11. Kapitola - Studijní skupina

25. dubna 2010 v 13:24 | Nel-ly
Tajemství srdce 1
Hmm, tak prodlužování super, ale teď to zas je trochu moc dlouhý, ale tak snad to nebude tolik vadit ;-) v úterý píšu další dva testy a odevzdávám další dvě práce, ta škola se zbláznila, chtít po mě vždycky všechno v jeden den… ale pak bude chvíli klid, kdy bych se teoreticky mohla věnovat matice (mrcha jedna! :D) a začne to, tady skončí, tak ještě dodávám, co můžu…
Nur für sie, genießen sie…
(ach ano, jako první budu dělat zkoušku z Němčiny a fakt netušim jak,
zlatá angličtina)



Procházela zrovna boční chodbou zabraná do svých zápisků z minulé hodiny Obrany, když do něčeho, nebo spíš někoho narazila, a poroučela se k zemi stejně jako neznámý, kterému se vysypaly knihy z rukou.

"Já… Promiň, vážně se omlouvám, to -" začala se ihned omlouvat, ale přerušil ji povědomý chlapecký hlas.

"Ne, to já se omlouvám, nedával jsem pozor."

"Alexi?" zvedla překvapeně hlavu a pohlédla na studenta sedmého ročníku Havraspáru, s nímž se před nějakou dobou seznámila v knihovně.

"Ashley? Páni, to je náhoda. Tebe už jsem hodně dlouho neviděl," věnoval jí
zářivý úsměv, když s její pomocí posbíral haldu knih a postavil se zpátky na nohy.

"Co všechny ty knihy? To ti už nestačí knihovna?"

"Musím si je všechny prostudovat a sepsat práci na Starověké runy, je to vážně skvělý předmět, ale tenhle rok dost náročný, i když co ne."

"Runy? Nechápu, jak se v těch klikyhácích může někdo vyznat," zasmála se Ashley. "I když já pro takové předměty vůbec nemám pochopení, úplně mi stačí Formule a Lektvary."

"No jo, to je přesně to, co jde daleko kolem mě. Nemáme moc společných předmětů," nadhodil a Ashley si uvědomila, že je to vlastně pravda, přestože chodili do stejného ročníku skoro se nepotkávali, přestože studenti všech kolejí už byli pospojovaní podle předmětů, které si zapsali, i když například v případě Obrany pro Černé magii, na kterou se zapsalo neobyčejně hodně lidí, muselo vedení školy otevřít hned několik hodin. Ashley byla přesvědčená, že ví, proč je najednou takový zájem zrovna o Obranu a další dobrovolné kroužky sebeobrany a kouzelnických duelů, byla těžká doba a všechno se jen postupně zhoršovalo. Museli být připravení - možná i na válku.

"Chodíš se mnou jen na Přeměňování, že jo?"

"Jo, na obranu mě zapsali v pátek odpoledne. Nebyl jsem z toho zrovna nadšený, ale v téhle době… Lepší něco než nic."

"To máš pravdu," kývla hlavou, podívala se na náramkové hodiny a v tu chvíli jí zatrnulo, šla pozdě a to hned na první schůzku jejich skupiny. "Víš, Alexi, promiň, ale já už musím jít, mám něco dohodnuté. Ráda jsem tě viděla."

"To já tebe taky, určitě se zas někdy sejdeme v knihovně."

"Jasně," vykřikla a stačila mu za běhu ještě rychle mávnout. Tohle nebylo dobré, vůbec to nebylo dobré. Neuvědomila si, že už jde tak pozdě.

Dnes ji čekala první schůzka jejich studijní skupiny, kterou pro ně určil profesor Williamson. Což znamenalo, že tam bude Remus, který vždycky chodí všude včas a taky Sirius.

Při myšlence na druhého chlapce jí poskočilo srdce, bude s ním v jedné místnosti, v těsné blízkosti, možná i několik hodin. Jak se má chovat? Co má dělat a co říkat? Nesmí na ní poznat, že se jí až tolik líbí a co je hlavní, nesmí to poznat ani Remus, protože se zařekla, že vztahy s ním prostě musí minimálně do konce pololetí zlepšit a tím, že bude slintat při pohledu na jeho nejlepšího kamaráda, by tomu asi nepomohla.

***

"Ahoj," vyhrkla, jakmile se celá uřícená objevila ve dveřích učebny a sípavě se nadechla.

"Ashley?"

Zvedla hlavu a zahleděla se do známých měděných očí.

"Ehm," nadechla se a nechápavě se rozhlédla po prázdné učebně. "Kde jsou ostatní?"

"Alici s Frankem jsem potkal před chvílí, ještě šli pro něco do knihovny, než zavře a o zbytku nevím, i když nepředpokládám, že by zrovna Sirius přišel nějak zvlášť včas. A Noxe neznám."

"Aha," hlesla chytře Ashley a posadila na desku vedlejší lavice.

Tohle nečekala. Nečekala, že s Remusem potká v prázdné učebně mezi čtyřma očima tak brzy a teď nevěděla, co má dělat. Tedy věděla, ale nevěděla jak. Musí s ním navázat rozhovor, protože on to určitě neudělá, jenže o čem? Vždyť už dávno nemají nic společného, kromě školy a OVCÍ samozřejmě, jenže o tom se s ním bavila už před dvěma dny, když se potkali na obědě a omílat stejné téma stále do kola, i když to bylo vděčné téma, jí připadalo trapné. Hned mu bude jasné, že neví o čem se s ním má bavit a bude si myslet, že je hloupá.

Co mám dělat, co mám sakra dělat? Ptala se sama sebe zoufale a snažila se dělat, že je strašně zaujatá zkoumáním své hůlky.

"Při těch soubojích si byla vážně dobrá," promluvil nakonec po několika dlouhých minutách ticha. Ashley překvapeně zvedla hlavu a zahleděla se na něj. Nečekala, že prolomí trapné ticho, jako první, ale udělal to a ona mu
za to byla neskonale vděčná.

"Ani zdaleka ne tak, jako ty s Lily, bylo to úžasné, jak si bojoval. Měl bys být v tom nejlepším družstvu," odpověděla potichu a dala si záležet na tom, aby zněla uvolněně.

"Lily je mnohem lepší než já," zakroutil odmítavě hlavou. "Stejně jako James, nebo třeba Blacková, ale jsem rád, že jsem se dostal alespoň sem, tenhle způsob výuky by mohl být hodně přínosný."

"To jo, jen doufám, že to budu zvládat. Nejsem tak dobrá, jako vy, jen jsem měla hodně jednoduchý boj."

"Bylo to od tebe hezké," podíval se jí poprvé do očí a malinko se usmál a Ashley v tu chvíli poznala svého nejlepšího kamaráda, který jí byl tolik let největší oporou. Přesně s tímhle úsměvem se na ni kdysi tak často díval, s hrdostí a vděkem, že je jeho kamarádka, se sounáležitostí dvou podobných duší. "Jak ses zachovala k Violet, mohla si vyhrát mnohem rychleji a s větším rozdílem."

Ashley už mu chtěla opětovat úsměv, když ji najednou píchlo u srdce. Byla toaž  fyzická bolest, kterou cítila, když se na ni takhle usmíval. Najednou si vzpomněla na všechno, co pro ni, kdy udělal a na to, jak se nakonec zachovala. Ne, tenhle úsměv nemohl být stejný, jen se jí to zdálo. Jak by se na ni mohl dívat s vděkem, potom, co mu provedla? Jak by v jeho očích mohla číst stopy hrdosti, sounáležitosti, pýchy, když už uběhlo tolik času od dob, kdy na ní měl být kvůli čemu hrdý?

"Je to moje kamarádka," zmohla se nakonec na odpověď. Sklopila oči a ucítila, jak jí rudnou tváře. Tyhle návaly horké krve, které se jí tak často hrnuly do tváří, přímo nenáviděla, bylo trapné, když mohl každý vidět, jak se zrovna cítí a ona kvůli tomu vždycky zčervenala ještě víc.

"Ahoj, Reme," ozvalo se najednou ode dveří a Ashley si úlevně oddechla.

"Alice, Franku," pozdravil oba Remus a Ashley se postavila na nohy.

"Ahoj, Ashley," věnovala jí Alice úsměv od cesty.

"Alice," kývla Ashley hlavou a dál už hnědovlásce nevěnovala pozornost. Alice Shenghersová s ní sice chodila do stejné koleje, ale byla dobrou kamarádkou Lily Evansové, což znamenalo, že si s Ashley nejspíš neměly, co říct, i když Ashley v poslední době dost často přehodnocovala svoje názory.

Nebylo to tak dávno, co se pohádala se Susan uprostřed společenské místnosti Nebelvíru a tím Susan způsobilo jedno z největších duševních traumat. No, kdo by čekal, že ta tichá, malá, nezajímavá puťka Ashley, která vždy stála v jejím stínu a nechávala ji opisovat všechny své úkoly, má i odvahu, aby jí vzdorovala? Susan určitě ne a také to v poslední době dávala Ashley dost najevo.

Vždy si sedávala, co nedál od ní, což Ashley popravdě jen uvítala, jenže tímhle svým postojem alespoň z části dokázala ovlivnit poddajnou Violet, která se jí prostě bála postavit a Ashley moc jiných přátel neměla, a tak se až příliš často stávalo, že na jídlech i na hodinách sedávala sama.

Začátkem tohoto týdne to vypadalo úplně stejně. Susan a tím pádem i Violet se jí celý víkend obloukem vyhýbaly a tak Ashley strávila většinu soboty a neděle zavřená buď v jejich ložnici nebo v knihovně a v pondělí už byla doopravdy na prášky. Ne, že by jí vadilo být čas od času sama, se svojí tichostí a nevyjímající se povahou byla zvyklá na to, že si jí nikdo nevšímal, ale někdy ji ta samota prostě omrzela a to především, když kolem ní v celém hradě procházely skupiny dobře se bavících studentů a pak to přišlo, samo od sebe.

Lily Evansová, dívka, s kterou si za celých šest let řekla dohromady jen pár vět si k ní sama od sebe sedla a začala se s ní bavit o předešlé hodině Přeměňování. Byl to v celku krátký rozhovor o ničem, ale Ashley neuvěřitelně zvedl náladu a byla Lily moc vděčná. Nakonec to asi nebude jen arogantní šprtka, jak o ní neustále prohlašovala Susan. Především, když si Ashley zpětně uvědomila, že Remus má Lily velice rád.

"Ahoj, já jsem Frank Longbottom," usmál se na Ashley další nově příchozí a podával jí ruku.

"Ashley Chooperová," usmála se něj. Franka Longbottoma znala jen z doslechu. Chodil do stejného ročníku, jako oni, ale do Havraspáru. Byl chytrý, oblíbený, z čistokrevné rodiny, chtěl se stát bystrozorem stejně, jako jeho otec a už více než rok chodil s Alicí.

"Když už jsme u toho představování," ozval se další tentokrát pro Ashley naproto cizí hlas a všichni přítomní se po něm otočili. "Alfréd Nox, ale kdo mi řekne Alfréde, bude litovat."

"Remu Lupin."

"Alice Shenghersová."

"Frank Longbottom."

"Ashley Cooperová," představili se jeden po druhém. Alfréda vůbec neznala. Samozřejmě si matně uvědomovala, že jeho obličej zná a že většinou chodí s partou kluků z Mrzimoru, ale nic o něm nikdy neslyšela.

"Nazdar parto," ozval se ode dveří zvučný hlas, který nenechal nikoho na pochybách, komu by asi mohl patřit.

Remus odevzdaně zakroutil hlavou. Alice se zatvářila kysele, jako by snědla celý citron. Frank s Alfrédem se tvářili neutrálně a bez jakéhokoli nadšení a Ashley se snažila zamaskovat obdiv a rozpaky, které cítila pokaždé, když byla v jeho přítomnosti.

Sirius Black, ikona, lamač dívčích srdcí, její sen, vysněný cíl, stál jen asi dva metry o dní a zářivě se na ni (a na ostatní, což bylo samozřejmě nepodstatné) usmíval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 25. dubna 2010 v 13:39 | Reagovat

nádherná kapitola, milujem túto poviedku a preto sa nwm dočkať na ďalšiu kapču :D

2 nessa nessa | Web | 25. dubna 2010 v 16:27 | Reagovat

tak na tohle jsem čekala tak dlouho, že jsem si teď musela znova přečíst minulou kapitolu, což samozřejmě vůbec není na škodu =) myslím že takové věci mi říkáš často, takže se budu opakovat, pro mě to bylo moc krátké.. člověk se do toho zažere a už je konec.. no nic, tak držim palce ve škole a budu doufat, že si zase brzy počtu =)

3 lina lina | Web | 25. dubna 2010 v 16:31 | Reagovat

:D všichni ostatní jsou nepodstatní...pěkná kapitola

4 Simia Simia | Web | 25. dubna 2010 v 16:44 | Reagovat

Mě se to líbilo moc. svělé, čtivé, jednoduše od tebe:D Tuhle povídku mám fakt ráda:D Takže super:D Těčím se na další:D (která bude brzo, že?:D:D)
A hodně štěstí u těch zkoušek:D

5 Peace Peace | Web | 25. dubna 2010 v 16:47 | Reagovat

Vlkodláček! Konečně! Jak já jsem ráda, že se to mezi nima vylepšuje, to je od tebe tak hezký:D Dohromady jsou totiž děsně roztomilí, jak jsem si tak všimla. Sirius mi neni sympatickej. Frank a Alice naopak a Alfréd je... Nevím proč, ale mám nepříjemnej pocit, že tam udělá nějakej převrat nebo nepříjemnost. Zatím jsem ho ale pasovala na sympoše. A bylo to skvělý, jen tak mimochodem:D.

6 Nel-ly Nel-ly | 25. dubna 2010 v 17:03 | Reagovat

[2]: strašný, když se začteš a ono to skončí, co? :D zamysli se nad tím a příští kapitolu tak na dvacet stránek :-P moc děkuju

[3]: to víš, slepička a Sirius v jedný místnosti

[4]: dík, to štěstí bude potřeba :D

[5]:bych řekla, že jsou to oba takový "ňoumata" jen aby jim to taky konečně došlo :-/ Nemáš ráda Siriuse? :D Já taky ne, všude se plete a kecá nesmysli, ale prostě tam patří.... Alfréd, potřebuju zkratku křestního jména :D to je trošku nedomyšlený

7 Aňulka Aňulka | Web | 25. dubna 2010 v 17:51 | Reagovat

:-D:-D Nevím, čím to je, ale u té povídky se vždycky začnu smát a to tam nemusí být ani žádné hlášky. Ať se propadnu, ale s tím jménem Alfréd jsi to udělala schválně:-D Vzpomněla jsem si tak na jeden den, ještě na ZŠ, kdy příšla nová učitelka na dějepis a kámoš si jako jmenovku napsal růžovým zvýrazňovačem Alfréd:-D
Kapitola dobrá a souhlasím, hezky to protahuješ, ale to občas každý. Kdoví, já to nepoznám, ale možná takové setkání s Alexem bude ještě důležité...

8 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 25. dubna 2010 v 19:26 | Reagovat

Tak líbí se mi to, jen některé věci jsou divné...třeba proč použila v duelu expecto patronum? Jsem to pochopil špatně, nebo to bylo k ničemu? Ale jinak příběh se mi moc líbí a na pokračování se těším.

9 Nel-ly Nel-ly | 25. dubna 2010 v 19:36 | Reagovat

[7]: no jo, když já se směju taky :D Ashley je sama osobě takový "vtipný" případ a to jí neznáš tak, jako já... chudinka moje malá
Alfréd... já netušim, jak mě to napadlo :D

[8]: Fakt tam je Expecto Patronum? :D že byych myslela dopředu a nebo nemyslela vůbec, už jsem to psala před celkem dlouhou dobou :D jdu to omrknout
Jakej zbytek je divnej? kromě toho, že postavy jsou samy osobě nepropracované, beru všechnu kritiku, ale když nebudu vědět, co zlepšit tak se to nestane ;-)

10 Shiroa Shiroa | Web | 25. dubna 2010 v 19:37 | Reagovat

Yosh, teď jsem úúúplně navrcholu blaha...vážně:-D Super kapitola, konečně to přestává mezi Ash a Remusem tolik vřít, možná mezi nimi vážně něco bude...:-D  mno zkratku pro Alfréda? Alík asi ne, taže možná Fred...:-D :-D

11 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 25. dubna 2010 v 19:42 | Reagovat

Nel-ly: Spíš jsem to myslel tak, že je to občas neučesané. Třeba hned v první kapitole tuším jsi měla něco jako že byl malý a v další vědět, že ji překvapovalo jak je malý. Nepamatuju si to všechno, proto jsem to nerozepisoval, to expecto mi prostě uvízlo v paměti hele. Ale jako nic moc závažného, jak říkám, mně se to líbí.

12 Nel-ly Nel-ly | 25. dubna 2010 v 19:48 | Reagovat

[10]: Fred mě taky napadl, ale pak to dopadne jak s Tomem z hospody a nikdo mě zas nepochopí :D

[11]: jooo, malý pak zase znova malý a nakonec snad ještě překvapivě zjizevný, vím vím :D nemám nervy na to být -hmm- propracovaná, všechno je to rozházené, ale snad to není až tak strašné

13 Moreen Moreen | Web | 25. dubna 2010 v 19:59 | Reagovat

hlavně když se usmíval na ashley :-D no, snad bude všechno mezi remem a ashley zas v pohodě, teď se zdá, že by už mohlo.. a nox? nevím proč, ale mám takovej pocit, jestli tam nebyl někdo takovej ve zmijozelu?? asi ne.. jen moje zmatená mysl něco vyprodukovala.. :-D a přeju hodně štěstí u testů!!

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 25. dubna 2010 v 20:03 | Reagovat

[13]: Nox ne, ale Nott ;-) Nox je opak Lumos :D (ne, nejsem fantik!!!)

15 wladka wladka | Web | 26. dubna 2010 v 21:07 | Reagovat

jeej Remus....
ehm ja nic ja muzikant
nemam rada Evansovu ale radsej sa priatelit s nou ako sViolet a Susan
uzasna kapitola pokracko

16 Maya Maya | 29. dubna 2010 v 20:56 | Reagovat

:-D Ten poslední odstavec byl nejlepší.... A stejně tak i celá kapitolka...Remus měl fakt štěstí, že se s ní začal bavit, jinak bych ho...grrr...zaškrtila minimálně :-D
Nádhera...

17 Lucy-y Lucy-y | 30. dubna 2010 v 12:43 | Reagovat

konečně přibyla kapitola,je to moc hezké a už se těším na pokračování

18 Flammea Flammea | Web | 3. května 2010 v 18:26 | Reagovat

ach ta láska, ta dokáže lidem zatemnit mozek :D

19 Lexie Lexie | Web | 4. května 2010 v 15:43 | Reagovat

Nádherná kapitola, vážně píšeš krásně. Omlouvám se, že komentuji až teď, ale byla jsem na cestách:D

20 lucrecia lucrecia | Web | 30. května 2010 v 0:22 | Reagovat

ten konec byl ze všeho nejlepší

21 chillychilly chillychilly | Web | 13. srpna 2010 v 21:08 | Reagovat

ten konec mě tak krásně rozesmál :D

22 Scissors Scissors | Web | 27. srpna 2010 v 12:34 | Reagovat

Tak tohle bude ještě hodně zajímavé. :-)

23 Xabier Xabier | E-mail | Web | 26. března 2012 v 15:00 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA