12. Kapitola - Kontakt

16. května 2010 v 22:10 | Nel-ly
Tajemství srdce
Zítra mám jít na zkoušku... Včera jsem místo učení usnula a dneska došla k  názoru, že za jeden den to stejně nestihnu, takže nic neumím a teď si to jdu alespoň nějak pročíst (přeci jen, nechci být za úplného blbce), kouknout se jak ten test vypadá (k ústní se neprobojuju) a připravit se na další pokus (díky bohu za něj :D), kdyždopádně díky mé neschopnosti se učit a lenosti, jsem se nakonec rozhodla dopsat rozepsanou kapitolu k Ashley, která mi tu už dost dlouho leží a řeknu vám, tentokrát žádné zoufání, protože je doopravdy dlouhá!! (tak jo, průměrně, ale na mě poslední dobou až dost).
Zase se s vámi na nějaký čas loučím a přísahám, že se tu doopravdy zas nějakou dobu neobjevím :D i když ty moje "sliby" většinou moc dlouho nevydrží
Užijte si ji a držte palce, alespoň přitom dalším pokusu :D protože zítra by to bylo asi dost zbytečné...



"Fajn, teoretickou část už si každý dodělá sám a teď bychom si asi měli vyzkoušet pár těch obranných kouzel ve dvojicích," prohlásila asi po hodině Alice a zvedla hlavu, aby zjistila, jestli s ní všichni souhlasí.

Nikdo nic nenamítal, ostatně jako vždy. Za ty dva týdny, co celá jejich skupina spolupracovala, se Alice stala jejich vůdcem, aniž by věděli jak. Byla prosta taková - rázná, inteligentní, vůdčí osobnost a zdálo se, že to všem vyhovovalo.

Ashley se nikdy zvlášť nezapojovala do vedení skupiny, vždy stála spíš v pozadí a dobrovolně dělala, co se jí řeklo, proto jí také vyhovovalo, že se všeho ujala Alice, která je nutila makat a jestli něco vadilo ostatním, nic neřekli. Frank se zdál naprosto spokojený, nebo smířený, s vůdčími schopnostmi své milé, jakoby na to byl už více než zvyklý a většinu doby se bavil s Alfrédem. Remus na tom byl podobně jako Ashley, takže všichni tři, společně s Alicí, dostudovávali všechny možné knihy a hledali další vhodná kouzla. Sirius se moc nezapojoval, ale když se po něm něco chtělo, udělal to. Ashley se zdálo, že se převážně nudí a vlastně se mu ani moc nedivila. Většinu kouzel zvládal s přehledem, a když nalezli něco nového, vždy to dokázal dřív než všichni ostatní aniž by se musel na zpaměť naučit dlouhé teorie. Měl to prostě v sobě, talent na zápasy, a Ashley ho obdivovala o to víc, přestože si za posledních několik let nedokázala představit, že by něčeho takového byla schopna. Byl prostě úžasný, dokonalý a pamatoval si její jméno, s něčím takovým se nemohla vychloubat ani třetina dívek, se kterými kdy chodil.

"Všichni souhlasí?" zeptala se Alice, když nikdo nereagoval a postavila se vedle lavice. "Tak se rozdělíme do dvojic a začneme."

Alice rázně vykročila k Frankovi, takže Alfréd se přisunul ke svému druhému nejbližšímu sousedovi, k Remusovi, a na Ashley tak vyšel…

"Sakra," zaklela neslyšitelně a se skloněnou hlavou s rudnoucími tvářemi se přišourala k místu, kde se rozvaloval Sirius.

"Nejdřív začneme s obyčejným odzbrojovacím kouzlem, při tom se někomu nemůže nic stát, a přesto je těžké ho odklonit," zavelela Alice, když se všichni postavili do dvojic proti sobě.

"To si snad dělá legraci," utrousil potichu, ale tak, aby ho Alice slyšela, Sirius. Ta ho však okázale ignorovala a zaútočila na Franka.

"Chceš začít?" zeptala se potichu Ashley a vší silou bojovala se svým třesoucím se hlasem.

"Začni ty."

"Expelliarmus," zašeptala Ashley a namířila na něj, jenže se jí tak třásla ruka, že o několik stop minula. "Já - Promiň.
Expelliarmis, totiž Expemrall - teda ne, to.." cítila, jak jí hoří tváře.

Uvědomovala si, že Sirius naproti ní stojí a pozoruje její ubohou snahu na něj zaútočit. Nepředstavovala si, že bude muset útočit zrovna na něj a už vůbec ne, že se přitom takhle ztrapní. V učebně ještě k tomu nebyli sami a Ashley svým bláznivým máváním hůlkou stihla zaujmout i dvojici stojící nejblíž, Remuse a Noxe.

"Uklidni se, je to jen odzbrojovací kouzlo," usmál se na ni její protivník a ona si z celého srdce přála, aby se dnes ještě neprobudila. Horší už to snad být nemohlo.

"Fajn," kývla hlavou, přivřela oči a pokusila se nemyslet na to, kdo před ní stojí. Je to jen - je to Susan a zrovna se jí ptá na domácí úkol s tím svým nadřazeným úsměvem - jasně, zase si o ní myslí, že je ubohá nicka.
"Expelliarmus!"

Ozvala se hlasitá rána a k Ashleyiným nohám se dokutálela jeho hůlka.

"Kriste pane," hlesla vyděšeně a okamžitě přiběhla Siriovi na pomoc. Ležel zhroucený u zdi a právě se snažil opatrně posadit. "Já - Promiň, promiň, asi jsem do toho dala moc šťávy, ne…"

"V pohodě, udělalas to skvěle. Máš moji poklonu," pokusil se o jeden ze svých úsměvů a pak se znovu zhroutil na stěnu za svými zády.

***

"Nesmíš být tak nervózní," ozval se vedle ní tichý hlas a ona se překvapeně otočila na Remuse. Nečekala, že ji znova sám osloví. "Nesmíš se bát zaútočit, nebo na to doplatíš."

"Já vím, jenže vy přeci nejste moji nepřátelé."

"Ale až jednou budeš stát proti nepříteli, musíš se umět bránit a takhle si to dokážeš nejlíp natrénovat."

"Já vím, ale…" chtěla dál protestovat, jenže v tu chvíli si uvědomila, že jí chce Remus jen pomoct a že má ve všem pravdu, ostatně jako vždy. Znovu se zhroutila do pokrouceného sedu na lavici, který zaujala ve chvíli, kdy se jejich kroužek rozešel, když se Frankovi s Alicí konečně povedlo Siriuse probrat a odvést ho na ošetřovnu. Sklonila hlavu a ucítila v očích štípání, jak se slzy studu a vlastního ponížení draly přes její víčka. "Je to těžký."

"Ale nezbytný," usmál se na ni. Palcem a ukazováčkem uchopil její bradu a jemně jí donutil zvednout hlavu a pohlédnout mu do očí. Trhaně se překvapeně nadechla, ale nebránila se, když zvedl druhou ruku a přejel jí polštářky prstů po tvářích v místech, kde několik slz, jež překonaly její chatrné sebeovládání, vytvořilo mokré cestičky.

Opatrně a pomalu, Ashley se zdálo jakoby se na tu chvíli, kdy se něžně dotýkal její tváře, zastavil čas, přejížděl po její pokožce, obkroužil linii trochu vystouplých čelistí, jemně se dotkl krku a celou dobu ji propaloval pohledem z očí do očí.

Ashley byla jako u vytržení, cítila se jako očarovaná, omámená, jeho pohledem a zírala do těch tak známých měděných hloubek. Pohled jeho očí byl tak blízký a zároveň vzdálený, tak známý a přitom až děsivě cizí. Rozbušilo se jí srdce a ona se trhaně nadechla pootevřenými ústy.

Vzpamatuj se, Ashley! Je to jen Remus. Remus, tvůj bývalý nejlepší kamarád. Remus, kterému si ublížila, kterého si podvedla a zklamala, kterého si odsoudila, který se s tebou už několik let nebaví. Remus patřící tvojí minulosti.

Remus, který se stal mým prvním přítelem. Remus, kterému jsem věřila víc, než komukoliv na světě, který se o mě staral, chránil mě, pomáhal mi a byl mi oporou. Remus, jehož ztrátu jsem oplakala, protože bez něj se život zdál najednou tak šedý a prázdný. Moje spřízněná duše, můj nejlepší kamarád, část mého srdce.

Ashley se doslova ztrácela ve víru vlastních myšlenek. Byla tak zmatená, nervózní a… Nedokázala si vysvětlit to zběsilé bušení srdce, když chlapec jemně, skoro až láskyplně, přejížděl prsty po jejích tvářích. Nedokázala pochopit, proč se jí najednou začaly střást ruce, že v klíně musela ze všech sil proplést prsty a zatnout prsty a proč se, u všech svatých, nedokázala při pohledu do jeho očí vůbec nadechnout.
Ještě nikdy se takhle necítila, ještě nikdy nezažila tolik protichůdných pocitů a myšlenek, ještě nikdy… Ashley byla zmatená, víc než zmatená, z chlapce, který byl jejím bývalým nejlepším kamarádem.

Roztržitě zamrkala a tím přerušila jejich oční kontakt. Zdálo se, jakoby se Remus v té chvíli vzpamatoval z nějakého silného očarování. Rychle stáhl prsty, jakoby její pokožka pálila jako řezavé uhlíky. Roztěkaně se postavil na nohy, zamumlal něco v tom smyslu, že ještě musí do knihovny a vypařil se doslova, jako pára nad hrncem. To všechno během několika vteřin.

Ashley znovu nechápavě zamrkala a pak složila hlavu zoufale do dlaní. Co se to vlastně stalo? Už si pomalu začínala myslet, že se to mezi nimi začíná zlepšovat a že nakonec ještě můžou z Bradavic odejít jako přátelé a stane se něco takového, co nechává rozum stát.

"Proč musí být všechno tak složité?" zašeptala Ashley do prázdné místnosti.

***

"Ashley," zatřepal s ní někdo na posteli a ona se s nespokojeným mručením otočila na druhý bok. "No tak, Ashley, vstávej."

"Nech mě být," zaprotestovala Ashley rozespalým hlasem a nenamáhala se ani otevřít oči.

"Fajn, když je ti jedno, že přijdeš pozdě na kurz přemisťování," prskl hlas a pustil její přikrývku.

Spěšně se posadila, promnula si oči a šokovaně pohlédla na Lily Evansovou, která se založenýma rukama postávala vedle její postele.

"Cože?"

"No ano, kurz začíná za půl hodiny a ty si tu klidně spíš," oznámila jí Lily učitelským tónem a Ashley se nechápavě rozhlédla po prázdné místnosti. Nikdo tu nebyl.
Violet, Susan, Alice… Nikdo kromě Lily nezůstal, nikdo se nenamáhal ji probudit, ani jedna z jejích dvou nejlepších kamarádek, zůstala jen Evansová.

"D-díky," vypravila ze sebe zmateně Ashley, když se jí konečně podařilo vyhrabat se z přikrývek a teď rychle hledala nějaké čisté oblečení a hůlku.

"Chceš, abych na tebe počkala?" slyšela Lilyinu hlasitou otázku přes zavřené dveře koupelny, zatímco se snažila učesat a vyčistit si zuby zároveň.

"Už jdu!" vykřikla v odpověď a vyřítila se z koupelny. Během necelých pěti minut se dokázala navléknout do školní uniformy (tedy kromě kravaty, kterou svírala v ruce a několika nedopnutých knoflíčků košile), provést základní hygienu, krátce pročesat vlasy, stáhnout je do volného uzlu a dokonce i v rychlosti obkroužit oči tmavou tužkou, alespoň to musela za každou cenu stihnout, než se objeví mezi ostatním ve Velké síni, kde se měl konat kurz Přemisťování a především před Siriusem. Na tom záleželo ze všeho nejvíc, všimla si, že ji poslední dobou čas od času věnuje pozornost a pravidelně ji zdraví a oslovuje jménem, když se potkají.

"Lily," oslovila ji Ashley, když společně pospíchaly do Velké síně.

"Hmm?"

"Díky," usmála se na rudovlasou dívku, ale její úsměv zmizel stejně rychle, jako se objevil. "Kdybys na mě nepočkala, zaspala bych. Nikdo jiný si na mě nevzpomněl."

"Jo, slyšela jsem, že jste se Susan pohádaly," reagovala potichu Lily. Ashley se v ní nepletla, doopravdy byla velice inteligentní a ne jen nabiflovaná šprtka. Remus měl pravdu, Lily byla moc milá holka, mohly být dokonce kamarádky, kdyby se nenechala svést oblíbeností a hranými úsměvy Susan a Violet. Ony byly oblíbené, krásné a společenské. Lily s Remusem byli doopravdoví přátelé a Ashley si zvolila, špatně.

"No jo, hned mi bylo jasné, že to nevezme v klidu a že se všechno hned spraví, ostatně ani já bych na to nemohla přistoupit, ale tohle? Myslela jsem, že po všech těch letech, by na mě mohly alespoň počkat," dořekla sklesle a sklonila hlavu.

"Já bych řekla, že Violet určitě chtěla, ale…"

"Susan na ni má obrovský vliv, já vím. Musím to nějak vyřešit."

"Ahoj, lásko," ozvalo se najednou vedle nich a Ashley sebou leknutím škubla, když Lily hlasitě vypískla a chlapecké ruce, které se jí v tu chvíli obtočily kolem pasu, ji zvedly do vzduchu a James se s ní šťastně zatočil. "Kdes byla? Málem si prošvihla úvodní proslov a to by sis pak ještě dlouho vyčítala, přijít o něco tak nezáživnýho a nudnýho."

"Nech toho," rozesmála se rudovláska a jemně od sebe odstrčila šklebícího se brýlatého kluka, který ji stále pevně svíral kolem pasu. Ashley na ně jen s úsměvem zírala. Záviděla jim, moc jim záviděla. Taky by jedno chtěla mít někoho, kdo by se na ni díval tak, jako James na Lily. Někoho, kdo by miloval ji a ona milovala jeho. Vlastně jedena možnost tu byla, ale to zavrhla už v zárodku, jak by si SIrius Black mohl všimnout někoho, jako je ona?

"Nechutný, co?" oslovil ji zrovna dotyčný, až sebou Ashley znovu poplašeně škubla. Nebyla zvyklá, aby ji tak často někdo oslovoval a už vůbec ne, že se nacházela ve středu dění zrovna s někým, jako byli James a Sirius.

Nechápavě se na něj otočila a on kývl hlavou k líbající se dvojici, zdálo se, že se James pokouší Lily spolknout. Potichu se zasmála, ale okamžitě přestala, když si uvědomila, že ji Sirius, rovněž s úsměvem, pozoruje.

"Tak co, Ashley, připravena na přemisťování?"

"Nejsem si tak jistá," zasténala potichu Ashley a otočila se směrem k maličkému kouzelníkovi, který se jim představil jako Wilkie Křížek.

Pro dnešní dopoledne dlouhé kolejní stoly ze síně zmizely a nahradilo je několik desítek obručí rozestavených ve čtyřech řadách. Ashley se mohla jen domýšlet, že do nich se nejspíš budou studenti pokoušet přemisťovat. Polilo ji horko a najednou si uvědomila, jak moc jsou malé. No, alespoň, že tu byly všichni ředitelé kolejí, aby dohlídli na průběh kurzu.

"Všechno bude v pořádku," pošeptal jí do ucha Sirius a položil si ruku na její rameno, trochu se otřásla, znovu nervozitou, ale tentokrát ne z následujících několika hodin nýbrž z jeho, tak náhlé a blízké přítomnosti. Stál těsně vedle ní, a když znovu promluvil, ucítila horký vzduch na svém levém uchu. "Neboj se, neznám čaroděje, který by se neuměl přemisťovat a to mi věř, že hodně z nich jsou naprostí tupcové, kteří se nevzmůžou ani na poloviční expelliarmus, jako ty," poukázal na jejich první a prozatím poslední souboj, kdy skončil skoro hodinu na ošetřovně, protože se madame Pomfreyová chtěla ujistit, jestli náhodou nemá otřes mozku. Neměl, přesto se zdál trochu mimo, už kvůli tomu, že se postarší čarodějku s mírně prošedivělými vlasy pokoušel pozvat na rande a oslovoval ji ´květinko´.

Ashley se při té vzpomínce, když jí to Alice na další jejich schůzce zpětně vyprávěla, málem se smíchy neudržela na nohou, trochu uvolnila a nepatrně se usmála.

"To je lepší, tak se mi líbíš," zašklebil se na ni povzbudivě Sirius a trochu od ní odstoupil a ona okamžitě zalitovala, že to udělal, v jeho přítomnosti se jí sice svíral žaludek tak, že jí chvílemi bylo na zvracení, ale přesto to byl svým způsobem příjemný pocit. "Tohle je moje šikovná malá bojovnice."

"Díky," zašeptala jeho směrem, a pak se otočila k panu Křížkovi a začala mu věnovat svoji plnou pozornost. Musela si pořádně zapamatovat každé jeho slovo, protože slyšela, že příručky jí v případě přemisťování nebudou moc platné a že všechno záleží především na píli a částečně na talentu (například jako u létání na koštěti), který jí vždycky chyběl (a bála se výšek).

Jejího tichého rozhovoru se Siriusem si však všimli dva další lidé, kteří teď, ke své smůle, nedokázali instruktorovi přemisťování věnovat ani za mák pozornosti. V jednom z těch dvou srdcí se rozlévala závist a touha po pomstě, zatímco to druhé potichu trpělo žalem nad svou vlastní existencí a ztrátou blízké osoby.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 17. května 2010 v 6:46 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :), fúúúha :), nemám slov, taká kásna kapča :D ;)
PS: u mňa na blogu je dôležitý článok týkajúci sa prevažne poviedok, pls apoň si ho prečítaj :)

2 Shiroa Shiroa | Web | 17. května 2010 v 14:44 | Reagovat

Hééj.... úžasný. Super. krásný. Jak nandala Ashley Siriusovi... a to celé. Četla jsem to, skoro nedýchala...vážně:-)

3 Nel-ly Nel-ly | 17. května 2010 v 14:54 | Reagovat

[1]: díky :D ale nechápu, jak můžeš číst v sedm ráno... fuj, tou dobou bych radši ještě spala ;-)

[2]: njn, je to chudák :D ale já si nemohla pomoct... líbí se mi představa mlácení se Siriusem o zeď

4 lina lina | Web | 17. května 2010 v 16:39 | Reagovat

můžu Ashley zabít? Já vím, že nemůžu, ale zeptat jsem se musela:D Mlácení se Siriuse o zeď?:D chudák...pěkná kapitola...pěknej únik od inflace a daní:D

5 Nel-ly Nel-ly | 17. května 2010 v 16:48 | Reagovat

[4]: Proč? chudinka moje... proč jí chceš zabíjet? :D Sirius si to zaslouží ( z mého pohledu určitě, u ní už je to trochu jinčí)

6 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 17. května 2010 v 16:49 | Reagovat

[3]: ja vstávam skoro, vtedy som bola ráno sama doma, ja vstávam skoro, aby som všetko stíhala (ešte ležím za živého stavu :D) - pokým vstanem a tak :D, ja skôr nedokážem byť do polnoci hore, no výnimka je Silvester, vtedy je "zázračný" deň :D
PS: dik, som rada, že si úprimná :), ok už je to v poho :D, no áno, aj mne bude trošku smutno, ale v poslednej dobe budem rada, ak ju dokončím (nech mám už 2. poviedku z krku :D)

7 Lexie Lexie | Web | 17. května 2010 v 19:28 | Reagovat

Mlácení Siriusem o zeď je náhodou zábava:D. Jinak - moc povedená kapitola ostatně jako všechny, i když jsem trochu doufala v Remuse, že jí tu pusu dá. No nic, napětí musí být:D

8 Maya Maya | 17. května 2010 v 20:34 | Reagovat

Páni....ten jeden byla určitě Violet a ten druhý? Remus?....maybe...ale stejně nechápu, proč jí nedal alespoň pusu. Já chci, aby jí ji dal...prosím...prosím, prosím, prosím...
Áááách, moc krásné, Nel-ly...jsi můj idol :-D

9 Peace Peace | Web | 18. května 2010 v 0:13 | Reagovat

Tý jo... Ne, fakt si mě odrovnala, hlavně tim koncem, když se tak krásně ponořim do děje a nejadnou je tam v šedym čtvereku reklama na spodky, ne nenaštvalo by tě to?:D

A jinak kapitola byla samozřejmě skvělá, až na chudinku Rema, kterýmu všichni děsně ublížujuou a kterej se nám tu tak hezky zamilovává do holky, která miluje jeho nejlepšího kámoše, se kterym ze vzteku flákla o zeď. no dobře, tak ne úplně ze vzteku, ale vůbec bych se jí teda nedivila:D Takže teď mi zbejvá jen, pokud tu nebudu fofrem (Teda po zkouškovym, to chápu:D.) další díl, nastoupit na cestu vyhrožování:D

10 Nel-ly Nel-ly | 18. května 2010 v 1:49 | Reagovat

[6]: jo, tak to já radši nic nestíhám a pospím si, i když... doháním ztracený čas v nocu (jak je vidět :D)

[7]: že jo? jen škoda, že Ashley to tak nepřijde, chudinka moje zamilovaná :-)

[8]: Kdoví? :-) njn když ono je to těžký, ale budeme doufat, že se to nakonec nějak vyvrbí a budem jim držet palce ;-) všem

[9]: ale na mě, za poslední dobu, to bylo dost dlouhý! :D s tím ubližováním... jestli ono to nebude tím, že je prostě neprůbojný, nakonec vlkodlak, vděčný za kamarády, který má... ta odvaha se těžko hledá, i když... je z Nebelvíru

Všem moc děkuju za komentáře :D já si tuhle kapitolu vycucala z prstu, ale zase jsem se posunula v ději, nechci to protahovat až moc

11 Moreen Moreen | Web | 19. května 2010 v 18:51 | Reagovat

týjo, to bych taky chtěla umět, takhle si vycucat kapitolu z prstu :-) super, moc se ti to povedlo, jak se chudák ashley zakoktávala při tom kouzle, to jsem ji litovala, ale pak to siriusovi natřela :-D a sirius je nějak mimo moje chápání, co to dělá? že by v ní viděl příští potenciální oběť? i když to by na to šel přeci hned ne? ne takové oblbování.. nebo si to ashley moc bere a on ji bere jen jako kamarádku, co potřebuje podpořit.. jo a ta osoba co závidí je určitě susan, že jo? a ta druhá? že by chudák remus? jemu fandím, stejně má u ashley větší šanci, má ho ráda, jen si to zatím neuvědomuje.. ale já jo, já to vím! :D

12 wladka wladka | Web | 21. května 2010 v 14:24 | Reagovat

wau kapitola je vazne uzasna takmer som pri nej nedychala
a do Siriusa este raz ho poslat na osetrovnu :D :D :D a to s Remusom to bolo tak krasne jooj moje bobo Remus chudak moj
a ten koniec pekne od Siriusa ze sa snazi Ashley snazi povzbudit a ta posledna veta to bude bud Susan al Violet a ten druhy Remus
ja chcem pokracovanie naozaj!!!!! drzim palce na skusky

13 kami kami | Web | 21. května 2010 v 21:07 | Reagovat

Keďže nemám čo čítať, tak som sa pustila do tejto kapitoly ako do absolútne neznámeho územia. Samozrejme som z toho ako z celku poviedky nič nepochopila, ale ako samostatnú časť to beriem :D A tiež ti chcem poďakovať, zato, že si si vložila do profilu nejaké poviedky, ktoré odporúčaš, pretože som už viackrát mala chuť napísať ti a poprosiť ťa o nejaké typy na poviedky, pretože ja už som vyčerpala všetky pre mňa známe zdroje. :D Teda ja by som preferovala slash, ale máš u mňa veliké plus za tú poviedku HG/SS, hoci mám pocit, že už som niečo veľmi podobné čítala, ale v čase núdze... (darovanému koňovi na zuby nehľaď) :D

14 Nel-ly Nel-ly | 21. května 2010 v 21:22 | Reagovat

[11]: já vím, že tenhle Sirius je trošku divný, tak mi ty to došlo a jsem ráda, že sis toho všimla taky, protože to mi zas nasadilo brouka do hlavy

[12]: njn, chudák malej :D ale zasloužil si to, tak!

[13]: slash? no měla bych pár návrhů, ale to už určitě všechno znáš, jinak jestli myslíš tu povídku od EVI (tu první), tak čti čti čti!!! je to snad ta nejlepší FF, kterou jsem, kdy v životě četla (a že jich bylo hodně)
- jinak děkuju z pochvalu kapitoly :D i když povídka sama o sobě by asi nebyla po tvém gustu-

15 kami kami | 21. května 2010 v 21:24 | Reagovat

[14]: Aké návrhy? Čakám. Možno sa nejaká záchrana nájde. Ja už fakt nemám čo čítať?! Prosím!

16 lucrecia lucrecia | Web | 30. května 2010 v 0:47 | Reagovat

tak teď když jsem to všechno dočetla tak bys mohla přidat další kapitlu, co ty na to, protože mě děsně zajímá co bude dál. tato kapitla byla zase skvělá jako všechny předešly

17 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 21:27 | Reagovat

Tentoraz už tomu rozumiem. :-D Myslím... :D (Ja fakt nechcem, aby bola s Remusom, chudáčik maličký, on si ju nezaslúži. :-( A ešte je aj kvôli nej smutný. Gŕŕŕ!) Ale inak fajn napísané.

18 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 21:28 | Reagovat

[17]: Teda, chcela som povedať, že ona si ho nezaslúži. Pardon. :D

19 Anil Anil | E-mail | Web | 3. května 2012 v 13:11 | Reagovat

A votom to je....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA