Dáno osudem (4)

2. září 2010 v 11:34 | Nel-ly |  Dáno osudem
5
Tak už, konečně, doopravdy bydlíme (jen stále nemám postel :D)... Včera jsem se pořádně rozloučila s domovem, v němž jsem se narodila a jak jsem to udělala? No přeci - ještě naposledy jsme si v tom prázdném vyklizeném bytě (8+1) zahráli s kamarádama schovku a dali mu tak sbohem :)
Bohužel, přestože jsem už minulý týden zařizovala internet, tak nějak ještě stále nefungujeme... Problém je, že jsme dvě ženský, který si s tím neumí poradit... Modem bych nastavila, jenže je u mámy a já nejdřív potřebuju nechat provrtat díru na kabel mezi pokojema a nastavit wifi jednoduše neumím a tak... sedím právě v KFC na Muzeu (kdyby to někoho zajímalo :D) a "z donucení" se cpu hranolkama a ještě mě čeká Grander (to bude večeře).
A ano, vzhledem k tomu, že nevím, jak se zítra nebo o víkendu dostanu na internet a vzhledem k tomu, že v pondělí odétáme na devět dní do Francie, tak nevím jestli se tu nějaká ta "psaná tvorba" ještě ukáže.
Těm, co ve středu začala škola... Držím vám pěsti v novém školním roce a vůbec vám to nezávidím :D já tam byla dneska jen na deset minut pro formuláře a už to tam zas nenávidím, ještě že mám ještě měsíc prázdniny, abych se z toho dokázala vzpamatovat.

P.S. Došla jsem k názoru, že předpokládat něco okolo deseti kapitol bylo velice hloupé a naprosto nemožné, takže vás jich čeká víc... Ale až se konečně objevím s nějakou k něčemu jinému



Vpochodovala do nejbližší prázdné místnosti, hlasitě za sebou práskla těžkými dubovými dveřmi a pak se konečně složila do pohodlného křesla u stolu.

"Astorie, staneš se mojí ženou?"

Co si vůbec myslí?

Jak ho to napadlo?

A proč…

Bože!

Když se před ni Draco postavil, chytil ji za ruku, otevřel sametovou krabičku a nasadil jí na ruku drahý briliantový prsten, nezmohla se Astorie na protest. Vlastně… Nebyla se málem schopna ani nadechnout a na setinu sekundy si myslela, že ještě spí, zachumlaná ve své teplé posteli v Krásnohůlském zámku, kam také patřila. Z omylu ji však až příliš rychle vyvedly Dracovy ruce omotávající se kolem jejího pasu a nakonec měkký dotyk jeho rtů.

Ve chvíli, kdy ji jemně políbil před zraky poloviny vedení kouzelnického světa, se konečně probrala, nenápadně se mu vysmekla z náručí a s nesrozumitelně zamumlanou omluvou vyběhla z místnosti. Možná to byla neslušnost, možná ji za to odsoudí, ale zrovna teď jí na společenském chování vůbec nezáleželo.

Cítila, jak se jí v srdci rozhořel plamínek štěstí, když pozorovala, jak Daphne září oči při pohledu na Draca a on nakonec udělá… Tohle!

"Jak si to vůbec mohl dovolit?" ptala se sama sebe šeptem, zatímco v rukou žmoulala cíp dlouhého šálu, jež měla přehozený přes ramena.

Po chvíli to už nevydržela a jala se pochodovat po místnosti sem a tam, jako lvice zavřená v kleci. Někteří by možná řekli, že takové chování nemá smysl, že jí to nemůže pomoci. Spletli by se, tohle byl jediný známý způsob, jak se Astorie dokázala uklidnit a to teď potřebovala ze všeho nejvíc. Klid a jasnou hlavu, aby mohla myslet, jak vybruslit z téhle bezvýchodné situace.

Nejdřív byla překvapená, doslova šokovaná a to tak, že nedokázala mluvit, dokonce se ani hýbat. Pak, když jí došlo, co se to vlastně děje, byla překvapená, myslela si, že je to snad nějaký hloupý žert nebo noční můra, když ji však Draco políbil na ústa a ona se stále neprobouzela, došlo jí, že je to realita a vyděsila se k smrti.

A teď? Teď její strach nahradil vztek. Byla naštvaná, rozzuřená na celý svět. Na své rodiče, že ji donutili sem přijít. Na Malfoyovi, že ten pitomý ples pořádali. Na všechny ty hosty, co přišli, aby se stali svědky téhle frašky a nejvíc ze všeho na Draca.

"Idiot," prskla po chvíli přecházení Astorie na hlas a chvíli se zastavila s očima upřenýma na velký obrázek celé Malfoyovic rodiny visící nad koženou židlí za velkým pracovním stolem. Pohledem nenávistně probodla podobiznu mladého chlapce s šedavýma očima, jenž se opíral o pravou stranu matčiny židle a spokojeně se na Astorii usmíval.

"Nevypadáš zrovna nadšeně," ozvalo se ode dveří znenadání, až Astorie leknutím nadskočila. Ve vteřině se však dokázala vzpamatovat a otočila se, aby mohla zpříma čelit svému nepříteli a… snoubenci.

"Vážně? Nepovídej," nadhodila sarkasticky a obdivovala sama sebe, že dokáže alespoň částečně udržet klidný hlas, který se jí jen nepatrně, vzhledem k dané situaci, třásl, "a jak bych podle tebe měla vypadat? Měla bych skákat do stropu radostí nebo tak?"

"No, určitě bys mě měla častovat jinými jmény než tím, cos před chvílí použila," usmál se na ni a vykročil k ní. Byl tak klidný, jakoby snad právě přede všemi hosty nepožádal o ruku tu nepravou dívku. Jakoby právě jim oběma nezničil život. Jakoby právě nezničil její vztah se sestrou, protože Astorie si byla skoro stoprocentně jistá, že s takovouhle ránou se Daphne jen tak nevypořádá.

"A jak bych tě měla oslovovat? Miláčku? Lásko? Drahoušku? Medvídku?"

"No, tím posledním snad jedině v soukromí," znovu ten klidný úsměv, který ji tolik vytáčel. Copak si doopravdy neuvědomuje, co všechno právě způsobil? "A teď by ses měla trochu upravit a vrátit se mezi hosty, nebylo od tebe slušné, takhle zmizet, přesto jsem přesvědčen, že jim stačilo moje vysvětlení…"

"Vysvětlení?"

"Řekl jsem hostům, že se ti ze samé přemíry štěstí udělalo nevolno a jdu se na tebe podívat. Myslím, že mi to všichni bez problému uvěřili," podotkl sebevědomě a tím zažehl další nenávistný plamen v Astoriině srdci. Teď v sobě cítila běsnící oheň bolesti, vzdoru a především porážky. Co mohla dělat? Její rodiče nikdy netoužili po ničem jiném, než aby si jejich dcera vzala Malfoye a přestože si vždy přáli, aby to byla jejich nejstarší, Daphne, tak se určitě smíří s kteroukoliv z nich a Malfoyovi očividně také.

"Proč si to udělal?" zeptala se nakonec potichu a poraženecky sklopila oči k podlaze.

"Líbíš se mi."

"Jen proto?" vykřikla šokovaně. "Protože se ti líbím? Bože, Draco, právě si nás odsoudil k manželství do konce života!"

"Já vím."

"Tak ty víš?" přestala se znovu ovládat. "No to je bezvadný, tak pán ví a tím je to všechno vyřešený!"

"Jistě," odpověděl chladně a úsměv z jeho tváře konečně zmizel.

"A co třeba já? Já a moje pocity? Copak tě nezajímá, jestli s tím souhlasím? Jestli se ty líbíš mně? A… A co Daphne?"

"Nechápu…"

"Nechápeš? Celý život se připravovala, že se za tebe provdá! Promíjela ti tvoje románky, vždy za tebou stála, učila se správné etiketě a chování. Miluje tě!"

"Ale já nemiluju ji," přerušil její hlasitý výlev bez mrknutí oka. Zdálo se, že mu vůbec nevadí bouře, kterou rozpoutal jak v Astoriině srdce, tak v otcově pracovně.

"A mě snad ano?" zeptala se nechápavě.

"To ne, ale umím si spíš představit život s tebou, než s Daphne. Nepřitahuje mě, nikdy se mi nelíbila. Ty jsi jiná -"

"Slíbil si, že si ji vezmeš!"

"Ne," přerušil ji a nepatrně zvýšil hlas, aby ho nemohla tak jednoduše znovu přerušit, "slíbil jsem, že si vezmu Greengrassovou, nikdy jsem neřekl kterou."

"Ale -"

"Tvoji rodiče s tím okamžitě souhlasili, moji se s tím smíří a já si tě vybral…
To je to jediné, na čem záleží."

Tím vzal Astorii vítr z plachet. Už se nezmohla na protest.

To je jediné, na čem záleží.

Nechala se chytit za ruku a odvést zpět do přeplněného sálu, kde už na ni čekali její rodiče s nadšenými úsměvy na tvářích, pan a paní Malfoyovi s hranou vřelostí a mraky gratulantů, jež se na ni sesypaly hned, jak vešla do místnosti ruku v ruce s Dracem Musel ji tam v podstatě dotáhnout, sama by nejspíš nebyla schopna pohybu. Jen jediná osoba v místnosti nepřišla Astorii poblahopřát. Daphne, její vlastní sestra, jejíž drahocenné světle růžové plesové šaty zahlédla Astorie mizet za rohem.

***

Jak se to mohlo stát?

Nerozuměla tomu, nechápala. Myslela si, myslela si… Bože, jak moc byla hloupá. Celá ta léta byla přesvědčena, že se její budoucí život bude odvíjet podle přesně narýsované přímky.

Dětství, pevná výchova, učení, škola, manželství, děti… To byly její jediné cíle. A teď? Teď bylo všechno ztraceno, kvůli ní.

***

"Matko, prosím."

"Astorie, už jsem řekla. Nic se na tom nedá změnit."

"Ale -" pokoušela se dál marně protestovat. Hned, jak se mohla vytrhnout z Dracovy pevné náruče, pospíchala za Daphne, avšak ta už dávno spala.

Celý ten šílený večer se nedokázala od Draca vzdálit ani na krok. Všude ji pronásledoval, musela s ním tančit, stát vedle něj, když ho otec představoval známým osobnostem kouzelnického světa, vše se změnilo od chvíle, kdy jí nasadil kroužek z bílého zlata představující ve většině případů horoucí lásku a oddanost. Kroužek představující okovy svazující její svobodu.

Dnes, druhý den po plese, vstala z postele velice brzy, nemohla vůbec spát, a vydala se promluvit si s matkou. Doufala, stále doufala, že se s tím vším dá něco udělat, cokoliv.

"Nech už toho, Astorie," přerušila ji matka přísně. "Copak si neuvědomuješ, jaké máš štěstí? Draco si tě vybral, tebe - obyčejnou čarodějku bez peněz nebo moci Buď vděčná za to, čeho se ti dostalo."

"A co Daphne?"

"Co s ní?"

"Vždyť to ona… Ona se měla stát jeho manželkou, to ona měla být -"

"Ale Draco si vybral tebe a na tom už se nedá nic změnit. Daphne je chytrá a krásná dívka, určitě si brzy najde někoho jiného, třeba by jí Malfoyovi mohli najít někoho skoro stejně mocného, jako jsou oni sami. To však záleží jen na tobě, Astorie," zdůraznila paní Greengrassová, "a na tom, jaká budeš snoubenka a po nějaké době i manželka.

Pamatuj si, dítě, že svoji budoucnost máš v rukou jen ty, ale pokud chceš říct spokojený živo, musíš se podřídit přáním těch mocných. Vezmeš si Draca, uděláš všechno, co po tobě bude chtít, poslechneš ho na slovo, a když budeš chytrá, možná nakonec posune datum vaší svatby až o několik let, nechá tě si zvýšit vzdělání, možná i pracovat. To všechno už záleží jen na tobě a na tom, jak moc budeš chytrá."

Cítila, jak jí srdce klesá stále níž a níž. Poslechnout? Nechá? Dostudovat možná dokonce i pracovat? Copak žili někde ve středověku, to přeci nemohla být ani pravda.

Tohle nedokáže, nepřežije to, ale co s tím ona sama, obyčejná čtrnáctiletá nedostudovaná čarodějka, může udělat?

"Chyť se svojí šance, Astorie. Skloň se před svým osudem," pokračovala její matka v proslovu, jenž působil, že Astoriino
srdce těžklo čím dál víc. "Jsi tak krásná dívka. Chytrá, mladá, přitažlivá… Jednou můžeš jakéhokoli muže udělat velice šťastného.

Pamatuj na má slova, dítě, ač ti to tak dnes nepřijde, ženy vládnou v pozadí svých mužů. To my představujeme motory jejich životů, ale abys tohle všechno dokázala, musíš ho nejdřív zaujmout, být poslušnou a vstřícnou ženou. Rozdmýchat v jeho srdci vášeň a náklonnost."

"Nerozumím," zakroutila Astorie hlavou a ze všech sil se snažila pochopit, co se jí to vlastně matka snaží říct.

"Prozumíš," odpověděla starší žena a smutně se na ni usmála, "už brzy, velice brzy. A teď si běž sbalit všechny věci, které budeš potřebovat."

"Proč?"

"Pojedeš do Bradavic, do Francie už se nevrátíš."

Astorii se v očích objevily nové slzy, slzy neštěstí, bolesti, rezignace… Co mohla dělat ve světě řízeným penězi, mocí a muži? Vše se mění a ona také.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rico Rico | Web | 2. září 2010 v 12:58 | Reagovat

Krásný :) zajímá mě jak to bude pokračovat a jak to nakonec skončí :) Těším se na další kapitolku :-)

2 Jenny Jenny | Web | 2. září 2010 v 14:30 | Reagovat

no to bylo wow a všechno co se stalo..wow xD nic jinýho napsat nemůžu..=P

3 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 2. září 2010 v 15:04 | Reagovat

krásna kapitola, trochu mi je ľúto Daphne, ale zároveň som rada :D, tešim sa na ďalšiu kapču :)

4 Tracy Tracy | Web | 2. září 2010 v 16:31 | Reagovat

No to je teda situace! Ale fakt moc pěkný a skvěle napsaný, protože to ve mně fakt vzbudilo takovou tu zapálenost do příběhu. Jo kdyby mně někdo řekl, že se mám stěhovat do Anglie, tak bych si rozhodně nestěžovala. :D :-)
PS: v klidu, když jsme se přestěhovali, taky jsem byla týden bez postele a s internetem to byla taktéž dost tragédie. ;-) :D

5 Maya Maya | 2. září 2010 v 17:07 | Reagovat

Chudák málá...já toho pitomce zabiju, fakt. Jsem na jednu stranu děsně ráda, že budou spolu, ale přijde mi, že tím rozhodnutím zbořil všechnu důvěru, všechno, za čím stála a nakonec...udělala z Daphne zhrzenou ženu, která nepopřála své sestře a teď proti nim jisto jistě půjde, pochybuju, že by si to nchala vysvětlit.
Jinak, kdyby mě řekla mamka to, co řekla jít...už mě nikdy neuvidí...asi tak. Pche...dokončit vzdělání, možná i pracovat... Jsem ráda za svůj život v 21. století.
A potom ještě Draco...to si neuvědomuje, jak moc jí tím svázal? Bože, cítím se děsně i za Riu...jakobych ztratila křídla...
Úplně jsem se do toho zažrala a doufám, že to omezení dvou ženských mozků, na elektroniku, nebude mít na kapitolky vliv, jak říkáš. Hrozně se těším na další, úplně si mě vtáhla do děje.

6 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 2. září 2010 v 17:10 | Reagovat

Krása. Těším se na pokračování.
P.S.: Přeju krásnou dovolenou a jsem ráda, že jsi přežila stěhování.

7 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 2. září 2010 v 18:10 | Reagovat

Hele Nel, a kdy přidáš Světlo v temnotě, já se na to už moc těšim :)

8 Tereza Tereza | Web | 2. září 2010 v 20:22 | Reagovat

Zvu ke čtení romantické e-knihy pro dívky o Marině, která musela do vílího gymnázia a v něm potkala elementární bytosti: elfy, víly, mořské panny, nágy (napůl lidi, napůl hady), dryády, kentaury atd. Mezi nimi hledá matku a svou lásku. Netuší, že je vílí princeznou.
Čte se zdola na pokráčko od 1 až do 39. Druhý díl vzniká během léta, už jsou tam  kapitoly ze sekundy,  a jak se dělá horoskop.

9 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 2. září 2010 v 20:50 | Reagovat

Chudák Ria...to mu to vážně není blbý! copak by ho zabilo dát jí alespoň šanci něco namítnout? To by ho zabilo jí to říct pět minut předem? Ale ne, chlapi jsou strašně bezohlední(pozor, mluví feministka :-D). A to se ještě chová jako by se nic nestalo? Teda s odstupem času, ti dva se k sobě dokonale hodí, ale ve chvíli kdy je Astorii čtrnáct a mohla mít ještě dva, tři rok klídek atd tak!!!...je to škoda. Prej dostudovat? Nechat pracovat? Pche! No nic, mně si nevšímejte, já se prostě potřebuju vybouřit-první den školy, co čekáte :-D. Jsem zvědavá na chování Daphne, jestli proti Dracovii a hlavně Rie půjde přímoa bude i nějaká šikana, když bude Ria v Bradavicích, či jestli vymyslí nějakej ďábelskej plán pomsty, nebo je bude ignorovat. No ať to bude jakkoliv, věřím, že v tvém podání Nel-ly se máme na co těšit a vzhledem k tomu, že jsi nás opět nechala napjaté na pokračování tak-PIŠ, PIŠ! :-D

10 Misha Misha | 2. září 2010 v 23:38 | Reagovat

Paradni, ja chci pokracovaaniiii:-))))) nemuzes psat tak pekne, potom se na tebe budou lidi snaset jako vosy a chtit cim dal vic :-D  :-D

11 Angel Angel | 3. září 2010 v 14:25 | Reagovat

Doufám, že tahle povídka bude neskutečně dlouhá, protože mě neskutečně baví.. 8-)

12 lina lina | Web | 3. září 2010 v 20:15 | Reagovat

on  se rozhodl..no zabít!! Upřímně je mi jí líto:D ale ona si zvykne, že?
No, Tori se fláká ve Francii:D

13 SasQa SasQa | 3. září 2010 v 22:24 | Reagovat

Tohle je... svinstvo. Chudák Tory. Nechtěla bych být na jijím místě. :-(

14 Craze Craze | Web | 4. září 2010 v 14:22 | Reagovat

SUper ..super ..super :-) Moc povedená kapitola a musím naprosto souhlasit s Angel a s Mishou :-)

15 Guenon Guenon | 4. září 2010 v 16:02 | Reagovat

no to se nám to teda zamotává... kurňa, to jen napínavý, že to asi nepřežiju:D
každopádně paráda, Draca stále miluju¨(nemůžu si pomoct:D), všechno dokonale napsaný:D jen tak dál:D a rychle jen tak dál, jinak mě zabííješ:D

16 Hope Hope | Web | 4. září 2010 v 18:30 | Reagovat

omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se...dobře, třikrát by to mohlo stačit...jelikož jsem jaksi v množství stránek s povídkama přehlédla ty tvoje, tak se tady objevuju znovu až teď...
vzhledem k tomu, že se mi nechce psát (teda chce, ale ne zrovna v tuhle chvíli), tak jsem si řekla, že si přečtu něco, co jsem ještě něco nečetla a v záložkách narazila na tvé stránky, naštěstí =o)
snad nebude vadit, když místo pěti komentářů napíšu jeden =o)
takže...

k prologu: už od začátku mám radši Astorii ;o) přiznávám, čekala jsem, že Daphne bude mít k jejímu oblečení nějakou sarkastickou poznámku, ale na druhou stranu jsem ráda, že ji neměla =o)
k 1. kapitole: Astoriino vytáčení Draca mě baví :-D vztah holek je moc hezký =o) Daphne se zdá fajn...hádám, že Astorie nepůjde do Bradavic, že?
k 2. kapitole: takže Astorie je v Krásnohůlkách? počítám, že Draco všechny překvapí tím, s kým se zasnoubí a já z toho mám radost =o) Draco stejně radši tráví čas s Astorii, že? =o)
ke 3. kapitole: ty jejich pocity jsou strašně krásně popsané =o) rychle pospíchám na další kapitolu, protože tuhle jsi tak usekla, že to je až nelidské ;o)
ke 4. kapitole: doufám, že Daphne to nebude Astorii zazlívat, vždyť ona za to přece nemůže...počítám, že v Bradavicích to bude zajímavé

moc se těším na další kapitolu =o) povídky je opravdu povedená =o)

17 Shiroa Shiroa | Web | 5. září 2010 v 14:32 | Reagovat

jajááj... tak to má Astorie pěkný trable:-D A Daphne je mi upřímně líto...:-D
Kapitolka napsané skvěle:-)

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. září 2010 v 17:20 | Reagovat

Rico, Jenny, Lily, C.ind.ere.lla, Misha, Craze, Angel: Mockrát děkuji :)

Tracy: co se Anglie týče, tak já také ne :), ale Ria je zvyklá na Francii, na své prátele ve škole a najednou o to o všechno přišla, snad se s tím vyrovná ;-)

Maya: no, myslím, že stejným způsobem bychom dnes reagovaly každá, ale nesmíš zapomínat, že tady jde o čest kouzelnikých rodů, což je (v mé mysli, takže i v příběhu :)) v případech těch čistokrevných pomalu jak ve středověku... láska? přátelství? práce? proč, když máme bohatství a moc!

Bell: já vím! :D strašný

Elin: no, nikdo z nás neví, jak moc se Ria za těch pár let v cizině změnila a jestli Francie na její povahu zapůsobila, přesto si troufám tvrdit, že nám ještě ukáže

Lina: tak je na čase, aby se Tori vrátila stejně jako Ria, ne? :D

Guenon: ach, když já ho taky miluju, to snad ani jinak nejde :-) i když je to zloduch

Hope: díky, díky, díky :D zapomínání chápu, jsem na tom podobně :-(

tvoje kometřáře mě potěšily, i když mě částečně vyděsilo, jak si všechno předvídala :D kde je to napětí, o které se tak snažím? co?

Shiroa: Daphne je v tomhle pojetí doopravdy chudák... nic neprovedla, vždcky poslechla a ankonec dopadla takhle, ale tak to prostě bývá i je ;-)

Všem vám znovu moc děkuji!

19 Hope Hope | Web | 5. září 2010 v 18:04 | Reagovat

Nel, u mě taky všichni všechno předpovídají :-D

20 Moreen Moreen | Web | 13. září 2010 v 7:30 | Reagovat

no, to se povedlo, pěkné přivítání v čechách :-) pěkná kapitola, jen jsem zvědavá, jak se s tím sestry budou srovnávat. daphne očividně spíš nechápe situaci a astorii to ještě znepříjemní, zvlášť až zjistí, že nastupuje do bradavic.. a draco? ty jeho panovačné řeči! no ne že by mi vadilo, kdyby takhle mluvil na mě :-D

21 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. září 2010 v 12:09 | Reagovat

no, pro mě je to krásné přivítání v čechách :) zas ni někdo odhalil jednu ze "zápletek" a překvapivě to byla zase Moreen... :D ale uvidíme, třeba to nebude ještě všechno :) a myslím, že Draco ještě dostane šanci se předvést

22 lucrecia lucrecia | Web | 26. září 2010 v 15:16 | Reagovat

Sice chudák Astorie, ale já být na jejím místě tak budu šťastná. Ještě ke všemu když bych vyhrála nad svojí sestrou (ne že bych tu svoji sestřičku neměla ráda, ale je to pěkná mrcha).

23 chillychilly chillychilly | Web | 12. října 2010 v 19:23 | Reagovat

Nechápu, proč jsem si tuhle povídku nepřečetla už dřív, úplně mě dostala, krásně vylíčený svět nejen kouzelnické aristokracie. Ta matka, ta je dokonalá, Draco se chová přesně tak, jak by měl, jako rozmazlený "chlapeček", který je zvyklý, že dostane, co chce, pokud je to alespoň trochu přijatelné. A nebere ohledy na druhé, vždyť on je ten, komu se všichni podřídí ne? dokonale napsaná kapitola

24 therysek-diary therysek-diary | Web | 19. listopadu 2010 v 20:34 | Reagovat

Přodávám se ke všem, kdo hodnotili kladně. Je mi líto Daphne i Astorie. Pro tu jsi ale, doufám, připravila hezké pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA