15. Kapitola - Slzy

16. dubna 2010 v 2:04 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
D a C
HA! Nenáviďte mě a suďte mě, ale je to tady… Závěr našeho příběhu. Konec.
Kapitola je s omezením minimálně 15+ (možná i víc, neumím to posoudit :D ale jestli vám vadí…ehm…vybrané scénky, tak vám doporučuji přečíst si jen tak poslední dvě stránky z následujících sedmi :D) a přestavuje úplný a konečný závěr, který je napsaný tak, jak je napsaný… psala jsem to dlouho, opravovala to ještě dýl a už na to nemám sílu.
Kapitolu i celou povídku věnuji VÁM, mým věrným čtenářům :D kteří jste Clarissu a Draca provázeli celou jejich dlouhou cestu, od samého začátku až do konce.
Můj největší dík patří především: lině, Liliane Evans, Maye, Shiroe (Neile), které se mnou Clarissu provázely na její cestě už od začátku a také samozřejmě: Simie, Elin7, C.ind.ere.lle, Asci, LilE, lucrecii (která pečlivě zpětně komentuje všechny kapitoly a za to jí moc děkuju)
a samozřejmě i VŠEM ostatním, kteří tohle moje dílko dokázali přečíst a dostali se až sem, na úplný konec.
Jak už jsem párkrát řekla, tahle povídka mě moc bavila a strašně jsem si užívala její psaní a především Clarissu, mojí první a doufám, že ne poslední záporadnu :D a jen nerada se s ní loučím, přesto už nastal ten správný čas a já se ještě rozhodnu (především podle vašich komentářů!!!) jestli napíšu epilog, nebo to nechám tak, jak to je.
Znovu vám všem děkuji a tentokrát už naposledy prosím o vaše komentáře a názory k téhle povídce, protože těch si vážím ze všeho nejvíc a ty mi také dávají sílu psát dál

Tak tedy

Sbohem, Clarisso. Sbohem, Draco (s tebou se snad v mých povídkách snad ještě někdy setkám).


15. Kapitola - Slzy



Překvapeně potichu vykřikla, když ji chytil za ruku a trhnutím otočil zpět k sobě. Už se nadechovala k dalšímu zuřivému výbuchu, jenže pak vyslovil něco, po čem jí vyschlo v puse.

"Nikam nejdeš. Dostala si zaplaceno, ale zatím nevidím za co," zavrčel na ni a Clarissa se bezděčně pokusila couvnout, utéct před ním a před jeho planoucím pohledem. Takového ho neznala. Tohle byl člověk, který si jde za svým. Dospělý muž, který ví, co chce a nebojí se to získat jakýmikoli prostředky. Lovec, jehož kořistí se právě stala ona sama.

Pokusila se mu vytrhnout, marně. Chytil ji kolem pasu a nešetrně přitáhl k sobě, přestože se vzpírala vší svou silou. Zvedla ruku a pokusila se ho udeřit, zabránil jí tím, že ji silně chytil za zápěstí, až zasténala bolestí. Byla bezmocná, jako malé dítě bojující s dospělým.

Jednou rukou držel její paži zkroucenou za jejími zády, zatímco druhou přejel od jejího pasu až ke krku, který pomalu sevřel.

Trhaně se nadechla, ale už se ani nepohnula. V jeho očích viděla jasnou hrozbu.

Pomalu a dokonce i celkem jemně prsty pravé ruky přejížděl po jejím dekoltu, přes krk až na zátylek, kde ji najednou pevně chytil za vlasy, trhl do zadu a tím jí zaklonil hlavu.

Chtěla protestovat, ale stačila se jen stěží nadechnout, když se Dracovy rty přisály na její ve vášnivém, drsném polibku. Clarissa sebou trhala, snažila se mu vykroutit, jenže proti jeho znehybňujícímu stisku neměla sebemenší šanci.

Po několika dlouhých chvílích se od ní odtáhl. Netrvalo to dlouho, ale přesto cítila, jak ji pálí rty a uvědomila si, že to byl jenom začátek. Znovu se k ní naklonil a přitom trochu povolil stisk, takže dokázala uvolnit svou druhou ruku, kterou měla až do teď vklíněnou mezi jejich těly a vší silou mu vrazila facku.

Okamžitě ji pustil a ustoupil několik kroků do zadu, přičemž si pokládal dlaň na rudnoucí tvář. Dýchal zrychleně, stejně jako ona, ale v jeho očích i nadále převládal chlad a odhodlání, které ji tolik děsily.

"Už nikdy na mě nesahej," její slova zněla jako rány bičem, na něj však neměla žádný účinek. Vydal se k ní. Clarissa se otočila na podpatku a pokusila se o útěk, ale byl rychlejší. Chytil ji ze zadu kolem pasu, zvedl do vzduchu a hodil na rozložitou postel. Rychle se otočila na záda a chtěla se dostat pryč, jenže to už byl znovu u ní. Popadl ji za ruce a vlastním tělem přimáčkl k posteli. Nemohla se ani hnout.

"Už jsem ti jednou řekl, že nikam nepůjdeš," zavrčel na ni a Clarissa se bezděky otřásla.

"K čemu si myslíš, že ti to bude?" Pokusila se i přes strach, jež se šířil jejím tělem, nasadit chladnou masku nezájmu a opovržení. "Co tím získáš? Myslíš si snad, že mě zkrotíš? Pomstíš se mi? Pokoříš mě? To stěží, nikdy se ti to nepodaří. Rozumíš? Nikdy!"

"Myslím, že ano," usmál se na ni chladně. "Ty totiž stále nechápeš, o co tady jde. Nechci se ti pomstít tím, že si tě vezmu násilím, právě naopak."

Překvapeně zamrkala a zůstávala zticha.

"Bude se ti to líbit, víc než to… Budeš mě prosit, abych nepřestával. Doprošovat se a o to, to bude pro tebe horší… Budeš mít vztek především sama na sebe."

"Nikdy… Opakuju, nikdy… se tě nebudu doprošovat," zasyčela na něj a ani se nepokusila se mu znovu vytrhnout. "Dělej si se mnou, co chceš, ale nikdy se před tebou neskloním."

"Víš, musím znovu obdivovat tu tvoji odvahu, ale děláš to jen horší. Jeden z nás ustoupit musí a já to nebudu."

Sklonil se k ní a znovu si přivlastnil její rty. Překvapeně zjistila, že polibek je něžný, ne jako předešlý a s hrůzou si uvědomila reakci svého těla. Tenhle jediný polibek dokázal rozechvět celé její tělo. Měl pravdu, ve všem měl pravdu. Líbilo se jí to, hodně se jí to líbilo a měla kvůli tomu na sebe vztek.

Pomalu se od ní se spokojeným úsměvem odtáhl a zahleděl se jí do očí. Zadoufala, že by to tím mohlo skončit, ale zároveň si uvědomovala, že je to jen toužebné přání, o čemž jí hned přesvědčil.

Ze zadní kapsy svých kalhot vytáhl hůlku a namířil na ni. V tu chvíli se ve vzduchu objevily dva hedvábné šátky, jež se omotaly kolem jejích rukou a upoutaly ji tím ke sloupkům postele.

"Nepřibližuj se ke mě!" nakázala mu a v jejím hlase byla stále znát postřehnutelná autorita a arogance, až později jí došlo, že to nebyl ten nejlepší nápad.

Přiblížil se až k ní, škubla sebou a pokusila se uhnout. Chladně se na ni usmál a chytil její hlavu do dlaní a proti její vůli ji znovu políbil. Ještě chvíli se mu pokoušela uhnout, bránit se, ale nakonec přestala. Zůstala nehybně ležet a propalovala ho pronikavým pohledem, nehodlala se vzdát ani ho nechat, aby ji pokořil.

o-oo-oOo-oo-o

Opět ji hladově políbil a začal prsty rukou prozkoumávat její tělo. Vždy ho vzrušovala a o to víc, když ležela bezmocná, přivázaná na posteli a on si mohl být jistý, že už mu nemůže utéct. Předtím mu připadala nedostižitelná. Vždy, když se k ní chtěl přiblížit, uhnula mu, ale teď… Teď byla plně v jeho moci, nemohla mu utéct, nemohla se bránit.

Draco měl rád svoji autoritu a kontrolu. Dívky vždy podléhaly jeho přáním a rozmarům. To on měl převahu a to vždy platilo až na jednu výjimku.

Clarissa na něj zapůsobila víc, než kterákoliv před tím, ale jeho poblouznění pro něj nevedlo k ničemu dobrému, jak si sám moc dobře uvědomoval a jak se dnes večer přesvědčil. Hodlal to změnit, ukázat jí, že on je pánem situace a že ona musí udělat vše, co si bude přát.

V jejích očích viděl znatelný vzdor, ale přesto mu postupně začala oplácet vášnivé polibky tak, až mu nakonec přestaly stačit. Jeho rty opustily ty její. Zasypával polibky její tváře, čelist, krk i dekolt, zatímco jí z těla pomalu stahoval tmavé šaty.

Bylo to tak snadné. Stačilo rozvázat jednoduché vázání za krkem a dlaněmi stahovat hebkou látku, která tak jednoduše klouzala po tom dokonalém, nehybném těle pod ní. A Clarissa se ani nehnula. Za celou tu dobu, co něžnými dotyky bříšek prstů a posléze i jazyka prozkoumával všechna zákoutí jejího těla, ležela bez hnutí a upřeně ho pozorovala. Musel ji obdivovat, i v téhle situaci si zachovávala svoji důstojnost a ovládala se.

Konečně se mu podařilo stáhnout jí šaty až k bokům a zároveň je vyhrnutou do poloviny stehen, takže teď předtím ležela v podstatě úplně nahá, zahalená jen několika centimetry látky, která měla každou chvílí opustit její tělo.

Draco se trhaně nadechl a přejel celou její postavu a především hrudník obdivným pohledem. Nezačervenala se, nehnula ani brvou, jakoby mu dokazovala, že nemá důvod se stydět a opravdu neměla.

Nevydržel ten pohled a divoce se vrhl na její tělo. Přejížděl pootevřenými ústy a jazykem po celém jejím těle a často očima vyhledával její obličej, aby viděl, jak se tváří. Vlhkými doteky sjel po jejích ňadrech na břicho, jazykem přejel po jejím pupíku a pokračoval dál.

Celá se napjala, stiskla pěsti a přivřela oči. Cítil, jak se třese vzrušením, byl na tom podobně, ne-li hůř, ale nesměl se přestat ovládnout, ne teď. Musí ho prosit, musí se vzdát.

Jazykem zopakoval cestu po jejím těle, ale opačným směrem a zároveň sunul dlaň pravé ruky po jejím koleně, vnitřní straně stehna až k vytouženému cílu. Prohnula se v zádech a potichu zasténala. Jazykem mapoval její ňadra, levou rukou po nich přejížděl a nakonec do úst vsál jednu bradavku po druhé, zatímco prsty druhé ruky zůstávaly zasunuté pod látkou shrnutých šatů.

Dýchala přerývaně a vzápětí začala hlasitě sténat a trhat za pouta. Spokojeně se usmál a polibkem ji připravil i o poslední zbytky dechu. Pokoušela se mu uhnout hlavou, odsunout se a zároveň sama roztahovala nohy a jemně se pohybovala, jakoby myslí nedokázala ovládat své tělo.

Přišel správný čas. Dracova ruka opustila její nejintimnější partie a přestala ji tak dráždit. Clarissa zklamaně zasténala, zamrkala a jejich pohledy se znovu střetly. Předchozí chlad v jejích očích vystřídala touha a vášeň, ale stále v nich byl záblesk hrdosti, kterou chtěl zlomit.

"Řekni, že mě chceš," zašeptal těsně u její hlavy a zuby stiskl lalůček levého ucha. "Popros mě, abych pokračoval."

Odmítavě cukla hlavou a stiskla víčka, když jazykem přejel po jamce mezi jejími klíčními kostmi.

"Řekni to," zopakoval a pomalu vsunul koleno mezi její nohy a pomalým neobytným pohybem roztahoval její nohy.

"Nikdy!" vydechla z posledních sil. Pevně zatnula zuby a pokusila se vší silou zkrotit třas, který postupně ovládal její tělo.

Draco se zamračil. Věděl, že to s ní nebude jednoduché, ale nečekal, že bude odporovat až tak vehementně. Viděl na ní, jak moc to chce. Celá se třásla, hlasitě sténala a zatínala pěsti v poutech, přesto odmítala sklonit hlavu.

Pomalu si nad ní kleknul. Odhodil černý plášť společenského hábitu a začal si rozepínat elegantní košili. Nikam nespěchal, měl přeci času dost, alespoň to si měla myslet, protože pokud se každou chvíli nevzdá ona, udělá to on, znovu. Tohle už se nedalo vydržet.

Rozepnul si i poslední knoflíček hedvábné košile a znovu se sklonil k jejímu obličeji, aby ji vášnivě políbit. Sama vyhledala jeho rty a vsála se do nich v horoucím, zoufalém polibku. S námahou rozepnul sponu černého, koženého pásku a stáhl si kalhoty i se spodním prádlem. Neodolala a pohledem přejížděla po jeho bílém těle, až se zasekla u boků a bolestně přivřela oči.

"Prosím," zašeptala tiše, že by si mohl myslet, že to byl jen tichý sten.

"Cos to řekla?"

"Prosím," zopakovala o něco hlasitěji a prohnula se směrem k jeho tělu, jak jí to jen těsná pouta dovolovala. "Draco, prosím."

"Jak si přeješ," zašeptal jí se spokojeným úsměvem do ucha. Chytil ji za boky a trochu nadzvedl. Hlasitě zasténala a on se znovu usmál. Miloval tenhle zvuk. Zvuk její vášně, pokory. Zvuk jeho vítězství, ale stále to nebylo dost. Chtěl víc, mnohem víc.

Vyhledal její rty, aby s ní splynul v hlubokém polibku. Slastně se prohnula a potichu vykřikla, když konečně dosáhl svého cíle,tohle byl však teprve začátek. Pokoušela se vytrhnout ruce z pout a zároveň mu vycházela vstříc. Položil se na ni, aby zamezil jejím pohybům a mohl tak cítit blízkost jejího těla.

Snažil se jí, co nejvíc líbat a přitom posupně zrychloval svoje pohyby, než se po několika dlouhých minutách dostal ke svému dnešnímu prvnímu vyvrcholení, zároveň s ní. Bylo to jako výbuch. Výbuch jeho lásky smíšené se zlostí a touhou po pomstě. Výbuch nenaplněných cílů a fyzických potřeb. Výbuch divoké vášně, první z mnoha, které měly během noci následovat. Ještě nebyl u konce. Ani zdaleka.

o-oo-oOo-oo-o

Unaveně si protáhla bolavé svaly a pomalu otevřela oči. Bylo ráno a okny velkého arkýřového okna do pokoje probleskovaly první paprsky slunce. Otočila se na stranu a pohlédla na prázdnou půlku postele. Vlastně ani nečekala, že ho tu uvidí, přesto to zabolelo.

Opatrně se posadila a se zájmem pohlédla na své ruce. Zápěstí měla oteklá, že s nimi skoro nemohla kroutit a celé tělo měla poseto červenými skvrnami a několika, pomalu tmavnoucími modřinami na místech, kde ji Draco pevně svíral.

Nechápala, jak se jí v noci podařilo usnout, i když to pro ni nebylo překvapení. Během té bláznivé noci se milovali ještě čtyřikrát a stejně se zdálo, jakoby to Dracovi nebylo dost. Naprosto podléhala jeho rozmarům. Udělala všechno, co si přál, hlasitě ho prosila, zoufale sténala a křičela, a tak se dostala do pozice, ve které nikdy nechtěla být. Nemohla uvěřit, že mu něco takového dovolila. Dovolila? Neměla na výběr. Přesto, nebo snad právě proto, se jí to líbilo. Byla to ta nejúžasnější a zároveň poslední noc v jejím životě a za to se nenáviděla. Měl pravdu, ve všem měl pravdu. Dokázal ji pokořit tím nejhorším způsobem, přinutil ji, aby se před ním sklonila sama, z vlastní vůle.

Pozvolna se postavila na třesoucí se nohy a s prostěradlem omotaným kolem těla se vydala naproti do svého pokoje. Jako lehká holka skrývající se před denním světlem. Jako děvka, kterou byla.

o-oo-oOo-oo-o

"Slečno Applegateová," ozvalo se jí za zády, až vyděšeně nadskočila. Po včerejší noci ztratila většinu svého sebevědomí a jistoty a teď byla náchylná k nezvládnutí jakéhokoliv kontaktu s lidmi.

"Pane Malfoy," pokusila se nasadit svou chladnou masku, povedlo se, na první pohled.

"Vidím, že jste na odchodu."

"Ano," kývla chladně hlavou.

"Jistě. Blahopřeji vám, vaše práce skončila," poslouchala ho jen na půl. Nezajímalo ji, co říká. Nezajímalo ji už vůbec nic. Vzpamatovala se až při jeho poslední vědět. "Dnes ráno jsem mluvil se synem."

"Cože?"

"Draco za mnou brzy ráno přišel a řekl mi, že obnoví svoje zasnoubení se Sierrou Nottovou. Odvedla jste skvělou práci, slečno Applegateová a tady je vaše odměna," podával jí obálku, ve které se nacházel šek. Ani v tomhle se Draco nepletl, dostala přesně tolik, kolik hádal.

"Já - děkuji," sklonila hlavu a převzala si svoji odměnu.

"Jsem rád, za naši spolupráci, a kdybyste kdykoliv potřebovala, neváhejte se ozvat."

Neodpověděla. Neposlouchala ho. Jen zaraženě hleděla na sněhově bílou obálku ve svých rukou. Tohle byla její odměna. Odměna za zlomené srdce chlapce, ne muže, kterého milovala víc než svůj život.
Odměna za zpackání jeho i vlastního života.

"Pane Malfoy," vykřikla a doběhla za ním na konec chodby. "Já - nemůžu si to vzít," nevěřila, že to říká, ale nemohla jinak.

"Cože?"

"Mockrát vám děkuji za vaši štědrost, ale já - nemůžu si to vzít, nezasloužím si to."

"Ale samozřejmě, že zasloužíte. Odvedla jste svoji práci skvěle a -"

"Ne, to ne. Já - já bych si to nemohla vzít. Já - nemůžu, prostě nemůžu," vrazila mu obálku do rukou, sebrala svou tašku a rozběhla se dlouhou chodbou, po schodech dolů a hlavní branou ven. Pryč z Malfoy Manor. Daleko od tohohle místa, daleko od Draca Malfoye.

o-oo-oOo-oo-o

Caithleen překvapeně zvedla hlavu a zaposlouchala se do zvuků přicházejících od hlavních dveří.

"Kdo to v tuhle hodinu může být?" zeptala se sama sebe, odložila rozečtenou knihu a vydala se do malé předsíňky. Nebyla zvyklá na návštěvy a už vůbec ne takhle pozdě.

Žila si svým klidným životem v malém domku na Francouzském venkově a byla spokojená, chyběla jí tu jen jedna osoba.

"Clarisso!" zamrkala překvapeně Caithleen, když před sebou ve dveřích uviděla stát pohlednou mladou dívku s cestovní taškou v ruce.

"Tetičko," vykřikla Clarissa,
upustila tašku na prahu vchodových dveří a vrhla se své tetě kolem krku. "Tolik si mi chyběla. Moc mě to mrzí. Mrzí mě, jak jsem se k tobě chovala, všechno mě tolik mrzí," sypala ze sebe přerývaně dívka a Caithleen se nezmohla na nic jiného, než že ji pevně objala kolem pasu a sesunula se s ní podél zdi k zemi.

"Ale no tak… No tak, holčičko moje. Všechno je v pořádku, všechno už je v naprostém pořádku," šeptala a hladila dívku po dlouhých, černých vlasech.

"Ne, to není! Nic není v pořádku," zavyla Clarissa a Caithleen si s překvapením všimla, že pláče. Bylo to poprvé za celé ty roky, co ji viděla plakat. Teď jí tekly slzy proudem.

"Co se stalo? Clarisso, dítě moje, řekni mi, co se stalo?"

"Tolik to bolí, proč to tolik bolí?" zvedla najednou Clarissa hlavu a zdálo se, že Caithleen vůbec nevnímá. Oči měla zarudlé a oteklé od vyčerpávajícího pláče.

"Co tě bolí?"

Clarisa pomalu zamrkala a s námahou zaostřila na Caithleenin obličej.

"Tady," zašeptala a přiložila si její dlaň na levou stranu hrudi, na srdce. "Strašně to bolí a nechce to přestat, protože on mi už neodpustí, nikdy mi neodpustí."

"Kdo ti neodpustí? Clarisso, proboha, co se stalo? Proč nejsi ve škole?"

"Nemůžu zpátky. Nechce mě vidět a já jeho taky ne, nenávidí mě," její hlas se znovu změnil v hysterický pláč.

"Nějaký chlapec?"

"Proč to tak bolí? Proč nemůžu přestat?"

"Protože to nejde. Ne, teď… Ty musíš plakat, drahá. Pomůže ti to."

"Vážně?"

"Já nevím."

 ~ The End ~
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 16. dubna 2010 v 6:33 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :):):):):)

2 Shiroa Shiroa | Web | 16. dubna 2010 v 7:27 | Reagovat

celý jsem si to přečetla:-D njn, co bys ode mě čekala:-D Hej, tahle kapitola...prostě....úžasná, super. Váháš o epilogu? Napiš ho! :-) Konečně se Draco předvedl jako muž a ne nějaká loutka, naopak Clarissa klesla a je mi jí líto. Ale epilog musí zaručeně být! ...jen je smutné, že povídka končí, mno...

3 lina lina | Web | 16. dubna 2010 v 14:23 | Reagovat

Ach Draco! *vstává ze židle a tleská* Tohle je dokonalý konec, nerada to říkám, ale dobře jí tak!
Tohle byla úžasná povídka, dokonalá, hlavní hrdinka byla taková mrcha a vypočítavka, až jsem jí chvílemi i záviděla:D (neuškodilo by mi být aspoň někdy jako ona)Je blbé, že to končí, ale bylo to super...

4 Simia Simia | Web | 16. dubna 2010 v 18:08 | Reagovat

áách bože... Já ti nevím, jestli to bude smysluplnej komenář, ale... No. Každopádně - bylo to... dokonalé zakončení dokonalé povídky. Já ti věřila každý slovo, všechno sem to sežrala a všechno perfektně sedělo. Draco byl...chlap. Nevím, jestli mi to není svým způsobem líto, ale... Mělo to tak bejt a to jsem věděla. Zvláštní je, že Clarissu jsem uplně pochopila až teď. A mám jí taky ráda, nakonec. Věděla jsem, že tady se šťastnýho konce ani náhodou nedočkám, ale to, že si nevzala ty peníze pro mě byl světlej bod. Potěšilo mě to. A... Třeba... Jednou... Minimálně si to tak můžu představit:D¨
Co se týčeprvní části bylo to... Drsné.:D Sedělo to. Bylo to... Prostě:D¨
Závěrem ti povím, že tuhle povídku jsem měla moc ráda a bude mi chybět.
Takže děkuju ti moc za napsání něčeho tak krásnýho:)))

5 Nel-ly Nel-ly | 16. dubna 2010 v 18:31 | Reagovat

[1]: děkuju

[2]: to víš, je to chlap, jí to celou dobu věděla a on si to potřeboval uvědomit

[3]: no, kdybych dopadla jako ona... tak :D každopádně Draco potřeboval dokázet, že to zvládne, tahle kapitola byla o obou, oba si pootřebovali něco uvědomit, tak snad se to povedlo

[4]: no, nejdřív se buddu snažit fakt, že tímhle bych ti podle "pravidel" měla nějak narušit psychické zdraví a budu se věnovat tématu
Myslím, že si to oba pořebovali zažít a jiný způsob, jak to zažít asi nebyl... Draco je chlap, ale musel si to taky uvědomi a Clarissa... Clarissa podle mé noty je vlastně větší chudák než on, až pozdě jí došlo, co všechno znamenají city a ona bude mít mnohem větší problém se s tím vyrovnat, vyrovnat se sama se sebou... co se týče konce, zatím jsem ještě ani jednou nenechala hrdiny dojít k šťastnému konci :D ale tady jsem o tom dlouho uvažovala... jen mi nakonec připadlo, že takový konec bude asi nejjednodušší
Děkuji za komentá ;-) za to že jste všichni četly a SIMIO doufám, věřím, že Clarissu si pochpila stejně jako já a o to víc ti děkuju

6 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 16. dubna 2010 v 18:46 | Reagovat

To bylo naprosto úžasný!!! Miluju Draca a miluju Clarissu. Nakonec to nebyla zase taková mrcha. Přimlouvala bych se za happy end, ale tohle bylo taky krásný. Ten epilog určitě dopiš. Tahle povídka byla úžasná, škoda, že už skončila. :(

7 Maya Maya | 17. dubna 2010 v 21:19 | Reagovat

Páni...já vážně nenacházím slov. Clarissa...jak bych to řekla. Na jednu stranu má, co si zasloužila, ale na druhou stranu, tohle si přece nezaslouží nikdo. V posledních řádcích mi byla tak sympatická a bylo mi jí tak líto, že jsem musela brečet s ní (jak jinak, že?). Byl to úžasný konec, plný toho, co má všude být. Lásky, bolesti, zklamání, krásy... to všechno a ještě plno dalších věcí.
No, nepopírám, že na začátku jsem si říkala Ty chlípníku, ty hovado (bez urážky), ale potom jsem měla chuť ti postavit totem, celé dny tleskat a kdo ví, co ještě :-D
Jsi úžasná autorka, Draco a Clarissa jsou úžasní a hlavně doufám, že napíšeš epilog...jsem zvědavá, jestli se pro ní Draco vrátí nebo ji nechá napospas její bolesti... uvidíme.
Každopádně ti ale za celou tuhle povídku z celého srdce děkuji a smekám ;-)

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. dubna 2010 v 22:24 | Reagovat

C.ind.ere.lla:  i já je oba v podstatě miluju a myslím, že to nakonec dopíšu, ještě se  s nimi nechci rozloučit, jenže se bojím, abych ssi to epilogem nezkazila, uvidíme

Maya: Děkuju :-))) jen doufám, že to hovado si nemám brát osobně :D ale doufám, že chápeš, jak to mělo být a že tohle byl asi nejlepší způsob (nejsem na dojemné triády :D i když to tak nevypdá)... myslím, že si to nezasloužila, protože takhle jí to bolelo mnohem víc, clarissa byla svoje a možná se dočká... pokud toho budu schopná

9 Lia Lia | 18. dubna 2010 v 22:56 | Reagovat

zaujimave..take necakane..a zaroven nedopovedane..toto priam..krici..EPILOG:DDD...ale fakt..klobuk dolu..mne sa to pacilo:))

10 Jenny Jenny | Web | 19. dubna 2010 v 18:20 | Reagovat

musím říct že se ti povídka velice povedla..Velice úžasně zakončeno.Je mi jí líto že jí bolí srdce..nevím co mám říct NÁDHERNÁ POVÍDKA,NÁDHERNĚ ZAKONČENÉ..:)

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 19. dubna 2010 v 19:35 | Reagovat

[9]: no jo, otevřený konce :D taky je nesnášim a stejně v nich nakonec končim, ale uvidíme.... zatím nebyl nápad :-(

[10]: Děkuju :-) mě ten konec taky přišel v celku dobrý :D :D ale mám Dracouše tak ráda, že nakonec snad podlehnu a pokusím se s ním zase sejít, protože doba Harryho (v mém případě bez Harryho :D) není zrovna nejoblíbenější a zdá se mi, že se hůř píše -mě-

12 LilE LilE | Web | 18. května 2010 v 19:25 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁ!!! můj bože Nelly! ty mi ale dáváš! já...já..já nemám slov! úžasné, jak odvážné!!:D nejlepšííí!!!:)) PS: konečně jsem se dokopala napsat další kapitolu:D
PS2: tak já jdu na další famózní povídku:))));)

13 Fanynka12 Fanynka12 | 12. října 2010 v 12:08 | Reagovat

krása :D precetla sem tuhle povídku jedním dechem a přimlouvám se za epilog :D

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 13. října 2010 v 0:06 | Reagovat

nechci nikomu kazit iluze :) ale myslím, že na ten už je doopravdy pozdě... nakonec jsem se rozhodla, že by to bylo zbytečné :) já a moje neuzavřené konce :D to je prostě moje

moc vám všem, ještě naposledy, děkuji

15 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 19. října 2010 v 19:54 | Reagovat

Nemůže to mít pokračování? :D :D :D Já mám ráda štastné konce :D
Jinak.. povídka se mi celkově i přes překlepy a chyby líbila.. vtáhlo mě to do děje, i když dávám přednost kladným hrdinům... toto bylo jako potrestaná pýcha :)

16 Nel-ly Nel-ly | Web | 19. října 2010 v 20:44 | Reagovat

překlepy a chyby... ano :) to je to, co opravuju jak můžu a stejně nic :D proto doufám, že zpětně se mi to už povede :)
Moc díky, pokračovat určitě nebudu (i když plány byly :D), ta potrestaná pýcha je přesně ten konec, jaký měl být :)

17 Hope Hope | Web | 5. prosince 2010 v 0:23 | Reagovat

tahle povídka byla úžasná, celou jsem ji přečetla během pár hodin a nemohla se odtrhnout...ze začátku jsem se bavila, některé hlášky týkající se Luciuse a tak...prostě dokonalé...
teď po dočtení nevím, co cítit, nevím, koho je mi víc líto, jestli Draca nebo Clarissy, dobře, je mi líto Clarissy, i když si to podle všeho zasloužila...a nějak mám chuť zaškrtit Draca...já chápu, že to takhle skončit muselo a bylo to opravdu skvělé, ale u konce už jsem brečela a bylo mi to všechno strašně líto...

18 Haruhi Haruhi | Web | 16. března 2011 v 16:38 | Reagovat

No to je vtip? Co je to za konec? :D
Já to dneska zhltla celý najednou, úplně si to zamilovala a Happy end nikde! :D
Mě si ta povídka naprosto získala a obzvlášť poslední, lechtivá kapitola. Neměla jsem Clarissu moc ráda, protože byla ještě horší prototip mě (:-P) ale ke konci byla prostě neskutečná, najednou taky ukázala, že má city a mě jí bylo tak hrozně líto...

19 Maysie Maysie | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 13:02 | Reagovat

To je jako celý?! Ach jo, ty mi dáváš :D

20 wexe wexe | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 16:21 | Reagovat

Nádherná povídka :-), jen je škoda že to ještě nepokračuje.

21 Adell Adell | 13. ledna 2014 v 18:21 | Reagovat

Smekám před tebou a hluboce se ukláním! naprosto nádherná povídka, to jak sis pohrála s charaktery Draca a Clarissy, nádherně vykreslila tu neviditelnou a přesto tolik jasnou síť intrik, byla jsem napnutá, jak to dopadne, do poslední chvíle...tuhle povídku jsem přečetla za jedno odpoledne, tolik mě pohltila a nikdy jsem nic podobného nečetla, úžasně napsané, nikdy bych nic takového nedokázala ani vymyslet, natož to sepsat tak, aby to vždycky dávalo smysl a tolik vtáhlo do děje!
Máš velký talent a určitě si přečtu i další tvoje povídky! :-)

22 nel-ly nel-ly | 13. ledna 2014 v 20:58 | Reagovat

[21]: moc děkuju, jsem ráda, že se ti povídka líbila, osobně jsem měla tenhle konec vždycky ze všech svých povídek nejradši, protože jsem to zbytečně nenatahovala a napsala tam to, co jsem chtěla...
vážně, číst tohle moc potěší :)))

23 aurora aurora | 11. prosince 2014 v 23:08 | Reagovat

HMM pekná poviedka ale ten koniec si nemôžem pomôcť ale nepáči sa mi...mám rada happy endy čo už :) je smutné že ani jeden z nich nie je vôbec šťastný a to mi príde kruté :) avšak každý spisovateľ má právo na svoj koniec a ja musím uznať :) že poviedka bola veľmi pekná a jediné čo je škoda že tam nebolo viac scén so sesternicou páčilo sa mi ako ju zotrela :)

24 sorrows sorrows | Web | 7. září 2016 v 19:12 | Reagovat

nebankovní půjčka bez registru praha :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA