Světlo v temnotě (6)

5. srpna 2010 v 18:04 | Nel-ly |  Povídka HG/DM
slzy 2
Já vím, trvalo to dýl, než jsem chtěla a není to poslední kapitola, jak jsem chtěla :D ale co, už dávno jsem si zvykla, že většinou nedostanu to, co chci (a to především sama od sebe).
Každopádně bych vás ráda upozornila, že tuhle kapitolu ne-ná-vi-dím! a už ji nikdy nechci vidět, natož číst... Psala jsem ji, no nechtějte vědět, jak dlouho a jak jsem se musela přemáhat, přestože mě tahle povídka baví snad víc, než kterákoliv z přechozích :D (no jo, jsem se zas projevila)... Prostě to nejde, nejde, nejde, nejde... (Timto se omlouvám všem, kteří četli a snad i budou číst Tajemství srdce, protože.... Nevim proč)
Tak, konec stěžování, konce omluv (nakonec jsem se to rozhodla vložit a už s tím stejně nic nevymyslím)... Jediné čím se vám zvaděčím (popřípadě vás naopak odradím a unudím) je informace, že tahle kapitola je mnohem (opakuji mnohem :D) delší než předešlé, i když na blogu se to nikdy moc nezdá...
Zdravím vás a přeji hezké počtení, zatímco já budu spát (celou noc jsem balila krabice :-/)
Rating: 15+

6. Kapitola - Draco


Podlomily se jí ruce a Hermiona udýchaně sklouzla na deku. Přestože už ji nic nebolelo a pokud se to tak dalo říct, dokázala si zvyknout na novou úroveň své pozice v jejich "vztahu", dnes byla unavenější a pokořenější, než kdy jindy.

Začal po ní vyžadovat spolupráci. Ze začátku mu nevadilo, když jen pasivně ležela s pevně zatnutými pěstmi podél boků. Jistě, chtěl po ní to, co dělala už předtím, ale jinak nevyžadoval nic jiného, až do teď.

Tentokrát ji donutil k něčemu, co způsobilo, že si připadala ještě hůř než předtím. A to si myslela, že už něco takového nedokáže. Chtěl po ní, aby se pohybovala, vycházela mu vstříc. Donutil ji klečet před ním a kroutit boky, jak jí předtím ukázal. A když neposlechla? Jednoduše ji plácl přes zadek, jakoby toho ještě nebylo dost.

Dřív si mohla říkat, že je zajatec. Otrok, hračka, která nemá na výběr a musí poslouchat, ale dnes? Dnes si připadala, jako obyčejná lehká žena, jako coura. A co hůř, po několika minutách si uvědomila, že se jí to začíná líbit, naštěstí skončil dřív, než stihla těm zrádným pocitům podlehnout.

Jak je to možné? Jak se jí to může líbit? Jak se může cítit takhle, když tyhle chvíle jsou tím nejhorším, co jí doposud udělal? Měla na to jednoduché vysvětlení - biologii. Bylo jí osmnáct let, byla mladá a do nedávna "čistá", nebylo tedy divu, že se i přes tu ponižující situaci začínala takhle cítit.

Nebyl krutý, a když ho poslechla na slovo a měl dobrou náladu, býval dokonce i něžný. A co hůř. Hermiona zjistila, že je Draco hezký, měl štíhlé šlachovité pevné tělo potažené světlou kůží, dokonce i tu tmavou čárku chloupků táhnoucí se k pupíku, kterou si kdysi vysnila u fotky jakéhosi mudlovského manekýna v plavkách. Její tělo prostě reagovala tak, jak se dalo podle genetického předpokladu očekávat, aniž by si všímalo jejího psychického stavu.

"Proč ty šaty?" odvážila se zeptat na otázku, která ji pálila už několik týdnů. Věděla, že v těhle chvílích, kdy Draco uvolněně leží na dece vedle ní, je mnohem sdílnější. V takových chvílích se s ní čas od času bavil a ona mu za to byla vděčná.

Nesnášela samotu a bála se tmy. Začalo to už v dětství, když její rodiče zůstávali dlouho v ordinaci a ji nechávali doma samotnou bez dozoru. Pracovali totiž hned vedle domu, v malé místnůstce připojené z jedné strany ke vchodu do malého předměstského domku a tak jim přišlo zbytečné hledat drahé hlídání. Vždyť, kdyby se cokoliv stalo, do deseti minut budou nahoře v pokoji své dcerky. Jenže ani jeden z nich netušil, jak špatně se v takových dnech malá Hermiona cítí. Být tak dlouho sama, v tmavém velkém pokoji s oknem na malou zahrádku, na níž byl vysazený obrovský dub, jehož větve ji během noci děsily.

Hermiona nenáviděla samotu, bála se jí a o to víc ji pociťovala zavřená v tmavém sklepení, když si uvědomovala, že už tam za ní nemusí nikdy nikdo přijít. Nechají ji tam zemřít, samotnou v temnotě. To byla ta nejhorší smrt, kterou si Hermiona uměla představit, a proto byla Dracovy vždy vděčná, když se objevil s miskou jídla ve dveřích a věnoval jí jeden ze svých pohrdlivých úšklebků. Byla ráda za to, že ho vidí. V srdci se jí vždy rozhořela taková vděčnost, že často dokázala překonat i odpor k tomu, kvůli čemu za ní chodil. Byl to pocit tonoucího, který se chytá záchranného lana a ve své podstatě to byl stejný základ, z něhož postupně vznikaly silnější city.

"Cože?" otočil se k ní lenivě a levou rukou si zapletl do jejích rozpuštěných, čerstvě umytých a dokonce rozčesaných vlasů. Chtěl ji mít v čistotě a upravenou, aby nebyla tak ošklivá, jako normálně, pokud to prý bylo vůbec možné.

"Ty šaty," zopakovala potichu a doufala, že ho svojí neomaleností nerozčílí. Nechtěla, aby odešel. Přála si, aby tu s ní zůstal tak dlouho, jak jen to šlo. Třeba na vždy. "Proč ne nějaké vězeňské oblečení nebo třeba - Já nevím, kouzelnický hábit?"

"Jsou sexy," protáhl a potěšeně sledoval její udivený výraz, "sluší ti, především modré a bílé, bez rukávů s hranatým výstřihem a širší sukní."

Překvapeně na něj zírala, čekala od něj cokoliv, jakoukoli odpověď, ale tohle určitě ne. Sexy? Doopravdy mu připadá sexy?

"No, co se tak tváříš," to, jak se skroutily jeho rty, málem připomínalo doopravdový úsměv. Málem. "To sis doopravdy myslela, že bych chtěl mít svojí panenku v ušmudlaných hadrech nebo neforemném hábitu? Chci tě mít hezkou."

Panenku, jistě. Jen obyčejnou hračku na zahnání dlouhé chvíle. Ale to jí nevadilo, nic jí nevadilo, dokud byl s ní a zaháněl tmu a samotu.

"Co se mnou bude?"

"Proč se ptáš?"

"No, zajímalo by mě, co se mnou chcete udělat. Kdy přijde někdo jiný, nějaký výslech nebo třeba -" nedokončila větu, protože Draco ji v tu chvíli rozzuřeně udeřil do tváře a vyskočil na nohy.

"Někdo jiný? Chcete? Ty si moje, jenom moje! Rozumíš? MOJE! A já si s tebou udělám, co budu chtít, klidně tě tu můžu nechat chcípnout, jako nějakou krysu, nebo tě předhodit psům. Rozumíš? Si moje, jenom moje!" Poslední slova na ni rozzuřeně zakřičel těsně předtím, než za sebou práskl dveřmi. Předtím však ještě stihl jedním mávnutím hůlky nechat zmizet veškeré její oblečení i deku a nechat ji připoutanou ke zdi s rukama zavěšenýma v chladných okovech.

***

Protáhla si rozbolavělé končetiny a přitáhla měkkou peřinu až pod bradu. Měla tak strašné sny, byly o to děsivější, že se zdály tak reálné… Všude byla tma, chladná, tvrdá zeď ji tlačila do zad, v ústech měla sucho a snažila se netřást, když se v neustupující tmě snažila zaostřit na krysu, která se nějakým způsobem protáhla do její malé cely a pohybovala se jen několik centimetrů od jejího těla…

Trhla sebou a otevřela oči. Tohle přeci nebyl sen, stalo se to, včera, předevčírem, před několika dny, možná. Nepamatovala si přesně, jak dlouho tam tentokrát strávila času, byla si však jistá, že to bylo déle než kdy jindy a především nechápala proč. Co vlastně provedla tak hrozného, že se na ni tak strašně rozzuřil?

Znovu sebou jemně trhla, přetočila hlavu na druhou stranu a setkala se s pohledem jeho šedých očí. Ležel vedle ní, opíral se o lokty a pozoroval ji s nečitelným výrazem ve tváři, a co bylo nejzvláštnější - byli v posteli. V doopravdové prostorné posteli, s měkkou matrací, prachovými peřinami v saténovém povlečení, čtyřmi dřevěnými sloupky a vyřezávaným čelem. Byla to postel, doopravdová postel, jakou už si skoro nepamatovala a nebylo to dokonce ani žádné obyčejné lůžko, vsadila by se, že byli v jeho vlastní ložnici, což ale znamenalo, že se nějak dostala ze sklepení. Neměla však tušení jak.

Zahákl prsty pravé ruky za okraje peřiny pod její bradou a začal je pomalu táhnout dolů. Její tělo okamžitě roztřásla zimnice. Začaly se jí nekontrolovatelně třást rty, zuby o sebe hlasitě drkotaly a Hermiona ucítila bolest, na kterou z toho šoku po probuzení málem zapomněla.

Opatrně se nadzvedla na rukou tak, aby si mohla prohlédnout celé své tělo, po němž Draco právě jemně přejížděl prsty pokrytými zvláštně vonící zelenavou mastí. Její nohy i břicho byly pokryté malými zarudlými flíčky, jakoby… Hermiona se otřásla, když si uvědomila krysy, šmejdící kolem ní. Nevěděla, jak se dostaly do její cely, nejspíš si prokousávaly cestu z jiného sklepa už předtím, jenže ona si jich ze svého dřevěného lůžka nad zemí nikdy nevšimla, a když se jim to konečně povedlo - tak ležela na zemi celá nahá opřená o kamennou zeď s rukama pevně připoutanýma nad hlavou a krysy tak měly volný přístup k jejímu tělu. A když nenašly jídlo, které nejspíš chvíli předtím zavětřily a které v tu chvíli už dávno procházelo jejím trávicím ústrojím, odvážily se přiblížit k ní.

Bolestivě sebou trhla, když se s mastí přesunul k jejím odřeným zápěstím a trochu pevněji je zmáčkl.

"Ššš, klid, už to bude," zašeptal jí do ucha a políbil na spánek. Šokovaně vytřeštila oči, co to mělo znamenat? Nejdřív na ni v podstatě bezdůvodně křičí a teď se o ni takhle, něžně, stará?

Hermiona si v duchu povzdechla, už před nějakou dobou se naučila, že pokoušet se chápat jeho chování, je jen ztráta času.

Konečně, po několika dlouhých minutách, kdy cítila, jak hojivá mast začíná působit, přes ni znovu přetáhl peřinu a zahnal tak, alespoň částečně, zimnici, jež ovládala její tělo.

Nevěděla, jak dlouho tam byla tentokrát zavřená, ale vzhledem k tomu, kolik měla po těle kousanců a jak špatně se zrovna v tuhle chvíli cítila, byla přesvědčena, že to bylo mnohem déle než jindy. Možná to bylo i tím, že už to dlouho neudělal, že za ní chodil skoro pravidelně, nosil jí teplé jídlo a čisté šaty, na noc jí dokonce nechával i teplejší deku a čas od času si s ní povídal. Zvykla si na jeho přítomnost. Zvykla si, že byl s ní a ochraňoval ji, staral se o ni a teď, najednou, udělal něco takového.

Instinktivně se k němu přitiskla blíž. Tak, aby cítila teplo vycházející z jeho těla, aby ji ve vlasech šimral jeho dech a aby měla hlavu, co nejblíže jeho hrudi a mohla tak poslouchat uklidňující odezvy jeho srdce.

Po chvíli ji jednou rukou objal kolem pasu a přitáhl blíž k sobě, aby si čelo mohl opřít o temeno její hlavy a třas, který až dosud ovládal Hermionino tělo, se sám od sebe vytratil. Byla v bezpečí, s ním.

***

Spokojeně vydechla a slastně zaklonila hlavu, zatímco jí proud teplé vody dopadal na tělo a ona vdechovala uklidňující vůni levandulové koupele.

Nechal ji vykoupat se. Když se ráno vzbudila, byl už oblečený v černém hábitu a stál vedle velké postele. Poslal ji do koupelny, aby se pořádně vydrhla a tím alespoň částečně napravila svůj vzhled. Po koupeli za ním měla přijít do jídelny.

Bez zvláštního nadšení vstala z vany, natáhla se pro jeden z měkkých tmavě zelených ručníků visících kousek od ní a začala se utírat do sucha. Hermioně se doopravdy nechtělo vylézt z teplé vody a vrátit se do chladné reality svého života, která ji zasáhla hned ve chvíli, kdy si uvědomila, že se zpozdila víc, než by se mu nejspíš líbilo a že to pro ni může mít nedozírné následky. Třeba i horší, než s jakými se probudila včera v noci.

Stále si nebyla jistá, co vlastně provedla. Co ho tak rozzuřilo? Ale slíbila si, že si od příště bude dávat pozor na jazyk, nebude se příliš vyptávat, nebude…. Ne, neudělá nic, už nikdy ho nesmí rozčílit.

Nechtěla o něj znovu přijít - už ani na okamžik.

Rozhlédla se po koupelně, ale nenašla nic, do čeho by se mohla obléknout. Vrátila se tedy do jeho pokoje zabalená v županu stejné barvy, jako byly ručníky a částečně i obložení prostorné koupelny, ale ani zde nenašla nic, co by si mohla vzít.

Po chvilce úvah, kdy přemýšlela, jestli řekl něco o oblečení, jestli si může půjčit tenhle župan, nebo jestli za ním má jít nahá, se rozhodla pro župan a co možná největší nenápadnost a tichost. Nevěděla, proč ji pustil ze sklepení a dal jí, alespoň prozatím, volnost. Přesto jí to v mnoha ohledech velice vyhovovalo a nechtěla o tu chvíli "svobody" přijít.

Opatrně vystrčila hlavu ze dveří, aby zjistila, jestli je chodba prázdná a po chvíli se odvážila vykročit ze dveří a porozhlédnout se po jídelně, což se sice nezdálo zas tak těžké, ale byl tu problém. Hermiona neměla nejmenší tušení, kde se zrovna teď nachází. Předpokládala, že jídelna bude někde blízko vchodu, možná hned za prvním salonkem, určitě v přízemí, jenže kde byla ona? V prvním nebo druhém patře, v severním či jižním křídle obrovského sídla? A kde byl Draco? Měla to být snad další zkouška, možnost k dalšímu trestu?

Rozhodla se. Vydala se doprava, dlouhou prázdnou chodbou s cílem nalézt schody nebo nějaký jiný návod, jak se dostat do jídelny.

***

Zastavila se. Nebyla si jistá, co má teď udělat. Zda ho může vyrušit při jídle. Seděl k ní otočený zády a nedával na sobě znát, že by si všiml její přítomnosti.

Nakonec se odhodlala k pohybu a pomalým krokem se vydala k němu. Konec konců, řekl jí přeci, že má přijít sem, takže neviděla jediný důvod, proč by měla postávat ve dveřích. Už tak se dost zdržela při hledání cesty. I přesto, že šest let navštěvovala Bradavice a prakticky se staly jejím domovem, byla ohromena velikostí Malfoy Manor. Bylo to neuvěřitelné. Ona sama vyrůstala v domku se čtyřmi pokoji, středně velkou kuchyní a malou zahrádkou. Oproti domu jejích rodičů byl tohle zámek. Ne, jako chladný, nepřívětivý Bradavický hrad, za jehož jediné útulné místnosti považovala nebelvírskou společenskou místnost a knihovnu.

Zdi chodeb v Malfoy Manor byly vytapetovány světle zelenými erby se stříbrným nápisem, na podlaze se leskly lakované parkety a ve většině místnosti, do kterých nahlédla při své obchůzce, se nacházely tmavé teplé koberce. Po stěnách pak vysely snad stovky obrazů, jež si ji podezřívavě prohlížely, ale ani jeden z nich na ni nepromluvil, natož aby jí poradil cestu. Než došla do jídelny, musela Hermiona projít celé první patro a polovinu přízemí, aniž by někoho potkala. Dokonce ani nějakého domácího skřítka. Sídlo bylo liduprázdné, připadalo jí, jakoby tu byla sama jen s Dracem, to by ostatně částečně vysvětlovalo, proč ji propustil ze sklepení a nechal ji potulovat se tu volně a polonahou.

"Trvalo ti to," řekl potichu Draco, aniž by se na ni otočil a pokynul jí rukou, aby přistoupila ještě blíž.

"Omlouvám se, nemohla jsem najít…"

"Stačí," přerušil ji. Nemusel se na ni otočit, dokonce ani nepozvednul hlas a stejně okamžitě zmlkla. "Máš hlad?"

"Já -" nebyla si jistá, jestli to může přiznat, už tolikrát jí říkal, že nesmí o nic prosit, ale zároveň musela vždy odpovědět na jeho otázky.

"Tak?"

"Ano, mám."

"Dobře, posaď se ke stolu."

Seděl v čele dlouhé tabule a po jeho pravé i levé straně byly připraveny volné židle, před nimi však nebyly žádné talíře ani poháry na pití. Nic, jediné nádobí a mísy s připraveným vařeným jídlem stály před ním. Nakonec se rozhodla pro židli po jeho pravici, ale než ji stačila odsunout a posadit se, zastavil ji jediným dotykem ruky.

Hermiona nechápavě zvedla hlavu a pohlédla Dracovy do šedých očí.

"Sem," chytil ji za zápěstí, a zatímco ji přitahoval k sobě, sám se postavil na nohy a uvolnil jí svoji židli. Netušila, co to má znamenat. Proč ji nechává sednout si na své místo, do čela stolu.

"Máš hlad? Tak si sedni," prohlásil potichu a s malým úšklebkem ji pozoroval.

Hermiona se opatrně usadila na polstrované židli a vzhlédla k němu s otázkou v očích. Draco se sám od sebe natáhl pro mísu s jídlem, přitáhl ji blíž k Hermioně a mávnutím ruky ji pobídl k jídlu. Neptala se, co to má znamenat, nepozastavovala se nad jeho zvláštním chováním, byla jen vděčná, za možnost se konečně pořádně najíst.

Pečeně, z níž se ještě kouřilo, vařené brambory, pečivo, dušená zelenina a pohár sladkého červeného vína, Hermioně připadalo, že v životě neviděla lepší hostinu. Ještě si pamatovala, jak se Dracovy plazila u nohou a doslova mu líbala nohy za jediný okoralý krajíc chleba.

Snažila se jíst pomalu, ale nešlo to. Nedokázala se ovládat. Pravou rukou pevně svírala vidličku, na níž napíchla jeden z největších kousků masa a rovnou ho ukusovala, až jí z koutků úst a po bradě odkapávala mastná šťáva. Levou rukou do sebe střídavě házela brambory i zeleninu a žíznivě vyprazdňovala velký pohár, přesto se však častěji otáčela na druhou stranu a užívala si chuti šťavnaté pečeně. Tak dlouho už jí žaludek plnila jen vlažná polévka s rozvařenými kusy mrkve a suché pečivo, že dobře udělané, horké maso znamenalo skoro až bolestnou slast a uspokojení, které se skoro ničemu nerovnalo.

Po ne moc dlouhé době, kdy se stačila nacpat k prasknutí a vypila skoro polovinu džbánu vína (ještě nikdy jí nechutnalo tolik, jako dnes), Hermiona zpomalila a konečně dopřála svým chuťovým buňkám tu pravou extázi, až do chvíle, kdy ucítila Dracovy ruce na svém těle.

V jednom okamžiku se Hermiona vrátila do reality. Uvědomila si, že je stále vězeň, že se sama dostala další ponižující situace a hlavně to, jak blízko Draco stojí.

Hermiona přestala jíst a se zatajeným dechem čekala, co se bude dít. Malfoy pomalu dlouhými prsty přejížděl po její šíji až k okrajům volného županu, jež držel na jejím těle jen díky ledabyle zavázanému pásku. Nedalo mu moc práce odtáhnout látku od kůže a dostat se pod ní.

Chvíli pokračoval dál v něžném laskání svými prsty a rty ze zadu přitisknutými na její krk, než ji konečně chytil v podpaždí a vytáhl na nohy, aby ji donutil si znovu sednout, tentokrát však na stůl a čelem k sobě.

Nejdřív jí z brady jemně setřel šťávu z masa smíchanou s červeným vínem odkapávající jí ze rtů, pak ji však zamířil k okrajům jejího županu a rozhrnul ho tak prudce, že jí málem sklouzl z těla. Draco ji objal kolem pasu a přitáhl k sobě tak, že Hemiona musela pořádně roztáhnout nohy aby se k ní dostal tak blízko, jak chtěl.

Draco ji začal líbat. Nejdřív pomalu, pak rychleji a nakonec ji donutil mu oplácet hladové vášnivé polibky, jež ji nechávaly bez dechu a vláčnou v jeho náruči. Levou rukou položil na její pravé ňadro, zatímco druhá zamířila mezi její nohy.

Hermiona hlasitě vydechla, přivřela oči a nechala se unášet na vlně pocitů, které v ní vyvolávaly pohyby jeho prstů. Nevěděla, kdy přesně si lehla na tvrdou, naleštěnou desku stolu, ani kdy začala hlasitě sténat. Všechno ostatní, pocity, pohyby, zvuky, však vnímala mnohem víc, než kdy jindy.

Ucítila jeho ruku pod bedry, jak ji vytáhl zpět do sedu a přitiskl blíž k sobě. S námahou zaostřila na jeho obličej. Upřeně ji pozoroval zamyšleným pohledem. Dracovy oči se sice leskly touhou, přesto pohled, kterým ji propaloval, neodpovídal situace, ve které se nacházeli.

Normálně by Hermiona už dávno ležela buď přímo na tomto stole, nebo i na zemi s nohama doširoka roztaženýma a s ním nad sebou. Věděla, že přestože byl Draco zkušený jak v záležitostech sexu i ve skrývání svých myšlenek, tak s ní se nedokázal kontrolovat. Byl sice schopen prodlužovat škádlení, něžné i surovější polibky a dotyky, dokud i přes svou vůli hlasitě nesténala a neprosila ho, aby pokročil, přesto když už se dostal tak daleko, nikdy z ničeho nic nepřestal, nikdy nezpomalil, šel si tvrdě za svým, nehledě na její pocity.

Hermiona věděla, že se ji, od prvního okamžiku, z nějakého důvodu většinou snaží uspokojit. Myslela si, že jde nejspíš o další stupeň ponížení, aby jí ukázal, že není nic víc než jeho otrok, hračka.

Ne vždy mu ta snaha však vydržela. Někdy se jí věnoval třeba i celou noc, jindy mu to netrvalo déle než deset, často i pro ni bolestných, minut. Dokázal být něžný i krutý zároveň, způsoboval jí bolest i slast a neustále dokazoval, že si s ní může dělat, co chce.

Dnes to však bylo jiné. Díval se na ni zvláštním pohledem, tak znepokojujícím, že se bezděčně roztřásla. Nevěděla proč, ale byla si jistá, že v tuhle chvíli je něco jinak. Jestli špatně nebo dobře však nevěděla.

Hermiona se rozhodla, opatrně zvedla ruce, natáhla se blíž k Dracovy a začala mu opatrně rozepínat pásek kalhot, až se postupně dostala i k poklopci a oblečení i se spodním prádlem stahovala dolů, dokud se neuvolnilo a sesunulo na zem.

Beze slova ji pozoroval. Nepokoušel se jí bránit, ale ani pomáhat. Stál před ní bez hnutí s rukama položenýma kolem jejího pasu.

Jemně ho od sebe odstrčila, sklouzla ze stolu a mírným tlakem ho donutila posadit se na jeho židli. Hermiona zůstala stát několik centimetrů před Dracem s narovnanými zády a začala si pomalu rozvazovat pásek od županu. Dělala to pomalu a uvolněně, už dávno si zvykla být před ním úplně nahá.

Draco ji dál pozoroval bez hnutí, jen jeho oči několikrát zamířily jiným směrem, když sledovaly pohyby jejích rukou. Tmavý župan dopadl s měkkým žuchnutím na zem, když Hermiona zatřásla rameny a on ho sledoval pohledem. Trhl trochu hlavou, když Hermiona udělala další krok k němu a levou nohou vykročila stranou tak, aby si mu mohla bez problémů sednout na klín.

Jednou rukou se opřela o jeho rameno a druhou zamířila mezi jeho nohy. Chytla ho, jemně promasírovala, až Draco hlasitě vydechl a nakonec se na něj posadila, pevně přitisknutá k Dracovu hrudníku.

Když se poprvé pomalu nadzvedla a pak rychle dosedla, mladý Malfoy potichu zasténal, zvedl ruce, položil dlaně znovu na její boky a pevně ji k sobě přitiskl. Přesto stále neudělal nic, aby získal víc kontroly, nechal Hermionu, aby se pohybovala svým vlastním tempem tak, jak se jí to líbilo. To ona teď byla ta, která určovala tempo a vůbec poprvé se s ním doopravdy milovala ze svého rozhodnutí. Dřív ji k tomu musel vždy dát alespoň pokyn, dnes to udělala sama od sebe a pomocí svých vlastních pohybů, zvolené rychlosti a polibkům, kterými ho sama od sebe zasypávala, se postupně propracovávala k jeho i svému vlastnímu vrcholu.

A ve chvíli, kdy ucítila, jak jí v podbřišek sevřela silná křeč a jeho prsty se bolestivě zaryly do jejích zad, hlasitě zasténala.

"Draco."
 

49 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maya99 Maya99 | 5. srpna 2010 v 19:29 | Reagovat

No teda... úžasný. Naprosto úžasný, krásný a Draco...ten je prostě dokonalej.
Já chci další, tohle je jako droga... moc moc velká droga a já si nemyslím, že by ses za tuhle kapitolku měla stydět, naopak.
Nevím, co ještě bych měla říct, ačkoliv mám chuť ti toho vykládat tolik, že... by ti asi ruplo ve šklebli :-)
Vážně nádherný...asi se rozplynu. takže se do sebe konečně zamilovali? No, i když, konečně?

2 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 19:39 | Reagovat

Wooooooooooooooooooow!!!!!! Perfektní, mě též lechtalo v podbříšku. Mám výhodu i nevýhodu, že si to dokážu představit sama na sobě. No, když někdo mučí a ubližuje, tak to cítím s tou postavou a velmi intenzivně. Zvláštní...
Tohle byla moc hezká kapitolka a moooooc se těším na další. Ten konec prostě super! :)

3 Shiroa Shiroa | Web | 5. srpna 2010 v 20:04 | Reagovat

Oh... úžasný... to, jak ty vše dokážeš napsat, s tvým stylem, naprosto úžasný.
Sice stále lituji Hermiony, no aspoň už se jeho chování zlepšilo:-D

4 Nel-ly Nel-ly | 5. srpna 2010 v 20:06 | Reagovat

Maya: tak šup na icq a mluv, mluv, mluuuv :D já si to ráda vyslechnu a třeba mi pomůžeš se posunout... protože poslední dobou to jaksi nejde :(
i když tedy nevím, jak to bude s tou jejich domnělou "láskou"

Bell: no, tak teď to přeci jen byla její vůle (když zapomeneme, co předcházelo :D), ale jinak vžívání se do postav, to je problém a zároveň výhra, protože když já, když se u nějakých (naštěstí ne u všech) nedokážu vžít do děje, tak nemůžu pokračovat

5 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 5. srpna 2010 v 21:03 | Reagovat

pekná kapča ;), nakoniec sa do nej Draco zamiluje, tada - ak už nie je :D, čo by bolo super

6 Dorea Dorea | Web | 5. srpna 2010 v 22:43 | Reagovat

no já si myslím, že to bylo skvělé, akorát jsem zvědavá jestli to bude vážně láska a ne jen syndrom vězně a věznitele, já bych se osobně přikláněla k téhle verzi a jsem zvědavá jaký to bude mít konec,  protože na happyend to podle mě moc nevypadá, ale k téhle povídce by to snad ani škoda nebyla.... díky a těším se na pokračování:)

7 Si... Teda hovno! Guenon:D Si... Teda hovno! Guenon:D | Web | 6. srpna 2010 v 1:02 | Reagovat

Dobře. Zase se zviditelním jakožto čtenáře - stydím se, ale s koncem blogu jsem ostudně přestala komentovat a pokračovala ve čtení.
Takže - tahle povídka je... nádherná. Miluju jí, a tebe, za to, že sjí napsala.
Miluju Draca. Toho tvého obzvlášť. A... bojím se, že ´hepáč´ se nedostaví.
Ale... je to krásný. Krásnej příbeh, krásný zpracování. kéž by to existovalo i reálně... :) (vidíš, dostalas mě až k zasněnýmu hekání! To je zlý...:D:D)

8 Moreen Moreen | Web | 6. srpna 2010 v 11:51 | Reagovat

teda, to se povedlo, vážně! úžasná kapitola, je mi jedno, jak dlouho jsi to psala, rozhodně to na tom není vidět, je to prostě dokonalé! úžasně popsané, však už jsem čekala, kdy se hermiona chopí iniciativy :-D a draco byl v téhle kapitole úžasný, takhle se mi líbí! i když draco trýznitel taky není k zahození :-D akorát ty krysy na začátku byly teda odporné, ale to asi k vězení patří no.. jen se začínám čím dál víc děsit konce..
a víš co? ten název mi k povídce pasuje čím dál víc :-)

9 kami kami | Web | 6. srpna 2010 v 14:40 | Reagovat

no nato, aká je táto poviedka dobrá a kapitola úžasná, tak sa mi zdala krátka a nie dlhá. Ty vieš predsa aj dlhšie. :) Super. S týmito dvoma ti to naozaj ide. :)

10 Nel-ly Nel-ly | 6. srpna 2010 v 15:52 | Reagovat

Za prvé všem moc děkuju za komentáře :) zas se tu usmívám, jak malý dítě nad lízátkem :D

Dorea: nechala bych se překvapit, jak říkám, happyend má podle mě mnoho různých podob :) i když svatba a tucet dětí to asi doopravdy nebude...snad už příště

Guenon (sakra, tohle si budu těžko pamatovat!:D): jsem ráda, že jsi zpět a komentuješ :) tvoje energické komentáře mi chyběly :(

Moreen: doufám, že to není vidět :D protože já si to pamatuju a stále mám noční můry..Draco je cukroušek, i když dost hořký :D (neodporuje si to?)
Vzhledem k tomu, že za název vděčím tobě a že jsi snad první, kdo tam to "světlo" vidí, tak ti znovu moc a moc děkuju

kami: hej!:D ještě stránku a byla by dvakrát delší než minulá! tss a já se snažila vás neunudit... Tahle dvojice mě doopravdy baví (tedy spíš Draco mě baví, že ano :D), jen potřebuje nápad, protože představa romantické povídky, kde se daj jaksi taksi dohormady mi k nim nejde...

11 Piece Piece | Web | 6. srpna 2010 v 20:11 | Reagovat

No, dobře, porušuju omezení, ale kdy ne, když se tu objeví... Nicméně, děláme, že je mi patnáct:D

Povídka je nádherná, s potěšením hltám každé tvoje slovo. Je úžasné, jak mě dokážeš vtáhnout do děje. Mám ráda tvojí Hermionu a miluju Draca v téhle povídce. Deptá mě nevyzpytatelnost příběhové linie, ale bez toho by si to nebyla ty, takže je to všechno jenom další plus. Je to prostě nádhera:D

PS: Krysy byly vážně, ale vážně nechutný, nevim, jestli bych se z toho oklepala tak rychle jako ona... Počkat, asi bych se nikdy neoklepala:D

12 Piece Piece | Web | 6. srpna 2010 v 20:12 | Reagovat

Jo, abych nezapomněla. Na icq si tě přidám moc ráda, jenom musim rozběhnout net:D

13 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 20:25 | Reagovat

Bellinka bříško? Neříkej! Mě se to teda taky zdálo při její 1. scéně(Tkalcovská ulice), ale jen trošku. V 2.(útok na doupě) to už ne. A při třetí jsem to zamítla úplně. Ono Helenka ne že by byla nějaká modelka štíhlá, to ne. Ale nedá s říct, že je tlustá, ani že má nadváhu. Takže já ti budu muset vtlouct do hlavy ,,Není tlustá!!!" xD
Ps: Já to dělala v Zoner Photo Studio 12 a byly to mé úplně první pokusy v něm.
Pps: No, ,,čistota" k Belle opravdu moc nejde. Teď nemyslím hygienu, na té si nejspíš zakládá, kdyby ne, vypadala by pořád stejně, jako když vylezla z Azkabanu. Ale rozhodně si jí nedokážu představit jako ,,čistou hodnou pannenku"
To by byl spíš Harry panic se třema vlastníma dětma, než aby byla Bella hodná, neposkvrněná panna xD :-D

14 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 20:25 | Reagovat

U Salazarových trenek, já toho napsala xD!

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. srpna 2010 v 20:35 | Reagovat

Piece: když získám další čtenáře... :D ne, ten Rating funguje jako upozornění, čti si co chceš, že jo :D ostatně v týhle době, kdy se v Anglii vyrábí kondomy pro dvanáctiletý kluky a existuje televize, tak je to stejně zbytečný... ale být to tam musí
No jo, krysy, přeci jen to nemá být nějaká romantická ulejvárna :D a myslím, že se neoklepala, jen toho má mnohem víc

Bell: ha! káplas na to :D a už máš taky odpověď, kapitánko :D

16 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 22:33 | Reagovat

[15]: Jj, hihi :D

17 Jenny-sbx))♥ Jenny-sbx))♥ | Web | 8. srpna 2010 v 17:44 | Reagovat

woooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooow tak to bylo...úžasné,nádherné..PERFEKTNÍx)))))

18 Doctorex Doctorex | E-mail | Web | 10. srpna 2010 v 13:29 | Reagovat

Hmmm...tak jo, už se mi to zdá trošičku přehanané. Ale není to špatné. Taková pěkná povídka na uklidnění.

19 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. srpna 2010 v 0:24 | Reagovat

Jenny: díky :)

Doctorex: přehnané v čem? :D jestli v tom, že je to zbytečně dlouhé - souhlasím a že se tam objevují romantické prvky? no jo, dívčí pohled :D ale už nebudu dlouho prodlužovat vaše /naše/ trápení :D doopravdy ne

20 jess jess | 15. srpna 2010 v 13:27 | Reagovat

nel-ly já tě přetáhnu :D... to je úžasný.. napiš další díl.. já už to nevydržim :D.... tahle povídka je prostě nej...

21 chillychilly chillychilly | Web | 15. srpna 2010 v 21:42 | Reagovat

tak to bylo úžasné, teda, doufám, že to nebude trvat dlouho a přibyde nová kapitola :), ale vážně, stává se ze mně úchyl...nebo jím možná jsem, ale jenom skrytě, mno, teď už ne :D
každopádně se mi líbí nevyzpytatelý Draco, u těch "zlých" by to tak mělo být, jinak by nebyli zajímaví... a teda, taky doufám, že to nebude happy end, to by mi zkazilo představy, ale jinak, nechám se překvapit :)

22 Lilly Lilly | Web | 25. září 2010 v 19:00 | Reagovat

skvělá, úžasná povídka, chtěla byh se zeptat jestli bude pokračování, těším se jak se to bude vyvíjet dál a jak to dopadne

23 Nel-ly Nel-ly | 25. září 2010 v 21:13 | Reagovat

jess: a teď se ještě víc stydím za to, jak moc zpomalená jsem :(

Chillychilly: jo trvat dlouho, ale o tom by se dalo stále polemizovat :)
jestli ty jsi úchyl, tak co pak já? :D myslím, že je to zdravý, jiný styl psaní a zlý Draco je přeci tááák krásný

Lilly: :D heh, já pevně doufám, že ano, ale kdy? to ví jen... no autor očividně ne :)

děkuji

24 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 10. října 2010 v 18:58 | Reagovat

tak tohle je taky naprosto úžasný :D Draco a jeho tetička jsou správně úchylní...pomale mi začínají konkurovat :D  :D  :D To ne já úchylná nejsem...občas. no to je fuk. Doufám, že brzo přidáš další kapitolu

25 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. října 2010 v 19:12 | Reagovat

pokračování.... už jsem párkrát začala a hned skončila :) domyšleno bylo, ale jak se k tomu dostat? to už jsem zapoměla :)

26 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 15. října 2010 v 23:42 | Reagovat

že by se to v dobro obrátilo? :D

27 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 10:51 | Reagovat

no, ta to si musí ještě samy chvíli vyřešit :) já mám v tuhle chvíli naprostý zásek, ale moc díky :) za všechny komentáře, obdivuju, že se ti do toho chtělo :D

28 evi evi | Web | 31. října 2010 v 1:16 | Reagovat

Tak teda jako já si tady začtu do povídky a on je v nejlepším konec? To není fér! Ze zlého Draca se stává hodný Draco, Hermiona se nám tam pěkně zabydluje, člověk už neví, jestli holka jen trpí Stockholmským (nebo jakým) syndromem nebo se jí Draco vážně dostal pod kůži a on konec8-) Tak se rovněž přidávám ke zdejším čtenářům dožadujícím se pokračování:D

29 Nel-ly Nel-ly | Web | 31. října 2010 v 11:11 | Reagovat

Moc děkuju, vážně moc... že ses dostala až sem :D i když bych bývala radši, kdyby ses zasekla někde u čtvrté kapitoly, kde jsem taky měla skončit... protože ačkoliv vím, co se má stát, tak pokračování už má přes měsíc jen asi jeden odstavec

30 jess jess | 26. listopadu 2010 v 14:59 | Reagovat

[23]: Nel-ly... klídek... vím jaký to je bejt zpomalená :D.. já jsem zpomalená víc než dost :D

31 jojogirl jojogirl | E-mail | 3. prosince 2010 v 15:34 | Reagovat

Tohle je prostě úžasná ovídka...a proto prosiiiiim o pokračování..jako osttaní...opravdu...travim vedsinu casu hledani...povidek...na cteni...a tahle me teda dostala...uz ji ctu...aspon po 10...a budu asi jeste dlouho...proste je uplne dokonala....a hlavne....ty casti kde je z dracem....proste I LOVE tvojí povídku...a opravdu prosiiim...to pokracovaniii.. :-D  :-D  :-D

32 Kallia Kallia | Web | 8. prosince 2010 v 0:09 | Reagovat

pěkná, pěkná povídka :)a vůůůbec by mně nevadilo další pokračování :P vím, že někdy to je mazec něco napsat, donutit se, ale zahřeje tě to u srdíčka :P když uspokojíš naše touhy po další kapitolce :P

33 AjuŠka :) AjuŠka :) | Web | 8. ledna 2011 v 14:34 | Reagovat

To byla ta nejlepší povídka, co jsem kdy četla.Naprosto dokonale popsaný a všechno, to už jsem říkala mnohokrát.Prostě mě tahle povídka dostává do kolen, a to je jenom dobře :))

34 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 4. února 2011 v 16:44 | Reagovat

[32]: přesně, moc se mi povídka líbila a jen pevně doufám v nějaké její pokračování :)

35 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 21:56 | Reagovat

Wow, dost dobré :-) nestačím se divit, co ještě nevymyslíš ;-)

36 Sia Sia | Web | 26. dubna 2011 v 4:16 | Reagovat

To by mělo mít další díl! Doopravdy úžasné :-D

37 Zasněná* Zasněná* | Web | 27. září 2011 v 9:15 | Reagovat

Asi před sto lety (dobře, tak dávno to není :-D) jsem četla tuhle povídku na HP povídkách pro každého a říkala si, že by to chtělo pokračování. A teď přijdu k tobě na blog a koukám - 6 kapitol. :D
Je to tak zvláštní povídka. Zvláštní, ale přesto velice originální a zajímavá. Vztah mezi Dracem a Hrmionou se mi nezdá tak pohádkový, jako v jiných (ano i té mé) povídkách. Tohle je prostě reálnější, tajemnější a nápaditější. A e to skvěle odvedená práce.
Včera jsem četla Nelien dneska tebe a najednou mám pocit, že bych se měla jít se svým psaním někam schovat. :-x :D

38 Maysie Maysie | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 14:17 | Reagovat

Takže.. co říct? Hodně dobrý :)
Tajně jsem doufala, že ji necháš využít situace a utéct, ach jo :D

39 magiclilith magiclilith | 17. května 2014 v 23:22 | Reagovat

Kde je dalsi kapitola???? 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA