16. Kapitola - Spokojenost?

14. října 2010 v 0:26 | Nel-ly
Tajemství srdce
Myslím, že (i když bych neměla předvídat) mě za tuhle kapitolu bude dost z vás nenávidět :D Už kvůli tomu, že tady snad nikdo nemá rád ani jednu z našich "hrdinek", což jak někdo kdysi trefně poznamenal jisté kouzlo příběhu (mě se vůbec daří psát nesympatické hlavní postavy, na které každý stále nadává a nakonec se k nim vrací mnohem raději než k těm, které si jednoduše zamiluje).
Ach ano, blížíme se do finalé, trochu rychleji, než jsem chtěla, ale zase o dost později, než jsem plánovala… Tolik zvratů a ještě dalších vedlejších postav mělo přijít, ale to jen za předpokladu, že bych navazovala častěji, než jak to bylo u posledních čtyři kapitol, kdy si nikdo prostě nemůže přesně pamatovat, co bylo a nebylo (tot nevýhoda povídek na pokračování a výhoda knih)
Přesto, jak se mi tahle kapitola zdá klišoidní a doslova debilní, doufám, že se někomu bude líbit natolik, aby alespoň zanechal komentář (i kdyby to měly být nadávky ;-) ty já ráda :D)

P.S. Doopravdy nemám sílu to po sobě číst (a to normálně vždy dělám!), ale zrovna jsem to dopsala (což by se tím pádem rovnou přidávat dooprady nemělo) a jsem ráda, že se toho konečně můžu zbavit, protože z blogu už to nevymažu :)
A... abych prodloužila své utrpení, tak tahle kapitola je pro změnu dlouhá :D ách jéje



Zbýval necelý do závěrečných zkoušek a Ashley měla vynikající náladu. Vše se dařilo, jak mělo, možná dokonce o mnoho lépe, než by si vůbec zasloužila.

Měla zpět svoji nejlepší kamarádku a bez zaváhání mohla říct, že měly mnohem lepší vztahy, než kdy jindy. Ashley se konečně dokázala otevřít, konečně dokázala Violet říct o všech svých problémech s Remusem, se školou a dalšími maličkostmi, které si takovou dobu musela nechávat jen pro sebe. Konečně, konečně měla kamarádku a co víc…

Uplynul týden od jejího doučování s Remusem a s úsměvem na tváři musela konstatovat, že všechno dopadlo na výbornou. Nejen že neprovedla žádnou hloupost (a Remus i ona přežili bez zranění), ale dokonce se s ním dokázala bez většího sebezapření celkem normálně bavit. Nakonec, nebyl důvod proč se stydět nebo bát, už to byl nějaký ten týden, co se rozhodla pohlížet na Remuse Lupina jako na svého obyčejného spolužáka a nevracet se v myšlenkách neustále do minulosti.

Další, kdo se poslední dobou staral o Ashleyinu zlepšující se náladu byl Alex. Kluk z Havraspáru, kterého potkala na začátku roku v knihovně a který měl tu smůlu, že se nechal okouzlit Violetinou krásou. Alex byl milý, chytrý pohodář, který u někoho, jako byla Violet, jednoduše neměl šanci, ale zdálo se, že je všechno zapomenuto a teď Alex trávil většinu svého času v přítomnosti obou dívek, přičemž Ashley v mnoha případech neušly pohledy, jež na ni vrhal.

Bylo to tak krásné, až se to zdálo být neskutečné. Existovaly snad jen dvě věci, které Ashley čas od času znepříjemňovaly poslední měsíce jejího studijního života.

Za prvé - Susan. Vypadalo to, že Susan už jí nikdy neodpustí… Cokoliv, co kdy Ashley provedla a jejich vztah se, pokud to vůbec bylo možné, ještě zhoršil od chvíle, kdy se znova začala přátelit s Violet. Susan nemohla překousnout, že přišla o svou kamarádku a především člověka, kterého mohla ovládat jak a kdy chtěla.

"Co děláš?" vykřikla Susan jednoho večera, když se s Ashley střetla ve společenské místnoti
Nebelvíru.

"Co dělám?" zeptala se nechápavě Ashley, ale v tu chvíli už musela potácivě ustoupit, když do ní Susan znovu vrazila, tentokrát očividně cíleně.

"Proč se mi musíš furt plíct do cesty!" zaútočila znovu Susan hněvivě a namířila si to k Ashley.

"Vždyť se ti do cesty vůbec nepletu!" začala se bránit a s široce rozšířenýma očima ustupovala před svou bývalou kamarádkou. Susan vždy podléhala vzteku, čas od času se nedokázala ovládat a vyžívala se v tyranizování mladších spolužáků, ale že by došlo až na fyzické napadení? To by si Ashley nikdy nepomyslela. "Susan, uklidni se," pokusila a zvedla ruce v obranném gestu, "vždyť se nic neděje, omluvám se, že jsem do tebe vrazila," až na to, že nevrazila.

"Jistě, jednou do mě vrazíš," běsnila dál Susan. Vypadalo to, že vůbec nevnímá své okolí a především přeplněnou místnost nebelvírských studentů, kteří nechápavě sledovali scénu před sebou. "Pak proti mně poštveš moji kamarádku. Sebereš mi kluka a ještě budeš chtít, abych se ti snad omlouvala…," křičela a rozhazovala rukama před konsternovanou Ashley. "nezapomínej, že jsem to byla já, kdo tě přijal pod svá křídla. Tebe! Nicku bez kamarádů. Co bys byla beze mě? Jen obyčejná nudná šprtka trávící všechen čas v knihovně bez kamarádů. To já jsem tě přijala, to já tě seznámila s ostatními, to já tě naučila se oblíkat a chovat! To já tě vytáhla ze stínu, v kterym si žila a jak ses mi odvděčila, Ashley? No jak? Poštvala si proti mně mé kamarády, vzala si mi můj život!"

Nechápala. Nepochopila skoro žádné ze slov, která se na ni v tom běsnícím proudu valila. Její mysl se zastavila a ona jakoby poslouchala slova jiného jazyka. O čem to mluví? Co, že jsem to vlastně udělala? Co se to s ní stalo?

Ashley nechápala nic z toho, co na ni Susan křičela. Nechápala, proč to vůbec dělá a co tím myslí. Jediné, co si uvědomovala, bylo to, že jí její bývalá kamarádka ze srdce nenávidí a ta představa, trhala její vlastní duši na kusy.

Překvapeně zamrkala, když se jí před očima objevila špička hůlky namířené na ni, nedokázala už však v čas zareagovat a Susanina kletba ji odhodila daleko přes celou společenskou místnost, kde Ashley zůstala bezvládně ležet.

**

"Co se stalo?"

"Susan na tebe zaútočila."

"Jo, já vím, ale…," pokusila se posadit, ale někdo jí v tom zabránil. "Co mi udělala?"

"Omračující kletba a pěkně silná," ozval se znovu ten hlas a Ashey si ve zmatené mysli, začala pomalu uvědomovat, že ho zná a že zní velice starostlivě.

"Kde je teď?"

"Kdo?"

"Susan," odpověděla a malátně se přes všechny protesty začala zvedat a pak si hlavu opřela o zeď, u které ležela.

"Nevím, potom co na tebe zaútočila, jsme ji vyhodili ven," odpověděl druhý hlas a Ashley se k němu otočila. Sirius.
Jeden z důvodů, proč ji Susan nenáviděla.

"Měli bychom tě odvést na ošetřovnu, madam Pomfreyová -"

"Ne," přerušila Ashley rudovlásku, jež se nad ní nakláněla a věnovala jí unavený úsměv. Byla Lily vděčná za její starostlivost, ale kdyby šli na ošetřovnu, madam Pomfreyová by se jich určitě ptala, co se stalo a Ashley neuměla dobře lhát. Nechtěla Susan přidělávat další problémy. Zdálo se, že si jich už tak nadělala dost sama a co víc, Ashley se z nějakého důvodu cítila vinná.

"Ashley!" vyhrkla pobouřeně Violet. "Tohle jí přeci nesmí projít, zaútočila na tebe, nedala ti ani šanci se bránit -"

"Mohla jsem se bránit, kdybych nebyla slepá. Nezaútočila na záda, mířila mi přímo mezi oči," ušklíbla se Ashley.

"Stejně nechápu, jak ti mohla něco takového udělat, svojí kamarádce!" zamračila se Lily.

"Nejsme kamarádky," odtušila smutně Ashley a začala se s Violetinou pomocí sbírat na nohy. "Nikdy jsme jimi nebyly, ne doopravdy."

***

Sledovala, jak se k té malé mrše s úsměvem otočil a o něčem se s ní bavil. Nevěděla o čem a vůbec jí to nezajímalo. Stačilo, že si jí všímá. Na to přeci neměl právo, neměl si všímat někoho tak nevýrazného a hloupého. Měl si všímat jí, jen a jen jí.

Zle se usmála. Měla plán, musel jí vyjít, prostě musel. Pohlédla na druhého chlapce, jež brunetku pozoroval s vážným výrazem v očích. Všimla si, jak se na ni dívá. Vždy se na ni takhle díval. Stačí už jen tak maličko, tak maličko a konečně dostane to, co chce. Pomstu.

Už jen pár příprav a pak… Pak se pomstí, poníží ji. Zničí ji.

***

Od incidentu se Susan uběhl už týden a nic dalšího se nestalo. Susan se tvářila stejně kysele a arogantně jako dřív a Ashley stále hlodal záchvěv viny, jež cítila, když Susan konečně ztratila kontrolu a zasypala ji nadávkami.

Všichni, co byli toho večera ve společenské místnosti, si pamatovali ten výjev a všichni se také postavili proti Susan. Jistě, vlastně měli pravdu, Ashley doopravdy nic neudělala. Nezačala tu hádku, neútočila na ni a nestihla se bránit, přesto… Ashley nemohla popřít, že v Susaniných slovech plných zášti cítila pravdu. Snad vzdálenou a zaoblenou tak, jak Susan právě potřebovala, ale pravdu.

Když Ashely nejvíc potřebovala kamarádky, nebyl nikdo, za kým by mohla jít a v té chvíli se jí Susan ujala. To ona ji kdysi zavedla mezi ostatní, do společnosti a vytáhla ji tím ze stínů a osamělosti Bradavické knihovny. Jistě, dnes, po několika letech dětství, puberty a nakonec snad i mladické dospělosti, byla Ashley čím dál častěji na pochybách, jestli její tehdejší rozhodnutí byla správná. Vlastně ne, byla si jistá, že nebyla správná. Nikdy se neměla k Remusovi otočit zády… To on byl její kamarád, to on se od ní neotočil nikdy, za žádné situace, dokud ho sama neodehnala.

Vina, ta mrcha úplatná, se teď Ashley chytla jako morová skvrna a odmítala odejít. Mohla za to, jak se teď Susan cítila? Určitě byla vinna za to, jak se k ní teď chovají její vlastní kolejní příslušníci. Za Ashley se postavili poberti i Lily Evnasová. Ashley byla zraněná. Ashley nešla na ošetřovnu, nestěžovala si. A všechno to najednou, znovu, vypadalo jako promyšlený plán na zničení Susan, jež se v posledních dnech tvářila ještě odtažitěji a kyseleji než doposud.

Alespoň že Violet se vymanila z jejího vlivu. Ashley si neuměla představit, jak by naivní a hloupočká Violet reagovala na Susaninu nenávist… Teď když byla daleko od ní, mířila všechna Susanina zloba jen a jen na Ashley, přestože ji obviňovala z "přetáhnutí" jejich rudovlasé kamarádky, nikdy nezamířila na Violet.

"Tak v čem budeme dneska pokračovat?" zeptal se jí hned, jak vešla do prázdné učebny Kouzelných formulí. Profesor Kratiknot studentům dovoloval využívat svou učebnu ve chvílích, kdy nebyla výuka. Vždy říkával, že je rád, když se studenti při svých doučováních vracejí sem. Je to místo, kde se všechno prvotně učili, a proto by jim mohlo pomoci při vybavování všech pohybů hůlkou, které sledovali. V Kratiknotově učebně se také nacházely všechny potřebné materiály a pomůcky, s nimiž studenti mohli pracovat beze strachu, že způsobí nějakou větší škodu a co bylo nejdůležitější, profesor Kratiknot věděl, že učebna formulí je hned vedle jeho kanceláře a tak, při jakémkoli náznaku problémů, nemusí odbíhat nijak daleko, protože bez možnosti přemisťovat se na hradě, si na svých krátkých
nohách nepřipadal zrovna jistě a určitě by nepatřil mezi nejrychlejší účastníky běžeckých závodů.

"Hmm?" otočila se na něj. Netušila, co jí to říkal, jen z dálky slyšela jeho hlas.

"Ashley, jsi určitě v pořádku? Možná si měla jít na ošetřovnu, viděl jsem, jak ses praštila do hlavy a -"

"Díky, Remusi," usmála se na něj, "ale to doopravdy nebude potřeba. Už je to týden a mě nic není, jen mi chvíli dost nepříjemně hučelo v uších."

"Stejně nechápu, jak mohla něco takového udělat," pokračoval Remus a jak se zamyšleně mračil, vytvořila se mu mezi světlým obočím hluboká starostlivá vráska, kterou tak dobře znávala z dob jejich přátelství, "byly jste tak dlouho kamarádky, třeba já bych nikdy…" nechal nedokončenou větu a Ashley ihned došlo, proč. Nikdy se nebavili o minulosti, jakoby to nebylo, jakoby si nebývali tak blízcí.

"Nemůže za to jen ona," zašeptala Ashley. Ani si neuvědomila, že to řekla, ale už bylo pozdě, slyšel ji.

"Cože? Ashley, u Merlina, copak si ji neslyšela? Jak na tebe bezdůvodně ječela a pak na tebe dokonce i zaútočila!"

"Nebylo to až tak bezdůvodně," bránila se.
Remus se nevěřícně zamračil. "Vážně ne! V něčem měla doopravdy pravdu…"

"A v čem, prosím tě?"

"No," zamyslela se. Nechtěla se o tom bavit. Tedy ano, chtěla, ale ne s ním. "Když jsem neměla nikoho jiného, žádné jiné kamarádky, tak se mě ujala. Ukázala mi… Bez ní bych byla jen zakřiknutá husička, jako kdysi."

"Možná, to bylo lepší," poznamenal a ona si nemohla nevšimnout hořkosti jeho hlasu.

"Vím, že si nebyl nadšený, že se se Susan a Violet bavím, ale ony byly moje kamarádky. Potřebovala jsem nějaké kamarádky, potřebovala jsem chodit mezi lidi, být -"

"Oblíbená?"

"Ne!" Ano.

"Jistě," ušklíbl se ironicky, "a jak ti ta tvoje oblíbenost a společnost pomohla, Ashley? Ani jedna z těch tvých kamarádek se s tebou několik měsíců nebavila a to jen kvůli… Kvůli obdivu k Siriovi!"

"Ale to… to… to není pravda!"

"Vážně ne?"

"Jistěže ne!" Máš pravdu.

"Chceš mi snad tvrdit, že do něj nejsi zamilovaná? Že ho nepozoruješ na každém rohu? Že tě v tom ty dvě vždycky nepodporovaly?"

"Já -" zasekla se a vyděšeně zírala do těch rozhořčených měděných očí, v nichž tušila plamínek bolest, skrytý tak hluboko, jak to jen dokázal.

"Ano?"

"Fajn, máš pravdu," prskla, "líbí se mi Sirius! A komu ne? Je hezký, oblíbený, vtipný… Samozřejmě, že se mi líbí, ale nemiluju ho!" Další hloupá lež. "A nechci se o tom s tebou bavit, nemáš právo hrabat se mi takhle v hlavě. S tebou to nemá, nikdy nemělo, nic společného."

"Samozřejmě, že ne," odpověděl překvapivě klidně, jakoby… smířeně? "Proč by to se mnou mělo mít něco společného? Snad jen to, že ve chvíli, kdy si tě Sue," řekl s odporem, "a Vi vzaly do rukou, začala se z tebe stávat právě ta obyčejná hloupá holka, jakou si vždy chtěla být. Výborně, Ashley, za to jim můžeš poděkovat, ale to já nedokážu."

"Proč… Proč ti to tolik vadí?"

"Cože?"

"Proč se furt staráš? Proč… proč ti vadí, že se ze mě stala ta obyčejná hloupá holka?"

"Protože jsem si myslel, že taková nejsi," řekl potichu, "protože jsi bývala jiná, protože jsem si nedávno začal myslet, že ses snad až tolik nezměnila, protože -"

"Protože?" zvedla oči a pohlédla mu do očí, najednou u sebe stáli tak blízko, aniž by si to jeden z nich uvědomil, během rozhovoru se k sobě neustále přibližovali, až si nakonec hleděli z očí do očí necelý metr od sebe.

Ashley vykulila oči, když se najednou jeho rty přitiskly na její. Nestihla ani mrknout a už ji Remus svíral v náruči. Jednu ruku položenou na jejím zátylku, jak si přidržoval její hlavu, druhou omotanou kolem jejího pasu.

Než stačila začít protestovat (či snad odpovídat). Remus od ní ustoupil, stáhnul se, jakoby se snad popálil a jen jeho zrychlený dech napovídal, že se právě stalo něco naprosto neočekávané, zvláštního a především závažného.

Ještě snad sekundu se jí díval upřeně do očí. Ten pohled ji propaloval, jakoby se bez jakéhokoli problému dostal až na samé dno jejího srdce a tam, tam po sobě zanechal spoušť, jejíž důsledky si Ashley nedokázala představit.

"Re -"

Otočil se dřív, než stačila cokoliv říct a doslova vylétl z místnosti. Ashley konečně zamrkala a pak se div nesesunula k zemi.

"Krucinál," zaklela a pak se zhroutila na lavici. A to si ještě před týdnem myslela, že se její život konečně začíná zlepšovat a že snad může bez problémů a v pohodě dožít poslední dny svého studia na Bradavické škola čar a magie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 14. října 2010 v 6:43 | Reagovat

pekná kapitola :), tá Susan je strašná! :(
ako stále sa teším na pokračovanie :D

2 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 14. října 2010 v 7:24 | Reagovat

Jej...no řiznávám, že ani mně naivní Ashley nijak k srdci nezaujala, ale alespoň je to o to realističtější příběh :-). Já nevím, ale také si myslím, e Susan nijak Ashley nepomohla, když z ní udělala takovou husu jako byla ona sama. Ovšam je pravda, že na Susanině msítě by byl asi každý nešťastný, zklamaný a zrazený. Jsem opravdu zvědavá, jestli se jí povede její "pomsta", nebo to alespoň jednou dopadne dobře pro Ashley.
Scéna s Remusem naprosto dokonalá, je mi ho chudáka líto, zas na druhou stranu, dramatické vybíhání z učeben zrovna vztahy nezlepšuje :-D. Jsem opravdu zvědavá jak se to mezi nimi bude vyvíjet, ale teď už vážně musím klusat do školy :-D. Honem další kapitolu!

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. října 2010 v 10:04 | Reagovat

Lily: no ano, nějakou "mrchu" to mít musí, ale ony jsou všechny čas od času strašný :)

Elin: no ano, Susan na to má vlastně částečně právo, i když zase... to je právě to, člověk se do toho zamotá, nepochopí ani jednu postavu a já se z toho mám vymotat
a Remus s jeho úprkem? njn, je to vůl :D oba jsou

do školy jsem chtěla taky jít :) ale pak jsem házela budíkem :D

4 Shiroa Shiroa | Web | 14. října 2010 v 19:17 | Reagovat

Joo!
Intriky začínají, pomsta se dokoná!
Remus to rozjel!
co víc si přát? :-D

5 lina lina | Web | 14. října 2010 v 19:19 | Reagovat

Shiroa to nádherně vystihla:D
Konečně můžu Susan opravdu od srdce nenáviděť, Ashley mám i celkem ráda..v mezích...
a jdu bouchnout šampáňo pro Rema, na oslavu jeho rozjezdu:D

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. října 2010 v 19:38 | Reagovat

Shiroa: intriky? snad na ně dotyčný či dotyčná :) budou mít dost velkou nápaditost (a jestli to budu schopná napsat, jak chci :D)

lina: pozdě, já už jsem dávno nadraná :D ale ne za Rema, nýbrž za sebe :D
prchat? co i o sobě to vlče vůbec myslí? jen mi zavařil

7 Maya Maya | 14. října 2010 v 19:50 | Reagovat

Áááááá, jak si jen můžeš myslet, že tě po týhle kapitolce budeme nenávidět? Já tě miluju! Miluju tě, protože jsi tam tak úžasně zakomponovala Susan a nekonečně tě obdivuju za Remuse! Bylo to úžasný, nádherný a...já snad ani nedejchala, fakt!
Nemám ráda Susan, ale i tak...co ta mrcha zase chystá? A mimochodem, jestli dopustíš to, aby Ashley tu situaci s Remem  neřešila, tak ti vyškrábu oči :-) Oni prostě musí být spolu! A budou! Jasný?!
Ale vážně. Nemám slov. Krása, krása, krááááásaaaa!!!!!
A prosím o pokráčko. Moc a moc prosím a stejně tak nádherný jako tohle :-)

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. října 2010 v 20:36 | Reagovat

no co já vím, tak mi tady polovina lidí vyhrožuje, že nesmí skončit s Remusem :) což se jim nedivim, taky bych ho chtěla pro sebe :D
s rychlostí nic neslibuju, moc jsem se snažila a nutila tohle psát :) pobertové mi poslední dobou nějak nejdou a hlavně nejsou nápady :(

9 Maya Maya | 15. října 2010 v 19:47 | Reagovat

[8]: Ne, ona musí skončit s remuse a je mi jedno, že někdo nechce! :-D Že by Draco naplnil všechny tvé Pobertovské buňky? Ať na chvíli vypadne, jo? :-)

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 15. října 2010 v 20:17 | Reagovat

nevím, jak jsem na tom se zásobou pobertovských buněk :D ale přiznávám, že hajzlík Malfoy mě trochu dos zaměstnává... není co divnu, je to přeci Malfoy, vždycky musím mít všechno, dokonce i moji múzu :D

11 Angie Angie | Web | 15. října 2010 v 23:13 | Reagovat

No, nebylo to zas tak dlouhé :-D
A neboj se, nikdo tě nebude nenávidět. Vždyť to bylo fajn, nikoho jsi nezabila, ač to tak na chvíli vypadalo a pomalu nám z toho děláš happy end (líbání, skoro doznání citů..), snad až na tu pomstu.
Fakt jsem zvědavá, co Susan vymyslí (přesněji: jak moc jsi zákeřná autorka:-D).

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 11:00 | Reagovat

tsss :D náhodou, na to, co vymýšlím poslední dobou, tak ano...
já a zákeřná? tss.. ale neboj, ještě vám dám čas, protože jsem si postupně uvědomila, že jsem vynechala ještě pár částí :D a pak se zamotala
ach jeej
děkuji :-)

13 Lexie Lexie | Web | 16. října 2010 v 20:36 | Reagovat

strašně povedená kapitola :-D. konečně, konečně, konečně :-P

14 Scissors Scissors | Web | 16. října 2010 v 22:49 | Reagovat

Hezké! Líbačka přesně jako ve filmu! Už by si to měli konečně vyříkat... Rozhodně tedy dřív, než jim do toho skočí pokořená Susan. Ta by jim všechno zhatila a cítím, že to taky udělá... :-D Těším se na další díl! :-)

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 23:10 | Reagovat

Lexie: co ty víš? :D ale ano, konečně, že mu to trvalo, co? :)

Scissors: no, někde ty nápady ve filmech brát musejí...vidíš? jak se u mě krade (to je všechno ta moje velká "originalita" :D)
další část se...rýsuje, pomaličku po lehoučku :) a i když to konec ještě není, určitě se blížím

16 Guenon Guenon | E-mail | Web | 17. října 2010 v 11:14 | Reagovat

Removi spokojenost přeju, ale ona si ho vůůbec nezaslouží:D Vyřiď mu, že u mě se bude mít líp:D
Doufám, že co se pomsty týče, vymslíš něco pořádnýho:D Muheheee:D začínám být čím dál tím víc zvědavá, jestli svým třem "nesympoškám" připravuješ happy end. Protože já netuším. A jsem příšerně zvědavá. Myslím, že asi na obě verze - takže nemůžeš nic zkazit. Asi ti, v tomhle bodu, už uvěřím všechno:D
Skvělé. Šup dál:D

17 chillychilly chillychilly | Web | 19. října 2010 v 7:37 | Reagovat

Až teprve teď, když jsi napsala i další kapitolu, tak jsem si přečetla tuhle, brzo, co? :) a mé remusomiluící já je šťastné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA