Můj milý deníčku... 7. Zařazování

5. května 2010 v 18:11 | Nel-ly
MMD avatar
Nel-ly je po dlouhé a dlouhé době šťastná a to díky škole! (i když to dlouho nevydrží, asi tak do dnešního večera :-/).
Velké slovíčko PASS s vykříčníkem způsobilo, že ona bláznivá, nevypočitatelná a poslední dobou trochu výbušnější dívka po pěti hodinách strávených v tělocvičně (nahrazování tělocviku = smrt!) dokázala vyskočit do stropu a vykřiknout. Toho čeho se bála "skoro" nejvíc se podařilo!!!
A tak se osoba rozhodla, že vás poctí svou ctěnou přítomností /alespoň na tu krátkou chvíli/ a věnuje vám to, co si tak šetřila... Protože ať se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, Nel-ly už víc jak dva týdny nic nenapsala a dokonce jí to vůbec nechybí (a to se, chudinka, bála, že bude mít absťák..hmm)
Tak si tedy užijte moji poslední naškudlenou kapitolku (tedy těch dílek si šetřím víc, ale snažím se o "zdokonalení" a taky, abych vás příliš nemátla mnoha povídkami - což určitě nechcete :-P) a komentujte, brouci, ať mám důvod se za vámi zas někdy stavit :D




2. zaří 1971

Cesta vlakem proběhla líp, než jsem si mohla kdy představit, i když mě celkem zklamalo, že jsem za celou tu dobu ani jednou neviděla Siriuse. Tak nějak stál u všech mých dosavadních kouzelnických zážitků, a i když byla Alice skvělá společnice, na něj jsem se nevědomky (fajn, teď už vědomky) fixovala.

Ve vlaku jsem překvapivě moc nových lidí nepotkala, ale alespoň jsem se blíž seznámila s Frankem, který za námi přišel krátce po poledni. Jak Alice říkala, chodil do druhého ročníku Havraspáru a byl na svoji kolej náležitě hrdý, díky čemuž dával Alici mnohem větší prostor k utahování si z něj, v tom se totiž vyžívala asi ze všeho nejvíc. Frank se snažil působit nadneseně, jako starší, klidnější a inteligentnější osobnost, jíž bezpochyby byl a tím jí dával ještě více prostoru k urážkám, takže v konečném shrnutí dosáhla několika doopravdy mimořádných slovních přestřelek, díky nimž jsem si procvičila sílu svých bránic.

Alice byla prostě jako živelná pohroma, a proto mi byla více než sympatická. Myslím, že bych s klidem mohla říct, že se z nás během toho jediného, prvního dne staly velice dobré kamarádky.

Na vlakové nádraží v Prasinkách, čistě kouzelnické vesničce, jsme se dostali až za tmy a já se nemohla dočkat hostiny, o které Frank dlouho básnil. Během jízdy jsme si sice mohli nakoupit nějaké občerstvení od paní středního věku s jídelním vozíčkem, jenže já ze sirotčího fondu nemám zrovna nejvíc peněz a bláhově jsem si také myslela, že mi budou stačit dva obložené chleby, které jsem před odjezdem vyžebrala u naší kuchařky.

"Prváci! Prváci ke mně, prosím!" ozvalo se nám nad hlavou hlasité volání a já spatřila největšího člověka na světě. No vážně, mohl měřit tak tři metry a vypadal trochu jako medvěd, i když se zdálo, že se na nás zpod dlouhých vousů mírumilovně usmívá.

"To jako myslí vážně?" otočila jsem se na Alici, když nás ten obrovský muž odvedl k několika desítkám malých, dřevěných loděk s lucerničkami (Frank s posledním prosebným výrokem, aby neprovedla nic nedůstojného, zmizel v jednom z kočárů, které přijely pro starší studenty).

"Už to tak vypadá," trhla Alice rameny a posadila se do čela jedné z loděk.

"Tak nezdržuj," strčil do mě někdo tak, že jsem málem spadla do jezera (to by mi ještě chybělo, i když… byl by to zajímavý příchod).

"Co sem ti říkala o normálních pozdravech?" otočila jsem se výhružně na Siriuse, jenž se na mě šibalsky šklebil.

"Jooo, tohle," protáhl s nezájmem a usadil se vedle mě. Jeho kamarád mi už stihl zasednout místo vedle Alice. "Já zapomněl."

"Aha, tak ty si zapomněl."

"Ehm, ehm," ozvalo se zepředu. "Nerušim vás?"

"Jo, jasně. Promiň, kámo. Tohle je Annie -"

"To teda nejsem! Laskavě mě nepředstavuj, když si neumíš zapamatovat moje jméno," ohradila jsem se a otočila k jeho kamarádovi. Byl to ten černovlasý kluk, co mi na nádraží křičel do ucha, ani mě moc nepřekvapilo, že se Sirius skamarádil zrovna s ním.

"James Potter," napřáhl ke mně ruku.

"Mirianne Fanniganová a tohle je Alice Shengherssová," kývla jsem hlavou k Alici, která potichu seděla kousek od nás a nevraživě si Siriuse měřila. Zjevně jí došlo, kdo to je.

"Jo, my se už viděli," otočila se nakonec na Jamese a mile se na něj usmála. "Tvoji rodiče jsou bystrozorové, že?"

"No jasně a tvůj táta, vedoucí Londýnský zásahovky, že jo?"

"Přesně."

***

"Abott, Thomas," vykřikla první jméno na seznamu vysoká žena s přísným pohledem. Při vchodu do hradu se nám představila, jak profesorka Minerva McGonagallová, nová zástupkyně ředitele a učitelka přeměňování.

Přišlo mi to zvláštní. Neříkal snad Brumbál, že učí přeměňování? Buď už bych si vážně měla zajít k doktorovy kvůli paměti a nebo mám zastaralé informace. Naštěstí pro mě, druhá možnost byla pravdou. Alice mi vysvětlila, že během toho měsíce, co uběhl od mých jedenáctých narozenin, se toho v Bradavicích hodně změnilo. Bývalý, prý ne zrovna oblíbený, ředitel školy profesor Dippet odešel na odpočinek a jeho místo převzal Brumbál a podle všeho (tedy podle Alice) to byla ta nejlepší věc, která mohla Bradavice potkat.

Brumbál byl zjevně velice oblíbený, bral ohled na zájmy žáků, byl slavný, ctěný a obecně považovaný za jednoho z největších kouzelníků naší doby, tak se tedy stalo, že mu konečně bylo svěřeno místo, které si podle všech zasloužil už před několika lety a učitelkou Přeměňování a zároveň novou ředitelkou Nebelvírské koleje se stala přísně vyhlížející profesorka Minerva McGonagallová.

V Thomasi Abottovi Mrzimor získal prvního, nového studenta a přišla řada na dalšího v pořadí.

"Black, Sirius."

Sledovala jsem Siriuse, jak pomalu kráčí k Moudrému klobouku. Ach ano, další zajímavá věc, zařazování v Bradavicích zajišťoval starý, mimochodem mluvící a dokonce i zpívající, klobouk.

Chvíli bylo ticho a pak byl Sirius Black zařazen do Nebelvíru. Ve chvíli, kdy Moudrý klobouk vykřikl název Siriovi budoucí koleje, rozlehlo se v sále hlasité nevěřící šumění, vycházející především od Zmijozelského stolu.

Sirius si s tím však nic nedělal, s širokým úsměvem si sundal klobouk z hlavy a vyrazil ke stolu, nad nímž vlála zlatočervená vlajka a studenti Nebelvíru po chvíli začali hlasitě tleskat a jásat. Sama pro sebe jsem se usmála. Věděla jsem, že nemůže být zlý.

"Fanniganová, Miriane."

Překvapeně jsem pohlédla na profesorku McGonagallovou. Už? Přede mnou přeci ještě před chvílí bylo tolik dalších… Ještě nikdy jsem se necítila tak nesvá, teď se mělo rozhodnout.

"Ale to se podívejme, další chytrá hlava," hlas vycházel z temnoty v klobouku a já sebou bezděčně cukla. "Tohle bude těžké, i když je mi jasné, kam to nebude."

No jo, Havraspár ne, to mi bylo jasný už od začátku, pomyslela jsem si pohrdlivým úšklebkem.

"Takže ani Havsraspár, ano? No, to máš asi pravdu," reagoval klobouk a já jsem si se zděšením uvědomila, že může slyšet moje myšlenky. No, jak jinak by taky poznal, kam mě zařadit. To dá rozum, ne (kouzelníkovi zjevně ano, takže i mě)?

"Jak, ani?"

"No, nevidím v tobě bezelstnou lásku k bližnímu, která by tě pasovala do Mrzimoru, ale spíš trucovitost, odhodlání dostat, co chceš a tendenci k porušování platných pravidel. To by byl tedy Z…"

"NE!"

"Cože?"

"Já, ale nechci do Zmijozelu. Nehodím se tam," trhla jsem prudce hlavou. To ni přeci nemůže udělat!

"Vážně? Hmm… Asi máš pravdu, uvidíme, tak tedy… NEBELVÍR!" poslední slova vykřikl na hlas a mě spadl kámen ze srdce, takže se to povedlo.

"Díky," zašeptala jsem, než jsem si sundala klobouk z hlavy a se šťastným úsměvem zamířila k místu, kde už seděl Sirius a nějaká rudovlasá dívka.

"Takže si to zvládla," vítal mě už z dálky Sirius.

"Jasná věc a koukám, že si taky prolezl."

"No promiň, to bylo snad jasné, ne?" trhl uraženě hlavou, ale mě neošálil. Moc dobře jsem si všimla toho jeho bojácného pohledu, když se pomalu šoural k Moudrému klobouku, měl nahnáno víc jak já, ale já to měla asi těsnější.

"Ahoj, já jsem Mirianne Fanniganová," otočila jsem se na dívku sedící vedle mě.

"Lily Evansová," stiskla mi s úsměvem nabízenou ruku a já si všimla, že má velké, zářivě zelené, oči.

"Nancy," vydechla jsem.

"Ne, Lily."

"Jo, jasně. Promiň, někoho jsi mi připomněla," zatřásla jsem hlavou. Lily Evansová byla jako živá kopie mojí panenky Nancy. Rudé vlasy, zelené oči - i když ona je neměla jen namalované, samozřejmě, a dokonce i ten široký úsměv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 5. května 2010 v 18:33 | Reagovat

super, to prirovnanie k bábike Nancy, pekné meno :D, naozaj skvelá kapitola :):):)):), tešim sa na ďalšiu :):):)

2 Lexie Lexie | Web | 5. května 2010 v 19:51 | Reagovat

krásná kapitola, jsem ráda, že se dostala do Nebelvíru, tak to prostě musí být

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. května 2010 v 15:33 | Reagovat

[1]: když ona Lily je taková moje panenka :D

[2]: njn, já uvažovala o jiných možnostech, protože mi nepřijde zrovna nejčestnější :D ale tak vybrala si a uvidíme, jak zapůsobí

4 Simia Simia | Web | 6. května 2010 v 16:30 | Reagovat

Já jásám. Nebelvír jsem jí přála.:D
A bylo to parádní, skvělý:)
A Nancy... sedí. Ale já ty panenky holt nikdy nemusela:D

5 kami kami | Web | 6. května 2010 v 18:14 | Reagovat

Kapitola ako taká super. :D
A ona sa nám hl. hrdinka dostala do chrabromilu? No toto, kto to kedy v živote počul, aby sa nejaká baba, ktorá je jaksi naviazaná na záškodníkoch sa voľakedy dostala do chrabromilu? Skutočne originálne a nadovšetko prekvapujúce. :-D
(Nemohla som si pomôcť, nenapísať to sem.)

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. května 2010 v 18:16 | Reagovat

[5]: :D to jo, divný, co? Taky mě to napadlo... jenže do Zmijozelu mi dostatečně nezapadala, i když jsem o tom popravdě dost uvažovala :D jenže dopadlo to tak, jak to dopadlo a ona originalita u HPFF po těch milionech povídek už přeci jen neni, co bývala

7 Shiroa Shiroa | Web | 6. května 2010 v 19:51 | Reagovat

Oi, super! :-) Ani nevím co napsat. Jenom že jsi nám nadělila další z úžasných kapitol a my tak mohli číst a usmívat se nad jejími hláškami...a jinak blahopřeji, že se ti to podařilo:-)

8 Moreen Moreen | Web | 6. května 2010 v 21:17 | Reagovat

super! můj mozek je z celého týdne nějak vyčerpaný, takže romány nečekej, ale můžu upřímně říct, že se mi to líbilo.. "ehm ehm" na loďce, alice s frankem, povídání s moudrým kloboukem i vzpomínka na nancy :-) a gratuluju ke zkoušce, ať se daří i nadále! :-)

9 Flammea Flammea | Web | 7. května 2010 v 16:33 | Reagovat

krásná kapitolka

10 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 8. května 2010 v 20:45 | Reagovat

Přiznávám, že jsem se k týhle kapitolce dostala teprve teď. Škola mě poslední dobou ničí, a ne že nestíhám psát, já už nestíhám ni číst. Už aby byly prázdniny. Každopádně, kapitolka jako vždy skvělá, jen trochu krátká. Přežij zkouškový období, všechno zvládni a těším se, až zase začneš psát.

11 Nakira Nakira | Web | 10. května 2010 v 19:27 | Reagovat

Páni... člověk se tu chvíli neobjeví a ty hned napíšeš další povídku... Vážně moc se mi tahle kapitola líbí a těším se na další... Ráda sem zase zavítám, předtím jsem neměla moc čas, tak za to se také omlouvám... Tak zatím a jen tak dále :-)

12 Maya Maya | 10. května 2010 v 20:02 | Reagovat

:-D Nancy! :-D To bylo vtipný...
Ale jin ak krásná kapitolka. Jsem ráda, že se dostala do Nebelvíru a doufám, že ty sklony ke Zmijozelu nemyslel Klobouk vážně. Nechám se překvapit další kapčou. Tahle byla úžasná :-D

13 lucrecia lucrecia | Web | 23. července 2010 v 21:27 | Reagovat

a teď se mi zas líbí to s tou panenkou Nancy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA