10. kapitola - Bojuj 2/2

24. března 2010 v 19:17 | Nel-ly
Tajemství srdce
Haaa, já vás chtěla nechat trápit, ale nakonec jsem si řekla, že budu milá..
Ke kapitole.. ehm.. ehm... EHM :D komu se bude Ashley zdát divná, tak protože ji ještě pořádně neznáte a jestli se vám nebudou líbit moje "dialogy" tak já se nechala prostě unýst nemyslící fantazií a dopadlo to takhle :D některé kapitoly prostě musejí být horší než normálně horzné :D (zase mi nejdou entery, jestli je to konečná změna tak vyhlásim stávku!!!!)



Během doby, co Ashley napjatě sledovala rozhovor pobertů, prošly skupiny dalšími změnami. Nejvíc se rozrostla skupina C, která teď už čítala několik studentů z Mrzimoru a Zmijozelu, jednu dívku
z Havraspáru a Susan. Ta totiž po velice krátkém a dost potupném souboji prohrála s Belatrix Blackovou, která se teď s pyšně zvednutou hlavou vydala směrem k Potterovi a Lily, přestože si stoupla, co nejdál od nich, vedle dalšího zmijozelského chlapce.

Ashley po očku sledovala Blackovou, která procházela kolem ní, jakoby jí patřil svět. Její zápas se Susan byl velice krátký, snad ani ne pět minut, a svým způsobem nezáživný, přesto na všechny zanechal dojem a některých (například v Ashley) i strach. Belatrix Blacková byla děsivá, dokonce i když dávala najevo, že zápas s někým, jako je Susan, je pro ni potupný a nudný, byla prostě úchvatná a to s těmi nejjednoduššími kouzly. Ashley pochybovala, jestli by ji Lily dokázala porazit, už kvůli tomu, že jim zmijozelská královna ani zdaleka neukázala všechno ze svého umění, nepočítaje černou magii.

Každopádně Susan tedy skončila ve zdraví, i když s utrženou ostudou ve skupině C a Ashley se teď více než předtím modlila, aby předvedla všechno, co dokáže, protože to co ukázala Susan (velká hrdinka a bojovnice) bylo pro jejich kolej… potupné.

"Slečna Cooperová a slečna Nortonová, jste na řadě," ozvalo se kousek za Ashleinými zády a ona polekaně nadskočila.

To, to pěkně začíná, pomyslela si, když se skloněnou hlavou kráčela doprostřed učebny k Violet a přitom si uvědomovala pohledy všech v místnosti.

Ashley pomalým krokem došla až k Violet a podívala se do jejích velkých, modrých očí. Byla doopravdy krásná. Vyrovnaný obličej, malý, úzký nosík, velké, nebesky modré oči a dlouhé, zrzavé vlasy svázané v culíku. Violet vlastně vypadala, jako taková panenka a když si k tomu Ashley ještě přimyslela její oblíbené, světle růžové, kostkované šaty, na které nedala dopustit už od pátého ročníku, najednou se jí nechtělo bojovat. Ne, proti někomu, jako byla tahle, občas trochu prostší a naivnější, dívka podobná mrkací panence.

Došla ke stěně učebny, zhluboka se nadechla a otočila se zpět tváří k Violet v bojovém postoji. Dívka naproti ní byla pomalejší a Ashley by ji klidně mohla odzbrojit dřív, než by proti ní vůbec pozvedla hůlku, jenže to by pak pro Violet znamenalo potupu, kterou by nesnesla. Stačilo, že se jí za zády ostatní dívky posmívaly za jistou prostoduchost. Tomu se mohla alespoň bránit, byla přeci krásná. Na její vizáži byla postavená všechna její oblíbenost a mezi ostatními dívkami vynikala o to víc, že si o ní neustále povídaly a žárlily na ni.

"Expeliarmus," vykřikla Violet a překvapivě přesně zamířila směrem k Ashley, která se kouzlu ubránila jedním pohybem hůlkou a v duchu jí složila poklonu, tohle doopravdy nebylo až tak špatné.

"Impedimenta," zamířila Ashley na zrzku, ale udělala to tak pomalu, že dala Violet šanci se vyhnout, povedlo se jí to jen stěží, ale vzpamatovala se a odhodlala k dalšímu útoku.

"Pouta na tebe!" vykřikla Violet a Ashley si v duchu povzdychla, když už po několikáté jen bez hlesnutí mávla hůlkou. Už to trvalo pár minut a Ashley si uvědomovala, že už nemá čas to prodlužovat. Udělal pro Violet, co mohla, vždyť ona ovládá jen ty nejjednodušší kouzla a to přitom ještě musí křičet jak na lesy a mávat kolem sebe hůlkou, zatímco Ashley na to stačí jedna myšlenky a nepatrný pohyb zápěstím.

Tak fajn, začneme, povzdechla si v duchu Ashley, zhluboka se nadechla, a když se rozmyslela, jak přesně to udělá. Začala.

Plynulým pohybem se vyhnula Violetinu odzbrojovacímu kouzlu, ale v mžiku se k ní otočila zpět a vykřikla: "Mdloby na tebe!"

Violet uskočila doprava, kde na ni už čekalo další hlasitě vykřknuté kouzlo. Ashley věděla, že prohraje, ale nechtěla, aby to bylo zase tak rychlé a jednoduché. Nejen, že musela zachovat Violetinu důstojnost, ale především i tu svoji.

Zrzka uskočila třetím hlasitě zakřičenému kouzlu, které letělo jejím směrem a přes rameno na Ashley vyslala svazovací kouzlo a… Violet skončila na zemi svázaná svým vlastním zaříkadlem.
Ashley se usmála, přesně podle plánu. Neztrapnila sebe ani jí a ještě k tomu dovedla souboj do hezkého finále. Potom, co viděla Violetin repertoár a střídání několika útočných kouzel, bylo jednoduché po několika minutách začít předvídat její útoky a tak se začala připravovat. Zatímco směrem ke své soupeřce vysílala hlasitě zakřičená zaklínadla, která nepotřebovala tolik síly, v duchu připravovala neverbální síť potřebující trochu času na přípravu a ten uvolnila přesně ve chvíli, kdy se Violet nadechla k poslednímu útoku. Ashle věděla, co přijde. Štít využije sílu Violetina kouzla a obrátí ho směrem ke své stvořitelce, střední třída obranného kouzla využitá s taktikou, přesně jak to Ashley četla v jedné z knih v knihovně.

"Skvělá práce," usmál se na obě dívky profesor Williamson, když se Violet s pomocí Ashley postavila na nohy. "A vy slečno Cooperová, moc mile jste mě překvapila, nečekal jsem, že dokážete myslet tak dopředu a ještě k tomu s originální tečkou a ohleduplností k přítelkyni."
Ashley ucítila, jak jí hoří tváře, takže si toho všiml.

"Všichni jste si vedli velice dobře, nevadí, že někdo prohrál a někdo vyhrál, takový je prostě život a vy jste ze sebe vydali co jste mohli. Takže skupiny už mám rozdělené… ach ano, jistě. Slečna Nortonová skupina D a slečna Cooperová B, prosím. Výborně, sejdeme se tu příští týden a já vám vysvětlím další informace. Přeji vám hezký den," posadil se za katedru a dál už jim nevěnovala pozornost. Hodina skončila a tak se všichni kromě jedné hnědovlasé dívky začali balit. Ashley stála bez hnutí a zírala na tabuli, kde se objevilo její jméno ve skupince s Remusm Lupinem, Alicí Shengherssovou, Frankem Longbottomem, Alfrédem Noxem a Siriusem Blackem. Dokázala to, dostala se k těm lepším.

Nakonec se vzpamatovala a ve sladkém opojení s pozvednutým sebevědomím si sbalila své věci a vyšla z místnosti, pronásledována nasupeným pohledem blonďaté dívky.

"Dobrá práce," ozvalo se vedle ní hned, jak vyšla z učebny. Překvapeně sebou trhla a otočila hlavu směrem k černovlasému mladíkovi, který kráčel po jejím boku.

"Díky, ale nemyslím, že bych předvedla něco extra. Ne jako ty a ostatní," zašeptala a sklopila hlavu, aby uhnula pohledu jeho čarovných očí.

"Neměla si příležitost," konstatoval a ona nemohla pochopit, proč už dávno neodešel. Proč se s ní vůbec bavil? Ne, že by si toho necenila, jako menšího božího zázraku, jenže v jeho společnosti nedokázala plynule mluvit ani myslet, zadrhávala se a neustále rudla. "Nebo měla, ale nevyužila jsi jí."

Zastavila se a nejistě k němu zvedla oči.

"Neznám moc lidí, kteří by se dokázali takhle zachovat, především, kdyby bojovali zrovna s Violet, ale ty ses zachovala vážně skvěle. Jsem rád, že spolu budeme pracovat, bude to zajímavý."

"J-jo, to asi…," vysoukala ze sebe tak potichu, že jí nejspíš ani neslyšel.

"Tak se zatím měj, Ashley," usmál se naposledy jejím směrem a doběhl své kamarády. Ashley zůstala stát jako zamražená v polovině chodby. Sirius Black jí sám oslovil, dokonce si s ní i povídal, gratuloval jí, těší se na jejich spolupráci a pamatuje si její jméno.

"Páni," zašeptala a na její tváři se objevil ještě zářivější, spokojený úsměv.

***

"Jak si mohla?"

"Cože?" zamrkala překvapeně Ashley a otočila se směrem rozzuřené blonďaté dívce.

"Nikdy by mě nenapadlo, že budeš takhle předvádět a ještě k tomu přitom ztrapníš svou nejlepší kamarádku," vyhrkla Susan.

"Nechápu, o čem mluvíš," zamračila se na ni Ashley.

"O dnešní Obraně přeci!"

"Jo, to mi došlo, ale stále nechápu, na co narážíš? Co jsem podle tebe udělala?"

"Nevíš? Ztrapnila si Violet, přede všemi, jen aby ses mohla předvést před Siriusem."

"Sue," pípla potichu Violet a přišla k ní blíž. "Tohle nemusíš, vždyť Ashley vážně nic neudělal, vlastně jsem jí vděčná, že mě neporazila hned, víš přeci jak je -"

"Zmlkni, Violet!" obořila se na ni Susan a stočila svou pozornost zpátky k Ashley.

"Jasně, Violet, nesnaž se mě obhájit," řekla potichu, naprosto klidným hlasem Ashley, ale cítila, jak se jí v žilách začíná vařit krev. Co si to vůbec dovoluje? Takhle na ni křičet, i když nic neudělala. Ne, už si od Susan nenechá šlapat na hlavu, stačilo. "Tady nejde o tebe ani o mě, že ne Sue?" Vykouzlila na tváři milý úsměv, tentokrát neustoupí.

"Nevím, o čem tu mluvíš," zamračila se na ni Susan, ale Ashley si se značným potěšením všimla, že trochu uklidnila. Zdálo se, že je překvapená z jejího chování, nečekala, že se jí Ashley postaví. Celé ty roky to byla ona, kdo byl pomyslnou vůdkyní, vždy dělaly to, co chtěla Susan, musely ji poslechnout, chodit za ní, nechávat ji opisovat si úkoly, aniž by pro ně kdy něco udělala, ale to skončilo. Skončí, teď a tady.

"Vážně? Ale já bych řekla, že to moc dobře víš. Viděla si mě mluvit se Siriusem, že jo? A vadí ti, že si mě všiml, že mě oslovil jménem, zatímco tebe si vůbec nevšímá. Přiznej to."

"Všiml? Pamatuje si jméno, ale no tak Ashleyinko, nebuď tak hloupá a naivní. Někdo jako Sirius by si tě nikdy nevšiml, si nula, obyčejná hloupá holka, která neustále stojí v mým stínu a myslí si, že jí snad patří něčí pozornost. Neblázni, copak si doopravdy myslíš, že u něj máš nějakou šanci?"

"No, určitě větší než ty," zdvihla Ashley hlavu a podívala se své nejlepší kamarádce přímo do očí.

"Ty proradná mrcho!" Susan znovu ztratila sebeovládání a tváře jí zrudly tak, až to vypadala, že jí každou chvílí vybouchne hlava. "Celou dobu ti šlo jen o něj, chtěla si získat jeho pozornost jen pro sebe a -"

"Samozřejmě," přerušila ji stále klidně Ashley. "Vždycky se mi líbil, stejně jako tobě, jak moc dobře víš. Jenže dřív ti to nevadilo, protože jsem tě neohrožovala. Jenže teď je to jinak, už si od tebe nenechám poroučet ani se zastrašovat, jak si to celé roky zkoušela na Violet, smiř se s tím."

Otočila se na podpatku, až se jí dlouhé hnědé vlasy rozletěly kolem obličeje a rázovala si to přes celou společenskou místnost, kolem zkoprnělé Susan směrem k východu a dál do hradu.

Zastavila se až po několika minutách, pěkně daleko od Nebelvírské věže a zhluboka dýchala. Nemohla uvěřit, že to udělala a řekla to, co řekla. Ještě teď jí bušilo srdce a třásly se jí ruce, jenže to nemohla vzít zpět a vlastně ani nechtěla. Dnes nevybojovala jen jedno, ale hned několik vítězství a byla se sebou po dlouhé době doopravdy spokojená.

Ashley se na tváři, proti její vůli, objevil široký úsměv. Hra zůstala stejná, ale pravidla se změnila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simia Simia | Web | 24. března 2010 v 19:46 | Reagovat

Muhehe:D Já to Ashley děsně přeju, víš?:D Přeju jí Siriuse i aby to té krávě ukázala:D A... Kapitola byla skvělá. Nádherně se četla. A já jsem nadšená a budu tě nutit přidat další děsně rychle, protože prostě... Protože se strašně těším:D

2 LilIane Evans LilIane Evans | E-mail | Web | 24. března 2010 v 19:57 | Reagovat

wooooooooooooooow, úžasný koniec tekto kapitoly :D,m tá jej to natrela, hahahahahaha :D:D:D
super kača a dúfam, že čoskoro tu bude ďalšia :-):-)

3 Nessa Nessa | Web | 24. března 2010 v 20:11 | Reagovat

=) supr díl!!! pěkně jí to nandala, jsem zvědavá, kolik se toho teď mezi nima změní

4 lina lina | Web | 24. března 2010 v 20:11 | Reagovat

Ash má u mě bod:D pěkně to té huse natřela....
Jestli takhle bude pokračovat, možná bych ji i mohla začít mít ráda:D
Druhá polovina, suprová...

5 Maya Maya | 24. března 2010 v 20:54 | Reagovat

:-D Lahoda...já úplně slintala. Ashley je prostě božská a jak to natřela Susan...super :-D Konečně začíná být příjemnější.
Moc pěkně napsané, těším se na další a hlavně na toho Siriuse sympaťáka...znáš to, prostě ho žeru :-D

6 lilyjames-povidky lilyjames-povidky | E-mail | Web | 24. března 2010 v 21:55 | Reagovat

Myslím, že Ashley bojovala vážně dobře a není od Susan ér se takhle chovat. Natřela jí to jak se sluší a patří, tak honem pokračování, chci vědět co bude dál!

7 Shiroa Shiroa | Web | 25. března 2010 v 7:06 | Reagovat

Konečně dala Susan to, co jí patří! :-D A boje byly taky úžasné, vážně. Super! ... :-)

8 Lia Lia | 25. března 2010 v 16:08 | Reagovat

konecne dostala rozum..pekneee :)

9 Lexie Lexie | Web | 25. března 2010 v 18:03 | Reagovat

Skvělá kapitola. Konečně jí to Ashley natřela. Bylo to úžasné.

10 Moreen Moreen | Web | 26. března 2010 v 12:54 | Reagovat

ze všeho nejdřív hezký nový design :-) spike to teda vážně dlouho nevydržel a fialovou ani nemám moc ráda, ale tady mi to kupodivu nevadí :-) a teď.. jsem ráda, že v sobě ashley našla sílu a postavila se susan a to jak bojovala s violet bylo moc hezké, zvlášť když si vezmu, že jí mohla vyřadit hned, ale z úcty ke kamarádce to neudělala :-) a víš co? minule jsem si říkala, že je škoda, že nemá na souboj přiřazeného rema nebo siria a teď má oba v jedné skupině, paráda!! :-)

11 Lucy-y Lucy-y | 26. března 2010 v 14:01 | Reagovat

Jsem ráda,že se Ashley konečně zmohla odporovat Susan,to bylo moc dobrý ;)kapitola parádní,těším se na pokračování

12 Aňulka Aňulka | Web | 27. března 2010 v 14:29 | Reagovat

Já tady u stolu sedím na gymnastickém balóně a věř mi, že jsem tak nadšená, že skoro skáču až ke stropu...nahoru, dolů, nahoru, dolů a pořád dokola.
Ten souboj byl hezký, fakt, obdivuju tolerantní lidi, sama taková moc nejsem. Ale něco jiného je, když mám tolerovat kamarády, že...v tom případě to chápu, od Ashley to bylo suprové!
Nevím proč, ale ta poslední věta, ta se mi neskutečně líbí. Asi proto, že bych to tipla na takový příslib něčeho, nějaké pořádné války mezi nimi:-D Ale Susan, s prominutím, vlastně i Ashley mi v tom dialogu o Siriovi přišli trapné. Kvůli klukovi...já to prostě nedokážu pochopit, opravdu ne...ale později, když jí to Ashley nandala, to už bylo lepší. Není to kritika mířená na tebe, ale spíš na ty holky...

13 Jaune Jaune | Web | 28. března 2010 v 17:41 | Reagovat

páni... ještě pár takových záseků a začne mi být ashley snad i sympatická :D
bezvadná kapitola ;)))

14 Nika Nika | Web | 30. března 2010 v 22:23 | Reagovat

Konečne som sa dostala k tomu, aby som si mohla túto poviedku prečítať. Veľmi sa mi páči, je milá a v tejto kapitole si Susan perfektne vykreslila. :) Aj Ashley si u mňa veľmi šplhla zato, čo urobila. Skutočne sa teším na ďalšiu kapitolu a som zvedavá ako to medzi ňou a Siriusom bude prebiehať. Neviem sa dočkať. :)

15 Peace Peace | Web | 4. dubna 2010 v 23:20 | Reagovat

Jaj:D Chudák Suzan, ale Ash se vůbec nedivim. Já mít vedle sebe takovou neskutečnou mrchu, tak asi vážně vraždim:D Jinak... Ash je opravdu děsně hodná, že tu Violet až tak nerozdrtila. Je pravda, že já bych to tak nejspíš udělala, ale stejně to od ní bylo hezký:D A taky je mi líto Siriho. Měla jsem vždycky za to, že jsou tak nějak vyrovnaný a ono ne:D

16 xxxx xxxx | 15. dubna 2010 v 16:33 | Reagovat

už se nemůžu dočkat další kapči

17 lucrecia lucrecia | Web | 29. května 2010 v 23:51 | Reagovat

páni, ta mě tada překvapila, ale mile

18 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 15:00 | Reagovat

Ja Ashly neobdivujem a ani sa z jej reakcie neteším lebo keby mala rozum, tak by sa nikdy nedostala do situácie, v ktorej by sa musela takto ukázať. to jest môj názor, ale ako poviedka dobré. :-)

19 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. srpna 2010 v 15:06 | Reagovat

kami: kdyz ona si obdiv doopravdy nezaslouží a bude jen hůř :) díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA