15. Kapitola - Zapomeň

28. září 2010 v 1:19 | Nel-ly
Tajemství srdce
Schválně, pamatuje si někdo ještě na tuhle povídku? Věřím, že na tuhle snad ano :) Vážně se stydím, už nikdy nesmím psát tolik věcí najednou, ale nemohla jsem si pomoci... Blížíme se ke konci, ale doopravdy jen blížím :D Ashley a jejích problémů si ještě užijete dost a dost...
Kapitola věnována všem, kdo si pamatují, kteří čtou a kteří mi odpouští má prodlení :)
(a je sváteční, takže žádní stížnosti a radši pochvaly :D :D)


Všechno bylo tak krásné, že se chvílemi zastavovala a štípala se do rukou. Ne, nebyl to sen, byla to krásná, úžasná realita a ona nemohla jinak, než se neustále usmívat od ucha k uchu.

Začalo to v den, kdy se k ní Violet sama otočila a nabídla jí, že s ní bude ve dvojici při hodina Obrany proti černé magii a pak… Pak už bylo všechno jen lepší a lepší.

Druhý den si k ní rudovláska sama od sebe při snídani přisedla a začala povídat o svém novém příteli, jakoby se mezi nimi nikdy nic nestalo, jakoby se snad nikdy nepřestaly přátelit, jakoby se posledních několik měsíců jedna druhé nevyhýbaly, když se potkaly v jejich společné ložnici nebo na chodbách. Violet si jednoduše přisedla vedle Ashley, nandala si na talíř dva toasty, potřela je máslem a marmeládou, nalila si dýňovou šťávu a rozhovořila se o tom, jaký je ten Leo milý a hodný, přestože se vůbec neumí oblékat (a to na sobě studenti Bradavic v devadesáti procentech svého času nosili školní uniformy). Jednoduše Violet, pomyslela si Ashley s úsměvem a kývala hlavou, když měla a hned se začala, jako správná kamarádka vyptávat na všechny detaily.

Po snídani se vydaly na první hodinu, sedly si spolu na Kouzelné formule a při praktických cvičeních se tolik nasmály. Bylo to jako dřív, ne, ještě lepší, protože když se Violet konečně vymanila z ovládání Susan, cítila se mnohem volněji a povídala si s Ashley o tolika věcech a tak mile, že se až Ashley divila, jak moc se Violet za těch pár měsíců změnila, jak vyspěla, jak byla najednou chytřejší a vtipnější, nebo snad taková byla vždy?

"… no a pak řekl, víš, co řekl? No, tomu prostě neuvěříš," vyprávěla zrovna Violet svůj zážitek ze včerejšího rande s Leem a divoce přitom gestikulovala.

"Ne, nevím," usmála se Ashley.

"To mi neuvěříš, Ashley," hnědovláska se znovu usmála. Doopravdy jí řekla Ashley, stejně jako ona jí říkala Violet, neoslovovaly se už těmi hloupými zkratkami, chovaly se jako dvě normální dospívající dívka, nejlepší kamarádky. "Řekl…"

Co tom řekl, už se však Ashley nikdy nedozvěděla, ale popravdě jí to vůbec nevadilo, protože to, co se stalo potom, pro její život mělo mnohem větší význam.

Ashley s Violet od sebe oddělil proud druháků, kteří zrovna vyrazili z učebny lektvarů, jakoby jim za patami hořelo, čemuž se Ashley vůbec nedivila, lektvary neměl rád skoro nikdo, snad kromě Lily a Snapea. Jenže dav studentů zapříčinil, že se musela od své kamarádky oddělit a tažena studenty dosahujícími jí asi někam k ramenům se za pár minut dostala až do Velké síně, dlouho před Violet i ostatními spolužáky, alespoň to si myslela.

"Ashley," ozval se vedle ní tichý chlapecký hlas a ona sebou, naprosto nepochopitelně, překvapeně cukla. Jejich vzájemné vztahy se od začátku zlepšily, to ano, čas od času ji doopravdy sám oslovil, přesto to bylo tak výjimečné, že na jeho přítomnost stále reagovala trochu přehnaně, jak už ostatně bylo jejím zvykem.

"Remusi, ahoj!" vykřikla, když se vzpamatovala z toho náhlého oslovení, až sebou chlapec trochu trhl. Možná měla mluvit tišeji a míň mávat ruky.

"Ahoj, Ashley," usmál se na ni po chvíli a dělal, že si nevšiml její rychle rudnoucí tváře, jež zářila na celou Velkou síň, jako svíticí lampionek v noci, "tak mě napadlo, tys přeci byla na formulích, že jo?"

"No, ano," zamračila se nechápavě. Vždyť hodina právě skončila a oni seděli jen kousek od sebe a pro byl tak nervózní? Očividně byl nervózní, jenže z čeho a proč? Nechápala.

"Fajn," pokračoval, jakoby si ani nevšiml, jakou hloupost to právě vyslovil. Vlastně vypadal, že vůbec neví, co zrovna říká. "Víš, tak mě napadlo, jestli bys nemohla… víš, moc mi tahle látka nejde. Vždyť mě znáš, když to není popsané v knihách tak… a tohle je založené na estetickém cítění a talentu a já…"

"Chceš se v sobotu sejít a pomoc s novou látkou? Můžeme si to spolu vyzkoušet," přerušila jeho breptání se širokým úsměvem. Konečně, konečně, konečně!

"Moc rád," vydechl s úlevou a věnoval jí milý úsměv, přesně takový, jako kdysi. Takový, že Ashley měla najednou chuť skočit mu kolem krku a nikdy ho už nepustit. "Tak díky a zatím se měj, Ashley."

"Ty taky," zamávala mu, ještě než se stačil otočit a vydat se na druhou stranu směrem ke dveřím do Vstupní síně. Jak ho znala, nebo spíš znávala, nejspíš se šel ještě rychle během pauzy na oběd kouknout po nějaké knize, která by mu ve formulích pomohla. "A díky," zašeptala, zatímco pozorovala jeho vzdalující se záda.

"Ashley, kde se couráš? Vždyť si tu byla mnohem dřív než já," přerušil její rozjímání hlasitý dívčí křik a ona se, se zářivým úsměvem otočila na poskakující Violet.

"Už jdu!"

***

"Pardon, omluvám se … Já," vyhrkla a okamžitě se sklonila ke knihám, které vypadly z náruče chlapce, které srazila při jednom ze svých mnoha zběsilých běhů bradavicemi chodbami. Tohle se jí poslední dobou stávalo až příliš často.

"Ashley?"

"Alexi!"

"Merline," vyhrkl a pak se hlasitě rozesmál a Ashley se k němu, po pár vteřinách přidala. Stáli tam, uprostřed chodby, s knihami poházenými po zemi a hlasitě se smáli, jako dva blázni.

"To je náhoda, co?" vysoukal ze sebe Alex, když se konečně dokázal nadechnout.

"To teda," pokývala hlavou. "Ale vážně, měli bychom si určit nějaký jízdný řády, nebo tak. Tohle není možný, vždy když se potkáme, tak tě srazím a…"

"Já pak vždycky sbírám moře knih," přerušil ji s úsměvem, "vypadá to, Jakobech nedělal nic jiného, než neustále četl, ale já si jich tolik beru doopravdy jen proto, abych se nemusel do knihovny v jednom kuse vracet."

"Chápu," řekla Ashley a oplatila mu milý úsměv. Přišel jí sympatický už, kdy se poprvé potkali v knihovně… Tedy až do té doby, než ho sbalila Violet, která se s ním hned na to zase rozešla, ale vlastně i pak, když se někde náhodou potkali, vyměnili si vždy pár milých úsměvů a někdy i slov. Byl to jednoduše sympaťák, obyčejný, ale pohledný kluk a očividně chytrý, jak už to u studentů Havraspáru bývalo, přesto se nezdálo, že by to byl nějaký knihomol nebo šprt. V lecčems jí připomínal Remuse, se svým smyslem pro pořádek, láskou ke knihám, výběrem předmětů a těmi úsměvy.

"Víš, napadlo mě," zamumlal po chvíli Alex, zatímco hůlkou namířil na hromadu knih, která se okamžitě vznesla, sama srovnala do úhledného komínku a začala levitovat asi metr nad zemí. Druhou rukou, jíž nedržel kouzelnickou hůlkou, se nesměle poškrábal ve vlasech.

"Ano?" zeptala se Ashley a nevědomky se začala znova usmívat. Vypadal roztomile.

"Nechtěla bys někdy někam jít?"

"Někam?"

"No, víš," zadrhl se mu trochu hlas, "jako na rande. Neustále se potkáváme na chodbách, v knihovně, ve Velké síni nebo při hodinách, ale nikdy ne plánovaně, tak že bychom to zkusili."

"Jasně, moc ráda," vyhrkla možná až s moc velkým nadšením, ale zase… Už tak dlouho nebyla s nikým na schůzce. Její život se celý tenhle rok točil jen kolem toho, co udělal či neuděl Sirius, jak se tvářil, co říkal, jak se na ni díval, když se díval. Popřípadě, když zrovna byla schopná odtrhnout myšlenky od Bradavického Casanovy, což… jak si musela uznat… bylo poslední dobou mnohem častěji, než dřív, nedokázala myslet na nic jiného, než na Remuse a jejich ´vztahy´.

Blížil se konec jejich sedmého, závěrečného ročníku a oni se nepohnuli ani o kousek dál. Možná, možná snad o kousek ano, ale byl tak malý, zanedbatelný, že se o něm ani nedalo mluvit. Znovu spolu mluvili, i když stále tak vyhýbavě a nesměle, jakoby snad dřív jeden pro druhého nepředstavovali spřízněnou duši. Trávili spolu čas v knihovně, učili se formule, Ashley mu pomáhala a on se zlepšoval, přesto… Stále nic, nic se nezměnilo. Nevěděla, co přesně si představuje, ale určitě to bylo - něco. Něco, co Remus neudělala. Něco, na co čekala a co se stále nedělo. Možná by měla poslechnout Violet. Bylo to až k neuvěření, ale Violet teď byla její nejbližší osoba. Byla jediná, které se svěřila se svými pocity z Remuse a jeho chování, řekla jí všechno, od začátku až do konce. Potřebovala si o tom promluvit s kamarádkou a Violet byla její kamarádka, bližší kamarádka než třeba Lily, s kterou se během tohohle roku sblížila a konečně poznala, jak úžasná a empatická osoba to je.

Violet byla její nejlepší kamarádka a jako taková měla právo vědět o jejích trápeních, poradit jí a přesně to také udělala. Řekla Ashley, aby zapomněla. Zapomněla na Remuse a na jejich někdejší přátelství, aby mu dala sbohem, aby se od něj konečně dokázala odpoutat, vždyť už to přeci bylo tak dlouho.

To všechno však Ashley moc dobře věděla. Věděla, že ztracené přátelství se nikdy nevrátí ve stejné míře, jako kdysi (s Violet se to povedlo díky oboustranné snaze a hlavně krátkému času v odloučení). Věděla, že Remus po skončení školy půjde svou cestou a ona bude, udělá to samé. Přesto… Ashley dokázala přestat myslet na Siriuse (nebo se alespoň snažila a doopravdy se zlepšovala), jenže nedokázala nemyslet na Remuse. Nešlo to.

Teď tu před ní stál Alex. Milý, sympatický kluk, který ji zval na rande, a Ashley se rozhodla přijmout. Konečně jednou myslet na něco jiného, než na Nebelvírské chlapce (ať už s jakýmikoli pocity) a začít se znovu bavit. Vždyť život je tak krátký a co víc, jejich školní léta se kvapem blíží ke svému konci. Už jen pár měsíců… co měsíců, týdnů… a pak navždy odejdou z Bradavic a už se sem nikdy nevrátí. Budou vzpomínat, často, ale pak stále míň a míň, až jednou zapomenou a zůstanou jim ti nejlepší přátelé. Lidé, kteří k srdci přirostou na celý život a mezi ně… Mezi ně už Remus Lupin dále nepatří, nemůže, nesmí.

"Půjdu s tebou moc ráda, Alexi," usmála se znovu Ashley a zařadila se vedle něj. Neměli sice stejnou cestu, ale ona si ráda zajde, musí se přeci trochu snažit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 28. září 2010 v 6:39 | Reagovat

rozhodne nebude kritický komentár, môjho sa neboj :D
krááásna kapitola, rozhodne sa teším na pokračovanie, ako sa to celé vyvynie ;-)

2 chillychilly chillychilly | Web | 28. září 2010 v 9:50 | Reagovat

Ach jo, a já už čekala, že bude něco s Remusem. Teda, holka mu to hezky komplikuje. Jenže on je Remus taky pořádný pako, co? Ale doufám, že ti to nebude trvat tak dlouho jako minule a přidáš další :) , jsem strašně zvědavá, jak to dopadne.

3 Scissors Scissors | Web | 28. září 2010 v 11:24 | Reagovat

No páni! Mě snad šálí zrak! Pokračování! :-D Dneska mám ale štěstí... U většiny povídek, které jsem si oblíbila, se totiž objevily nové kapitoly. (To abych vysvětlila svou velmi radostnou reakci.)  Skvěle! :-D Byla to moc hezká kapitola, ale... rozhodně Ashley nepodporuji v její snaze o zapomínaní na Remuse. :-D Na něj se přeci nedá zapomenout. Doufám, že jí to brzy dojde. ;-)

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. září 2010 v 11:30 | Reagovat

Lily: díky :) kritika je vždycky fajn, ale za snahu, jakou jsem vyprodukovala pro pokračování kapitolovek si ji nezasloužím :D

chillychilly: paka jsou to oba :D to už víme dávno, opravdu, v téhle povídce je těžké si někoho oblbit, když jsou tak nenávratně "debilní"
a jak to dopadne? jo, to vím, ale jak to bude vypadat fakt netuším :D

Scissors: to jsem ráda, to já na tohle moc štěstí nemívám :( všichni mi tu stávkují :D a jestli Ashley něco dojde? nevím, když ona je to taková nanynka

5 Maya Maya | 28. září 2010 v 12:24 | Reagovat

Ááááá, celou dobu jsem se musela usmívat. jsem šťastná i za Ash, že se má dobře. Jen doufám, že to s Violet není nějakej podraz, ale to snad ne... je moc milá. Konečně má opravdovou kamarádku :-)
A potom ten Remus, to bylo něco úžasnýho. Jsou to fakt koňové... a víš co? nechci, aby byla se SIriusem, chci aby byla s Remusem a kamarádka s Alexem, protože i když je to sympaťák, Remus je větší :-D
Moc krsně napsaný, vážně, těším se, až přidáš další a já se budu moct opět rozlývat...

6 Lexie Lexie | Web | 28. září 2010 v 12:35 | Reagovat

Nádherně napsaný, úžasný, skvělý a nemůžu se dočkat další kapitoly. Alex vypadá sympaticky, ale stále věrně fandín Remusovi

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. září 2010 v 12:41 | Reagovat

Maya: jo šťastná, u mě tak nečekaná věc :) ještě si s Ashley trochu užijeme... koňové :D to mě pobavilo, ale má to něco do sebe.. ostruhy na ně!

Lexie: děkuji :) nefandit Remusovi by taky bylo zvláštní, chudinka, když on je tak k sežrání, jen to sám neví :(

8 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | E-mail | Web | 28. září 2010 v 19:58 | Reagovat

já to taky jen zkouším, spíš se ho časem taky zbavim =)
a ty boty, to je fakt docela tíha na nohou :-D

9 wladka wladka | Web | 29. září 2010 v 10:55 | Reagovat

ja mam tuto poviedku tak rada....ale nech sa neopovazi Ashley zabudnut na Remusa leb odostane odo mna do nosa!!!!!
to ze  zabuda na Siriusa je fajn a aj to ze ju pozval Alex na rande( aj ked netusim kto to je) ale ja ju chcem s Remusom...........!!!!!

10 Shiroa Shiroa | Web | 29. září 2010 v 14:27 | Reagovat

Ať si s Alexem jde, ale jestli vynechá doučování Remuse, tak ať si mě nepřeje!! :-D :-D

11 lina lina | Web | 29. září 2010 v 14:34 | Reagovat

[10]: souhlasím...

Pak ji ukamenujeme:D já náhodou nezapomněla! já na ni dokonce čekala (dlouho)

12 Guenon Guenon | Web | 29. září 2010 v 16:21 | Reagovat

no konečně taky, ženo!:D že je to dost. Jak já jsem se na tuhle povídku načekala... ale díky tomu, jak moc to bylo hezký a jak moc se mi to líbilo, budiž ti odpuštěno:D vážně, parádní.
Musela jsem se celou dobu uculovat, i když tu Ashley vlastně nemusím:D je to celý děsně... milý:D a vážně, ať se neopovažuje na Rema zapomenout, to by bylo na vraždu:D vždyť on je tak sláádkej, nechápu, že se opovažuje to nevidět:D
no, toť asi vše. Bylo to skvělý a rychle sem s další:D

13 Nel-ly Nel-ly | 29. září 2010 v 23:00 | Reagovat

wladka: já vím, jak to trvá dlouho, tak se na vedlejší postavy zapomíná, ale už figuruje po třetí :) ten náš Alex

Shiroa: nenene, když už se odvážil (a já též), tak si to spolu hezky užijí :D

lina: nevyhrožuj! chudinka :(

Guenon: jojo :D je to zvláštní, ale povedlo se a chuť přišla a zase odešla... co nadělat :)

všem vám moc děkuji, jedeme dál :D

14 kami kami | Web | 1. října 2010 v 15:42 | Reagovat

Ja si ju pamätám, keďže som ju nedávno čítala. :D  A ešte nie, nie, nie! Nech si s ňou nezačína, zase. Ach, jaj! Ale čo ja s tým narobím, všetci predsa vieme, že to zase musí takto pokračovať. Musí? *pekný kukuč* Že môžem ešte záchranu Remusa hľadať v Alexovi? Určite, ty ma hádam nesklameš, aj pre Ashley to bude istotne výhodnejšie. Nezabúdaj, že myslím len na jej dobro. :D

15 Nel-ly Nel-ly | 1. října 2010 v 19:10 | Reagovat

ešte nie, nie, nie? jo? :D tss.. co ty víš, co bude? nepředvídej :-P
chudinka moje malá :D myslím, že nesympatické hlavní postavy se mi celkem daří :)

16 Angie Angie | Web | 15. října 2010 v 22:04 | Reagovat

Jo, jo, vím to, vím, že jsem to neokomentovala a chci se omluvit. Sorry.
Každopádně!
Chceš říct, že začíná nová Ashleyina etapa života? Bez Remuse Lupina?
Tak mě napadá: bude to smutný nebo šťastný konec? Když smutný, zapomene (ne úplně, samozřejmě:-D) a když šťastný, nezapomene a budou mít spolu min. dvě vlčata.
To si myslím já. A Violet jí teda hezky radí, nějak se mi to nezdá. ???

17 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 10:47 | Reagovat

chápu a nic ti nevyčítám :D.. to já bych se měla stydět, že nic nestíhám...
ale jinak... já a happyend? uvidíme, snad se konečně jednou vydaří :)

18 kenta kenta | 28. října 2010 v 11:22 | Reagovat

kráásnééé, zrovna povídka na moje nejoblibenejsi tema Remus ve škole:) behem dneska jsem si to prelouskal a tesim se na dalsi díl:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA