Můj milý deníčku... 5. Přípravy

21. dubna 2010 v 17:34 | Nel-ly
MMD avatar
Normálně bych potřebovala nějakej kurz na vymýšlení názvů ke kapitolám... Vlastně vůbec na názvy a jména celkově. Začínám v tom dost plavat :D
Ke kapitola.... Krátká (i když bych dokázala i kratší) a naprosto nezajímavá a nepřínosná, přesto důležitá z časového, ukončovacího a... no to je fuk :D nevim, proč je důležitá, ale je taková a tak zůstane...
Takže ji tu máte a apeluji na vás s komenty :-* vím, že se vám nechce, ale všechno si zaslouží názor :D



"Cos dělala v tý krabici?" zeptal se mě a očividně ze všech sil zadržoval pobavený smích. Věnovala jsem mu jeden ze svých nejpropracovanějších nabubřelých šklebů.

"Co asi? Hledala sem knihu," založila jsem si ruce na prsou a pozvedla hlavu. No jo, velká drsňačka, ale zdálo se, že na něj můj bojovný postoj moc nezapůsobil, spíš se čím dál víc bavil.

"Takhle?"

"A jak asi, prosím tě? Ta krabice je uvnitř obří a já nutně potřebuju učebnice."

"No, znám jednoduší způsob," věnoval mi blahosklonný úsměv. Vytrhl mi papír s vypsanými potřebami z ruky a přistoupil k nenáviděné krabici. "Prosil bych, Úvod do přeměňování od Emerica Cvaka!" vykřikl jasně a srozumitelně do krabice, ta se zatřásla a vteřinu na to vyhodila zmiňovanou knihu, která klukovi ladně přistála v rozevřené dlani.

"Díky," zašeptala jsem skoro neslyšitelně a cítila, jak mi nabíhá krev do tváří. Tak to bychom měli další potupu tohohle skvělého dne.

"V pohodě," věnoval mi další úsměv. Bože, on je snad na drogách, nebo si doopravdy píchá něco do tváří, protože takhle se stále usmívat - to není normální. Anebo to je další vlastnost kouzelníků, pomyslela jsem si a v hlavě se mi vybavil stále se usmívající obličeji profesora Brumbála. "Ty nejsi z kouzelnické rodiny, co?"

"Tys to poznal?" nadhodila jsem sarkasticky, velkým obloukem ho obešla a zamračila se na krabici s knihami. "Dějiny čar a kouzel, Batylda Bagshotová!"

Sebevědomě jsem natáhla ruku a čekala, že mi kniha přistane v natažené ruce, stejně jako jemu. Další omyl. Nejen, že krabice očividně neuměla mířit, ale ještě se mě pokusila zabít. Tlustá, těžká kniha mě praštila do hlavy a já se skácela zpátky na hromadu knih, které jsem před chvíli shodila z regálu.

"Sakra, krucinál, do pr…" prskala jsem peprné nadávky, které jsem se v létě naučila od zedníků, kteří předělávali jídelnu a společenskou místnost v domově a při namáhavém vstávání jsem si třela naražené čelo, na kterém se okamžitě začala tvořit boule.

"Ty seš vážně, jak hrom do police," chechtal se kluk vedle mě a já ho probodla nasupeným pohledem. "Doslova!" teď už byl v předklonu a bouchal se do kolen, jako ne moc dobrý herec v televizní komedii.

"Moc vtipný," zavrčela jsem na něj, když se mi konečně podařilo se toho dne už… nevím po kolikáté… vyhrabat na nohy.

"No jo, tak promiň, ale uznej…," začal se znovu smát a ani já jsem neodolala a trochu se usmála, když to uviděl, začal se hned tvářit mileji (zatímco se vydýchával, jak kdyby uběhl přespolní běh - herec, ale ne moc dobrej). "Jsem Sirius, Sirius Black."

"Mirianne Fanniganová," přijala jsem jeho ruku.

"Takže, Mirianne, taky v září nastupuješ do Bradavic?"

"Ty taky?"

"Jasně, zdá se, že budeme spolužáci," věnoval mi další z řady zářivých úsměvů a objal mě kamarádsky kolem ramen. Na oplátku jsem se na něj nedůvěřivě zamračila a Sirius mě ihned pustil. Otočila jsem se zpátky ke krabici a postupně si objednávala další učebnice, s jeho pomocí. Já říkala, co chci a on chytal.

"Jak to, že jsi tu sama?" zeptal se po chvíli, když už jsem měla všechny potřebné knihy postavené v komínku u svých nohou. Některé z nich jsme museli párkrát vyměnit. Tohle bylo přeci jen kazové nebo používané zboží a na některých to bylo až moc vidět, ale po několika desítkách minut se nám nakonec podařilo najít ucházející učebnice se všemi stránkami.

"Cože?"

"No, pochopim, když je tu sám někdo jako já. Bydlím kousek odtud a znám Příčnou, jako vlastní boty, ale ty?"

"Neměl se mnou, kdo jít. Teda Brumbál mi sice nabízel doprovod, ale řekla jsem si, že -"

"Počkej, Brumbál? Myslíš toho profesora Brumbála? Držitele Merlinova řádu první třídy, budoucího člena Starostolce a zástupce ředitele Dippeta?"

"No, asi jo. Popravdě nevím, ale prý učí v Bradavicích, snad Přeměňování, nebo co."

"Jak to, že ti sám Brumbál nabízel, že tě doprovodí na Příčnou? Ty snad nemáš někoho, kdo by tě nebo -" zasekl se v polovině věty, když uvědomil pravdu z mého výrazu. "Aha, promiň."

"V pohodě. Vlastně máš pravdu, nemám. Rodiče zemřeli už před lety a nikoho jiného jsem neměla, takže teď žiju v dětském domově na okraji Londýna, a proto si taky všechny učební pomůcky musím nějak sehnat z druhé ruky, protože peněz z Bradavického fondu vážně není moc," odpověděla jsem hned i na jeho druhou otázku, která se mu zračila v očích a smutně jsem pohlédla na jeho dokonalé, očividně drahé oblečení a naditý váček s penězi. Velikostí a zjevně i váhou byl podobný tomu mému, až na to, že mě měl vystačit na sedm let, zatímco pro něj představoval jen obyčejné kapesné.

"To mě mrzí."

"Zvládám to," mrkla jsem na něj a nasadila zářivý úsměv. Vážně nechci, aby mě někdo litoval a už vůbec ne kluk, který se narodil v kouzelnické rodině, Příčná ulice a všechny čarodějné vymoženosti jsou pro něj nezajímavé stejně, jako pro mě například černobílá televize z roku raz dva a první pohled má všechno, co si usmyslí. "Ale nějak bys mi pomoct mohl. Tyhle vaše peníze sice moc nechápu, ale i tak mi došlo, že jich není moc a potřebuju sehnat levný věci. Nevíš kde?"

"No…," zamyslel se a mě došlo, že někdo jako on asi účelně nevyhledává slevy a ty nejlevnější obchody. "Nějakej bazárek by se určitě našel. Nevim, jak na Příčný, ale když tak můžeme zkusit Obrtlou, jestli se teda nebojíš."

"Čeho bych se měla bát?"

"No, Obrtlá není zrovna nejfrekventovanější nákupní třída."

"Věř mi, když dokážu sníst oběd, co nám podávaj v děcáku s otevřenýma očima, tak zvládnu všechno.

Nakonec se naše nákupy obešly i bez návštěvy ulice, se kterou mě Sirius neustále strašil. Sehnali jsme pěkný nepoužívaný, bronzový kotlík s padesáti procentní slevou kvůli opačně vyraženému erbu (nevím, proč to dotyčná rodina tak řešila, ale Sirius jejich postoj zjevně pochopil a ještě na něm vytržil) a dokonce i většinu ostatních věcí se nám povedlo sehnat v celku levně, i když jsem přesvědčena, že minimálně u školní uniformy jsem za to vděčila svému průvodci, přestože nemám tušení, jak se mu to povedlo. Prodavačka v obchodě po nás chtěla normální cenu za oblečení, které nebylo ani zdaleka ušito na moji míru (zapošiju, trochu upravím a vydrží mi, i kdybych přibrala dvacet kilo), a on k ní pak přistoupil, něco jí zašeptal do ucha a ona najednou snížila cenu skoro o třetinu.

Teď už je mi to jasné! Že mě to nenapadlo dřív. Sirius je syn mafiánů! (neměl by být tak náhodou Ital? No, tady to asi neplatí)

"Už zbývá jen hůlka," začetla jsem se do papíru (ne! Pergamenu) ze školy.

"No, na tý šetřit nemůžeš. Nejlepší hůlky už celé roky vyrábí Olivander a ten ze své ceny nesleví ani za nic. Mohla by sis sehnat použitou, ale to bych ti neradil. Nikdo ti nezaručí, že by k tobě hůlka dobře přilnula
a …"

"Přilnula?"

"Pochopíš," mrkl na mě, vzal mě za ruku a táhl na druhou stranu k tmavému obchůdku s plnou výlohou nejrůznějších podélných krabic. Ten chlap asi vážně musí být nejlepší, protože jinak by na takový design nikdy nikoho nenalákal. Toť k marketingovým operacím a přejděme zase zpět k tématu - Moje hůlka.

***

Nee! Už zase mi to dělá. Cooperka a její sirénovitý řev, ale to už mě nemusí dlouho trápit. Jen dva týdny. Zbývá čtrnáct ubohých dní a já konečně zmizím z tohohle domu hrůzy do opravdového světa magie, což mi můžou Alysha s Kate jen tiše závidět - nakecala jam jim, že si mě vybral špičkový internát pro nadané děti a ony mi to sežraly i s navijákem (důkaz, že jsem zas tak nelhala, vážně jsme nadaná - v něčem a pokud ne, tak být čarodějka, je taky nadání, ne?).

Teď se mi obě vyhýbají víc, než kdy jindy a já jsem čím dál šťastnější. Nejen, že mám pokoje prakticky jen pro sebe, ale taky se z knih, co jsem si pořídila na Příčný (vidíš? Už mluvim i kouzelnickym slangem), dozvídám úžasné věci, které mě nutí se těšit stále víc a víc.

Už chci sedět v Bradavickém rychlíku, vidět jak ubíhá krajina a jak se blížíme k hradu. Vážně, budu bydlet a studovat v pravém středověkém hradu. To všechno je tak úžasné, že v noci skoro nemůžu spát, jenže je tu ještě pár věcí, kterými si nejsem tak jistá.

Při mé včerejší návštěvě kouzelnické nákupní třídy jsem se seznámila se Siriusem, jak víš. A ten pochází z čistokrevné (nevím, co přesně to znamená, ale nevyslovoval to zrovna s nadšním) rodiny kouzelníků a ví toho o Bradavicích a kouzlení doopravdy hodně.

Bradaviční studenti jsou prý hned ten první den rozděleni do čtyř kolejí podle jejich vnitřních kvalit nebo co. Sirius vlastně přesně nevěděl, jak se ve škole zařazuje, ale za to si byl jistý, do jaké chce koleje.

Nebelvír, jeho vyvolené místo, je místo pro houževnaté, odvážné a přátelské lidi, kteří mají ve škole autoritu a snaží se ze všech sil dosáhnout svých cílů. O téhle koleji mluvil nejvíc a mě osobně taky připadá úžasná, jenže v sebe nemám takovou důvěru jako on a nevěřím, že bych se, se svou minulostí, mohla dostat do koleje hrdinů, jak ji Sirius jednou nazval a já s ním plně souhlasím. No vážně, po těch letech sebetrýzně a nenávisti, po těch letech obviňování se z vraždy rodičů, strašení a dělání naschválů svým spolubydlícím, odmlouvání vychovatelkám a vůbec životu stranou od lidí. Jak bych se po tom všem mohla dostat do takové koleje?

Dále je tu Havraspár, ten padl hned, jak se o něm Sirius zmínil. Tohle je místo pro ty chytré, kteří to daleko dosáhnou a libují si ve studiu a knihách. Tam já nepatřím určitě.

Pak už tedy zbývají jen dvě: Mrzimor a Zmijozel.

Mrzimor by asi ušel, jenže mám takové tušení, že ani tam by ze mě nebyli nadšení. Sirius říká, že je to kolej zkrachovalců, já říkám, že je to kolej lidumilů, alespoň podle jeho popisu a na takové místo někdo jako já nepatří.

Mám tedy poslední možnost a té se bojím víc, než čert svatého kříže, jak s oblibou říká Cooperka. Kolej se slizkým hadem ve znaku. Kolej, jejíž jméno se proslavilo díky temnu, úlisnosti, zlosti a křivým způsobům. Kolej, do které se hodím tak, že mě to samotnou až děsí. Jenže já taková nejsem... Ne, NE! Nejsem zlá, jen podivínská a chci mít kamarády jenže… to prostě nejde, nikdo to nešlo a já tak doufala, že nový život, zjištění pravdy, to, že Brumbál dokázal zarazit to šílenství, ve kterém jsem žila - že to všechno dokáže změnit můj život a mně samotnou, jenže na to, aby se tohle mohlo stát, nestačí jen doufat, ale bojovat a to by mi Zmijozel nedovolil.

Možná, že nebylo tak dobré potkat Siriuse. Pomohl mi, víc zasvětil do života kouzelníků, ale nechtěně vyděsil a já se doopravdy začínám bát, co se stane.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 21. dubna 2010 v 18:42 | Reagovat

Měla bych se bát taky?:D To bílé cosi, co hyzdilo laye je fuč:D Už to nemusíme řešit...
Kapitola bezvadná, prostě obdivuju styl vyjadřování:D Některý ty hlody jsou k nezaplacení...

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 21. dubna 2010 v 19:16 | Reagovat

Zase jsem našla nějakou tu chybičku :D. Ale ne, nebudu šťourat, to je už asi nějaká úchylka, dokážu najít chybu skoro ve všem. Takže radši k obsahu. Jako vždycky naprosto senzační! Miluju tuhle povídku. A nerozdíl od ní doufám, že se do Zmijozelu dostane, protože je to moje zamilovaná kolej a osobně jsem tam vždycky chtěla, ale tak za nebelvír se zlobit nebudu :D. Tleskám a honem napiš pokráčko.

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. dubna 2010 v 19:37 | Reagovat

[1]: jooo, vyjadřování :D moje slabá stránka

[2]: kde? :D hele, víš, že to nespisovný, bylo na schvál? :D a čárky radši neřeš... je jí jedenáct a já už nemám češtinu dost dlouho
ale jestlli chceš, můžeš mi tyhly kapitoly hezky opravovat a já je sem pak budu znovu strkat opravený :D protože sama sebe neopravim a pak to stejně nemůžu najít

4 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 21. dubna 2010 v 19:38 | Reagovat

pekná kapitola :), zaujalo ma, že Dumbledore bude ešte stále učiť Transfiguráciu :), tešim sa na ďalšiu kapču :)

5 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 21. dubna 2010 v 19:39 | Reagovat

PS: najradšej by som bola za Chrabromil (ako stále :D) :D

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. dubna 2010 v 19:43 | Reagovat

[4]: jo jo, že brumbál bude učit mě taky zaujalo, když mi to došlo :D

7 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 22. dubna 2010 v 14:24 | Reagovat

[3]: Že je to nespisovný mi je vcelku jedno, to bych ti ani neipravovala :D. nějaká čárečka tam byla a vcelku se píše dohromady, ale souhlasím s tebou, že hledat chyby po sobě je vždycky nejhorší

8 Lexie Lexie | Web | 22. dubna 2010 v 15:51 | Reagovat

Nel-ly, já vážně tleskám. Popravdě musím říct, že tvoje psaní se mi líbí víc, než všech povídkářů od kterých jsem kdy něco četla. Je to nádherné, skvělé, dokonalé a mě nenapadá už nic inteligentního, co bych napsala.

9 Shiroa Shiroa | Web | 22. dubna 2010 v 18:52 | Reagovat

Tohle jsem potřebovala. Kapitolu tohoto příběhu a hned se cítím v pohodě... A to, že je Sirius na drogách by vše vysvětlovalo:-D Nějak mě nic nenapadá, pořád píšu to samé (aspoň mi přijde), ale k téhle povídce a nebo k jiným od tebe to vážně jinak nejde...

10 Ala Ala | Web | 22. dubna 2010 v 19:14 | Reagovat

Hazký lay + blog

11 Maya Maya | 22. dubna 2010 v 20:55 | Reagovat

OOo, že by moje skvělá a nepřekonatelná hádací schopnost byla schopná? Jojo, Sirius, to je kus...
Jinak, doufám, že se dostane do Nebelvíru, i když, kdyby se dostala do Zmijozelu, bylo by to zajímavější...no, uvidíme...
Bylo to moc krásně napsaný, ale to jako vždycky... :-D

12 Moreen Moreen | Web | 23. dubna 2010 v 12:26 | Reagovat

tak nějak mi došly slova, tak promiň ten krátký komentář, prostě jen napíšu, že se mi to líbilo a jsem zvědavá, co z tebe vypadne příště.. příště snad budu mít sdílnější náladu :-)

13 kami kami | E-mail | Web | 23. dubna 2010 v 16:05 | Reagovat

Toto, že je krátka kapitola? A nevieš vymýšľať názvy? To sa pozri na mňa a uvedom si čo píšeš. Ale inak super! :-D Kde na to chodíš? :-)

14 Simia Simia | Web | 23. dubna 2010 v 21:10 | Reagovat

Hej já tu holku žeru. Její vyjadřivání je geniální:D
A vůbec, prostě super:)

15 wladka wladka | Web | 26. dubna 2010 v 20:44 | Reagovat

ahoooj sorry ze az teraz ale vazne nemam cas a aj teraz som tu len na skok
ku kapitole...nehorazne dobra vazne...jooj chudak Mirri(pisem skratku neviem ako sa pise jej meno :))tolko krat sa strapnit.....:DDD

16 lucrecia lucrecia | Web | 23. července 2010 v 18:39 | Reagovat

nj bez siriuse by to ani nešlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA