11. Kapitola - Rozhodnutí

18. března 2010 v 14:32 | Nel-ly |  Jdi za svým snem
Regulus
:D To, to trvalo, co? Strašný, vůbec jsem nevěděla, jak to napsat… valstně ani co napsat… Už jsem říkala, jak nesnášim psaní dialogů a jak moc mi to nejde? :D Děs běs, každopádně je to tady a no… Dobře, zlomová kapitola, takže jsem spokojená s tím, co se v ní objevilo, ale ani zdaleka ne s celkovým obsahem a především formout to dopadlo… řekněme tragicky, ale což.. už jí mám napsanou a nic na tom nezměním.
*
(za** deb*** nedomyšlenej blog!!! nejdřív je to písmo celý šikmý, pak zase strašně velký, teď nejdou entry, jo a taky jsem to tam vkládala asi 4x, takže znova už to dělat nebudu a vys*** se na to!!!)
*
*
UPOZORNĚNÍ: 15+ :D :D
*
*

"Regulusi, potřebuju si s tebou promluvit, prosím," vyhrkla hned, jak se objevil ve dveřích vedoucích do společenské místnosti zmijozelské koleje.
Svraštil obočí a znepokojeně se na ni podíval. Už si myslela, že ji odmítne, bylo celkem pozdě večer, takže nemohli jít nikam ven, kde by je nejspíš okamžitě vyčmuchal Filch a jen těžko mohli mluvit na chodbě u zmijozelské koleje, kde by je mohl vidět některý z jeho spolužáků.
Chvíli jí hleděl do očí, ale pak ji chytil pod loktem a vtáhl dovnitř. Překvapeně zamrkala. Zmijozelská společenská místnost byla velice prostorná, možná o něco větší než nebelvírská, ale ne tak vzdušná ani pohodlná. Bylo tu málo světla a o poznání větší zima, než v Nebelvírské věži, kde během dne do oken pražilo slunce, a po večerech plápolal oheň v krbu. I tady byl obložený krb vestavěný v kamenné stěně, jenže Zmijozelská kolej se nacházela v podzemí (Elizabeth se domnívala, že někde blízko Černého jezera, ale to nemohla posoudit) ve stejné úrovni jako sklepení, přesto byla svým způsobem příjemná, i když na Elizabeth působila dost tajemně, ale to mohlo být i tím, že si uvědomovala, kde zrovna stojí a především s kým. Proč za ním vlastně přišla?
Místnost byla překvapivě prázdná, sedělo zde jen několik mladších studentů, kteří směrem k Elizabeth vrhali nevraživé pohledy, ale zjevně si Reguluse tolik vážili (nebo se ho báli), že si nedovolil nic říct, přesto to bylo nepříjemné.
"Hm, Re-"
"Půjdeme nahoru, budeme tam mít soukromí," přerušil ji, než stačila něco říct. Znovu ji chytil za ruku a táhl za sebou po schodech nahoru a pak do druhých dveří v první patně na pravé straně.
Regulus za nimi zavřel a pak i zamkl dveře, zatímco se Elizabeth rozhlížela po pokoji. Byly tu jen dvě postele s tmavozelenými, sametovými nebesy, to byl vlastně jediný rozdíl od Jamesova pokoje, protože nebelvírští studenti měli závěsy kolem postelí tmavě rudé. Vlastně tu byl ještě jeden rozdíl, jen dvě postele.
"Tak co se stalo?"
Pohlédla mu do očí a pak vyhlédla z okna a ke svému překvapení zahlédla modrou hladinu jezera. Okna byla jen asi metr nad vodou a tak se nedalo zahlédnout nic jiného než voda a kmeny vzdálených stromů lesa. Byl to zvláštní a ne zrovna příjemný pohled, Elizabeth si připadala dost stísněně.
"Elizabeth," oslovil ji potichu, ale když nijak nezareagovala. Přišel těsně k ní a po chvíli váhání ji ze zadu jemně objal kolem pasu. "Liz?"
Překvapeně cukla, když ucítila jeho dech na svém uchu, ani si nevšimla, že u ní je tak blízko, nebo že ji dokonce objal. Moc se chtěla ovládnout, ale najednou nemohla. Hlasitě popotáhla a pak se k němu prudce otočila a přitiskla celým tělem.
Zdálo se, že neví, co má udělat, ale nakonec ji přece jen znovu objal a stáhl do své náruče, ale to už se Elizabeth naplno rozplakala. Ani nevěděla, co to na ní přišlo. Nechtěla za ním přijít a rozbrečet se mu na rameni, tím by v jeho očích určitě klesla, ale najednou to na ni všechno dopadlo.
Křičela na Jamese, urazila ho a poštvala proti sobě dokonce i Siriuse s Remusem. Pořád se jí před očima promítal obrázek zklamaného Jamese a Remusův smutný a… ano, byla přesvědčena, že i obviňující a nesouhlasný pohled. Nejhorší na tom však bylo, že si to moc dobře uvědomovala. Věděla, že udělala chybu, že to co řekla, nebylo správné, co správné, bylo to kruté a především to už nešlo vzít zpět.
"Co se stalo, zlato?" zašeptal a políbil ji něžně do vlasů. Překvapeně na chvíli vytřeštila oči. Nečekala, že zareaguje takhle. Choval se tak mile, když ji k sobě jednou rukou pevně tiskl a druhou hladil po vlasech. Nečekala to, ale byla mu za to vděčná. Možná, že v duchu doufala, že se zachová takhle, a proto za ním přišla.
"Já,"vysoukala ze sebe, trochu se od něj odsunula a posadila se na postel, u které stáli. Bylo jí jedno, že je to neslušné a on nic nenamítal, vlastně se usadil hned vedle ní a pozoroval ji. Nenaléhal na ni, nechal ji, se trochu uklidnit. "Pohádala jsem se s Jamesem."
"To určitě nebude tak strašný."
"Ne, ty to nechápeš. My se nikdy nehádáme, ne takhle."
"A proč?" Pohlédla mu do očí. "Aha."
"Nevím, co mám dělat."
"Jestli nechceš…"
"Byla jsem na něj tak hnusná a… Tohle už mi neodpustí, nemůžu se mu ani podívat do očí…" najednou se to z ní všechno začalo sypat. Mluvila občas příliš rychle, pak zase pomalu, ale celou dobu trhaně a dost neuspořádaně. Chvílemi, vlastně většinu času, mlela jedno před deváté a nakonec říkala hlouposti, přesto ji nepřerušoval. Ani jednou ji nezastavil a jen naslouchal tomu, jak si tu hloupá a naivní, šestnáctiletá holka vylévá srdce.
"Odpustí," zašeptal, když se na chvíli zastavila a položil ruku na tu její. "Jste rodina."
"Jak tohle můžeš říct, vždyť ty a Sirius…"
"To je něco jiného. Máte se rádi, James s ostatníma tě chrání. To znamená, že se musíte hádat a pak zase usmiřovat. On by ti odpustil i vraždu, takže překousne i tohle, i když pokud chceš, můžu jít za ním a říct mu, že se nic nestalo ani neděje, i když…"
"Zabil by tě a pak by mě nechal zavřít v klášteře," přerušila ho, ale přes vzlyky se poprvé usmála.
"Jo, to je taky možný," souhlasil potichu.
To už se ale Elizabeth potichu rozesmála. "Děkuju, moc si mi pomohl."
"Od toho tu přeci jsem," ušklíbl se s mírným úsměvem. Překvapeně se na něj podívala.
"Povídáme si," hlesla Elizabeth vykolejeně.
"Cože?"
"No," zakoktala a pokusila se vysvětlit mu to, co ji z dnešního dne překvapilo asi nejvíc. "My si normálně povídáme. Ty mě tu utěšuješ a - a vtipkoval si."
"Už to tak vypadá," kývl na ni a pomalu se postavil. "Měla by ses vyspat, zítra se bude všechno zdát mnohem lepší a především jednodušší."
"O tom pochybuju," zakroutila hlavou. Až teď uvědomila, jak moc je unavená a že má Regulus pravdu. Musí se vyspat, nechat si to v hlavě uležet a pak se začít plazit Jamesovi u nohou, jinak to totiž vyřešit nepůjde. Jediný zbývající problém byl, že se jí nechtělo vracet zpátky na kolej.
"Určitě," položil jí ruku na rameno a ona začala pomalu vstávat. "Víš, jestli chceš… Totiž, Sam bude celou noc na tý Skrkově oslavě narozenin, taky jsem se na ní chtěl jít, ale -"
"Promiň."
"V pohodě, jen… Určitě se nevrátí dřív než zítra dopoledne, takže jestli tu chceš zůstat, můžeš spát v jeho posteli," pokračoval potichu a Elizabeth by přísahala, že chvílemi se mu trochu začervenaly tváře, bylo to - zvláštní. "Zaručuju ti, že je to bezpečné, Jugson dbá na hygienu víc, než je zdrávo."
"Radši bych zůstala tady," podívala se mu do očí a položila ruku zpátky na jeho postel. V hlavě se jí ozvaly varovné signály, ale ona je ignorovala. Přestala myslet, řídila se jen svými instinkty a ty jí říkaly tohle.
"No, jestli chceš." tentokrát už se doopravdy zakoktal. "Lehnu si vedle."
"Tak jsem to nemyslela," zašeptala a pohodlněji se natáhla na posteli.
"Myslím, že to není dobrý nápad," zakroutil hlavou a ustoupil několik kroků stranou. "Nemůžu s tebou spát v jedné posteli."
Zamračeně na něj pohlédla. Nečekala, že by zrovna on zareagoval takhle.
"Totiž, abys pochopila. Já nemůžu vedle tebe spát v jedné posteli, aniž by se cokoliv -" nedořekl, když se pomalu postavila na nohy a došla k němu.
"Ale já taky nechtěla spát," zkroutil její ústě mírný úsměv, když se postavila na špičky a jemně ho políbila na rty. Nevěděla, kde se v ní bere ta odvaha. I když, nakonec byla přeci v Nebelvíru, ne? Jednou se muselo ukázat, proč vlastně. Přesně si pamatovala slova Moudrého klobouku před šesti lety. Tehdy mluvil o velkém srdci, které dodá odvahu při té největší zkoušce. O síle lásky a pochopení, která projde temnotou a přinese štěstí.
Nerozuměla tomu. Myslela si, že takové věci říkal, každému studentovi a jen se radovala nad tím, že je ve stejné koleji jako James, neuměla si představit, že by skončila jinde. Ale teď, když o tom uvažovala zpětně, co když je tohle ta zkouška? Co když tohle je ta temnota, kterou dokáže projít a naleznout štěstí? Regulus byl přeci ze Zmijozelu a patřil k těm ´zlým´, třeba tou volbou, kterou měla udělat, myslel právě dnešní noc. Nebo to dělá jen kvůli tomu, že něco takového řekl? To už se nikdy nedozví, pokud to nezkusí a Elizabeth v sobě poprvé cítila doopravdy silnou jistotu a víru v sama sebe.
Objala Reguluse kolem krku a přisála se k jeho ústům. Nereagoval, stál jako solný sloup a nechal ji, aby ho líbala, i když polibky neoplácel.
Elizabeth začala pochybovat, třeba se vážně spletla. Co když ji nechce? Vždyť je jen taková tuctová holka, kterých jsou v Bradavicích stovky a z nichž většinu někdo jako je on může mít jedním slovem. Jak vůbec mohla tak bláhově myslet, že se nějak liší od ostatních, že je pro něj zvláštní, výjimečná?
Už se od něj chtěla odsunout a utéct z jeho pokoje. Pryč ze zmijozelské koleje, ve které neměla, co dělat a hlavně co nejdál do něj. Když ji najednou objal kolem pasu, přitiskl k sobě takovou silou, že ji trochu nadzvedl ze země a několika kroky ji dotlačil zpět ke své posteli, na kterou se během zlomku vteřiny svalili.
Elizabeth spokojeně přivřela oči a usmála se, když jí začal polibky zasypávat krk a dekolt. Rukama přejížděl po celém jejím těle, zatímco ji vášnivě líbal, až chvílemi zapomínala dýchat.
Dlaněmi zajel pod její triko a po chvilce váhání jí ho přetáhl přes hlavu a znovu se svými rty začal věnovat průzkumu jejího těla, teď už s větším polem působnosti.
Cítila, jak prudce zrudla, když jedním obratným pohybem rozepnul podprsenku, takže už pod ním ležela jen v kalhotkách, kdy přišla o sukni, si nepamatovala. Pod jeho intenzivním pohledem se jí do tváří hnalo čím dál víc krve, ale Regulus jí nenechal prostor na stud.
Ještě plně oblečený se přitiskl k jejímu polonahému tělu a Elizabeth se roztřásla. Tolik protichůdných pocitů, nejistota a divokost, vášeň a stud, chlad a horko, snad i láska… Něco takového ještě nikdy necítila, postupně se začala třást kdykoliv se o ni třeba jen otřel, a když se jeho rty přes břicho, ňadra a krk vrátily k jejím ústům, začala mu sama od sebe rozepínat školní košili. Knoflíček po knoflíčku, centimetr po centimetru odhalovala jeho světlou kůži a toužila se jí dotknout.
Konečně z něj košili stáhla, s jeho značnou pomocí, a odhodila ji někam na zem, kde skončilo i všechno její oblečení. Nadzvedla se do sedu a přitiskla se k němu, aby mohla cítit dotyk kůže na kůži, jenže on ji najednou chytil za ruce a přitiskl k posteli.
Chvíli nad ní jen tak klečel. Prohlížel si ji, zatímco svíral její boky mezi svými koleny a pak sám si začal uvolňovat kožený pásek u kalhot.
Trhaně se nadechla a sledovala, jak černá látka sklouzává z jeho boků. Teď už doopravdy nebylo cesty zpět.
Zhluboka se nadechla. Přitiskl se k ní. Vášnivě políbil a pak už jen překvapeně vytřeštila oči a hlasitě zasténala
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 18. března 2010 v 15:24 | Reagovat

wauuu to co ma byt zeby to tie deti boli vsade tak skazene v mojej poviedke sex v tvojej poviedke sex tsssssss
ale nieeee kapitola bola skvela pacilo sa mi ako reagoval na Lizin plac a celkovo jeho chovanie
sladkeeeeeee

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. března 2010 v 15:41 | Reagovat

No, tak už jim táhne na těch sedmnáct a to je dospělost :D já to tam potřebovala... všichni jsou zkažení a Sirius je toho jenom důkazem... ale zas to nebudeme přehánět ;-)

3 lina lina | 18. března 2010 v 17:21 | Reagovat

zasténala a?:D
Regulus je táák sladkej...
MOc pěkná kapitola...vážně!

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. března 2010 v 17:48 | Reagovat

co myslíš? :D nechám se podat... dík ;-) tahle kapitola se mi psala divně a strááášně dlouho, asi vážně nebudu tak úplně harlekýnová spisovatelka :D

5 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 18. března 2010 v 20:25 | Reagovat

I když od začátku fandím druhému z bratří Blacových, tohle bylo vážně...milé :D. SKvělá kapitola, tak nebuď skromná, já kdybych psala jako ty, tak skáču radosí metr dvacet :D. Jsem moc zvědav, jak to bude dál a jestlis e Liz usmíří s Jamesem a jak bude na celou věc reagovat Sirius. Tak šup pokračování :D!

6 Simia Simia | Web | 18. března 2010 v 21:08 | Reagovat

Muhehe, hned jak jsme uviděla 15(představte si plus, jjá ho neumím napsat:D), tak jsem zavýskala nadšením:D Konečně nějaká akce:D
A povedlo se ti to - strašně moc. Bylo to táák sldaký a milý a žůžasný. Takovýho Reguluse bych taky brala:D
A nehorázně se těším na další.
A už musím, páč bych to vlastně vůbec neměla číst...(takže pštt:D) Ale ještě jednou: Nádhera:D

7 Nel-ly Nel-ly | 18. března 2010 v 21:25 | Reagovat

[5]: hele Jamesovi a SIriusovi reakce? to by mě taky celkem zajímalo :D děkuju

[6]: jako fakt? takovej mlaďoch??? :-O tak to abysme ti zakázali půlku mých budoucích kapitol (ne k téhle povídce, celkově :D) bych chtěla zkusit třeba i dospělý pohled na psaní :D když už sem taky hezky stará

8 lina lina | 19. března 2010 v 17:07 | Reagovat

ne že bych potřebovala vědět co bylo dál:D jen mi to přišlo takový neukončený, ale to bude tím, že na konci není tečka...:D

9 Jaune Jaune | Web | 19. března 2010 v 18:07 | Reagovat

to jsem nečekala, že bude regulus tak... milej... já ho mám hold pořád zafixovanýho jako morouse :D ale tohle se mi líbilo, jako moc :D
takže doufám, že brzo přibyde další díl (žádnej nátlak, na to ani nemysli... xD)

10 Maya Maya | 19. března 2010 v 19:46 | Reagovat

:-D Regulus...to je prostě zlato...sežrala bych ho. A jak ji naslouchal a utěšoval, to bylo taky krásný, ale jednoznačně nejkrásnější byl ten konec a taky to, jak se Regulus červenal...nádhera...a já chci hned další! Prosím, prosím, prosím! Tohle bylo skvělý :-D

11 Majuš Majuš | Web | 20. března 2010 v 9:06 | Reagovat

Já Reguluse žeru!! Obzvlášť tady, protože to jeho červenání a koktání nemělo chybu. Jsem moc ráda, že se jeho vztah s Liz posunul na další úroveň a doufám, že jim to vydrží. Myslím si, že s Jamesem se usmíří, ale bude to těžké, protože je tvrdohlavý paličák. :D Nevím, co už napsat. Kapča byla skvělá ostatně jako všechny a Reg s Liz paří k sobě. :) :) :)

12 Medisn Medisn | Web | 21. března 2010 v 12:24 | Reagovat

Ví se kdy bude další kapča?:-)

13 Medisn Medisn | Web | 21. března 2010 v 12:24 | Reagovat

HUrá už mi jdou přidávat komentáře:-D

14 Nel-ly Nel-ly | 21. března 2010 v 18:11 | Reagovat

No... já bych to teoreticky vědět mohla, ale prakticky :D snad během příštího tejdne "snad"

15 Asci Asci | Web | 23. března 2010 v 8:06 | Reagovat

páni...jediný co mám teďka v hlavě je...že by sis mohla vydělávat jako spisovatelka erotických knížek :-D...fakt na to teďkom myslím :-D

16 lucrecia lucrecia | Web | 10. dubna 2010 v 14:56 | Reagovat

to bylo senzační a regulus byl tak strááásně sladký

17 Aňulka Aňulka | Web | 10. dubna 2010 v 23:32 | Reagovat

Ne-ly...napsalas to skvěle, fakt:-)
Ale za to useknutí tě nebudu mít příštích pět minut ráda, opravdu ne.
Kdoví, s jakým účelem si šla Liz vylévat srdíčko, co?:-D
Ne, sranda. Fakt, uznávám, snažila ses a povedlo se. Teď ano, ten komentář u sebe jsem pochopila, už jo:-D
Jelikož už jsem další kapitolu četla a vím, co se stane, tak ti můžu jen říct, že bych si slibovala jako víc:-D:-D
Ani nevím, jak se to stalo, ale mám ten debilní úsměv na tváři...asi tak jako po kapitole od Ann...no, nic, já se radši zdekuju, zase se mi chce smát...ne kapitole, ale tento týden se směju pořád a všemu:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA