ČÁST PRVNÍ - 4. Mraky odplouvají

16. února 2010 v 21:52 | Nel-ly
Já vím, ty názvy jsou fakt příšerný :D Už nevím, co mě to popadlo, ale... No snad na názvech kapitol moc nezáleží. Každopádně, tohle je "zvláštní" kapitola, ale konečně se posunujeme k pravému ději, takže se už blíží konec První "rozjezdové" části... A tím to pro mě bude jen horší :D


Jinak, jestli můžu, kapitolu bych ráda opožděně věnoovala Maye k narozeninám :-* Hodně štěstí



"Můžu jít na hřiště trénovat s ostatními?" Zvedla zlatavé oči v prosebném, andělském pohledu. Už jí nebavilo sedět v malém bytečku a užírat se nudou. Kushina ji nechtěla pouštět samotnou ven, jenže s ní mohla být jen odpoledne a po večerech, kdy se snažily vydělat si nějaké peníze bokem, například prodejem sladkostí na ulici. Dopoledne a jednou za dva týdny i celý den trávila Kushina na akademii, kde se procvičovala v bojovém umění. Byla doopravdy nadaná, brzy už se měla stát pravou kunoichi a začít pracovat v obranných jednotkách vesnice, ale největší talent se u ní našel v lékařském jutsu, které vyžadovalo další dodatečnou práci a tak se své sestře nemohla věnovat.

"Nemyslím, že je to dobrý nápad, Iz. Nechci, aby se ti něco stalo, nebo aby ses ztratila."

"Proč by se mi mělo stát, hřiště je jen několik bloků odsuď a hlídkují na něm mladší chunninové (A/N vyšší stupeň ninji, druhý ze tří základních). Cvičí tam i mladší děti a nechápu, proč bych se měla ztratit a i kdyby, vždycky se můžu zeptat na cestu. Žijeme tu už skoro tři měsíce, Shino."

Přivřela bolestně oči, nechtěla vidět svoji mladší sestru takhle ztrápenou, ale copak měla na výběr? Potom, co řekla Sengoku Isao, nejzkušenější starší ve vesnici? Bylo to příliš nebezpečné - možná. A to byl další problém, Isao-sama (A/N označení úcty) si nebyla jistá, jestli je Kushinina myšlenka pravdivá a nebyla šance, jak si ji ověřit. Proto musela Kushina, ač nerada, držet sestru pod neustálou kontrolou, tolik se o ni bála.

"Já vím, Iz. Mrzí mě to, dneska přijdu brzy, slibuju. A pak spolu vyrazíme na lesní cvičiště, nesmíš mi přeci dělat ostudu," usmála se ze všech sil na svou malou sestřičku a rozcuchala jí krátké, zrzavé vlasy o něco světlejší barvy, než byly její vlastní.

Holčička se na ni zamračila a nafoukla tváře, jako vždy, když se k ní její starší sestra chovala, jako k malému dítěti, kterým už přeci dávno nebyla.

***

"Podívej, Shino, co umím!" vykřiklo mladé děvče se záplavou rudých kudrlinek a tak si vynutila pozornost starší dívky s ochrannou čelenkou (A/N důkaz, že se její vlastník stal právoplatným ninjou své vesnice se znakem vesnice vyrytým na přední kovové části) na čele.

Izumi se, se soustředěným výrazem ve tváři a s roztaženýma nohama v mírném podřepu, postavila doprostřed malé louky, na které trávily celý volný den. Ruce sevřela několik palců před svou hrudí a začala, se soustředěným výrazem, provádět pečetě (A/N známe celkem dvanáct ručních pečetí, které napomáhají při tvorbě většiny jutsu). "Uma - Tori - Ne - Hitsuji" odříkávala pomalu, zatím co se soustředila na přesné provedení, které bylo nezbytné k správnému nahromadění charky a následnému útoku.

"Co to vyvádíš, Iz. Ještě nejsi dost…" pokusila se ji Kushino zastavit, ale už bylo pozdě. Izumi konečně dodělala všechny ruční pečetě a zhluboka se nadechla k poslednímu kroku.

"Fuuton! FuutoInseki no Jutsu!" (A/N nejsem na vymýšlení technik a neumim japonsky :D tohle by mělo být… Živel větru, technika větrného meteoritu)

Před Izumi se objevilo něco jako kulička s průměrem dvou palců, která se sama od sebe vytvořila ve vzduchu a formovala se pomocí vzduchu, který přitahovala. Jenže… Izumina síla nebyla dostatečná a tak se koule nárazového větru nepohnula a zůstala vyset nehybně před ní.

Kushina se trhaně nadechla a rozběhla se ke své sestře, tohle bylo nebezpečné. Jutsu samo o sobě bylo zformované správně, ale Izumi už nezbyla chakra, aby ho vyslala tam, kam chtěla a teď hrozilo, že vybuchne v její těsné blízkosti. Tohle bylo nebezpečné, velice nebezpečné.

Stalo se to v jedné vteřině. Koule vzduchu se zbarvila do sytě modré barvy a pak vybouchla. Izumi stála jako přimražená a sledovala měnící se barvu vražedného zhuštěného vzduchu. Kushina vykřikla a i když neměla šanci to stihnout, a tak se natáhla směrem k sestře s úmyslem krýt ji vlastním tělem.

Pak koule vybouchla a nastala tma.

***

"Shino? Shino, jsi v pořádku? Co se stalo?"

"Ty si to nepamatuješ?"

"Já - O čem mluvíš? Co se stalo? Jak to, že mě nic nebolí a…. Co ten kráter?" Byla zmatená. Před chvílí se probrala z bezvědomí a zjistila, že Kushina oddechuje vedle ní opřená o kmen stromu a několik metrů před nimi, na místě, kde ještě před chvílí stála, se objevil obrovský kráter, hluboký několik stop.

"Ale to nic," pokusila se Kushina o úsměv, i když před chvílí měla srdce až v krku. Takže se to potvrdilo. Její domněnka byla správná, ale jak se něco takového mohlo stát? A hlavně, proč?

Podmračeně sledovala svoji malou sestřičku, jak se opatrně postavila na nohy a vydala se, jakoby se nic nestalo, jakoby snad málem nepřišla o život, se zájmem ke kráteru.

Kushina před chvílí zažila jednu z nejděsivějších chvil ve svém dosavadním životě. Měla by být ráda, že se stalo, to co se stalo a že jsou obě v pořádku, jenže ani tahle myšlenka nedokázala zahnat strach, který se ji začal pohlcovat. Co si teď počne? Jak je to vůbec možné? Co se bude dál dít a co bude s Izumi?

Ještě stále před sebou viděla výbuch větrného meteoritu a namodralou chakru, která ji i Izumi v tu chvíli zabalila a ochránila před zraněním. Stejně jasně jako před několika minutami si uvědomovala modré jiskry, které zářily v sestřiných jinak zlatavých očích a jejich děsivou sílu, kterou cítila na těle.

Byla to Izumi, předtím i teď, jenže si to neuvědomovala. Vždy po použití téhle strašlivé síly omdlela a nic si nepamatovala, jak jí to má říct? Jak se má dozvědět pravdu? Jak ji má ochránit před ostatními ve vesnici? Kushino si moc dobře uvědomovala, jak moc dokáží být lidé nechápaví k jedincům, kteří se od nich liší, protože v nich vidí nebezpečí, a přesně v téhle pozici se teď nacházela i její malá, nevinná sestřička.

***

"Shino, podívej," vběhla dívka s širokým úsměvem na tváři do kuchyně a na rameni jí sedělo sotva odrostlé orlí mládě.

"Iz!" vykřikla překvapeně a pohlédla na mladého ptáka, který spokojeně trůnil opřený o pravou ruku její sestry. "Kdes ho, u všech svatých, vzala? Okamžitě ho odnes zpět!"

"Nemůžu," odpověděla dívka a posadila se k malému kuchyňskému stolku. "On si mě našel sám, přiletěl za mnou a chce u mě zůstat."

"Izumi…"

"Vážně, Shino, věř mi. Létá za mnou už několik dní a tentokrát chce zůstat. Prosím, Shino, dovol mi to. Je to můj jediný kamarád," nasadila psí výraz a Kushino se zamračila. Copak se tomu jejímu pohledu dalo odolat? A ještě k tomu - Izumi měla pravdu. Neměla žádné jiné přátele a Kushino za to z velké části vinila sama sebe, bála se, aby Izumi neublížila sobě nebo ostatním, aby se neprozradila a tak ji separovala od ostatních dětí ve vesnici.

"Iz, ale tohle je orel, to není žádné domácí zvířátko, jako třeba kočka. Jestli budeš chtít, můžeme se spolu někdy podívat po nějakém jiném…"

"Ne! Takko si mě našel sám, chce se mnou zůstat!"

"Takko?"

"Tak se jmenuje. Prosím, Shino, nebudu ho tu držet. Když bude chtít odletět, tak odletí," zaprosila Izumi a přistoupila k sestře, jejíž pohled konečně zjihl.

"Dobře, tak ať s námi Takko zůstane, jak dlouho bude chtít."

***

"Shino! SHINO!"

Vyděšeně sebou trhla a urychleně se rozběhla ke dveřím na malý dvorek, z kterého se ozýval hlasitý křik její sestry.

"Co se -" zasekla se v půli pohybu a s otevřenou pusou zírala na místo, kde se ještě před několika minutami nacházel dřevěný plot oddělující jejich malou zahrádku.

"Já, jen jsem trénovala s klonovací techniku a - Pak už mi to začalo víc a tak jsem se zkusila víc soustředit, aby byl klon silnější a - a- Potom už si nic nepamatuju, vážně. Jen -"

"Omdlela si a probudila se stranou od místa, kde si předtím stála."

"No, ano. Jak to víš, Shino," zamrkala překvapeně. "Co se tu děje?"

"Musíme si promluvit, Iz."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaLLiKa WaLLiKa | Web | 16. února 2010 v 22:00 | Reagovat

jéé..krásná kapitolka..už se těšim na další..:)

2 lina lina | Web | 16. února 2010 v 22:19 | Reagovat

Takko...tam nakupuju oblečení:D jají..dokonalá kapitola..takhle to useknout!
Jinak Maye blahopřeju k narozeninám:D

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. února 2010 v 22:22 | Reagovat

No jo :D mě to taky nakonec došlo, ale už se mi to nechtělo měnit... orel se nakonec řekna taka :D takže je to stejně fuk... je tam jen jako takový "pozadí", si taky musíš všeho všímat :D
Jinak děkuju ;-) i když už vás asi štvu, co? Píšu Narutovskou povídku a originální postavy, nikdy (krom Shiny, ale ta se tak stejně nedá počítat), ale slibuju, že budou... už v příští ;-)

4 Peace Peace | Web | 17. února 2010 v 9:45 | Reagovat

Mě neštveš, tahle povídka se mi líbí hodně, možná je to tím, že je první Narutovskou, kterou čtu a nebo je to tim, že nemama šajna, co se v Narutu doopravdy děje a nebo je to taky tim, že si naprosto úžasná autorka NarutoFF, ale já to zatim nemůžu posoudit.

Každopádně děsně obdivuju tvou schpnost do detailu vykreslit jednotlivé situace, emoce a celkově popsat příběh, je to vážně úžasné, takže se opavaž s touhle povídkou přestat. Budu netrpělivě očekávat další kapitolu. Musí být brzo!:D

5 Simia Simia | Web | 17. února 2010 v 13:30 | Reagovat

Moc se mi to líbilo, obzvlášť ty popisy byly nádherný. Tahle povídka se mi moc líbí, a nejen díky milovanému Narutu:)) Jde ti to. Moc:))

6 Susí_Pg_Matthews Susí_Pg_Matthews | Web | 17. února 2010 v 14:48 | Reagovat

u mě je zapiis sbé, zapis se: http://sussie.blog.cz/1002/zapis-sbee#komentare
ps::suuper kpitollka

7 Asci Asci | Web | 17. února 2010 v 15:01 | Reagovat

to je upe napínavé..co se to s ní děje?....kdy bude další kapitola?? :D...

8 SasQa SasQa | 17. února 2010 v 15:02 | Reagovat

otázečka: Kdy se tam objeví Minato? Víš, je to moje nejoblíbenejší postava (krom Naruta) tak se ptám...
Jinak samozřejmě skvělá kapča, jako vždycky, jen jedna jediná věc se mi na ni nelíbila...
Nepochopila jsem to (tedy, něco jo, ale ne všechno)... proto doufám že v příšti kapitolce...(nebo v dalších) bude vysvětlení, co to má Izumi za sílu..

P.S.: mích keců si nevšímej... prostě jsem se rozšoupla..

9 €wŁen €wŁen | Web | 17. února 2010 v 15:04 | Reagovat

dikes :)

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. února 2010 v 15:05 | Reagovat

Asci: napínavá? to doufám :-P

sasQa: neboj, dočkáš se :D už se to blíží... v příští kapitole už se snad začne pořádně něco dít a budou i originální postavy... vysvětlení :D no to přijde taky, až ho domyslim (já přesně vim, co se děje, ale teď to napsat...)

p.s. jen se rozšupuj  ;-)

11 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 17. února 2010 v 15:06 | Reagovat

no práve sa snažím niečo urobiť s OJP :D
PS: v minulom komente som dala omylom prezývku a web môjho 2. blogu, tak si to  nevšímaj

12 Shiroa Shiroa | Web | 18. února 2010 v 15:29 | Reagovat

Wuaa!! zajímavé...že by byla jinchuuriki (ebo jak? ostatní: nehledejte co to znamená:-D :-D) asik jo...řekla bych. ne, nebudu hádat dopředu:-D Ale je to dosti zajímavé...ehm, a ta technika vzdušného meteoritu je krutá:-D

13 Maya Maya | 22. února 2010 v 12:55 | Reagovat

Ulalá...promiň, že komentuju až teď, ale nestíhám :-D
Moc děkuju za věnování, ale já ti bohužel musím říct jenom to, co vždycky: je to úžasný a jsem moc zvědavá, co bude s chudákem její sestřičkou a tak... a samolitr, že se nesnesitelně těším na další :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA