13. Kapitola - Ach bože

8. června 2010 v 18:09 | Nel-ly
Tajemství srdce 1
Trochu se mi to začíná zamotávat, trochu víc... Abyste pochopily, už od začtku znám děj posledních kapitol, ale musím se k nim nějakým "zajímavým" způsobem dopracovat a tak myslím a myslím a napadají mě další a další scény... Jenže já nechci psát příběhy přesahující třeba i 50 částí, takže se dostávám k tomu, co chci, ale trochu jinou metodou... Snad vám i ona bude zamlouvat.
Jinak, nevím, jak u vás, ale tady je vedro na padnutí a já jsem přesto ráda.... za chvíli jedu hezky sama na chatu, kde se budu tři dny válet na zahradě - bohužel s učením, ale za to v naprostém klidu, protože mě nikdo a nic nebude rušit (tzn. odvykačka na net)
Třeba se v mezerách mezi učením stihnu poprat i s nějakou tou kapitolou, ale nevím, jestli o ní tak "rychle" stojíte :), ale znám způsob, jak se to dá dokázat (nevydírám, jen s váma v dobré víře laškuju :D)
btw. úpravy nejsou a budou, až se z toho vzpamatuju, nevím totiž, jak tuhle kapitolu dooupravit

---


"Ahoj," pozdravila s úsměvem černovlasého mladíka a bez zaváhání k němu zamířila. "Kde je zbytek?"

"Náš Fredster," ušklíbl se pobaveně nad přezdívkou, kterou Noxovy sám dal, po tom nezapomenutelném incidentu se splašeným koštětem a záchrannou mladičké mrzimorské dívenky, která se mu dostala do cesty. "má náhradní famfrpálový trénink, jejich tým musí najít náhradníka za Pokea. Víš přeci, jak zle vypadal ten jeho pád? Zdá se, že se z toho jen tak nedostane. No a Remus s je na schůzi prefektů, měla už skončit, ale vypadá to, že se protáhla," odpověděl a pomalu si protáhl svaly, zřejmě už tu čekal dost dlouho.

"A Alice s Frankem?"

"Tys neslyšela o tý hádce? Byla to pořádná scéna, takže předpokládám, že se teď někdy hezky usmiřují," řekl to takovým tónem, že Ashley naběhly rudé skvrny na tvářích, zdálo se, že Sirius má o takovém ´hezkém´ usmiřování svůj osobitý názor a vzhledem k jejich… Bouřlivému vztahu, by to mu i celkem věřila.

"Takže nejspíš jen tak nepřijdou, co?"

"Vypadá to, má drahá, že to zůstalo jen na nás," tentokrát se na ni pro změnu podíval tak, že málem sklouzla ze židle, na kterou se před chvílí usadila.

"Jak to, že se z toho nesnažíš vyvlíknout?" dokázala se nakonec ovládnout tak, aby sestavila smysluplnou větu a nasadila lhostejný výraz, jakoby se vůbec nic nestalo.

"Já?" zeptal se udiveně a Ashley si všimla pobavených ohníčků, které se mu objevily v očích.

"No ano, ty," zvedla hlavu a zamračila se na něj, po několika měsíční spolupráci ve skupině Obrany si na něj byla schopná zvyknout tak, že už jí nedělalo problémy s ním normálně komunikovat (tedy většinou). "Většinou děláš všechno proto, aby ses práci vyhnul."

"Neměl jsem co dělat," připustil. "Dvanácterák s Evansovou
se nejspíš zase pokoušejí se navzájem přizabít při těch jejich neustálých trénincích - vážně, dřív jsem si myslel, že ji chce dostat hezky v celku, ale potom, co jsem byl svědkem jednoho z jejich
zápasů, o tom začínám dost pochybovat."

"Jsou vážně dobří," pokývala Ashley hlavou a v srdci ucítila osten závisti. Přála všem samozřejmě ty nejlepší úspěchy a především pak Lily potom, jak se k ní v poslední době přátelsky chovala. Přesto při jejich zápasech během hodiny Obrany proti černé magii, a to především při duelech Potter vs. Lily si nemohla pomoct… Byli úžasní, oba dva. Vybičovali své schopnosti na takovou úroveň, že jim už jiní soupeři dávno nestačili. Jejich hůlky se míhaly takovou rychlostí, že bylo jen těžké zahlédnout víc, než rozmazanou čáru a pak zářivý záblesk nějakého kouzla… A bojovali na plno. Vším co měli. Nikdy se navzájem nešetřili, přestože ani jeden tomu druhému nikdy (vážněji) neublížil.

"Dobří? Jsou úžasní," zasmál se trochu pochmurně Sirius, "jestli Evansová předtím tvrdila, že nemají nic společného, tak teď už nemá šanci. Při soubojích jsouc tak sehraní, proti sobě i společně, že by jim mohl závidět i kdejaký profesionální Bystrozor.

Nikdy by mě nenapadlo, že na to Dvanácterák půjde takhle, ale zdá se, že to nese ovoce. Hezky po staru - přemoct dívku svého srdce, když ne kyjem do hlavy tak zaklínadlem a odtáhnout si ji do své jeskyně. Evansová je vážně dračice, umím si představit, co by dokázala i na jiných bitevních polích," zase ten jemně chlípný úsměv, který nasazoval při každém svém dvojsmyslu. Ashley je dřív nechápala, nakonec nebyla zrovna nejzkušenější (vlastně vůbec ne), ale postupně se je naučila vycítit i chápat, to však nezměnilo nic na jejich významu a reakci jejích rudnoucích tvářích.

"Přesto ale nezníš moc nadšeně," podotkla a pohlédla mu do očí. Díky tomu, že ho často pozorovala (ale teď už nezapomínala zavírat ústa a neslintat) a v jeho společnosti byla vždy ostražitá a vehementně se snažila zapamatovat si všechno, co řekl, co udělal, jak reagoval… Dokázala teď
vycítit, že něco není v pořádku.

"Trénují skoro každý den, jednou vyhraje on, pak zase ona, takže si vyžádá odvetu a dál a dál a dál… A když to není souboj, tak je to famfrpál nebo učení, už spolu netrávíme tolik času, jako dřív," řekl to spíš sám pro sebe, ale Ashely z toho pochopila, jak mizerně se musí cítit.

Jestli si něčeho musel každý (dokonce i v tomhle směru značně předpojatá Lily) všimnout tak toho, že se James Potter za tenhle poslední rok změnil. Jaksi vyspěl, stal se z něj dospělý, zodpovědný člověk, který ví, co chce a uvědomuje si, že za to musí bojovat, i kdyby to znamenalo trávit hodiny ze svého volného času v knihovně. Problém byl, že Sirius se k tomu zatím ještě nepropracoval. On zůstal stále tím klukem, který se sice zdál na první pohled dospělý a mužný tak, že by mu do postele doslova skákaly i straší ženy, jakým byl posledních skoro sedm let. Stále vyhledával souboje, plánoval lotroviny (dobře, z toho nejspíš nevyroste ani Potter, jenže ten začal používat i hlavu) a užíval si volného, studentského života než aby konečně vstoupil do, poněkud pochmurné a děsivé, reality dospělých.

"Určitě to nebude tak strašný, jednou je ty boje přestanou bavit, anebo se konečně dají dohromady a -"

"A pak spolu budou trávit ještě víc času," přerušil ji Sirius, ale zdálo se, jakoby byl myšlenkami stále jinde.

"No ano, ale… Remus vždycky říkal, že má James Lily vážně rád, takže…"

"Já jim to přeju," vyhrkl, jakmile se alespoň částečně vzpamatoval. "Nemysli si, že nechci, aby se konečně dali dohromady, právě naopak. Sice jsem o tom roky pochyboval a doufal, že se z toho Dvanácterák vzpamatuje, ale… Evansová nakonec nebude tak špatná, má odvahu, je dost rázná, taky celkem hezká a nedávno jsem zjistil, že má i smysl pro humor, i když hodně hluboko pod těma svejma sarkastickýma poznámka," zavrčel a Ashley si ihned vybavila jejich poslední střetní, po kterém Lily odešla jako nějaká antická hrdinka. Měla páru, to se jí nedalo popřít, a také byla velice inteligentní a jistým způsobem se v hádkách s Jamesem od jakživa vyžívala a v průběhu všech těch let ve slovních soubojích získala praxi.

"Já vím," zašeptala a po bouřlivém vnitřním souboji mu položila ruku na rameno, "nepřijdeš o něj, to by James nikdy nedopustil."

Překvapeně zvedl hlavu a pohlédl na její dlaň spočívající mu na pravém rameni. Nejdřív si myslela, že se odtáhne a seřve ji, že si vůbec dovoluje mu zasahovat do života, ale nakonec sevřel její ruku a kratičce jí políbil do dlaně. Ashley se na krku objevila husí kůže způsobená dotykem jeho horkých rtů. Roztřásly se jí kolena a děkovala bohu, že sedí na židli, jinak by se určitě sesunula k zemi.

Merline, ten jediný, krátký dotek stačil, aby se jí rozbušilo srdce, jako zvon a zkrátil se jí dech. Už se nadechovala, že něco řekne… že se mu vyzná, ze svých citů, že ho políbí, že uteče nebo rovnou umře tady a teď, šťastná jako nikdy v životě, když se otevřely dveře učebny a dovnitř vstoupila hlasitě se smějící Alice v objetí svého miláčka.

Sirius pustil její ruku a začal se s Frankem o něčem potichu bavit, aniž by se na ni ještě podíval, ale Ashley už přesto nedokázala vnímat ani slovo z toho, co jí Alice vyprávěla.

***

"Sakra," zaklela Ashley polohlasně a pomalu se posadila do pokrouceného sedu.

"Jsi v pořádku?"

"Snad jo," pokývala hlavou. Chytla se ho za ruku, zvedla hlavu a při pohledu do jeho očí se trochu zrazila. Díval se na ni - starostlivě. Ashley si připadala, jakoby se vrátila o několik zpět, do chvíle, kdy mu na ní záleželo. Od jejich posledního, soukromého rozhovoru v prázdné učebně, kdy si připadala tak - divně, kvůli jeho pohledu. Pohledu, jímž ji i teď provrtával, i když dnes byl spíš starostlivý.

"Ashley?"

Přerušila jejich oční spojení a ohlédla se po Siriusovi, byli spolu ve dvojici, zase, a ona nedávala pozor. Tohle mu rozhodně nemohla dávat za vinu, byla jednoduše nepozorná - zrovna si totiž odhazoval vlasy z obličeje a jí tak zaujaly ty jeho poletující prameny, že - a tak se zapomněla bránit jeho útoku, který ji odhodil na zeď.

"Ashley, si v pohodě? Promiň, asi jsem to trochu přehnal. Já nechtěl, vážně - jen…"

"V pořádku, nedávala jsem pozor," usmála se něj a s jeho a Remusovou pomocí se vyškrábala na nohy, "byl to skvělý útok, musíš mi ho pak ukázat, až se trochu vzpamatuju."

Bylo to neuvěřitelné, že se s ním tady, přede všemi, bavila, že si pamatoval její jméno, že měl o ni strach, že se s ní bavil, že by se snad dalo říct, že byli přátelé.

Sirius Black, stále v kolenou pociťovala třes, když pozorovala jeho symetrickou, arostakritckou tvář a dokonalou postavu. Stále červenala, když se na ni usmál, ale už mu dokázala odpovídat na dotazy, konverzovat a co víc - on ji poslouchal, doopravdy jí věnoval svoji cennou pozornost. Ashley si připadala, jako ve snu. Stála ji podpíral, když odstoupila kousek stranou a opatrně si prohmatávala otlučené temeno hlavy.

"Pane Blacku, odveďte slečnu Cooperovou na ošetřovnu," rozhodl profesor Williamson a Sirius Ashley ochotně nabídl rámě.

***

Spokojeně se usmála a pozorovala mladíkův obličej, když smutně sledoval, jak Sirius odvádí tu malou mrchu z učebny. Znala ten pohled. Věděla, co znamená. Konečně, konečně, přišla na to, jak se jí pomstí.

***

"Co ty tady, tak sama," ozvalo se jí těsně u ucha, až sebou polekaně škubla.

"Učím se," odpověděla s mírným úsměvem a demonstrativně mu před očima zamávala s učebnicí Přeměňování.

"V pátek večer?" zašklebil se znechuceně.

"A co jiného mám dělat?"

"No, co já vim, bavit se s kamarády, jít na rande...," pokrčil rameny.

"Abych mohla cokoliv z toho dělat, musela bych mít s kým," podotkla přiškrceně, "Avšak vzhledem k tomu, že vztahy s mými nejlepšími," to slovo řekla s takovým sarkasmem, že ji až překvapilo, že toho byla schopna, "kamarádkami uvízly na bodu mrazu a můj milostný život je na tom snad jen o něco lépe, nezájem je stále lepší než Susaniny nevraživé pohledy, tak se ze mě nejspíš brzy stane premiantka."

"To je mi líto, promiň."

"Ne, ne," začala urychleně kroutit hlavou, když si uvědomila, jak moc uboze to muselo znít a ještě k tomu, když takhle pravdivě mluvila o svých milostných vztazích, nebo-li spíš nevztazích, právě před ním - před kterým se dřív bála třeba jen promluvit a při pomyšlení na to, že s ním rozebírá svůj život, z jakéhokoli pohledu, měla tendenci vyběhnout na astronomickou
věž a skočit. "V pohodě, jsem zvyklá na svůj vlastní klid, tohohle si nevšímej, to všechno ty zkoušky a hádky, nechci mít s nikým problém, jenže mě nenechají se jim vyhnout… Někdy je toho na mě moc."

"Chápu," zabručel, "no nedívej se tak na mě, nejsi jediná, kdo má čas od času vztahové problémy a nejradši by nechal všechno plavat," ohradil se, když si všiml jejího nedůvěřivého pohledu.

"V tvém případě to ale nejspíš nebude nedostatek, co?"

"Vztahů ano," zakroutil hlavou, okamžitě však nasadil svůj neodmyslitelný úsměv. "Přestaň se na mě mračit a dej mi ruku."

"Cože?"

"No, je pátek večer, takže učení může počkat a my potřebujeme dalšího hráče ke kartám."

"Kdo my? Siriusi," oslovila ho zvýšeným hlasem, když ji násilím vytáhl na nohy, "kdo přesně tam všechno je? Nechci ti dělat křena nebo…"

"Křena? Neblázni, to si fakt myslíš, že bych s těmahle dvěma chtěl být osamotě?"

"Dvěma?" zeptala se, ale to už si uvědomila, že za ním poraženecky kráčí na horu do schodů vedoucím k chlapeckým ložnicím. To tam má hned dvě holky? A k čemu potřebuje mě, snad aby měl s kým konverzovat? Nebo… Nedokázala si představit, na co přesně ji budou potřebovat. Všechny myšlenky na to, byly sice přetažené přes vlasy, ale přesto - tohle byl Sirius Black! A držel jí za ruku, táhl za sebou do svého pokoje, v Pátek večer… Bože, bože, bože!

"Tak, vítejte v jámě lvové, slečno," ustoupil na stranu, aby mohla vejít první. Ashley se zhluboka nadechla. Pokoj Siriuse Blacka se Siriusem Blackem v něm s ní, ať jsou tu ještě další holky, zvířata, duchové… Cokoliv a kdokoliv, ona teď vchází do pokoje Siriuse Blacka, po tomhle touží většina dívek ve škole a určitě i pár kluků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aňulka Aňulka | Web | 8. června 2010 v 19:07 | Reagovat

Páni, Nel, ty jsi ale pěkně hnusná:-D Navíc k tomu ta provokace na začátku, "nevím, jak rychle ji budete chtít". Kdybych neměla co číst, řekla bych, že hned, ale zrovna mám - a mám toho dost - tak si klidně hezky na chatě odpočiň a nenamáhej se:-D
Jelikož jsem kacířka, musela jsem si přečíst minulou kapitolu, která jaksi vyplnila mou mezeru a pak jsem se vrhla na tuhle.
A...a...a říkám PARÁDA!!! Konec fakt působivý, je mi naprosto jasné, jaké pocity to zanechá ve většině čtenářů:-D a je mi taky jasné, že si to naprosto užíváš:-D
Fakt mě zajímá ta pomsta. Sama o sobě jsem pomstychtivá, tak se klidně ráda nechám inspirovat. Doufám, že to bude nějaká bomba, senzace!!! Stejně se mi nejvíc líbí, že Ashley pořád uvažuje jako "nána" (s prominutím), konkrétně mám na mysli to, jak nemůže ze Siriuse. Hezky ho tu vychvaluješ, když ho nemáš ráda. Ale tak všichni víme, že i jiné postavy dostanou prostor:-)
Takže dneska za jedna, můžete si sednou, Nelo:-D

2 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 8. června 2010 v 20:48 | Reagovat

Co je to za debilní dotaz "jak rychle" budeme chtít další kapitolu? :D, to je jakoby se Ježíšek zeptal, jestli nechceme Vánoce až na Velikonoce. Já narozdíl od Aňulky nemám co číst, takže říkám hned :-D! No ke kapitole: skvělá, skvělá, skvělá! Ashley je opravdu mile naivní, skoro mi je jí líto...ten konec: Kluků? :-D ty se nezdáš. Ne vážně, někdy opravdu perlíš :-D. Nejvíce jsem ale zvědavá na pomstu a jestli Remus začne žárlit. Rozhodně to bude ještě hodně zajímavé, takže jak už jsem řekla: další kapitolu hned(samozřejmě tě tu vůbec nenavádím, aby jsi zanechala učení)! :-D

3 Maya Maya | 8. června 2010 v 21:18 | Reagovat

Jéééé, jéééé a jéééé :-D
Si prostě úžasná. Absolutně jsem nemohla z tý poslední věty...prej: A taky hodně kluků... :-D Tvůj humor je prostě boží. Jen doufám, že to nebude Blackova 1. a 2. osoba, která hraje karty... schizofrenik, nezdá se ti?
Ale je hezký, že si ji takhle pamatuje. Jen ten Remus...možná by bylo lepší, kdyby byla s ní než se Siriem...přece jen Tichošlápek je...sukničkář...mírně :-D
Ne, vážně to bylo moc hezký a já doufám, že brzy přidáš další, protože bez tvejch povídek se ale vážně nedá vydržet :-D

4 lina lina | Web | 9. června 2010 v 11:53 | Reagovat

jahů:D Bezvadná kapitola a ten konec:D o těch klucích jsem nikdy nepochybovala:D a kdo je v tom pokoji?:D
Na chatě si to užij:D

5 Nakira Nakira | Web | 9. června 2010 v 16:41 | Reagovat

Sakra!!!!!!:D Tak jsem se do téhle povídky pustila a už zase nemám co číst :D Doufám, že další kapča bude brzy, protože jinak to tady nepřežiju (hlavně psychicky, znáš mě, jak jsem na povídky ujetá :D)

6 Shiroa Shiroa | Web | 9. června 2010 v 16:43 | Reagovat

Ooou yéé!! :-D
skvělý, stoprocentně budeme chtít nejrychleji další kapču! :-D Jen sjem někdy nevěděla, kdo mluví, ale hned jsem si to ujasnila...prostě supeee! :-D

7 Lexie Lexie | Web | 9. června 2010 v 17:51 | Reagovat

jakto, že všichni dokážou napsat tak sáhodlouhé komentáře a já se zmůžu jen na - úžasná kapitola, jako obvykle, protože ty špatně psát nedokážeš. Ashley začínám mít ráda čím dál víc, přijde mi taková..správně praštěná, i když na klasickým způsobem:D

8 lucrecia lucrecia | Web | 9. června 2010 v 21:23 | Reagovat

to bylo skvělé. u toho konce jsem se musela smát. už se nemužu dočkat další kapitoly

9 wladka wladka | Web | 10. června 2010 v 16:08 | Reagovat

jee skvela kapitola
Ashley musela byt v siedmom nebi...
Sirius je proste Sirius, jeho sarm nikdy nezmizne...teda aspon v tvojich poviedkach
milujem tvoj styl pisania

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. června 2010 v 19:53 | Reagovat

Všem vám moc děkuju (ano, bylo to rychlý, ale zas oxiduju v "kamenné džungli :D")... Máte pravd, Siriusse vážně ráda nemám a i přesto mi tohle jde celkem samo... asi si brzo zkusim povídku jen a jen pro něj, chudáček

Jinak, Ashley je a vždcky bude naivní nanynka, to všichni víme... chudinka moje malá, když ona je vždcky tak důvěřivá, že se k tomu prostě nabízí :D

Znovu díky, kapitola se.. píše

11 Moreen Moreen | Web | 10. června 2010 v 21:52 | Reagovat

úžasné, famózní, dokonalé!! tohle byla opravdu krásná kapitola!! moc moc moc se ti to povedlo! jen si tak říkám, kdy ashley dojde, jak to je, že ji bere jen jako kamarádku, což je u něj docela neobvyklý chápu.. ale stejně, ten závěr.. pěkná naivita. beztak tam bude remus a petr a potřebovali někoho místo jamese, kterej někde lítá s lily (mám sklony k jasnovidectví, víš? :D)

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. června 2010 v 0:34 | Reagovat

[11]: to víš, holka je to naivní a má bujnou představivost, ale nikdy nevíš :D

13 chillychilly chillychilly | Web | 13. srpna 2010 v 21:26 | Reagovat

(ale teď už nezapomínala zavírat ústa a neslintat) :D
a taky ta poslední věta:D, jejda, já se nemůžu udržet a prostě musím komentovat

14 Drak Drak | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:29 | Reagovat

Super, blog......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA