13. Kapitola - vyvést z míry

18. dubna 2010 v 12:06 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
Regulus
Ten název změním hned, jak mě něco napadne :D ale co se dá dělat... tale kapitola je založená na dialozích o ničem a bez nápadu, takže bohužel... snad příště to bude lepší, přestože se mi zdá, že to jde trochu z kopce. Ale zas se to "snad" rozjede :D protože tohle je děs... Takže si v klídku nedělního odpolede užijte kapitolko ničem a mějte mě i tak rádi.




"Tak co, připravena na plesání?"
"A ty?"
"Já? Vždycky," nasadil Sirius svůj nepřekonatelný úsměv a Elizabeth protočila oči. Nikam se jí vážně nechtělo. Nejradši by sobotní večer strávila hezky v klidu opuštěné učebny kousek od sklepení zmijozelské koleje, kde poslední dobou trávila tolik času.
Téhle zapadlé místnosti se všichni obloukem vyhýbali a ona byla přesvědčena, že snad už ani učitelé neví, že tam nějaká učebna je, přesto jejím potřebám sloužila perfektně. Když do ní Elizabeth vcházela, nevypadala nikdy jako staré, plísní porostlé skladiště rozbitého nábytku, ale jako v celku útulné místečko s hromadou tlustých dek na zemi a svíčkami plujícími ve vzduchu a především s černovlasým mladíkem uprostřed.
Byl to zvláštní vztah, co s Regulusem teď měli, ale Elizabeth si nemohla pomoct, byla šťastnější než kdy jindy. Nebyla si jistá, jestli zmijozelského prince miluje, velice ji však přitahoval a všechny chvíle strávené s ním, zavřená za těžkými dveřmi, ji rozechvívaly příjemným pocitem smyslnosti, vášně a touhy.
"To věřím," usmála se na něj. "Jenže mně se tam popravdě moc nechce, nemám na plesání náladu a už vůbec ne na tak ujetej svátek, jako je Valentýn."
"Neblbni!" vykřikl Sirius a díval se na ni jako na blázna, zatímco Elizabeth měla problémy udržet vážnou tvář. Vypadal vážně vyděšeně, když mu oznámila, že pro něj jeden z nejzajímavějších svátků, ji nechává chladnou. "Vylentýnský oslavy jsou tradice a ty tam musíš jít, i kdybych tě tam měl dotáhnout násilím."
"A proč?"
"No…," zdálo se jí to nebo se trochu zasekl? "Si moje kamarádka a nechci, aby ses nudila na pokoji."
"Nemusíš se bát, stejně se z toho nevyvlíknu. Alice už má svoje plány, jak určitě víš…"
"Jo, James se zmínil," kývl jakoby nic hlavou a Elizabeth se zamračila.
"Stejně nechápu, proč by ti měla tolik vadit moje nepřítomnost, nikdy jsem s vámi na Křiklanovy večírky chodit nemohla."
"To ne, a právě proto je na čase to napravit. Kdyby to Alice nezařídila, pozval bych tě sám."
"Vážně?" zvedla nevěřícně obočí.
"Jistě," zvedl hrdě hlavu.
"Dobrej
pokus," rozesmála se Elizabeth a vydala se ke schodům vedoucím do dívčích ložnic. Zkoprnělého Siriuse nechala za sebou, a tak si nemohla všimnout mírně zklamaného výrazu v jeho tváři.

***

"V pátek je ten valentýnský večírek," nadhodila potichu Elizabeth a zvedla hlavu, aby se mu mohla podívat do obličeje.
"Hm," nedal na sobě skoro znát, že by se ji obtěžoval poslouchat a věnoval se bublajícímu kotlíku před nimi. "Podej mi, prosím, trochu nasekané mandragory."
"Pořádá ho Křiklan pro členy toho svého klubu," hodlala se dál držet tématu, zatímco mu do dlaně pokládala několik hnědozelených kousků kořenu rostliny.
"Teď trochu ustup, mohlo by to začít víc bublat."
"Regulusi," zvýšila hlas z klidného šepotu, kterým až do teď mluvili a nehnula se ani o krok.
"Co je?"
"Snažím se s tebou o něčem bavit."
"Vážně? A o čem?"
Zoufale si povzdechla. "O večírku," zavrčela jeho směrem, když se poposunula blíž k němu. Lektvar v kotlíku začínal dost nebezpečně syčet a prskat.
"O jakém več… Jo, jasně. A co s ním?"
"Půjdeš tam?" rozhodla se ignorovat fakt, že jí několik desítek minut předtím, co se s ním snažila mluvit o ničem jiném, než o jeho mizecím lektvaru, vůbec neposlouchal, kdyby ji nepotřeboval k asistenci, nejspíš by si ani neuvědomil, že je sním v místnosti. Občas… Ne, hodně často… To s ním bylo doopravdy složité.
"Asi ne, mám jiné plány."
"Jaký?"
"Chtěl jsem si udělat příjemný večer s jednou roztomilou dívkou u sebe v ložnici, od nás tam totiž půjdou určitě všichni, ale já dávám přednost tomuhle."
"S - s holkou? Koho - já - to -" začala vyděšeně protestovat a ani si nestihla všimnout jeho pobaveného pohledu, s kterým ji chvíli sledoval, než ji uchopil kolem boků a přitáhl k sobě.
"S kým myslíš?"
"No, se mnou určitě ne," věnovala mu milý úsměv, když se stačila vzpamatovat. Měla si hned uvědomit, že to od něj byl jen pokus jak jí vyvést z rovnováhy. Což se mu mimochodem dost často dařilo, ale na tom nebylo nic zas tak zvláštního. Elizabeth totiž doopravdy nebyla prototypem vyrovnané dívky.
"Jak to, že ne?"
"Už jsem pozvaná."
"Ano?"
"No jo, jdu s jedním milým klukem od nás z ročníku a určitě se budeme moc dobře bavit," chtěla vidět alespoň záblesk nějaká emoce v jeho obličeji. Jak se jemu neustále dařilo ji vyvádět z míry, tak jí se to nepovedlo ani jednou. Vždy měl navrch, dokonce i v těch nejintimnějších situacích.
"Aha, tak ho pozdravuj a nedovol mu vypít víc než dvě sklenice Máslového ležáku, musela bys ho pak tahat na zádech."
"Jak víš, že jdu s Tomem? A mimochodem to od tebe nebylo hezké, zvládne mnohem víc než dvě sklenice. Není žádný domácí skřítek!"
"Vážně? No, asi máš pravdu, ale ta podoba je doopravdy neuvěřitelná," ušklíbl se na ni a proti její vůli ji krátce políbil. "Už musím jít, ten lektvar se stejně musí nechat několik hodin uležet. Uvidíme se na večírku."
"Já myslela, že nejdeš!" vykřikla na jeho záda, když už vycházel z místnosti.
Pomalu se ode dveří otočil a věnoval jí povýšený úsměv. "Rozmyslel jsem si to."

***

"Můžu vás pozvat na něco k pití, slečno?" ozvalo se za jejími zády. Elizabeth se s úsměvem otočila a pohlédla do šedých očí vysokého mladíka.
"Dala bych si sklenku bílého vína, pane," pokusila o v celku zdařilé pukrle.
"Kam ti zmizel společník?"
"Zdá se, že mu nemám co nabídnout."
"Tomu se mi nechce věřit."
"No, tak to zkus. Protože je to holá pravda," zašklebila se na něj Elizabeth a s úsměvem pozorovala svého kamaráda, jak se baví ve společnosti havraspárského sedmáka a jí nevěnuje pozornost.
"Je to blázen," konstatoval Sirius a postavil se vedle ní. "No řekni, jakej normální kluk by se mohl obejít bez něčeho takového," nápadně stočil pozornost k jejímu hlubokému výstřihu. "A ještě k tomu tě tu nechal samotnou."
"Zdá se, že jsem odkázaná k samotě," prohlásila teatrálně Elizabeth a věnovala mu srdceryvně smutný úsměv. "Ale teď mi řekni ty, kam zmizel tvůj doprovod? Být na večírku a producírovat se tu sám, to mi k tobě vůbec nesedí."
"Nejsem tu přece sám, si tu ty," usmál se na ni a objal ji kolem ramen. "Carmen šla pro pití."
"Bože!" vykřikla a pohoršeně shodila jeho paži. "To snad nemyslíš vážně. Poslals svoji společnici pro pití a ještě mi to takhle přiznáš?"
"Co bys čekala? Jsme přátelé a ti mezi sebou nemají žádná tajemství," usmál se na ni a políbil na tvář. "Půjdu tu svojí divošku najít, má kořeny ve Španělsku a já bych se s nimi dneska v noci rád seznámil."
Elizabeth se potichu rozesmála. Sirius se na ni ještě naposledy otočil, laškovně mrknul a ztratil se v davu.
V tu chvíli se přestala smát. Nebyla zrovna tou nejlepší kamarádkou, když mu ani nikomu jinému kromě Jamese, který stejně nevěděl celou pravdu, neřekla, že se stýká s Regulusem a to už víc než měsíc. Jenže copak jim to mohla říct? Sirius by ji nejspíš zabil, hned potom, co by zabil i svého bratra. To byl sice ten nejhorší scénář, ale podle Elizabeth v celku pravděpodobný. Jistě, mohl tu být ještě jeden. Reguluse by zmlátil a s ní by už do konce života nepromluvil, ale toho se Elizabeth bála ještě víc.
Mohla říct pravdu alespoň Tomovi nebo Alici. Oba stejně něco tušili, ale zatím si nedomysleli dost, aby to na ni mohli vybalit. Elizabeth však byla přesvědčena, že Tom už je velice blízko pravdy. Nebyl tak zaneprázdněný jako Alice a také mnohem citlivější na změnu Elizabethiného chování. Všichni si všimli, že je v poslední době mnohem veselejší a milejší, ale on byl jediný, kdo si všiml, že mizí častěji než je zdrávo a začíná být tajnůstkářská.
Několikrát se s ní o tom pokoušel promluvit, ale marně. Elizabeth se stále usmívala a snažila se odvést jeho pozornost na jiné téma. Bála se, bála se, že... A to byl další problém. Čeho se vlastně tolik bála? Že Toma naštve, že mu ublíží, že zklame? A nebo se jí jednoduše jejich ukrývání a tím i bezproblémový vztah líbil natolik, že se jí nechtělo nic měnit? Tím si nebyla jistá.
"Vypadáš úžasně," zašeptal jí potichu do ucha z takové blízkosti, že se trochu otřásla. Nenápadně rukou odhrnul pramen dlouhých vlasů a políbil ji ze zadu na krk, zatímco druhou rukou jemně přejel po jejím boku až ke stehnům a trochu vyhrnul krátkou sukni šatů.
"Já," nedokázala ze sebe vypravit ani slovo. Stála jako socha na okraji parketu, přerývaně dýchala a snažila se nesoustředit na jeho ruce bloudící jí pod šatami.
Chytil ji kolem pasu a donutil trochu couvnout do tmavšího rohu, takže za ní nebyl skoro vidět. Pak ji znovu políbil na krk a zuby stiskl lalůček pravého ucha.
Zhluboka se nadechla a pokusila se uklidnit svůj zrychlený tep. "Kde máš svoji partnerku?" Nakonec to vyslovila celkem klidně, jen kdyby se jí netřásl hlas.
S nevolí si v hlavě představila obraz pohledné černovlásky ze Zmijozelu, která s ním dnes přišla na oslavu. Byla vysoká, hubená s vnadami, které jí mohla Elizabeth jen závidět a usmívala se šťastným, arogantním úsměvem na všechny kolem, když kráčela zavěšená do Zmijozelského prince v padnoucím, elegantním černém společenském hábit.
"Někde tu asi bude," ozvalo se tiché zašeptání u jejího druhého ucha. Jeho ruka vklouzla pod šaty a přejížděla jí po vnitřní straně stehen.
"Vážně?" snažila se udržet chladnou tvář, zatímco se jeho dlaň sunula stále výš a výš. "Tak to bys ji měl jít najít, než ti uteče."
"To bych se nebál, neodejde beze mě," objal ji pevně kolem pasu a natlačil ze zadu na svoje tělo. "Musí přijít a odejít se mnou, patří ke mně."
"Nemusel sis vybírat tuhle," hlesla s nevolí a prohnula se v zádech, když se jeho ruka dostala za lem jejích kalhotek.
"Proč ne? Je krásná a to se ke mně hodí, přece bys nechtěla, abych se nějak zahodil."
"Jasně, takže ona je pro tebe dost dobrá v černých minišatech, s výstřihem skoro až k žaludku a uctívajícím úsměvem? A co jsem tedy -" snažila se protestovat, ale nedal jí šanci. Chytil ji kolem boků a odsunul do malého přístěnku hned vedle vchodu do sálu.
Jen co za nimi zavřel dveře, přisál se na její rty a jeho ruce jedním pohybem rozepnuly šaty, jež okamžitě sklouzly z jejího těla a nechaly mu volný prostor pro laskání jejího těla.
"Bože," zasténala potichu, objala ho kolem ramen a víc už se neměla k protestu. Takhle to dopadlo po každé, znovu si ji přivlastnil podle svého a ona se nechala naprosto ovládat.
Elizabeth bylo hned jasné, že se zpátky na večírek jen tak nedostane.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 18. dubna 2010 v 12:28 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :), tešim sa na ďalšiu :)

2 Jaune Jaune | Web | 18. dubna 2010 v 13:45 | Reagovat

ten konec byl... hmmmm :D:D no jo, moje vyjadřovací schopnosti opět nad tak skvělou kapitolu zamrzly... :D
bylo to úžasný, bude to stačit ? O=)

3 Peace Peace | Web | 18. dubna 2010 v 14:32 | Reagovat

Chcípnu. Teď jsi mi způsobila zástavu srdce zapříčiněnou nedostatečným okysličováním krve (To vymyslela Jaune a já z toho chcípam dvakrát:D) Bylo to perfektní a ten konec, ta atmosféra, ten Regulus a ach! Ou god mě z toho klepne. Jak se můžete všichni takhle zlepšovat a vybičovávat k dokonalosti, zatímco já se svou deprézí nebezpečně vlaju za váma?! Sakra! Prostě los perfektos a já se du klouzat:D

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. dubna 2010 v 18:33 | Reagovat

Díky vám mé dámy :-) Potřebuju nějak posunout čas a tak mě napadlo tohle :D
Jaune: no... myslím, že slovo "úžasné" by mé ctěné duši mohlo stačit :D
Peace: neumírej a nevlaj... ze mě se neomylně stává "autor" s texty založenými výhradně na citech (poslední dobou intimnostech atd..) a ty umíš vypsat celou tajemnou atmosféru, dobrodružstvím a bez přehnaný sla´dárny a dojáků a to se cení mnohem víc... slečno dokonalá :-*

5 lina lina | Web | 18. dubna 2010 v 19:56 | Reagovat

Miluje ho! sexem to začíná, láskou to končí:D
Perfektní kapitola...*omluvte její komentář, zahrábává se někde na zahradě vedle brambor, který se budou sázetv květnu do teplýho*:D
Doufám, že brzo bude další...

6 Simia Simia | Web | 18. dubna 2010 v 21:14 | Reagovat

Ach! Tohle bylo žůůůžó!:D Prostě paráda. já se tebe zjevím.:D Už jsem ti říkala, jak thle povídku miluju? ne? Tak!:D

7 Medisn Medisn | Web | 18. dubna 2010 v 21:19 | Reagovat

Skvělá kapitolka:-), ale stále čekám nějakej ten zvrat kdy se rozejdou a ona se da do kupy se Siriusem, ale to se stává až v posledním dílu telenovely, že?:-D takže si ještě počkám:-D

8 Nel-ly Nel-ly | 18. dubna 2010 v 21:25 | Reagovat

[5]: já ti nevim :D to by pak bylo na světě lásek, no... uvidíme ;-) něco k němu určitě cítí, ale holka je prostě nevyrovnaná (jak její stvořitelka, až na tyk chlapy kolem :D)

[6]: klidně stále opakuj :-P nee, moc děkuju :)

[7]: he :D zvrat bude, ale i když třeba někoho párkrát naštvu, snad zůstanete... konec nepřijde hodně dlouho a Rega já můžu :D takže ho tam musim furt nějak strkat

9 Maya Maya | 19. dubna 2010 v 20:50 | Reagovat

:-D Prostě úžasný...ale, nezdá se ti, že ten Regulus s ní manipuluje nějak moc? Ne, že by se mi to nelíbilo, ale...chápeš, jsem žárlivá :-D

10 Majuš Majuš | Web | 20. dubna 2010 v 19:19 | Reagovat

Dlouho jsem k této povídce žádný komentář nenapsala, tak to musím napravit a ňákým extra dlouhým...tedy aspoň se o to pokusím, protože dlouhé komentáře nejsou moje silná stránka...Takže, jak začít... Známka, jako ve škole...samozřejmě 1*, jednoslovní hodnocení-ÚŽASNÉ a ted' se konečně rozepíšu. Tato povídka je ze všch tvých povídek moje nejoblíbenější. Nevím jestli to je kvůli Regulusovi, pro kterého mám vrozenou slabost :) a nebo kvůli Eliz, která mi je v některých situacích hodně podobná. Hodn+ se mi tady líbí chování Reguluse. Připadá mi, jako ten typ kluka, který se poprvé zamiloval a z dosud neznámých pocitů, jako je láska je pěkně zmatený. Jako by nevěděl, jak se chovat a stále se snaží schovávat vše za svoji známou masku. Sem tam mu to, ale ujede a zachová se jako zamilovaný puběrťák a když si to uvědomí vše přechází mlčením. Myslím si, že je se svými city k Eliz stejně zmatený, jako ona svými city k němu. Doufám, že nakonec budou spolu, jako šťastně zamilovaný páreček a strašně by mě naštvalo, kdyby Eliz nakonec skončila se Siriem. Je mi jasné, že ňáké problémky ve vztahu Eliz a Rega nastanou, ale doufám, že ne takové, aby se rozešli a Eliz se znovu zamilovala do Siria. Ona mi už prostě patří k Regovi. Jinč se těším na to až se provalí, že šedá myška Nebelvíru chodí s Nebelvírským princem. Ty výrazy-hlavně Jamese a Siria a vůbec všech budou stát za to. :D .... Uff to je asi můj nejdelší komentář, co jsem kdyy napsala. :D Na závěr se omlouvám za chyby a poněkud zmatený komentář a zárověň ti radím ať co nejdřív přidáš další kapitolku nebo se zbláznííím!!! :D :D :D :D

11 Nel-ly Nel-ly | Web | 20. dubna 2010 v 19:51 | Reagovat

[9]: žárlivá? jako, žee Regulus ti odvádí milovanou, nebo že se jí až moc věnuje? :D teď tě nechápu a teda... potřebuju vysvětlení

Majuš: Páni, páni PÁNI!!! Děkuju, moc děkuju, protože popravdě... ale pššt nebo ostatní moje postavy stropí skandál :D... tuhle povídku mám nejradši, nejlíp se mi do ní vžívá a vůbec... je prostě moje první :-) a tak si o to víc cením, tvého zájmu
Regulus je... áááách, jak já ho mám ráda a to moc dobře víš ;-) ale když já těm, co miluju, tak často ubližuju a povídka není ani zdaleka ve své polovině :D i když bych pomalu mohla přidat děj
Věřím, že chvíli tě potěším, pak zklamu, zase potěším, zase zklamu a stále dokola..přesto doufám, že mi zůstaneš věrná ať to dopadne jakkoliv, protože Eliz má svou hlavu a vážně nepatří mezi nejchytřejí
Ješt jednou ti moc děkuju za vyčerpávající komentář a doufám, že stále budeš číst i komentovat ;-)

12 Majuš Majuš | Web | 21. dubna 2010 v 14:12 | Reagovat

Mě se jenttak nezbavíš. :) Jenom jedna věc by mě od čtení této SKVĚLÉ povídky odradila a to to, že by Eliz nakonec skončila se Siriem.

13 Maggie Maggie | Web | 21. dubna 2010 v 21:07 | Reagovat

moc pěkná kapča. Jsem ráda, že budeš pokračovat v tvorbě...A jen tak dál....

14 Moreen Moreen | Web | 21. dubna 2010 v 22:17 | Reagovat

no paráda, proč já vždycky příjdu s křížkem po funuse a na kapitolu přijdu až po takové době? měla bych se stydět, já vím! :-) kapitola byla úžasná, dopadlo to přesně tak, jak jsem si představovala, jak jsem si přála, i když popsané to bylo tak, jak se mi mohlo leda tak zdát! nádherně napsané! tvůj regulus je prostě...k sežrání!! a co se týče siriuse, tak nevím, co si mám myslet, je tam něco, není..? těším se na pokráčko :-)

15 Aňulka Aňulka | Web | 24. dubna 2010 v 21:41 | Reagovat

Tak jsem se rozhodla si dohnat nedočtené kapitoly. Už bylo na čase. Nemysli si, že jsem zapomněla na tu jednorázovku, u té ti taky dlužím koment. Ale ty testy a to všechno mi už leze na palici, nehledě na to, že pořád doma makám, pomáhám tatínkovi s přípravou mého pokoje k malování, což je škrábání zdí, zametání, vyhlazování a další takové frky. Děs! Držím se jen díky tomu, že to snad ve finále bude stát za to.
Kapitola byla suprová, ten konec, to jsem se zase tak hloupě usmívala, bylo to moc roztomilé:-D Fakt se mi to líbilo, baví mě, jak Elizabeth vždycky z něj nemůže, jak se podvolí, je chudák holka poněkud ztracená, když je s ním. A vlastně i když není s ním. Na obzoru se objevuje problém jménem Tom, s tím to bude ještě zajímavé.
"Někde tu asi bude," - tohle byla nejlepší hláška celé kapitoly, to mě odrovnalo!!:-D

16 lucrecia lucrecia | Web | 4. června 2010 v 17:58 | Reagovat

to bylo užasné. tahle povídku mám zvlášť ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA