7. Kapitola - Z očí do očí

5. března 2010 v 14:02 | Nel-ly
Venku sněží!!! Co to, hergot!, je? No, teda teď už to přestává, ale pod oknem mám bílou podestýlku to snad... Dobře, hodim se do klidu ;-)
Ke kapitole, zase je krátká, já se tomu prostě nevyhnu a pokaždé mi ten vhodný konec přijde během třetí stránky ve Wordu, takže si budete muset zvyknout, přesto na mě ale můžete být hrdí za rychlost, kterou nahrazuju tu dýlku a především bych řekla, že tentokrát už se konečně pevně držím správné dějové osy, takže... :-P




Do místnosti vešli čtyři chlapci a první z nich, kluk s neuvěřitelně rozcuchanými vlasy a kulatými brýlemi okamžitě zamířil ke třem dívkám sedícím v křeslech naproti plápolajícímu krbu.

"Ahoj, Susan, chtěl jsem si s tebou promluvit o zítřejším konkurzu. Doufám, že s tebou můžu počítat?"

"To si piš, že jo, Jimmy," usmála se na něj mile Susan a když se usadil do křesla vedle ní, okamžitě mu začala věnovat plnou pozornost, přestože se k jejich malé skupince spolu s Jamesem Potterem připojil i zbytek pobertů a především idol bradavických dívek, který se spokojeně usadil na pohovku mezi Ashley a Violet, se kterou okamžitě zapředl duchaplný rozhovor, zatímco Ashley nabírala čím dál sytější rudou barvu a snažila se odsunout co nejdál od něj, což vzhledem k velikosti oné skrovné pohovky, bylo dost složité. Už uvažovala, že se přesune na poslední volné křeslo, když si všimla nějakého pohybu. Zvedla pomalu hlavu a střetla se s pohledem tak známých měděných očí.

Tohle už bylo moc. Chovali se k sobě sice jako obyčejní spolužáci, ale oba si až moc dobře uvědomovali, že se sobě navzájem bezmála dva roky vyhýbají a snaží se vyhnout trapným situacím přesně, jako byla tohle. Kdy seděli ve stejném kroužku a byli jediní, kdo mlčeli a poslouchali tak soukromé rozhovory ostatních.

Ashley horečně uvažovala, jestli se třeba nemá zvednout a odejít, jenže to by si jí pak ostatní všimli a začali by se vyptávat a hlavně by to vypadalo, jakoby chtěla před Remusem utéct, což by bylo dost dětinské. Vzhledem k tomu, že spolu už takovou dobu neprohodili ani slovo. Po chvíli, kdy jí v hlavě vířilo snad milion různorodých myšlenek, ji z úvah vyrušilo Violetino hlasité chichotání.

Měla svou rusovlasou kamarádku doopravdy velice ráda, ale tohle její chování bylo… No, řekněme, že by ji za to nejradši uškrtila. Její sladký, neupřímný, pištivý smích ji vytáčel k nepříčetnosti, i když ve společnosti v jako byla, se to nakonec dalo čekat. Vždyť mezi nimi seděl Sirius Black, jejich idol. Ashley nemohla jinak, než trochu natočit hlavu a prohlédnout si ho. Ještě nikdy vedle něj nebyla tak blízko.

Fascinovaně přejížděla očima po hladké tváři, na které sem tam rašilo několika denní strniště dospívajícího muže. Soustředila se na jeho hedvábné černé vlasy, které mu sem tam spadaly do očí a na jeho elegantní pohyb hlavou, když si je jakoby nic odhazoval. Nedokázala se soustředit na nic jiného než na jeho rudé pohybující se rty z nich vycházely slova směřovaná k Violet, sedící z druhé strany v jeho těsné blízkosti.

Ashely byla tak okouzlená, že si ani nevšimla, když se k ní po několika minutách Black otočil a oslovil ji. Dál seděla a zírala, dokud na ni znovu nepromluvil: "Hej, slyšíš mě?"

Zmateně potřásla hlavou a zahleděla se mu do tmavě šedých očí, připomínajících rozvířené bouřkové mraky.

"A-ano," zakoktala potichu a ucítila, jak jí znovu začaly rudnout tváře. Nesnášela se za to, jako pokaždé začala rudnout, až vypadala, jako zrovna dozrálé rajče.

"Chodíš s námi do ročníku, že jo? Si…," zamyslel se a pokusil se vybavit si její jméno.

"Ashley, Ashley Cooperová. Jo, chodíme spolu do třídy už sedm let," vyhrkla a nechápala, kde se v ní bere ta odvaha. Vždyť tu mluví se samotným Siriusem Blackem!

"Jo, jasně. Sirius Black," věnoval jí zářivý úsměv a Ashley děkovala všem známým i neznámým bohům za to, že sedí, protože jinak by se jí určitě podlomily kolena.

"J-o, já vím," odpověděla chytře a pokusila se o úsměv, vyšel z toho jen nervózní škleb, ale to bylo jedno. Sirius už jí totiž dávno nevěnoval pozornost. Propásla jedinečnou příležitost.

***

"Lektvary, v pondělí ráno a ještě k tomu všechny koleje pohromadě. Co je tohle za nápad?" postěžovala si už po několikáté Susan cestou ke sklepením, kde obvykle probíhaly všemi oblíbené hodiny s jejich milovaným profesorem, Horácio Křikanem, ředitelem zmijozeské koleje, o kterém bylo všeobecně známé, že sice nenadržuje žákům své koleje, ale za to preferuje slavné a oblíbené studenty.

"Nechápu, co ti vadí. Vždyť jsme to takhle měli i minulý tok," řekla Ashley a Susan ji probodla nasupeným pohledem.

"No právě."

Ashley jen zakroutila hlavou, nebyla z hodin lektvarů nadšená o nic víc než Susan, vlastně kdo měl rád lektvary a Křiklana kromě Evansové a Snapea? Nedokázala si nikoho takového vybavit. Lektvary znamenaly pro všechny hodinu a půl strávenou v tmavé, chladné, vlhké místnosti přeplněné různými (většinou dost nevábnými) pachy bez možnosti si vyvětrat s mroži podobným učitelem, který neustále vyzvedá do nebe své oblíbené studenty a ostatní, když měli štěstí, prostě ignoruje. Například Ashley, dalo by se říct, že byla v lektvarech celkem dobrá, neměla sice nikdy nejlepší známky, ale zdaleka ne tak katastrofální známky, jako zbytek jejich třídy v čele s Violet a Pettigrewem, ale těm bohužel nešlo skoro nic.

"Promiň," zašeptala Ashley, aniž by zvedla hlavu směrem k osobě, se kterou se čelně srazila.

"To nemůžeš dávat pozor, ty malá šmejdko?" Vykřikla neznámá a Ashley překvapeně pohlédla do tmavých očí vysoké, černovlasé dívky. Bellatrix Blacková, všemi milovaná vůdkyně zmijozelské party, to jí ještě chybělo.

"Už jsem se ti omluvila," zašeptala Ashley a chtěla odejít, jenže Blacková ji nenechala.


"A co já s tim?" zdálo se, že není zrovna v nejlepší náladě, jenže kdy ona měla dobrou náladu? Ashley už ze zkušenosti věděla, že zmijozelským a především jejich ´elitě´ je lepší se vyhýbat. Neměla ráda konflikty ani hádky a vždy se jim vyhýbala velkou oklikou a teď tohle a ještě k tomu si Ashley stačila všimnout, že už jejich rozepři pozoruje celá chodba. "To si snad myslíš, že mi ta tvoje omluva k něčemu je? Teď abych šla do umývárny zbavit se toho tvýho špinavýho, mudlovskýho pachu."

"Jo, to je celkem dobrej nápad," vystřelila Ashley, aniž by si uvědomovala, co vlastně dělá. "Ale bojim se, že tobě už nepomůže ani ta koupel."

Bellatrix překvapeně zamrkala, nečekala, že se jí někdo, jako je tahle tichá, šedá myška odváží postavit, zjevně se spletla. A než se stačila zmijozelská královna rozkoukat, mizela Ashley za jejími zády.

Sakra, sakra, sakra… Co sem to udělala? Ptala se Ashley vyděšeně sama sebe, ale zároveň nemohla ignorovat povznášející pocit, který v sobě cítila, když Blackové odsekla.

"Výborná práce," ozvalo se vedle ní a dívka překvapeně vzhlédla a střetla se s pohledem šedých očí Siriuse Blacka. "Jsi Ashley, že ano?"

"J-jo," zašeptala a její vrozená bojácnost se vrátila, jako úder blesku a Ashley začala okamžitě rudnout.

"Hezky si jí to nandala, Ashley," mrkl na ni Sirius a vydal se společně s ostatními za profesorem Křiklanem do učebny lektvarů. Chvíli zůstala stát na chodbě jako solný sloup a sledovala jeho záda.

"Kde se couráš, Ash?" vyhrkla jejím směrem Susan hned, jak se Ashley usadila vedle ní. Ona i Violet vešly do učebny dřív, než se Ashley stačila s Blackovou srazit a tak nebyly u toho jejich střetu a ani nevěděli, že ji Sirius přede všemi oslovil a pochválil. Ashley okamžitě napadlo, že by jim o tom mohla říct, nejlepší kamarádi si přeci říkají všechno, ale pak jí došlo, že by tím jen způsobila scénu ohledně Blacka a to si ráda odpustí.

Pohledem přejela celou místnost, neměla to tu ráda, vážně ne. Učebna lektvarů jí vždy naháněla strach. Na zdech byly rozvěšené dlouhé dřevěné poličky a na nich pak byly rozestavěné desítky skleněných nádob s různými naloženými kusy zvířat (pařátky byly to nejmenší) a názorné předměty sloužící k výuce nebo k tvorbě lektvarů. Ashley se z toho zvedal žaludek. Rozhodně odtrhla pohled od velké sklenice v níž plavala podivná nazelenalá věc, o které se radši ani nechtěla domýšlet, co to vlastně může být a znovu, toho dne už po druhé a za celý život snad po třetí, se střetla s pohledem šedých očí černovlasého mladíka, který ji se zájmem pozoroval. Nejistě se na něj usmála. Sirius jí oplatil úsměv a stočil svou pozornost zpět k profesorovi lektvarů, který zrovna zavřel dveře od učebny a začal hodinu.

Ashley se otočila směrem k profesorovi, který vykládal dnešní látku a tak nemohla zaznamenat pohled jiných očí, tentokrát měděné barvy, který ji propaloval. V chlapcově pohledu byl lehce čitelný zmatek a podezíravost, s kterou sledoval oční kontakt mezi Ashley a svým nejlepším kamarádem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 5. března 2010 v 14:21 | Reagovat

tak to Ashley pekne natrela tej Belle :D, pekná kapitola :-):-), veeeeľmi sa tešim na ďalšiu :-):-)

2 nessa nessa | Web | 5. března 2010 v 14:37 | Reagovat

jn, s tou bellou to bylo fajn =) docela jsi mě překvapila, tak rychle jsem pokračování nečekala, ale tím líp =) jinak na ten sníh venku mám asi stejný názor, myslela jsem nejdřív že špatně vidím...

3 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 5. března 2010 v 15:01 | Reagovat

Hustýýý! ten sníh mně také naštval, ale snad to bylo naposled.Úžasná kapitola, moc se mi tahle povídka líbí, takže jen dál jen dál. Jsem vědavá jestli nakonec Sirius a Ashley a Remus vytvoří milostný trojúhelník :D.S Bellou dobrý nápad, Asley jí to vážně nandala :D. Honem dalšííí!

4 Lexie Lexie | Web | 5. března 2010 v 15:05 | Reagovat

Opravdu jsi mě překvapila!! Strašně zajímavá kapitola, aspoň z méh pohledu, oční kontakty mezi Siriusem a Ashley - úžasné, i když hlavně proto, že jsem zvědavá na Remusovo reakci:D

5 Aňulka Aňulka | Web | 5. března 2010 v 15:32 | Reagovat

Juchůchů!!!!Lidi, takhle to má vypadat!Co nejmenší časový rozdíl mezi kapitolami, a jako bonus tu máme to, že tyhle kapitoly jsou úchvatné!
Já jsem se po celou dobu čtění tak divně culila, ani nevím proč...hodně se sžívám s postavami jak v knihách (povídkách), tak ve filmech a při trapných situacích se cítím taky trapně:-DDivné, já vím:-D
Takže tím chci říct, že jsem asi taky kapánek zrudla, když Ashley mluvila se Siriem a nadýmala se pýchou při dialogu s Bellou...supr čupr, Ne-ly!

6 Shiroa Shiroa | Web | 5. března 2010 v 18:25 | Reagovat

Che, to pořádně nadnala tý Bellatrix, chichi:-D :-D úžasná kapitola, konečně si jí Sirius všiml, ale jsem zlá a nepřeju jim to:D

7 lina lina | Web | 5. března 2010 v 19:54 | Reagovat

Bod pro Ash:D krapet u mě stoupla v ceně...stejně ji pořád nemám ráda!:D
Kapitola bezvadná...

8 Simia Simia | Web | 5. března 2010 v 20:01 | Reagovat

Páni! Zvedla jsi mi náladu o milion stupňů, tahle kapitola byla úchvatná. vážně, nasadila mi na obliček takovej ten přiblblej úsměv, kterej nezmizel ani doteď:D Prostě paráda, vážně tvoje psaní zbožňuju:D Lálálá, to je super:D Asi z toho začnu křepčit.:D Ne ale fakt, jsem oficiálně nadšená:D

Prostě: Skvělé, skvělé, skvělé. Těším se na další:D Moc:D Hoodně moc:D:D

9 krecci-poradna krecci-poradna | Web | 5. března 2010 v 21:59 | Reagovat

Ahojík, plsky mrkni se na my new web a plsík zanech koment.. Mocinky děkuji

10 vladka, vlaďka, vlaďa vladka, vlaďka, vlaďa | 6. března 2010 v 16:46 | Reagovat

jooj moj krasny vlkolak ten koniec nemal chybu
mnoo pacilo ako zotrela Bellu nemalo to chybu :DD
len mi je luto Remiho

11 Peace Peace | Web | 6. března 2010 v 18:39 | Reagovat

Týjo. Kdybych uměla hvízdat, tak určitě obdivně zahvízdeam, a když to nemumim tak se o to stejně pokoušim. Bylo to vážně bombastické. Už jen proto, že mám pochopení pro Ashleino nesmyslné rudnutí. A s tou Bellou...nejsem si jistá, jestli mi to k Ash tak úplně sedí, ale každopádně to jistě mělo nějaký hluboký skrytý smysl. (Ááá...čuchám, čuchám Blackovinu:D:D) Takže... Děsivě, až nebezpečně se těším na další kapitolu:D

12 Moreen Moreen | Web | 6. března 2010 v 19:33 | Reagovat

óóó!! no super! fakt, jak ty to zvládáš? já celej víkend dřepím nad úkolama :-( ale nic, to hlavní - ke kapitole.. úžasné! chudák holka, to rudnutí jí nezávidim, i když mám pocit,že rudnu úplně stejně, s jistotou to říct nemůžu, sama sebe nevidim, že, ale cítím tu horkost vždycky ve tvářích :-D zkrátka se mi to líbilo a těším se na další kapitolu.. jestli jí blacková něco provede, jak se bude chovat sirius, co si myslí remus..? :-)

13 Lucy-y Lucy-y | Web | 6. března 2010 v 21:45 | Reagovat

Super,jsem ráda,že jsem se nové kapči dočkala tak brzo,je to zajímavé,už se těším na pokračování :)

14 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 7. března 2010 v 9:58 | Reagovat

Super dess! Už jsi viděla Alenku....? Jinak kapitla je velice hezká.....

15 Lia Lia | 7. března 2010 v 10:06 | Reagovat

zaujimavee....waaaaaaa..teda fakt..toto ma dostalo:)

16 Jaune Jaune | Web | 7. března 2010 v 12:26 | Reagovat

ale, ale, ale... to bych do ashley fakt neřekla... čekala bych, že spíš sklapne podpadky a poslušně odkráčí... :D:D překvapila... a hlavně vzbudila zájem, že? :D :D
těším se na další ;)))

17 Asci Asci | Web | 7. března 2010 v 15:14 | Reagovat

:-D...to bylo skvělé jak jí odsekla :-D...by mohla dělat častěji :D:D

18 lucrecia lucrecia | Web | 25. května 2010 v 18:12 | Reagovat

remus se chová jak nějaký holkaa Ashley by si měla dát pozor aby neskončila jako další siriusova oběť ale hodil by se k ní, takovy protiklady

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA