ZA KAŽDOU CENU

27. května 2010 v 15:41 | Nel-ly |  Jednorázovky
Tak tedy :D přicházím z prvním svým pokusem o překlad anglické povídky, tak prosím o slitování... na to, jak jsem s tím lámala hlavu, je to furt zdaleka nedokonalé, ale nejsem překladatelka (a nikdy nebudu) a o úrovni své angličtiny radši nemluvim :D přesto to tu je, tak čtěte a především KOMENTUJTE, ať vím, jak na tom jsem...

za každou cenu

Autor: Em North aka
Překlad: Nel-ly
Rating: 15+
Pár: Hermiona/Draco
Věnováno lině s díky za pomoc, pevnou vůli a výdrž :D


Draco vstoupil do místnosti a při pohledu na spící Hermionu se spokojeně usmál. Většinou takhle dlouho nespala a už vůbec ne přes den, ale když se pořádně zamyslel, vlastně se jí vůbec nedivil.

Chudinka, potřebuje si odpočinout, i když pohled na ni, jak tvrdě spí, nahá v jeho posteli, byl skoro k nevydržení.

Když takhle spala, byla tak nádherná : sladká, nevinná a zdánlivě klidná. Nic ho nedokázalo rozdráždit víc, než pohled na její pokojný spánek. Samozřejmě, stejně tak na něj působila, když se šťastně usmívala, rozzuřeně křičela nebo třeba jen dýchala. Každá část její osobnosti, každý její výraz se zdál být jako jedinečné kouzlo, kterým ho k sobě lákala.

Ať potřebuje spát, nebo ne, musí se brzy probudit. Potřebuje ji. Znovu a znovu.

Kopnutím si zul boty, přešel místnost až k posteli, na níž si pomalu vylezl a natáhl se vedle ní. Draco přejel prsty přes její kudrnaté vlasy a s něhou, která by určitě překvapila všechny jeho přátele a známé, začal její obličej pokrývat drobnými polibky, zatímco čekal, až se probudí.

Netrvalo to dlouho. Jeho úsměv se rozšířil, když pomalu otevřela jedno oko a ospale zamrkala. Draco nečekal ani chvíli, okamžitě se nad ni sklonil a vpil se do jejích úst ve vášnivém, sladkém polibku.
Srdce se mu rozbušilo radostí, když ji konečně objal kolem nahého těla, přitáhl si ji do pevného objetí a opatrně stáhl pod sebe. S uspokojením zavřel oči a vychutnával si pocit dvou, těsně na sebe namáčklých, těl.

Draco měl opravdu strašný den a jediná věc, která ho udržovala při zdravém rozumu, bylo vědomí, že jakmile se konečně dostane domů, bude tam Hermiona.

Prohloubil polibek, zatímco dlaněmi přejížděl po jejím krásném těle. Po ničem jiném celý den netoužil. Zhluboka se nadechl. Vychutnával si její květinovou vůni a blízkost, když ji pevně držel v náručí. Realita porazila i jeho nejlepší, nejdivočejší fantazie. Cítil, jak napětí a stres konečně mizí, když byl s ní, neexistovaly žádné problémy, nic, kromě ní. Bože, bylo to tak úžasné. Miloval ji, miloval ji strašně moc.

Nebylo snadné ani pohodlné, zamilovat se do členky zlatého Nebelvírského tria. Tohle rozhodně neplánoval, ale stalo se to. Byl to opak všeho, co se kdy učil, v co věřil. Láska k dívce mudlovského původu byla zakázaná, nepředstavitelná, a fakt, že ta dívka byla ještě k tomu nejlepší kamarádkou Pottera, mu to vůbec neusnadňoval.

Během prvních pěti let v Bradavicích si sotva uvědomoval, že je Hermiona Grangerová dívka. Neviděl ji jako samostatného jedince, nýbrž jako rozšíření Potterova zadku. Jeho náhlé uvědomění si, že je to žádoucí žena bylo bolestivé a ohromující, naprosto nečekané.

// Flashback 6. Ročník //

Kouzlo, které použil na portrét v prefektské koupelně, by se nedalo najít zrovna ve vzdělávacím programu Bradavické školy. Nepatřilo
sice úplně mezi zaklínadla Černé magie, ale přesto si při jeho použití musel dávat pozor. Koneckonců, zaklínadlo, které vypáčí dveře, dokonce i dveře uzamčené očarovanými portréty, jež se daly otevřít pouze pomocí hesel, nebylo něco, co by měl každý student znát.

Jako kapitán (díky velkorysosti jeho otce) byl Draco pověřen vedením Zmijozelského famfrpálového náboru, jenž dopadl - katastrofálně. I když začal krátce po obědě, bylo už dlouho po setmění, než bylo konečně po všem. Draco byl zpocený, zablácený a řádně namíchnutý. Potřeboval se pořádně namočit, aby uvolnil ztuhlé svaly a uklidnil se a už nehodlal čekat ani na to, než se portrét stihne vrátit zpátky na své místo.

Vešel do místnosti, prošel místností a najednou se prudce zastavil. Léta myslel na Grangerovou jen jako na osinu zadku, jen o něco kratší než byl sám Potter. To všechno však skončilo v jediném okamžiku.

Pohled na ni, jak se rozvaluje ve vaně, způsobil, že mu vyschlo v ústech a ve vteřině zeslábl v kolenech, a jeho pocity k ní se navždy změnily. Křivky těla, ještě zdůrazněné průzračnou vodou s přidaným vonným olejem upoutaly jeho pozornost. Pod pedantsky upjatými, pytlovými šaty se ukrývalo rozkošné tělo. Začala se nejspíš vyvíjet poměrně brzy, protože její tělo bylo hodno hotové ženy. Každý centimetr její postavy byl měkký, zakulacený a čistě ženský. Bylo to tak lákavé. Přesto její křivky nebyly to, co ho drželo zamrzlého na místě.

Rozvalovala se ve vaně, zahalena v páře, s jednou rukou mezi doširoka roztaženýma nohama, druhou položenou na ňadrech a hlavou zakloněnou v extázi. Pohled na její rozkoš byl to nejerotičtější, co si Draco dokázal představit. Nebyla to první holka, kterou viděl tohle si dělat. Se sexem začal v raném věku, využil každé příležitosti, která se mu nabízela, využíval dívky pro své vlastní potěšení, bylo toho tak málo, coby Draco dosud nezažil a sledovat, jak se jeho partnerky samy dostanou k vrcholu, ho vždy fascinovalo. Na tom, co dělala, nebylo nic zvláštního, přesto ho to šokovalo. Viděl mnoho krásných žen, jejichž dotyky byly vedeny mnohem větší zručností a zkušenostmi. Nic ho však nikdy nelákalo víc než právě teď Hermiona.

To vášnivé odhodlání, jež ji provázelo při jejím studiu i vztahu k přátelům, se projevovalo i zde. Draco, zvyklý dívat se na ženy, jenž to dělaly jen, aby ho svedly, byl zaskočen agresivitou, kterou předváděla. V jejích pohybech nebylo nic jemného ani váhavého, když důrazně pohybovala prsty, jak se snažila dosáhnout vrcholu. Byla naprosto pohroužená do svých pocitů a svého potěšení. Najednou se rázně prohnula v zádech, až boky nadzvedla masu vody, tváře měla rudé, oči pevně sevřené a nezřízeně si užívala svého potěšení.

Únava, bolest, svalová křeč - na to všechno Draco zapomněl, zatímco ji pozoroval. Byl si vědom jen napětí, tlaku a naléhavého pulzování, což svědčilo o jeho rostoucím vzrušení, které se zvětšovalo každou další chvílí, kdy ji pozoroval. Draco nedokázal myslet na nic jiného než na to, že se za každou cenu musí stát jeho milenkou. Byl přesvědčen, že je vášnivá, divoká a bez zábran - pravá lvice.

Viděl se, jak ze sebe rychle shazuje oblečení, noří se do horké vany a její prsty střídá jeho mužství. Po celý svůj život byl v dominantní pozici, ovládal své partnerky, ale vždy to bylo především kvůli spojenectví nebo jiným výhodám. Teď poprvé zatoužil po něčem jiném. Myšlenka na čistou, živočišnou vášeň byla tak smyslná, že se mu až zatočila hlava. Bylo to tak lákavé, musel ji mít, za jakoukoli cenu.

I přes výrazný nedostatek krve v horní polovině jeho těla, měl Draco ještě stále tolik rozumu, aby věděl, že nemá šanci dostat Grangerovou do postele. Určitě ne v případě, že by si všimla, že ji pozoruje. Grangerová nebyla typem dívky, která by někomu něco takového dokázala odpustit a zapomenout. Pravděpodobně by minimálně na rok skončil v nemocnici U svatého Munga. Naštěstí, Hermiona za celou dobu neotevřela oči, její hlasité sténání překrylo zvuk jeho kroků.

Draco se opatrně skryl za zástěnou a fascinovaně ji pozoroval, když konečně dosáhla vyvrcholení. Zvuky, které se jí hrnuly z hrdla, byly to nejkrásnější, co kdy slyšel. Kousl se do rtu takovou silou, až ucítil kovovou pachuť vlastní krve, jen aby zadržel sténání. Hladově ji pozoroval, jak se pomalu myje, dokončuje koupel a odchází.

Jakmile se za ní portrét zavřel, strhal ze sebe Draco oblečení a skočil do vany. Natáhl se po kohoutcích a dopustil vodu se stejnou vůní oleje, jakou použila i ona: levandule a růže. Jeho ruce pracovaly horečně a tvrdě, bylo to, to nejhoroucnější uvolnění, kterého dosáhl s pevně zavřenýma očima a obrazem nahé Hermiony před sebou. Bylo to tak silné, že se ještě dalších dvacet minut nemohl vzpamatovat, a když se mu to konečně podařilo, pomalu se oblékl a vrátil se do Zmijozelské společenské místnosti. Ignoroval houf studentů, který se kolem něj shlukl, neodpovídal na otázky ohledně výsledku famfrpálového náboru a zamířil rovnou do postele, aby mohl po zbytek noci, celou noc, snít o Hermioně.

Svoji misi začal hned další den. Získat dívčí pozornost, mu nikdy nedělalo problém, když jste měli dostatečně velkou fantazii a nekonečný rozpočet nebylo to nikdy těžké. Tohle však bylo něco jiného, ona byla jiná. Přímý útok na svůj cíl si v tomhle případě nemohl dovolit. Bude muset vymyslet něco jiného, lepší taktiku, strategii - trik s tajným ctitelem byl tak trochu klišé, ale mohl přinést kýžený výsledek.


Každý den jí soví poštou posílal anonymní dopisy s dárkem a vzkazem, jak moc si přeje, aby ji potěšil. Kdyby vyložil své karty na stůl, doopravdy by působil jako touhou schvácený tajný ctitel, který netoužil po ničem jiném, než po její pozornosti. Byla to touha. Silná, živočišné, skoro až bolestivá fyzická touha po jejím těle, po ní.

Začalo to menšími dárky, jako například nejlepší čokolády z Medového ráje, růže, básnické sbírky a další… Uplynuly celé týdny, během kterých ji na dálku bedlivě pozoroval a poznával. Postupně se dárky změnily, byly konkrétnější přesně podle toho, co měla ráda.

S radostí z povzdálí sledoval, jak se Hermiona jednoho rána začervenala radostí, když rozbalila čokoládu Godiva, kterou speciálně objednal v jednom mudlovském obchodě poté, co ji slyšel říkat, že je její oblíbená.
Představoval si, jak doslova kňučí rozkoší, když otevírala vlastní Soubor historie elfů, o kterém věděl, že ho už dlouho dobu sháněla. Pokaždé se spokojeně ušklíbl, když ji viděl nosit náhrdelník, který jí koupil. Věděl, jak moc miluje safíry.

Prvním krokem bylo sledovat ji, aby zjistil, co se jí líbí, aby měl šanci ji svést. Z jeho dlouhodobé zkušenosti se dívky jevily jako hrabáci, jakmile uviděly (některým stačilo i ucítit) něco lesklého v okolí, vrhly se za tím kamkoliv a nic jim v tom nezabránilo. Jenže čím více strávil pozorováním Hermiony, tím víc si uvědomoval, že ona je jiná, zvláštní. Pozoroval ji a postupně si uvědomoval, že není jen prostředkem k dosažení jeho cíle, uvolnění.
Potřeboval ji, nutně ji potřeboval. Stával se popudlivým a náladovým, jestliže strávil několik hodin bez toho, aby ji alespoň na okamžik viděl, protože jediné chvíle, kdy se mohl uvolnit, byly v její blízkosti. Všechny jeho myšlenky se točily jen a jen kolem jeho plánů, jak ji dostat. Snil o ní ve dne i v noci, neustále.

Draco Malfoy se poprvé zamiloval. Byl to spíš temný, nutkavý, naléhavý druh lásky, ale byla to láska. Jeho touha se stala ještě intenzivnější, když si konečně uvědomil, že to nebylo jen její krásné tělo a agresivní sexuální apetit, ale i její mysl, inteligence, ostrý smysl pro humor, silná loajalita a nekompromisní čest, které ho k ní táhly a dodávaly mu odhodlání vytrvat.

Bohužel, fakt, že si nakonec dokázal uznat, jak moc ji obdivuje, v podstatě stvrdil jeho zkázu. Sice věděl, že se Hermiona snaží odhalit totožnost svého tajného ctitele, ale nikdy by nečekal, že na to přijde tak rychle.

Jednoho dne ráno za úsvitu, když v Sovinci jako vždy hledal vhodnou sovu, aby po ní mohl poslat nový dárek, vystoupila ze stínů a postavila se proti němu.

"Proč si neušetříš čas a nepředáš mi ho osobně, hned teď?"

"C-c-o?" Draco poprvé v životě koktal.

"Dárek," řekla a ukázala na sovu. "Co je to tentokrát? Další čokoláda? Květiny? Šperky? Odpovědi na O.V.C.E.? Co jsi vymyslel dnes?"

"Já - nevím, o čem to mluvíš," málem se přitom beznadějném pokusu udusil. Sakra, jak na to přišla? Nebyla ještě připravené ho - Bylo příliš brzy! Odhalení v téhle fázi mohlo všechno zničit.

Jak se zoufale snažil přijít na to, jak z téhle prekérní situace vybruslit, ani si nevšiml, že vytáhla hůlku. Zaznamenal to až ve chvíli, kdy mu balíček vylétl z rukou díky přivolávacímu kouzlu, které použila. Už ji nestihl zastavit. Dárek přeletěl přes místnost a lehce jí přistál v rukou. Opatrně ho rozbalila a zaraženě zírala na nahrávku kouzelnické opery a pak přesunula svoji pozornost na přiložený vzkaz. Ruce, v nich stále držela balíček se vzkazem, klesly k bokům a očima provrtávala podlahu, zatímco se snažila udržet v klidu.

"Nemám ráda hry, Malfoyi," řekla sice klidně, ale se zjevnou hořkostí v hlase.

"Ne, Hermiono! To nebyly -"

"Neříkej mi Hermiono," zasyčela a konečně vzhlédla.

"Ale… vždyť je to přeci tvé jméno, nebo snad ne?" zeptal se zmateně.

"Takhle mi říkají moji přátelé a rodina, ale ty nejsi ani jedno. Proč na mě dál nevoláš: mudlovská šmejdko? Vždyť jsi to už použil tolikrát."

"Za tenhle rok jsem ti tak neřekl ani jednou."

"Ne, to ne.
Místo toho mě sleduješ, jako nějaký ubohý slídil a urážíš moji inteligenci předstíráním, že jsi můj tajný ctitel a posíláš mi dárky, a… a co? Co tím sleduješ, Malfoyi? Chtěl si, abych uvěřila, že jsi můj tajný ctitel? Abych se do tebe zamilovala? Abys mě pak mohl ponížit před celou školou? Chtěl si mě přinutit, abych si myslela, že mě někdo doopravdy chce a pak mě ponížil?"

"Ne! Ještě nikdy jsem -"

"Neříkej mi, že bys něco takového neudělal, protože oba moc dobře víme, že udělal. Za posledních více než pět let jsi využil každé příležitosti, abys mohl šikanovat mé přátele. Vždycky jsem si myslela, že nejsi tak špatný, ale tohle si vážně přehnal. Pokud mi chceš dokázat, jak moc jsem nepřitažlivá, můžeš mi to klidně říct do obličeje, místo toho, aby sis tady hrál na něco takového. Myslela jsem si, že tohle je moc podlé i na tebe, ale… Zjevně jsem se spletla. Gratuluju, Malfoyi, dokázal si, že jsi ubožejší, než jsem si myslela," s těmi slovy se otočila na podpatku a vyběhla z místnosti.

"Hermi - Grang - Stůj!" zakřičel na ni Draco a rozběhl se za ní. Zastavil ji dřív, než se dostala ke dveřím. Chytil ji za ruce, než stihla šáhnout po hůlce a přitiskl ji ke zdi. Bránila se mu, jak nejvíc mohla, ale marně. Byl mnohem silnější než ona a i kdyby ne, vedlo ho silné odhodlání. Dupla mu na nohu.

"Pusť mě!"

"Ne, dokud si mě nevyslechneš," vysoukal ze sebe skrz zaťaté zuby. "Není to hra, nic z toho," zašeptal a snažil se jí pohlédnout do očí. Otočila hlavu na stranu.

"Přidej pár slz a serenádu s kapelou," odsekla Hermiona sarkasticky. "To by bylo ještě uvěřitelnější."

"Myslel jsem vážně každé slovo, které jsem ti napsal v dopisech," pokusil se znovu Draco.

"Jistě, jsi ve vztahu k Nebelvíru o jak živa tak čestný a upřímný."

"Pro mě nechceš poslouchat?" vykřikl rozzuřeně nad její tvrdohlavostí.

Konečně se mu podívala do očí. "Proč bych ti měla věřit? Po všech těch letech, co si mě nenáviděl a urážel, si se jednoho dne ráno prostě probudil a rozhodl ses, že se ti líbím?"

Ve skutečnosti jednou v noci, pomyslel si Draco sám pro sebe, ale měl dost rozumu, aby to neřekl nahlas.

"Každý rok," pokračovala Hermiona. "Jsi si našel nový způsob jak mi ublížit. Takže co si mám asi myslet, když si najednou začal s posíláním dárků? Mám ti snad uvěřit, že ses najednou rozhodl obrátit list, anebo si mám myslet, že je to jen další trik? Nejsi hloupý, Malfoyi. Krutý, ale ne hloupý. Přemýšlej."

Měla pravdu, samozřejmě. To byl důvod, proč chtěl ještě chvíli počkat, než se konečně odhalí. Kdyby měl víc času, pak by možná dokázal postupně změnit své chování k ní, takže by to pro ni nebyl takový šok, až by konečně zjistila, kdo za tím vším stojí. Přišla na to brzy. Příliš brzy. Neměla důvod mu důvěřovat.

"Co mám udělat, abys mi uvěřila?" teď už prosil skoro zoufale.

"Staň se někým, komu bych dokázala důvěřovat," odsekla. Její odpověď ho zarazila tak, že pustil její zápěstí a Hermiona okamžitě využila příležitosti k útěku.

Draco se za celou hodinu nepohnul. Stál jako socha, uprostřed sovince a přemýšlel o tom, co Hermiona říkala. Když se konečně dokázal pohnout, zamířil rovnou do kanceláře ředitele a bušil na dveře tak dlouho, dokud ho nepustili dál. Vysvětlil Brumbálovi, že se v létě stal Smrtijedem a že chce využít svého postavení u Voldemorta, aby se stal jeho špehem. Brumbál byl velice zaskočený, přesto nakonec přijal.

// Konec Flashbacku //

Draco spokojeně zavrněl, když se ho Hermiona jemně dotkla, rozepnula mu hábit a pomalu ho svlékla. Za chvíli byl nahý s jejíma nohama omotanýma kolem svých boků, zatímco mu pohyby pánve vycházela vstříc
a chraplavě ho prosila, aby si ji vzal. Ušklíbl se a v těle se mu rozlil pocit nezřízené pýchy nad jejím žebráním. Hlasitě zasténala, když s dalším úšklebkem znovu přirazil a ucítil, jak se kolem něj pevně sevřela. Bohové, byla to ta nejúžasnější žena na světě.

Hermiona přitiskla rty k jeho krku a přejížděla jimi nahoru a dolů až konečně našla citlivé místo pod jeho uchem a přejela po něm jazykem. Spokojeně se usmála, když zasténal a napjal se.

Tohle jsem ji nenaučil, pomyslel si Draco, což znamená, že se to musela naučit - od něj. S tichým zavrčením pevně sevřel čelisti. Nesnesl pomyšlení na to, že nebyl její první. Snad už po tisící se proklel za ten trik s tajným ctitelem, kdyby šel rovnou za Brumbálem a okamžitě se nabídl jako špeh, získal by Hermioninu důvěru mnohem dřív a možná by nikdy neskončila v náruči někoho jiného. Zavřel oči a přinutil se myslet na přítomnost. Hermiona teď byla s ním a to bylo vše, na čem záleželo. Nechtěl i nadále uvažovat o jejím bývalém.

// Flashback 7. ročník //

Draco se během druhého pololetí v šestém ročníku osvědčil jako skvělý špeh a během dalšího léta mu už Brumbál bezmezně důvěřoval. Draco pracoval tvrdě a plně využíval vší prohnanosti, kterou získal během let ve Zmijozelu a stejně tak i jména Malfoy. Nikdy necítil vinu kvůli zradě Smrtijedů. Malfoyové se vždy řídili jen svými zájmy a v tuhle chvíli jediné, co ho zajímalo, byla Hermiona. Uvědomoval si, že kdyby jeho otec zjistil, že pracoval pro Brumbála, bez váhání by ho Temnému pánu vydal.

Změna přišla koncem léta, když se mu podařilo varovat Brumbála o plánovaném útoku na Diagon Alley.
Smrtijedi doufali, že útok na populární kouzelnické centrum bude představovat tak velkou ránu, že se celý kouzelnický svět stane zranitelným a oni pak zaútočí beze strachu ze zranitelného Ministerstva.
Díky Dracovu varování však Brumbál dokázal odvrátit útok, zachránil všechny lidi i samotnou Diagon Alley před zničením a dokonce pochytal mnoho Smrtijedů.

Pak ho Brumbál vyzval, aby se zúčastnil oslav na Grimmauldově náměstí. Poprvé se Draco mohl podívat na velitelství a při tom pomyšlení cítil až bolestivé vzrušení. Až do té doby nikdo, kromě Brumbála, nevěděl, že pracuje jako špeh. Během večeře se členové Fénixova řádu a všichni prázdninoví obyvatelé domu, tedy i Hermiona, dozvěděli o jeho funkci. Nestaral se o chválu, kterou získal od Brumbála, nezajímaly ho životy lidí v Diagon Alley, nebo snad skutečnost, že pomohl s porážkou Smrtijedů. Nezáleželo na ničem jiném, než na pohledu na Hermioniny rozzářené oči v nichž se objevilo překvapení a uznání, když uslyšela, co všechno udělal.

Než mohli společně usednout k večeři, odchytil ji a odtáhl stranou.

"Tak už jsem se stal někým, komu můžeš důvěřovat?" zeptal se a nepouštěl její ruku, za kterou ji chytil, když ji žádal o rozhovor. Byl to měkký a teplý dotek, který dokázal roztřást celé jeho tělo a on ji nikdy nechtěl nechat odejít.

"Je mi líto, co jsem ti řekla," zašeptala v odpověď.

"Nemusí," zakroutil hlavou. "Udělal jsem to až po tom, cos mi to řekla. Zašel jsem za Brumbálem a řekl mu, že se stanu jeho špehem. Udělal jsem to, abych se stal důvěryhodným, abys mi mohla věřit."

"Věřím ti," řekla tiše a zadívala se mu do očí. "Draco." Usmála se na něho plaše, když zdůraznila jeho křestní jméno. Bylo to poprvé, co mu tak řekla a jemu se při tom oslovení na tváři objevil jemný úsměv.

"To jsem rád… Hermiono."

"Mio?" ozval se hlas za jeho zády. "Ach, tady jsi, lásko. Pojďte už, oba dva. Večeře je na stole." Hermioně se na tváři objevil zářivý úsměv, když vytáhla ruku z Dracovy a vydala se k druhému chlapci.

Potter. Zatracený Harry Pooter, chlapec, který přežil jen, aby mohl Dracovy ničit život. Několik nenápadně položený otázek dalo Dracovy odpovědi, které potřeboval.
Na začátku léta si Potter konečně uvědomil, že je Hermiona atraktivní, žádoucí žena a teď už spolu byli víc jak měsíc. Draco je pozoroval při večeři a došel k závěrům, které mu nikdo jiný neřekl, byli milenci. Bylo to jasné, to jak se navzájem dotýkali, jak reagovali, jak se na sebe dívali, jakoby se nemohli dočkat, až konečně skončí večeře a oni budou moci vyběhnout nahoru po schodech a strhat ze sebe navzájem šaty. Jen s velkými problémy dokázal Draco potlačit nutkání hlasitě zavrčet.

Hermiona byla jediná věc, kterou kdy v životě doopravdy chtěl. To, co začalo jako pouhá touha se změnilo v posedlost.
Udělal by cokoliv, aby ji získal.
Představovala to jediné, na čem mu na celém světě záleželo kromě něho samotného. Už dávno pohřbil předsudky o jejím původu, nezáleželo na tom, že nebyla čistokrevná. To kvůli ní se připojil k Řádu. Všechno to udělal jen, aby ji získal a přesto to nestačilo. Po to všem, co udělal, co obětoval, skončila s ním. Zrovna s ním. Nedokázal se smířit s představou, že není jeho.
Nebude s nikým jiným než s ním, a když si ho nevybere sama, přinutí ji. Zařídí to tak, aby neměla na výběr. Bude jeho, za každou cenu.

Tu noc zůstal na Grimmauldově náměstí dost dlouho na to, aby slyšel Potterovy a Hermioniny slabé výmluvy, které ostatní přijali s nápadným mrkáním a škádlivými úsměvy. Všichni byla šťastní, že jejich "hrdina" konečně našel dívku svých snů. Draco se nenápadně vytratil na odpočívadlo mezi halou a prvním patrem a mlčky pozoroval, jak pomalu vystoupali po schodech a vrhli se po sobě v hladovém polibku. Hermiona objímala Pottera kolem krku, zatímco jí vklouzl rukama pod košili, to samo o sobě stačilo, aby se Dracovi začalo chtít zvracet. Po chvíli Potter odlepil rty od Hermioniných úst a přisál se na její krk, zatímco ona zalapala po dechu a potichu zašeptala, že ho miluje. To už bylo na Draca moc. V žilách mu proudil hněv, když vyběhl z domu a přemístil se přímo do Voldemortova doupěte.

Oznámil Voldemortovi, že se chtěl do Řádu infiltrovat, aby získal informace a pak mu je předal. Uvědomoval si, že mu Voldemort zdaleka všechno nevěřil, přesto ho ale vyslechl, pochválil za vlastní iniciativu a slíbil mu i změnu postavení a zvláštní dar po skončení války. Za ta léta, jako Pán zla viděl Voldemort nesčetně kouzelníků, jako byl Draco Malfoy. Těch, kteří chtěli své získat následováním zákona a cti a když si konečně uvědomili, že nemůžou získat srdce svých vyvolených, obrátili se k černé magii, aby dosáhli svého jakýmkoli způsobem. S tímto vědomím se Draca s blýskáním v očích zeptal, coby chtěl, jako svoji odměnu a Draco nezaváhal ani na vteřinu.

"Tu Potterovu mudlovskou šmejdku, Grangerovou," odpověděl bez váhání. "Chci ji nedotčenou, nezraněnou, aby byla moje: navždy, neomezeně a bez překážek."

"Dobře," kývl Voldemort jednoduše. "Bude tvoje."

"Pak já budu váš," zareagoval Draco a elegantně se zvedl na nohy.

A byl.

Poslední bitva na konci sedmého ročníku byla promyšlena do posledních detailů podle toho, jak Draco tahal za provázky. Čelenové Řádu byly pod koordinovanými útoky jednotlivě roztroušeni kolem celých Bradavic, daleko od skutečného boje. Zatímco Brumbál bojoval ve Velké síni a většina Weasleyových bojovala na famrpálovém hřišti, tak Draco, Voldemort, Potter a Hermiona stáli na Astronomické věži. Potter s Hermionou hůlkami mířili na Temného pána přesvědčeni, že tohle je moment jejich vítězství. Spletli se, ale to jim došlo až ve chvíli, kdy je Draco obešel a zasáhl Hermionu omračovacím kouzlem.

Díky reflexům získaným ve Framfrpálu se mu podařilo zachytit její tělo předtím, než dopadlo na zem. Držel ji v náruči, když se opatrně odsunul do rohu a vyčaroval kolem nich silné štítové kouzlo, aby je uchránilo od zuřícího boje. Další minuty strávil střídavým hlazením Hermiony a hladovým sledováním blížící se porážky jeho odvěkého rivala.

Nejočekávanější duel století byl ve skutečnosti mnohem zajímavější, než Draco čekal, přestože Potter nedokázal soustředit všechnu svoji pozornost na boj, kvůli starosti o Hermionu.

Díky tomu, že byl jeho soupeř roztržitý, dokázal Voldemort bez dlouhých průtahů vyhrát a tak za chvíli ležel Potter mrtvý u jeho nohou.

Draco spustil svoji ochrannou barieru a postavil se před Voldemorta s Hermionou v náručí.

"Vidím, že ses přihlásil o svoji cenu," poznamenal Voldemort s pobaveným podtónem v hlasu.

"Nějaké námitky, můj pane?"

"Vůbec žádné. Udělals všechno, co jsi slíbil a zasloužíš si svoji odměnu. Můžeš tu zůstat na oslavu, pokud budeš chtít."

"Děkuji vám, pane, ale radši bych se vrátil domů."

"Myslel jsem si to," odpověděl Voldemort s úšklebkem. "Tak dobře, Draco. Dám ti týden, aby sis pohrál se svou novou hračkou, než budu očekávat tvoji přítomnost na ústředí. Můžeš jít."

"Děkuji, můj
pane," odpověděl Draco s hlubokou úklonou, ještě než se konečně přemístil zpátky na Malfoy Manor, kde odnesl Hermionu do svých komnat, svlékl všechno její oblečení a pomocí kouzel ji připoutal ke své posteli.
Tam od té doby zůstala.

// Konec Flasbacku //

Bylo velice těžké překonat její Nebelvírskou tvrdohlavost. Vzpomněl si, mezi tím, co do ní opakovaně a horoucně vnikal. Když se poprvé probudila v jeho posteli, hlasitě křičela a ze všech sil se s ním prala. Bez ohledu na to, kolikrát jí řekl, jak moc ji miluje, že chce být s ní, že je jeho, že ji nikdy nikomu nedá, neustále s ním bojovala a nutila ho, aby zpřísnil opatření. Nikdy by jí neublížil, ale zároveň ji chtěl mít, ovládat ji, za použití jakýchkoli prostředků. Čím dřív jí dojde, že ne nebere, jako odpověď, tím to bude pro ně pro oba jednodušší.

Poprvé na ni musel použít kletbu Imperius, nepoddala se však a odhodila ho. Přesto to zkusil znovu, marně. Opět ho odhodila. A tak to zkoušel znovu. A znovu. A znovu. Podával jí jídlo a pití s jemným lektvarem pro zeslabení její vůle a snížení jejího odporu, avšak ona stále bojovala.

Draco se spokojeně usmál, jeho ruka pomalu cestovala po jejím těle na malý výběžek mezi jejíma nohama, třela ho, kroužila po něm prsty a v odpověď mu přicházely její hlasité steny. Miloval její vášeň, když se nasměroval na to správné místo.

Poté, co si uvědomila, že jí do jídla přidává omamné lektavry, přestala jíst úplně, ale to už bylo pozdě. Lektvar pronikl do jejího těla a skutečnost, že odmítala jíst, ji dělala ještě slabší a neschopnou bojovat. Už nedokázala vzdorovat kletbě Imperius, poddala se mu, ale nikdy ne úplně. Stále si zachovávala dost síly k odporu, přestala úplně mluvit a jen bez hnutí ležela.

Během týdne, který mu byl dán, ji nedokázal zlomit, přesto se mu podařil takový pokrok, že byl (skoro) ochoten nechat ji na několik hodin denně samotnou. Voldemort ukázal překvapivé porozumění, které mu umožnilo strávit mimo domov, co nejméně času. Temný pán pochopil, že Hermiona byla jediným důvodem, proč při něm Draco stál. Voldemort moc dobře věděl, že pokud se s Dracovým mazlíčkem cokoliv stane, když u ní Draco nebude, tak že ho ztratí a to nehodlal dopustit. Draco byl až příliš cenný na to, aby o něj Voldemort přišel.

První skutečný zlom nastal před třemi týdny poté, co uplynulo přesně dvaadvacet dní od chvíle, kdy si ji přivlastnil. Poprvé úplně podlehla kletbě Imperius, poprvé se s ní doopravdy miloval, prozkoumával a užíval si jí celé dlouhé hodiny, a když slunce začalo stoupat a zalilo pokoj nazlátlým světlem, lehl si vedle ní, zpocený a unavený po dlouhé noci strávené v jejím náručí, ale spokojený. Zbývalo jen poslední - dal do kouzla všechnu sílu, kterou dokázal nashromáždit a donutil ji promluvit. Poprvé, za celý uplynulý týden.

"Řekni to," zašeptal jí do ucha. "Řekni mi, co chci slyšet."

"Miluju tě, Draco," odpověděla. Odměnil ji vášnivým polibkem a brzy na to si ji vzal znova.

Od té doby už nad ní měl naprostou kontrolu. Díky dobrému jídlu nabrala zpět svoji bývalou sílu a energii, ale jeho pevnou kontrolu nad její myslí už zlomit nedokázala, jen čas od času se mu vymkla z rukou, nikdy to však netrvalo dlouho a díky práci na změně její mysli tento odpor brzy zmizel, stejně jako postupně zmizely i vzpomínky na Pottera, na všechna ta léta, která strávila s pocitem nenávisti k němu i na jeho údajnou "zradu". Byl to delikátní proces, ale měl přinést vytoužený úspěch.

Draco ji chtěl celou, nedokázal se smířit jen s jejím tělem, což znamenalo, že nemohl vymazat nebo poškodit některé z věcí, které tvořily její osobnost, které jí dělaly tvrdohlavou, nedobytnou, silnou a vášnivou, chtěl tu čarodějku, do které se zamiloval. Celou jen s jediným rozdílem, musela ho také milovat a tak se snažil odstranit vše, co zapříčinilo její nechuť k němu.

Fungovalo to skvěle. Ve chvíli, kdy se pod ním prohnula v pravém orgasmu a on ucítil, jak se kolem něj křečovitě svírá, měl vyhráno. Začala na něj reagovat, aniž by ji k tomu nutil kouzly. Příležitostně ho dokonce sama od sebe políbila, aniž by jí to musel říkat. Dalo by se říct, že konečně dosáhl všeho, co si přál a pokud ne, byl tomu velice blízko, neuvěřitelně, blaženě, nádherně blízko.

"Řekni to, Hermiono," zašeptal. "Řekni to."

"Miluji tě, Draco," odpověděla. "Jen tebe, miluji tě."

Spokojeně si povzdechl, když zabořil obličej do jejích vlasů a nasál její květinovou vůni. Bylo to poprvé, co to řekla, aniž by ji k tomu nutil.

Studoval ji, prozkoumával její vzpomínky a upravoval dokud neříkala to, čemu doopravdy věřila. Myslela si, že ho miluje. Milovala ho. Milovala ho stejně, jako on ji. Byl přesvědčen, že by se to určitě stalo, že by se do něj určitě zamilovala.

Draco byl poprvé ve svém životě šťastný, získal to, co chtěl. Miloval Hermionu a utěšoval se pocitem, že i ona milovala jeho.

Za každou cenu

~The End~
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Má cenu se někdy pokušit o další překlad?

Ano, zkus to! 94.9% (131)
Ne, prosím, ne! 5.1% (7)

Komentáře

1 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 27. května 2010 v 17:06 | Reagovat

Tohle je docela drsné :-D. Ten překlad je moc dobrý a povídka skvělá, líbí se mi naprosto nečekaný konec.

2 Nel-ly Nel-ly | 27. května 2010 v 17:11 | Reagovat

Jo, když jsem ji četla, tak jsem byla hodně v šoku :D ale originalita se tomu nesmí upřít... překlad, to byl můj kámen úrazu, jsem na tom s angličtinou dost špatně

3 kami kami | Web | 27. května 2010 v 17:33 | Reagovat

Za preklad máš sto percent. Ja s mojou trojročnou anglinou by som sa na to určite nedala. :-) A teiž sa mi páči, akú poviedku si pre preklad vybrala. Bol to dobrý dej, len na začiatku máš veľakrát obmieňané slovo spánok, možno by to chcelo nejaké synonymum.

4 Nel-ly Nel-ly | 27. května 2010 v 17:40 | Reagovat

To jo, těch synonym by to chtělo o něco víc... jenže potom, co jsem se tim propracovávala a věř mi, že jsem nad tim strávila pomalu víc času než nad deseti kapitolami jedné ze svých povídek, jsem si odsouhlasila tyhle věci jako "no dobře, jde to"

5 Marsííínka Marsííínka | Web | 27. května 2010 v 17:44 | Reagovat

wow tak to je fakt dost drský, ale skvělý překlad já bych to nezvládla

6 Chantal Chantal | E-mail | Web | 27. května 2010 v 18:23 | Reagovat

Já tleskám skvělému překladu. Povídka a speciálně její konec je úžasný. Povedlo se;)

7 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 27. května 2010 v 18:47 | Reagovat

krásne :), "Přidej pár slz a serenádu s kapelou," - to bolo dobré :D:D

8 Maya Maya | 27. května 2010 v 19:12 | Reagovat

No tý jo....drsný, ale skvělej překlad... prostě...nádhera :-)

9 Nel-ly Nel-ly | 27. května 2010 v 19:31 | Reagovat

Moc vám všem děkuju

Lily: tahle jediná část byla opravdu moje :D díky... v originálě bylo něco jako klišový houslový představení něčeho.. to přeložit nedokážu, je to asi z nějakýho filmu

10 Teruš Teruš | 28. května 2010 v 11:14 | Reagovat

Moooc se ti to povedlo :)) Fakt úžasnéééé :o)

11 Shiroa Shiroa | Web | 28. května 2010 v 19:37 | Reagovat

Jsem se k tomu konečně dostala....:-D a musím říct, že úžasný. Už to, že zvládlas ten překlad a zároveň napsat to jakoby tvým stylem... vážně, máš moji poklonu...:-)

12 Moreen Moreen | Web | 28. května 2010 v 21:42 | Reagovat

tak za překlad máš víc než sto procent!! vážně dobře překládáš, jen se nepodceňuj! jen jsem si všimla, že necháváš v textu Diagon Alley.. možná je to schválně, ale myslím, že český překlad Příčná ulice je hezký, a každému hned docvakne o co jde ;-) jinak opravdu povedené! a co se týče výběru povídky - super! ten konec bych třeba ještě v první polovině vůbec nepředpokládala, já čekala dramatickej závěr, jak draco svede s harrym mega souboj o herminonu a on to vyřeší úplně jinak! moc pěkné!! jo a chválím obrázek, hádám, že to je taky tvoje práce vzhledem k tomu, že je tam český název povídky :-)

13 Simia Simia | Web | 29. května 2010 v 17:49 | Reagovat

hej tak ten konec... Páni:)
A překlad byl náhodou parádní. Na první pokus vážně skvělý:)
A opakujících slov jsem si ani moc nevšimla:D akorát na začátku to spát, ale to vůbec nevadilo:D

14 lucrecia lucrecia | Web | 29. května 2010 v 21:17 | Reagovat

přeložila jsi to perfektně. a ta povídka je skvělá, drsná ale originální a toho se cení, taková že by se nad tím měl člověk zamyslet

15 Dorea Dorea | Web | 30. května 2010 v 0:48 | Reagovat

váu!!! nádherně vybraná povídka, měla jsi vážně zlatou ruku, překlad také moc povedený...já nemám co vytknout...jen nevím proč jsi nepřeložila Diagon Alley, to je Příčná ulice..já si  musím trochu rejpnout:D ne tak to určitě neber, moc se mi překlad líbil a určitě si ráda přečtu další

16 wladka wladka | Web | 30. května 2010 v 14:06 | Reagovat

pekna poviedka a super preklad vazne len ta poviedka..uuuu Draco je voajerista :DDDDDDDD
mnooo inac chcela si kapitolu mas ju  :D :D :D

17 Nel-ly Nel-ly | Web | 30. května 2010 v 21:04 | Reagovat

Moc vám děkuju :-)
Diagon Alley? :D mě to vůbec nedošlo... sovinec jsem přeložila a Příčná ulice mi vůbec nedošla... opravim to (ale až se mi bude chtít :D)
Co se týče slova "spát" tak to mi došlo, ale.. jestli jsem se chtěla doopravdy držet originálu, tak mě alternativa nenapadla
Povídku samu o sobě miluju :D tohle je Draco, jak má být, i když by mi nevadilo trochu víc prodlužování "můj styl" až na to, že pak už bych to možná nepřeložila nikdy

18 Flammea Flammea | Web | 2. června 2010 v 17:55 | Reagovat

holka holka tak teda jestli tomuhle říkáš ubohý překlad, tak teda nevim nevim čemu by si chtěla potom říkat dobrý překlad =) je to naprosto perfektní jak obsah povídky tak i styl jakým je to napsaný, a hlavně ti všechno dává smysl, prostě je to jako od nějakého profíka a tomu věř!!

19 Jenny Jenny | Web | 2. června 2010 v 22:25 | Reagovat

Wow, tak to bylo drsné...povídka se mi moc líbila. A tvůj bravurní překlad taky.

20 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. června 2010 v 19:52 | Reagovat

Flammea: tak ubohý ne O:-) ale stále to má až moc chyb, přijde mi to příliš neucelené a za rozhovor Draca s Hermionoou bych si dala přes hubu :D no, ale zlepšovat se můžu jen pokusy, že jo... i když tohle mi dalo zabrat

Jenny: takového Draca miluju a vděčím autorce za to, že něco takového dokázala vymyslet a hlavně tak bravurně napsat

21 Snowy Snowy | 4. června 2010 v 1:27 | Reagovat

Moc dobrý překlad, smekám:-) A jinak... je to jedna z mála uvěřitelných povídek o Dracovi a Hermioně. Vždycky, když si čtu nějaké, ve kterých je Hermiona ve spokojeném vztahu s Dracem, tak se musím ptát - co Ron? Harry?

22 Nel-ly Nel-ly | 4. června 2010 v 2:30 | Reagovat

No, tady byl ten Harry dost očividně vloženej, aby zapůsobil na Draca tak, jak měl... to by se Ronovy asi nepovedlo a hlavně bych řekla, že autorka sdílí můj názor, že Ron s Hermionou nee :D
Mě se tahle povídky líbila právě kvůli Dracovu postoji, představa zamilované Hermiony a romantického zmijozela - proč ne, ale takhle to má přeci jen své kouzlo

Díky za pochvalu :-)

23 Polgara Polgara | Web | 6. června 2010 v 12:35 | Reagovat

No tedy, vím že na tohle už se ptali ostatní, ale jestli toto dílko považuješ za špatný překlad...je to pěkné, i když tenhle pár mi poslední dobou nějak moc nesedí, nicméně jednička za tvoji trpělivost při překládání.

24 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. června 2010 v 13:51 | Reagovat

[23]: děkuju :-) já mám totiž trochu jiný styl psaní - trochu dost :D - a tak mi tohle přišlo hodně zvláštní a největší problémy mi vždy dělají dialogy - nikdy to nevypadá tak, jak bych chtěla, abych se mohla držet charakteru hlavních postav, i když uznávám, že by to mohlo být i horší :D

25 Jenny Jenny | Web | 28. července 2010 v 12:43 | Reagovat

skvelé... trocha drsné, uznávam... dojímavo bojoval o každý kúsok z nej, kúzlami i nekúzlami... a nakoniec bola jeho. i keď nie celkom z vlastnej vôle...

hodnotím na 1* :)))

26 Jenny-sbx))♥ Jenny-sbx))♥ | Web | 8. srpna 2010 v 21:02 | Reagovat

musela jsem si to přečíst nejmín...10x ale pořád je to nádherné..úžasně přeložené..x))

27 Nel-ly Nel-ly | Web | 8. srpna 2010 v 21:18 | Reagovat

[25]: doopravdy zajímavé, autorčina fantazie - neuvěřitelná, tuhle povídku miluju :)

[26]: jo, taky jsem to četla víckrát, nejmíň stokrát :D až jsem to už doopravdy nesnášela...
děkji :)

28 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 15. října 2010 v 21:32 | Reagovat

No... ze začátku jsem se nasmála. Draco je pěkný sobec :))
Ale trochu jsem byla zklamaná, že ji upravoval mysl...
Také chodím na zahraniční stránky, protože najít dobré povídky je občas problém :)

29 Lily Lily | Web | 21. října 2010 v 21:31 | Reagovat

překlad je úžasný!!! jsi vážně dobrá
povídka je zajímavá, docela dost dobrá :D

30 Hope Hope | Web | 3. prosince 2010 v 0:48 | Reagovat

opravdu skvěle přeložené =o) akorát mi tam nesedí Diagon Alley a teď si ani nevzpomenu, jak se jmenuje česky ta vesnice...ááá, už to vím :-D Příčná je to :-D mno, to neřeš :-D
prostě překlad to byl báječný =o) a povídka je to taky dobrá, i když jsem si myslela, že Draco by nebyl takový prevít, ale tak to bych od něj chtěla asi moc =o)

31 Sára Sára | Web | 21. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

ANO! Tak toto je Draco po svojom otcovi. Za každú cenu :-) Draco je ako vždy úžasný.
P.S.: Dobrý preklad.

32 Intruitus Intruitus | 3. února 2011 v 17:52 | Reagovat

Vážně se ti ten překlad povedl. Jsi šikulka. Ta povídka je docela zajímavá, ale vynucená láska za každou cenu... To by asi žádná nechtěla.
Jde hlavně o tvou snahu o věrohodný překlad a poutavé pojetí v českém jazyce a tu beze sporu je! Tak jen tak dál a budu ti držet palce v tvé další tvůrčí práci. ;-)

33 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 4. února 2011 v 17:52 | Reagovat

[2]: nepřijde mi, že bys na tom s angličtinou byla špatně, páč ses přece taky nějak dřív musela rozhodnout, že jí přeložíš :D ale je fakt naprosto úžasný, takový konec jsem ani náhodou nečekala :D

34 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 20:12 | Reagovat

Naprosto dokonalá povídka! Nedávno jsem napsala taky jednu na téma DM/HG ale na tohle to nemá ani zdaleka.. ještě že si jí přeložila..

35 Luc Luc | Web | 26. června 2011 v 20:34 | Reagovat

[2]: bolo to preložené úžasne ;')
čo sa týka deja.. wow, naozaj originálny O.o

36 Sia Sia | Web | 22. července 2011 v 22:18 | Reagovat

Mě taky nedošlo že Diagon Alley je příčná ulice.

37 Catrina Catrina | 30. ledna 2012 v 20:03 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale opravdu mám moc ráda, když je Draco nebo jiný Smrtijed tak zmijozelský. :-D

38 nel-ly nel-ly | Web | 30. ledna 2012 v 20:32 | Reagovat

[37]: musím říct, že jsem na tom stejně (sice trocha té romantiky a podobně, nikdy nevadí, přeci jen je to ten sexy "hodný" bad guy), ale když je toho fluffu mezi nimi moc, už to prostě neni ten Zmijozel... jenže je těžké udržet tu hranici

39 Helen Helen | 2. února 2012 v 21:01 | Reagovat

To jsem tedy vážně nečekala. Překlad byl skvělý! Povídka též. :))

40 Rapidez Rapidez | 22. března 2012 v 20:22 | Reagovat

Zajímavý příběh. Ze začátku co jsem kukla na originál, tak jsem myslela, že ti unikly všechny ty narážky v prvním, druhém odstavci, ale pak jsem zjistila, že sis to překládala hjodně po svém. To určitě není špatně, ale často mi přišlo, že jsi až příliš změnila chování, slova, věty, ve tvém překladu se mi těžko četlo mezi řádky, občas byl význam posunutý jinam. Ale byl to zajímavý příběh a také zajímavý překlad! :)

41 nel-ly nel-ly | Web | 23. března 2012 v 21:14 | Reagovat

[40]: byl můj první no a musím říct, že chvílemi jsem se v tom nevyznala sama... a co někdy jsem prostě musela víc podle svého už proto, že jsem buď přesně nechápala, nebo nechtěla psát úplně stejně jako autorka... některé výrazy, vlastně hodně, v angličtiěn zní mnohem jinak, než v češtině - ta je v tomhle moc neohrabaná (nebo naopak moc složitá)

42 Maysie Maysie | E-mail | Web | 19. října 2012 v 18:32 | Reagovat

Úžásná.. takovej spád jsem vůbec nečekala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA