Dáno osudem (10)

15. října 2010 v 19:18 | Nel-ly |  Dáno osudem
astorie 02
Zvláštní, kolik práce mi dala kapitola, kterou jsem měla už z větší části hotovou... Jenže pak jsem se zasekla a nakonec jsem se z toho musela odsekat jinou cestou, než jsem chtěla :D Tak snad si toho menšího zádrhelu nevšimnete, protože já o něm moc dobře vím :(
Kapitola je na moje nynější poměry v celku dlouhá a proto ty zaslouží žádné komenty, tu miliardu kritik, které očekávám a snad i nějakou pochvalu ;-)



"Už je tu," vzpamatoval se najednou z dlouhého zamyšlení a konečně uvolnil své obětí. Astorie na setinu sekundy litovala, že to udělal, pak se však odhodlaně otočila stejným směrem jako Draco.

Blížila se k nim dvě košťata. Jedno lesklé, čisté s úhledně zastřiženým koncem a druhé trochu kostrbaté a rozčepýřené, vypadalo, jakoby ho někdo protáhl sevřenými mlýnskými kameny, očividně školní koště.

"Co to má znamenat?"

"Napadlo mě, že bychom se spolu mohli proletět," usmál se na ni Draco, "už je to tak dlouho, věřím, že ses hodně zlepšila a teď mi to konečně nandáš."

Na chvíli přišla o řeč. Zůstala nehybně stát a vyděšeně zírala na dvě čarovná košťata v jeho rukách.

Draco se zamračil. Čekal snad jakoukoli reakci, ale určitě ne strach zračící se jí v očích. Vždyť uměla létat, a co si pamatoval, byla v tom dost dobrá a nikdy se nebála spadnout, což se jí také stávalo častěji než obyčejným dětem.

"Co se děje?"

"Já - já na to nevlezu," vyhrkla Astorie a kroutila odmítavě hlavou, "nedonutíš mě k tomu."

"Ale já tě k ničemu nutit nechci," hájil se Draco nechápavě. "Rio? Co se stalo, vždyť ty to umíš. Máš ráda létání na košťatech."

"Neumím a nemám! Neseděla jsem na tom od svých deseti let!"

"Jak to?" Tak tohle nečekal. Věděl sice, že z té malé odvážné dračice s ďáblem v těle vyrostala trochu bojácnější dívka, ale že tohle? Vždyť bývala tak dobrá, nikdy se ničeho nebála a hlavně nikdy neukazovala strach, především ne před ním.

"V Krásnohůlkách to není povinný předmět. Kdo nechtěl, nemusel," odpověděla bez zaváhání, "a já nechtěla."

"Proč ne?"

"Nehodilo se to," zněla tichá odpověď, která ho překvapila snad ještě víc, než fakt, že je jí jedno, že před ním ukáže svůj strach.

Nehodilo se to. Jak mohla něco takového říct… Vždyť, Ria, kterou znal, vždy dělala to, co chtěla a nedbala na to, co se hodilo nebo ne. Ria, kterou znal, se nikdy nebála.

"No, ale teď se to hodí," řekl a odhodil staré školní koště, vlastně se mu částečně ulevilo, že na něm nemusí letět. Létáním na školních košťatech by zbytečně riskoval život.

"Ale -"

"Nemusíš letět na koštěti sama," přerušil ji, "sedneš si přede mě a já budu řídit. Nic se nestane, slibuji."

"Ne," zakroutila hlavou a kousek od něj ustoupila.

"No tak, přece nechceš, abych si myslel, že jsi takový srab," zasmál se Draco a v očích mu šibalsky zajiskřilo, když se Astorie trhnutím narovnala v zádech. Krásnohůlská výchova z ní možná dokázala vyhnat tu nezdolnost a živočišnou energii, jež kdysi projevovala, nedokázala však potlačit její vrozenou hrdost.

"Fajn, ale slib mi, že poletíme nízko, a když budu chtít…"

"… tak ihned přistanu a nebudu tě k ničemu nutit," pokračoval Draco a mezitím si už stihl nasednout na koště a přiblížit se k ní. "Nasedej."

Opatrně se chytila násady, postavila se na špičky a nasedla stejně, jako se to dělalo ve středověku v případě ženských sedel na koně. Draco se spokojeně usmál. Jednou rukou i nadále pevně svíral násadu koštěte, zatímco druhou Astorii objal kolem pasu a přitáhl blíž k sobě, div, že mu neseděla přímo v klíně.

Jemně se zatřásla a znovu se pokusila uhnout před jeho dotekem. V tu chvíli však sebou koště prudce trhlo a oni vylétli do několika metrové výše. Přidušeně vykřikla a pevně se přitiskla k jediné opoře, kterou ve vzduchu našla, k Dracově hrudi, a ten se jen potichu zasmál.

"Říkal si nízko," zajíkla se Astorie, obmotala ruce kolem jeho pasu a schovala tvář v záhybech jeho pláště tak, že vklínila hlavu mezi jeho ramena a bradu.

"Otevři oči," zašeptal jí do ucha a pohladil po zádech, "užívej si ten výhled."

"Zajímej se o řízení koštěte a ne o mě, vím, jak to s tebou dopadá," prskla rozzuřeně, ale ještě víc se k němu přimkla.

Na Dracově tváři se roztáhl upřímný úsměv, když si díky její narážce vzpomněl na dny dávno minulé, kdy spolu létali na malých, krátko-doletových košťatech po pozemcích Malfoy Manor a ačkoliv jí Draco pokaždé slíbil, že ji uhlídá, aby nespadla, vždy se mu to nějakým způsobem vymklo z ruky a ne vždy, musel zpětně uznat, to byla jen její vina.

Draco si užíval klidného letu nad školními pozemky. Ničím nerušeného. Miloval létání, ten klid, který mu to přinášelo, svobodu, kterou cítil, tu volnost… Ale v tuhle chvíli nedokázal myslet skoro na nic jiného než na to, jak se Astoriino tělo tisklo k jeho.

Seděl obkročmo na koštěti, jednou rukou přidržoval násadu, druhou se dotýkal jejích zad a čas od času na vnitřních stranách stehen cítil, jak se o něj otírá její zadeček, když změnil směr nebo rychlost. Jakmile si tento zvláštní jev uvědomil, začal měnit směr letu častěji, než bylo potřeba.

Po několika minutách se Astorie konečně odvážila pootočit hlavu a rozhlédnout se kolem. Draco měl pravdu, Bradavické pozemky i okolní krajina byly doopravdy krásné a o to víc čarovné, to muselo být z tohohle pohledu, kdy samy, jen oni dva, brázdili modré nebe.

Vzduch několik desítek metrů nad zemí byl řídký, mrazivý a dokonale čistý, přesto osvěžující a Astorie se s potěšením zhluboka nadechla. Trochu povolila křečovité obětí, jímž až do teď svírala Dracovu hruď.

Konečně se odvážila naklonit hlavu a pohlédnout na zem pod sebou. Na chvíli dostala závrať, zatočila se jí hlava a měla co dělat, aby ovládla svůj protestující žaludek. Konec konců letěli už vysoko nad korunami těch nejvyšších stromů na Bradavických pozemcích a jediné, co je chránilo od střemhlavého pádu na zem, byla několik centimetrů široká násada na ubohé dřevěné koště.

Nakonec dokázala všechny ty nepříjemné pocity ovládnout a konečně se doopravdy rozhlédla. Bylo to - Nádherné. Letěli nad okrajem Zapovězeného lesa a tak měla Astrorie možnost poprvé si prohlédnout jak Bradavický hrad tak i všechny jeho pozemky. Věděla, že hrad je obrovský, ale že až takhle? Dokonce i z takové výšky a dálky musela pořádně natočit hlavu, aby viděla jeho východní i západní bránu, u nichž se rozléhalo obrovské Černé jezero a kolem nějž se táhla dlouhá pěšina směrem z kopce, kde tušila kouzelnickou vesnici Prasinky.

Bylo tak okouzlující pozorovat bezpočet menších či větších věžiček, které z hradu stoupaly snad na všech světových stranách a Astorie okouzleně pozorovala, jak se v přicházejícím soumraku postupně rozsvěcejí stovky oken Bradavického hradu.

Už dlouho si nepřipadala tak volná. Všechny problémy jakoby zůstaly pod nimi na tvrdé zemi. Neexistovalo nic, co by jí mohlo zabránit v životě, jaký si představovala. Tady, nahoře v mracích, nebyly žádné zdi, zákazy, pomyslné mříže uzavírající její vlastní osobnost, názory, myšlenky a především svobodu

Aniž by si to Astorie uvědomovala, tvář se jí samovolně zkroutila do šťastného úsměvu, s nímž se chvíli poté otočila na Draca.

Chvíli si jen upřeně hleděli do očí a když se k ní Draco začal najednou naklánět k jejím rtům a překryl je svými, tak ať se snažila, jak mohla, nedokázala si vzpomenout, proč by ho měla odstrčit, proč by neměla odpovídat na ty něžné doteky a polibky, proč by se neměla poddat jeho jemné péči, když pomalu přejížděl svými ústy po jejich rtech a beze spěchu prozkoumával jejich tvar a vláčnost a s takovým odhodláním je ochutnával.

Ne, nedokázala si vybavit, proč by mu měla vzdorovat, nemohla. Tohle nebyl ten tvrdý, arogantní, namyšlený a rozmazlený spratek, kterého v Bradavicích poznala. Ve chvíli, kdy ji jeho levá ruka ještě pevněji přitiskla k sobě a Astorie i přes teplou látku zimního oblečení cítila, jak ji prsty hladí a rozehřívá tak její pokožku…
V tu chvíli to nebyl Malfoy, kterého poznala během posledních měsíců. Byl to Draco, její Draco. Ten, co se o ni staral, hlídal ji a učil. Ten, který ji vždy dokázal rozesmát a pak se k ní sám přidával se smíchem plným takového štěstí, pobavení a hravosti, že jí připadalo, že neexistuje nic krásnějšího.

"Draco," vydechla, když se od ní konečně na chvíli oddělil.

"Hm?"

"Myslím," bojovala se svým vlastním hlasem, "že bys měl přestat?"

"Proč? Nechci," zašeptal trochu omámeně a znovu se k ní naklonil. Vší silou ho od sebe pomalu odstrčila, nesouhlasně se zamračil a už ji chtěl k sobě znovu přitáhnout, když Astorie znovu začala mluvit.

"Když děláš… tohle, kdo řídí to koště?" zeptala se.

"No -"

"Draco! My klesáme!"

Měla pravdu, klesali a to mnohem rychleji než bylo obvyklé. Draco se přestal soustředit na řízení a jak se ji k sobě pokoušel přitáhnout, co nejblíže, trochu povolil stisk, jímž celou dobu svíral a řídil násadu koštěte a ta teď mířila už málem kolmo dolů.

"Draco!" vykřikla a znovu se k němu pevně přitiskla, jakoby ji snad opora jeho těla měla zachránit od krkolomného pádu.

"Neboj," zašeptal jí do ucha, když zavřela oči a obličej zabořila do jeho ramene, kdyby nebyla k smrti vyděšená a zrovna se v duchu nezabývala jedinou myšlenkou, že pokud se při pádu nezabijí, zabije Draca sama, i kdyby měla porušit všechny kouzelnické tradice, nejspíš by ji překvapil jeho mírně pobavený tón.

A pak najednou přistáli na zemi. Koště se doslova zapíchlo do hromady spadaných narezlých listů, jež posloužily jako měkká matrace. Astorie ležela na zádech, s víčky pevně přitisknutými k sobě a opatrně se pokoušela zhluboka nadechnout. Nešlo to tak snadno, spočívala na ní váha cizího měkkého těla, jehož ruce ještě stále neuvolnily svůj pevný stisk.

"Jsi v pořádku?" zeptal se jí dotyčný a trochu se nadzvedl na loktech a dal tak Astorii možnost se konečně pořádně nadechnout.

"Draco?"

"Ano?" usmál se a zastrčil jí za ucho jeden z medově blonďatých pramenů. Konečně se dovážila nadzdvihnout víčka a setkala se s pohledem jeho šedavých podivně lesklých očí.

"Zabiju tě!" vykřikla a pokusila se ho ze sebe setřást.

"Uklidni se," napomenul ji a bez jediného problému rukama zachytil její zápěstí a přitiskl jí je k hrudi.

"Slíbil si, že se nám nic nestane! Slíbil si, že nespad... nemmbff -"

Tentokrát byl jeho polibek mnohem vášnivější a naléhavější než předchozí pomalý a něžný průzkum jejích úst. Draco hladově drtil její rty a Astorie mu už nedokázala vzdorovat, odevzdaně spustila ruce, jimiž se ho od sebe pokoušela odstrčit a stisk na nichž Draco před chvílí sám uvolnil, k zemi a omámeně přivřela oči, když ucítila, jak jí prsty pravé ruky zamotává do rozcuchaných vlasů a levou dlaní přejíždí po jejím boku s takovou vervou, že ji kůže pod pláštěm začíná pálit.

Dlaní levé ruky odhrnul její plášť a ledovou dlaní se bez potíží dostal pod její svetr i košili a Astorie nedokázala nic víc, než zlomeně zasténat. Na kůži se jí objevila husí kůže, přestože se Dracova ruka snad od tepla jejího těla, snad od jeho vlastního žáru, jež cítila na svých rtech, začala okamžitě ohřívat a pomalu se dostávala dál, z jejího boku na břicho.

Dracova ústa opustila její, přesunuly se k odhalené pokožce na jejím krku a začala ji jemně sát. V tu chvíli Astorie ztratila kontrolu nad vlastním tělem. Netušila, kdy se její ruce omotaly kolem jeho krku. Nepamatovala si, kdy mu prsty zamotala do hedvábných blonďatých vlasů a sama si začala jeho hlavu přitahovat blíž k sobě.

"Draco," vydechla těsně předtím, než se jeho rty znovu přitiskly na její v další vlně majetnického chtíče.

Astorie vytřeštila oči, když najednou ucítila jeho jazyk, jak se snaží dostat dál. Pokusila se sevřít rty a uhnout hlavou, když Draco začal špičkou jazyka prozkoumávat vnitřek jejích úst.

"Co se děje?" zamračil se, když se jí konečně podařilo otočit hlavu a trochu ho od sebe odstrčit.

"Já," vyděšeně seznala, že není schopná vymyslet žádnou přijatelnou výmluvu. Byla jeho snoubenka a on měl na tohle všechno právo. Najednou si až příliš uvědomovala Dracovu dlaň zasunutou pod svojí košilí a zničehonic jí to bylo nepříjemné. Tohle nemohl, nemohla,… Ne! "Začíná být zima a stmívá se, měli bychom jít."

"Ale -" chtěl začít protestovat, avšak Astorie v tu chvíli hlasitě kýchla a omluvně mu pohlédla do očí.

Poraženecky zakroutil hlavou, postavil se na nohy a podal Astorii ruku. S nepatrným zaváháním přijala a nechala ho, aby ji držel i cestou přes Bradavické pozemky. Neměla na výběr. Nechtěla, aby e ptal. A bylo to tak příjemné.

***

Zamračila se, když ty dvě hrdličky vešly do společenské místnosti ruku v ruce. Jistě, potom co ji k sobě chlapec přitiskl a políbil na rty, ta malá husička jako vždy ucukla a vymanila se z jeho sevření. Přesto Daphne nemohlo ujít, že to bylo mnohem pomalejší a nucenější, než kdy předtím a co víc… Nemohlo jí ujít, že její sestře na tvářích potom polibku vyskočily rudé skvrny a jak stydlivě sklopila oči.

Něco se stalo, něco vážného, mnohem vážnějšího než změny, jichž si u Draca všimla za posledních několik týdnů. Daphne byla přesvědčena, že teď se něco děje už i s Astorií a ať dělala cokoliv, nemohla potlačit zuřivý vztek, jež se rozhořel hluboko v srdci.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 15. října 2010 v 19:31 | Reagovat

krásna kapitola, vážne nádherná, milujem túto poviedku (vlastne všetky tvoje poviedky :D)! som hrozne zvedavá ako to celé dopadne! snáď sa s Daphne prestanú vadiť, ale na to si zrejme pokčám ;-), tešim sa na ďalšiu kapču :)

2 Maya Maya | 15. října 2010 v 19:45 | Reagovat

Áááá, to bylo úžasný! Ty jedna úchylačko, takhle trápit Draca, že se nestydíš! :-D
To s Daphne nemělo chybu, ten konec tam jednoduše seděl. A potom létání na košťatech...chci taky umět létat :-( A s Dracem by to bylo nejlepší.
Bylo to nádherný, těším se na další :-)

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 15. října 2010 v 20:21 | Reagovat

Lily: moc a moc děkuji :) snad ano, kdo ví? :D

Maya: jaká úchylačko zas? :( téda, ty mi jen nadáváš :( :-?
já chci taky umět létat! (nehledě na to, že mám závrať i na žebříčku - ale zase v pořádné víšce tak deseti metrů a víc už ne :D)

4 Artemis Artemis | 15. října 2010 v 20:33 | Reagovat

super kapca! atrasne moc sa tesim na dalsiu!

5 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 15. října 2010 v 20:44 | Reagovat

Tak já ti odpovím na "V letu okamžiku" a kouknu na tvůj blog.. a ty máš HP povídky?! Páni, jsem šťastná jako blecha! Aspon vím, co budu dnes večer číst :))

6 Misha Misha | 15. října 2010 v 22:25 | Reagovat

nadhera, tahle povidka me hodne bavi! moc moc moc moc moc pekna:-D uz se tesim na pokracko, snad bude brzy brzy..:-D

7 lucrecia lucrecia | Web | 15. října 2010 v 22:29 | Reagovat

Jé, tak to byla skvělá kapitola. Z Draca se pomalu klube romantik :D A Astorie se konečně trochu odvázaĺa, jen by mohla mnohem častěji. Kvůli tomu jak trápí Draca ji vubec nemám ráda.

8 Valli Valli | 15. října 2010 v 23:28 | Reagovat

wow jsem nadšená z toho letu na koštěti ^-^ moc hezká kapitola
těším se na dlaší díl =)

9 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 16. října 2010 v 7:54 | Reagovat

super. Konečně se to trochu rozvinulo ;-)

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 10:45 | Reagovat

Artemis: moc díky :)

Misha: děkuji, snad bude bavit i dál :D

Lucrecia: jo odvázala, jenže je to holka pitomá, jak víme a určitě tu není nikdo, kdo by to byl schopen objektivně posoudit...nakonec, my ho přeci tak milujem! :) díky

Valli: a právě tam jsem se zasekla a nakonec je nechala hezky spadnout :D díky

Aranel van de´Corvin: díky :) jo, tak s rychlým pokračováním děje to u mě nikdy nešlo moc dobře

11 Maya Maya | 16. října 2010 v 11:54 | Reagovat

[3]: Tak promiń :-( :-D Ale stejně si za tím stojím. Draco byl suprovej :-)

12 Shiroa Shiroa | Web | 16. října 2010 v 16:07 | Reagovat

Ta hláška "zabiju tě" mě totálně dostala:-D skvělá kapitola, romantická scéna s létáním a jako závěr temné mylšenky vzteklé sestry:-D A celkem Daphne fandím:-D nevím proč..:-D :-D

13 chillychilly chillychilly | Web | 16. října 2010 v 17:37 | Reagovat

Nejlepší jak spadli z toho koštěte. Ale takhle Draca trápit, teda teda. I když zase chudák holka , na listí v zimě a ještě ke všemu poprvé, no... Daphné je mi líto, ale Astorii to přeju víc, navíc, myslím, že z Daphné bude ještě pěkná mrcha... Moc se mi to líbilo a doufám, že se brzy dočkám pokračování :)

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 17:59 | Reagovat

Maya: i tak děkuji :-) :-P

Shiroa: ach ano, konečně ukázala trochu energie, ale ono ji to za přejde :D

chillychilly: poprvé? na co hned nemyslíš :D zvrhlíku! njn, když ona je chudinka tak šíleně milá, že nejde nic jinýho, než jí přát takovýho zmetka :D
díky :)

15 Neriah Neriah | Web | 16. října 2010 v 21:55 | Reagovat

Parádní kapitola, nejvíc se mi ale líbil ten konec s Daphne. :-)
Dovedu si představit, že jim ten vztah ještě znepříjemní. A v týhle kapitole se mi Dracovo chování líbilo. :-)

16 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 17. října 2010 v 1:10 | Reagovat

já chci další kapitolu! :D :D hneeed! :D

17 Hope Hope | 17. října 2010 v 1:33 | Reagovat

bojím se, bojím, že Daphne se bude mstít...tohle podle mě nedopadne dobře...už teď je mi Astorie líto
kapitola byla samozřejmě skvělá =o) obdivuju tě, protože já bych tohle nedokázala nikdy napsat...

18 Guenon Guenon | E-mail | Web | 17. října 2010 v 11:08 | Reagovat

Že by závan sympatií k drahé Astorii? Já to říkám pořád, v Dracově společnosti bych si zamilovala snad i toho hnusa Petergriwa. :D
Daphne vše přeju. šok, co?:D ale sedlo to jako prdel na kastról, celý, to zakončení obzvlášť:D A jestli Daphne připraví nějakej ten "pay back" budu jen ráda:D (dneska mám zvrácednou náladu:D)
A všechny přerody Draca miluju, takže si to vyloženě užívám:D Paráda, jen dál:D

19 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 17. října 2010 v 13:26 | Reagovat

Páni, ten zvrat ve vztahu Draca a Astorie byl úžasný. Ale docela chápu Daphné, na jejím místě bych asi taky žárlila a byla pekelně naštvaná.
Moc se těším na daší kapitolu :-)

20 ginnouš ginnouš | Web | 17. října 2010 v 14:44 | Reagovat

hezůůů :-D

21 Nel-ly Nel-ly | 17. října 2010 v 18:38 | Reagovat

Neriah: moc díky :) vlastně... na konec jsem ráda, že jsem to takhle skončila, Daphne se v téhle kapitole neměla vůbec vyskytovat

Moon-lustre: moc díky :)

Hope: mstít? to snad ne :D ale kdo ví?

Guenon: hmm, no nevím :D v Dracově přítomnosti snad jen do něj a holky kolem něj nenávidět až za hrob! :D

Barunka Ch. LaRose: už bylo na čase se pohnout, i když nevím, jestli by se tomu dal říkat zvrat ;-) no snad

ginnouš: děkuji :)

22 Moreen Moreen | Web | 19. října 2010 v 16:31 | Reagovat

můžeš mi prozradit, kde pořád bereš tolik času? protože mě se ho očividně nedostává, když nestíhám nejen psát, ale i číst.. že ty mi ho kradeš? :-D úžasná povídka, už jsem ti to několikrát psala, a tentokrát jsem si mohla dopřát hned tři kapitoly za sebou, co si víc přát. takže se omlouvám, že u předchozích dvou chybí mé komentáře. líbí se mi, jak se vyvíjí vztah hlavních hrdinů, s astorií cítím, nemá to holka jednoduché, chápu, že je zmatená.. jen ta daphne mi pořád vrtá hlavou, zajímalo by mě, co provede, protože se přes to očividně ještě nepřenesla..

23 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 19. října 2010 v 18:11 | Reagovat

Ej, tak komentuju :). Moc pěkná kapitola, akorát Astorie mně se svým "nehodilo se to" překvapila. Ale budiž, nahrálo to "romantické scéně v oblacích", takže to překousnu :D. Zdá se mi to nebo Astorie z koštěte spadne prakticky VŽDYCKY? :D, uznávám ale, že tentokrát to nebyla její vina :). Od Draca je moc pěkné, že na to jde zatím tou lehčí cestou, i když u něj člověk nikdy neví, kdy na něj přijde záchvat "Malfoyovosti" :D.
No a nakonec mě asi nejvíc ze všeho zarazila Daphne. Už delší dobu čekám, kdy přijde na nějakou rafinovanou pomstu, nebo plán, ale ona se zatím chová pouze žárlivě? No možná, že je natolik dospělá a rozumná, že nic takového nepřijde, ale mám pocit, že pokud je pravá Zmijozelská mrcha, tak můžeme nějaký ten podraz rozhodně očekávat v následujících kapitolách, na které už se neskutečně těším :).

24 nel-ly nel-ly | Web | 19. října 2010 v 20:42 | Reagovat

Moreen: jestli to nebude tím, že si pilná studentka, zatímco já se flákám? :D
popravdě, toho času zas tolik není (většinou spíš koncem týdne a o víkendu), ale zrovna kapitoly k Astorii mi jdou celkem rychle.. to se změní :)

Elin: já vím "nehodilo se to" se mi vůbec do rozhovru nehodilo :D ale co naděláš, má to odpovídat změně charakteru, která se s Astorií měla za ty roky v Krásnohůlkách odhrát :) a díky tomu jsem se dostala ke scéně, o které vím už od začátku psaní povídky (mám jich v zásobě tak davet třice, jen kde je využít? :D)
Co se týče Daphne, navenek je určitě dospělá, ale v konečném součtu je jí šestnáct a vždy byla Dracem posedlá (neřeknu opravdu zamilovaná) a nedopadlo to zrovna valně :)

Moc vám děkuji za oba komentáře, takové mě přesně upozorňují na to, co jsem zapoměla zdůraznit a čemu bych se měla víc věnovat

25 Dorea Dorea | Web | 20. října 2010 v 11:54 | Reagovat

to bylo krásné, takové poetické, moc se mi to líbilo, taková roantika, se celá rozplývám :-D moc pěkně napsané a jesště víc se mi líbila scéna s ,,polibkem,, to, že se na sebe ihned nevrhli ti moc schvaluju, vážně je Astorii jen 16(doufám, že teď nepíšu blbosti) a tohle by zřejmě celému příběhu jen ublížilo, tak teď šup sem s dalí kapitolou ;-)

26 Nel-ly Nel-ly | Web | 20. října 2010 v 13:13 | Reagovat

v tuhle chvíli vlastně ještě patnáct :D ale z toho si nic nedělej, sama jsem to dost zmátla ze začátku, jsem ráda, že se věkem trefuješ :)
no, doufám, že mi to "pomalé" tažení vyjde a hlavně že Draco neudělá nějakou malfoyovskou lumpárnu :D přeci jen, ten už je dospělý :D

27 therysek-diary therysek-diary | Web | 23. listopadu 2010 v 19:45 | Reagovat

Jak tohle děláš? Tak dokonale popsané! Celou dobu, co jsem to četla, jsem se usmívala jak sluníčko na hnoji a na konci: "Cože, to už je jako konec?"
Musím uznat, že ta první část s tím koštětem a Dracův triumf byla fakt poutavá a hezky napsaná, takže jsem ten tvůj "zádrhel" tedy vážně nikde nenašla. :-) (třeba je to tím, že tam ani žádný není! :-D)

28 Koror Koror | 6. dubna 2014 v 15:50 | Reagovat

Páni, takhle povídka je super.. poslední kapitolu si přidala před čtyřmi roky a já si enchci dělat nadějě, ale nechceš pokračovat.. ? bylo by to super.. ;-)

29 nel-ly nel-ly | 7. dubna 2014 v 21:32 | Reagovat

[28]: je dopsaná :D sice tro trvalo, ale před pár měsíci skončila, má dohromady něco kolem 30 kapitol ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA