7. Kapitola - Červánky

1. července 2010 v 10:54 | Nel-ly
minato a kushina
Tak za tuhle kapitolu bych se měla asi do předu omluvit, ale... Vypadá, jako kdybych ji psala na rychlo dneska, jenže v počítači už ji mám víc ja dva týdny a nějak jsem neměla sílu na její přepisování a tak to zůstané takové... Pár slabších se najít musí a tohle je přeci jen úplně jiný styl a vlastně i žánr, než na co jsem zvyklá (nejen, že HPFF píšu už skoro rok, ale především několik let čtu, zatím co Narutovské povídky jsem dohromady četla asi tři).
Kapitola věnována Shiroe, která asi jediná na tuhle povídku čeká a donutila mě ji sem vložit :D tak si ji užij a žádný stížnosi! můžeš si za to sama :P
rozdělovač 2
Pronásledovalo ji něco strašlivého a ona běžela. Běžela div, že nevypustila duši, běžela skrz hustý, štiplavý kouř a i přes nedostatek vzduchu křičela. Křičela ze všech sil, aniž by věděla co. Snad to ani nebyla srozumitelná slova, jen neartikulovaný a o to děsivější nářek - Byla tak sama, sama. Všechno bezpečí, moudrost světa - zmizely. Nahradil je chaos, bolest a nicota. Chlad rozlévající se jejím tělem, přestože kolem ní plápolaly desítky metrů vysoké plameny.

Trhaně se nadechla a zastavilo se jí srdce… To ne!


Ozvala se hlasitá rána, jak Izumi spadla z postele a dezorientovaně se rozhlížela kolem sebe.

"Byl to jen sen, hloupý sen," zamumlala a s námahou se vysoukala nahoru. A přesto - Bylo to tak reálné, ten oheň, strach, bolest, nejistota… Stále na své kůži cítila žár plamenů, srdce jí bušilo jako o závod, dokonce jí naskočila i husí kůže. Už zase, zase se jí zdála ta samá, děsivá, noční můra.

Roztřeseně se postavila a co nejtišeji se vydala do kuchyně. Byla si jistá, že teď už se jí nepodaří usnout. Možná by si mohla dát něco k jídlu, něco sladkého na uklidněná - Věděla, že by neměla, ale Kushina už určitě spí a co její oči nevidíl... Třeba by ještě zbylo trochu těch ovocný koláčků od večeře. Určitě ano. Od chvíle, kdy k nim Minato začal pravidelně chodit na návštěvy, bylo doma vždy hodně cukroví, především s borůvkovou náplní - jeho nejoblíbenější, i když podle Kushiny to byla jen náhoda. Borůvky přeci touhle dobou rostou úplně všude (stejně, jak ostatní durhy ovoce, usmála se vždy ironicky Izumi, ale zůstávala zticha).

"Iz!" prudce sebou trhla, zvedla hlavu a pohlédla na svou starší sestru.

Kushina stála ve dveřích vedoucích ven z domu a… Kolem pasu ji objímaly svalnaté ruce blonďatého mladíka s ochrannou čelenkou listové vesnice na čele. Kushina od Minata co nejrychleji odskočila a zamračila se na Izumi. "Co tady, u všech svatých, děláš? Vždyť je už po půlnoci."

"A co tady děláte vy?" zeptala se Izumi a v tu ránu zapomněla na sen, který ji před chvílí tak vyděsil. Tohle bylo mnohem zajímavější. "Když už je po půlnoci."

"No, to…," nestávalo se moc často, aby se Shina při diskuzi se svou oprsklou sestřikou zakoktala, přesto teď ze sebe nedokázala vysoukat kloudnou a hlavně plynulou větu. "Minato a - to -
Co tady vůbec děláš?" rozhodla se nakonec pro útok.

"Dostala jsem žízeň," odpověděla jednoduše Izumi a zamířila ke džbánu s vodou, aniž by věnovala pozornost jejich, i přes nedostatek světla, výrazně rudnoucím tvářím.

"Fajn, tak se napij a mazej do postele," prskla Kushina jejím směrem, "my - musíme tady ještě něco probrat - pracovně."

"Jistě," konstatovala Izumi s tak výmluvným úsměvem, že sebou Kushina znovu trhla.

Možná byla jen malé dítě (jak jí sestra neustále opakovala), ale nebyla hloupá. Už dávno si všimla postupných změn v jejich vztahu, vždyť je v tom sama podporovala.

Sice svůj vztah - nebo co to vlastně mezi sebou měli - drželi v tajnosti, přesto si jemných náznaků musel všimnout snad každý a o to víc Izumi, která si hned ze začátku všimla, jak moc Kushina na mladého ninju z Listové zapůsobila. Možná proto se poprvé tak rychle vrátil, možná proto zůstal jako vyslanec v jejich vesnici tak dlouho a možná proto se najednou začal víc zajímat o lekářské ninjutsu, čímž si vysloužil Kushininu pozornost.

Už uběhlo skoro čtvrt roku od posledního útoku na Vesnici skrytou ve vodopádu a život vesničanů se, do jisté míry, vrátil do svých zajetých kolejí - i když jen na první pohled. Svět ninjů byl stále ve válce, válečníci odcházeli a velké množství z nich se už nikdy nevrátilo, přesto ve středu jejich Skryté vesnice se válka projevovala jen na ztrojnásobených denních hlídkách a na obličejích lidí, jejichž příbuzní a přátelé bojovali nebo padli v boji.

Kushina a její lékařský tým byly od rána do včera v pohotovosti. Léčili raněné, připravovali pohotovostní balíčky pro bojovníky v terénu a snažili se vymyslet účinnější a rychlejší lékařské jutsu, protože raněných stále přibývalo a Izumi se jen bála okamžiku, kdy bude i její sestra povolána do boje.

Během posledních měsíců měla tolik práce s pomáháním v nemocnici a sbíráním bylin na léčivé mastičky, že svůj individuální trénink musela odložit, ale vlastně ji to ani moc netrápilo. Proč, když by se i bez toho dokázala ubránit jakémukoli útoku? Její síla - její věrtná čakra - přestože ji podle Kushiny ohrožovala na životě, byl zároveň i jejím trumfem. Ochránila ji a měla tak ničivou sílu, že si Izumi byla jistá, že by s ní dokázala pomoci i zbytku vesnice, Kushina o tom však nechtěla ani slyšet. Bála se o ni, bála se, že se její sestře něco stane, bála se, že Izumi svoji sílu nezvládne a bála se, že pokud by na Izuminu schopnost kdokoli přišel, odvedl by ji od ní a uvěznil jako válečnou zbraň, protože tohohle počínání byla už tolikrát svědkem.

JIhnchuriki, ninjové s Kekkei Genkai (A/N dědičné vlastnosti ninjů), dědicové silných rodů - ti všichni byli pro své schopnosti využíváni již od svého narození a nikdy neměli šanci na normální život. Kushina chtěla své sestře dopřát možnost stát se tím, čím bude chtít (přestože její sestřička nikdy nemluvila o ničem jiném než o ninja akademii, do které ji ale nikdy nemohla pustit), najít si přátele, opatřit si rodinu - být šťastná.

"Co se stalo?"

"Hmm?"

"Jsi nějak nepřirozeně zticha a zase máš ten pohled," odpověděl Minato, objal ji kolem pasu a přitáhl blíž k sobě.

"Jaký pohled," zeptala se nechápavě a uvolněně si opřela hlavu o jeho rameno. Bylo tak příjemné mít ho na blízku, moci cítit něžný dotyk jeho dlaní na svém těle, poslouchat jeho klidný hlas, nechat se okouzlit jeho úsměvem a cítit bezpečí, které jí jeho přítomnost poskytovala. S ním po boku neexistovaly žádné problémy. Bitvy, válka, strach - to všechno bylo vedlejší, když byl s ním. Milovala ho, konečně si to byla schopná přiznat, alespoň sama sobě.

"Jako bys tu ani nebyla, myšlenkami jsi jinde - někde, kam za tebou nemůžu," zašeptal a pohladil ji po dlouhých, tmavě rudých vlasech. "Máš starosti, vidím to na tobě."

"A kdo je v téhle době nemá?" zareagovala vyhýbavě Kushina a přivřela oči. Mohla by mu to říct? Mohla by mu říct pravdu? O tom, proč se tolik bojí? O tom, kdo vlastně její sestra je? Sám si toho už určitě všiml v den, kdy se poprvé setkali. Byl jedním z nejsilnějších, nejobávanější, ninjů silné Litové vesnice a přesto ho jedním mávnutím ruky porazila malá holka. Nikdy se na to však nezeptal, jakoby vycítil, že k tomu Kushina musí dospět sama. Nenaléhal, jen ji pozoroval, soucítil s ní a ochraňoval - měla takové štěstí, jenže co když to nevydrží? Co když je jako ostatní? Může mu věřit? Od smrti svých rodičů Kushina nikdy nikomu nedůvěřovala, nemohla. Musela se postarat o Izumi, ochránit ji, bojovat.

"Nemusíš mi to říkat, dokud nebude připravená, Shino," chytil ji jemně za hlavu a otočil obličejem k sobě. "Ale chci, abys věděla, že tě vyslechnu, ať je to cokoliv, pomůžu ti. Miluju tě."

Překvapeně zamrkala a ucítila, jak jí v očích začínají pálit slzy. Tak ráda by mu odpověděla to samé, jenže nemohla, ještě ne. Byl ninjou Listové vesnice, jejich spojenec, ale co se stane, až válka skončí? Minato odejde a nechá ji tu samotnou. Ne, nesmí se vázat, nesmí mu věřit.

"Už musím jít," vykroutila se z jeho objetí a rozběhla se pryč.

***

"Iz," začala opatrně Kushina a pokračovala až ve chvíli, kdy si byla jistá, že jí její sestra věnuje naprostou pozornost.

"Co?" otočila se k ní po chvíli zrzavá dívka.

"Musím si s tebou o něčem vážném promluvit."

"Ať je to cokoliv, neudělala jsem to naschvál, vážně," začala se okamžitě ohnivě bránit Izumi. "Paní Kun vždycky všechno přehání, nebyla to moje vina, neměla ten truhlík postavit tak, aby… a ta její hloupá kočka -"

"Izumi," přerušila ji sestra zvýšeným hlasem, "tohle jsem na mysli neměla."

"Vážně?"

"Ale pak se k tomu určitě vrátíme."

"Kruci," zaklela potichu Izumi.

"Potřebuju si s tebou promluvit o něčem velice důležitém pro naši budoucnost," pokračovala Kushina zamyšleně. Ještě si nebyla jistá, co přesně chce Izumi říct, ale po včerejším večeru neměla na výběr. "Víš, Minato a já…"

"Takže tě konečně požádal o ruku? Že mu to trvalo, mluvili jsme o tom spolu už… Sakra," zasekla se Izumi, když se už po druhé za sebou prořekla.

"Cože?"

"To mělo být tajemství," zašeptala se sklopenou hlavou, ale už nedokázala zabránit širokému úsměvu, který se jí objevil na tváři. "Řekla si ano?"

"Izumi!"

"No, co je? Neměla bych se to snad, jako člen rodiny dozvědět první?"

"Jistě, ale ne přede mnou," zavrčela Kushina, pomalu zatřásla hlavou a soustředěně se zamračila. "Chtěla jsem si s tebou promluvit, Iz. Pokud si Minata vezmu, tak…"

"Takže si řekla ano?"

"Zatím ne," zašeptala odevzdaně dívka, "a přestaneš mě už konečně přerušovat?" probodla Izumi varovným pohledem. "Pokud si ho vezmu, znamenalo by to pro nás spoustu změn. Minato je jeden z předních ninjů Listové vesnice, jednoho dne se možná stane i Hokagem, takže by náš sňatek znamenal…"

"Kdy se stěhujeme?"

"Cože?"

"Ptám se: Kdy se stěhujeme," vyhláskovala hlasitě Izumi a měla co dělat, aby se hlasitě nerozesmála, při pohledu na Kushinin šokovaný výraz.

"To myslíš vážně?"

"Jistě! Co nás tu drží? Konoha je jedna z největších skrytých ninivských vesnice, v podstatě ovládá celou zemi Ohně! A má jednu z nejlepších akademií," teď už skoro vykřikovala nadšením, "a sestru manželky jejich hrdiny by určitě -"

"Přestaň, Izumi," přerušila ji okamžitě Kushina a hlasitě si povzdechla. Věděla, že se Izumi svého snu jen tak nevzdá, ale možná - možná, že by to šlo doopravdy nějak zařídit. Vždyť Minato byl tak silný a chytrý, nebo možná jeho učitel, o kterém jí toho tolik řekl.

"Fajn," prskla dívka a měla co dělat, aby na sestru nevyplázla jazyk. Nakonec se však ovládla, pokud chce Kushině dokázat, že už není žádné malé dítě a že je připravená nést odpovědnost na svůj život, musí se začít chovat slušně (alespoň před ní). "Takže řekneš ano?"

"Já - je to moc rychlé."

"Co je na tom rychlýho? Kroužíte kolem sebe už přes tři měsíce!"

"Před třemi měsíci jsme se teprve potkali," odporovala Kushina.

"No vždyť to říkám," pokrčila Izumi rameny, jakoby to byla ta nejjasnější věc. Nakonec, proč vlastně ne? Milovala ho a on miloval ji. Nic ji ve vesnici nedrželo, možná její práce, ale - Listová vesnice byla první, která prosadila vyučování alespoň základních lekářských technik a povinnost mít sebou na misích vždy alespoň jednoho lékařského ninju. Mohla by se toho tolik naučit a byla by s ním.

"Uvidíme," řekla nakonec vyhýbavě, ale takovým tónem, že se na Izumině tváři znovu objevil široký úsměv. "Takže, co bylo s paní Kun a s jejím kocourem?"

Izumi hlasitě polkla a v duchu proklela sestřinu paměť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shiroa Shiroa | Web | 1. července 2010 v 12:58 | Reagovat

Jako bych si mohla stěžovat, když sjem táááák ráda, že je tu nová kapča:-D :-D a supeer:-D Nejlepší byla chvíle, kdy Kushina s Minatem se objevili před Iz v takovou pozdní hodinu...:-D juj, super! :-D

2 Hanka Rose Hanka Rose | Web | 1. července 2010 v 13:34 | Reagovat

Prohlížím blogy a vidím tu další strašně zajímavý... Moc se mi ten tvůj líbí, jen tak dál!

3 Christine.blog Christine.blog | Web | 1. července 2010 v 17:17 | Reagovat

Tento blog vypadá velmi dobře! :)

4 Scissors Scissors | Web | 1. července 2010 v 19:53 | Reagovat

Děkuju moc. :) Já vím, že se to každému zobrazí trochu jinak. Inu mám poněkud velké monitorové rozlišení a nějak se nedokážu přizpůsobit velikostí té grafiky ostatním. :( Příště musím udělat něco jen s normálním záhlavím, aby se to zobrazovalo všem tak, jak má. ;)

5 lina lina | Web | 2. července 2010 v 12:21 | Reagovat

miluju ji!Myslím Izumi, půjčíš mi ji domů?:D A hej, já na ni taky čekám....příště se tedy budu více dožadovat..to bylo tak krásný, ještě teď se blbě usmívám...

6 Maya Maya | 2. července 2010 v 20:42 | Reagovat

Páni, krása...Iz je prostě nejlepší klasička :-) Jak se prořekla a s tou svatbou...the best :-D

7 SasQa SasQa | 11. července 2010 v 20:27 | Reagovat

Jů... Uzumaki Izumi je prostě borkyně....x)) A Kushina s Minatem... radši se nevyjadruju.. :-DDD

8 Vilém Vilém | E-mail | Web | 25. června 2012 v 13:46 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA