jí, ale copak to mohl udělat? Vždyť měla tak krásný úsměv a dnes se zdála o tolik šťastnější, než v posledních dvou měsících, kdy chodila s hlavou skloněnou a zasmušilým výrazem.

Draco se zapletl do své vlastní sítě, avšak zatím si nebyl schopen uvědomit všechny následky svého chování a myšlenek.

***

"Ginny!" vykřikla a zamávala vysoké rudovlasé dívce uvolněně se opírající o široký kmen starého dubu, jež stál nedaleko Černého jezera, na jehož hladině byly vidět miniaturním ostrůvkům podobající se lesklé útvary. To si velká oliheň užívala možná posledních slunečních paprsků tohoto roku.

"Astorie," rozjasnila se Ginnina tvář při pohledu na běžící blondýnku.

"Promiň, snad nejdu moc pozdě," vyhrkla, jakmile doběhla až k ní a zrychleně oddechovala. "Cestou jsem ještě potkala Draca a - "

"Malfoye?" vyprskla s odporem Ginny nevšímaje si kamarádčina nesouhlasného výrazu. "A co, dobrý? Neotravoval tě? Jen toho zmetka potkám na chodbě, už mě svrbí ruce. Nejradši bych napodobila Hermionu a…," zaťala pěst a mávla pravou rukou ve všeříkajícím gestu.

"Hermionu?" zeptala se potichu Astorie. Věděla, že Ginny nemá Draca ráda a vlastně se jí ani nedivila, ale aby se chovala takhle? Vždyť to už hraničilo s čirou nenávistí.

"No ano, to je Harryho kamarádka, víš? Ta s hnědými kudrnatými vlasy je to i prefektka."

"Vím," pokývala hlavou, "je z mudlovské rodiny, že jo?"

"A na tom snad záleží?"

"Ne, tak jsem to nemyslela," vyhrkla rychle Astorie, nedošlo jí, jak by to mohlo znít a to především od studentky Zmijozelu, "to je skoro to jediné, co o ní vím. Daphne říkala, že Grangerová je -" zasekla se a stydlivě sklopila oči.

"Copak jsem?" ozval se za nimi neznámý dívčí hlas. Astorie sebou leknutím škubla a rychle se otočila. Před ní stála hubená hnědovláska s velice kudrnatými vlasy, velkýma čokoládově hnědýma očima s bystrým pohledem. Oblečená byla v nebelvírských barvách a na prsou se jí leskl stříbrný prefektský odznak. Hermiona Grangerová, nejlepší kamarádka Harryho Pottera a jedna z dívek, které Daphniny přítelkyně v čele s ní nessnášely.

"Já -" začala potichu Astorie, ale nedokázala najít ztracený hlas. Neuměla mluvit s cizími lidmi a ještě k tomu s někým, kdo ji takovým způsobem pozoroval. Grangerová z ní nespouštěla oči. Za tu sekundu nebo dvě, co naproti sobě stály, stihla Astorii přejet od hlavy až k patě hodnotícím pohledem a když narazila na zelenostříbrnou kravatu a zmijozelský erb na jejím plášti nespokojeně se zamračila.

"Ahoj, Hermiono," ozvala se Ginny a mile se na hnědovlásku usmála, "tohle je Astorie Greengrassová, chodíme spolu do třídy."

"Greengrassová? Ze Zmijozelu?"

"No ano," prohlásila Ginny s neústupným výrazem a Astorie k ní v tu chvíli pocítila náhlý nával vděčnosti.

"Ráda tě poznávám, Astorie," pokračovala po chvíli Hermiona s kamenným výrazem. "Já jsem Hermiona Grangerová, ale zdá se, že už si o mně slyšela."

"No ano," pípla Astorie a potřásla si nabízenou rukou.

"Myslím, že bych snad ani neměla chtít vědět, co se o mě ve Zmijozelu povídá," zasmála se Hermiona a mrkla na Ginny, která si očividně hodně ulevila.

"Vlastně toho moc nevím," prohlásila zamyšleně Astorie, "skoro nikdo se semnou v koleji nebaví."

"Ach," zasekla se na chvíli Hermiona, "to mě mrzí."

"Nemusí, mám Ginny," otočila se na svou rudovlasou kamarádku. "Nebudu se vnucovat někomu, kdo o mě nestojí."

"Jak to? Jsi přeci sestra Daphne, ne? Takže bohatá, mocná a tak," mávla Hermiona neurčitě rukou.

"Neřekla bych zrovna mocná," řekla Astorie a po rtech jí přejel mírný úsměv, "nemáme se sestrou nejlepší vztahy a ostatní se semnou nebaví, protože jsem - jiná."

"Aha, no… tak to máme něco společného," prohlásila Hermiona a Astorie k ní překvapeně zvedla oči, "se mnou se tu ze začátku taky nikdo nebavil. Považovali mě za otravnou šprtku, dokonce i Harry s Ronem."

"Ale zlepšilo se to."

"No ano, ale razítko ´mudlovská šmejdka´ už mi nikdo z obličeje nesmyje a já bych ani nechtěla," zvedla hnědovláska hrdě hlavu a Astorie se znovu usmála.

"To je dobře, já se toho svého ´bohatá a čistokrevná´ totiž taky už nezbavím, ale nadšená z toho zrovna nejsem."

***

Nakonec měla pravdu. Dnešní den se doopravdy vyvedl. Během celého dne jí na tváři vydržel šťastný úsměv, a když se po večeři vracela do společenské místnosti Zmijozelu myslela na dívku, s kterou se dnes seznámila.

Astorii čím dál víc překvapovala chování studentů z ostatních kolejí. Jakmile se spřátelila s Ginny, přišla za ní sama od sebe její kamarádka z Havraspáru, Lenka. Byla trochu bláznivá, ale tolik legrace, co zažila při hodině bylinkářství, jako v přítomnosti podivné blondýnky s ředkvičkami v uších, si neužila snad nikdy jindy, dokonce ani v Krásnohůlkách.

Díky Ginny se začala seznamovat i s dalšími, jakoby došli k názoru, že když se s ní oblíbená hráčka nebelvírského famfrpálového týmu baví, nebude na tom nic špatného. Vypadalo to, jakoby se Astorie najednou uzdravila z nějaké vysoce nakažlivé nemoci. Nemoci zvané Zmijozel.

Když na chodbě potkala Lenku, dala se s ní automaticky do družného rozhovoru a čas od času se k nim přidal i její kamarád Neville, ze sedmého ročníku Nebelvíru. Bylo podezřelé, jak často se ti dva pohybovali po Hradě poblíž sebe a Astorie by nedala moc za to, že si Neville na Lenku myslel, i přes to její podivné, ale svým způsobem roztomilé chování.

A dnes se seznámila dokonce i s Hermionou Grangerovou. Myslela si, že právě ona, kterou její sestra s ostatními celých těch šest let šikanovali, kde ji potkali a která tak nesnášela Draca, jí bude automaticky opovrhovat, už jen kvůli jejímu jménu. Spletla se, i když jejich rozhovor se zdaleka nepodobal nevázané konverzaci, kterou už dávno vedla s Ginny, bylo to příjemné a Astorie musela uznat, že Hermiona nebude ani zdaleka tak špatná, jak o ní mluvila Daphne s Dracem.

Překvapeně vykřikla, když ji v temné chodbě někdo ze zadu chytil za pas a přitiskl ji k sobě. Pokusila se vytrhnout a utéct, zpanikařila, když v tom jí do ucha zašeptal tak dobře známý hlas.

"Rio," sykl Draco a přejel rty po kůži pod jejímu uchem.

"Co to děláš? Vyděsil jsi mě!"

"Jsi zbytečně lekavá," konstatoval a i přes její protesty ji k sobě otočil a krátce přitiskl svá ústa na její. "Chtěl jsem s tebou jen o něčem mluvit."

"A co by to mělo být?"

"Příští pátek, týden před začátkem vánočních prázdnin, bude Křiklan pořádat večírek."

"Ano?"

"Chci, abys tam šla se mnou," řekl a znovu ji krátce políbil.

"Ale -" zakoktala Astorie zděšeně a horečně přemýšlela, jak se tomu má vyhnout. To ne, ne, ne!

"Jsi moje snoubenka, Rio. Nemůže mě tedy doprovázet nikdo jiný," přerušil ji s úsměvem. "Doufám, že máš nějaké hezké společenské šaty."

"Já -" začala znova, ale to už se Draco otočil a vydal se pryč. "Krucinál," zaklela potichu a přemýšlela, jak se tak krásný den, mohl takovým způsobem zvrtnout.

Ginny i Hermiona určitě na ten večírek půjdou a uvidí ji ve společnosti Draca a jestli ji tam rudovláska potká, nevyhne se Astorie jejím dotazům. Pak už nebude schopná zatajit, že je Dracovou snoubenkou a Ginny i ostatní se s ní přestanou bavit. Vždyť přeci Draca nenávidí a s jeho snoubenkou to určitě bude stejné.

POZNÁMKY
·         Chlapec s příjmením "Pitchard" byl do Zmijozelu zařazen v Harryho čtvrtém ročníku, což znamená, že teď by byl v druhém ročníku.
·         Jak už jsem řekla na začátku, trochu jsem pozměnila děj pátého a šestého ročníku. Dracův otec ještě nebyl uvězněn v Azkabanu a tak Malfoyovi stále patří do nejvyšších kruhů a Draco je Křiklanův čestný host, stejně jako premiantka Hermiona a oblíbená Ginny.
·         Rowlingová při jednom rozhovoru řekla, že Daphne patřila do okruhu dívčí zmijozelské party vedené Pansy Parkinsonovou.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 24. října 2010 v 13:05 | Reagovat

krásna kapitola, tešim sa na ten večierok :D :-)

2 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 24. října 2010 v 13:13 | Reagovat

Tak to bylo... Nádherné! Vážně, učiněná krása, moc se mi to líbilo. A těším se na ten večírek :-)

3 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 24. října 2010 v 13:31 | Reagovat

KOukám, že i přes varování se ti to tu hemží "lákavými komentáři" :D. No co bych na to řekla, prostě vážně "hezzu kApItOlQa!"(moje náctiletá duše se nezapře). Líbí se mi, jak se Astorie pomalu ale jistě spřáteluje s "tou správnou partou" tak nějak jsem si to od začátku představuju.Doufám, že nezklamou moje úsudky a i přes zjištění, že si Astorie bere Draca se s ní nepřestanou bavit. Je hrozné, jak se chudák Astorie do toho Zmijozelu vůbec nehodí, lituju ji kvůli tomu, ale bohužel to vážně byla její volba. Jsem zvědavá, jak proběhne Křiklanův večírek, rozhodně o bude zajímavé, takže: HoNeM DalSHi QaPiToLqua! :D

4 Jenny Jenny | Web | 24. října 2010 v 13:57 | Reagovat

Já celý den už tady slídím a nic nenajdu a jen tu nejsem chviličku a už je tu další kapitola :D no nevadí..
Mě přišla povedená a musím říct že mě taky Ria překvapila tou její dobrou náladou.
Poznámky jsou velmi zajímavé to jsem ani nevěděla.. :-D  :D  no co aspon se dozvím nové věci.
Kapitola se mi moc líbila a já doufám že brzy bude další x)

5 Guenon Guenon | E-mail | Web | 24. října 2010 v 15:25 | Reagovat

kaptila se mi moc líbila:D Pozitivní Astorie byla fajn, Draco sladkej a na ples se těším. Jen mě na Astorii deptá, že se vlastně za mkiláčka Draca těší. Kašlat na Ginny, když může mít jeho!:D Hermiona mi vadila. Kdo ví, proč. Hádám, že jsem od ní čekala větší nesnášenlivost. Ale fajn:D
Skvěle napsané, těším se, co ukáže ples:D

6 Hope Hope | Web | 24. října 2010 v 15:59 | Reagovat

kapitola byla moc povedená =o) doufám, že se s Astorií Ginny, Hermiona, Lenka, Neville a tak nepřestanou bavit jenom proto, že je Dracovou snoubenkou...oni přece nejsou takové, ne? moc se těším na další =o)

7 kami kami | Web | 24. října 2010 v 16:13 | Reagovat

Na ďalšiu kapitolu som vážne zvedavá a som potešená tvojimi poznámkami, ktoré tak krásne potvrdzujú originál. Ale hlavne, čo ma tu zaujalo bola Hermiona, páčila sa mi, ale trochu mi u nej rezala veta: "Takže bohatá, mocná a tak," bolo to akoby si sa snažila Hermionu urobiť horšou ako je a pritom vyzdvihnúť Astoriu. Nie žeby som to ja vždy najradšej neurobila s Lily, ale... :-D eh, trošku mi to nesedelo, tá časť rozhovoru a kam to plynulo.

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2010 v 16:28 | Reagovat

[1]: děkuji :) potěšilo, když se objevil konečně normální komentář :D

[2]: moc díky

[3]: no jo, nedošlo mi jak "úžasnou" dobu jsem si vybrala na nový článek... no, doufám, že správná parta k něčemu bude :)

[4]: no nechtěla jsem to přehánět, ale myslím, že by si po měsíci, kdy si na sebe s Dracem začají zvykat, má právo na trochu toho štěstí

[5]: neříkám, že bych celý komentář pochopila, ale moc díky :) a Hermiona a hnusná? notak! (vysvětlení na konci)

[6]: no, kdo ví :)

[7]: A je tu ta Hermiona :) Napdalo mě, že někdo bude mít námitky, ale vzpomeň si (i Guenon), že vždy byla proti kolejní rivalitě a taky jsem si říkala, že by Astorii mohla pochopit, nakonec s ní se taky nikdo nebavil ;-)

9 deadlik deadlik | Web | 24. října 2010 v 17:15 | Reagovat

Opět další povedená kapitola,mám tuhle povídku ráda a vždy nedočkavě vyhlížím další kapitolu. ;-)  ;-)  ;-)

10 Neriah Neriah | Web | 24. října 2010 v 18:44 | Reagovat

Jak ty to děláš, že mám Draca čím dál radši?:-) A kupodivu se mi v kapse neotvírala kudla ani u Hermiony, kterou vůbec nemám v lásce. Naopak jsem její chování schvalovala. Zajímá mě, jak Draco zareaguje, až se dozví, jaké má Astorie vztahy s nebelvírskými. A taky doufám, že ostatní Astorii nezavrhnou, když se dozví o Astorii a Dracovi.

11 chillychilly chillychilly | Web | 24. října 2010 v 18:55 | Reagovat

Tohle mě potěšilo, po tom příšerném víkendu, jaký jsem měla, mi tvoje kapitola zvedla náladu. A taky se tam objevila moje další oblíbená postava-Lenka. Už se těším na Křiklana :D

12 lina lina | Web | 24. října 2010 v 18:56 | Reagovat

nepůjde s ním, že ne:) Hermiona je fajn, Ginny taky..takže Lenka a Neville, jo?...těším se na další kapitolu, tahle byla bezvadná...

13 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2010 v 19:12 | Reagovat

[9]: děkuju :) neumíš si představit, jaká je to pro mě podpora v psaní

[10]: to jsem ráda :) Hermiona taky nepatří k mým nejoblíbenějším (i když v páru se Sevem nebo Dracem - to je tradice :D), ale myslím, že ta "spolehlivost" a odmítání kolejní rivality k ní sedí

[11]: no, pojetí lenky v povídkách především neznám /zvláštní, že s ní jsem žádnou povídku nečetla/ a tak se budu konverzaci s ní vyhýbat,  jak jen to půjde :D

[12]: co já vím? :) no... myslím, že by z nich byl hezký pár :)

14 Misha Misha | 24. října 2010 v 19:25 | Reagovat

citim ctim blizici se katastrofu:-D jak to bude jeste zhruba dlouhy? ja chciii happy ending!:-D
ale jinak super povidka, tesim se na dalsi kapitolu..:-))

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2010 v 20:37 | Reagovat

ehm, předpoklad byl deset kapitol :D a nejsem ani v půlce, takže nový předpoklad je dvacet až dvacet pět (podle toho, jak dlouhé se mi je bude chtít psát a taky  jak obsáhle)
řekla jsem si, že žádná má povídka nepřetáhne třicítku (krom Jdi za svým snem, to je přeci jen prvotina a nakonec snad bude i poslední, co dopíšu, pokdu vůbec)
díky :)

16 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 24. října 2010 v 21:28 | Reagovat

[8]: nwm čo na ňom bolo také super(normálne), že si sa potešila, ale nemáš začo :D

17 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2010 v 21:50 | Reagovat

[16]: myslím, že to byla reakce na předchozí tři, které už jsem si dovolila smazat :) miluju, když se pod novou kapitolou jako první objeví reklama nebo lépe patlanina veškeré gramatiky :D

18 Dorea Dorea | Web | 24. října 2010 v 23:47 | Reagovat

takže s nejdřív ti vyjadřuju mou upřímnou podporu s poříením u zubaře, já se tam chystám v pátek, už teď mě zub bolí, že bych avadovala na všechny strany 8-O
to je tak sladké :-D ne, mně se to vážně moc líbí, postupují přesně dle mého gusta, polehoučku pomalounku, pěkné pěkné ;-) to jsem zvadavá jak bude reagovat Draco a se dozví, s kým se kamarádí jeho budoucí ženuška, něco mi říká, že nebude příliš nadšen :-? díky a těším se na další

19 Hope Hope | Web | 25. října 2010 v 2:19 | Reagovat

Nel-ly, nevěř všemu, co si přečteš ana mém, již bývalém, blogu ;o) zkus tohle: http://hope89.bloguje.cz/ =o) dokončené tam nejsou, ale ty nedokončené jo =o)

20 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 26. října 2010 v 6:45 | Reagovat

[17]: aha :D

21 Maya99 Maya99 | 26. října 2010 v 20:21 | Reagovat

Páni, jsem děsně ráda za pokrčko. Bylo to super, Moc se mi líbilo, jak ji Hermiona hned neodsoudila, ale bavila se s ní.
Navíc, Ria vypadala vážně šťastně, i Draco se k ní choval krásně. Potěšila jsi mě...fakt jo :-D
Bylo to úžasný, nádherný. Lenka je moje favoritka, jsem ráda, že se s ní taky baví. (to byla jen taková vsuvka). Potom to bylo ještě dokonalý, the best a já nevím, co ještě, protože tohle se mi vážně moc líbilo.
Ale ten večírek...no, uvidíme, jak moc má Ginny pevné nervy :-) držím jim palce

22 lucrecia lucrecia | Web | 29. října 2010 v 19:53 | Reagovat

Že by konečně zmoudřela? Doufám, že ano. A jsme zvědavá jak to tedy vymyslí s tím večírkem. Ale myslím si, že jestli jsou to dobří přátelé, tak by Draca pochopili.

23 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. října 2010 v 21:22 | Reagovat

[18]: budu se snažit dále se držet tvého gusta ;-) v téhle povídce je to můj účel, i když v mém případě je to trošku atypické :D

[21]:no, já Hermionu vždycky brala jako ten "chápavý" článek bez těch keců o kolejní nenávisti a tak :)
nějak jsem začala psát nadšení ve Zmijozelské společence a pak se rozhodla dát Rie trochu té spokojenosti :)

[22]: zmoudřela? ale to snad ani ne :D jen Dracovi se prostě nedá odolat, vždyť víš ;-)

24 therysek-diary therysek-diary | Web | 23. listopadu 2010 v 20:04 | Reagovat

No a hned je to veselejší.. =). Co tak najednou? To byla tak odvařená z toho létání? :D. No, jak tak koukám, Draco se taky vybarvuje, třeba to s ním nakonec nebude zas tak hrozný..
P.S. koukáš, co, jak rychle jsem tu tvoji povídku dohnala. Ještě pár kapitol a budu se stejně jako desítky dalších třást na další :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA