14. Kapitola - Důstojnost

10. dubna 2010 v 21:09 | Nel-ly |  Až přijdou slzy
D a C
Takže... :D No :D :D... Ne, já nemůžu, tahle kapitola je... :D  :D  :D bože! vůbec se to nepodobá mým představám a to už je mám v hlavě měsíce, přesto jsem v celku spokojená

Kapitola NON COMMENT ode mě, ale s KOMENTAMA! od vás :-*




"Šel jsem se projít," odpověděl stručně a pak se zamyslel. Co má vlastně udělat? Co vůbec může dělat?

Díval se, jak tam tak před ním stojí s mírným úsměvem na tváři, v šatech, jež tak svůdně podtrhují ladné křivky jejího těla, dnes jí to tak slušelo, ledová krása.

Tolik ji chtěl, více než cokoliv ve svém životě a že se snažil, to mu nikdo nemohl upřít. Doopravdy se snažil, aby ji dostal, aby ji ohromil, aby ho milovala. Dělal ze sebe hlupáka před ostatními. Běhal za ní jako věrný pejsek, když ji viděl líbat se s někým jiným, nechal ji jednoduše odejít, div, že se jí sám neomluvil a pak znovu ustoupil, před zraky všech lidí, před zraky svých spolužáků z koleje, před světem. Jak se zatváří, až zjistí, že ho Clarissa tahala za nos, že dělal přesně to, co si přála, že ho, aniž by si to sám uvědomoval, vtáhla do své hry a přiřadila mu hlavní roli?

Draco už viděl ty pohledy. Asceta se svým nadřazeným úsměvem, kterým mu dokazuje, že jen obyčejný hlupák, který naletěl půvabům skvělé herečky. Sierra stojící uprostřed místnosti plné lidí a on klečící u jejích nohou se zlatým zásnubním prstenem, poražený charismatem jediné dívky. Nathaniel Arrow v padnoucím černém hábitu, se svým dokonalým rovným nosem, modrýma očima a černými vlasy, jak mu jednou rukou mává na uvítanou a druhou k sobě pevně tiskne Clarissu, vždyť on ji málem získal za jediný večer, co málem? Samozřejmě, že ji měl, skrytě tak, aby se to Draco nedověděl a dál jim dělal dvorního šaška.

Viděl, dokonce i slyšel jejich pobavený, hlasitý smích. Všichni ho pozorují, ukazují si na něj, vysmívají se mu a ona, ona se usmívá ze všech nejvíc, kroutí se, posílá mu vzdušné polibky, vzdaluje se, a přesto neodchází. Zůstává stejně, jako stín jeho hanby. Stále stejně krásná, nedotknutelná, na jiné úrovni než na které se kdy může ocitnout on sám.

Neprojevuj své city. Nenech je, aby tě dostaly. Ty jsi pán. Jsi Malfoy a Malfoy vždy získá, co chce. Malfoy neprosí. Malfoy si nepřeje. Malfoy si bere.

Celé ty dlouhé roky tomu věřil a řídil se podle pravidel platných v jeho rodině už celá staletí a pak, kvůli jedinému zaváhání, kvůli jediné myšlence a jedinému člověku vše zavrhl, otočil se od své rodiny, od svého postavení, původu, výchovy, od sama sebe.

Zatoužil být jako on, Potter, jeho věčná noční můra. On je šťastný se svou láskou ke světu, ale Draco? Draco zůstal zase sám. Vždy bude sám, bez lásky a přátel, to si uvědomoval po celý svůj dosavadní život, ale bylo mu to jedno, protože si stále zachovával svoji důstojnost, ale teď… Přišel o všechno a to pokoření, které zažíval, bylo ze všeho nejhorší.

Tohle nedovolí. Nedovolí jí, aby ho shodila ještě hloub. On je Malfoy, tvrdý, chladný, silný. On je pán. Vezme si, co chce a nebude se ptát.

"A byla to celkem zajímavá procházka," pokračoval potichu a nespouštěl oči z dívky stojící před ním. Prokoukl její hru. Viděl, jaká doopravdy je a přesto, nebo snad kvůli tomu, po ní toužil víc, než kdykoliv předtím.

"Vážně?" zeptala se nezúčastněně.

"Procházel jsem se ve východním křídle. Víš, kde to je? Otec tam má pracovnu," promluvil potichu a pozorně si prohlížel její obličej. Ani nezaváhala, když odpovídala.

"Myslím, že ano. Hned vedle je knihovna, byla jsem tam včera s tvou matkou. Máte vážně úžasnou sbírku."

"Správně," kývl hlavou. Byla tak uvolněná, lhala mu do očí, celou tu dobu se schovávala ve svých přetvářkách a vypadala u toho tak přirozeně. Pokořila ho, ale nedovolí, aby to takhle skončilo. Dnešek patří jemu. "Když jsem tamtudy šel, vlastně jsem tě hledal, tak jsem zaslechl hlasy."

"Ano?" Pozvedla obočí a jemu se zdálo, že jí v očích na chvíli objevil záblesk nějaké emoce, který však ihned nahradila chladná maska.

Proč to jen udělala? Proč to muselo takhle dopadnout? Ona pro něj byla dokonalá partnerka, jednou snad i manželka, ona by byla pravou lady Malfoyovu, jenže to jí nestačilo.

Chtěla si své postavení a peníze získat sama a bylo jí jedno, že mu cestou za svým cílem ublíží. Vlastně to byla další věc, kterou na ní obdivoval. Nemohl jinak, než ji obdivovat za to všechno, co dokázala, ale zároveň si uvědomoval jasnost celé téhle situace. Pokořila ho, teď už nebylo cesty zpět, i kdyby chtěla, i kdyby třeba… Ne, nikdo nesmí Malfoye podvést bez následků.

"Byly dva, jeden patřil otci a druhý byl ženský," pokračoval opatrně. "Zdál se mi povědomý a tak jsem zastavil a chvíli poslouchal."

Tentokrát klopýtla. Dvakrát rychle za sebou mrkla, jakoby snad chtěla zahnat paniku, přesto se bleskově vzpamatovala, ale Draco byl spokojený. Dostal ji, už ví na čem je a že si s ním nesmí hrát, jenže tomu nestačilo.

Ponížila ho, zradila, podvedla, s jeho vlastním otcem způsobem, který se nedal prominout. Kdyby to byla obyčejná nevěra třeba s Arrowem. Nedokázal by jí odpustit, už by se znovu nezamiloval, ale nebylo by to takové jako to, co chtěla udělat. Jenže nedostane příležitost, alespoň z toho posledního střetnutí vzejde jako vítěz on.

"Normálně tohle nedělám, ale téma hovoru bylo velice zajímavé," zpomalil a mluvit tak potichu, že skoro šeptal, klidně. Clarissa zhluboka nadechla, ale neztrácela svoji ledovou masku, ještě ne. "Nevěřila bys, i když… Myslím, jak na tebe tak koukám, že možná i věřila."

"Draco," pronesla potichu a zjevně se chtěla začít bránit.

"Vždy jsem věděl, že je otec schopný všeho, ale tohle… Tohle byl vrchol, dokonalý plán hodný lorda Malfoye a měl k tomu i skvělý nástroj."

"Draco já ti to -"

"Vymyslel plán, jak dostat neposlušného synka zpátky pod kontrolu a zrealizoval ho doopravdy mistrně," nenechal ji, aby ho přerušila a jemně zvýšil hlas. Stále se však ovládal, i když k tomu potřeboval hodně sil. "Někdo jako on, člověk skoro bez citů, dokázal vymyslet tak skvělou lest."

Nadechla se k protestu, ale znovu ji přerušil.

"Najal si neznámou, překrásnou, inteligentní, chladnou a především čistokrevnou dívku, která mě měla, za pomoci všech svých intrik, přimět k lásce, aby mi pak mohla zlomit srdce a tím mě utvrdit v domnění, že se nikomu nedá věřit a že mám následovat postoj jeho i všech předchozích generací naší rodiny," stála asi metr před ním, jako kamenná socha. Jediný pohyb, na který se zmohla, bylo zrychlené dýchání, při němž se jí zvedal hrudník tak, že by si snad mohla roztrhnout šaty, kdyby však neměla tak hluboký výstřih, který celý večer odváděl jeho pozornost. "Abych se vrátil k postoji Malfoyů, nikdy nemilovat nikoho jiného, než sám sebe. Za žádnou cenu neprojevovat své city, být ke všem ostatním nadřazený a chladný. Pyšnit se váhou svého jména a oženit se jen pro pokračování a zvelebování svého rodu. Blahopřeju ti, Clarisso," zvedl dlaně před svou hruď a potichu několikrát tleskl. "Zvládla si svůj úkol dokonale až na jednu maličkost."

"Jakou - maličkost?" zeptala se třesoucím se hlasem, nejspíš neodolala. Ostatně, stejně už dávno nebylo, co skrývat.

"Nedonutilas mě tě milovat," řekl to naprosto přesvědčivě, bez zaváhání zatímco ji propaloval tvrdým pohledem.

"Že ne?" vykřikla trochu hystericky a Draco se sám pro sebe usmál. Teď měl nadvládu on, začínala panikařit, ztrácela svoji chladnou masku.

"Ne."

"Ale no tak, miláčku," pokusila se o svůj obvyklý namyšlený postoj, bez úspěchu. "Snad si vážně nemyslíš, že mě přesvědčíš několika slovy. Uznávám ti body za snahu, ale tohle nezapřeš. Přiznej si, že si mě miloval, že mě miluješ.

"Nemiluju, ale uznávám, že ses dostala dál než ostatní. Toužil jsem po tobě, chtěl tě mít, ale to nemělo nic společného s láskou. Bylo to jen - fyzický."

"Fyzický?" teď už křičela a Draco si i v pološeru pokoje, jež byl ozářen jen dvěma svíčkami v rozích místnosti a světlem měsíce přicházejícího skrz velké arkýřové okno, všiml, že jí začaly rudnout tváře. "Běhal si za mnou, jako pes za kostí! Ať bych řekla cokoliv, ať bych udělala cokoliv, tak bys mi to odsouhlasil a ještě mi zatleskal! Dostala jsem tě, stejně jako dostanu, koho budu chtít!"

"Neříkám, žes mě nepřitahovala i jinak. Vlastně, obdivuju tvůj charakter. Chlad, schopnost se ovládat, sebedůvěru, i když té máš možná až trochu moc, vypočítavost a namyšlenost královny světa, je to i celkem roztomilý, ale to všechno znamená stále jen, že tě chci. Ne, že tě miluju."

"Já -" při horečné gestikulaci se jí uvolnili dlouhé vlasy z pracného účesu a teď jí spadaly po holých zádech a několik pramenů se jí přilepilo k potícímu se čelu. Byla rozzuřená a přestala se už nadobro ovládat.

Draco si všiml, jak se vší silou zarazila. Spolkla všechny své urážky a několikrát se zhluboka nadechla. Takže se ještě nepřestala ovládat úplně, ale byla už hodně blízko. Úžasné, vážně úžasné, i v téhle situaci ji obdivoval.

"Vážně? Když mě tedy tolik chceš a přesto nemiluješ jak to, že ses už dávno nezachoval, jako Malfoy? Pokud ke mně nic necítíš, už si mě dávno mohl svést a nechodit kolem horké kaše. Proč si mi ustupoval? Proč si veřejně odstrčil Sierru, když mě jenom chceš? Mohls mě přeci mít neoficiálně, stejně jako všechny ostatní."

"Bylas jiná," zašeptal a Clarissa se spokojeně usmála. "Chtěl jsem tě. Nejen tvoje tělo, ale tebe. Byla si jiná, zajímavá, vzrušující, zaručovala si vzrušení a rozdíl od stereotypu těch ostatních hus, ale…" zamyšleně se odmlčel a prohlídl si jí od hlavy k patě. "Jsi obyčejná děvka, i když dost předražená. Jen řekni, kolik ti můj otec nabídl za tvoje služby? Tisíc gaelonů? Jeden a půl, dva? Víc určitě ne, za to nestojí žádná a ty už vůbec ne."

Tím posledním prohlášením jí smazal úsměv ze rtů. Nahradil ho vztek, ale i když se jí nenávistně blýskalo v očích, zvedla hrdě hlavu a pokusila se kolem něj projít pryč z jeho pokoje, jenže to jí nehodlal dovolit. Stále ještě byla schopná sebrat svoji pošlapanou důstojnost a to nesměl dovolit. Chtěl víc, mnohem víc. Chtěl tu její hrdost a pýchu rozdrtit na milion kousků, ponížit ji. Ukázat, kam patří.

Draco ji silně chytil za paži, až potichu vykřikla a jedním silným trhem otočil čelem k sobě.

"Co to -"

"Nikam nejdeš. Dostala si zaplaceno, ale zatím nevidím za co."


Comments!!!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iwča Iwča | Web | 10. dubna 2010 v 21:14 | Reagovat

Náhodou...čtu to tady už půl hodiny a máš to suprové!!! :)

2 Shiroa Shiroa | Web | 10. dubna 2010 v 21:30 | Reagovat

Já si říkala, to tvoje "zvláštní"...co je na tom zvláštního? ža Draco dostal rozum? že jsem se spokojeně usmívala v a duchu si představovala Clarissiny zadržené, vyděšené výrazy? Ne, tohle je úžasná kapitola, netvrď opak:-) a ať už bude následující děj jakkoliv úchylný, budu spokojeně pokyvovat hlavou:-D :-D taže...:-D

3 Nel-ly Nel-ly | 10. dubna 2010 v 21:47 | Reagovat

[2]: no, nevim :D mělo to vypadat jinak, ale tak jako neříkám, že se mi to nelíbí, to i celkem jo... ale přijde mi to divný :D a jsem ráda, že ti nevadí cokoliv co bude, sice ještě nevím, co bude, ale bude :D musim to už nějak ukončit

4 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 10. dubna 2010 v 22:00 | Reagovat

wow, dokonalá kapitola, veľmi sa mi páčila :), som zvedavá na ďalšiu :)

5 lina lina | Web | 11. dubna 2010 v 11:10 | Reagovat

dobře Draco, fandím mu, má moje plné sympatie! Do ní!
Moc pěkná kapitola..moc se těším na pokračování, bude hůř?:D

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. dubna 2010 v 11:59 | Reagovat

[4]: děkuj

[5]: jo, Dracouš zas začal týt"zlej :D" ale jako jak to bude celkově nevim, já to včera nebyla schopná domyslet a nakonec jsem to smazala :D

7 Maya Maya | 11. dubna 2010 v 13:54 | Reagovat

Ty vojo! tak to je hustý! Draco je...skvělej parchant a konečně jí to nandal... i když, musím říct, že mi jí je líto...tohle bych nikdy nechtěla zažít.
Prostě jednozněčně nádherně napsaný a jsem zvědavá, co bude dál, ty úchylačko :-D (i když si to asi dokážu představit :-D)

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. dubna 2010 v 14:44 | Reagovat

[7]: neee, já mám Clarissu ráda, na to nezapomínej ;-) ale nechovala se hezky

9 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 11. dubna 2010 v 15:18 | Reagovat

Ten jí to natřel :D! Jsem zvědavá jestli Draco udělá to co si myslím,že udělá, v otmm případě mi je Clarissi vážně líto, ale bylo to od ní opravdu hnusné. Honem pokračování, honem!

10 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 11. dubna 2010 v 16:05 | Reagovat

To bylo skvělý!!! Clarissy je mi docela líto, ale na druhou stranu, žádná portvora nemůže unikat spravedlnosti věčně. I když mrchy jsou nejzajímavější charaktery. na pokračování se strašně těším, tak ho rychle dopiš.

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. dubna 2010 v 16:13 | Reagovat

[9]: neublížím jí, ne moc ;-)...

[10]: jj, tohle je sice moje první mrcha, ale za to se psala krásně a Draco je hrozně vděčná postava... budu se s ním jen těžko loučit

12 Simia Simia | Web | 11. dubna 2010 v 22:14 | Reagovat

Ach. Ano. Vrním blahem:D Draco byl... Perfektní:D
A vůbec. Nádherné. Dokonalé. Od tebe...:D
Nemůžu se dočkat další:D

13 LilE LilE | Web | 15. dubna 2010 v 16:39 | Reagovat

ÚÚlalááá...! tak se nám to rozjíždí..pomaloučku po lehoučku se blížíme...:D Draco! ty jeden chlípníku!:D:D

14 Maysie Maysie | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 12:44 | Reagovat

Ty vole! Tak ten konec, ta poslední věta, je drsná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA