17. Kapitola - Zná ji jako své boty

18. října 2010 v 22:31 | Nel-ly
Tajemství srdce 1
Ach jej, strašně nedomyšlená kapitola :) Ale snad bude k něčemu... vůbec bych nejradši přepsala pár předešlých, prodloužila celý příběh anebo naopak všechno zkrátila, ale to už by bylo moc věcí najednou a věřím, že až skončím s přepisováním těch nejstarších a nejděsivějších "děl" určitě se vrhnu i na tohle.... Zatím to však musí stačit jako ukázka toho, čeho jsem jediného schopná...
Název kapitoly je taky zavádějící, ale to jen z důvodu, že mě nic jiného nenapadlo :D
(a už mám doma konečně funkční wifi, takže nemusím všechny povídky a kapitoly přesouvat do stolního počítače přes USB a můžu se znovu válet s internetem v posteli, takže se těšte na nové komentáře... konečně můžu hezky v pohodlí číst!!!)


"Je mi jí líto," zašeptala jednoho dne u snídaně Ashley a otočila se k druhému konci stolu, kde osamoceně seděla její bývalá nejlepší kamarádka a se zamračeným výrazem pozorovala misku ovesné kaše, jakoby jí snad provedla něco zlého.

"Koho?" zeptala se Violet s plnou pusou a jen s menšími problémy odtrhla zrak od Siriuse, který seděl naproti ní a o něčem se vesele vybavoval s Jamesem. Zbytek pobertů u stolu nebyl, tedy ten zbytek, který Ashley ze všeho nejvíc zajímal, protože Pettigrew se jen kousek dál od nich cpal čokoládovými croissanty, jakoby to měla být poslední snídaně v jeho životě.

"Susan."

"A proč jako?"

"No, byla to přeci naše kamarádka a teď tam sedí sama…" nechala slova splynout v tiché bolestné zasténání, nedočkala se však odpovědi, kterou čekala.

"No a co? Může si za to sama," prskla Violet a bez zájmu se znovu zakousla do svého obloženého chleba.

"Violet!"

"Co je? Byla na tebe hnusná, křičela a dokonce tě i napadla," mávla významně rukou a tak shodila polovinu krájených rajčat, která se předchozích deset minut snažila pečlivě vyrovnat na malý krajíc. "A na víc," začala sbírat rajčata ze stolu, a když došla k názoru, že na tom chlebu se stejně neudrží, jednoduše si je všechny nacpala do pusy, "se chovala hnusně i ke mně. Neustále mě tyranizovala a šikanovala. Nenechala mě nikam jít samotnou a vždycky mě okřikovala, když se mi začal líbit stejný kluk, jako jí," na chvíli přestala mluvit, aby mohla polknout obsah svých úst. "Závidí! Vždycky nám záviděla."

"A co, prosím tě?"

"No, mojí krásu. Vždycky jsem byla oblíbenější a hezčí než ona. Kluci mě mají mnohem radši a ty taky. Nesahá mi ani po kotníky. Dobře, že jsme se jí konečně zbavily!" prohlásila Violet a natáhla se jakoby nic k míse se zeleninou.

Ashley se nezmohla na odpověď. Už se nedokázala ani zeptat, co podle Violet Susan závidí jí. Naprosto ji odrovnala její řeč plná… takové zášti a arogance, kterou u své zrzavé kamarádky nikdy nepoznala.

To, co Violet právě řekla, bylo ošklivé, přestože teď se Susan neměly nejlepší vztahy a Violet měla s popisem jejího chování částečně pravdu, bylo to tak… Příšerné, že takhle dokázala mluvit o dívce, s kterou se přátelila téměř sedm let a trávila s ní skoro každý den školního roku a po nějaké době i prázdnin. Bez myšlenkovitě Susan odhodila, zapomněla na jejich přátelství a očividně jí vůbec nebylo líto, o co všechno přišla.

"Tak co budeme dělat odpoledne? Mohly bychom se jít učit k jezeru i s tím tupcem Alexem," otočila se na ni po chvíli Violet s úsměvem.

"Neříkej mu ´tupec´, prosím. Je to můj kamarád," opravila ji okamžitě Ashley. Neměla ráda způsob, jakým se Violet o Alexovi vyjadřovala a ani její chování k němu, nebylo úplně bez problémové. On to však, s klidem hodným obdivu, všechno ignoroval a na jeho tváři zůstával stále ten stejný, milý výraz.

"Jak chceš, vím, že se ti líbí," pokývala Violet hlavou, "a moc dobře líbá," zasmála se. "Ale to už ty určitě dobře víš."

"Ne, to tedy nevím," ohradila se Ashley a z ničeho nic jí na mysli vytanula další, nechtěná, myšlenka.

Ale Remus ano!

Pohotově potřásla hlavou a vstala od stolu. Ne, na tohle doopravdy nechtěla myslet. Nikdy, nikdy, nikdy!

***

"Myslela jsem, že se chceš učit," podotkla Ashley a jen stěží skrývala svoji roztrpčenost, když pozorovala polonahou Violet, jak se válí na dece vedle ní. Učebnici přeměňování, jíž si s sebou přinesla, používala místo podložky pod hlavu, aby mohla pozorovat okolní dění.

"Nech toho, Ashley, vždyť je tak krásně."

"No ano, ale blíží se závěrečné zkoušky," zavrčela Ashley a ze všech sil si snažila nevšímat hlasitého pískání od vedlejšího stromu, jež vyluzovali chlapci ze šestého ročníku Havraspáru, kteří už půl hodiny zahrnovaly Violet oplzlými návrhy, které zrzka oplácela jen zvonivým pobaveným smíchem. A nejen to, další, co Ashley snad ještě víc rušilo od učení, bylo Alexovo neustále mrmlání a nadávky na kluky, kteří Violet sledovali s hladovými výrazy v očích, jež však Ashley zpozorovala i v obličeji svého kamaráda.

"Já vím," zívla Violet a převrátila se na záda, čímž dotyčným chlapcům poskytla výborný výhled na své opálené hýždě. "Jediné, co potřebuju, aby mi alespoň nějak vyšlo, jsou Kouzelné formule, Astronomie a Věštění z čísel. Věštění mi stačí přijatelné a Astronomie je brnkačka."

"No a co formule? Víš přeci, co říkal Kratiknot. Jestli se nezlepšíš -"

"Vím, kdo nás bude za měsíc zkoušet," přerušila ji Violet s úsměvem.

"Cože?"

"No," zvedla se na loktech a naznačila Ashley, aby se naklonila blíž k ní, "bude to Eduard Tvrdoška."

Ashley se nechápavě a mírně zakroutila hlavou, aby jí naznačila, že vůbec netuší, o čem to Violet mluví.

"Tvrdoška prý umí dostát svému jménu," pokračovala Ashley s mírným úsměvem, "a potrpí si na hezké studentky. Takže bude stačit soukromá konzultace při praktické zkoušce a mám vyřešeno," zasmála se a Ashleyino obočí vyskočilo vysoko vzhůru. To přeci nemůže myslet vážně!

"Violet, řekni, že nemyslíš to, co mě teď napadlo," zaprosila zoufale.

"Nevím, co myslíš ty," pokrčila Violet rameny, "ale já tu mluvím o výrazném zlepšení své známky. Jestli chceš, můžeš to zkusit taky. Potrpí si sice na zrzky, ale tebe s tím tvým andělským výrazem by určitě neodmítl. Jen musíš být dost dobrá. Sestřenka, která u něj dělala testy na Akademii, říkala, že na opravdu dobrou známku musíš předvést výbornou zručnost a jazykový schopnosti, jestli mě tedy chápeš," mrkla na ni.

"Samozřejmě, že chápu a - a -," zakoktala se Ashley. "U Merlina, Violet! Ty tu mluvíš - chceš mi říct, že - vždyť to je prostituce! A - a podvod při závěrečných zkouškách!"

"No jistě," ohradila se Violet, požitkářsky se protáhla a ještě přitom stihla svůdně mrknout na nějakého havraspárského chlapce, kterého Ashley znala jen od vidění, "jak jinak si myslíš, že bych mohla dostat potřebnou známku?"

"Učením?"

"Myslím, že znám i jiné, osvědčené, způsoby," odsekla Violet, mávla hůlkou a její oči se automaticky zatmavěly na potřebnou barvu a pak postupně vpily do jejích duhovek, jež zůstaly o několik odstínu tmavší, než jindy. Tohle rozšířené kouzlo používali kouzelníci jako náhradu mudlovských slunečních brýlí.

"Ale -"

"Nechci se o tom už bavit," přerušila ji Violet, "řekla jsem ti o tom, a jestli chceš, můžeš to zkusit taky tak, nebo se můžeš dál mučit se všema těma bichlema."

Na to, už Ashley neměla odpověď. Za poslední měsíc poznala usměvavou, kamarádskou, milou dívku, jíž si každý okamžitě zamiloval pro její roztomilou hloupost a jistou naivitu, která jen podněcovala Violetinu čistou krásu.

Čistou? Pomyslela si hořce Ashley, když teď pozorovala dívku v titěrných bikinách, jak s požitkem vystavuje své tělo na odiv celým Bradavicím a vyžívá se v pozornosti chlapců, kteří se jí hned začnou dvořit, několik z nich dostane možnost si s ní vyjít, ti nejhezčí se s ní nakonec i vyspí a ona je pak, jako vždy, odkopne. Čistá? Naivní? Spíš černá vdova… Která si až moc dobře uvědomuje, co všechno se svou krásu a nečistým jednáním dokáže.

Ashley se v duchu otřásla. Záležitostmi dnešního dne a i několika posledních ji postupně přesvědčily, že za celá ta léta nedokázala ani jednu ze svých nejlepších kamarádek poznat, dokonce ani tak dobře, jak by jako jejich dlouholeté spolubydlící a spolužačka měla. Jak se jen mohla tak splést?

***

"Ahoj, Susan," vyhrkla, když na poloprázdné chodbě narazila do vysoké dívky.

"No, nazdar," zavrčela Susan a pokusila se ji marně obejít. V úzké chodbičce se nešlo dost dobře protáhnout a Nebelvírská střelkyně se svými rozložitými rameny neměla nejmenší šanci, pokud by se jí samozřejmě Ashley nerozhodla uhnout, k čemuž se však moc neměla. "Uhni mi z cesty!"

"Víš," začala Ashley pomalu a nenechala se zastrašit vražednými pohledy, "napadlo mě, že bychom si mohly trochu popovídat."

"Nemám zájem!"

"Chtěla jsem se ti omluvit a -"

"Ale," zasmála se nehezky Susan a založila si ruce v bok, čímž pomalu zdvojnásobila velikost svých ramen a objem svalů na rukách, "a za copak? To by mě tedy moc zajímalo."

"No, já…," zasekla se na chvíli Ashley a na tvářích se jí objevily rudé skvrny. To, že Susan sledovala a pak jí vběhla do cesty na prázdné chodbě bez svědků, jí najednou nepřipadalo, jako zas tak dobrý nápad, "nikdy jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo."

Susan zůstávala potichu, jen její obočí najednou vyskočila do takové výšky, že se až ztrácelo v jemné ofince blonďatých vlasů.

"Nechtěla jsem, aby se s tebou Violet přestala bavit, vážně, jen…"

"To ses mi jako přišla omluvit za Violet?"

"Částečně ano a taky -"

"Tak to sis fakt mohla odpustit. Je mi bez ní mnohem líp."

Tentokrát to byla Ashley, kdo se neuhlídal a komu obočí udiveně vylétlo vzhůru.

"No, nediv se, Cooperová," pokračovala Susan, "už mě doopravdy přestávalo bavit poslouchat Violetiny nářky. Celkem mě překvapilo, že baví zrovna s tebou. Ale co… Třeba už jí ta zášť přešla, i když o tom dost pochybuju."

"Jaká zášť?" zeptala se nechápavě Ashley a už, už se chtěla Susan znovu postavit do cesty, když ji blondýna jednoduše chytla za ramena a vstrčila do úzkého výklenku, do kterého by se dospělý člověk za normálních okolností určitě nevešel. "Počkej! Susan! O čem si to mluvila?"

"Mě se za nic omlouvat nemusíš, Cooperová," otočila se na ni ještě Susan, "mě si nevzala nic, co bych si nedokázala vzít zpátky."

"Ale -" chtěla ještě Ashley zakřičet, ale už bylo pozdě. Susan zmizela za rohem a Ashley se ze všech sil snažila vylézt ven z asi dvacet centimetrů široké ďoury, do které jí Susan strčila.

Zatímco pološeptem nadávala a hlasitě oddechovala, jak se snažila zapřít rukama i nohama a vylézt ven, uvažovala, co tím Susan myslela. Violet, že by cítila zášť k ní? A proč, u Merlina, vždyť jí nikdy nic neprovedla. Susan se určitě pletla anebo nepletla a jen se je snažila rozehnat, jak už vlastně bylo jejím zvykem, i když… Susan nikdy nepatřila mezi nejstrategičtější osoby, byla do všeho hrr a taková horká hlava. Ashley si nedokázala představit, že by dokázala plánovat něco dopředu a sama přeci říkala, že nemá důvod, proč by od ní měla za něco přijímat omluvy, přestože byla očividně naštvaná na celý svět a zejména na ní, na Ashley, takže se jí plánovala i nadále velkým obloukem vyhýbat.

Nechápala to, nechápala nic a především ne dvě dívky, s nimiž vyrůstala a měla by je znát ze všech lidí nejlépe. Ne, nebude si s tím dělat starosti. Ne teď, když jí čeká ještě něco mnohem těžšího - už se Remusovi nemůže dál vyhýbat a on jí také ne. Je načase to vyřešit, jednou pro vždy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 19. října 2010 v 6:48 | Reagovat

aj tú Violet chápem, ako zareagovala na Susan :(, krásna kapitola :), tešim sa na ďalšiu :)

2 chillychilly chillychilly | Web | 19. října 2010 v 7:47 | Reagovat

Doufám, že další kapitola bude brzy, na Remuse se jako vždy těším. Jj, Violet je pořádně vypočítavá potvůrka, není-liž pravda?  Ashley docela lituji

3 Shiroa Shiroa | Web | 19. října 2010 v 14:47 | Reagovat

V téhle vážně supr kapče se ukázalo, že Violet se nezdá....:-D ale teď čekám na to, jak to dopadne s Remusem...

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 19. října 2010 v 17:05 | Reagovat

Violet je správná svině :D A zajímalo by mě, co Susan chytá...asi něco s Remusem nebo Siriusem...už se těším na další, rychle piš ;-)

5 Lexie Lexie | Web | 19. října 2010 v 17:30 | Reagovat

Violet je pořádná mrcha, ale někdo musí bejt :-D Doufám, že v další kapitole už bude zase Remus ;-)

6 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 19. října 2010 v 18:27 | Reagovat

Wow. Teď jsem vážně zmatená. Rozhodně to rozhodilo můj názor na charakter jak Violet, tak Susan. U Violet bych nečekala takové sebevědomíí a aroganci, zněla jak největší mrcha pod sluncem. Mám dokonce pocit, že ta největší a nejtěžší rána čeká Ashley právě od ní, ale možná se pletu(jako vždy :D), takže raději neodhaduji. Rozhodně jsem zvědavá na další vývoj situace, jak u problému s Violet a Susan, tak u problému s Remusem :).

7 Maya Maya | 19. října 2010 v 19:58 | Reagovat

Fajn, tak ti teda jako pěkně děkuju, jsem z toho úplně mimo... Co to jako Violet dělá? A co Susan? Co s ní udělala? To musela bejt určitě ona! Přece to celou dobu nemohla jen tak hrát, to přeci nejde, ne?
Ach jo...jsem totálně v háji. Nevím, co teď bude Ashley dělat a potom ještě ten Remus...já chci Remuse, a chci ho co nejdřív, protože tohle vážně není možný. Chci, aby byli spolu.... prosím, prosím....
Moc se těším na další kapitolu a na vysvětlení toho, co se tu vlastně všechno děje...protože to ale vůbec nechápu

8 nel-ly nel-ly | Web | 19. října 2010 v 20:29 | Reagovat

Lily: i já ji z části chápu :) díky

chillychilly: není-liž pravda :) přesně :D

Shiroa: nezdá no :( já k tomu chtěla směřovat už dávno, ale došlo mi to pozdě, že jsem před pěti kapitolama měla trošku ubrat temo, ale co se dá dělat

Aranel: maličko :D děkuji :)

Lexie: no, má to jednoduše v sobě, nemůže být krásná, hloupá a ještě hodná :)

Elin: ach ano, to přesně jsem nechtěla, ale co se dá dělat, je to jen a jen moje chyba, že jsemt am Violet neiniciovala (chyba? :D) dřív, bohužel, nějak jsem to nedomyslela

Maya: mimo? ach ano, já vím :( mrzí mě to... tak jsem pospíchala a přeskakovala popisy "hlavně-vedlejších postav", že jsem na to zapměla...

9 lina lina | Web | 20. října 2010 v 18:36 | Reagovat

jsem ztracena...nakonec ty dvě prostě je ubohou Ashley nenávidí?:)
A kde je Remus?
Velmi dobrá protahovací kapitola:D

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 20. října 2010 v 18:43 | Reagovat

ach ano, ztracena, to jsme na tom podobně :D jenže u mě je u toho problém

11 Scissors Scissors | Web | 21. října 2010 v 17:46 | Reagovat

Ptám se na totéž na co lina... Kde je Remus? :-D Zvrat ve vztahu Ashley-Violet-Susan vypadá zajímavě. Nakonec budou ty poslední dvě skutečné mrchy a Ashley už zbude jen jakýsi zbytek přátelství s Remusem... No, aspoň by se tomu začala řádně věnovat. To ale ve své poslední větě slibuješ, takže honem další kapitolu i s Remusem! :-)

12 tija12 tija12 | E-mail | Web | 23. října 2010 v 20:04 | Reagovat

Moc hezká povídka :-D  :-D

13 Awi Awi | Web | 24. října 2010 v 15:06 | Reagovat

Jsem dokonale zmatená :D ale nevadí, docela se těším jak to napíšeš dál.. ;) Ach bože, já tak doufala že se Ashley dá dohromady se Siriusem ale vypadá to že ten šťastlivec bude nakonec Remus :D

14 Angie Angie | Web | 27. listopadu 2010 v 18:56 | Reagovat

Tak jo, stydím se. Chápu, že už je to dlouho, co tady ta kapitola je, ale já jaksi svoje "čtecí den" trávila jinak:-P
Každopádně, došla jsem k názoru, že Violet s tou svou hrou je nejlepší postavou celé povídky. Při scéně u jezera jsem se upřímně rozesmála, fakt to bylo takové milé.
Jdu si teda přečíst další kapitolu. Na druhou stranu má toto pozdní čtení výhodu, nemusím čekat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA