14. Kapitola - Životní láska

24. dubna 2010 v 14:44 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
Lily and James
Začínám si připadat divně... Myslím, že se tahle povídka postupně zhoršuje a já nevím, co s tím :-( a tak píšu a píšu a ono to furt není lepší... ale co se dá dělat, alespoň se držím lajny, kterou jsem představovala už po přečtení posledního dílu a nakonec se ji roozhodla realizovat... Možná to nebyl tak dobrý nápad :D ale co, je tu a už se s tím nedá nic dělat
Comment, my dear :-*



"Dobré ráno," přicupitala Elizabeth s širokým úsměvem na tváři k hloučku křesel, kde seděla její oblíbená dvojice pobertů.
"Hm," přišla otrávená odpověď, teda pokud se to vůbec dalo chápat jako odpověď a na malou chvilku jí smazala široký úsměv z tváře. Stačilo si však znovu, třebas mlhavě, vybavit včerejší večírek a se nesmazatelný úsměv se znovu vrátil na rty.
"Ale copak? Vypadá to, že to včera někdo přehnal s pitím," prohlásila a posadila se mezi dva černovlasé mladíky.
"Spíš dopoledne, nemyslíš?" promluvil konečně chlapec po její pravé straně a namáhavě zvedl hlavu, kterou měl až do teď svěšenou dozadu a opřenou o opěradlo pohovky. Celkově vypadal spíš jako hadrový panák ledabyle položený na sedačce než jako vždy upravený a v každé pozici přitažlivý lamač dívčích srdcí, kterým také byl.
"To máš fuk," věnovala mu další zářivý úsměv, ale Sirus jen otráveně zasténal a znovu se zhroutil na pohovku.
Elizabeth nechápavě zakroutila hlavou a rozhodla se věnovat mladíkovi po svém levém boku.
James seděl na samém kraji sedačky s hlavou položenou na kolenech a nedával na sobě znát, že by si vůbec všiml její přítomnosti, což by samo o sobě nebylo tak zvláštní, kdyby si alespoň věnoval pozornost rudovlasé dívce, která právě bez povšimnutí procházela kolem nich… Počkat! Bezpovšimnutí? Elizabeth se překvapeně otočila a sledovala Lily Evansovou, která je míjela s vysoko zdviženou hlavou a nedala na sobě vůbec znát, že by je zahlédla. Všechno byl divné.
James nevstal a neběžel za ní, dokonce se ani nenamáhal zvednout hlavu a pozdravit ji, i když Elizabeth si všimla, že si zrzky moc dobře všimnul a zdálo se, jako by se ještě víc smrskl ve svém, určitě ne zrovna pohodlném, sedu. Lily reagovala podobně, ne-li hůř. Dělala, že ho vůbec neviděla, jen ještě víc zvedla hlavu, až se Elizabeth divila, že se jí krk nenatáhl tak o půl metru na víc a hrdě prošla východem ze společenské místnosti.
Něco se dělo.
"Hm, Jamesi?" zkusila to potichu Elizabeth a položila svému bratranci ruku na rameno. Trochu sebou škubl a zvedl hlavu. Vypadal, jako hromádka neštěstí.
"Jé, ahoj Liz, ty seš tady?"
"No… Jo jsem, už několik minut vedle tebe sedím a - "
"Promiň, nemám čas si povídat. Musím… Do knihovny."
"Do knihovny?"
"Jo, přesně tam," vyhrkl, jako blesk se zvedl z pohovky a zmizel jak pára nad hrncem. Elizabeth zůstala vykolejeně zírat na prázdné místo vedle sebe.
"Co se mu stalo?"
"Pohádal se s Lily."
"Cože?"
"Si nedoslýchavá?"
"Ne."
"Takže to nechceš zopakovat."
"Ne, jen se ptám, co…"
"Nevim," zahučel a začal pomalu vstávat.
"Co se stalo?"
"Nic."
"Siriusi!"
"Co?"
"Si nedoslýchavej?"
"Ne."
"Tak proč -"
"Eliz, včera jsem se moc nevyspal. Jsem unavený a nechci se o tom bavit. Nevim, co se mezi nimi stalo."
"Fajn," kývla hlavou a chystala se odejít z místnosti, když se jí postavil do cesty.
"Kam si včera zmizela?"
"Kam bych měla zmizet?"
"Nevím, chvíli jsem s tebou mluvil a pak si tam najednou nebyla a neobjevila ses až do konce večírku."
"Asi si mě musel přehlídnout."
"To asi těžko, celou dobu jsem stál u baru, takže u dveří a určitě si kolem mě neprocházela. Byl jsem tam až do půlnoci, do konce."
"To se nedivim, že vypadáš tak přejetě," poznamenala s úšklebkem. "Odešla jsem dřív."
"Vážně?"
"Jistě."
"Tak jak to, že si vstala až teď a seš tak spokojená?"
"Nesmím se usmívat, nebo co?"
"Ne to ne, totiž jo… Totiž… Prostě mě zajímalo, kam si zmizela."
"To tě nemusí zajímat," utrhla se na něj nakonec Elizabeth a vyrazila stejným směrem, jako James. Pryč.
"Hej! Nemůžeš laskavě dávat trochu pozor!" vykřikla chvíli na to za malým klukem, který jí vběhl do cesty a málem podrazil nohy.
Co se to se všemi dnes děje? A to vstávala s tak dobrou náladou. Pravda, na večírek už se včera nevrátila, vlastně… Do postele se dostala asi jako poslední, ale z úplně jiných důvodů. Nepřišlo jí důležité se tam vracet, i kdyby jí to dovolil, o čemž dost pochybovala.
Tom se dobře bavil. Alici celý večer neviděla. James a Lily byli jako vždy zamilovaní až po uši a věnovali se jen sobě navzájem a Sirius si předtím nikdy nezajímal o její společenský život. Ostatně on měl svoji partnerku a tucty dalších, které na něj toužebně hleděly a mrkaly, tak proč ho štvalo, že zrovna ona na chvíli zmizela pryč? No vážně, je tohle normální? Elizabeth si s tím nehodlala lámat hlavu, měla jinou práci. Musí zjistit, co se stalo mezi Jamesem a jeho životní láskou.

***

Procházela dlouhou chodbou v prvním patře a vypadala nejspíš dost děsivě, protože se jí ostatní studenti vyhýbali obloukem. Byla naštvaná. Na sebe, na Siriuse a v neposlední řadě především na Jamese.
Našla ho celkem rychle, ještě ani nestihl dorazit do knihovny, jenže jí to stejně bylo k ničemu. Zamumlal jen pár vyhýbavých slov a doslova jí utekl. V tomhle stavu z něj nebyla schopná nic vyrazit.
"No, zbývá poslední šance," postěžovala si Elizabeth sama sobě a rozhlédla se po opuštěné Vstupní síni. Když s ní
nechce mluvit James, musí to zkusit u Lily, jenže to nebude zas tak jednoduché.
Za prvé, pokud se James schovává v knihovně znamená to, že tam Lily není a tím pádem se schovává… No, kde by se mohla zrovna ona ukrývat. Lily a knihovna, to byl neodmyslitelný pár stejně jako Peter a kuchyň, jenže to dnes zjevně neplatilo a Elizabeth byla bezradná. Moc dobře, vlastně vůbec, Lily neznala a popravdě se o to ani nesnažila. Jistě, byla moc ráda, že je James konečně šťastný se svou vyvolenou, ale jinak neměla s Evansovou nic společného a tak se ani nesnažila ji poznat, nebo s si s ní promluvit. Lily byla oblíbená a se svými dobrými známkami, vzorným chováním, dlouhými rovnými vlasy a dokonalým úsměvem prostě nebyla typem dívky, se kterou by si tichá a nemotorná Elizabeth padla do noty. Teď ale neměla na výběr. Šlo o Jamese a Lily byla jediná, kdo mohl tenhle problém vyřešit.
Procházela po školních pozemcích a uvažovala, kde by se tak mohla Nebelvírská primuska schovávat, když si všimla osamělé postavy sedící na tribuně u famfrpálového hřiště.
Dnes nikdo netrénoval a vyhřívání na slunci, to v polovině února taky nevypadalo, takže zbývalo už jen pár možností, kdo by to asi mohl být.
Elizabeth se zhluboka nadechla, pomodlila se ke všem svatým a vydala se pomalu k tribuně. A doopravdy, za pár minut už neomylně poznala ty dlouhé, tmavě rudé vlasy přítelkyně svého bratrance.
"Ahoj," zašeptala, když se vysoukala do páté řady a usadila se vedle dívka na dřevěnou lavičku.
"Elizabeth," otočila se na ní Lily s malým, ale ani zdaleka ne šťastným, úsměvem. "Co tady děláš?"
"Hledám tě."
"Tady?"
"No, dalo mi to chvíli zabrat," zasmála se potichu. Na tváři její společnice se objevil další mírný úsměv, stočila hlavu zpět před sebe a zahleděla se na zapadající slunce. "Co se stalo, Lily?"
"Ale nic."
"Lily."
"No," promluvila o delší době a Elizabeth v jejích smaragdových očích spatřila slzavý lesk. "Pohádali jsme se."
"A?"
"Nejsem si jistá, jestli to má budoucnost," zamumlala Lily neurčitě a Elizabeth na ni překvapeně pohlédla.
"To nemyslíš vážně, že ne?"
"Možná… Možná, že," teď už jí slzy stékaly po tváři na novo a ona se je ani nesnažila skrýt nebo otřít.
"James tě miluje a ty miluješ jeho, nebo snad ne?"
"Ano, samozřejmě, že ano. Miluju o víc než život, jenže…"
"Jenže co?"
"Nevím, jestli jsem pro něj dost dobrá."
"Děláš si srandu?" zírala na ni, jak na úplného blázna. Byl to snad nejdelší rozhovor, v podstatě první rozhovor, co spolu, kdy vedly a Elizabeth postupně začínala chápat, že Lily asi nebude taková, za jakou ji vždy považovala.
Byla přesvědčená, že je Lily arogantní a namyšlená a že Jamese vždy odmítala jen pro zábavu a až do nedávna se bála, že si s ním jen hraje, ale zdálo se, že pravý opak byl pravdou.
"Ne, to nedělám.
"Jak tě to vůbec mohlo napadnout?"
"James je z čistokrevné rodiny s dlouhou tradicí a já jsem jen … jen obyčejná mudlovská šmejdka," vysoukala ze sebe mezi vzlyky a Elizabeth jen mlčky seděla a pozorovala, jak pláče.
Co si pamatovala, tak Lily si snad jako jediná ze všech, které znala, nikdy nic nedělala z toho, že se jí ostatní posmívali kvůli jejímu původu a vlastním v jejím případě s tím i brzy přestali. Všechny ty urážky od zmijozelských přecházela bez povšimnutí, nehádala se s nimi, nebojovala, nebála se jich. Prostě je ignorovala a Elizabeth tak nabyla dojmu, že je jí to vlastně úplně jedno, že jí doopravdy nezáleží na tom, odkud pochází, ale teď se zdálo, že i tentokrát se ve svých domněnkách o Nebelvírské primusce spletla.
"Neblázni," mávla po chvíli rukou. "Jak tě to mohlo napadnout, nikomu, a už vůbec ne Jimmymu, nezáleží na tom, že nejsi čistokrevná čarodějka. Ostatně je to možná lepší. Představ si, že by skončil třeba s takovou Narcisou, to by ale byla švagrová."
"Jenže je čistokrevná, takovou si může vzít," odporovala jí Lily a konečně se jí znovu podívala do očí. Vypadala jako hromádka neštěstí, stejně jako James.
"Proč se teď bavíme o svatbě? Nechceš mi říct, že tě James požádal o -"
"Ne!" vykřikla Lily, až sebou Elizabeth polekaně cukla. "Ne, ne… Bože, to ne."
"To jsem si dost oddechla. Ne, že bych měla něco proti brzkým svatbám, ale…"
"Chce mě představit svým rodičům o Jarních prázdninách."
"To je skvělý! Teta Emily bude nadšením bez tebe, v jednom kuse si mi v dopisech stěžuje, že se jí James dost nestěžuje."
"Vážně?" otočila se na ni Lily s pochybami.
"Samozřejmě! James o tobě mluví už roky a… To kvůli tomu jste se pohádali?"
"Částečně," zašeptala rudovláska vyhýbavě. "James se na mě naštval, že se podceňuju. Pak řekl, že jsem ho zklamala, já zase na to, že je moc… No, vlastně už ani nevím, co všechno jsme si řekli. Bylo to rychlý a on ke konci prostě zopakoval, že je ze mě zklamaný a odeše. On je za mě zklamaný a jen tak mi práskne dveřmi před nosem! Co si to vůbec dovoluje?"
Lily už začínala znova nabírat obrázky a Elizabeth si povzdechla. Možná, že byla Lily milá, citlivá, přátelská a měla určitě milion dalších skvělých vlastností, ale jedna z nich doopravdy převládala. Slečna Evansová byla jak časovaná bomba.
"Měla by sis s ním promluvit."
"Asi máš pravdu, ale nevím, kde je."
"Je to ironické. Ty se schováváš na hřišti a on -"
"V knihovně," pochopila okamžitě. No, pro nic za nic se přeci nestala primuskou. Doopravdy jí to pálilo.
"Díky, Liz."

***

A tak se stalo, že si zamilovaná dvojice prožila svou první hádku a své první usmiřování, které podle Jamese bylo lepší než Světový pohár ve Famfrpálu a Elizabeth získala novou, skvělou kamarádku, se kterou mohla řešit všechny své problémy až na jednu, jež zůstávala jejím velkým, osobním tajemstvím. Začala pomyslná druhá část školního roku a s ní přišly i přípravy na zkoušky a nové změny, které přináší život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moreen Moreen | Web | 24. dubna 2010 v 15:00 | Reagovat

nepodceňuj se laskavě, ano? co je to za řeči, že se to horší?! jen ten konec mi přišel jak z pohádky, ten poslední odstavec.. jen tam mělo být, usmířili se a žili spolu šťastně až navěky :-D né, promiň, jen mám dneska nějakou rejpavou náladu :-D

2 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 24. dubna 2010 v 16:56 | Reagovat

skvelá kapitola, som strašne zvedavá ako todopadne :):):):):)

3 Jenny Jenny | Web | 24. dubna 2010 v 17:17 | Reagovat

Ahojky, od učení matiky jsem na chvíli zavítala na blog a napadlo mě mrknout na tvoji stránku. A to jsem fakt neměla dělat, protože tvoje povídka mě moc chytla a chudák analytická geometrie trpí mou nepřítomností:D Moc se těším na další kapitolu:)

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. dubna 2010 v 17:32 | Reagovat

[1]: no jo, jenže kdybych to napsala, tak by se to lišilo od originálu trochu moc a to my přeci nechceme ;-) a hlavně, kde by bylo t překvapení :D které všichni tak milují

[2]: já taky :D

[3]: Hah, moc děkuju.. páni... překousnout tuhle slátaninu najednou, chudáku :D
Věřím, že geometrie to zvládne ;-) moje celkové studium taky poslední dobou dost trpí

5 lina lina | Web | 24. dubna 2010 v 18:19 | Reagovat

jéje:D to bylo hézký:D
Milé, příjemné, takový dobrá oddych.
hele, já taky umím napsat milou Lily:D

6 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 24. dubna 2010 v 21:05 | Reagovat

Nehorší se, je dobrá od začátku až do konce, až na ten zmiňovaný poslední odstavec, u kterého jsem měl chuť jít mučit něco malého a chlupatého. Možná je to maličko přepísknutý. ps.: Při čtení povídky nebylo ničemu malému a chlupatému ublíženo...zatím

7 Nel-ly Nel-ly | 24. dubna 2010 v 21:21 | Reagovat

[5]: milé, viď? s Lily už ti dávno nevěřim :-P

[6]: Děkuju :D no... je to moje malá pohádka, nepopírám, ale ta poslední část měla sloužit především, jako časový údaj, aby to mělo jakousi takousi návaznost :D Lily a James jsou prostě moje dokonalá dvojka a Bradavice pohádkový svět ;-)
Doufá, že ničemu nebude ublíženo i nadále!!! :D to bych se pak vinila :-(

8 Aňulka Aňulka | Web | 24. dubna 2010 v 21:59 | Reagovat

Ten konec, ten poslední odstavec, no, vzalas to hopem:-D Docela mě pobavil, ale není to tak, že bych ti to snad vyčítala nebo to kritizovala, to ne, protože já sama takové rychlé konce kapitol píšu, někdy se to už prodlužovat prostě nemá.
Ať už jsou moje pocity z té povídky jakékoli (a že jsou!), tak rozhodně mi nepřijde, že by byly horší, tudíž, že by se to horšilo. Koneckonců, možná odteď to dostane ty největší grády, možná ten odstaveček byl příslib něčeho šokujícího, nečekaného anebo jen mírný náznak romantického šťastného konce...nechám se překvapit:-)

9 Nel-ly Nel-ly | 24. dubna 2010 v 22:06 | Reagovat

[8]: moje malá šikulka :-* dík

10 Mrasíínka Mrasíínka | Web | 25. dubna 2010 v 9:27 | Reagovat

Nej nej nej nej nej vážně nej povídka co jsem kdy četla.Je boží hrozně moc, mám z ní úžaný pocit honem další kapitolku

11 Maya Maya | 25. dubna 2010 v 13:05 | Reagovat

:-D To je hezký, jak se všichni usmířili...Hlavně teda Lilka s Jamesem, a mohl by jí požádat o ruku... i když nevím, jestli by ho nezklamala tím svým: ,,Ne! Bože ne!" :-)
Moc krásně napsaný těším se na druhou polovinu školního roku

12 Nel-ly Nel-ly | Web | 25. dubna 2010 v 13:29 | Reagovat

[10]: Děkuju :-) cením si toho, už proto, že je to prostě moje milovaná nenáviděná prvotinka

[11]: já vím :D jsem sladká viď? musím si to ještě užít...

13 Simia Simia | Web | 25. dubna 2010 v 16:41 | Reagovat

Zhoršuješ?! Zhoršuješ?!!:D Co to mektáš, sím tě?:D Náhodou paráda.
Jsem z toho celá taková uculená, bylo to miloučký:) A ten konec mě náhodou potěšil:D
Prostě a jednoduše super:D

14 lucrecia lucrecia | Web | 6. června 2010 v 16:26 | Reagovat

bylo to krásné. Sladká lili a james, jsou prostě dokonalí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA