Světlo v temnotě (3)

28. června 2010 v 23:52 | Nel-ly |  Povídka HG/DM
slzy
Rychleji už to doopravdy nejde :D ale tak tohle už jsem měla napsané a teď si dáme zase na chvíli pauzu... ještě týden, necelý týden! a pak konec! přestože já už se nejsem  vůbec schopná učit a spíš do toho jen tak bez zájmu koukám, nakonec v září nebo až v říjnu bude času... Dost stěžování :)
Další díl neoriginální povídky je tu, i když.. já vlastně něco podobného přímo s tímhle párem ani nečetla a doufám, že to jsem schopná podat zajímavým a svým stylem, když už tak bojuju o napsání "jiné" povídky...
Rating: 15+
rozdělovač 2

3. Kapitola - Samota


Vylekaně vykřikla, když znenadání zády narazila na kamennou zeď a její ruce zapadly do železných pout. Pak hlasitě zasténala. Řetězy okovů se začaly samy od sebe zdvihat a táhly její ruce stále víc nahoru a zároveň do stran. Hermiona měla pocit, jakoby jí snad chtěl vykloubit ramena. Stále klečela, snažila se vší silou dostat na nohy, uvolnit trochu ten tlak, ale nedokázala se skoro pohnout. Tak těsně byla připoutaná ke zdi.

"Prosím," zasténala a pokusila se zvednout hlavu tak, aby mu mohla pohlédnout do očí. "Prosím, přestaň. Zastav to."

"Řekla si, že mě budeš poslouchat," zavrčel potichu a přišel k ní blíž. Teď stál necelý metr od ní a ze své víšky jí mířil hůlkou do obličeje. "Ale nedodržela si svoje slovo ani dvě hodiny, proč bych to měl dělat?"

Mlčela. Nevěděla, jak mu odpovědět. Jen se snažila silou vůle nevnímat palčivou bolest vystřelující jí z ramen do rukou i zad.

"Aquamenti!" ozvalo se po chvíli a Hermiona po druhé toho dne hlasitě vykřikla, když na její tělo začal dopadat proud ledové vody. Bylo to, jakoby ji najednou probodávaly tisíce ostrých jehel a ona zůstávala stále pevně připoutaná ke zdi. Neschopna se bránit, neschopna uhnout.

Několikrát mávl hůlkou nahoru a dolu, čímž způsobil, že byla mokrá od hlavy až k patě. Po chvíli, která jí připadala jako dlouhé hodiny, však konečně odvrátil hůlku. Vypadala, jakoby ji vymáchal v jezeře. Z dlouhých, hustých vlasů jí stékala studená voda přes ramena po zádech i ňadrech, jež zakrývala jen promočená podprsenka. Zakrývala, nebylo to správné slovo. Jemná látka jejího spodního prádla, díky vodě úplně zprůhledněla a Malfoy se tak mohl pokochat jejími, zimou vztyčenými, bradavkami, jejichž tmavší barva zářila na jinak bledé kůži.

Draco stál kousek od ní a žíznivým pohledem přejížděl po celém jejím mokrém těle. Zdálo se jí to, nebo ho tahle situace doopravdy - vzrušovala? Jeho tváře získaly jemně růžový nádech a ledově modré oči se dychtivě leskly, když obrátil veškerou svou pozornost na její rychle se zvedající hruď.

To nemůže být pravda, všechno je to jen zlý sen, pokoušela se Hermiona přesvědčit sama sebe, bezúspěšně. Její mrazem se třesoucí tělo a naopak studem žhnoucí tváře ji přesvědčovaly o opaku. Všechno to bylo až příliš reálné.

Po nějaké době se Malfoy konečně pohnul, chytil ji pod bradou a trhnutím zvedl hlavu tak, aby jí mohl pohlédnout přímo do vyděšených očí.

"Už jednou jsem ti řekl, že mě budeš poslouchat a nebudeš klást odpor," zasyčel s obličejem těsně u její hlavy. "Nebudu to opakovat."

Mlčky kývla hlavou.

"Víš," protáhl po chvíli a ona ke své hrůze ucítila jeho pravou ruku, jak jí sjíždí od brady přes krk a šíji, "vždycky jsi mi připadala naprosto nepřitažlivá. Tvoje vlasy," jeho levou ruku ucítila kousek za svým pravým uchem, když ji pomalu hladil po promočených vlasech, "vypadají jako dráty zasažené bleskem. Máš obyčejné hnědé oči, příliš široké klíční kosti, velké zuby a dlouhý krk."

Fajn, takže ho doopravdy nepřitahuju, alespoň to, pomyslela si pobouřeně Hermiona a ze všech sil se snažila ani nepohnout, když se jeho pravá ruka začala sunout dál po jejích klíčních kostech až na její ňadra.

"Nemáš skoro žádné ženské křivky a díky tomu přísernýmu oblečení, co neustále nosíš a volným školním košilím, vypadáš jako žehlicí prkno," dlaní objal celé její levé ňadro a zmáčkl, jakoby zkoušel jeho tuhost. Pak palcem přejel přes její zduřelou bradavku, jež se proti němu vzpínala zpod průhledné látky a Hermiona měla co dělat, aby nezasténala. Bylo to - příjemné. Merline! "Máš příliš plochej zadek, široký boky a kostnatý kolena," pokračoval dál ve výčtu jejích fyzických chyb. Přesto však levou rukou jemně, skoro až mazlivě, přejel k jejímu pravému boku, pevně ji sevřel a přitáhl blíž k sobě. "Ale když tě tu tak vidím, musím uznat, že to není zas tak hrozný, Granegerová. Vůbec by mi nevadilo….," zašeptal jí do ucha a jemně mezi zuby stiskl její lalůček.

Hermiona přivřela oči a skousla si dolní ret, ve snaze zůstat zticha. Nebylo to jen příjemné, bylo to - Ke své hrůze cítila, jak se jí břicho sevřelo jemnou křečí a ona začala - Merline, vzrušovalo ji, když se jí takhle dotýkal a šeptal jí do ucha.

Byla promočená na kost. V podstatě nahá seděla na studené zemi přitisknutá zády ke zdi. Ruce spoutané nad hlavou v chladných okovech a byla - vzrušená, jako nikdy v životě. Malfoyovi jemné dotyky, jemný stisk jeho zubů na levém uchu, vůně jeho kolínské - to všechno působilo na její tělo způsobem, na který nechtěla ani pomyslet. Bylo tak ponižující. Byla zavřená ve sklepě, připoutaná ke zdi, mučili ji, nechávali o hladu a chtěli s ní provádět kdoví jaké další věci a ona se přesto třásla vzrušením a touhou po jeho dotycích.

Netrvalo však dlouho a Draco se od ní vzdálil a narovnal do své plné výšky. Hermiona si úlevně oddechla.

"Uvidíme se zítra," prohlásil trochu posměšně a naposledy ji celou přejel pohledem. V Hermioně hrklo, to ji tu nechá celou noc polonahou a připoutanou ke zdi? To přeci nemůže myslet vážně!

"Ale -" pokusila se protestovat. Marně. Draco se bez dalšího slova otočil, popadl dohořívající svíčku a zavřel za sebou dveře. A Hermiona se znovu ocitla sama v děsivé temnotě.

**O**

Najednou se prudce zastavil a zvedl ruku, aby ji zadržel. Opatrně se kolem sebe rozhlížel a pak se k ní najednou otočil, chytil ji za pas a stáhl k zemi, přičemž jí ještě pro jistotu stihl dlaní zakrýt ústa.

Bylo to zbytečné, věděla, že má být zticha. Řekl jí to, než odešli a ona vždy poslechla jeho příkaz, bez výjimky.

**O**

Bolestně zasténala při dalším z mnoha pokusů o ulevení svým ztuhlým rukám. Uběhly už hodiny od Dracova odchodu a ona stále zůstávala připoutaná ke zdi.

Ze začátku cítila bolest v ramenech, pak v zádech a zápěstích, která začala opuchat díky její snaze o získání pohodlnější polohy, pokud to tedy bylo vůbec možné. Po nějaké době, tipovala by, že to mohly být tak dvě hodiny, jí už bolelo celé tělo a ona vzdala své pokusy. Bez možnosti pohybu klečela celé dlouhé hodiny, byla si jista, že už musela přejít celá noc a Draco stále nikde.

Začala se bát. V hrudi se jí rozléval tak silný pocit strachu, že předčil všechno, co cítila, když ji Bellatrix mučila, nebo když se jí Malfoy předtím dotýkal. Co když na ni zapomněl? Co když ji tu nechá samotnou, aby zemřela žízní a hladem… Tady, samotnou v chladu a v děsivé tmě.

V očích ji začaly pálit nové slzy a Hermiona si začala toužebně přát, aby se k ní Draco konečně vrátil. Dala by cokoliv, aby tady nemusela být sama, dokonce by přestála i tu potupu, kterou pro ni představovaly jeho dotyky na jejím obnaženém těle.

To, co včera zažila, byla ta nejtrapnější, neponižující věc v jejím životě. Ještě nikdy předtím ji žádný chlapec neviděl nahou. Vždy si střežila své soukromí. Vždyť se, u Merlina, ani nesvlékala do naha ve veřejných sprchách na koupališti kousek od domu jejích rodičů. Příliš se styděla, vždy si na sobě nechávala minimálně plavky a dokonce i na pláži ve Francii, kde byla na prázdninách ve čtvrtém ročníku, chodila zabalená v osušce.

A teď se najednou polonahá ocitla přivázaná ke kamenné zdi, vydána mu na milost a nemilost. Stále cítila jeho dotyky na svém těle. To, jak přejížděl po jejím těle, jak mezi prsty sevřel její bradavku, jak ji kousal do ušního lalůčku a rty přejížděl po její tváři.

Hermiona se za celý svůj život líbala jen s dvěma chlapci, z toho poprvé se to ani nedalo počítat. Bylo to o prázdninách ve třetím ročníku s jedním hnědovlasým mudlou na svatbě její sestřenice. Byla to vlastně jen obyčejná pusa, navzájem se opatrně dotkli rty schovaní za jedním z mnoha růžových keřů a pak se už nikdy neviděli. Další byl až Viktor. S ním to bylo opravdové. Poprvé, když ji pozval na Vánoční večírek a pak ještě asi jen třikrát. Naposledy se s ním líbala, když se spolu loučili před jeho odjezdem, to už byly skoro tři roky a vlastně ani tohle nemohla brát jako pravý, vášnivý polibek, který si vždy představovala.

Byla prostě příliš stydlivá, příliš neprůbojná, příliš - Hermiona nikdy nepatřila mezi oblíbené lidi, spolužáci ji vždy pasovali spíš na šprtku než na svou kamarádku. Vždyť dokonce i Harry s Ronem ji ze začátku nesnášeli, ale pak přišla ta událost s Trollem a její život se změnil. Poprvé měla přátele a jen díky nim ji ostatní začali uznávat. Hermiona si nikdy nic nenalhávala, moc dobře věděla, že nebýt jejích dvou nejlepších kamarádů, nikdo by se s ní nebavil. To oni ji vtáhli mezi ostatní, a přesto to nikdy nestačilo.

Celý svůj čas trávila s kluky, částečně taky proto, že jinak neměla s kým být. Holky ji nikdy nebraly, neměla nejlepší kamarádku, dlouhý čas neměla dokonce vůbec žádnou blízkou přítelkyni a pak přišla Ginny, s kterou si nakonec padla do noty a přesto - Přesto si uvědomovala, že ani Ginny nesplňuje to, co by od nejlepší kamarádky očekávala. Byly příliš odlišné. Ginny patřila srdcem i duší do Nebelvíru, měla přesně tu vášnivou, horlivou, přátelskou povahu, vždy byla ve středu pozornosti, hrála famfrpál a byla krásná - to jí mohla Hermiona jen závidět. Nedokázaly prostě najít společnou řeč a Hermiona si byla jistá, že nebýt Ginniny lásky k Harrymu a jejího vlastního kamarádství s Ronem, neměla by ani ji.

Přesto nebyla nešťastná, ona sama by dokonce řekla, že měla více než uspokojující, šťastné dětství. Měla své dva nejlepší kamarády, kteří za ní vždy stáli. Měla svoji roli v životě… A o to všechno teď přišla. O to všechno ji připravili. O to všechno ji připravil.

S nadějí zatápala ve tmě a zaměřila veškerou pozornost na dveře. Tolik si přála, aby už konečně přišel. Aby ji tady nenechával samotnou. Všechno bylo lepší než samota. Hermiona se nemohla dočkat, až se dveře konečně otevřou a objeví se v nich Draco se svým chladným pohledem.

***

Potichu zasténala a vší silou odvrátila hlavu od lžičky, která se tlačila do jejích úst.

"Notak, otevři pusu," zašeptal neznámý hlas. Něčí ruce ji chytily za bradu, násilím otočily k sobě a ona na rtech znovu ucítila chladný kov. Pomalu rozevřela rty a nechala si najít nasládlou tekutinu do úst. "Polkni."

Poslechla ho a v tu chvíli, jakoby se jí rozjasnilo v hlavě a ona konečně dokázala otevřít oči a pohlédnout na blonďatého mladíka, který se nad ní skláněl.

"Výborně," konstatoval potichu a pomalu položil její hlavu zpět na měkký polštář, "už jsem se bál, že se neprobudíš a to by byla doopravdy škoda."

"Co," pokusila se promluvit, ale hlas se jí zadrhl v krku a ona se zachvěla bolestí. Měla tak vyprahlá ústa, že nedokázala pořádně ani polykat a celé tělo ji bolelo, jakoby se přes ni přehnalo stádo Kentaurů.

"Co se stalo?" pozvedl trochu obočí a pohodlně se posadil na židli u jejího lůžka. Počkat, lůžka? Hermiona ze všech svých sil trochu nadzvedla hlavu a uvědomila si, že leží na prosté, tvrdé posteli ze dřeva potažené teplou dekou. Nebyla to sice doopravdová postel, ale alespoň už nemusela ležet na zemi a už také nebyla spoutaná. "Upadla si do bezvědomí, nevím, kdy přesně."

"Kam - nepřišel si," dokázala ze sebe vypravit a pohlédla mu do očí. Byl pryč určitě mnohem déle než jen jednu noc. Pamatovala si, jak celé hodiny zírala na tmavé místo, kde se nacházely dveře a čekala, až se k ní Draco konečně vrátí. Marně. Uběhlo několik hodin, určitě celá noc a pak i den a on stále nikde, pak se jí všechno začalo slévat do jedné tmavé skvrny. Vzpomínala si jen na tmu, pocit naprosté samoty a strach, že ji tam nechá zemřít.

"Měl jsem hodně práce," odpověděl odměřeně, "Bellatrix se vrátila a nebyla sama. Ostatně byla si tu zavřená jen dva dny, čekal jsem, že někdo tak houževnatý jako ty vydrží víc."

Dva dny? Nechal ji tu připoutanou bez vody a jídla celé dva dny a ještě jí to takhle jednoduše a bez zájmu oznámil? Kdyby měla v těle dost síly, nejspíš by se roztřásla.

"Teď se najez, musíš mít na večer sílu."

"Co bude večer?"

"To, co sis celou dobu tak přála. Budeš mít návštěvu, i když si nemyslím, že se jí bude chtít jít až sem dolu," dodal posměšně Draco a Hermioně ztuhla krev v žilách. Okamžitě si domyslela, kdo by asi tak ta návštěva mohla být.

***

"Připravená?" zeptal se jí Draco se zlověstným úsměvem a hodil po ní světle modré šaty, které si předtím odmítla obléct. "Doufám, že dnes budeš chytřejší. Teta Bella nerada čeká."

Hermiona se okamžitě postavila na nohy, nemělo cenu odporovat. To už jí Draco naznačil toho dne ráno dost důsledně. Věděla, co se stane, pokud neposlechne a hlavně, měla by mu být vlastně vděčná, že jí přinesl oblečení, přestože to znamenalo se před ním dobrovolně svléknout, i když - koneckonců už všechno viděl.

Pomalu si stáhla ramínka podprsenky a pak zasekla třesoucí se prsty za háčky na zádech. Trvalo to jen okamžik a kus prádla z ní lehce sklouzl na zem. Draco stál asi dva metry před ní a bez hnutí ji pozorovala. Hermiona na sucho polkla, když zasekla prsty za lem svých kalhotek a začala je ze sebe v mírném předklonu stahovat. Chtěla to mít, co nejrychleji za sebou, přesto na chvíli zaváhala, když se předtím měla úplně nahá postavit a přetáhnout si šaty přes hlavu.

"Fajn, jsem rád, že ses poučila," prohlásil Draco. Zamířil na ni hůlkou a na Hermioniných zápěstích se okamžitě objevila pevné pouta, která jí svázala ruce za zády. "Jdeme."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 29. června 2010 v 5:52 | Reagovat

pekná kapitola, som zvedavá kto je tá návšteva :)

2 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 29. června 2010 v 8:57 | Reagovat

Pokud je něco v tom perexu kvůli mně tak promiň, já už četl kde co kvůli tomu, že čtu i anglické. Ale tohle podobné je myslím i na našem fanu. Každopádně je to hezky napsané a moc čtivé. Líbí se mi to, i když se mi nechce psát, že se mi líbí ta představa. I když...mít připoutanou hezkou holku ve sklepě? Asi bych si na Dracově místě nestěžoval, ale pšššt :-D.

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. června 2010 v 9:56 | Reagovat

:D ne to není, vážně!, to jen pro moje "ujištění"... brousim po anglických serverech, protože si myslím, že čtením v anglličtině si přečtu něco nového a ještě se třeba naučím anglicky - kecy :D
svoje představy si nechám pro sebe :)

4 Moreen Moreen | Web | 29. června 2010 v 17:36 | Reagovat

a jaké jsou tvé představy Nel? připoutaný Draco? :-D pěkná kapitola, jen jsem si říkala, kde je ta část "rating 15+"..ale mě to asi už nepřijde, tak to neber jako nějakou výtku, to vůbec :-) jsem zvědavá na tetičku Bellu jak se předvede.. nebo že by Lucius?? :-D

5 Nel-ly Nel-ly | 29. června 2010 v 17:55 | Reagovat

No, já si říkala, co s tim omezením... stejně si to bude číst, kdo chce.. ale jako narážky prý od 13, sprostý slova 15 a 18 už se pozná.. tak já nevěděla, co všechno je "psychicky" přípustný :D nějak se v tom nevyznám a tak všude házim to samý
takže příště pro mě a pro tebe připoutanýho Draca? :D bych si líbit klidně nechala

6 Moreen Moreen | Web | 29. června 2010 v 18:04 | Reagovat

jo a k tomu názvu.. napadlo mě Světlo v temnotě.. ale nevím, je to jen momentální nápad, tak to neber tak vážně :-)

7 Nel-ly Nel-ly | 29. června 2010 v 18:08 | Reagovat

fakt? :D protože já včera v noci uvažovala o něčem jako "záře v temnotách :D" ale přišlo mi to ujetý...

8 Shiroa Shiroa | Web | 29. června 2010 v 19:31 | Reagovat

Ujetý to není:-D
tato kapitola je super... zajímá mě pokračování. Teta Bella se nejspíš pořádně vyřádí....

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. června 2010 v 19:32 | Reagovat

teta Bella je milá a vážená dáma! :D
ten název ti nepřijde ujetej? no... nevím, jak mě napadla záře... asi se nechám inspirovat

10 Maya Maya | 29. června 2010 v 20:20 | Reagovat

Páni, nádhera...Draco je prostě...Draco. Jsem zvědavá, jak ta návštěva dopadne. Úžasná kapitolka :-)

11 Polgara Polgara | Web | 30. června 2010 v 17:43 | Reagovat

Hezké zpříjemnění dne. Jsem zvědavá, co na nás vymyslíš. Osobně jsem zažraná do dobrých konců. Asi to možná bude tím, že si řikám, že v tom životě je tragédií dost.

12 Nel-ly Nel-ly | 30. června 2010 v 19:29 | Reagovat

děkuju :)
Maya: ach ano, Draco je Draco, zase si to vystihla ;-)
Polgara: přestože dostud jsem, alespoň myslím, nenapsala žádný reálný "happyend" tak bych osobně řekla, že v každém mém závěru něco z toho "šťastného konce" je

13 lina lina | Web | 2. července 2010 v 12:16 | Reagovat

mučeníčko:D Správně, Draco je Draco, i když nevím jestli si pod tím nepředstavujeme každá něco jinýho, že jo...výborná kapitola:D A já si jdu úřečíst tu čtvrtou:D

14 lina lina | Web | 2. července 2010 v 12:16 | Reagovat

*přečíst...hehe a zase 13. komentář....neměla bych z toho udělat tradici?

15 Nel-ly Nel-ly | Web | 2. července 2010 v 14:44 | Reagovat

[14]: to ne! to bych se tvých komentářů už taky nemusela nikdy dočkat! :) a mě by chyběli :-(

16 kami kami | Web | 20. července 2010 v 13:52 | Reagovat

Keď som tam uvidela to 15+, tak som dostala také ehm... vnútorné pohladenie. Bože, zo mňa sa stáva úchyl! (V preklade to znamená, že sa mi kapitola veľmi, ale veľmi páčila. Draco bol, hm... veľmi zaujímavý. :D)

17 lucrecia lucrecia | Web | 22. července 2010 v 14:20 | Reagovat

zas skvělé, no hned jdu na další kapitolu

18 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 15. října 2010 v 22:59 | Reagovat

Jen pár drobných překlepů..jinak dokonalé :)

19 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2010 v 10:49 | Reagovat

ach ano a pár drobných i větších chyb, na které nechci ani pomyslet :D díky :)

20 Maysie Maysie | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 13:12 | Reagovat

Ty jsi ale zlej autor, hrozně ji mučíš a Draco je pěkná bestie :-?
Čte se to pěkně, je to napínavý, jsem spokojená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA