15. Kapitola - Ochrana

29. dubna 2010 v 14:46 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
Regulus
Chááách, jsem to včera nakonec vážně zvládla a teď se s Lizie a Regiem dáme zase pauzu :D Třeba po nějaký době přijdu na zajímavější kapitoly, protože konečně skončilo protahování a zas se hezky vrátíme do děje...
Názve kapitoly, děj, dýlku, důležitost... Nic řešit nebudu ostatně je to jedna z mých rozlučkových, protože novou začínat psát nebudu a pokusím se tedy, vážně!, učit :D



Znovu pohledem zkontrolovala tabuli s vypsaným postupem a přísadami. Sebrala z desky stolu malý, stříbrný nožík, s jeho pomocí rozkrájela kořínky mandragory na úzké nudličky a vhodila je do kotlíku. Tmavá tekutina zasyčela a mandragora okamžitě zmizela v tuhnoucím odvaru, už to bylo skoro hotové.

Regulus zatím krouživými pohyby hůlkou míchal lektvar a polohlasně odpočítával. Muselo to být přesně, nejdřív třikrát po směru ručičkových hodinek, pak osmkrát proti směru, pauza, sedmkrát znovu po směru, šestkrát proti a ani jednou se nesměl splést, nebo se přísady v lektvaru neuvolní ve správném množství a on pak nebude fungovat.

Vzala do ruky skleněnou lahvičku s hadím jedem, opatrně odměřila pět kapek na lžičce, vmíchala je do lektvaru a v tom se to stalo.

Místo, aby lektvar změnil svou barvu ze světle fialové na tmavě růžovou, začala se tekutina přebarvovat do černa a hlasitě syčet.

Elizabeth zalapala po dechu a zaraženě hleděla na třesoucí se kotlík. Spletla se. Měla přidat jen tři kapky a ne pět. Tenhle lektvar byl během své přípravy ve většině fází, o to víc v těch konečných, velice nebezpečný, jak už to u lektvarů s dobrou účinností bývá.

Ve chvíli, kdy se do něj přidala špatná přísada, se mohlo stát v podstatě cokoliv a Elizabeth díky doučování moc dobře věděla, co se stane, když přidá o trochu víc hadího jedu, než má. Výbuch.

Nepletla se, přišlo to z nenadání. Lektvar v kotlíku hlasitě syčel a točil se takovou rychlostí, až rozkýval celou nádobu. Po několika vteřinách se scvrknul do černé kuličky pevné konzistence a… Vybuchl.

Třídou se ozval hlasitý, varovný výkřik a Elizabeth cítila, jak ji někdo rychle stáhl pod lavici a zakryl vlastním tělem.

Výbuch nebyl tak ničivý, jak se obávala, ale přesto nadělal v učebně velké škody. Bylo jí jasné, že kdyby ji ta neznámá síla nestáhla k zemi, byla by mrtvá nebo minimálně těžce zraněná a popálená. Zhluboka se ze všech sil nadechla, skoro se jí to nepovedlo. Ležela pod něčím, co jí dýchat nedovolovalo.

Pomalu otevřela oči. Všude kolem byl prach a částečně zuhelnatělé části lavice, jenže to nebylo to, co na ní spočívalo celou svou váhou. Překvapeně zjistila, že je to něco měkkého, jakoby… Lidské tělo.

"Bože," zašeptala vyděšeně a strčila do chlapce. "Regulusi, jsi v pořádku?" oslovila ho, nic. "Regulusi!" zkusila to znovu a cítila, jak ji postupně ovládá panika.

V té rychlosti ji stačil stáhnout pod stůl, ale už se nedokázal dostat dál a tak ji zakryl vlastním tělem.

"Sakra," zaklela. Vší silou se zapřela do jeho ramen a odstrčila ho na stranu vedle sebe. Nehýbal se. Poplácala ho po tváři a on skoro okamžitě začal pomalu otevírat oči. "Díky bohu."

"Co se… Elizabeth?" zaostřil na její začouzený obličej a pak se rozhlédl kolem sebe.

Spokojeně se usmála. Při dalším očním kontaktu si všimla, že se tváří stejně nevraživě, jako vždy, zjevně se mu nic nestalo.

S její pomocí se opatrně postavil na nohy a až v tu chvíli si oba všimli, jakou spoušť vlastně jejich lektvar, díky Elizabethině nepozornosti, nadělal.

Studenti v okolních lavicích byli celí zaprášení a někteří se ještě schovávali pod svými lavicemi, z nichž na některých ležely kusy dřevěného stolu a rozházené přísady.

"Jste v pořádku?" zeptal se jich Křiklan, když se i on vysoukal z pod katedry, za kterou očividně při výbuchu zapadl. Elizabeth s Regulusem totiž seděli v první lavici uprostřed, přesně naproti němu. "Slečno Mooreová, to je vaše krev? Jste v pořádku?"

"Nic mi není," zakroutila nevšímavě Elizabeth hlavou. Při pádu na zem si pořezala ruku o svůj vlastní nůž, ale rána se nezdála moc hluboká a skoro to nebolelo.

Chtěla si ránu otřít, když v tom ji Regulus chytil za ruku a přitáhl k sobě. Zamračeně odškubl kus potrhaného rukávu a pořádně si ránu prohlédl. Pak vytáhl svoji hůlku, zamumlal pár tichých slov a kolem Elizabethina předloktí se omotal bílý obvaz. "Měla bys jít radši na ošetřovnu."

"Díky, ale jsem vážně v pořádku," zakroutila hlavou a pokusila se o úsměvu. "Jak je ti? Praštil ses do hlavy. Promiň mi to."

"Nic mi není," odsekl a Elizabeth všimla, že vypadá zase naštvaně. "Ale tobě se mohlo něco stát."

"Ale jsem v pořádku, díky tobě."

"Kolikrát ti mám říkat, že se musíš pořádně soustředit? Nemůžu tě stále ochraňovat!"

"Nechci po tobě, aby ses o mě staral!"

"Nechceš? Vážně? Copak mám na výběr? Kdybys přidala jen o pár kapek víc, mohlas nás oba zabít!"

"Já vím! Už jsem se omluvila! Vím, co se mohlo stát, ale nic se nestalo!"

"Mohlo! Kolikrát ti budu opakovat, že lektvar Zástavy potřebuje naprostou preciznost? Je to stejně, jako před týdnem, kdy si chtěla míchat mandragoru s…"

"Já vím, mandragora se nesmí míchat s tvrdilkou, ale nejlepší účinek má s krví pijavic."

"Ale krev pijavic -"

"Ta se zase nesmí míchat s dračí krví, ale dračí sliny její funkci zvyšují."

"Já -"

"Stejně jako musím dávat pozor, abych do Doušku živé smrti nepřidala moc fazolek z Dřímalky, taky musím dát pozor a přidat kůži z Hřímala přidala do Mnoholičného lektvaru až v polovině čtvrté fáze. Veritásérum nesmím vařit víc jak deset minut a míň, jak devět a…"

"Devět a pětadvacet vteřin."

"Cože?"

"Devět a dvacet pět vteřin, ne devět minut. Vidíš? To je přesně to, jsi nepozorná, všechno si ulehčuješ a zkracuješ!"

"Faj! Dvacet pět! Devět se vaří Kloubínek, Deset minut je nejlepších pro škytací lektvar a Doutnáček se vaří v pěti fázích po patnácti minutách, ve druhé a čtvrté se míchá po směru a v páté proti. Já vím, já vím. JÁ VÍM!"

"Výborně!"

Elizabeth překvapeně nadskočila, neuvědomila si, že stojí ve třídě plné lidí. Pomalu se obrátila k usmívajícímu
se Křiklanovi.

"Cože?" zeptala se šokovaně a pomalu svěsila ruce, kterými ještě před chvílí Regulusovi mávala před obličejem.

"Výborně, slečno Mooreová, a i vám, pane Blacku," věnoval jim oběma vřelý úsměv. "Celé roky se vás snažím naučit alespoň základy lektvarů a nedaří se mi to, zatímco panu Blackovi stačili necelý rok a půl a je z vás premiantka, až na pár poklesů," přejel Křilan pohledem po zaprášené učebně. "Výborně, výborně, zdá se, že vás nakonec u OVCÍ přivítám velice rád."

"Dě-děkuju," vysoukala ze sebe Elizabeth. Ničeho víc nebyla schopná, to bylo poprvé za ty roky, co ji Křiklan pochválil a co víc, po tom, co celé roky tvrdil, že Elizabeth nemá nejmenší šanci projít ani u NKÚ a po té, co se jí to nějakým zázrakem a jen díky jednomu neustále nepříjemnému mladíkovi podařilo, tvrdil, že k OVCÍM se přes šestý ročník v životě nemá šanci prokousat.

"No a teď to tady uklidíme a budeme pokračovat. Samozřejmě bez slečny Mooreové, ta si zajde na ošetřovnu."

"Ale pane, to nebude…"

"Bez diskuze, slečno Mooreová. Pane Blacku, dohlédněte, aby tam došla a nechte si zkontrolovat hlavu, byla by škoda, kdyby ta rána poškodila vaše excelentní znalosti lektvarů."

Elizabeth se ušklíbla, zase to byl starý známý Křiklan, kterému záleželo nejdřív na schopnostech jeho studentů a pak na jejich zdraví celkově. Takového ho znala a měla svým způsobem ráda.

***

"Jak je?"

"Nic mi není, vážně, proč si všichni děláte starosti kvůli jednomu škrábnutí?"

"Neptám se na ruku," poznamenal potichu Tom.

"Nech si ty svoje vševědoucí pohledy, nevím, o čem mluvím."

"Vážně ne?"

"Jistěže… Ne!"

"To si vážně myslí, že jsem nějak natvrdlej?" zeptal se nabroušeně a Elizabeth trochu svěsila hlavu, bylo jí jasné, o čem bude následující přednáška, přesto ji překvapilo, jakými slovy Tom pokračoval. "Víš, za celé ty roky to bylo poprvé, co jsem Blacka slyšel říct víc než dvě věty po sobě a ještě hlasitěji než šepotem, vypadlo to, dokonce, jakoby na tebe křičel."

"A co jako? Nadává mi totiž dost často, víš?"

"To věřím," kývl Tom hlavou a Elizabeth se na něj zamračila. To si říká její nejlepší kamarád? "Jenže on na tebe nekřičel, protože si nechala vybouchnout jeho lektvar v jeho vlastním značkovym kotlíku, ale protože sis mohla ublížit."

V Elizabeth hrklo. Popravdě, když uvažovala o událostech na dnešní hodině lektvarů, musela s Tomem souhlasit. Uvažovla, proč se vlastně Regulus tak rozčílil a postupně jí došlo, že se to velice podobalo jejich první ´hádce´ potom, co se ji Sullivan pokusil znásilnit a Regulus ji zachránil, zase. Byl naštvaný, protože byla nepozorná, protože si mohla ublížit. Už dřív si všila, že si o ni děla až příliš často starosti, kontroluje ji při hodinách a během doučování nadává ve chvílích… Ve chvílích, kdy ohrožuje sama sebe, i když se to snaží skrývat všemi možnými nadávkami a stěžováním, že by mu mohla ještě ublížit.

´Něco ke mně cítí,´ pomyslela si Elizabeth a nevnímala Tomům podmračený pohled, kterým ji celou dobu propaloval. ´Jenže co?´

"Co spolu máte?" zazněla tichá otázka a se zhluboka nadechla. Bylo to konstatování, ne otázka. Tom nebyl hloupý, vlastně byl velice chytrý a především citlivý na chování ostatních, o to víc v případě své nelepší kamarádky.

" Myslím, že víš."

"Nevim. Nebudu nic vědět, dokud mi to sama neřeknš. Nejsme snad přátelé, Liz? Nejlepší přátelé?"

"Jsme! Samozřejmě, že jsme!"

"Tak proč mi neřekneš čistou pravdu?" zeptal se smutně.

"Já…," začala bezradně a snažila se vymyslet dobrou výmluvu, jenže na nic nepřišla. Nešlo
to, nemohla už mu dál lhát, ale co mu řekne? Má mu snad říct, že po letech, co si mu neustále stěžovala na svoji neopětovanou lásku k Bradavickému Casanovovi, spí s jeho mladším bratrem? A to už několik měsíců? "Není to tak lehké, TOme. To bys nepochopil."

"Nepochopil co?"

"Prosím," zvedla uslzené oči. "Nedělej mi to těžší. Já nemůžu… Prostě nemůžu."

"Dobře, ale slib mi, že na sebe dáš pozor."

"Slibuju."

"Nechci, aby ti nějak ublížil. Je nebezpečný a ty to moc dobře víš."

"Neublíží."

***

"Co budeš dělat o prázdninách."

"Musím jet domu něco zařídit. Proč?"

"No," podotkla zklamanš. "James jede domů s Lily, představit ji rodičům. Teta Emily o tom mluví už strašně dlouho a dokonce i mě neustále píše, abych to zařídila. Přeci jen to je jeho životní láska," zasmála se potichu a nevšimla si jeho zamračeného výrazu. "No a tak jsem se rozhodla tu zůstat."

"Proč? Vždycky jezdíš domu, ne?"

"Nechci jim dělat křena a doufala jsem, že tu zůstaneš taky, měli bychom celý týden, takže minimálně pět nocí a prázdnou ložnici," věnovala mu svůdný úsměv a natáhla se pro polibek.

"To by se mi líbilo," zašeptal, když se od něj odtáhla. "Jenže musím jet. Nedá se to odložit."

"A co budeš dělat."

"Není to důležité," řekl vyhýbavě, chytil ji kolem pasu a stáhl pod sebe. "Ale musí se to zařídit v dohodnuté datum."

"Škoda," zašeptala, natáhla se pro skleněnou lahvičku s lehce namodralým lektvarem a pořádně si lokla. Tohle byl jeden z nejúžasnějších a nejspíš nejpoužívanějších dryáků, které kouzelníci vymysleli a Elizabeth za něj, stejně jako miliony jiných milenců, byla velice vděčná.

Fungoval vlastně naprosto jednoduše, až na to, že se musel použít buď těsně před sexem anebo do dvou dní po něm. I jeho příprava byla v podstatě jednoduchá. Obsahoval jen několik levných přísad a dokázal ho namíchat kdokoli, kdo měl NKÚ z lektvarů, takže dokonce i ona a co bylo nejdůležitější, neměl dlouhodobé účinky, takže nebránil možnosti početí v budoucnu, i když to Elizabeth vlastně nemuselo moc zajímat. Ona ho brala jen pro jistotu, a protože byla s Regulusem už měsíce a hodně z toho času trávili v posteli (či na jiných místech), měla v pokoji schované zásoby.

***

Pár dní na to Regulus odjel domů zařizovat svoje věci. James s Lily zmizeli na celé prázdniny k Jamesovým rodičem s tlustým dopisem od Elizabeth. Alice odjela s Frankem k jeho matce a stejně tak i Tom a Remus.

Elizabeth už si myslela, že zůstane v Bradavicích sama se Siriusem a plánovala, že si alespoň užijí několik pořádných akcí na vlastní pěst, protože mu tu nezůstane dost dívek na celý týden, když se dokonce i její poslední záchranný kruh potopil ve chvíli, kdy jí ten zrádce oznámil, že jede do Londýna zařizovat pozůstalost po svém strýci a kupovat byt a tak Elizabeth zůstala celé jarní prázdniny v Bradavicích sama. Poprvé po všech těl letech si konečně včas udělala všechny domácí úkoly, naučila se látku dopředu, dočetla dva roky rozečtenou knihu, prozkoumala Bradavickou knihovnu (trvalo jí skoro půl dne, než konečně našla příslušené oddělení a pak ještě musela hledat příslušný svazek) a nedočkavě čekala na sobotu, kdy se měl Regulus a ostatní vrátit.

Ke svému překvapení během krátkých jarních prázdnin zjistila, že celý týden bez něj, pro ni představuje velice nepříjemný zážitek. Neustále na něj myslela. Přála si, aby už se vrátil a znovu ji sevřel v náručí.

Stále si nebyla jistá, jestli ho doopravdy miluje. Nakonec, celé ty roky byla zamilovaná do Siriuse a to vypadalo úplně jinak. Nikdy se mu necítila podřízená, perfektně znala jeho zvyky a chování, byl jejím přítelem a láskou. Z tohohle pohledu Regulus představoval pravý opak. Byl nepředvídatelný, dominantní, nikdy nevěděla, co udělá, jak se zachová, co řekne a to ji přitahovalo mnohem víc, než cokoliv jiného.

Možná to nebyla láska, ale jen touha. Přesto to byl nejsilnější pocit, který kdy zažila a teď si neustále v mysli představovala jeho obličej a čekala, aniž by věděla, co se stane, až se vrátí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 29. dubna 2010 v 15:14 | Reagovat

úžasná kapitola :), Regulus sa zachoval naozaj pekne :), tešim sa na ďalšiu kapitolu :)

2 Jenny Jenny | Web | 29. dubna 2010 v 15:35 | Reagovat

Máš mou poklonu, že jsi to s tou zrádkyní matikou vydržela tak dlouho!:D
Ke kapitole, moc se mi líbila, i když na můj vkus byla moooc krátká:D Ale to není výtka, chápu, že teď nemáš čas :)  Jednoznačně fandím Regulusovi, doufám, že ho Liz nevymění za jeho bratra, ne ne:D I když to je samozřejmě na autorce, že, s tim já nic nenadělám:D
Moc se těším na další kapitolu...a hodně štěstí u zkoušek, nebo co tě to čeká :)

3 lina lina | Web | 29. dubna 2010 v 16:29 | Reagovat

Rytíř na bílém koni?:D I když k Regulusovi by šel spíš černej, že?:D
Každopádně to bylo super..

4 Marsíínka Marsíínka | Web | 29. dubna 2010 v 18:42 | Reagovat

Moc moc hezký tahle povídka je ze všech úplně nej. Už se moc těším na pokračování. Jinak moc hezkej nový dess nejlepší je ta holka v pravím horním rohu.

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. dubna 2010 v 20:06 | Reagovat

[1]: je to zlej miláček :D

[2]: je to d... mrcha :D no jo krátká, můj odvěkej problém, tentokrát mi i přišla v celku dlouhá, jenže když jsem ji zpětně četla, došla jsem k opačnému názoru

[3]: řekla bych, že už tu byla představa o princi na Harleyi :D ale tenhle by byl přeci jen královštější

[4]: děkuju :-) ten hořejšek je teď zrovna moje vnitřní já

6 Simia Simia | Web | 29. dubna 2010 v 20:42 | Reagovat

Skvělý. Tak jako jsem kdysi žrala tvého draca, se regem to není jinak:D
A všechno je to parádní.
Jen si neumím představit, co si chudácí počnem až odjedeš:(:D To bude depréze.:D
A vážně - super:D

7 Maya Maya | 29. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

Tahle povídka je prostě a jednoduše naprosto nádherná. Já nevím, ale přijde mi nejlepší....asi protože tam je Regulus, Liz a prostě všichni a není to ta klasická povídka a ....píšeš ji ty...jak jinak, že?
Prostě je to jako droga...a dost a dost a dost potřebná droga... a z toho plyne, že potřebuju nutně další :-D

8 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 29. dubna 2010 v 21:15 | Reagovat

jeje kapitolka...absolutně nestíhám, jen jsem ji tak proletěl a vypadá to dobře, něco víc slibuju až se k tomu dostanu...promin ale znáš to ne?

9 Moreen Moreen | Web | 30. dubna 2010 v 12:59 | Reagovat

vážně ho žeru, v téhle povídce je rozhodně mojí nejoblíbenější pánskou postavou :-) to jak se zachoval bylo krásný... jen jsem zvědavá, že se to udělal před celou třídou, zmijozeláci by mohli říct, proč se tak stará o holku z nebelvíru :-D přemýšlím, jestli ta regova neodkladná záležitost měla něco se smrtijedstvím.. uvidíme, tak hodně zdaru v testech a zkouškách, ať se brzy dočkáme další (i když samozřejmě nejen kvůli tomu) :-)

10 Marsíínka Marsíínka | Web | 1. května 2010 v 12:44 | Reagovat

[5]:=) jj moje je podobný

11 Peace Peace | Web | 3. května 2010 v 16:02 | Reagovat

Jej, mě se smáznul komentář? A to jsem ho tu měla jako první nebo druhá! No to sou věci... Nebo že bych to vůbec neposlala? No nic, teď už je to jedno, tak znova:

Bylo to: Krásný, milý, roztomilý a taky tam bylo něco o tom, jak strašně žeru tvýho Rega i Siria, když to tak vezmu... Prostě samý chvalozpěvy, znáš to:D

PS: Jo, a taky jsem tam psala, že se mi moc líbí ten lay. Předchozí byl takovej teplejší, ale tenhle je tématičtější:D

12 Medisn Medisn | Web | 3. května 2010 v 23:11 | Reagovat

Kapitolka se ti opravdu podařila, jsem strašně zvědavá jak se to dál vyvine:-)

13 Styx Styx | 4. května 2010 v 23:04 | Reagovat

Neluško, posílám ti pozvánku na náš další večírek. Doufám, že přijdeš.
http://dark-times.blog.cz/1005/pozvanka-na-maskarni

14 Flammea Flammea | Web | 6. května 2010 v 19:49 | Reagovat

Regulus je vážně senzační, žádnej namachrovanej frajírek (teda občas jo, ale jinak je fakt super), docela mě dostalo to, jak by se radši sám nechal zranit, než aby se něco stalo Liz :-)

15 Maggie Maggie | Web | 11. května 2010 v 11:00 | Reagovat

skvělý! máš napsrosto skvěle promyšlený ty lektvary.. no prostě paráda jako vždy jen tak dál!!!

16 Aňulka Aňulka | Web | 31. května 2010 v 20:31 | Reagovat

Já to vím, já to vím, vím, vím, vím...pozdě, opět - klasika - u mě určitě.
Fakt se omlouvám, mrzí mě to.
Ta kapitola byla buďto příliš krátká nebo mi strašně rychle utekla. Před pár minutami jsem byla na začátku a najednou konec...to je hrůza (naštěstí (nebo naneštěstí) jsem tak pomalá, že už je napsaná i další kapitola).
Bylo to pěkné, fakt moc dobré, četlo se mi to samo, vážně.
Popravdě, takový Regulus se mi taky moc líbí, vůbec se Elizabeth nedivím:-D Na jednu stranu je dobré někoho znát, ale tohle je přece jenom dobrodružnější a vášnivější, i mě by se to tak víc zamlouvalo. A jelikož nevíme, co čekat od Reguluse, nevíme taky, co očekávat od povídky. A to je na tom to báječné.
Nejvíc mě v té kapitole pobavil Křiklan, ten neměl chybu. Jak jsi psala, že vylezl zpod té katedry a pak ty hlášky typu: zatímco panu Blackovi stačili necelý rok a půl - všichni si pod tím představíme mnoho jiných věcí, to je parádní:-D Posmála jsem se.
P.S. Nel, kde jsi studovala ty reakce lektvarů a to smíchávání? Bylo to vážně dechberoucí!

17 lucrecia lucrecia | Web | 13. června 2010 v 17:40 | Reagovat

to bylo skvělé, tahle kapitola byla jedna z nejlepších

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA