10. kapitola - Bojuj 1/2

23. března 2010 v 18:39 | Nel-ly
Tajemství srdce 1
To je zase název kapitoly, jak dělo... :D mohla bych si vybrat tolik dobrých názvů, které by třeba byly vtipné nebo hezky úvodní a zajímavé ke kapitole (jak je to u nějakých seriálů), ale ne... toho očividně nejsem schopná.
Každopádně, nečekejte, žádné nové informace ani vtip.. prostě.... řekla jsem si, že když tuhle kapitolu rozdělím, budu schopna rychleji dopsat tu druhou půlku, protože mi nějak došla fantazie... tedy vím, co tam chci napsat, ale jaksi to nejde :D tak třeba mě někdo popožene ;-)

P.s: Do pr*** už s tim blogem!!! nejsou tam entry (odstavce jsem dodělávala v článku, takže jsou možná špatně, ale mě to nezajímá), písmo zas stagnuje, ještě jednou a.... to tu snad zrušim, na tohle fakt nemám nervy :D ale to bych vám asi nemohla udělat, co? Jak by někdo přežil bez mé okouzlující společnosti? :D :D (zase pracuju na sebevědomí)




Seděla ve výklenku okna v pátém patře jen kousek od vchodu do nebelvírské společenské místnosti a při pohledu na zapadající slunce se spokojeně usmívala. Po dnešku nutně potřebovala chvilku ticha a klidu sama pro sebe, aby to všechno dokázala vstřebat.
Ashley nemohla uvěřit, že by někdy mohla být tak spokojená sama se sebou jako dnes, ale byla a velmi, i když v hloubi duše už začínal převládat pocit zahanbení za to, že se raduje z prohry své kamarádky, přesto… Byl to tak úžasný pocit!

Hodina Obrany proti černé magii, která jí zezačátku připadala dost děsivá, nakonec vlastně nebyla ani zdaleka špatná. Když profesor Williamson své studenty rozřadil do dvojic pro následné rozřazovací duely, byla Ashley minimálně nervózní. Jistě, neměla se v podstatě čeho bát, nakonec stále proti Violet, přesto představa, že porazí svoji nejlepší kamarádku a co hůř, že bude muset kouzlit, bojovat, před všemi ostatními studenty ji tak vyděsila, že první souboje vůbec nevnímala. Když se konečně dokázala trochu vzchopit, už byla na řadě třetí dvojice.

Teď už však na řadě byli jiní dva protivníci, kterým věnovala plnou pozornost celá třída. James Potter a Sirius Black, Bradavické hvězdy, věční průšviháři, kteří na každém kroku s někým zápasili a především pokaždé vyhrávali, jenže vždy společně. Teď ale stáli proti sobě a zdálo se, že to budou brát vážně už kvůli zápasu, který proběhl jen několik minut před nimi, kdy Lily Evansová porazila Remuse Lupina.

Ashley bylo Remuse líto, držel se vážně skvěle, ale Lily byla tentokrát lepší, přesto se nemusel za nic stydět. Byl to neuvěřitelný zápas, ani snad ne v agresivitě a útocích, ale v preciznosti a rozmanitosti kouzel. Jak jinak taky, když proti sobě stáli jedni z nejlepších studentů v jejich ročníku.

Dokonalá prefetka Evansová, která s Remusem už od prvního ročníku soutěžila o pomyslné první místo snad ve všech předmětech, i když dost často spíš vítězila. Bylo moc dobře známé, že Lily je velice ambiciózní a snaží se vždy o ty nejlepší výsledky. Co se týkalo nebelvírských studentů nenašla v podstatě konkurenci v žádném předmětu kromě v Přeměňování, v tom se nikdy nedokázala Remusovi vyrovnat. A teď tu proti sobě stáli, s milými úsměvy na tvářích a s rozhodností v očích.

Ashley žasla nad tím, jak se Remus dokázal zlepšit. Dokud spolu trávili většinu času, měla přehled o jeho životě (nebo si to alespoň vždy myslela), jenže to už byla dávná minulost a teď mohla jen s pootevřenou pusou sledovat využití verbálních i neverbálních kouzel, nápaditost a rozmanitost použitých útoků, které ti dva předváděli. Už to bylo tak dávno, co s ním mohla soupeřit.

Teď, po tak dlouhé době, znovu zalitovala, že se dřív nezachovala jinak a že ho neposlouchala. Zajímala se víc o kluky, společenské akce, kamarádky a obdivování Siriuse, než aby se nějak zlepšovala ve škole. Přišlo jí to zbytečné, ale teď? Ještě k tomu v téhle době? Mohla jen tiše závidět.
Profesor Williamson doslova skákal nadšením, když Lily posledním kouzlem zbavila Remuse hůlky a vyhrála. Byl úplně vytržení a málem se oběma svým studentům vrhl kolem krku, jenže ten nejzajímavější zápas měl teprve přijít, protože zbývající dva vůdcové pobertů byli teprve na řadě a oběma, především Potterovi, se v očích objevily bojovné plamínky.

Ashley bylo jasné, že se James nechce před Lily shodit, především potom co právě předvedla s jeho druhým nejlepším kamarádem, ale také tu byl ještě jeden důvod.

Profesor jim těsně před začátkem soubojů vysvětlil, jak budou vypadat další hodiny. Dnešní souboje měly sloužit jako jistá forma rozřazení do skupin, ve kterých se během příštích měsících budou studenti společně připravovat a bojovat. Mělo to pomoci k lepší spolupráci a zapojení všech, protože jinak by to určitě dopadlo tak, že by ti lepší vedli skupinu a vyhrávali by všechny souboje, zatímco takhle se ve skupinách po asi šesti lidech mohli všichni navzájem vystřídat a měli by být na stejné úrovni.

Zatím byly jen čtyři skupiny. Skupina A pro ty, co se zásadně vymykají zbytku třídy, ve které v téhle chvíli byla jen Evansová, pak skupina B, do které měli přijít ti lepší, jako byl například Remus a Lilyina kamarádka Alice Shenghersová. Další byla skupina C pro průměrné studenty a pak D, pro ty horší.
"Rozdělení do skupin, vám pomůže se zlepšit, protože vždy budete muset dohánět a soutěžit se stejně dobrými studenty, jako jste vy sami. Proto neberte toto rozřazení, jako nějakou potupu, ale možnost vyzkoušet si svoje schopnosti," usmíval se na celou třídu profesor Williamson, zatímco si studenti mezi sebou ukřivděně šeptali, nikdo nechtěl být v té nejhorší skupině.

Ashley předpokládala, že se dostane do skupiny C, protože potom co viděla, se na B určitě necítila, přesto by to byla pocta, jenže pro někoho tak průměrného jako je ona? Těžko. Každopádně, i když Ashley sama netušila, kam půjde, bylo na první pohled jasné, kam chce James Potter.

Představa, že by mohl s Lily spolupracovat i mimo školu a že by s ní byl v tak často v jedné místnosti a občas třeba i sám, mu v očích rozdmýchala tak silné plamínky, že se Ashley pomalu začínala o Siria bát. Nechtěla, aby si navzájem ublížili. Bylo jí sice jasné, že to ani jeden nemají v plánu, ale stejně tak jistě si uvědomovala, že ani jeden z nich neustoupí.

Postavili se doprostřed učebny, zatímco ostatní rychle nacpali do rohů a se zatajeným dechem pozorovali souboj dvou nejlepších kamarádů, jako by to měl být boj na život a na smrt.
Navzájem se sobě uklonili a Ashley si všimla, že když si naposledy pohlédli do očí, než se vydali ke svým stranám, vyměnili si křivé úsměvy. Ve chvíli, kdy se oba dva naráz otočili a zamířili na sebe hůlkami, James vyslal první odzbrojovací kouzlo, kterému Sirius stejnou rychlostí uhnul a vyslal na nebelvírského kapitána svůj vlastní útok.

Jestli byla Ashley z minulého zápasu ohromená, teď se nemohla úžasem ani hýbat. James a Sirius sice neměli tak bravurní používání hůlek, ne všechny jejich kouzla byla dovedená do dokonalosti jako ta Lilyina a nepoužívali ani takovou různorodou škálu obranných kouzel, jako Remus, přesto to bylo… Neuvěřitelné.

Ashley vždy připadalo, že bojující kouzelníci vypadají jako středověcí šermíři z pohádek, tanečníci v
boji o život a oni dva právě dokazovali, že to tak doopravdy je. Pohybovali se rychle a skoro po celém prostranství místnosti.

Především Potterovi pohyby byly doslova úžasné, jako skvělý hráč famfrpálu byl samozřejmě fyzicky zdatný a jako chytač musel být i vnímavý a obezřetný a úskoky, kličky, pálení ze všech možných úhlů jen dokazovaly, jak výborný vlastně je. Jenže jeho protivník mu více než zdatně sekundoval.

Sirius možná neměl takovou kondičku jako James, ale on také tak často neustupoval, nevyhýbal se kouzlům, ale odrážel je svými vlastními, takže se chvílemi pohyboval třeba i na jednom místě. Jestli někdo čekal, že se ti dva budou šetřit, tak se šeredně spletl, tohle byl doopravdový, reálný zápas.

Ze začátku se zdálo, že ani jeden nemá žádnou slabinu (pokud by se nepočítal teoretický přístup z příruček, ale ten tu jaksi neměl odůvodnění), po několika minutách se však začaly projevovat nedostatky. Kluci až příliš často opakovali ta samá kouzla a jejich míření bylo sem tam dost nepřesné. Stále byli hodně vyrovnaní, ale po chvíli začal jeden z nich zaostávat a to se mu také stalo osudným. Při posledním Siriusově útoku, James udělal něco, co jeho protivník nečekal, vyskočil do vzduchu a vyslal špatně mířené omračující kouzlo, kterému se Sirius bez problémů vyhnul tím, že uskočil do prava a díky chvilkové nesoustředěnosti si nevšiml, že za omračujícím kouzlem letělo další, neverbální odzbrojovací kouzlo, které mířilo na pravou stranu a tak mu Sirius skočil přímo do cesty. Snad nikdo, dokonce ani on, by si nepomyslel, že James může v takové rychlosti uvažovat i několik kroků dopředu. Tohle byla vlastnost těch nejlepších bystrozorů.

"Výborná práce, výborná," poskakoval během několika minut už po druhé profesor Williamson po třídě a zasypával udýchané chlapci těmi nejvřelejšími úsměvy, za které by se nemusel stydět ani profesor Brumbál. "Pane Blacku skvělá práce, prosím běžte k panu Lupinovy a vy pane Pottere… To bylo úžasné, grandiózní, vynikající spojení mysli a těla, prosím, postavte se tady, vedle slečny Evansové."

"V pohodě, kámo?" Otočil se udýchaný James na Siriuse, který stál vedle něj v malém předklonu, ale na tváři už mu zase pohrával arogantní úsměv.

"Kafíčko," zasmál se Sirius a Ashley, stojící opodál, obdivovala jeho sebeovládání a to jak dokázal v každé situaci vypadat dobře.

"Vůbec si to nezvládal," ušklíbl se na něj James a prohrábl si vlasy.

"Já? Nechal sem tě vyhrát, kámo. Nemohl bych si udržet důstojnost, kdybych porazil takový kopyto," nasadil Sirius jeden ze svých zářivých, vítězných úsměvu a s Ashley a několika dalšími dívkami se zatočil celý svět.

"Chápu, že se nechceš ztrapnit před svým fanklubem, ale brácho…," poplácal ho Potter smířlivě po rameni, zatímco se doprostřed učebny postavila další dvojice, které si Ashley málem nevšimla. Stála totiž jen dva metry od kluků a nemohla od svého idola odtrhnout oči. Pokud to vůbec bylo možné, v tuhle chvíli z něj byla na větvi víc, než jindy. "Nemáš kondičku."

"Fakt?"

"No jo, kdy naposledy si cvičil?"

"Mám jiný způsoby tréninku, než běhat dokolečka kolem famfpálovýho hřiště," zašklebil se na svého kamaráda Sirius a mrkl směrem k Violet, která po něm celou dobu házela svůdné úsměvy.

"Ale věř mi, že se zapotim stejně.... možná," zamyslel se a pohledem se vrátil k Violet a jejím úchvatným křivkam. "Možná i víc."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lexie Lexie | Web | 23. března 2010 v 18:57 | Reagovat

áááá, poprvé mám první komentář k úplně nádherné kapitole(ta originalita), rychle další

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 23. března 2010 v 19:08 | Reagovat

ááááááááááááááá, woooooooooooooooow, asi naj, naj, naj, naj, naj,... kapitola akú som doteraz čítala z bojového ducha :D, bolo to úplne super, normálne mám chuť vykríknuť "Huráá, James! GOOOO!" :D:D:D:D:D, nádherná kapitola a hrozne sa tešim na pokračko :D

3 wladka wladka | 23. března 2010 v 19:25 | Reagovat

ja nemam slov...vazne....ale nie nieco mozno vypotim
kapitola bola uzasna..presne nieco take som si predstavovala ale toto je omnoho lepsie som rada ze James vyhral citala som to v uplnom napati kto vyhra a vyhral ten lepsi
tesim sa na tu druhu polovicku kde bude zapasit aj Ashley aj ked uz vieme ze vyhrala
pokrackoo :D

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 23. března 2010 v 19:31 | Reagovat

Lexie: Originalita? Páni, no nevim... ale děkuju :-)

Lily: Díky, já vůbec nevěděla, jestli ty boje budu vypisovat, netušila jsem jak to napsat, tak moc a moc díky za pochvalu, zvedla mi náladu

Wladka: Děkuju, James je prostě třída :D no, přišlo mi zbytečný skrývat, že Ashley vyhraje, bylo to jasné hned o začátku, vlatně ani nejde o její boj, ale co... nebudu spamovat u vlastní povídky :D

5 Peace Peace | Web | 23. března 2010 v 20:12 | Reagovat

Jaj, další kdo rozděluje kapitolu na poloviny... Když to takhle vidim u tebe, bylo to ode mě hloupé. Já jsem totiž děsně napnutá na tu další polovičku. A ty poslední věty, ty ses nám nějak rozjela tou postelovou kapitolou:D Ne, bylo to moc pěkný a jsem taky ráda, že James vyhrál. Jen doufam, že druhou polovinu přidáš dřív než já tu svou. Bylo by to moc fajn:D

6 LilIane Evans LilIane Evans | E-mail | Web | 23. března 2010 v 20:29 | Reagovat

mne ešte nič neblbne, našťastie :D
povedala som si, že nemusím mať iba designy len z HP:)

7 LilIane Evans LilIane Evans | E-mail | Web | 23. března 2010 v 20:29 | Reagovat

PS: dik :-)

8 Nessa Nessa | Web | 23. března 2010 v 20:40 | Reagovat

vzhledem k množství komentářů jsem si říkala, že taky zaostávám,a le nakonec mám jenom tak dvě hodiny po přidání, což je celkem výkon =)sice jsem čekala, že když ty dva souboje jsou tak vyrovnané, půjdou do skupiny A všichni čtyři, ale ono ne =) jsem zvědavá, ajk s tím dál budeš pracovat... snad brzy dopíšeš tu druhou půlku, mám zrovna dost čtecí náladu =)kapitola byla zase skvělá, vím jak těší, když se to neustále opakuje takže to udu opakovat i tobě, jo byla fakt skvělá =) z názvů si nic, nedělej, občas ze sebe vyplodím kloudný, občas ne tak docela.. důležitá je stejěn kapitola, tak co.. a na blog kašli, má to prostě v povaze že blbne, snažim se moc nenadávat, když se mi to zasekne =)

9 Nessa Nessa | Web | 23. března 2010 v 20:40 | Reagovat

cha, pěkně dlouhý komentář =) jsem na sebe hrdá

10 Simia Simia | Web | 24. března 2010 v 13:41 | Reagovat

HA!:D Alespoň k něčemu ta nemoc je... můžu si šťastně číst:D A bylo to geniální:D Ty souboje... jé, na ty sem se fáákt těšila:D A... Super:D
A ten konec... Zabít tě!:D:D Tohe jako... Ts:D Okamžitě sem s další, jinak budu... Krutá:DD:*muhehe*:D
Ale ještě jednou: Kapitola byla skvělá:D

11 lina lina | 24. března 2010 v 18:35 | Reagovat

opovaž se seknout s blogem:D
Kapitola, jako vždy perfektní...James je třída:D

12 Shiroa Shiroa | Web | 25. března 2010 v 6:57 | Reagovat

Ta to bylo úžasný. Boje a na závěr ta Siriusova řeč:-) jdu teď na druhou polovinu:-)

13 Aňulka Aňulka | Web | 27. března 2010 v 14:11 | Reagovat

Já nevím, no...mě prostě nenapadá jiné slovo, než mrtě, protože tohle bylo vážně šíleně mrtě!!! Sirius, ten mě zkrátka dostal, jako vždy:-D
Napsané úžasně, víc ze sebe nevydám.

14 lucrecia lucrecia | Web | 29. května 2010 v 23:40 | Reagovat

tak to bylo něco. hlavně obdivuju jak jsi to perfektně napsala, mě se takovéto souboje dost těžko píšou, takže velká pochvala

15 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 14:54 | Reagovat

Úchylák! Siruis bol perfektný, tak toto ma dostalo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA