6. Kapitola - Za mraky

13. června 2010 v 10:46 | Nel-ly
Minato
Tak. Tohle je poslední kapitola, co už byla zveřejněná... Další je v produkci :D jen nevim, jak dlouho tam ještě bude






Dívka ležící na posteli potažené čistě bílým prostěradlem potichu zasténala, pak znovu a nakonec se doopravdy začala pomalu probouzet. Nejdřív nepatrně pootevřela jedno oko, po chvíli i druhé a jen co se rozkoukala kolem sebe, už se chtěla posadit, jenže měla smůlu.

"Zůstaň ještě ležet, jsi zraněná," zašeptala Izumi a vší silou se snažila potlačit nadšený výkřik, který se jí dral z hrdla, když viděla, že se její sestra probouzí.

"Kde to jsem?"

"V nemocnici."

"A co se… Bože… Jak dlouho tu takhle ležim?"

"Jen pár hodin," věnovala jí Izumi mírný úsměv a v srdci jí zahřál pocitu uspokojení. Kushina byla aktivnější, než by měla, hned po probuzení se chtěla posadit a dokonce jí to pálilo stejně, jako vždy. Bude v pořádku, teď už tomu věřila. Měl pravdu.

***

Izumi se vyděsila k smrti, když se Kushina jdoucí před ní najednou z ničeho nic zhroutila k zemi. Naštěstí ji jejich blonďatý doprovod stihl chytit dřív, než dopadla na mokrou, zablácenou zem. Ninja z Listové vytvořil stínový klon, který si přehodil přes záda zraněného bojovníka a on sám vzal Kushinu do náručí. Naštěstí nebyly moc daleko od tábora a tak se tam Izumi, s pomocí Takka, dokázala dostat bez sestřiny pomoci.

Potom už šlo všechno ráz na ráz. Kapitán strážní jednotky ihned poznal Kushinu a nechal ji lékařskými ninji odnést. Jejich neznámý průvodce se přestavil a zdálo se, že ho všichni v táboře velice rádi vidí a Izumi se proplížila směrem k lékařským stanům, aby sestru neztratila z dohledu.

Už nikdy, nikdy, ji nenechá samotnou. Nedovolí, aby je cokoli rozdělilo. Ochrání Kushinu třeba i za cenu použití své čakry, za cenu svého života.

"Tvá sestra bude určitě v pořádku," ozval se vedle ní povědomý hlas. Překvapeně vzhlédla z nepohodlné, tvrdé dřevěné lavičky, na které poslední hodinu seděla a setkala se s párem neuvěřitelně modrých očí jejich průvodce. "Napadlo mě, že budeš mít asi hlad."

Probodla ho nedůvěřivým pohledem a prohlédla si ho od hlavy až k patě, až do teď k tomu neměla příležitost.

Mladík, mohlo mu být doopravdy jen něco málo přes dvacet let, měl delší blonďaté, neuvěřitelně husté a střapaté, vlasy, které mu částečně kryly ochrannou čelenku se znakem Listové vesnice.

Izumi ještě nikdy neviděla ninju z jiné vesnice. Vlastně ano, v den, kdy zemřeli její rodiče, ale na to si naštěstí moc nevzpomínala. Byla přeci jen malá a jediné, co jí utkvělo v pamět, byl strach, bolest, nutnost ochránit sestru a pak tma způsobená silou její čakry.

Mladík nevypadal děsivě, jak by očekávala od elitního ninji. Měl velice milý obličej, široký úsměv a velké modré oči plné zářivých jiskřiček. Izumi usoudila, že je velice pohledný a když si všimla, že v rukou drží dvě misky s horkými nudlemi, dobrovolně se odsunula stranou a udělala mu místo.

"Já jsem Minato," představil se jako pravý kavalír a Izumi se málem udusila, jak se snažila, co nejrychleji spolknout horké nudle.

"Izumi."

"Máš hezké jméno, Izumi," usmál se na ni a ona došla k názoru, že jeho úsměv je nejkrásnější, který kdy viděla. "Ale řekni mi, co takový prcek, jako ty, dělal na bojišti během útoku?"

"Nejsem prcek," trhla uraženě hlavou. "A hledala jsem sestru."

"Jistě…"

"Kushinu," dodala potichu a znovu ji přepadl pocit tísně. Shina byla ještě stále zavřená v místnosti za velkými, pevnými dveřmi a nikdo Izumi nechtěl nic říct, co jí vlastně je a jestli bude…

"Určitě bude v pořádku, je to silná dívka a skvělá bojovnice, stejně jako její sestra," usmál se na ni, jakoby jí četl myšlenky a Izumi po chvíli váhání s vděčností opětovala.

Seděli tam vedle sebe celou tu dobu, než léčitelé Kushinu prohlédli. Minato celou dobu na Izumi mluvil a snažil se ji povzbudit, byl to úžasný společník a Izumi mu byla moc vděčná za jeho společnost, kdyby tu s ní nezůstal, byla by mnohem nervóznější, ale takhle jí její společník nenechával svými řečmi čas na to, aby se bála.

***

"Shino, co to děláš!"

"Co asi myslíš? Vstávám," zamračila se na ni dívka a snažila se na sebe za každou cenu nasoukat bundu, aniž by brala ohledy na zraněnou ruku a obvázanou hlalu.

"Ale léčitelé říkaly, že máš ještě alespoň den zůstatat ležet!" vykřikla Izumi a natáhla se k ní ve snaze jí zabránit v odchodu.

"Hloupost, sama jsem lékařská ninja, tak snad vím, co můžu a co ne," odsekla Kushina a vydala se ke dveřím, podcenila však sílu svých nohou, které ji tak najednou neudržely a složila se přímo… Do náruče mladíka stojícího ve dveřích.

Izumi měla chuť se rozesmát na Kushininým překvapeným pohledem, když se ocitla v náručí jejich doprovodu.

"Díky," vzpamatovala se přesto Shina vcelku rychle a kousek od Minata ustoupila.

"Namikaze Minato," usmál se na ni a podával jí ruku. Váhavě přijala.

"Uzumaki Kushina," představila se potichu. "Hm, asi bych vám měla poděkovat za záchranu života."

Izumi jen tiše pozorovala jejich rozhovor. Zdálo se, ža na ni oba úplně zapomněly a ona tak bez povšimnutí mohla sledovat Kushinin nervózní pohled a to, jak se ze všech sil snaží vymyslet něco chytrého a výmluvného, aby mohla, co nerychleji zdrhnout. Izumi prostě znala svou sestru ze všech nejlíp, ale o to častě ji nechápala její chování.

Minato byl přeci tak milý a hezký, pomohl jí, zachránil život a ona se chovala, jako by jí jeho společnost byla nanejvýš nepříjemná.

Naopak ninja z Listové vesnice se tvářil, jakoby se skvěle bavil a v jeho očích Izumi viděla obdiv a jisté okouzlení, když sledoval každý Kushinin pohyb a výraz její tváře.

"Už bych měla jít, takže jestli mě omluvíte…"

"Měla byste odpočívat."

"Jsem v pořádku," odsekla mu Kushina. Přehodila si přes zdravé rameno svoji brašnu a pohlédla mu pevně do očí. "Nemůžu odpočívat, když je má vesnice pod útokem, dokud bud užitečná, budu pomáhat."

A třetí osoba v místnosti, pozorovatelka, si všimla další známky citu v jeho očích. Viděla v nich obdiv a… soucit zároveň.

"Chápu, půjdu s vámi, snad bych mohl také pomocit."

Kushina kývla souhlasně hlavou a pak se otočila na svou sestru.

"Izumi," oslovila ji a dívka hlasitě polkla, zdálo se, že jí její útěk z úkrytu nakonec doopravdy neprojde. Kushina se stále zdála velice naštvaná. "Když už ses sem procpala, buď alespoň k užitku. Doběhni ke zdravotníkům a zeptej se jich,jestli bys němohla nějak pomoct. Třeba nosit čisté gázy a ohřívat vodu, přitom bys snad nemusela nic provést."

Izumi už se chtěla začít bránit, ale nakonec si uvědomila, že Kushina není v nejlepším stavu a že by jen zbytečně zdržovala. Ovládla se tedy, kývla hlavou, zamávala Minatovi a vyrazila směrem k ošetřovně, zatímco druzí dva se vydali na druhou stranu, k příjmu zraněných.

***

"Nepozveme Minata na večeři?" zeptala se z ničeho nic Izumi a zvedla hlavu od nekonečného loupání bambusových kořínků. Izumi celkově nesnášela domácí práce, ale vaření pro ni bylo tím největším trestem. Vždy zastávala názor, že je stejně nejlepší jíst od rána do večera instantní nudle a ukusovat k tomu syrové ovoce nebo zeleninu, nebo si čas od času zajít na skvělý masový ramen. Takový způsob stravy dodával mnohem víc energie, než domácí jídlo, které naopak část té energie brala jeho přípravou.

"Takže proto mi dneska tak ochotně pomáháš s vařením," zasmála se Kushina a pohlédla na Izumi s pozvednutým obočím. "Řekla bych, slečinko, že se ti líbí."

"Je s ním legrace a má hezký úsměv, ale i kdyby se mi líbil, tak nemám šanci."

"Jistěže nemáš, ještě ti není ani deset let, prcku."

"Neříkej mi tak! Není to kvůli věku."

"Ó vážně?"

"Neotočil by se za žádnou jinou dívkou, kromě tebe. Líbíš se mu."

Kushině zmizel úsměv z tváře a nahradilo ho… Zděšení.

"Cože? Jak si, u všech svatých, na tohle přišla?"

"Je to jasný, jako facka," zakroutila Izumi hlavou, jakoby to byla jasná věc, která musela dojít každému blbci. Ostatně to nebylo jen jako.

Minatův obdiv k její sestře se za ten poslední měsíc, co strávil v jejich vesnici, jako velitel podpor a účastník vyjednávání s vládou, byl tak patrný, že Izumi už dlouho překvapovalo, že si toho Kushina nevšimla. Možná to bylo tím, že i ona sama se v jeho společnosti zdála být až příliš roztržitá a slepá ke svému okolí.

"Neřekla bych," trhla Shina hlavou, ale zatvářila se doopravdy nervózně."

"Takže ho teda můžu pozvat? Alespoň si budete moct promluvit, tobě se přeci taky líbí," konstatovala s úsměvem Izumi, vyběhla z místnosti a nechala konsternovanou Kushinu stát u plotny s kouřícím hrncem, kterému však dívka nevěnovala pozornost, dokud ji nezasáhl další příval šedého kouře.

"Sakra," zaklela Kushina, odstavila hrnec stranou a rozběhla se ke svému pokoji. Musí vymyslet, co si vezme na sebe, když budou mít hosta, ale nepřevléká se kvůli tomu, že by jí na něm záléželo, to jen z čisté slušnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dříve WaLLika - teď GróFka Charlotte di Rivombro Dříve WaLLika - teď GróFka Charlotte di Rivombro | Web | 13. června 2010 v 14:34 | Reagovat

ahojky..plsky jukni na můj blog..je tam důležitý článek..thanks :-)

2 Maya Maya | 13. června 2010 v 19:30 | Reagovat

:-D Super...ten poslední odstavec byl nejlepší, Izumi je prostě borka :-D jak všechno zařídí a tak, víš?
Ale ty seš stejně nejlepší a ten kluk...sympaťák :-D

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. června 2010 v 15:56 | Reagovat

jj trochu lepší to už je... =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA