Dáno osudem (2)

17. srpna 2010 v 15:02 | Nel-ly |  Dáno osudem
4
Já se v tom zamotala a celkem nehezky… Už na tuhle kapitolu zírám skoro týden (na dopsanou) a fut si nemůžu vzpomenout, jak měl ten začátek vypadat a kde měli být, je to trošku nedomyšlené (jak už si někteří všimli u minulé, kde jsem věky opravila a omlouvám se J)
Takže… (naše profesorka na češtinu vždy říkala, že nemám začítan věty slovem "takže" protože nás to hned o něco shodí, ale já si nikdy nemohla pomoci a tak jsem věčně dostávala horší známky za svoje "slovní schopnosti) Upravíme si Kánon tak, jak se nám to zrovna hodí J

1.       Věk… ten odpovídá skutečnosti, Astorie je o dva roky mladší než Draco s Daphne (chodí o ročník níž, což vychází, protože je jedna z nejmladších)
2.       Doba, tady to bylo už horší… Nejdřív jsem vše chtěla posadit do obyčejného dění šesté knihy a dál, jenže to jaksi neodpovídá plánu… Takže jsme v Dracově šestém ročníku, ale Lucius Malfoy je stále lordem Malfoyem a jeho rodina má význam… Což tedy znamená, že většinu šestky a kus pětky shrneme někdy o pololetních či jarním prázdninách J
3.       Protože za třetí být musí, doufám, že se vám mé pojetí sester Greengrassových bude líbit a také doufám, že se v tom zase příliš neztratím
rozdělovač 2


"Mademoiselle, je čas."

"Ano, jistě," pokývala dívka hlavou a naposledy si upravila dlouhý kouzelnický hábit. "Už jdu."

***

"Draco, drahý, musíme si promluvit."

"Jak si přeješ, matko," odpověděl a usadil se do křesla naproti vysoké ženě. Věděl, čeho se bude jejich rozhovor týkat. Muselo to přijít. Vlastně ho překapovalo, že už si s ním někdo, zřejmě tedy karta padla na jeho matku, nepromluvil už dřív. Nakonec, narozeniny měl už skoro před dvěma měsíci.

"Drahoušku," oslovila ho láskyplně a Draco si v duchu povzdechl: A je to tady. Zase k němu bude mluvit, jako by byl malé dítě, přestože se jedná o jeden z nejdůležitějších kroků v jeho životě. Bude promlouvat s takovou láskou, že si Draco za chvíli bude připadat, jakoby trpěl nějakou smrtelnou chorobou. "Nastal čas promluvit si o tvé budoucnosti."

Pohlédl jí bez zájmu do očí a natáhl se pro sklenku červeného skřítčího vína.

"Nechceme tě s otcem samozřejmě do ničeho nutit," pokračovala lady Malfoyová a na tváři jí hrál stále ten samý, neupřímný, milý úsměv.

"Prosím, matko, řekni mi všechno na rovinu. Vím, jaká je moje povinnost," přerušil ji Draco. Neměl rád tyhle její hry. Věděl, jak moc ho jeho matka miluje, ale taky si uvědomoval, že to, co je pro něj dobré jde zároveň ruku v ruce s tím, co hodí jejich rodině.

"Jsi velice chytrý mladík, Draco. Syn, kterého by si přála každá matka, jakého jsem si vždy přála," usmála se lady Malfoyová, tentokrát doopravdovým, upřímným úsměvem při pohledu na svého jediného syna. "Vždycky si plnil všechna naše očekávání, Draco, a teď přišel čas udělat další krok k bezstarostnému a plnohodnotnému životu."

Draco se znechuceně ušklíbl.

Vždy si plnil všechna očekávání, jistě, copak měl na výběr?

Bezstarostný a plnohodnotný život, samozřejmě, v dohodnutém manželství a podle zásad a etikety svého rodu.

"A jaký přesně to má být krok?"

"Manželství," odpověděla jednoduše. "Svazek s vhodnou a milou dívkou, která tě udělá šťastným." S vhodnou, jejíž rodina je dostatečně bohatá a vlivná. O čistokrevnosti se nedalo ani diskutovat.

"Je mi teprve patnáct," podotkl trochu hořce Draco a zahleděl se vyčítavě na svou matku. Už od malička věděl, že si nebude moci vybrat, jakoukoli dívku bude chtít a že se ožení dřív než jeho vrstevníci, přesto ho ta představa vůbec netěšila.

"Já vím, zlato," odpověděl. V jejích očích se na jediný, krátký okamžik mihl smutek a Draco si v tu chvíli uvědomil, že i její svazek byl předem domluvený, že si jeho matka musela vzít o několik let staršího muže, kterého skoro neznala, že nikdy nebyla tak šťastná, jak si kdysi vysnila, že svého manžela nikdy nemilovala, ale postupem let se ho naučila ctít a respektovat a že především milovala jeho, svého jediného syna, pro kterého by udělala všechno na světě. Draco vždy miloval a obdivoval svou matku. "Nebudeš se přeci ženit hned teď, nemusí to být dokonce ani hned po škole, ale zásnuby se musí uskutečnit co nejdřív."

Neuplynulo zas tolik let od doby, kdy se mladí čistokrevní kouzelníci a čarodějnice stavěli před oltář už ve svých patnácti letech. V mudlovském světě se tahle tradice vytratila koncem středověku, tedy někdy kolem šestnáctého století, zatímco v kouzelnickém světě bylo i dnes zvykem zaslíbit své děti již v útlém věku.

"Už jste se tedy s otcem rozhodli, koho si mám vzít?" zeptal se chladně Draco.

"Draco," pohlédla mu do očí takovým způsobem, že po chvíli musel sklopit zrak, "ty přeci víš, koho bychom si přáli vidět po tvém boku, ale konečné rozhodnutí je samozřejmě na tobě."

"Já vím, matko," přemohl se k malému úsměvu. "Spojím svůj život i jméno s rodinou Greengrassových."

***

"Sestřičko!"

"Daphne, mon chére," usmála se zářivě mladá dívka a vrhla se do náručí druhé blondýnky. Byly si tak podobné a přesto úplně jiné.

Daphne byla velice pohledná a stále stejně dokonale upravená, jako vždy. Ve svých patnácti letech byla dokonalým příkladem dívky na prahu dospělosti. Byla vysoká a štíhlá, zatím sice prosta většiny ženských předností, jejichž plný vývin měl teprve přijít. Daphne měla jiné vlastnosti, které ji dělaly jednou z nejhezčích a nejoblíbenějších dívek v ročníku i v celých Bradavicích, ona však čekala na to jediné, na svého budoucího manžela, na chlapce, kterého milovala už od prvního okamžiku, kdy ho spatřila. Na Draca Malfoye, svého spolužáka, jehož snoubenkou se brzy měla stát, přesně jak jí včera slíbila její matka.

Plánovaly to tak dlouho. Daphne vyrůstala ve vědomí, že se jednou stane lady Malfoyovou a podřídila tomu celý svůj život. Nezajímala se o jiné chlapce, nesjednávala si s nimi schůzky a celé ty roky si do hlavy zapisovala veškerou důležitou etiketu a pravidla chování.

Jméno Greengrass, ať mělo jakoukoli hodnotu a sílu, nikdy neznamenalo tolik, jako vznešený rod Malfoyů a tak se Daphne učila, připravovala na okamžik, kdy své lásce před oltářem řekne své ano.

"Astorie, bože, ty jsi vyrostala. Tak dlouho jsme se neviděly," zašeptala Daphne se slzami v očích a pevně k sobě přitiskla svoji mladší sestru.

Když byla Daphne v prvním ročníku na Bradavické škole čar a kouzel, rozhodli se její rodiče poslat Astorii do Francie, do dívčí akademie v Krásnohůlkách. Nevěděla proč, ale domýšlela se, že doufají v další vhodný sňatek mimo anglickou půdu.

Další věcí, kterou si nikdo nechtěl přiznat, ale Daphne by přísahala, že je hlavní příčinou Astoriina odjezdu, byla její povaha. Greengrassovy se bály, že by bradavický Moudrý klobouk jejich mladší dceru neposlal do Zmijozelu a ona by tím zhanobila celou jejich rodinu a zmařila spojení s rodem Malfoyů. Astorie byla příliš neposedná, příliš ukvapená a podléhala svým pocitům. Nikdy nesplňovala základní požadavky Zmijozelské koleje a tak musela být odklizena do ústranní, dokud ji přísná výchova v Krásnohůlkách nezmění podle jejich představ a zdálo se, že se to povedlo.

Před Daphne teď stála okouzlující mladá dívka a ona musela s menším znepokojením přiznat, že Astorie vyrostla a především dospěla. Vůbec nevypadala, že by měla být o dva roky mladší, než ona sama. Nebyla sice nijak vysoká, ale to, jak si Daphne pamatovala, nebyla nikdy. V jiných ohledech však Astorie dospívala velice rychle. Na jejím těle už byly patrné známky ženskosti, postupně se rozšiřující boky a v hlubokém véčkovém výstřihu elegantního hábitu se postupně začínala
objevovat rýha mezi malými ňadry.

Daphne se v duchu usmála, kdyby Astorie nechodila do dívčí školy, určitě by všem chlapcům ve svém okolí lámala srdce. Stačilo by jedinkrát pohodit dlouhými medově blonďatými vlasy, usmát se roztomile vykrojenými rty nebo zamrkat dlouhými světlými řasami, jež lemovaly její tmavě modré oči.

"Já, že vyrostala?" zasmála se jemně Astorie a Daphne překvapivě zaznamenala, že v jejím hlase slyší náznak francouzského přízvuku, získaný za necelých pět let strávených v Krásnohůlkách. "Abych ti viděla do očí, musím zaklonit hlavu!"

"Jsem starší," poznamenala Daphne a usadila se do jednoho z měkkých čalouněných křesel uprostřed malého salonku.

"Jistě, ale jen o necelé dva roky," zdůraznila Astorie a v tu chvíli se obě hlasitě rozesmály. Byly zpět, staré časy, kdy se malá Ria dokázala s každým, především s Daphne nebo Dracem, nekonečně dlouho dohadovat o těch pár měsících, o které byla mladší.

Najednou se Astorie zarazila a otočila se k Daphne, na jejíž tváři i nadále zářil veselý úsměv. Zdálo se, že i ona si vzpomněla na svého dávného kamaráda.

"A co Draco?"

"Co by?"

"Už jste oznámili své zásnuby, nebo to teprve přijde?"

"Astorie!" okřikla ji. "Ještě není nic dohodnuto."

"Jak to myslíš: dohodnuto?" vykřikla. "Vždyť je to jasné už kdovíkolik let, bavily jsme se o tom spolu už před osmi lety."

Teď už se Daphne neubránila úsměvu. Proč taky? Bylo to na spadnutí, už se nemohlo nic stát. Za týden měla s rodiči a sestrou navštívit Malfoy Manor, kde se na měl konat ples a kde ji Draco požádá o ruku.

Matka jí to slíbila. Včera byla na obědě s Narcisou Malfoyovou a ta jí řekla, že Draco se svazkem souhlasil.

***

Zastavila se na odpočívadle prostorných mramorových schodů, zvedla hlavu a pomalu se zatočila dokola, aby si mohla prohlédnout celou tu krásnou malbu na stropě. Nic se tu nezměnilo.

Malfoy Manor bylo stále stejně krásné, dokonalé, starobylé a přesto hřejivé. Vždy se tu cítila jako doba a o to víc teď, protože jí zámku podobné sídlo tolik připomínalo Krásnohůlky, zůstat by tu ale nechtěla.

Stát se paní tak velkého domu a tak brzy, muset se starat o všechny důležité věci, stejně jako její matka a nemoct udělat nic, podle sebe. Ne, tohle byl osud její starší sestry, princezny Daphne. To ona se na takovou budoucnost hodila, byla k tomu vychována, byla taková a především se na to už tolik těšila.

Astorie nikdy nechápala proč. Jistě, věděla, že její sestra je jiná, že se od ní povahově hodně liší, nikdy však nemohla pochopit, proč se Daphne tolik těší na svatbu a ještě k tomu v tak útlém věku, vždyť na manželský život budou mít čas až do smrt. Jakmile se však vdá, bude se muset starat o celé sídlo, trávit čas přípravou večírků pro hosty svého manžela a rodit děti.

Možná, že tohle, pomyslela si Astorie, je důvod, proč se na to Daphne tak těší. Vždycky se vším pomáhala matce, dokonce, i když to po ní nechtěl. Bude skvělá lady Malfoyová.

"Rio?" ozval se jí za zády neznámý hlas a ona sebou překvapeně cukla, nevěděla, že je tu ještě někdo jiný. Matka se sestrou zůstaly v pokojích pro hosty a vybalovaly věci.

Začala se otáčet, bylo jí skoro jasné, kdo před ní bude stát. Nikdo jiný, kromě Daphne, ji takhle neoslovoval, ale ten hlas… Hlubší, hrubší, dospělejší, neznámý.

"Draco," usmála se na vysokého blonďatého mladíka, který se zastavil asi metr před ní a udiveně na ni zíral. "Ráda tě vidím."

"Astorie?" vydechl a ona ke svému překvapení zjistila, že má na tváři naprosto nechápavý výraz.

"Vím, jak se jmenuji. Nemusíš mi to připomínat," věnovala mu malý úšklebek a popošla blíž k němu. Změnil se. Víc, než by čekala. Z malého arogantního kluka vyrostl hrdý mladý muž, s pevným postojem a bystrým modrošedým pohledem.

"Já - promiň," vzpamatoval se a na tváři se mu objevil upřímný úsměv. "Málem jsem tě nepoznal. Tedy poznal, samozřejmě, ale - změnila ses, vyrostla a zkrásněla."

"Tak už ti nepřipadám jako malé dítě?" zasmála se Astorie a pohledem přejížděla po jeho postavě. Byl to stejný průzkum, kterému ji před chvíli podrobil sám Draco, jakoby oba prozkoumávaly všechny ty změny, jimiž jejich těla za těch dlouhých pět let prošla a jakoby je navzájem zároveň i hodnotili.

Astorie neměla tušení, jak dopadlo jeho hodnocení, ona však musela uznat, že Dracovi v podstatě nemá co vytknout. Vyrostl, jaksi dospěl, jen pár maličkostí, jiskřičky ve známých očí, jí připomněly chlapce, kterého znávala, přesto i ty oči byly jiné. Ne však jejich barva či tvar, ale způsob, jak se dívaly na svět, jak se dívaly na ni. Astorie se z ničeho nic otřásla. Ne, tohle už nebyl Draco, kterého znávala.

"No, malá jsi stále," usmál se na ni a Astorie se na něj na oko zamračila.

"To si vyprošuju."

"To klidně můžeš," rozesmál se. Jeho zvonivý smích se odrážel od mramorových stěn a Astorii zahřál u srdce. Možná se spletla, hodnotila příliš rychle, tenhle upřímný, pobavený smích patřil tomu starému Dracovi. "Neměla bys vybalovat?"

"Ještě je hodně času," odpověděla, "a já to tady chtěla celé znovu prozkoumat."

"Jo, to můžeme."

"Už zase se ke mně chceš připojovat?"

"Slibuji, že tentokrát nikam nespadneš," usmál se na ni a gentlemansky jí nabídl rámě.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 17. srpna 2010 v 15:28 | Reagovat

konečne prvá :D, krásna kapitola :):):), tešim sa na pokračko :):):)

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 17. srpna 2010 v 15:35 | Reagovat

Senzační :) Líbí se mi to, akorát si nemyslím, že by Krásnohůlky byly ryze dívčí škola. V knížce tam studujou i kluci. Každopádně se těším na pokráčko.

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. srpna 2010 v 15:47 | Reagovat

Lily: děkuji :)
C.ind.ere.lla: máš pravdu, v tomhle jsem se nechala inspirovat filmem -jestli si pamatuješ na čtyřku-, tak nějak se mi to tam víc hodilo :D

4 Jenny-sb Jenny-sb | Web | 17. srpna 2010 v 15:49 | Reagovat

mě to přišlo naprosto dokonalé..x)
"Slibuji, že tentokrát nikam nespadneš,"
u toho jsem se musela culit protože jsem si vzpomněla na první kapitolu..víš jak to myslím..VIDĚLA jsem to..xPÚplně DOKONALÉ....x)))

5 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 17:44 | Reagovat

Pekné, teším sa na pokračovanie.
(Ja sa dnes u teba asi učítam k smrti.) :D

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. srpna 2010 v 17:57 | Reagovat

Jenny: jsem ráda, že sis vzpoměla :)

kami: koukám, no... já nemám vždycky nervy vypisovat všude komentáře, o to míň na něčem jiném než na blogu... ale zase umím hezká shrnutí, tak se taky těš :D

7 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 18:08 | Reagovat

Voldy s foťákem? Hmmm... ty mě hceš pro Zmijozelovy trencle zabít nebo co? :-D Nádherná hláška :)

8 Maya Maya | 17. srpna 2010 v 19:27 | Reagovat

Och, na tohle jsem čekala snad celý život...Draco je prostě ...Draco, no. Bych se divila, kdyby o ruku požádal Daphne. Podle mě to bude Ria. Musí to být ona, protože si tak krásně sedí, mají se rádi a jak se v k ní hrnul, když ji potkal :-)
P.S: Kránohůlky? Proč zrovna Krásnohůlky? :-P

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. srpna 2010 v 20:19 | Reagovat

Maya: Krásnohůlky... no, Kruval by podle mě slečnu neudělal :D vymýšlet školu jsem si nechtěla a k čistokrevným rodinám se mi jaksi hodí ta francozská elegance... a hlavně jsem si připomněla ten nápad z filmu (ač se jejich změnamy nikdy jindy neřídím), kdy to byla ryze dívčí škola  a tu jsem potřebovala :)

10 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 22:32 | Reagovat

Úžasná kapitola :), mně se také více líbí pojetí Krásnohůlek jako ryze dívčí školy a navíc představa Astorie v tom modrém stejnokroji je skvělá :), to je jediná změna ve filmu s kterou souhlasím :). Narcisina promluv s Dracem mi hrozně připomínala moji babičku, jak se snaži přemluvit bráchu, aby přestal kouřit :D, napsané je to skvěle, ale proč sed mi dá, že "Spojím svůj život i jméno s rodinou Greengrassových." neznamená to samé jako "Ano, maminko, to víš že se zasnoubím s Daphne Greengrasovou" ? :D, Že by to Draco plánoval ještě než Astorii uviděl? no pokud ano, tak si myslím, že to mezi milé sestřičky zasadí klín :(, Daphne asi nebude skákat metr dvacet ze zničené budoucnosti...ale třeba ho Astorie nejprve odmítne a odejde, protože mám takový vtíravý pocit, že poběží utěšovat sestru...ale nechme se překvapit :D. Mimochodem, asi není šance na další kapitolu do pátku? Protože pak bych se k ní dřív jak za týden nedostala a bylo by smutné čekat tak dlouho :(...ale nijak na tebe nenaléhám :D.

11 Azzy Azzy | Web | 17. srpna 2010 v 22:35 | Reagovat

Music je z alba Music :D a to je taky jedno z jejích hodně nadprůměrných alb :) jinak, ohledně tý knížky, koukni sem, sou tam naskenovaný všechny stránky :) http://madonnation.cz/galerie-sex.htm

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. srpna 2010 v 23:03 | Reagovat

Elin: já ti nevím, myslíš, že ta věta byla naschvál? :D no... kdopak ví, o čem Draco uvažuje
jo, rozhovor s Narcisou byl celkem peklo... chtěla jsem, aby to vypadalo věrohodně (přeci jen nepřijde a neřekne: Hele kámo, za pár dní se zasnoubíš a basta :D)
s Krásnohůlkama souhlasím... vidím astorii v modrém stejnokroji :) doopravdy jedna jediná změna
a do pátku? :-D fakt si myslíš, že jsem tak rychlá? nevím, nevím, asi budeš muset zabrousit někam jinam (u mě!) O:)

13 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 18. srpna 2010 v 0:34 | Reagovat

Nel-ly:Mám v tebe neskonalou důvěru :), ale samozřejmě potěší i jiná kapitola :). Jinak neboj, rozhovor s Narcisou jsme ti všichni sežrali i s navijákem a jo-myslím, že ta věta byla naschvál!!!A je mi úplně jedno, že ty jsi tu autorka :-D

14 Angel Angel | 18. srpna 2010 v 9:26 | Reagovat

Hmmm je to dokonale zamotané, konec kapitoly byl nejlepší. Všichni ale předpokládají, že Draco oznámí své zasnoubení s Daphne! No myslím, že se to nakonec stane, ale to neznamená, že se do ní musí zabouchnout 8-).. Sem zvědavá, jak to vymyslíš, ale ty si holka šikovná, tak zkus kapitolku přidat co nejdřív ju? Nejlíp do soboty- to jedu pryč, ale ne že bych ti chtěla dávat ultimáta.. jenom že se na ní neskonale těším víš..  tak vymýšlej a tvoř- tys tady šéf

15 Dorea Dorea | Web | 18. srpna 2010 v 16:33 | Reagovat

nějak mi unikla první kapitola, zajímavý nápad, nepamatuju si, že bych něco podobného četla, to je ob rovité plus ;-) jsem moc zvědavá, jak se s tímhle příběhem hodláš poprat a těším se na pokračování
mimochodem dodržet nějakou časovou osu nebo tak podobně je pro mě noční můra a ještě horší 8-O

16 Moreen Moreen | Web | 21. srpna 2010 v 15:06 | Reagovat

mě žádné úpravy nevadí, sama často spoustu věcí zanedbám (ne vždycky záměrně, často mi to dochází až zpětně).. bylo to krásně napsané, líbí se mi, že tak nějak předvídám, co se bude a nebude dít, jsem v obraze :-) teda myslím, že vím, co se bude dít, uvidím časem, jestli jsem měla pravdu. těším se na pokračování :-)

17 lucrecia lucrecia | Web | 26. září 2010 v 14:52 | Reagovat

Ach to bylo krásné. Při tom jejich setkání jsem měla pořád na tváři takový ten přiblblý zasněný úsměv.

18 Nel-ly Nel-ly | Web | 26. září 2010 v 15:45 | Reagovat

lucrecia: to já taky, když jsem to psala :D o to víc, když to znova čtu... i když to není zasněný, spíš posměšný :)

19 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 17. října 2010 v 0:02 | Reagovat

Tak se mi to líbí! :D

20 therysek-diary therysek-diary | Web | 19. listopadu 2010 v 20:11 | Reagovat

Pěkný! Krásně dokážeš vystihnout jak výrazy, tak pocity, úplně si to představuju. /neboj, nejsem zas tak nevzdělaná, filmy jsem viděla - až na poslední - takže si ty postavy tak nějak vybavuju. Teď akorát doháním knížky :-)/

21 Alis Alis | Web | 2. února 2011 v 22:40 | Reagovat

Takové "pohádkové" rysy - jako ten odjezd a změna v krásnější holku. Ale dobře podané. Navíc Draco je hodně opravdový. A ačkoliv jsem si nejdřív myslela, že by museli mít vážně skvělou paměť pamatovat si každý detail z jejich dětského blbnutí, tak potom jsem přestala být tak detailní a začala jsem se na to dívat duší romantika a bylo to krásnéééé... :-)

22 Nel-ly Nel-ly | Web | 2. února 2011 v 23:12 | Reagovat

[21]: no, já bych neřekla, že se stala krásnější, jen jednoduše vyrostla, hezká mohla být i předtím ;-) to nedokážu posoudit... uznávám, že vzpomínky byly až moc sladké :-D ale zase, ony se tyhle detaily dost často opakovaly

23 Infinity Infinity | Web | 26. října 2012 v 23:23 | Reagovat

Takže je to jasný, Ria se do Draca zamiluje a on do ní. :D A vznikne z toho milostný trojúhelník. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA