Dáno osudem (3)

26. srpna 2010 v 19:29 | Nel-ly |  Dáno osudem
3
Už zas bych si vrážela facky, ale nějak to jít muselo a vzhledem k tomu, že polovinu už jsem napsanou měla a nechtělo se mi to přepisovat, tak jsem se pokusila navázat - řekla bych, že nepoznáte kde :-P
Jinak, včera jsem strávila první noc a dnes den v novém bytě... přišlo mi to jaksi nezajímavý, prostě normálka :D (jen jsem spala na zemi, na kterou jsem se dokonce vešla! :D), ale teď už jsem zas "doma" a na netu... i když furt tahám krabice se starejma knihama a asi se brzy strhám :-(

P.S. tématem týdne je hudba, tak to musim stihnout něco vymyslet.... ale co? :D chtěla jsem zkusit songfikci, ale neznám žádný zajímavý text písničky, aby mi vnukl nápad...


"Připravena?"

Nervózně pohlédla do zrcadla na svůj obličej. Měl by mít nezdravě bílou barvu, možná dokonce nazelenalou, určitě by to jejímu nynějšímu stavu odpovídalo mnohem víc než to, jak vypadal její odraz, bez jediné chybičky. Daly si na něm tolik záležet, ona i její matka, makeup musel být bezchybný, vlasy dokonalé, šaty elegantní, tvořené několika metry drahého hedvábí a mušelínu, tak aby přesně odrážely luxus toho, co mělo přijít.


Vše muselo být dokonalé, vše bylo dokonalé, ona musela být dokonalá… Daphne se už nemohla dočkat večera, plesu a především svého osudu. Tolik se na tento den připravovala, tak často na to myslela.
Většinu svého života vyrůstala s vědomím, že tento den jednou přijde a vždy se tolik těšila.

Přesně si pamatovala den, kdy se rozhodlo o jejím životě, kdy přistoupila na cestu, jakou šla dnes. Daphne bylo tehdy necelých šest let, když její matka přišla k ní do ložnice, jako každý večer ji přikryla dekou až pod bradu, posadila se na kraj lůžka a políbila ji na čelo.

"Ach Daphne," zašeptala sladkým hlasem, který její dcera tolik milovala. Vždy, když na ni matka takhle promluvila, připadala si Daphne v bezpečí, byla v bezpečí, "jsi jedinečná. Nikdy, ať ti kdokoliv řekne cokoliv, nikdy nesmíš zapomenout na to, jak moc výjimečná si. Čeká tě skvělá budoucnost, Daphne, stačí se jí jen chytit a nepustit.

Tohle byla její skvělá budoucnost. Stane se manželkou Draca Malfoye, paní Malfoyovou a splní očekávání své matky, celé své rodiny. Matka ji vždy vychovávala ve vědomí, že ona je nejstarší dcera a jako taková musí být dokonalá. Vždy upravená, vychovaná, elegantní, tichá a hlavně se dobře vdát. Draco Malfoy pro ni znamenal splněný sen. V celé Anglii snad neexistovala prvorozená dcera čistokrevného rodu, která by nechtěla být na jejím místě. Měla se stát výjimečnou, přesně tak, jak to její matka řekla.

Daphne se usmála na svůj odraz v zrcadle, naposledy uhladila neposlušnou loknu, jež jí neustále spadala do čela a pomalu vstala.

"Připravena."

***

"Připraven?"

Zvedl hlavu a pohlédl na svůj odraz v zrcadle, na klidnou tvář s nečitelným výrazem, který doopravdy nebyl odleskem všech pocitů, jež se v něm v tuhle chvíli mísily. Trochu delší světlé vlasy byly sčesané podle rovné pěšinky a na sobě měl jeden z nejdražších, nejhonosnějších společenských hábitů, jaké by si obyčejný člověk nebyl ani schopen představit. Jenže Draco Malfoy nebyl obyčejný člověk, dokonce ani nebyl obyčejným kouzelníkem… Měl své povinnosti k rodině, společenské postavení, nesměl se rozhodovat podle sebe.

Jako Malfoy vždy dostal to, co chtěl. Jenže jako Malfoy mohl chtít jen to, co pro něj bylo dobré. Nezáleželo na jeho vlastních pocitech nebo názorech. Ačkoliv byl Draco členem jednoho z nejbohatších a nejvýznamnějších rodů v celé Anglii, neměl právo skoro na nic, co přesně neodpovídalo kouzelnické etice, pravidlům, k nimž byl vychován.

Draco si uvědomoval, co pro něj dnešní večer znamená. Proč se koná ples, na nějž jeho rodiče pozvali snad všechny členy nejvyšší kouzelnické smetánky včetně samotného Ministra kouzel. Dnes se měl rozhodnout, dnes si měl vybrat svoji budoucí ženu. Partnerku, s níž stráví zbytek svého života.

Moc dobře věděl, co to pro něj znamená. Malfoyové nikdy neměli aférky, ať byl jeho otec jakkoliv, hrubý, arogantní, někdy snad i tyranský nebo dokonce sadistický, nikdy svou ženu nepodvedl, ačkoliv ji nikdy nemiloval a neměl ji dokonce ani v úctě a Draca čekal ten samý osud.

Jeho manželka měla být zároveň jedinou ženou jeho života, protože ve chvíli, kdy se Draco ožení, nebude už nikdy existovat žádná jiná než ona.

Bylo to nepředstavitelné. Spojit svůj život s jedinou dívkou, být oddaný ženě, kterou nemiluje, po celý svůj život. Dracovy bylo čerstvých šestnáct let a hormony mu proudily v krvi stejně, jako ostatním chlapcům jeho věku. Dívky se mu líbily, rád jim koukal na ňadra i na zadek, často si představoval křivky jejich nahých těl a vždy se přitom dokázal uspokojit.

Koncem minulého školního roku, na oslavě svých šestnáctých narozenin, se dokonce dostal až na poslední metu. Poprvé byl s dívkou, a ačkoliv to nebylo dlouhé a nepodal nijak zvláštní výkon, chtěl si to brzy zopakovat.

Například Pansy Parkinsonová, jeho spolužačka z ročníku, nebyla k zahození. Jistě, nebyla to zrovna kráska a už vůbec nebyla chytrá nebo důvtipná, ale měla jednu důležitou výhodu. Milovala ho, dalo by se říct, že Draca přímo zbožňovala a on si byl jistý, že by pro něj udělala cokoliv, by si řekl. Ne, nebyla krásná, měla příliš rypákovitý nos, úzké rty, malá vodnatá očka, ale nedalo se jí upřít, že má ženskou postavu - dlouhé nohy, obstojná prsa, kulatý zadeček, určitě byla mnohem přitažlivější než dětsky vyhlížející Daphne.

Jistě, Draco věděl, že Daphne doroste do vhodných křivek, ale… Vůbec ho nepřitahovala, nikdy. Byla příliš vysoká, příliš hubená, příliš - dokonalá. Draco si vždy představoval vášnivou, ohnivou, nepředvídatelnou dívku. Daphne byla příliš dospělá. Už když ji poznal, byla taková, jednoduše dokonalá. Chovala se dospěle, přesně podle pravidel a etikety, byla prototypem aristokratické bohaté ženušky, a to už od svých osmi let. Přesně taková, jakou by si pro něj jeho rodiče představovali, přesně taková, jaká ho nikdy nepřitahovala.

A pak tu byla její mladší sestra, Astorie. Malá roztomilá Ria, která se vždy dostávala do všech možných malérů. Padala z koštěte, stavěla se mu na odpor, hádala se s ním a většinu doby svým chováním jeho matku spíš pobuřovala, než cokoliv jiného.

Draco na ni však nikdy nemyslel jinak, než jako na malé zlobivé dítě, s kterým šijí všichni čerti. Přestože mu neustále opakovala, že je jen o necelé dva roky mladší než on, jemu se to zdálo jako propastný rozdíl. Ona byla to malé dítě, co vlezlo všude, kam nemělo a její starší sestra byla ta dospělá dívka, která nikdy nedokázala nic vymyslet a vždy mu na všechno přitakala.

Za těch více než pět let, co Astorii neviděl, na ni Draco čas od času pomyslel. Co asi Ria dělá? Jak se jí ve Francii daří? Jaká teď je?

Chyběla mu, když přijel ze školy na prázdniny domů, často samozřejmě i s Daphne, vzpomínal, jaké to bylo, když Astorii učil létat na koštěti, když ji pošťuchoval, když se s ní smál. Ale jako všechny vzpomínky, i tyhle se postupně rozmazaly, zešedly a nahradily je jiné, novější, přesto na to malé blonďaté strašidlo nikdy nezapomněl a teď, když ji před několika dny najednou spatřil na mramorových schodech ve vstupní hale jejich sídla? Všechno se mu vrátilo, bylo to zpět, jako mávnutím kouzelnické hůlky a co víc, Draco si najednou uvědomil, že Astorie doopravdy není o tolik mladší než on sám.

Jistě, stále sice byla malá, i když to vzhledem k jeho výšce, nebylo u dívek nic neobvyklého, byla jaksi roztomile malá, jakoby se ho i tou výškou snažila pobídnout, aby ji sevřel v náručí a chránil jako tu nejcennější křehkou křišťálovou sošku. Nynější Astorie byla oblečená v dlouhém elegantním tmavě modrém hábitu, který se jí hodil k azurovým očím. Měla dlouhé, trochu vlnité, blonďaté vlasy, i když zdaleka ne tak světlé, jako její sestra. Dracovy se to však líbilo mnohem víc, její vlasy měly hned několik odstínů různých barev, od hnědé přes měděnou až k blonďaté a zjevně násilím zotročené vlny vypadaly, jakoby se neustále snažily vymanit z okovů tvořených modrými stuhami a pérky.

Ne, Astorie nebyla ani zdaleka dokonalá, ale byla… Přitažlivá, zjistil Draco ke svému obrovskému údivu. Velice přitažlivá. Svou výškou ani hubeností se nemohla rovnat Daphne, ale co jí chybělo v těchto směrech, odráželo se naopak na jiných částech těla. Ve svých asi patnácti letech, na prahu dospělosti, se stala žádoucí ženou, z jejíž
křivek Draco nemohl spustit oči.

Podle všeobecného mínění byla ze sester Greengrassových Daphne ta krásnější, dospělejší, vhodnější, ale Draco byl na pochybách, ještě víc než předtím, kdy mu Ria na pět let zmizela z očí.

Postavil se na nohy a naposledy uhladil lesklý společenský hábit.

"Připraven."

***

"Vypadáš nádherně," uslyšela za sebou známý hlas a na tváři se jí okamžitě objevil upřímný úsměv, který zakryl tu hroznou nervozitu.

"No, řekla bych, že ty už mě dávno předčíš," odpověděla Daphne s úsměvem, když se otočila čelem ke své mladší sestře. Astorie vypadala doopravdy úžasně. Byla úplně jiná, něž jakou si ji Daphne pamatovala. Z malé nezbedné holčičky vyrostla přitažlivá mladá dívka, měla v sobě něco… Nevěděla, jak přesně to pojmenovat, ale byl to důvod, proč se na ni těch několik chlapců, kteří se na ples dostavili a které Daphne poznávala ze školy převážně z vyšších ročníků Zmijozelu, tak často otáčelo. Bylo to něco v její chůzi, výrazu tváře, zaoblené postavě… Daphne si ihned všimla, že přestože všichni vždy říkaly, že ona je ta krásnější a dospělejší, Astorie nebude mít o chlapce nikdy nouzi.

"Já?" zasmála se zvonivým smíchem a v očích se jí rozežehly pobavené jiskřičky, v takovou chvíli doopravdy připomínala tu malou, rozdováděnou holčičku, kterou si Daphne pamatovala a tolik milovala. Nikdy nedokázala matce odpustit, že je se sestrou rozdělili. Byly jedna krev, ač byly tak odlišné, vždy se doplňovaly, patřily k sobě, jako dvě strany jedné mince. "Neblázni, nikdy nebudu tak hezká jako ty. Jsi překrásná, Draco má velké štěstí."

Snad si to bude myslet i on, pomyslela si trochu pochmurně Daphne. Přestože s ním v posledních letech strávila tolik času, chodila s ním do školy, vídala ho o prázdninách, nikdy ho nedokázala plně pochopit, prokouknout tu pevně střeženou chladnou masku nezájmu, jež dával na odiv světu. Nakonec se smířila s tím, že ho možná nikdy úplně nepozná, ale toho dělalo snad ještě přitažlivějším, než předtím. Nikdy ji nepřitahoval jiný chlapec, žádný jiný se jí dokonce ani
nelíbil. Draco byl ten jediný… Ale Daphne věděla, že ona v jeho životě takové místo nezaujímá. Věděla, že je mnohem zkušenější než ona, která v životě ani nepolíbila žádného chlapce. Věděla, že měl hodně dívek, znala je. Vždy stála v postranní a pozorovala je, záviděla a čekala. Čekala, až se k ní jednou vrátí, nikdy to však neudělal. Draco jí nikdy nevěnoval více pozornosti, než jen rodinné známé, své spolužačce z ročníku. Vždy se k ní choval s chladným nezájmem, společenskou úctou. Nedalo se říct, že jsou přátelé, nebyli… Neznamenala pro něj nic. Nic kromě okovů, jež ho k sobě měly brzy pevně připoutat, pokud si ji vybere. I o tom Daphne přese všechna přesvědčování ze strany Dracovy i její rodiny pochybovala. Co když ji nebude chtít. Co když… Ne, tohle byly hloupé úvahy. Už to tu bylo, matka říkala, že si ji draco vybral, musel si ji vybrat, koho jiného? Nikdo jiný už ji neohrožoval. Dnes, dnes spojí svůj život s jejím, dnes se stane snoubenkou Draca Malfoye.

"Daphne," pomalu se otočila za hlasem a mírně se uklonila.

"Lady Malfoyová," pozdravila potichu s očima uctivě sklopenýma k zemi. Vždy to takhle dělala, naučili ji, prokazovat Narcise tu nejvyšší úctu.

"Daphne, má drahá," pokračovala žena nadneseně, jak se k takové hostitelce hodilo, "vypadáš dnes doopravdy nádherně."

"Děkuji."

"Nemáš zač, za pravdu nemusíš děkovat. Dnes je pro tebe důležitý den, pro nás všechny. Vím, že své rodině neuděláš ostudu," probodla ji zářivě modrým pohledem.

"Udělám vše, co budu moci," vyhrkla pohotově Daphne a cítila, že má srdce až v krku. Takže to byla pravda, Draco řekl své matce, že si ji vezme.

***

Šumění způsobené tichým hovorem ustalo přesně ve chvíli, kdy se syn majitele domu postavil, aby pronesl svou děkovnou řeč.

"Mockrát vám všem děkuji, že jste přišli," prohlásil Draco a rozhlédl se po přeplněném sálu. "Dnešní den, jak už většina z vás tuší, nemá sloužit jen jako opožděná oslava mých sedmnáctých narozenin a zároveň oslava začátku roku, ale jeho součástí je ještě jedna, pro můj život velice zásadní, událost."

Zhluboka se nadechla. Tak už je to tady.

"Rád bych využil této příležitosti," pokračoval zvučně a jeho hlas ani jednou nezakolísal. Byl zvyklý mluvit před lidmi, uměl dodržovat veškerou etiketu a skvělé chování, "a před zraky vás všech udělal nejdůležitější krok svého života. Nastal čas, abych se konečně stal dospělým člověkem a vyšel vstříct budoucnosti po boku dívky, pro mě nejvhodnější. Dovolete mi tedy, abych
ji dnes a tady, s vámi všemi jako svědky, požádal o ruku." Zdálo se, jakoby měl celou řeč nacvičenou. Možná, že to byla i pravda, musel být dokonalý.

Daphne trochu posunula ruku, pevně na krátký okamžik stiskla dlaň své sestry a periferně zahlédla Astoriin povzbudivý úsměv. Stejně jako všichni ostatní i ony věděly, co teď bude následovat.

Draco zasunul pravou ruku do kapsy dlouhého habitu a vytáhl malou sametovou krabičku.

Zastavilo se jí srdce.

Pomalým krokem se vydal jejich směrem.

Srdce se znovu rozběhlo jako splašené, až se bála, že jí co nevidět vyskočí z hrudi.

Zvedl hlavu a pohlédl jí do očí.

Pokusila se na něj usmát… zhluboka se nadechla a připravila se k malému kroku kupředu, aby jí mohl požádat o ruku, navléknout prsten na ruku a…

"Astorie, staneš se, prosím, mou ženou?"
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 _°Shelm!nk@°_ _°Shelm!nk@°_ | Web | 26. srpna 2010 v 19:36 | Reagovat

http://fashion.blog.cz/1008/zalozeni-nove-rubriky - přihlašte se prosím do této rubriky ;-) Omlouvám se za reklamu, ale jsem fakt zoufalá... ;o) P.S. hledala jsem rubriku reklamy, ale nenašla jsem ;-)

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 26. srpna 2010 v 20:06 | Reagovat

to je dokonalý! už se nemůžu dočkat pokračování :-D

3 Jenny-sbx))♥ Jenny-sbx))♥ | Web | 26. srpna 2010 v 20:12 | Reagovat

wow..ale docela jsem to čekala páč Draco už o ní přemýšlel a tak..Ale myslím že Daphne nebude nadšená..=D těším se na další..Jo a mimochodem hrozně se mi líbil Dracův proslov na uvítanou..=)

4 Liliane Evans Liliane Evans | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 20:17 | Reagovat

ja mám dokonalý deň!!! tepa pridala kapču ku Anne, niekomu sa hrozne páči moja nová poviedka a ty si pridala kapču s dokonalým koncom!!!! ufff,... dúfam, že sa dožijem zajtrajška :D, krásna proste nádhera, aj keď som na 99,9% vedela, že to tak dopadne :D, som zvedavá ako to bude pokračovať :-):-):-):D :-):-):-)

5 Nel-ly Nel-ly | 26. srpna 2010 v 20:26 | Reagovat

C.ind.ere.lla: děkuji :)

Jenny: já věděla, že je to každýmu jasný, tak jsem to tam šoupla rovnou bez zdržování

Lily: tak to jsem ráda, že jsem přispěla ve správnou chvíli ;)

6 kami kami | Web | 26. srpna 2010 v 20:29 | Reagovat

Páni! To je koniec, obávam sa, že aj pre Draca, ak nebude dostatočne rýchlo utekať. :-D Už sa nemôžem dočkať pokračovania, tak ho čo najrýchlejšie prosím napíš. :-)
Ono by nebolo zlé, keby si napísala nejakú poviedku na text piesne. Už dávno som niečo také nečítala.

7 Angel Angel | 26. srpna 2010 v 20:33 | Reagovat

Dokonalé. Nenapínej nás tak moc... pokračování prosííííííííím co nejdřív. 8-)  Nemá to chybu

8 Maya Maya | 26. srpna 2010 v 21:42 | Reagovat

No ty vado! Tohle mi nedělej, já ke konci ani nedýchala! Fuj! To byl šok! (nechápej to špatně, já jsem byla úplně v sedmým nebi, když řekl tu poslední větu, ale takovýhle ukončení a tak...fuj)
Ale chudák Daphne, i přes to, že je prostě...jinačí a horší než Astorie...byla to docela podpásovka. Snad se z toho vylíže a nebude dělat problémy.
Teď jsem jen zvědavá na Riu, jak to všechno přijme a tak, protože podle mě do Draca není zamilovaná, spíš ho bere jako kamaráda a bude mu to teď vyčítat. Ale rozhodl se správně, o tom není pochyb.
Moc se těším na dalkší kapitolku, takže mě moc nenapínej, potože moje tepové frekvence se ještě neustálila :-)

9 Dorea Dorea | Web | 27. srpna 2010 v 20:28 | Reagovat

tak to jsem zvědavá na reakce Luciuse a Narcissi a samozřejmě taky na reakce Astoriiných rodičů, tyhle dohody nejsou žádná sranda, to jsem zvědavá jak se z tohodle Draco vybruslí, doufám, že ho nenecháš na holičkách ;-) děkuji za kapitolu a šup sem s pokračováním :-D

10 lina lina | Web | 28. srpna 2010 v 11:41 | Reagovat

áá..ani nevíš jak mi o připomnělo ten film o Sissi, když Franz Josef přešel Nené a vrazil jí ten pugét růží....ach tu scénu miluju:D

11 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 28. srpna 2010 v 13:20 | Reagovat

Nel-ly, proč? Řekni mi proč nám to děláš? :-( Člověk se těší jak idiot na novou kapitolu, je šťastnej jak blecha, když konečně přibude a ty ji ukončíš TAKHLE SPROSTĚ NEUKONČENĚ! Totalitu na tebe a pak válku! Kdo to má vydržet, po takovéhle kapitole? Co? No zkus si to někdy! No hlavně že si spíš v nějakém bytě! :-D Já kvůli tomu pokračování ani spát nemůžu a ty se vesele vyvaluješ na nějaké zemi!
Omlouvám se trpím lehce agresivnímiáchvaty, ale už je mi lépe...No já chudáka Daphne upřímně lituju, jak je natěšená, nervózní, nachystaná, připravená a zatím Draco uvažuje o Pansy Parkinsonové a o její sestře. I když mám Astorii o moc radši než Daphne, s Daphne soucitím a mám strach že to Astorii nikdy neodpustí. Draco ale udělal správnou věc, ti dva se k sobě neuvěřitelně hosí, jenom asi chvilku potrvá než si toho všimne i Ria, která ho zatím bere jenom jako kamaráda. Nemůžu se dočkat jak všichni zareagují na jeho rozhodnutí, jak se budou tvářit Lucius a Narcisa, co Astroie udělá...prostě rychle přidej pokračování, neo ti podpálím blog(a věř mi, že vymyslím jak)! :-D

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. srpna 2010 v 15:10 | Reagovat

kami: no běžec to není, ale já po něm žádný sportovní výkony chtít nebudu, to slibuji :)

Angel: děkuji :) a... snažím se :D (kecá!)

Maya: prý horší :-( chudinka moje malá, vždyť je v podstatě dokonalá

Dorea: no uvidíme, myslím, že dopředu zas tak moc neuvažoval a co nejvíc, netuší, jak bude reagovat jeho vyvolená... Malfoy no, nejdřív on a pak zbytek

lina: pššššt :D já doufala, že si to nikdo neřekne, mě to taky došlo :D ale přísahám, že až potom, co jsem si to tu vložené znova přečetla.... ach ta originalita

Elin: jej, tak teď abych se bála :-( ale já se fakt snažím! :D v podstatě
no, nevím, jak moc ho brala za kamaráda, ale myslím, že to s ní doopravdy nebude mít jednoduché a Daphne? věřím, že bude mít ještě svoji velkou roli ;-)

13 Moreen Moreen | Web | 29. srpna 2010 v 19:16 | Reagovat

chacha, já to věděla! stává se ze mě vědma! to už je několikátá kapitola (teda ne u tebe, ale tak všeobecně), kde jsem uhodla, co se bude dít.. takže až se v televizi objeví zpráva o novém proroctví, hledejte za tím mě! :-D super kapitola, hrozně se mi to líbilo, zvlášť to střídání pohledů.. doufala jsem, že to dopadne, tak jak to dopadlo. i když si myslím, že chudák daphne, ta bude mít strašný šok, přeci jen, ona ho měla ráda, přitahoval ji, a on ji svým způsobem zradil. stejně tak jsem zvědavá na reakce rodičů, ale hlavně na astorii..

14 Shiroa Shiroa | Web | 31. srpna 2010 v 11:39 | Reagovat

hihi, jsem si to myslela:-D ale o pokračování a reakci ostatních nemám vůbec tušení... tkaže piš piš piš!! :-D

15 lucrecia lucrecia | Web | 26. září 2010 v 15:06 | Reagovat

Tak samozřejmě, že jsem tento okamžik čekala už od začátku, ale vubec mě nezklamal. Jak Draco mluvil a pak k ní šel, tak jsem byla napnutá k praskuntí. A pak když řekl Astorie, tak jsem se rozsmála úlevou. Ale je mi hrozně moc líto Daphne, musí to být pro ní ostuda a ještě lomené srdce navrch.

16 chillychilly chillychilly | Web | 12. října 2010 v 19:13 | Reagovat

neudržím se a musím napsat komentář, jemi Daphne docela líto, vlastně víc než líto, přeju Draca jak jí tak i Astorii...  Možná, kdyby si dal Draco větší práci a poznal jí... no nic, i tak ho mám pořád strašně ráda :D

17 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 17. října 2010 v 0:13 | Reagovat

já to věděla! :D

18 therysek-diary therysek-diary | Web | 19. listopadu 2010 v 20:24 | Reagovat

Wow! Nemám slov...to už je konec kapitoly? :-D. Musím říct, že už jsem se bála, že si doopravdy bude chtít vzít tu druhou! Dneska se od tvého blogu asi neodtrhnu! Když vidím to množství kapitol...

19 Emily Emily | Web | 7. března 2011 v 13:25 | Reagovat

jujda... :-D

20 Sim Sim | 19. listopadu 2011 v 20:49 | Reagovat

Wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA