Bouře

12. září 2010 v 0:01 | Nel-ly |  Jednorázovky
6
Povídka napsaná k minulému (či předminulému?) tématu týdne, ale bohuže jsem ji před odjezdem nestihla zveřejnit a tak to dělám teď (v pondělí, ve dvě ráno :D) přednastaveně.
Je to hloupost, nemá žádný význam, nedává smysl a měla být jen a jen na téma týdne a jen takové ulehčení mé psací nálady :D přesto doufám, že se někomu bude líbit, třeba v ní najde i nějaký význam a ohodnotí ho podle svého...
Ti, kdo si myslí, že je to blbost, bláznivost, maniakův nepochopitelný iracionální výlev: Máte pravud, naprosto s vámi souhlasím :)

Speciální věnování pro kami, myslím, že hned po několika chvilkách čtení pochopí, proč (popřípadě z "nic" neříkajícího obrázku :D)



"To ne…" zalapal po dechu.

Vyškrábal se na nohy, uklouzl, zapotácel se a lopotně se brodil k ležícímu chlapci, kterému se teď obličej leskl rudou krví a bílýma rukama si drásal zkrvavenou hruď.

"Ne - to jsem nech…"

Sám ani nevěděl, co říká. Svezl se vedle něj na kolena a pozoroval, jak sebou chlapec bezmocně škubá.

Skoro ani nevnímal Uršulin uši trhající vřískot, když horečně vylétla ze dveří umývárny a hlasitě křičela.

Opatrně natáhl ruku směrem k  chlapci, jakoby se chtěl dotknout zářivě blonďatých vlasů, jež teď nasákly vodou smíchanou s Malfoyovou vlastní krví.
Než se však svými prsty stačil dostatečně přiblížit k mladíkově hlavě, rozrazily se za jeho zády dveře a prozatím neznámá síla ho strhla na stranu.

Byl zděšením tak zkoprnělý, že se nedokázal ani pohnout, zatímco pozoroval, jak se profesor Snape sklonil nad zakrváceným Malfoyem a neslyšitelně šeptal neznámá léčivá kouzla.

Neuběhlo ani deset minut a rány na Malfoyově hrudi se zahojily. Jakoby nikdy neexistovaly, jakoby se před chvílí nic nestalo, až na to, že se Malfoy stále nezvedal ze země z kaluže své vlastní krve.

Nakonec však, po třetím vyřčení všech kouzel, Malfoy pomalu otevřel oči a začal se zvedat, přestože se zdál více než dezorientovaný a nejspíš ani nevnímal své okolí.

Ze srdce mu spadl tak těžký kámen, až se Harry bál, že se v promočené umývárně rozlehne hlasitá ozvěna.

Ve chvíli, kdy po několika minutách, jež mu připadaly jako celá staletí, mohl pohlédnout do těch světle šedých očí, začal pro Harryho život mít znovu smysl, jediný myslitelný.

***

Začal ho sledovat, stal se jím přímo posedlý. Nemohl si pomoci, jakoby ho k němu táhla nějaká neznámá síla. Už dřív Malfoye neustále pozoroval, zkoumal každý jeho pohyb, neustále uvažoval: Co asi dělá? Ale bylo to, protože ho podezříval, protože mu nevěřil, protože ho chtěl… dostat, stejně jako to chtěl i dnes.

Nenápadně z kapsy vytáhl Pobertův plánek. Snape, který ho během jeho četných školních trestů ve svém kabinetu hlídal, už před nějakou chvílí odešel do laboratoře. Zdálo se, že ho už konečně přestalo bavit omýlat stále dokola tu ohranou písničku.

Pomstychtivě pozvedávat obočí pokaždé, když "náhodou" narazil na zápis o školním trestu Harryho otce nebo Siriuse. Zdálo se, ač to bylo naprosto nemožné, že pro dnešek, už Snape s Harryho mučením skončil a nechal ho, aby v klidu dodělal svou dnešní práci a vrátil se na kolej.

Vlastně už neměl v podstatě na výběr. Bylo půl desáté večer, takže za třicet minut studentům začínala večerka a nikdo se už nesměl bez dozoru učitelů nebo prefektů pohybovat po škole. Kdyby ho Snape nenechal protentokrát na pokoji, musel by Harryho do Nebelvíru sám odvést a to se mu zjevně vůbec nechtělo (a Harry za to děkoval všem dobrým duchům).

Zvedl hlavu od posledního spisu a otočil hlavu směrem k pootevřeným dveřím do Snapeovi laboratoře. Jistě, profesor už na něj nejspíš dávno zapomněl ve chvíli, kdy ho nechal ve svém kabinetu bez dozoru. Přesto byl Harry ostražitý, nemohl si dovolit chybu, nemohl dovolit, aby Snape na plánek přišel, stačilo, že už během posledních několika dní přišel o jednu svoji cennou pomůcku.

Zvedl hůlku, skoro neslyšitelně zašeptal to, co plánek vyžadoval a okamžitě začal v nekonečných chodbách Bradavického hradu hledat tečku se jménem blonďatého chlapce.

Nic.

"Krucinál," zaklel potichu Harry a zastrčil si plánek zpět do kapsy hábitu.

"Pottere!" polekaně sebou škubl, když se tichou místností rozlehl ten nejodpudivější zvuk, jaký si dokázal představit, Snapeův hlas.

"Ano, pane?"
"Řekl jsem vám snad, že máte povoleny nějaká přestávky v práci?" Harry se zamračil, samozřejmě, že ne. Přestože tu už pracoval více než šest hodin, Snape mu ani jednou za tu dobu nedovolil opustit své místo na zemi mezi krabicemi. Nesměl se dokonce ani na pít, a když se mu zachtělo na záchod, musel Snapea prosit - a před tresty raději vůbec nejedl ani nepil. "Tak?"

"Ne, pane," vyprkl Harry jak nejjedovatěji mohl.

"To jsem si myslel," prohlásil Snape a samolibě se usmál. Spletl se, posmívání se a týrání a to především jeho, Harryho, se Snapeovi nikdy neomrzí, "tak se pusťte do práce, Pottere. Nebudu vás tu hlídat celou noc."

"Už to mám hotové, pane."

"Doopravdy?"

"Ano," pokýval Harry a zvedl do ruky svitek zažloutlého pergamenu, "tenhle je poslední."

"Dobře tedy, tak běžte pryč," odfrkl si Snape, "a nikde se necourejte, Pottere, neřekl bych, že vám zbývá dost častu ještě na další tresty za nedodržení večerky!"

Bylo tři čtvrtě na deset. Harrymu zbývalo už jen necelých patnáct minut, aby vyběhl více než sedm pater a dostal se včas na druhou stranu hradu, kde se nacházela Nebelvírská věž.

"Jistě, pane," rozloučil se Harry, aniž by profesorovi pohlédl do očí a vyrazil, jak nejrychleji mohl, pryč.

***

Jen co se dostal ze dveří Snapeova kabinetu, Harry spěšně vyrazil. Běžel rychlostí závodního koštěte a zhluboka dýchal, jak se snažil udržet pravidelný příjem vzduchu. Po několika minutách rychlého běhu, během kterých se dostal daleko od Snapeových pokojů, se prudce zastavil, zalezl do prvního okenního výklenku a znovu vytáhl Pobertův plánek.

Doopravdy, riskovat, že vás někdo po večerce chytí mimo kolej, je doopravdy nebezpečné a to naprosto vždycky a především pro "obyčejné" studenty, kteří nevlastní neviditelný plášť. V tomhle měli s Ronem a Hermionou před ostatními vždy výhodu. Bohužel, tentokrát (jako naschvál) si Harry plášť zapomněl v kufru ve svém pokoji v Nebelvírské věži. Ale na tom teď nezáleželo, protože...

Zhluboka se nadechl. Draco neležel ve své posteli v ložnici šestého ročníku Zmijozelu a nejen to… Procházel po chodbě jen několik metrů od místa, kde se Harry skrýval.

Teď nebo nikdy, pomyslel si Harry a opatrným, pomalým krokem vyrazil směrem, kde se před malou chvílí objevila tečka s jménem, jež v jeho srdci vždy vyvolávalo doslova smršť emocí, pravou bouři.

Nevěděl, co udělá, až stane Dracovy tváří v tvář. Nedokázal myslet, neovládal se, jen cítil… Nechal se řídit svými pudy a smysly tak, jak na to byl zvyklý. Tohle byla jeho síla, nepřemýšlet, propadnout svým emocím. Ale byla kladná či záporná? Tím už si nebyl tak jistý. Díky svému rychlému rozhodování, díky pevným názorům na svět, se vždy dokázal zachránit, uniknout před nebezpečím nebo i smrtí, ale zároveň ho právě tohle odhodlání, pudy, jeho city dostávaly do těch nejprekérnějších situací, které si kdokoliv dokáže představit. A tohle byla jedna z nich. Co se stane?

***

Zastavil se jen několik centimetrů od něj a mlčky ho pozoroval.

Draco k němu byl otočený zády, zrovna si zavazoval tkaničku u pravé boty a Harrymu tak poskytl dokonalý výhled na své tělo.

Co se to s ním dělo? Jen ten jediný pohled na blonďákovu hubenou postavu dokázal roztřást celé jeho tělo. Byl jím posedlý, přesně jak Hermiona s Ronem neustále říkali, jenže způsobem, na který nejspíš ani jeden z jeho nejlepších kamarádů nikdy nepomyslel.

"Pottere?"

Překvapeně zamrkal, zvedl hlavu a pohled zelených očí se střetl s šedým. Srdce se mu rozbušilo tak, že hrozilo, že mu vyskočí z hrudi.

"Pottere!" zopakoval nevraživě Malfoy a na jeho tvářích se začaly objevovat růžové skvrny, jako odpověď na Harryho hladový pohled. "Co je s tebou?"

Nic, Harry stále neodpovídal, udělal však dva kroky blíž k zmijozelákovi, až chlapec trochu vyděšeně ucukl.

"Proč na mě tak civíš? Okamžitě s tím přestaň!" rozkřikl se Draco a jeho klidný tichý hlas se nadobro vytratil, už mu bylo zjevně jedno, že ho může někdo slyšet.

"Já… Jen jsem s tebou chtěl mluvit," vysoukal ze sebe konečně Harry a znovu mu upřeně pohlédl do očí. Draco se nervózně ošil.

"To vážně?" pokusil se i přes své nynější rozpoložení nasadit svůj obvyklý arogantní výraz, avšak marně. Zdálo se, že se Harrymu konečně povedlo nemožné. Vyvedl Malfoye z míry natolik, že se zmijozelák přestal ovládat, ne však hněvem, jak to bývalo při většině jejich setkáních. "Ale já se s tebou bavit nechci! Uhni mi z cesty."

Pokusil se kolem Harryho proklouznout. Ten však, ovládaný pocity, které nedokázal pochopit, mu zastoupil cestu a pevně ho chytil za ramena.

"Co to děláš?!" vřískl Draco o několik oktáv zvýšeným hlasem, "Okamžitě mě pusť!"

Nereagoval. Nevnímal. Neposlouchal. Jen si ho upřeně prohlížel, až se nakonec konečně pohnul. Jednou rukou Malfoye pustil a druhou poslepu zašátral v pravé kapse svého hábitu.

Draco sebou polekaně škubl, když spatřil hůlku v Harryho ruce. Nemluvili spolu, neviděli se, od chvíle, kdy se naposledy střetli v umívárně na což si Draco, až příliš dobře pamatoval. Potter ho v ten den málem zabil, kdyby Snape nepřišel včas díky reakci na neporušitelný slib vložený do něj Dracovou matkou, mohlo to dopadnout velice špatně.

Harry na Malfoye namířil hůlkou a, aniž by si uvědomoval, co vlastně dělá, zmrazil všechny mladíkovi pohyby pomocí poutacího kouzla.

Nechtěl mu ublížit, doopravdy ne. Vlastně s ním nechtěl ani mluvit, být v jeho společnosti. Doopravdy se od toho osudného dne v umývárně nevydělit. Tedy… Spíš Draco neviděl Harryho, jenž ho však od té chvíle skoro neustále pozoroval.

Ten děs, ta obrovská úleva, co zažil, když se Draco nejdřív válel v kaluži své vlastní krve a pak konečně otevřel své šedé oči, byly nepředstavitelné. Nejsilnější pocity, které Harrs kdy zažil. Něco, co si nedokázal vysvětlit a tak je nechal plynout dál podle jejich vlastní vůle. Rozhodl se naslouchat, jako vždy naslouchat svým instinktům, které mu zrovna v tuhle chvíli velely, aby Draca nějakým způsobem spoutal, dotáhl kousek stranou, kde se nacházely ukryté dveře komnaty Nejvyšší potřeby.

Co však bude dělat, až Draca dostane dovnitř? Tím si Harry vůbec nebyl jistý. Nechal se prostě vést…

Vedly ho pocity strachu, zoufalství, naděje a přitažlivosti, jež k Malfoyovi cítil posledních několik let snad ve všech jejích možných podobách (z nichž ty nejdůležitější začal objevovat právě v posledním týdnu). Vedly ho emoce. City, jež se mezi sebou míchaly v nekonečné bouři emočních výbojů, elektrizujích blesků, jež mu přivolávaly silné mravenčení a vlhkého deště v podobě ledového potu, jež ochlazoval jeho rozpálenou pokožku.

***

"Co to děláš?" vysoukal ze sebe Draco a mírně poděšeně se rozhlédl po pokoji, když ho Harry ze svých ramen shodil na prostornou postel.

I Harry na krátkou chvíli odtrhl zrak od svého společníka, aby si zájmem prohlédl novou podobu komnaty. Tohle nevymýšlel, netušil, co před sebou uvidí. Přál si jen… Vlastně si ani nic nepřál. Jednoduše si spoutaného Malfoye hodil na ramena a přecházel po chodbě, dokud se před ním neobjevily těžké dubové dveře.

Místnosti, nebo spíš ložnici, tedy kralovala prostorná postel s černým saténovým povlečením.

Zvláštní, pomyslel si Harry. Jeho by v normálním stavu něco takového nikdy nenapadlo, ale komnata zjevně, stejně jako jeho nefunkční mozek, reagovala jen a jen na pocity, jež ovládaly jeho tělo.

Na zemi bylo rozprostřeno několik tmavě modrých (takže tedy neutrálních) měkkých koberců, na niž se povalovaly černé polštářky, poházené těsně před mohutným krbem, v němž plápolal oheň.

Bylo to místo, jehož možnosti "využití" si musel domyslet každý člověk od třinácti let výš. Doslova vyzívalo k tomu, aby se jeho obyvatelé svlékli a oddali se všemu, co se jim zalíbilo. Bylo to místo splněných fantazií, těch nejodvážnějších snů a tužeb, místo mimo realitu.)¨

"Co to má znamenat! O co se tu pokoušíš?!" vykřikl Draco, jak nejhlasitěji mohl a pokoušel se prolomit zbytky svazovacího kouzla tak vehementně, že spadl z postele, na níž ho Harry před několika vteřinami položil.

Okamžitě se sehnul a natáhl se po něm, aby mu pomohl nahoru.

Draco jen vyvalil oči a naprosto nevěřícně hleděl Harrymu do obličeje.

"Co se děje?" zašeptal potichu, aniž by se pokoušel přerušit jejich oční kontakt.

"Já - já nevím," odvětil Harry v odpověď a pomohl Malfoyovi na nohy, "nevím, co dělám, ale vím, že -"

"Že co?"

"No… Že to tak má být," zašeptal a instinktivně se k chlapci naklonil.

"Není to ani týden, co jsi mě málem zabil a teď… Teď děláš tohle?" zeptal se Draco suše, nepokusil se však uhnout a dokonce ani nepřerušil jejich tělesný kontakt, jak ho Harry stále držel za ramena.

"Nikdy bych ti neublížil!" vykřikl Harry a na jeho tváři se objevil tak šílený děs, že se Draco začervenal. Doopravdy začervenal, jeho tváře se nezbarvily jen do obvykle jemné růžové, jako když měl zlost nebo byl šťastný, ale zrudly, jako dvě rajská jablka.

"Vážně? A proč si myslíš, že ti budu věřit?" zakroutil blonďák odmítavě hlavou.

Harry se zamyslel. Snad poprvé během tohohle bláznivého večera. Netušil, jak se dostali až sem, kdy stáli namáčknutí k sobě a povídali si způsobem, jež v Harryho srdci rozdmýchával stále silnější plamínky emocí.

"Asi nebudeš," prohlásil nakonec potichu, pustil Dracova ramena a začal se pomalu otáčet na druhou stranu. "Nemusíš."

Nikdy však nedošel až ke dveřím.
Zastavil ho jemný dotyk na lokti, pak pevný stisk, když si ho blonďák přitáhl zpět k sobě a nakonec polibek, na který čekal snad celý život.

Draco Malfoy vždy dokázal v Harryho srdci rozpoutat ty největší bouře emocí… Už od prvního ročníku s ním dělal divy a dneškem oba překonali veškeré hranice.

Jak tohle mohlo dopadnout? Na to Harry nechtěl hledat odpověď. Ne dnes, ne v tuhle chvíli. Dnes celý svět ovládla bouře, hurikán, jež smetl všechny jejich zábrany a měl za sebou zanechat jen holou pláň. Bez základů, bez života, prázdnou, připravenou pro nový začátek. Snad.
 

56 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 12. září 2010 v 8:49 | Reagovat

áááá sakra že to nepokračuje.. :-D mě se to hrozně moc líbilo vážně..byla taková..zajímavá..x)

2 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 12. září 2010 v 10:14 | Reagovat

pekné :-)

3 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 12. září 2010 v 10:36 | Reagovat

Hele, to bylo super! Se ti fakt moc povedlo :)

4 kami kami | Web | 12. září 2010 v 11:41 | Reagovat

Ó, ďakujem! Po prečítaní venovania som sa šťastne zasmiala. :D A pochopila som to hneď pri všetko hovoriacom obrázku, :) *slint*
Takže to musím všetko pekne vziať po poriadku: Prvý obraz bol veľmi dobrým vstupom, obzvlášť sa mi páčil ten posledný odsek. Tu nastala prvotná gradácia a predzvesť čohosi. *opäť slintá*
V druhej časti sa mi páčilo, ako si napísala: „...stačilo, že už během posledních několika dní přišel o jednu svoji cennou pomůcku…“ to bol zase dobrá vsuvka na knihu, rovnako ako to, že Draca nikde, čím si dala jasne najavo, že sa chceš stále pôvodného príbehu držať a nijako sa neodkloniť. Pekné, pekné. :-)
Na konci ďalšej časti aj bez tvojej otázky: „Čo se stane?“ sa vytvoril otáznik napätia. To je fajn, gradácia teda pokračuje.
V predposlednej časti bola Dracova reč aj správanie naozaj autentické a Harryho činy vo mne vyvolávali to správne nadšenie pre vec. :-D
A koniec... áno, tu už mozog odišiel aj mne. :-D Neviem prečo, ale Draca som si predstavila ako veľmi mäkučkú a plyšákovitú osôbku. Tak, tak. :-D Aj ja by som od neho chcela pusu a potom ho už len objímať a objímať, pokým by som ho pravdepodobne nezadusila. :D
Bolo to veľmi dobré, myslím, že to má ako jednorázovka svoju osobnosť. Super. :-) A veľmi pekne ďakujem za venovanie.

5 Shiroa Shiroa | Web | 12. září 2010 v 16:30 | Reagovat

JOOO!!!!!
Konečněěě!!!
povídka Draco/Harry! jooo!!! :-D :-D
Nemůžu nic namítnout, prostě úžasný (jen by to chtělo ještě odstaveček navíc:-D Ale jenom odstaveček...:-D :-D)

6 Dorea Dorea | Web | 12. září 2010 v 17:45 | Reagovat

hmm, já bych vážně chtěla umět psát komentáře, tohle mi fakt nejde :-? moc se mi to líbilo, nejistota z nich sálala na míle daleko ale nakonec je ruka v rukávě, moc pěkné ;-)

7 Maya Maya | 12. září 2010 v 20:11 | Reagovat

:-) Boží...jen ten Harry...nemám ráda Harryho, kazí Draca :-)

8 Guenon Guenon | Web | 13. září 2010 v 16:31 | Reagovat

Ách ano, tak tohle se mi MOC líbí:D To jsi mi udělala vážně radost:D
Pár je klasika, tvoje zpracování bylo skvělý, měla by ses do tohohle pouštět častěji:D
Parádní bylo, že jsi celou dobu krásně odkazovala na knížku a měla jsi to s ní krásně propojený, tím jsi mě moc potěšila:D
takže jednoduše - bylo to krásný:)
a mimochodem... mohlo to pokračovat:D úchylné mě chybí... detaily dalších počinů:D(ikdyž fakt je, že ten poslední ostavec byl jako zakončení perfektní:))

9 Craze Craze | Web | 13. září 2010 v 16:41 | Reagovat

sakra..a to sem si myslela že to okomentuju dřív než Guenon ..sakra sem se krapet zdržela..nevadí..teď k povídce..já tušila že to tak skončí:-D...bylo to moc pěkný a rozhodně to musí nějak pokračovat a souhlasím s Guenon..detaily dalších počinů by nebyly k zahození :-)celkově prostě super :-)

10 lina lina | Web | 15. září 2010 v 10:11 | Reagovat

no z toho obrázku to fakt není poznat:D je to móc hezký, zvláště ten konec, mám ráda nic neříkající konce, občas:)

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. září 2010 v 13:00 | Reagovat

Jenny: přiznám se, neměla jsem čas :D a tak jsem se rozhodla pro rychlý "konec"

Lily, Bell: moc díky :)

kami: ani nevíš, jak se tu teď usmívám, dokonce jsem se dokopala k tomu, abych si ten svůj žvást po sobě přečetla znovu (těch překlepů a chyb :( je vidět, že to byla rychlovka)
Moc si vážím všech tvých poznatků, odkazů na knihu i Draca (tolik jsem doufala, že bude alespoň částečně autentický :)) díky díky díky

Shiroa: jak konečně? :D v pořadí už... třetí? (když mi nikdo nechce napsat to, co chci tak, abych to nedočetla během jednoho dne :(
odstaveček říkáš? no, ten si může každý sám domyslet :-P

Dorea: děkuji :) já se zas vždcky hrozně rozkecám a pak se nezastavím :D a jestli je ruka v rukávě? no snad, to nechám na nich

Maya: jak nemáš?! v tomhle páru je celkem důležitý, ne? :D

Guenon: moc díky :) zase za povšimnutí si nenápadných odkazů (no vážně, byly tam schválně :D) a psát tohle dál? chtěla bych, ale musí přijít nápad, zatím si vždcky ráda všechno přečtu :)
a vzhledem k tvým literárním dispozicím věřím, že dopsat si to bys dokázala jistě sama ;-)

Craze: myslím, že detaily si zas nechám jinam (a že už takových bylo až moc :D), tohle se zase jednou vytvořilo samo bez většíno nápadu a rozhodlo se to (vážně samo :D) takhle skončit :)

lina: není viď? :D nicneříkající konce jsou moje záchrana i smrt... hlavně když tohle dělá někdo jiný, než já :D

12 lina lina | Web | 16. září 2010 v 19:40 | Reagovat

Nebój, přece vás nemůžu připravit o svoje literární poklady?:D jen zrovna nemám náladu psát...
jinak vítj zpátky:D

13 Nel-ly Nel-ly | Web | 20. září 2010 v 8:06 | Reagovat

NO! tak to teda nemůžeš, nebo si pro tebe dojdu... vím jak vypadáš a teoreticky, kde bydlíš! :D

14 lady corten lady corten | Web | 20. září 2010 v 15:06 | Reagovat

výborná jednorázovka :-D

15 Ivet Ivet | Web | 20. září 2010 v 17:35 | Reagovat

Suprová povídka. :-) Možná trošičku nereálné z Dracova pohledu, ale ve slashi je vše dovoleno.. :-) Bylo to výborné, určitě zase napiš něco s HP/DM, moc se na to těším. :-D Teď jdu prozkoumat zbytek blogu. :-)

16 Nel-ly Nel-ly | Web | 20. září 2010 v 19:12 | Reagovat

lady corten: díky

Ivet: jo, na tom asi něco bude :D je to doopravdy nereálné, ale zase... nenávist/láska? hmm? hmmm? kdoví :)

17 Anulinka72 Anulinka72 | Web | 3. října 2010 v 20:01 | Reagovat

jeeeežíííšš....já čekla kravinu podle toho jak to uvádíš..a ono tohle...!!!!!žeru je!!!!seš bezva...

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. října 2010 v 20:07 | Reagovat

Anulinka72: páni, děkuju :) ale vážně... když se člověk zamyslí nad významem či vůbec možností, tak to blbost je, ale skvělá na psaní, když se člověk nudí :) mockrát díky

19 Drom Drom | Web | 5. října 2010 v 21:45 | Reagovat

tak sem si to přečetla.. :D a ačkoli je to opravdu hodně dobře napsané, utvrdila sem se jen v tom, že slash opravdu není nic pro mě.. :D když se mi při tom zvedá žaludek.. :D

20 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. října 2010 v 23:33 | Reagovat

:D :D chápu, už jsem zažila pár povídek (a i pár neslashových) u kterých jsem nebyla schopna :)
a tohle je prosím ještě velice umírněné :D

21 evi evi | Web | 31. října 2010 v 1:24 | Reagovat

prima - zajímavý byl ten odpich od té krvavé scény v koupelně, neotřelé - aspoň pro mě:-)

22 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 6. února 2011 v 19:22 | Reagovat

Jéé můj oblíbený pár. Tahle povídka sice nebyla moc originální, co si budem povídat, ale musím uznat, že krásně píšeš :-) Co dodat? Jsem spokojená, co víc si člověk může přát před spaním, než pořádný slash? Jdu mrknout ještě na tvoje další :-D

23 Nel-ly Nel-ly | 6. února 2011 v 19:50 | Reagovat

[22]: ne, originální doopravdy nebyla :-D to ani zdaleka... ale zase většinou čtu o tom, jak je Draco ten "aktivnější" řekněme :-D a když já ho tak ráda zneužívám, že jsem to dovolila i tomu Harrymu
dřív jsem slash nemusela vůbec, ale... HP/DM! Kdo by odolal? O:-) děkuju

24 Starvation Starvation | Web | 21. února 2011 v 23:38 | Reagovat

Teda - začátek povídky byl úžasný. Překrásný popis emocí, situace...moc pěkné :) Upřímně jsem však očekávala trochu jiný konec ("Ať vítězí non-con!") :-x  :-D Tohle bylo takové netradiční zakončení, neboť většinou, když se Harry stane Dracofilem, to nekončí jinak, než rozhořčeným koncem -> přiznávám, taková díla já vyloženě vyhledávám, ale tohle bylo...zkrátka jiné. Neočekávané :) Hezká změna po tom přečtení nespočtu brutálních slashů :-)

25 July July | 16. září 2011 v 21:10 | Reagovat

povídka super :D já jsem teda taky trošičku na drsnější konce, ale tohle bylo hezké, takové hope :) :D nicméně, neodpustním si vytknout jednu věc - umívárna ne! Umývárna, prosím! :D jako v pohodě, on nikdo není dokonalý, ale já jsem hold kapku přecitlivělá, co se tohoto týče :D

26 keishatko keishatko | E-mail | Web | 16. září 2011 v 22:44 | Reagovat

krásna poviedka :D

27 Lanevra Lanevra | E-mail | Web | 17. září 2011 v 0:19 | Reagovat

Hurá! Konečně se tu někdo rozhoupal hodit svoje povídky na DS. Bolelo to a upadali ti alespoň ruce? :-D

28 nel-ly nel-ly | 17. září 2011 v 14:10 | Reagovat

[25]: je fuj, fakt? :D sem sem nedala opravenou verzi... chápu chápu chápu, já sem na to citlivá taky, nikdy nepochopim, že se tam takový věci objeví :D

[27]: jojo, strašně to bolelo, pofoukáš? O:)

29 Lanevra Lanevra | E-mail | Web | 17. září 2011 v 20:10 | Reagovat

[28]: Mám na to lepší lék. Ránu gumovou palicí, pak zaručeně nic už nebolí. :-D

30 Enari Enari | Web | 9. srpna 2012 v 20:59 | Reagovat

Merline, jak jen ty umíš nádherně psát. Krásná skladba slov, dobře popisuješ situaci a tvůj sloh je jednoduchý a čtivý. Je to prostě škoda, že neděláš dlooouhé povídky typu Elysejský klíč nebo Rok jako žádný jiný, kde by teprve skutečně vynikly tvé schopnosti... Měla bys místo pro popis všech těch emocí a drobných detailů...
Tak či tak máš palec nahoru. Pokračuj v dobré práci...

31 nel-ly nel-ly | Web | 10. srpna 2012 v 3:13 | Reagovat

[30]: To ne, já nejsem schopná dopsat ani ty krátké povídky, natož pak dlouhé :) už jen se svojí první mařenou se potýkám od začátku, což jsou tři roky ._. (no a hlavně už ji vůbec nemám ráda, mrchu :D)
mně baví jednorázovky, ale je fakt, že mi často zase chybí prostor a ukončuju dřív, než musím

moc děkuju, vážně, taková pochvala zahřeje u srdce

32 Driane Lupin Driane Lupin | 28. března 2015 v 22:36 | Reagovat

Úžasné :) Je neuvěřitelné, jak dokážeš vtrhnout člověka do děje :O :) Jen mě trošku štve, že si ten konec nerozvedla 3:D

33 slojd slojd | Web | 17. června 2015 v 16:22 | Reagovat

Skvělý příspěvek! Jsem si přečetl s velkou chutí. Teď budu muset častěji navštěvovat svůj blog. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA